NICE TO EAT YOU 2026

Tak vám nějak nevim. Dopředu jsem věděl, že bude počasí na hovno, že bude kosa, že tam nebude v podstatě jediná kapela, která by mě nějak zajímala, že to bude stát hodně peněz poněvadž si zase nakoupím desky téměř neposlouchatelné, že se ze všech těch vypitých piv a snědených separátů budu tři dny léčit, a stejně jsem tam jel. A jel jsem tam rád. Sešel jsem se tam totiž s naší partou, se kterou se vídáme jen na festivalech dvakrát do roka. A to se počítá! Jen kdyby nebylo to globální oteplování. Kde je ta umaštěná kunda Gréta s tou svojí hořící planetou? Ty vole... Patrně nejhorší možný jarní víkend podle předpovědi počasí, si pořadatelé vybrali. Obzvláště pátek vypadal vyloženě škodolibě. Ještěže jsme měli kde péra smočit...éééé tedy samozřejmě myslím kosti složit. Naše chatička, kterou máme v areálu již třetím rokem se za tu dobu téměř nezměnila a i když se jedná spíše o nouzové ubytování ve smyslu vybavenosti a kvality, těch pět tisíc za plnou chatku na celý festival za čistou postel, sprchu a výserník, je nedocenitelných. I když se jedná suverénně o nejhorší chatku v areálu.

Hele i kdyby jaderné hlavice padaly, (nejlíp na Prahu samozřejmě), stejně bychom se nacpali k Medvědovi do auta a jeli bychom. Tak se tedy stalo, že Medvěd se chopil volantu, neboť je to chápavý Medvěd a pochopil že nikomu jinýmu z nás se nechce volantu se chopit, a proto musí pochopit, že se ho musí chopit on. A on to pochopil. Samozřejmě kdyby chtěl, tak nás všechny najednou rozmáčkne předkožkou, ale on je takový ten hodný, pohádkový Medvěd. Roli spolujezdce jsem přenechal Amorfisovi a já vzadu s Magim oddávali jsme se hrátkám všelijakým. Nedávno jsem tu psal, že už v reportech nebudu psát o naší partě, co se kde přihodilo, co kdo řekl, ale víte jak.... Co jinýho bych kurva měl psát, když deathmetalu neholduju plnými doušky, nerozumím mu a prostě se mi buď líbí nebo nelíbí, což se zase nemusí líbit těm, co deathmetalu rozumí. Tentokrát tedy nebudu hodnotit kapely já, ale kluci, bezprostředně po skončení setu, ještě když budou plni dojmů. No i když... První hláška proběhla ještě před odjezdem. Když jsme přijeli k Magimu, hlásí Magi směrem k Amorfisovi: "Ty vole, ty máš jen šest plechovek? Ty se letos naběháš k výčepu." Amorsfis s klidem ledovým bohémsky odvětí: "Mě na pár krocích navíc nezáleží." Samozřejmě se jedná o citaci z našeho oblíbeného filmu o vojákovi Švejkovi. Když jsme se nacpali do auta a vyrazili, poslouchali jsme hlavně Vomitory, nad kterým se přední pozice v podobě Medvěda a Amorfise rozplývaly, narozdíl od zadních pozic, tedy Magiho a mě, kteří jsme kroutili nudou očima. Kousek za Jičínem proběhla druhá hláška, když jsme jeli kolem krásného stáda pasoucích se černých krav. Medvěd: "Amorfis když na ně kouká, tak vidí stejk nebo hovězí guláš." Amorfis procedí mezi vousy: "Bejvalku." Naše Škodověnka propukne v smích a já věděl že se festival povede. Po zabydlení se zdravíme se stále stejnými rypáky, které vidíme na festivalech,  mimo jiné třeba masového knedlíčka Šakala, který krásně zapózoval, neboť ho zajímalo proč si píšu poznámky a slíbil jsem mu, že tady bude zvěčněn. Tento milý člověk má zkurvenou hnátu a taky pořádá festival, tak tam všichni jeďte, ať mu uděláte radost.

První kapela letošní chřibské sezóny se jmenovala  COCONUT CLIT CRUSHER kterou pro vás zhodnotil Malej Jára: "Já mám gore rád, ale že bych se z toho posral? Na začátek dobrý, ale samostatně bych na to nešel." Já jen dodám, že to byla sračka. Podobně bych viděl i druhou kapelu, kterou byli SPANKY HAM, kterou budu hodnotit já, neboť nehráli deathmetal. Asi takhle... před dvaceti lety bych byl paf z jejich gumových prasečích rypáčků a asi i muziky. Ovšem v podzimu mého života to na mě působilo zbytečně. Navíc bez bicmena a basy a potichu. Nuto ovšem podotknout, že byli o level lepší, než první kapela a byli odměňováni slušnými aplausy. O tom, která z těch kapel byla horší, se můžete rozhodnout na základě videí níže, která jsou ještě horší než obvykle. A od mojí kritiky nic nezachrání ani David Hasselhoff, který přijel na festival zapařit.

Tou dobou, stále ještě nevyžvanění, poněvadž jsme se dlouho neviděli, ptám se SODíka: "Přijedeš k nám na Sadistic Fest?" - "A kdy to je?" - "Tejden před Čekdetfestem." Magi se vloží do hovoru a ptá se: "A kdy je Čekdetfest?" Aniž bych hnul brvou, odpovím: "Tejden po Sadistic festu." A vyprsknul jsem smíchy. Je zajímavé, že se tím diskuze ukončila a nikdo se vlastně nedozvěděl, kdy ten Sadistic fest je. A je čas na další hlášku, kterou jsem si poznamenal, a která vás nechá chladnými stejně jako ty předešlé, protože takhle to s hláškami přenesenými přes klávesnici prostě je. Všiml jsem si tam jednoho kluka, který měl místo rukou pahýly, patrně po úrazu, a stejně byl tak šikovnej, že dokázal na telefon natáčet kapely. A tak do větru prohlásím, že jsem byl kdysi na kapele Mrázek, jejíž kytarista neměl ani jednu nohu a ruku neměl a i tak hrál na kytaru. Magi jen s respektem prohodí: "Kam se na to hrabu..." (nemá palec u nohy, který mu rozdrtila cihla nebo kus zdi, když byl ještě malé magiminko). Kámoš se nám zase svěřil, že má známého, který přišel o obě ruce a jmenuje se Petr. Dostal přezdívku Petr Bezruč... No nic, jde se na další kapelu a tou je banda STUHLGÄNG, toho času první kapela, která měla živého bubeníka a basáka. Zpěvák byl ale divnej. Byl navlečený do posraný plínky, měl slizké pohyby, mluvil jak bukvice,  a byl prostě divnej. Jak by řekla umělá inteligence: "Přihřáté tanečky zpěváka v pokálené plínce jsou legendární." Magi hodnotí: "Přišlo mi to jako klasický gore, ale spíš zároveň jako parodie na Gutalax". Souhlasím s obojím. Bylo to bez přidané hodnoty. 

Další pičkou na čuráka byli DISFIGURED CORPSE, a ty budu hodnotit já, neboť klukům nebyla tato banda dost dobrá na to, aby na ni zašli. Disfigured Corpse byli úplně výborný. Napalm Death hadr vole! Kdybyste postavili fanoušky Napalm Death se zavřenýma očima před Disfigured Corpse a řekli jim, že je to Napalm Death a že hrajou songy z nového alba, které ještě nikde není ke slyšení, pochcali by se blahem. Jakmile byste jim otevřeli oči, prskali by, že je to sračka. Ne. Nebyla to sračka. Byli vynikající!!

Potkávám pana Vlastimila Henycha a nechává mě to absolutně v klidu. Ovšem když o kousek dál potkám zpěváka z ranných Deaf And Dumb, náramně jsem si s ním opilecky pokecal. Kámo, jseš borec! HENYCH 666 zvučí jak prdlej a zařídil tak půl hodiny sekeru. A ještě navíc to znělo jako rock´n´törr. Tohle není žádnej black volové. A jak to viděl Amorfis, toho času veliký fanoušek kapely Törr? "Trochu zklamání. Ve Volyni jsem si je užil víc." Já jen doplním, že ač kritizuju, toto Henychovo vystoupení, se mi ze všech tří, kterých jsem byl svědkem, líbilo určitě nejvíc. A další kapelu, tedy FLESHLESS si myslím, že můžu taky hodnotit já, i když nejsem hoden jakkoliv žánr deathmetal brát si do huby, jezdím na ně už třicet let. Jako hele, oni jsou jak víno. Čím starší, tím lepší. Marján: "Já je mám rád. Pohoda." Medvěd: "Fleshless se mi líbili jako sviňa, teď mám žízeň, byl jsem v první lajně dej mi pokoj."

Večer se nachýlil a já běžím na kapelu SCATOLOGY SECRETION, neboť Pavouk hlásil, že jsou dobrý. Hráli brutal death se slamovými prvky a to bych do Pavoukových oblíbenců nepočítal. Měli perfektní zvuk!! Pavouk: "Byli pro mě na hraně, nemusím je mít, ale jsou dobrý."

A následuje čtvrteční headliner, PYREXIA. Zpočátku se mi zdálo, že to bude píčovina, ale pak se to rozjelo. Medvěd: "Pyrexia byla výborná do tý doby, než mě někdo shodil na zem a rozšlápl mi obočí" říká mi Medvěd celej od krve s ošetřeným okem. SODík také marodí, konkrétně ho donala jeho severská DNA, jež mu způsobila otok palce u nohy, který vypadal jako hnusné, nahnilé, oteklé zmokvalé červené hovno. To Pavouk a Amorfis i na pódiu při Pyrexii vylezli a zapařili. Jsou to ti dva nejošklivější ze všech. 

Po Pyrexii je už hodinu skluz, ale nám to nevadí, protože pan zvukař pouští nejlepší kapelu na světě, Helloween, a my si to užíváme. A poslední kapelu čtvrtka si dovolím taktéž hodnotit já, neboť jejich deathmetal byl trochu jiný. Kapela se jmenovala KHNVM a byla jedním slovem vynikající. Pavouk nám vyhrožoval, že budou nejlepší. Měli krásnou nazrlou kytaračku a i kdyby žádnou krásnou nazrzlou kytaračku neměli, stejně by byli nejlepší. Na piču bylo, že všichni po Pyrexii odešli a KHNVM hráli pro dvacet pět lidí. Kytaristka měla krásné nohy a když je roztála do metalu, byla cítit její mušlička. O lízání mušliček jen tak mimochodem bude i moje další povídka, jejíž vylízaný obsah se mi rodí v mojí vylízané hlavě. Jestli ji někdy zveřejním, ukáže čas.

Když je konec, pan zvukař opět pouští Helloween a my jsme tak natěšení, že si jdeme ještě pro pivo a posloucháme čtyřicet let starý heavymetal. Bohužel hned jak si pivka koupíme, tak se zhasíná a vypíná muzika a je ticho. Když jdu s Marjánem k chatě tak z prdele řešíme to, co by se stalo, kdyby se kluci zamkli. "Né vole, snad tak blbí a vožralí nejsou."  A víš co vole? Bylo zamčeno!! Kterej debil!!....... Neuběhnou snad ani tři hodiny spánku a třese se mnou obrovské zvíře: "Ptáku vstávej!" - "Proč?" -  "Protože je ráno vole." A do toho Amorfis začal štěkat a hulákat a chlastat a bylo po spaní. Kokoti dělali bordel a lemtali jedno pivo za druhým a my neodpočatí museli snášet jejich delirium dements. To se jim to chlastá a votravuje, když nešli chrápat ve tři ráno. Připomínám jim, že jsou to čůráci, že zamkli a my museli budit SODíka, který  nám dopajdal se shnilým palcem u nohy odemknout a že Medvěd má obočí roztržený a že to byl on kdo nás zamknul a že je to piča a že teprve dostane přes piču od své ženy, která dostane přes piču později. První kapelou pátka byli MOROUS. Už podle zvukovky to vypadlo velmi dobře, což potvrdil po skončení Marján: "Dost dobrý vole." Magi dodává: "Škoda že je tohle první kapela. Jsou výborný." SODík nadšeně hlásí: "To byl kurva votvírák!" A já doplním, že hráli víc švédsky než kterýkoliv jiný Švéd. Po skončení popíjíme venku, v kraťasech v pohodě (kde je ten déšť a deset stupňů vy tupci meteorologističtí?) a najednou jde kolem velký hnědý pes. Já: "Je opečovávaný, to vypadá." Magi: "To bude ňákej ohař." SODík: "To není loveckej. Je tlustej." Ondrášek sedící vedle mě, který nikdy nemluví, pronesl: "Asi neloví." OVERVALD lákali hlavně na kundičku za mikrofonem, ale jinak si myslím, že působili spíš průměrně. Bez poštěváčku na zpěvu by nebylo pořádně na co koukat. Navíc zvuk kytary byl divnej, jako kdyby na jeden efekt byla jen zpětná vazba a třeba přídavek zněl tak na piču, že kytara úplně zanikla. SODíkův verdikt: "Ta holka byla podle mě nervozní ale měla v hrdle zlato."

Další jsou na řadě CREEPING FLESH. Škoda, že si tenkrát Entombed ten švédskej zvuk nenechali patentovat. Každá druhá deathová kapela chrastí jak Švédsko. Stal se z toho už takovej evrgrýn, který samozřejmě fanoušky chrastění, jako je Marján vždycky nadchne, ale třeba mě to už u pátý kapely nudí. Díky tomu, že znějí jako Entombed, nemají svůj xicht. Marján hodnotí: "Dobrý, ale kdyby zrychlili trošku." No a únava z nedostatku spánku se dostavila, tak v příštích desítkách minut probíhá jídlo káva siesta. Narozdíl od Medvěda a Amorfise, kteří od rána chlastají a vůbec se neodsáli od půllitrů. Jako kojenci od mateřského prsu. Ty budou vypadat... Jdeme až na DEAD CHASM, neboť prý pyšní se buchtou za mikrofonem a vole uplně vynnikající oldschoolovej deathmetal. Nejdřív jsme nevěděli, jestli je to holka nebo kluk. Žádný kozy, mejkap. Marján: "Ale ona není uplně hnusná..." Pavouk: "Vynikající!" Celou dobu na ni koukal a pouštěl slinu. 

Medvěd sedí tam, kde si sedl před několika hodinami a furt pije. Pije a pije a pije. Leje jedno za druhým. Pak zase chvíli kecáme se Šakalem, toho času masovým knedlíčkem, když jde kolem jeho kámoš a praví: "Šakale, taky máš ten kelímek rozbitej? Je furt prázdnej." Ano, docela často jsme kelímky měli rozbité i my, neboť pivo Březňák, za směšných 50kč jedenáctka, (k dispozici byla za stejnou cenu i dvanáctka od Zlatého bažanta a dražší speciál od Beránka) mizel z kelímků rychlostí nevídanou, neboť letos řekl bych byl Březňák pitelnější než obvykle, což já vůbec nedokazuju, protože dokážu pořádně pít jen jeden den a to byl čtvrtek. Ovšem Medvěd s Amorfisem, jak je naznačeno před několika větami, ti se do rozbíjení kelímků pustili s vervou sobě vlastní. SEPULCHRAL CURSE začínají krásnou melodickou epickou pomalou písní, která mě vyloženě nadchla. Bohužel to bylo asi jen nějaké intro, protože byla jediná taková. Zbytek setu byly vypalovačky. Ale furt dobrý. Má to přidanou hodnotu v použití melodií. Není kdo by hodnotil, neboť buď nechcou, nebo závodí kdo rozbije víc kelímků, takže hodnotím já: "Velmi, velmi!!!! povedené." A tou dobou se dozvídám, že náš Malý Jára možná dneska zasune, řikal Magi. Okamžitě pasuju pro tento festival Malinkatýho Jarouška na inseminátora. Medvěd je v takovém stavu, že rozbíjí kelímky tím, že je vylévá. Jeden přímý zásah dostal i Marján na jeho vycházkové kraťasy. Všichni kolem jsme se tomu smáli, až jsme se za břušiska popadali. Jen tomu Marjánovi moc do smíchu nebylo.  A pak se to stalo. Medvěd se rouhal před bohy. Marján mu totiž povídá: "Máš štěstí, žes mi nepolil nášivku Entombed." Medvěd neurčitě mávne rukou do prostoru před sebe, škytne a s přivřenýma očima se rouhá: "Ále prosimtě, ňáký švédský chrastidlo." Jasný důkaz toho, že měl asi dvanáct promile v žíle. V pátek začalo také mistrovství světa v hokeji a tak jako správní sváteční fanoušci jdeme do jídelny, kde jsme se chvíli koukali na zápas CZE vs. DEN. Ale ne všichni. Medvěď u to spíš spal, Amorfis furt chodil sem a tam, hubu nezavřel, s Němcema si povídal, a to prosím pěkně německy neumí ani slovo. My, co jsme v sobě měli nějakou energii, ale hlavně nám nějakej hokej může prdel políbit, zašli jsme na EPITOME, kteří ve stanu rozjeli parádní grindcore. Inseminátor se svojí křepelkou paří v první lajně jak kdyby měli dnes zdechnout. Hudebně to bylo mezi vším tím deathmetalem oživení a fakt mě ten jejich General Surgery, Haemorrhage a kvičení bavilo. 

Pak se čeká na pátečního headlinera, kterými jsou  DISHARMONIC ORCHESTRA. Medvěda jsme při pauze dovlekli do postele, kde se uložil k zimnímu spánku. Amorfis začal panákovat a my věděli, že je to konečná. Na Disharmonic Orchestra jsem vydržel patnáct vteřin jak mě to strašně sralo. Co naplat na další kapely čekat nebudu, protože nějaký dva čůráci mě nenechali ze včerejška odpočinout a od půl sedmý dělaji bordel. Medvěd včera rozsedl židli. Jako hele, tu by rozsedla i hubená holka, jak ta židle byla jen narafičená, opravovaná a lepená. Složili jsme třísky, které ze židle zbyly jen tak na stolek, který má také nejlepší léta dávno za sebou. Když jsem přišel na chatu, Amorfis chodí sem a tam a něco si mumlá. Já si v klidu popíjím a nechávám odpočinout nohy, když slyším, jak na zem dopadají kusy dřeva. Amorfis se jal dělati pořádek. Naházel tu rozbitou židli po částech před chatu z terasy a mumlal u toho: "No... A je uklizeno." Strašně mě to rozesmálo. On musí prostě za každou cenu i když sotva stojí na nohou furt někde chodit a něco uklízet. A že stál sotva na nohou dokazuje jeho rozseklé obočí, které se narodilo o několik okamžiků později, to když se Amorfis netrefil do postele. SODík mu utřel krev z xichtu a nedá mi to, jdu ještě mrknout na kapelu  GLUTTONY. Pánové jsou asi šprýmaři tak trochu. Se svým corpsepaintem k jejich chrastícímu deathmetalu vydržím dva songy a balím to. Cestou na chatu potkávám Marjána s Amorfisem a takticky jdu na opačnou stranu: "Marjáne, užij si to s ním." a šklebím se od ucha k uchu.

Ráno je hluk opět jen na naší chatě. Sčítají se škody. Boule, odřeniny a ano, rozseklé Amorfisovo obočí. Nenechal kamaráda Medvěda samotného s úrazem. A ani nevěděl že boural. Všechno jsme mu ochotně vypravovali. A ten valil oči. Pak se nám přiznal, že po panáku má menší okno a vůbec nic si nepamatuje. Také mu říkám, že ze zábradlí z plechovek sléval zbytky piv do kelímku a pil to. Bohužel pro něj, jedna plechovka sloužila i jako popelník na vajgly. Amorfis se na mě podívá a říká: "No vidíš, tak já včera i kouřil." Zašli jsme na polévku vážení! Já si dal česnečku za krásných 65Kč. Porce to byla enormní. Snesla by možná více česneku, ale zase byla plná brambor a také byla pikantní. Kluci měli zelňačku a ta vypadala s nakrájenou klobáskou a hromadou zelí také luxusně. Dokonce i Amorfis se uvolil a polévku si koupil. Ale než ji začal jíst, tak už stojí u baru s Velkým Járou a vypráví a vypráví. Vypráví od čtvrtka v kuse. Vypráví jak jsem zmínil i cízími jazyky,  i když cizími jazyky nevládne. Když už to vypadá, že začne jíst polévku, zvedne se, vezme si svoji porci a odchází. Medvěd: "Kam to neseš?" Amorfis: "Ať to mám blíž k výčepu." Tolik tedy, k tomu, že mu na pár krocích navíc nezáleží... 

Než se začne naplňovat hudební program, probíhá oficiální svatba dvou fanoušků festivalu. Hraje jim k tomu písnička od Guns´n´Roses, kterou jsem měl já jako svatební tanec před skoro dvaceti léty. Je to dlouhá píseň. Patrně aby měli trochu času navíc si to ještě rozmyslet. Amorfis: "Letos svatba, za rok rozvod. Dávám jim rok, maximálně dva." Pak zaznělo dvakrát "ANO" a potlesk a výskot a paroháče a úsměvy a další začátek konce života byl na světě. Pak zazněla Metallica, proběhly gratulace a za dvanáct minut bylo po svatbě. První kapela po svatbě byla salám metal a jmenovali se  CRYOFLUID CEPHALIC INJECTOR. Nejlepší byl basák. Měl kytaru asi s deseti strunami, ale brnkal furt na jednu. Kytaristka byla fajn. Rozdávala úsměvy a bicmen byl cyp nevídaný. Výborně při svém bubnování pařil. Magi: "Konečně taky něco, co se dá poslouchat." Já jen dodám, že je neuvěřitelný, že jde postavit celý hudební styl na jednom beatu, kterej se opakuje v každé slamové písni. Jak říká kámoš: "Lokomotiva, parní válec a sbíječka najednou."

ASS DEEP TONGUED byla pičovina zakuklená. Asi to byl stejnej basák jako předtím. Opět plno strun, ale v pohybu jen jedna. Píšu klukům do hospody, že je to salámovej Gutalax, tedy nic pro nás. Hodnotím já tak, jak by to asi ohodnotil Pavouk, kdyby tam byl: "Naprosto zbytečná kapela." Několikrát jsem tu zmínil naši chatu a dokonce i že zrovna ta naše je ta jedna nejhorší. Nám to nevadí hele. Stejně, co potřebuje průměrný alkoholik na festivalu, kromě postele, záchodu a někdy sprchy? Vlastně nic. Zmiňuju to jen proto, že třeba na promo fotkách kempu Bajtlich, to místo vypadá nádherně, že byste klidně tam zajeli na víkend. Opak je pravdou. Tam se zastavil čas někdy v roce 1983. Ano, probíhají nějaké opravy, a nejspíš ne vůbec levné, ale ve výsledku nejsou vidět.

Na INCARNATE jdu ze zvědavosti. Nelíbili se mi nikdy ať už sestava byla jakákoliv. Nyní v kapele zpívá syn pana pořadatele, a narovinu, vůbec se mi to nelíbilo a jak jsem slyšel na mladého Prokoše pět samé chvály, já myslím, že uběhne ještě dlouhá doba, než se vyvaruje chyb, které mají ve výsledku ten efekt, že chvíli není slyšet jeho zpěv a chvíli je zase naopak moc nahlas. Ona ani hudba Incarnate není nic co bych hodnotil kladně. Ale zase odezva byla velká. Proběhla při setu i oslava Markových zpěvákových vosumnáctin. Na pódium mu přinesli dort a šampus, který on zaklepal, odšpuntoval a vystříkal se do xichtu. Přímo do očí, které ho asi štípaly, protože si je pořád vytíral. Ale rozmrkal to a opět se chytl mikrofonu a kvičel a řval a zpíval. Odcházím, protože mě začínají bolet záda a potkávám Medvěda. Říkám mu, že má monokl jako měla stínování očí Britney Spears v devadesátkách. Někdo pronesl, že je Briney Spears blbá. Medvěd: "Je pěkná, má charisma..." Já ti dám charizma. Pěkný kozy a píču má! A pak nastupuje maďarský AGREGATOR a mě to přijde jak nějaká zábavová heavymetalová blbost z Dolních Kotěhůlek. Zašel jsem radši na oběd. Dal jsem si VKZ, tedy vepřo knedlo zelo. Ty vole!! Taková porce za pár peněz (186Kč tuším).  Neskutečný. Ovšem to co později nandali na talíř Marjánovi, to se nevidí jen tak někde. Tohle byly regulerní tři porce masa. Chuť byla vynikající, maso se rozpadalo, knedlíčky houskové a bramborové, zelíčko červené sladké, bílé kyselé. No do píči!! 

Následní PURULENT SPERMCANAL se mi líbili. Kluci je prochlastali a projedli, ale já poctivě pokoukal a vydržel do konce. Kdo je nezná, tak hrajou ve dvou, a hrajou goregrind. Když to skončí, potkávám Velkýho Járu a ptám se: "Kde je inseminátor?" - "Bral si klíče a šli do auta. To je spermcanal..."  

Následní MURMUR mě nudili už při zvukovce. Poslední bandou, kterou jsem zvládl na letošním Najstuýtjů byli GRACELESS, kteří hráli velmi příjemný melodický deathemtal, u kterého jsem vydržel až do konce. Jupííí. Zbytek kapel vynechávám, protože třeba například HATE mě můžou prdel vylízat a ty ostatní vůbec neznám. Navíc když jsem se dozvěděl, že Hate měli před sebou nataženou oponu aby na ně nebylo vidět, stydět bych se musel kdybych tam byl. Takhle jsem si v klidu lehl a čekal na odjezd. I letos jsme říkali, že jestli už se na to radši nevyserem, že už nejsme nejmladší, hlavně Magi, žejo, ale je mi jasný, že většina z nás příští rok pojede zase. Už jen kvůli tomu, že jsme si nakoupili vstupenky na příští ročník. A zase se opijem a rozbijem. A muziku užijem.

Pár dalších hnusných fotek je tady.

OBSCENE SOCIETY 2026

Ježiš ty vole to zase bylo. Kdybych měl teď sednout za volant, tak sjedu do příkopu hned za rodnou hroudou, jak se ještě motám. Za normálních okolností bych se tohoto večírku neúčastnil, protože normální okolností je u mě to, že si pořadatelé ve vybírání termínů vybíraji termíny na hovno, že musím do práce. Pan pořadatel na to šel tentokrát oklikou a můj oblíbený jednodenní festival udělal v den mého volna, což jsem kvitoval s vřelým nadšením, neboť sestava, jak už to u Čurbyho akcí bývá, byla našlapaná. Navíc se Amorfis dobrovolně nabídl, že se chopí volantu, což jsem kvitoval ještě víc, protože součástí malého Obscenu, jak se přezdívá pardubickému Obscene Society, je i minifestival pivovarů. Mňam ty vole. Nejsem žádnej znalec chmelomoku, piju to co mi chutná a když jsem tu byl předloni, tak mi kurevsky zachunal Clock. Co na tom, že stojí 70Kč. A jak je nenápadně zmíněno v úvodu dnešního krátkého povídání, nebylo těch sedumdesátikorun málo, co jsem věnoval barmanům výměnou za lahodný mok. Je třeba též nutné sdělit mým národům, že tak jak jste byli zvyklí na příhody naší party s Medvědem, Amorfisem, Járama a dalšíma skvělejma lidma, tak s tím je konec. Reporty už nebudou takové jako byly. Přeci jenom si taky chci užít všechny ty parádní kapely a ne furt psát poznámky a sledovat co se děje mimo koncertní běsnění, kde jaká krásná dívka popíjí, nebo kde se jaký sympatický mladík ožírá do němoty. Fakt už ne hele. Stejně to tu čte asi tak deset lidí takže naseru maximálně právě tak těch deset hlav. 

Když přijedu s Amorfisem a chrchlajícím smrkajícím slzícím medvědem do poslední zatáčky před Hradcem Králové, rozuměj do Pardubic, kde se Obscene Society konal, zjišťujeme, že se opravdu za parkování při sobotě platí pouze do poledne, z čehož vyplývá, že jsme ušetřili asi tak dvě piva za parkovné. Potkáváme Velkýho Járu, Malýho Járu, kteří jak jinak kouří své polské dýmky míru, s nimiž jsem jim pomohl bojovat celý večer. Díky za to kluci, že jsem se mohl zúčastnit nelehkého boje s vašimi hnusnými cigaretami a zajebat si tělo hnědými hleny. Byly tak hnusný, že vůbec netáhly a jednu jsem si musel čtyřikrát zapalovat. Ale jak se to říká: Darovanému oři na chrup nehleď. Jdem to omrknout dovnitř a světe div se, od posledně se tam nic nezměnilo. Necháváme se opáskovat, a já nevim proč, ale už při páskování jsem dokázal svojí existencí rozesmát dvě dívky. A vyjímečně to nebylo mým nechutným vzhledem, ale mojí praktickou vynalézavostí, to když mi Monika, toho času dlouholetá přítelkyně a matka posledních čtyř dětí pana pořadatele dávala pásku na ruku a já si dal na zápěstí ukazovák druhé ruky, aby tu pásku přetáhla přes něj: "Hele já si tam dám prst, až se opiju tak budu oteklý, tak aby mě to neškrtilo." Jak málo stačí k dívčímu štěstí. Tato nevinná hláška rozzářila úsměv zmíněných dvou holek a já si pomyslel, že Mise splněna. Přijeli jsme načas, takže rychle pro první pivo a začíná hrát první kapela. 

Mlaďáci ty vole, učit by se od nich mohli staří bardi, zahráli parádni thrashmetal. Líbilo se mi to. Proběhl tam i křest jejich desky. Křtil jim to kdo jiný než sám velky El Churby. Pivem. Bylo hezké vidět tohoto léta abstinujícího alkoholika s pivem v ruce. Kluci měli jen jednu desku, prototyp, vyrobený v počtu již zmíněném, tedy v jednom kuse. Politou pivem ji pak hodili do prořídlého davu, kde sebou plácla na parkety, než ji zvedl skalní fanoušek, který poctivě pařil od prvního tónu. Myslím že velmi krásný sběratelský artikl. 

Po první kapele jdu na druhé pivo, kde se ve frontě dozvídám, že to první pivo, byl to Ventill, je bezlepkové. No tak to zase ne, já mám lepek rád, takže druhé pivo si dávám Ipu a u té zůstanu až do konce. Ipa byla velmi lahodná. A jak je naznačeno v úvodu, byla velmi velmi!! lahodná. Druhou kapelou měli být tito pánové, ale nebyli. Dle progamového prohlášení druhou kapelou byli tito pánové. Chlapíci předváděli velmi sympatický death/grind a co víc, pan kytarista měl kraťasy s logem kapely Darkthrone, což jest jasný důkaz, že to byli slušní milí lidé. Hudba se mi fakt líbila hlavně díky krásně chaotickým bicím, ve kterých můj chorý mozek slyšel ranné Kataklysm. Poslední písnička s názvem Štědrý den, tam jsem snad slyšel i náznak blackmetalu. Ale víte jak to je s mým miniaturním deformovaný mozkem žejo. 

Zvukově byly první dvě kapely na jedničku. Světelně to bylo na jedničku s hvězdičkou. No a pak se to stalo. Naběhla totiž třetí kapela. A ta hrála grindcore. A já mám grindcore rád. Hlavně naživo teda. V průběhu setu jsem se dozvěděl, že za bicími v jeptiškovském řeholním hábitu sedí můj známý Dominik. A narovinu, Ty vole!! On bubnuje mnohem líp než zpívá a že zpívat umí, pokud se to chrčení a chroptění v tomto druhu muziky dá nazvývat zpěvem. Hned po koncertě jdu za ním a smekám pomyslný klobouček, protože ať si kdo chce co chce říká, třetí kapela se pro mě stala nejlepší z celého malého obscínu. Opravdu perfektní vynikající grindcore nářez se vším všudy tak jak ho máme všichni rádi. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo z nich byl nadšený, protože se na ně velmi pěkně kotlilo pod pódiem a na tvářích přítomných fanoušků byly vidět úsměvy od ucha levého, k uchu pravému.

Jediným mínusem celého festivalu kromě toho že jsem se ožral, i když to vlastně taky nebyl mínus, bylo, že se tvořily fronty na pivo. Barmanům to moc neodsejpalo. Nebyli sehraní a když třeba zrovna při výrobě mého piva došlo pivo v sudu, dokázali z prázdného sudu přerazit na jiný prázdný sud a strašně se divili, že z ústí pípy žádné pivo nevytéká. Hned na to došlo pivo i v druhé pípě a to teprve nastal chaos, který měl za následek to, že najednou byla fronta na pivo delší než by měla být. Ale nebylo to jen díky tomuto zádrhelu. Fronta tam byla prostě furt. Řešil jsem to tak, že jsem před koncem každý kapely utekl z hlediště a honem pro pivo, než se tam nahrnou ostatní. Dostáváme se ke čtvrté kapele, která hrála deathmetal a já v tom slyšel i náznaky grindu. Jejich set byl cypovitý jako cyp, avšak cypovitosti předešlé, tedy třetí kapely, jejich cypovitost nedosahovala.  Zvukově to bylo opravdu vymazlené, stejně tak světelně. Do toho to vynikající voňavý pivíčko, jééé mě se tam líbilo vážení...

Mezi každou kapelou jsem stáhnul Malýho Járu, nebo Velkýho Járu o jednu, popřípadě dvě cíga a jelikož opakování jest matkou moudrosti, a navíc jsem to Malýmu Járovi slíbil, je třeba si připomenout legendu tohoto blogu, a sice žvýkačky. Pravidelný čtenář těchto snůšek hoven ví, ti co nevědí, dozví se to v případě, že kliknou na slovo "tady". Nesmrtelná story pokračuje a chudák Malej Jára bude za svoji prozíravost pykat ještě několik let. Jen mě mrzí, že jsem uplně zapomněl koupit balení žvýkaček, které bych mu věnoval a zakončil tak největší objev lidstva za poslechnich tisíc pětset let. Pokud snad náhodný čtenář nemá šajnu o čem píšu, je nutností kliknout právě na "tady" a tam se vše dozví. Na pátou kapelu se těšili všichni chirurgové-patologové, neboť se jednalo o covidovou bandu. Pamatuju si, jak se dali v období koronavirového temna dohromady a zaplnili svojí muzikou díru na trhu. Já je okamžitě prokouknul a prorokoval, že budou dobří, ba co víc, že budou výborní. Kluci moje nadšení pro goregrind nesdíleli do takové úrovně jako já, ale to byla jen jejich mladická nerozvážnost. Uběhlo pár let a i oni dospěli do stavu, že se jim tato kapela líbí. Nicméně musím trochu kritizírovat, a sice to, že mikrofon s efektem zombie chrčení byl velmi utopený a nebyl slyšitelný. Narozdíl od druhého vokálu, který tomu zombiemu nedal sebemenší šanci vyniknout. 

Následuje další pivo a další cígo (kolikátý a kolikátý už??) a pak se vrhám na šestou kapelu. Ač již značně opiven, přiznám se bez mučení, nelíbilo se mi to. A dokonce ani poslední píseň, jež byla cover, nejsem si jistý od koho, tak plácnu, že to byli Napalm Death. Sorry Slovačiska od Trenčína, ale stali jste se pro mě nejslabší kapelou festu. 

A následuje sedmá kapela, kterou fakt nemám rád, protože jsou ultrapolitičtí a já na politiku co? Já na politiku seru soudruzi. Tohle svinstvo do muziky nepatří. Navíc ještě když hlásáš tu nesprávnou politiku. Nicméně musím uznat, že ten jejich Anthraxovsko Slayerovský trešmetal byl nakonec docela příjemný překvapení pro mě a rozhodně to pro mě bylo jejich nejlepší vystoupení co jsem od nich viděl. Možná za to mohl fakt excelentní zvuk, možná za to mohlo fakt excelentní pivo, těžko říct. Před festivalem jsem je pasoval do role zbytečný kapely, jak by řekl Pavouk, ale všichni kdo čtete tyto řádky a nemáte vzadu v lebce centimetrovou díru, tak jste si mohli přečíst, že nejhorší pro mě byla šestá kapela. 

Ovšem osmá kapela, to bylo zase něco pro mě. Po kolikátý jsem měl tu čest? Potřetí? Počtvrtý? Kdo si to má pamatovat. Ale pamatuju si, že se mi ani jednou naživo nelíbili. To se změnilo v Pardubicích, kdy zahráli skvostně. Ne tak skvostně jako třetí kapela, ale líbilo se mi to.

Devátou kapelou se stali staří známí toxičtí bardi, kteří měli naprosto excelentní zvuk. Pokud předešlé kapely byly zvukově na velmi vysoké úrovni, pak tato kapela jim zvukově vévodila. Ale rozhodně to nebylo pro mě jejich nejlepší vystoupení v mém mrzkém životě.

No a pak už to bylo tak nějak spíš o udržení rovnováhy, protože hladina piva se převalila přes pomyslný okraj a valila se mi do nohou, hlavy a vůbec všude. Vím že jsem na desáté kapele byl, samozřejmě vím co to bylo za bandu a vím, že se mi to líbilo, jako minule když jsem je viděl. Myslím, že Malej Jára si z nich regulerně ucvrkl. Já jsem to zas až tak neprožíval, neboť můj úsudek byl ovlivněn jinými požitky. 

Blížíme se k finále. Jedenáctá kapela byl tribute band. 

A poslední dvanáctá kapela byla duo hrající goregrind a na závěr celýho večera to bylo víc než ideální. Mohli jste totiž po třech písničkách odejít a o nic zásadního jste nepřišli, protože vše již bylo řečeno právě v předchozích třech písních. Stejně jsme to udělali i my s Amorfisem a po třech čtyřech písních opustili taneční parket. Jednak jsem toho měl už fakt dost, druhak jsem ten den vstával v půl čtvrtý ráno a prostě v nejlepším se má skončit. Ale to zase ne, protože to bych skončil u třetí kapely. Sedáme do Amorfisového automobilu. Sami. Bez medvěda. Ten to nedal a během večera nás opustil. Naštěstí ne nadobro, ale jen s rýmičkou. Hele a jak tyhle blitky zakončit? Samozřejmě pochvalou. Celý festival byl výborný. Počínaje skvělými prostory, které ABC klub nabízí, přes pivo, kapely, sympatické lidi, krásné dívky, pár mých známých, pokec s T.O.O.H. až po zvuk a světla. 

OBSCENE EXTREME 2019

Dějství první, punková středa: Kterak jsme se stali punkáči.

Na můj dvacátý ročník jsem vycestoval společně s kámošema Medvěděm, SODíkem, Magim a Amorfisem. Už od začátku nám bylo jasné, že se vožereme jak hovada. Sice nás po zjištění, že pivo stojí 40Kč nebo speciál 50Kč trochu lepilo přes kapsu, ale i tak jsme započali letošní obscín ykstrým velkolepě. Systém cahless, který byl na festivalu letos poprvé se osvědčil jako výborná věc. Hlavně pak pro pořadatele, protože nikdo nepřepočítával vykurvený žetony a prostě se chodilo pro pivo, dokud byl čip na nármku nabitý. No, myslím si ale, že mohlo bejt pivo o pětikačku levnější. Srát na to. Přijeli jsme hlavně za muzikou a středa nabízela punk jak cyp. Z toho co jsem viděl, tak FINAL FLAG se Skořim z Exocizphobie v sestavě na rozjezd byl uplně ideální. Změna v sestavě hned na začátku, už nevím proč, ale kapela THALIDOMIDE což byli kluci, kteří přijeli na festival se stánkem veganskýho žrádla se jako náhrada za odpadnuvší kapelu osvědčila. Hráli parádní punk a nám pomalu nad ušima začaly opadávat vlasy a tvořila se nám hezká číra. Magi se ještě před začátkem muziky zúčastnil soutěže v požírání pálivých papriček. Je to vůl. Něco sežral a pak ho bolel žaludek a bylo mu blbě a vypadalo to že každou chvíli vyblije vnitřnosti. On je ještě mladý a blbý a proto dělá takové kraviny.

 Během roku se šuškalo docela nahlas, že areál dojde jistých změn v podobě nových laviček, nového rozvodu elektriky a vody a všeho možnýho. Nevim jak voda nebo elektrika, ale na oko nebyla znát jediná změna. Zkrátka to všechno zůstalo při starým. Ale ruku na srdce: Chce někdo vypolstrovaný sedačky na festivalu, kde spotřeba piva za víkend rovnáse spotřebě piva České republiky za rok? Nechce. Pokud někdo před začátkem festivalu remcal, že punková středa je na hovno a že zvát kapelu NVÚ je holý nesmysl, musel zavřít svoji hubu právě při vystoupení envéúček, kteří byli jedním slovem skvělý, dvěma slovama uplně boží. Ale jako fakt. Já punk normálně neposlouchám a ani jsem nikdy neposlouchal, ale ono to bylo uplně boží. 

Tou dobou nám už opadaly skoro všechny vlasy a zůstala nám jen krásná barevná číra trčící z našich vymaštěných hlav. Stávali se z nás punkáči. Transformace ale ještě nebyla u konce. Konečný stav punkáčství se dostavil až s kapelou TELEX 2019 kterážto nás všechny rozsekala. Dokonce i zpěvák věhlasné španělské kapely Haemorrhage, toho času od středy do neděle permanentně našrot, pařil v první linii a zcela evidentně si to užíval. Jeden člen naší punkové sestavy, konkrétně Medvěd, není medvěd jenom tak pro prdel. Je to chrabrý bard, jehož tělo je tvořeno sto kily živé hmoty a pětadvaceti kily penisu. Ano, tento stopětadvacetikilový kolos se pod vlivem nějakého toho piva, rozhodl, že půjde do kotle ukázat punkáčům, jak deathmetalisti pařeji na punk. Medvěd tam naběhnul a punkáči začali lítat vzduchem jak se od medvěda odráželi, jako když Obelix naběhne do Římanů a ti lítají i s koněma až za kopce. My ostatní jsme se tomu začali smát. Ale smáli jsme se tomu ne jako normální lidi, ale tak, že jsme se za naše léty vykrmovanými břichy popadali. Nejhorší na tom bylo, že nás ta představa, jak si medvěd rozráží cestu kotlovým davem, že punkáči se od něj odrážejí a nevědí která bije co se stalo, nás rozesmála tak, že jsme se tomu tlemili až do noci na chatě, kde jsme propukli v nekontrolovatelný smích. Po Telexu jsme shlédli ještě  Oi Poloi a GBH. Ale nemohu je jakkoliv hodnotit, neboť spotřeba piva naší party rostla neúměrně našim platům. Dokonce jsem se tak zchlastal, že jsem si já, odnaučený kuřák, po víc jak patnáci letech zapálil cigaretu. Čtyřikrát jsem potáhnul a musel jsem si sednout, protože stát ještě pár vteřin na nohách, tak se skácím k zemi a je ze mě mrtvola. Takový účinek na mě měla cigareta. Zas mám na patnáct roků pokoj....

Dějství druhé, hlavní část: Delirium, headliner a crusteři.

Čtvrtek začínáme svalovou únavou našich pekáčů buchet na břichách. Ne z posilování, ale z toho neskutečnýho tlemení Medvědova rozrážení punkáčů z předešlého dne. Že bude hlavní postavou Medvěd i ve čtvrtek, to jsem tušil už ráno v 5:15 hod. To se totiž Medvěd s Amorfisem rozhodli, že se probudí, trochu podebatují se mnou, SODíkem a Magim a půjdou do sebe lejt pivo. Takže ve čtvrtek ráno ve čtvrt na šest po prochlastané středě zazněla věta "kopni do SODíka ať už nespí". Také proběhla žhavá debata o rozmetání hoven po louce za zvuků medvědových bublavých prdů. Medvěd mě také chtěl znásilnit, ale měl smůlu, neboť mezi mojí prdelí a jeho pětadvacetikilovým hovadem v trenkách, byl můj spacák. Ten mi zachránil věneček. Ještě si vybavuju halekání věty SEBER SE KUNDO A TÁHNI. Je možné, že si někdo z nás vzpomněl na svou ženu. Amorfis tou dobou bere do ruky lahváče a medvěd se rozhodl nebýt pozadu. Já jsem jim jen připomněl, že pokud se snad rozhodnou, že by čtvrtek začali chlastáním už před šestou hodinou ranní, bude to mít za následek to, že zemřou. Ale že umře zrovna medvěd, který má stodvacetpět kilo, z toho dvacetpět čurák, to jsem nečekal, zvlášť když Amorfis má i s postelí míň než Medvědův kokot. Já, Magi a SODík jsme chrupali až do osmi a bylo nám hej. Kluky jsme našli venku před chatou na lavičce obloženými práznými lahvemi a plechovkami. Byli vožralí. Do areálu jsme se dostali na kapelu NERVE GRIND, což byla brutální palba, ze který nejednomu brutálně založenému grinderovi ťukalo v trenkách. Při kapele CARTILAGE, která byla mimochodem v mých uších naprostá bomba, medvěd poprvé ten den vytuhnul na lavičce ve třetí řadě. FEKAL ADDICTION po Cartilage byla trochu nuda, tak jsme s Magim a SODíkem zašli do města na baštu. Cestou jsme potkali Medvěda s Amorfisem zavěšeného do nějakého vlasatého týpka. Ani nevnímali, že jsem jim oznamoval, že jdem na oběd. Vrátili jsme se na MILKIN THE GOATMACHINE, ale vůbec mě to nebavilo. Ovšem po nich moji milí přátelé, po nich naběhla největší hvězda festivalu, a jediný možný headliner pro tento ročník, japonští hlukmistři FINAL EXIT. Kdo mě zná, tak ví, že tuhle kapelu sleduju od jejich začátků, tedy již drahných dvacetpět let. Když je sem v roce 2015 nebo kdy to bylo, Čurby po mých letitých urgencích dotáhnul, dušičky by se ve mě nedořezal. Tenkrát jsem si Final Exit užil v první řadě a počítal s tím, že je už nikdy naživo neuvidím. A hele. Několik roků se sešlo s několika lety a já opět koukal na vystoupení velkého a malého japončíka, kterak do nás hustí statisíce písniček s takovou grácií, že i Karel Gott z toho vystříknul do zkumavky. Opravdu, tohle bylo absolutně jedinečné. Odlišný setlist od minulého vystoupení, tisíckrát lepší zvuk, Hisaova hra na růžovou kytaru, kterou ladil, jak kdyby hrál ve filharmonii snad dvacet minut, a způsob, jakým Ryohei bubnoval, to se prostě musí vidět, zažít, slyšet. Nejlepší kapela na festivalu!! 

Po nich jsme začali hledat Medvěda s Amorfisem, ale nebylo po nich ani vidu ani slechu. Zašli jsme tedy na MISERY INDEX a bylo to velmi ale opravdu velmi dobré. Tou dobou jsme objevili Medvěda. Válel se pod stromem, chrápal s kelímkem u tlamy a lidi si ho tam fotili. Stejně jako jsme si vždycky podobná individua ožralá fotili my. Medvěd tedy dobručel. Amorfis ho uchlastal a potvrdilo se to, co jsem jim ráno po páté říkal, že zemřou. DROPDEAD není můj šálek chmelomoku, takže jsem ho s čistým svědomím prochlastal a prožral (koftu ze zelí) a prokecal nahoře na asfaltce. Poslední kapelu toho dne, kterou jsem zaregistroval a moje mozkové buňky si uchovali vzpomínku, byli legendární CANNIBAL CORPSE. Oficiální headliner zahrál výborně, to je pravda. Ale asi nevěděli pořádně do čeho jdou, protože snad prý požádali o krocení divé zvěře při stagedavingu, takže posílená ochranka vracela nadšené maniaky z pódia zpět do kotle. Už se těším, jak za rok bude ve festivalovém programu koment někoho z Cannibal Corpse, budou lízt Čurbymu do prdele, jak to bylo skvělý, když fanoušci skákali z pódia po hlavách, že si vybavujou dobu před dvaceti lety.... Ještě jsme si dali Sultána a Majkelínu a jejich sado maso projekt. Čekal jsem sice něco uplně jiného, ale vystoupení se mi líbilo. Mělo to hlavu a patu. Sultán nejprve jednu moc sympatickou holičnu s krásnou píčou mučil vázacím drátem tak, že jí ho omotal kolem krásných ňader až se jí to zařezávalo. Pak ji pověsili hlavou dolů a chvíli ji topili v připraveném akvárku s vodou. Potom jí Majkelína sešvihala devítioscaou kočkou, načež jí onu devítiocasou kočku druhou stranou vsunula do kundy jen to mlasklo. Devítiocaska jí po chvíli z kundy vyklouzla a po nezbytném mučení ohněm to přišlo. Na jakýsi oltář položili tu chuděru, Majkelína se jí chvíli hrabala svojí rukou mezi nohama a slečna předvedla prvotřídní squirt. Po pár vteřinách honění. Ty vole já se o to snažím takovejch roků marně a tady se to seběhlo během několika sekund. Velmi působivé. 

V pátek ve dvě hodiny ráno, když jsme dorazili na chatu, jsme našli Medvěda s Amorfisem jak skáčou na trampolíně a tlemí se jak debilové. Lítali tam ze strany na stranu až trampolína poskakovla malými skoky ze svahu dolů.... Kecám. Vožralý chrápali tak jak se dokodrcali do chaty. Po prvním natažení nosem jsem v ložnici ucítil zvratky. Lomcuju teda s Medvědem a halekám na něj VOLE NEPOBLIL SES? Odpovědí mi bylo jen zabručení OI POLOI VOLE. Středa z nás prostě udělala kované punkáče. Nakonec jsem zjistil, že jako zvratky tam smrděly medvědovy ponožky... V 9 hodin a 44 minut si Amorfis usral takzvaný lepíprd. Zalepil si s ním celou prdel k trenkám. Do areálu se dostáváme na jedenáctou na jihokorejskou kapelu L.P.P. což byl šílenej námrd. Kim Čon Idiot by asi koukal jak jižní sousedi dělaji muziku. Neustále do sebe lijeme jedno pivo za druhým. Na rozdíl od Czech Death Festu, kde bylo pivo extrémně hnusné a koplo mě téměř při každém napití, letošní festivalový gambrinus jedenáctka mě nekopla ani jednou, a to ani když mi v kelímku zbýval jen zbytek zvětralých chcanek. To samé platí i o desítce a o Velkopopovickém Kozlovi. Ze speciálů jsem ochutnal dva druhy a byly také dobré. Pivo se tenhle rok prostě povedlo a kdo tvrdí že ne, tak je idiot. Maďarští CRIPPLED FOX nám k chlastání nahrnuli pořádnou porci extrému. INSANITY ALERT, což byl výborný trešmetal a ještě sranda nám na závěr jejich setu naservírovali velmi povedený cover od Iron Maiden. V podání Insanity Alert i taková mrdka jakou Iron Maiden je, nezněla vodrhovačka "Ran tů d hil" jak hovno. V jejich podání to naopak mělo šťávu. Před začátkem kapely HOLY COST se v davu začaly objevovat nafukovací kraviny jako třeba meloun, jednorožec, šprcky a kobliha takže o půlhodince Goregrindu bylo rozhodnuto. Větnamci by asi koukali kde končí jejich nafukovací zboží. Ještě než jsem vůbec vyrazil na tento festival, instruoval jsem kluky, že v žádném případě nebudu chodit na oběd do restaurace na bojišti. Proč? Prostě proto. Když si může nějaká píča účtovat za půllitr limonády 50Kč (vloni) tak ať si vysere voko. Navíc celý to jejich chování tam  a výběr jídla, z toho by jeden blil. Takže i tento den jako  den předtím jsme se odebrali, teď už i s Medvědem a Amorfisem, do Hospůdky U rozmarýnku. Cestou se nám Medvěd svěřil, že ve čtvrtek byli s Amorfisem v tý zasraný Restauraci na bojišti a že prej ty vole je normálně otamtud ta kráva zasraná vyhodila, když si dali jídlo, a pak pivko a debatovali. Prej že aby opustili lokál a uvolnili místo dalším. Že ale měla poloprázdnou hospodu, to jí kundě nevadilo. Jo, já věděl proč tam nechodit. Nesympatický lidi, obsluha na vyližprdel ty vole prostě jebat jim prdele železnou tyčí. Stačí si přečíst nějaké recenze na ně.... Celou cestu si Amorfis s Medvědem navzájem pochlebovali, jak se jim to včera pěkně podařilo ožrat se jak hovada. Po obědě byla zdravotní procházka na náměstí, kde se v kašně koupali nějací crusteři. Na lavičce kousek od nich do sebe ládoval nějaký pán jídlo z fast foodu. Když se rozhodl, že to jídlo nedojí, šel ke koši a že vyhodí polystyrenovou krabičku se zbytkem. Jaké bylo jeho překvapení, když crusteři naběhli za ním a ať to nevyhazuje, že to po něm dojedou. Když do dohltli, začali vybírat koše kolem kašny. Jedna crusterka vytáhla z koše rozlízané lízátko a začala si na něm pochutnávat. Fuj. A přitom jsou ty crusterky tak krásný holky s tím jejich železářstvím zapíchaným ve xichtech a dredama a vyholejma částma lebek. Špinavý rozdrbaný oblečení, tetování. Prostě krásný sexy holky. Ale vidět je pak jak se váleji ve sračkách vožralý, jak dojídají jídlo z koše, mají to zapotřebí? To snad už ani není životní styl... Sháněl jsem na benzině jelení lůj nebo pomádu na rty, protože z všudypřítomného prachu a větru mi rozpraskali rty. Pán za pokladnou mě poslal do zadního regálu, že tam bych mohl něco najít. Jo našel jsem. Dámský tampony a šprcky. Nic na rty ale neměli. A nebyli jediní. Po celém Trutnově byl všechen maz na rty vyprodán, kromě na druhé benzince, kde byl k dispozici za 68Kč balzám na rty. Bohužel růžový. Jednou jsem si takhle ještě za školních let koupil podobnou kravinu růžovou a namatlal si s tím hubu. Pak jsem se divil, proč na mě každý kouká. Když jsem přijel domů, podíval se do zrcadla, zjistil jsem, že mám hubu zmalovanou jak druhořadá kurva. Takže mi vesele rty praskaly až do konce festivalu. Na SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION jsem se těšil ale dost mě to zklamalo. Možná to bylo "hluchým" zvukem bez baskytary. Naopak MR. MARCAILLE nás všechny uzemnil. Violončelista obklopen bicíma drtil svůj violametal, kam se na to sere Apocalyptica. Jako bezdomovec vypadající šišlající dědek, tam všechno kolem sebe poflusal a posmrkal a pochrchlal a vychlastal, zahrál pár coverů a šel do píčy. Tohle byl Obscene Extreme!! VISCERA INFEST mě nebavili a to ani i když to byli Japonci, kteří povětšinou baví. Pak přišla legenda ROT a to byla jiná třída. Kytara zařezávala jak drátěná tanga do prdele Heleny Vondráčkové. Masakr!! Po nějaké době se na Bojišti zase na chvíli rozlehly melodie, to když zahráli PSYCROPTIC. Po všech těch masakrech příjemná změna. Při LOWLIFE se nad hlavami v kotli objevil vcelku velký nafukovací bazén a v něm pak i skokani z pódia a bylo to všechno tak neuvěřitelný, že jsem tam vydržel do konce protože jinak mi hudba Lowlife nic moc neříkala. Na REPULSION jsme si našli pěkná místečka uprostřed areálu a těšili se na legendu. Po půl minutě se předemnou ale postavila skupinka do té doby sedících špinavců od crustu a bylo po Repulsion. Zhyňte vy zhulení dredatí kokoti!! Repulsion, ač kapela, kterou jsem nikdy neposlouchal, se mi líbili. Zpěv sice trochu monotónní, ale hudebně to bylo výtečné. 

tohle jsem viděl při Repulsion

Sobotu začínáme v klidu obědem. Opět, už potřetí v hospůdce U rozmarýnku. Do areálu se doplazíme až na V.A.R. které jsem letos už jednou viděl a ještě jednou uvidím v listopadu, takže jsem je prochlastal a prokecal s přáteli. Na CENOTAPH jsem ale zašel a užil si jejich brutalmasakrdeathjízdu. Po nich se to zase začalo hemžit nafukovacíma píčovinama, takže bylo jasné, že bude nějaký gore. Kapela CLITGORE mi dosud úspěšně unikala a nechám ji unikat s poklidem dál. Nebyli ani poloviční jako například Spasm nebo Gutalax. HOW LONG jsme prolemtali, ale z toho co bylo slyšet pod borovicemi jsem usoudil, že by si stejně nezasloužili moji větší pozornost. Ovšem PURULENT SPERMCANAL, o kterých jsem SODíkovi básnil, že jsou dobří, a pobídl ho tak abychom strávili jejich set pěkně blízko, jsem si užil. Zahráli výtečně! A neodradilo mě ani sluníčko, který mě pálilo do krku a ani prach, který mi drásal moje už tak dodrásané rty. Dalším přelomovým milníkem na tomhle festivalu bylo zařazení speedmetalové kapely BÜTCHER. Vím že Čurby nemá speedmetal alá Helloween rád, tak mě to trochu překvapilo, ale rozhodně to byl dobrý tah. Kapela hrála jak o život a jejich mix Judas Priest a Kinga Diamonda s příměsí brutality zafungoval tak, že z toho byl masakr. Velmi dobré! GUTSLIT zaujali moje uši snad jen při písničce, se kterou jim vypomohl zpěvák z Gutalaxu. Jinak mě nechal absolutně v klidu. Při Deranged jsem zašel omrknout distra, konkrétně Bizarre Leprous, protože tam byla krabice s vinylama po stokoruně. Takže jsem si vybral 4 kousky z nichž jsem u tří nevěděl vůbec co ta kapela hraje za muziku. Škemral jsem tedy u Ganaye, jestli by nedal nějakou slevu když nevím co kupuju a nevěděl to nikdo kolem, ale Ganay byl neoblomným, protože dát slevu ze slevy prostě už nejde. Povídám mu tedy: "V Děčíně jsi mi prodal Purulent Spermcanal za dvě kila protože jsme neměli drobný, tak bys moh dát slevu i teď." Když slevu nedal, zaplatil jsem požadovaný obnos a při odchodu jsem zaslechl: "Tak ty nás dáváš za dvě kila jo?" U distra tam s Ganayem totiž vegetili právě Purulent Spermcanal. Tak tímto se omlouvám Tomášovi Ganayovi za případné trable, které jsem mu tím způsobil :-) V tu dobu nás opustil SODík, který musel spěchat domů na sever a pak se ženou na letadlo do Bulharska, kde si momentálně když píšu tyhle sračky válí šunky, prolévá volátko a smáčí dařbujána. DISAWOVED hráli přesně ten typ deathmetalu, který nemám rád, ale protože jsem pořád lil jedno pivo za druhým a chytl opět slinu, tak mi to ani nevadilo. Byl jsem unavený a společnost mi dělal na cáry ožralý zpěvák z Haemorrhage. Pak jsem shlédl SUPPRESSION. Vůbec jsem nevěděl o co jde, ale když jsem slyšel vteřinové mikrosongy, bylo mi to jasné. Noise!! Hurá! Hned šup před pódium. Bylo to výborné! Se smyslem pro tuhle muziku se musí člověk narodit. Kdo se s tím nenarodí, nemá šanci tohle pochopit. Zprasili dva miliony songů a šli do hajzlu. Pro mě druhý headliner festivalu. Pak byli ABNORMALITY. Buchta na postu mikrofonu je vždycky příjemná, pokud se tedy nejedná o Helenu Vondráčkovou ale tohle mě docela nudilo. Rozesmála nás hláška na dotaz z hlediště, jestli je těhotná, odpověděla pohotově křehkým dívčím hláskem "Yeah, it is baby here, not beer" a ukazuje na své zakulacené bříško. Potom kapela spustila opět svůj death za totálně chorobného zpěvu těhulky. Neskutečné, co některé ženy dokážou se svým hrdlem. Tou dobou nějak si to hasím z chcací rakety a jdu ke korytům umýt si ruce a opláchnout obličej od prachu a vidím malý děcko, asi tak dva až tři roky, jak odstrkává ostřílené grindery z dlaždiček tak aby nemuselo jít po kamenech na boso. Postavil jsem se mu schválně do cesty co udělá. Uplně normálně mě rozkročil a podlezl mě mezi nohami. Daniel Landa by neměl s Orlíkem radost... Jdu si tedy dál ke korytu umýt ruce a proti mě vodní pistolí míří malý, asi osmiletý kluk. Začne na mě stříkat, ale do proudu vody jsem mu nastavil dlaň, takže všecha voda cákala na něj. Na jeho ufňukané "Tohle se nemělo stát" jsem odvětil "Vole nebreč, naber novou vodu a jeď dál ne?" VOMITORY jasně ukázali, že žádná buchta na postu zpěváka deathmetalové kapely nemůže nahradit chlapa. Tak to prostě je. Vomitory jsou toho důkazem. Parádní Death! Když jsem si po dalším použití WC myl ruce, přišel mě pozdravit Ryohei což mě jako největšího fanouška Final Exit na světě velmi potěšilo. Magi zmizel někam s nějakou s blondýnkou. Přál jsem mu aby zasunul, ale prej nezasunul. Pešek. MUNICIPAL VASTE mě strašně, ale strááááášně nudili. Po Municipálech jsem s Magim opustil bojiště. Naprosto spokojený, ochmelený a kulturně ukojený. 

Dějství třetí: den poté

Neděle začíná typickým chrchláním. Neskutečný kde se to ve mě bere. Toho prachu tam a kouře z cigaret arogantních kuřáků. Humus. Na afterparty jsem se těšil, protože na ní byla samá pecka. Však kdo kdy kde má možnost v pivním stanu shlédnout vystoupení kapel z Mexika, Kanady, USA, Kostariky, Japonska, Nepálu a Brazílie? Ne. Nikde nic podobnýho není. Všichni moji společníci ráno odjeli, takže jsem na afterparty zůstal sám. První kapela PODRIDO byla na rozjezd asi dobrá. Nebylo to nic co bych vyhledával, ale to lepší teprve mělo přijít. HOLY COST z Kanady jsem si na velkým pódiu nijak zvlášť neužil, takže jsem byl velmi mile překvapen parádním gore tupa tupa tupa trrrrr grindem který předvedli ve stanu. Nafukovací lehátka v kotli samozřejmě nemohly chybět. Výborné! Američtí INVIDIOSUS mě přesvědčili od prvních okamžiků. Jejich mix všeho možnýho zahráli s takovým nasazením, jaké se moc často nevidí. A cover verze americké hymny, která začala jako noise/grind a poté se to přelilo plynule do gore a snad až do blackmetalu, to prostě nemělo chybu!! Kostarický FECAL ADDICTION jsem neviděl v hlavním hracím čase na velkým pódiu a jejich gore brutal slam grind mě nadchl. Kotel ty vole jako kráva. Je k neuvěření jak dokážou po pěti prochlastaných dnech unavení návštěvníci festivalu ještě pařit. Nestkutečný! A i něžné pohlaví crusterky grinderky v tom kotli. Já bych tam nevlez ani za zlatý veganský prase. Jenže pak se přestavovali bicí a všechno bylo zase jinak. Pokud bych měl hodnotit, tak jako absolutně nejlepší vystoupení na letošním OEF byli FINAL EXIT na afterparty. Moji oblíbenci z Japonska předvedli nevídanou show, až se mi chtělo brečet když končili. Ryohei lámal svým stylem hraní na bicí paličky. Uprostřed setu jak do toho řezal, tak mu dokonce i jeden činel odlítnul ze stojanu a když nemohl najít zajišťovák, tak prostě ukousnul kus izolačky a činel ke stojanu přilepil. Tohle je noise obscene grind extreme! Pecka!! Nepálský deathmetal v podání UGRAKARMA mě tím pádem nedokázal absolutně ničím překvapit. Bohužel. Jenže pak naběhli další magoři z Japonska. VISCERA INFEST zahráli jen s těží uvěřitelný těžkotonážní brutal grind. Jakej se na ně rozpoutal kotel, to se taky hned tak nevidí. Bylo to mnohem lepší, než když hráli den předtím na velkém pódiu. A ne jen díky hyperrychlému bicmenovi. Prostě nálož jak sviň. Už v sobotu si vrabci na střeše bojiště čviřikali, že jako překvapení bude ROT nebo DROPDEAD. Ale že nám Čurby naservíruje obě kapely jako překvápko, nečekal asi nikdo. Takže Rotí set jsem si užíval jak se jen dalo tak abych se náhodou nezamotal do kotle, kterej byl vražednej. Nejsem si jistej jestli jsem někdy něco podobnýho viděl. Bylo to excelentní. Dropdead na druhou stranu nepotřebuju vidět, takže jsem při prvním songu udělal bojišti pá pá a vyrazil na cestu domů z festivalu, kde je tak přátelská atmosféra, že se vám tam člověk z druhý půlky zeměkoule omluví za něco, co ani neudělal, tak jak se to stalo mě 6.7. ve 22:34 seč. 

Fotek mám tři prdele. Pro pár dalších klini sem.