27. 1. 2023 DEBUSTROL, THE AGONY

 

"Kdo nezná Debustrol, tak je buzerant". Není nic pravdivějšího než toto známé skřivanské pořekadlo. Debustrol je totiž kapela, kterou mají rádi všichni normální lidé. A přesně takoví se sešli v pardubickém klubu Žlutý pes, aby si s povzdechem připoměli Ách, svět ještě není úplně ve sračkách při známém "Tak si všichni userte, je tady Debustrol". A že existují ještě i normální holky, který kašlou na trapný youtuberky co dokážou hodiny vykládat o lakování nehtů a umělých řasách, nás měla přesvědčit dívčí kapela THE AGONY, coby předkapela. Začátek byl plánován na 20tou hodinu. Začalo se o 13 minut dýl. Nealkoholické lahvové pivko za 50 Kč bylo chlazené, klub čistý, vyvětraný, ožralové ještě zatím střízliví. Člověk se tam cítil opravdu výborně. The Agony jsem si poslechl předem, takže jsem věděl co mě čeká. Moje očekávání ale bylo mnohonásobně předčeno. Recept na dívčí band: Vezměte černé, pardon afroamerické, album od Metalliky, smíchejte ho s rokenrolovými Motorhead a nasypte to do hrnce, ve kterém se už vaří riffy od AC/DC po Slayer. Vařte 20 minut. Poté sceďte vodu, obsah nasypte do zapékací misky, přidejte Doro Pesch a na 666 stupňů pečte 75 minut... Takhle nějak byste si mohli přečíst kuchařským žargonem kapelu The Agony. Hoky hrály a zpívaly naprosto úžasně, jak se již tradičně nepřesvědčíte z nekvalitního videa níže, působily víc přirozeně než chlazené pivo v létě. Zvuk na bicích a zpěvu byl trochu víc nahlas, ale protože byly 2 kytary, z nichž jedna řezala jak kožený tanga do prdele a druhá skučela jak děcko když mu uletí balonek, basa parádně vrněla jak vrní péro při prvním zásunu do vlhkého tepla, takže celkově to bylo zvukově dobrý! Je také důležité podotknout, že kapela The Agony se nám líbila ne proto, že je složená z dívek, ale líbila se proto, že prostě jejich písničky jsou parádní, plné chytlavých melodií a kytarových sól, jež mají hlavu a patu. Jít na ně znovu? Kdykoliv! 

Když holky dohrály, rychle vyklidily pole slavnějším kolegům z planety  Debustrol.  Zašel jsem si koupit k holkám CDčko a pro moji milovanou dceru tričko a šel čekat na české přeborníky v trešmetalu. V době, kdy měli začít hrát se zvučí kytara. Kolinss místo loňského "A zavři negra do skříně" svůj mikrofon zkoušel obligátním HejHejHej, ovšem basák svůj zpívací aparát prověřil slovy  Lakatoš z Prievidze. A je nazvučeno. Trvalo to sotva deset minut. Proč to kurva nejde v klubu Ponorka? Je to zvukařem nebo aparátem? Že by zvukař v Ponorce byl vemeno, nebo prostě Ponorka nemá tak dobrý vybavení? 

Debustrol začíná jedenáct minut po plánovaném termínu  v době, kdy jsme si všichni usrali, neboť Debustrol byl tam! A tentokrát to byl kurva DEBUSTROL!! Bez keců do nás hrnuli jednu pecku za druhou. Kousek u zvukaře byl zvuk jak z CD, ale Amorfis s Josífkem, kteří pařili v první řadě u odposlechů mi potvrdili, že zvuk tam stál za vyližprdel. Mám-li být upřímný, což jsem vždycky, tento Debustrol byl o třídu lepší a o level výš, než loni v podobný čas na stejném místě. Rozhodně nejlepší Debustrol v mojí dosavadní fanouškovské kariéře. Oni snad nebyli nalití když hráli, nebo já nevim, protože to bylo prostě bezchybné. Samozřejmě došlo na sólo motorovou pilou a byl konec? Začalo se skandovat DEBUSTROL! DEBUSTROL! DEBUSTROL! DEBUS.... a přišel přídavek. Vole šest dalších songů jako přídavek ve zběsilém tempu. Kdo to dá? Poslední song Vyznání smrti zakončuje parádní koncert. Kolinss děkuje za to, že jsme to tam s nima vydrželi a je úplný konec. UF! Ne úplně zaplněný klub se začal rozcházet. Po v tu dobu již značně ožralých fanoušcích, upocených, mastných, smradlavých, prostě debustrolových zbyla jen zmáčená podlaha pivem a možná pár modřin z kotle, který byl chvílemi více než důstojný. Myslím, že následující dny někteří pravověrní hroziči nepohnou krkem. Debustrol hrál skoro hodinu a půl a když to skončilo, já si mohl říct Jo, byl to skvělej koncert!

Pro pár dalších těžce nekvalitních fotek klikněte sem.

21.1.2022 NASRRAT TOUR XXXVI (Debustrol, Dysangelium)

Skoro dva měsíce jsem nebyl na koncertě a už mi z toho začínalo jebat. Pořád jen do práce, sem tam na pivo, sem tam na proktologii a zase do práce. Takhle si průměrný člověk tu strašnou pandemii rýmy fakt nepředstavuje. A proto jsem se rozhodl zajet podívat se na Debustrol. Kapelu, kterou doma vůbec neposlouchám, ale vím, že naživo je super. Sparring partnera jim dělali pardubičtí Dysangelium, kteříšto rovněž nejsou k zahození. Navíc velký návrat do klubu Žlutý pes, kde jsem byl nasposled v roce 2015 na akci nazvané Winter Violence 7. na které rovněž zahráli Debustrol. Od té doby tam snad ani nebylo nic zajímavého, což by se mohlo v následující době změnit, neboť klub by měli mít pod patronátem kluci z bývalého R klubu, kde jak všichni dobře vědí, to tou naší muzikou žilo.  Do Pardubic jsem vyrazil opět sám, neboť ti, co by se mnou rádi jeli, nepropadli očkovací hysterii a vstup na akce podobného typu jim byl předem odepřen. Já se očkovat proti rýmě dal právě jen z jediného dvojdůvodu - hospoda a koncerty. A druhá skupina, ta která si do žil vstříknout  šmakuládu nechala, z nějakých důvodů (neschopenka, lenost, neobliba vystupujících kapel) prostě akci nepodpořila. Obavy z kontroly očkování nebo podobných píčovin se ale ukázaly jako liché, neboť nikdo nic vidět nechtěl. Kolik lidí asi z tohoto důvodu na koncert nedorazilo, neboť se obávalo různých kontrol? Divná to doba... Jak jsem zmínil v úvodu, mě už začínalo řádně jebat v palici z koncertního půstu a tak jsem si prostě lístek koupit musel a na Debustrol vyrazil sám. K dispozici byly dva druhy vstupenek. Základní za 330Kč normálně dolů na stání a pak jakási VIP na balkon, která vyšla na víc než pět stovek. Nespornou výhodou klubu Žlutý pes z mého pohledu je jeho poloha. Nemusím se trmácet přes centrum města a vysírat se v zácpách, jak je tomu v podvečerní špičce při cestě do klubu Ponorka, kde se metalová zvěrstva obyčejně konají. Dále pak parkování, které je z finančního hlediska o sto procent přívětivější než u Ponorky, kde je stání placené všude. Včera jsem si zajel na nějaké sídliště a parknul vozidlo tam. Místa na parkování tedy dostatek a pak několikaminutová procházka ke klubu. Kolem hospody U Josefa, která byla v pátek večer absolutně prázdná. Toť důsledek fašistické zkurvené vlády našich politiků... Smutný pohled...

Ve druhé hospodě, kterou jsem měl cestou, to sice docela fičelo, ale v tom pajzlu jsem byl jednou a stálo to tam za hovno... Po příchodu ke klubu mě přivítala nově natřená (pro mě nově, nebyl jsem tam 6 roků) veranda, v jejíchž útrobách se skrývala parádní šatna. Zaplatil jsem si 20Kč za úschovu bundy, nechal si na ruku navlíknout papírový pásek a hledám dveře v místech tam, kde byly vždycky. Nejsou. Jediné dveře které tam zůstaly, dříve vedly do jakéhosi zázemí kapel nebo co to tam tenkrát bylo, sklad a takovej různej bordel, nyní se těmito dveřmi dostaneme přímo do lokálu, který zdobí velký bar s usměvavou obsluhou a slušnou nabídkou alkoholických i nealkoholických nápojů. Bar je přímo naproti hledišti, takže pokud nechcete zrovna křepčit na kapelu, můžete v klidu požívat u baru a sledovat dění na pódiu zpovzdálí. Kupuju si Birella za lidových 45Kč a čekám na začátek akce, který byl naplánovaný na dvacátou hodinu. Začalo se o deset minut déle. Šprýmaři DYSANGELIUM jak je u nich zvykem se za širokých úsměvů postavili na svá místa a spustili svůj deathmetal. Zpěvák Nekro nám neopomněl sdělit, že kytarista má momentálně zlomený  prst, což druhý kytarista komentoval, že je to jako Jágrův malíček. Také jsme se dozvěděli, že jméno klubu je podle první kapely, která tam vystupovala po otevření, no a teď když se klub rozjíždí znovu, že prý jestli by se třeba teda nemohl přejmenovat na Dysangelium když jsou první kapela která tam hraje. Zpěvák Nekro se ještě nestačil došklebit nad touto myšlenkou a už svým murmurem nastartoval další song. Jejich písně mi přijdou zbytečně moc dlouhé. Zkrátit stopáž o dvě tři minuty a bylo by to asi lepší. Zvukově to nebylo ideální. Jakoby obě kytary byly potlačeny a ve výsledku to znamenalo, že hudba vůbec neřezala do uší, což je u deathu tak trochu důležité, bylo slyšet jen takové jakési bublání basy a hukot bicích. Taky to bylo na můj vkus celkově potichu, právě kvůli těm potlačeným kytarám. O tom, že jsou Dysangelium nad věcí svědčí i to, že před poslední skladbou základní hrací doby bubeník vstal ze své sesličky a ručníkem si důkladně vytřel svá zpocená třísla a zapařené ohanbí. Ručník poté naoko nabízel jako sběratelskou proprietu fanouškům. Nebylo o něj valného zájmu, takže zůstal bubeníkovi a když se odehrál první přídavek, do toho samého ručníku si utřel obličej. Padesát minut dysangeliumetalu uteklo a kluci spokojení slezli z pódia, které se začalo přestavovat pro hlavní aktéry večera.

Myslel jsem si, že když na Dysangelium, coby zahřívací kapelu byl klub zaplněn sotva z poloviny, že se na Debustrol přihrne hromada lidí a vytvoří tu správnou debustrolskou kulisu. Nestalo se tak. Jestli ještě někdo dorazil, tak už jen v malém počtu a i při legendě mladoboleslavského treše to v klubu vypadalo jako na  parkovišti před Lidlem, když není žádná akce. Sem tam nějaký auto, ale žádnej velkej zisk manažeři marketu očekávat nemohou... Když si Martin Kolínský rovnal odposlech aby si upravil výšku mikrofonu a vůbec tak všechno, převrhl půllitr s pivem, který byl položen za odposlechem, a který se poroučel k zemi a zakončil tak své funkční období.  Když přišlo na samotnou zkoušku jeho mikrofonu, každý správný člen Ku Klux klanu musel zahýkat nadšením, neboť obligátní "Raz - dva - tři - raz - dva - raz - dva..." Kolinss povýšil na jedinou větu "A zavři negra do skříně, hej!" (Tak to slyšely moje uši. Pokud jsem se přeslechl, moje omluva letí panu Kolínskému). Že to bohatě stačilo (nemyslím zavřít negra do skříně, ale pronesení této věty jako zvukovou zkoušku mikrofonu) bylo jasné hned od začátku vystoupení, protože DEBUSTROL měli zvuk dvakrát tak hlasitější, řezavější a hutnější než Dysangelium. Jak je vidno z videa, které je dole pod textem, vždycky se najde nějakej tydýt, kterej má dva metry na výšku a metr a půl na šířku a musí vám vlézt do záběru i kdyby na chleba nebylo. Tentokrát to bylo za účelem pohlazení debustrolího basáka po lýtku a následným pozdravem, aby hned na to neomaleně opět prošel bez skrupulí před mým záznamovým přístrojem. Něco podobného se stalo i u první kapely, kdy asi najatý fotograf tam pobíhal zmateně sem a tam a na pódium lezl a asi si myslel, že když má větší aparát - rozuměj obyčejnou zrcadlovku za pár tisíc - že může každýho nasírat. Věřím ale že nasbíral parádní fotky a přeju mu to a odpouštím. Stejně tak tomu co hladil basáka po lýtku a toho co přiběhl přímo přede mě a začal pařit v závěru debostrolího setu. Z balkonu na mě tentokrát nikdo nic nevylil, jak tomu bylo minule když jsem byl ve Žluťákovi naposledy. Aby taky jo, když pokud se nemýlím, seděli nahoře v křesílkách snad jen dva lidi. Asi v polovině setu začalo v klubu něco smrdět. Po skončení jednoho songu Kolinss pronesl směrem ke zvukaři, že "Tady se něco pálí, tady něco hoří. Hele já se neslyším v odposlechu, tak to bude asi ono. Asi tady kluci něco do toho vylili. To je ale hroznej smrad. Gréta by z toho smradu radost neměla. Ale co, trocha rakoviny do plic nikdy neuškodí." A jelo se dál. Došlo také na jakýsi pokus o stagedaving, což nelibě nesl securiťák, který se snažil do půl těla oblečeného skákáníchtivého fanouška přátelsky usměrnit, ale co naděláš. Kapele to nevadilo, tak ho nechal na pokoji. Ale hezky to vyšlo, když zrovna týpek co chtěl skákat do skoroprázdného parketu pod ním, se už dlouho zdržoval v blízkosti zpěváka, v textu písně zaznělo ono obligátní "Běž do prdele!". Moc hezky to vyšlo... I když je klub vybaven kvalitní vzduchotechnikou, která byla nejspíš i zapnutá, smrad z pálené elektroniky byl tak silný, že mi tím načuchlo oblečení jak jsem zjistil doma. A to jsem stál až vzadu u zvukaře. Jakej musel bejt smrad přímo u kapely si dovedu představit snad jen z komentáře pana Kolínského, který pronesl, že "chce příplatek za ztížené pracovní podmínky" a na to spustil song Krvavá práce. Jak typické. Při posledním songu před prodloužením došlo na sólo motorovou pilou a pak už se skandovalo Debustrol! Debustrol! Debustrol!... Kapela se vrátila a jestli se nepletu, přihodila ještě čtyři písničky. Na úplném konci nám Kolinss doporučil zažalovat klub Žlutý pes pokud náhodou dostaneme rakovinu, poděkoval nám že jsme to tam s nima vydrželi a byl konec. 

Za mě dobrý hele. Jasný že Kolinss neumí vůbec zpívat. I v tom bordelu kterým se prezentujou je slyšet že to má falešný. Jak se říká u nás ve Skřivanech: "Kdo nezná Debustrol, tak je buzerant." Já Debustrol znám. A kdykoliv to bude možný, rád na něj zajedu znova. Z celebrit jsem na koncertě potkal jen samotného velkého budoucího argentinského prezidenta El Čurbyho a jeho noshleda Ádu. Ze známých nikoho. Škoda.... Klub opouštím za pět minut jedenáct. Procházím kolem hospody U Josefa, kde je už zhasnuto (v pátek ve dvacettři!!). Nacházím svého bílého oře značky Ford a klidnou jízdou se  dostávám domů kousek před půlnocí. Sněží a je kosa...

Pro pár dalších fotek nevalné kvality klikněte sem. 

NICE TO EAT YOU 2021

Když jsem klukům asi týden před vypuknutím této akce psal, že je to poslední letošní festival a že bychom si ho měli řádně užít, ani ve snu by mě nenapadlo, že se toho všichni chytnem jak klíště frajtru a zryjeme se jak hovada. Soupiska lákavá, kemp u Ferdinanda více než vyhovující, tak teď už jen nejkratší cestou dostat se na místo. No nejkratší nevím, protože jsme to jeli přes dvě hodiny. Omladina, konkrétně minimedvěd, který se vloni zeblil na procházce, a kterému jsem doporučil vzít si letos sebou Kinedryl a kterého jsem po tomto dětském antizvracivu přejmenoval právě na Kinedryla, se tedy podíval do telefonu a navigoval Medvěda dle navigace. Samozřejmě nás to táhlo všema prdelema světa, takže se cesta trochu protáhla. Ale dorazili jsme dáseříct včas, protože jsme stihli i část první kapely. Hned při první cestě do stanu pro pivo jsme prošli podmáčeným terénem a spolehlivě si nabrali bahnitou vodu do naší obuvy. Celý festival jsme popíjeli jedenáctku Březňák za přijatelných 35Kč. Chuťově to například Rataru, který byl na Obscenu nesahalo ani po kolena, ale na druhou stranu rozdíl oproti Žateckému pivu z Death Coffee Party byl Březňák jako hovno a kunda. Tím básník jen chtěl podotknout, že se to dalo pít. Hned po příjezdu jsme si dali dva welcome drinky v podobě Ginu, který s sebou přivezl SODík, neboť ten prohnaný seveřan oslavil v minulých dnech úctyhodných 48 let svého života. Zavčasu jsme si koupili vstupenky na příští rok za zvýhodněnou cenu 800Kč. Jakmile zalezlo slunko, tak jsme zašli pro lepší obuv a mikiny. Hlavně ta pevnější obuv se později osvědčila v kotli. První dvě kapely ovšem prochlastáváme, neboť cesta podle Kinedrylovy navigace nás vyšťavila. Jdeme se mrknout na CHOCKED BY OWN VOMITS a musím se přiznat, že mě to nijak zvlášť nerozsekalo. Prostě jsme to poslechli, oni slezli z pódia a my šli do prdele. Ale to je samozřejmě jako obvykle v mých reportech, pouze a jenom můj názor, který sice nemusíte respektovat, můžete si o mě myslet, že jsem kretén, ale to je asi tak všechno co s tím zmůžete... Setkáváme se s naším kámošem z Náchoda, kterému jsem slíbil tady na blogu fotku. Takže teď pozor, protože on je moc ošklivý, tak si kdyžtak zakryjte své displeje...

No a po pár dalších pivech se začaly dít věci. Nastoupili FLESHLESS, jejichž koncert byl pojat i tak trochu jako oslava padesátin pana pořadatele. Flešles nás pěkně navnadili svým deathmetalem, který mohl být ale trochu víc nahlas. Účast na jejich setu byla hojná a všichni si to užívali. Pak jdem zase na pivo a hned jakmile venku zaslechneme "...tak se všichni userte, je tady DEBUSTROL", zvedáme naše sádelnaté prdele a míříme rovnou do kotle. Hned u vstupu do koncertního stanu jsem dostal od někoho facku a skoro celý pivo mi skončilo na rukávu. Zasmál jsem se tomu a neohroženě jsme pokračovali přímo do středu dění do kotle. V kotli super vole hlava míjela nohy, bahno lítalo všude kolem, SODík ho měl až na hlavě, piva plachtily sem a tam, všichni jsme byli zpocení, od sraček špinavý jak cikánská hračka. Jo, tohle se povedlo. Prostě Debustrol. Kdo nezná Debustrol tak je buzerant, říká se u nás ve Skřivanech. A ono to sedí... Čtvrteční headliner AGRESSOR jsme si chtěli taky užít v kotli, takže jsme si odnesli mobily a všechno co mělo cenu do chaty abysme rozpoutali kotlící smršť, ale když jsme tam přišli, ono to nějak nešlo na to pařit. Byly v tom pomalý pasáže, takže bychom se chvílema jen klátili jak v tanečních. Na kotel jsme se tedy vysrali a vychutnávali si agresoří muziku a březňákovu jedenáctku. Docela povedená kombinace. Po Agressoru jsme se odebrali do chaty. To už jsme měli naváto. Nevím koho už napadl ten spásný nápad, že bychom mohli ještě trochu zapařit za pomoci Ginu. Tak jsme ho vytáhli ven, pustili muziku a bosí jsme pařili jak hovada. Za chvíli bylo před naší chatou asi 15 lidí, Francouzi, Němci, Slováci, Holanďani a kalili jsme a dělali ty vole bordel. Uplně jak zkažená americká mládež na vysoké škole. Taky se pogovalo přímo v chatce a na postelích se bouralo, všude lítalo bahno, my vožralí jak Gin s pivem kázal, Kinedryl se tradičně poblil, já se SODíkem jsme lítali bosí a pak došel gin a všichni začali nějak odpadat a pak jsme se druhej den probudili. Jediný kdo se této akce z naší party nezúčastnil, byl Medvěd. Ten totiž zahučel do postele hned jak jsme přišli z Agressoru. Ještě si stihl do ruky vzít bagetu, kterou ve spánku, rozuměj se zavřenýma očima asi půl hodiny žvejkal, než celý odpadl. Druhý den vůbec nevěděl, že se tam něco dělo. Ale i my se divili, co všechno jsme vyváděli, když jsme se podívali do svých telefonů na pořízené fotky a videa... Pátek pro nás začíná už v 5hodin, to když Medvědovi řve budík do práce. Další budík, tentokrát Kinedrylův, řve v 6hodin. Jenže Kinedryl spí jak když ho do hnoje hodí a neprobudil by ho ani výstřel z Aurory, já měl špunty v uších, takže jsem na to mrdal, Magi je na jedno ucho hluchý a na tom druhým spal, takže neslyšel. Jedinej kdo byl ochotný se vyklubat z pod peřiny byl SODík, naše záchrana, a budík Kinedrylovi vypl... Toto ráno jsme začali silnými úniky plynu z prdelí a zjištěním, že jsme dolámaní, zajebaní od bahna, sedření až na zádech, ale naprosto šťastní. Čtvrtek se prostě vydařil. SODík s Medvědem do sebe ráno lejou pivo, já nealko, omladina chrápe. Dnes to bude náročné, ale je to poslední fest, tak si ho musíme užít, jak jsem trefně napsal klukům někdy před týdnem. Na oběd jedeme do nedaleké restaurace. SODík v kufru a nás pět namačkaných v oktávce. Oběd byl předražený jako kráva, ale najedli jsme se. Pak proběhla káva na chatě a pak už honem na slovenský STERCORE, které jsem slyšel potřetí a potřetí to bylo dobré. Jelikož mají v sestavě tři kytary, měli hutný zvuk a jejich muzika je prostě fajn. Další v pořadí CARNAL DIAFRAGMA, kde operní árie obstarává Kino z Babyjaby, mi docela vytřeli prdel. Bylo to fakt super. Ani nevím jestli jsem je někdy viděl, každopádně to byl parádní kvíííí-gore. MINORITY SOUND propíjíme u stolu a pálíme covid gel, který se tam všude válel a který snad nikdo nepoužil na potírání rukou ale většinou ke konzumaci nebo k zapálení. Ostatně my s tím začali už ve čtvrtek na naší afterparty... Taky se k nám přifařil nějaký chlápek, chtěl se asi s někým bavit, ale nejspíš ho všichni posílali do prdele. Když na mě začal zkoušet agitku na volení Pirátů, řekl jsem mu ať si ode mě o metr poodstoupí, protože Piráti jsou zlo. Po nějaké chvíli, když jsme si ho nevšímali, tak se zdekoval, ale další dva dny nás vždycky přišel pozdravit a ťuknout si. Škoda že to byl pirátista.... No a co jsme se nasmáli, když Medvěd zjistil, že klitoris je v kundě nahoře a ne u prdele. Dokonce to hledal i na internetu na wikipedii. A to je prosím pěkně dvacet čtyři let ženatý... Následuje CONGENITAL ANOMALIES, kteří se presentovali brutal deathmetalem. Dáváme tři songy a odcházíme na chatu. Byl čas střeva vyprázdnit, výdobytek civilizovaného světa - sprchy - použít a udělat ze sebe zase člověka. A pak rychle na PIKODEATH kteří se hodně povedli. Jeden kolega, co stál vedle mě v hledišti se svěřil, že fandí tvrdé muzice od sedmdesátých let, ale takhle boží kapelu ještě neslyšel. Doslova se mi svěřil, že si z toho snad vyhoní čůráka. Doporučil jsem mu, nechť tak v klidu učiní, ale někde za rohem. Když byla pauza, tak z druhé strany prohlásil Medvěd, že tohle nebylo dobré, tohle bylo výborné. Takže tady je jasně potvrzeno, že vůbec nekecám, když jsem  o čtyři řádky výše napsal, že se to povedlo. Zpěvák totální nezmar. Dvakrát pařil s mikrofonem v kotli. Napodruhé zrušil mikrofon tak to dokrákal na doprovodný kytaristův. Ze všech co tam v tu chvíli byli, bylo vidět nadšení z koncertu. To následní CUTTERED FLESH mě naopak docela nudili. Ovšem pak naběhli PURGATORY, které jsem pasoval do role nejlepší kapely festu a oni jen potvrdili má slova. Opět jsem se nemýlil. Jejich deathmetal byl skvostný. Vepředu sice jen hluková koule, ale kousek od zvukaře zvuk jak víno. Muzika jak cyp. Nevěřím, že se to tam někomu nelíbilo. HYPNOS a poslední kapelu která nevim co to bylo, neboť byla změna v programu, jsme vynechali a po propařeným čtvrtku zaleháváme někteří do zabahněných postelí už kolem desáté hodiny.... Sobota opět započata smrady z našich útrob, divím se, že ani jedna z prdelí se při tom neposrala... Když jsme se probrali z kómatu, zajeli jsme na oběd. Ještě štěstí, že jsme s sebou měli omladinu, která jak furt visí na telefonech a podobnejch pičovinách, tak zjistili, že tam kam jsme chtěli jet na pizzu, tak tu pizzu jen šoupnou zmraženou do trouby a pak ji naservírují jako pizzu a ne jako hnus ze supermarketu. S takovou pizzou běž do prdele vole!! Takže jsme Magiho zavřeli do kufru a zbytek pěti hlav se naskládal do dáčije a zajeli jsme do nedaleké restaurace, která byla o třídu lepší a zábavnější než ta předešlý den. Jídlo bylo chutnější, levnější, prostředí příjemné. Před placením se Magi zeptal, jestli může platit kartou, protože má už docela málo hotovosti. Úslužný klučina, který obsluhoval mu sdělil, že to není žádný problém. Tak jsme se nasáčkovali do lokálu k baru, že zaplatíme. Samozřejmě že než  tam Magi došel, tak zapomněl že chtěl platit kartou a svoji skoro poslední hotovost dal za oběd. Když jsem se ho zeptal, jestli náhodou nechtěl platit kartou, tak jak je  na jedno ucho hluchý, tak mluví nahlas, zahalekal na lokál JÁ SEM TO ČŮŮŮRÁK.... Bábě, co do sebe u stolu právě hrnula výpečky porád vypadnul bramborovej knedlík z huby. Po návratu do areálu jsem si všiml, že náš pirátský přítel má na ruce vytetované logo kapely Suffocation. Ptám se kluků, co to slovo znamená a bylo mi řečeno, že to znamená -udušení-. Po kratším filozofování v mé hlavě jsem nahodil myšlenku, jestli to udušení nemůže být stav, kdy se člověk změní v ducha udušením duší z jízdního kola. To by pak byl trojtej Safokejšn. Za hromadného ťukání ukazováčky na čela mých kamarádů směřujících na moji maličkost jsme došli na CONSEQUENCES, což byl pražský deathmetal a na rozjezd byl dobrej. No a pak zase pecka. Náhradní kapela G.O.R.E. mě rozsekala. Takové sympaťáky těžko pohledat! Zpěvák ty vole furt "dík jak pes" a další kydy... A ty jejich písničky, to byla majstrdíla! Hlavně pak trojice songů, které byly vyloženě o nás pro nás. Jedna písnička byla například o tom, že kdo nežere maso, tak zdechne, další song o grinpísákovi, který se pozvracel po tofu sýru nebo o sračkách na prostěradle. Jak výstižné vzhledem k tomu, jak vypadala naše prostěradla po bahenní lázni v kotli na Debustrol.... Tou dobou jsem svůj zájem obrátil na takzvaný mystery box, který má v nabídce distro Metal Age. Jsou tři druhy, já si vybral ten nejdražší za dvěstě korun českých. O co jde? No prostě koupíte zabalenou krabici a nevíte co v ní je. Tak já v ní měl gramofonovou desku PERVERSITY a tři cédéčka: DARK ANGELS, SUPREME PAIN a GLOOM. Navíc jsem při koupi dostal frťana Soberano a když jsem upozornil pána z distra, že mi vrací o 50Kč více než by měl, tak jsem dostal druhého frťana.

Myslím že super. Když si vezmu, že za CD PURGATORY jsem dal tři kilča a v balíčku jsem našel desku a tři cédéčka, to vše za dvě kilča, myslím že cajk. Další banda na paškál byla BLOODSPHEMY z Holandska, která mě ale vůbec nebavila. Pak z Tater přijeli DOOMAS, kteří od třetího songu hráli bez basy, neboť mu praskla struna, konkrétně to bylo éčko, a on nemá jinou, jak jsem se dozvěděl od našich nových kamarádů. Klukům jsem slíbil, že je sem na blog dám, tak doufám, že si ty moje žvásty přečtete, adresu na blog máte v peněžence...

A potom KRYPTOR, kterej předvedl pravej nefalšovanej rokenrol ale hráli snad jen půlhodinky, takže to strašně rychle skončilo. Aspoň to ten plnej stan nepřestalo bavit a užili si kryptoří trešroll naplno. Moc pěkné. Nu což, jenže pak naběhli PURULENT SPERMCANAL a bylo zase všechno úplně jinak. Měli naprosto perfektní zvuk, což jen tak mimochodem nebyl standard u každé kapely. Tuhle kapelu sleduju víc jak dvacet let a aktuální jejich produkce mi sedí ze všeho nejvíc. Žádní umručení všeobecně oblíbení Rompeprop ale poctivej českej kurva goregrind. Nejlepší kapela soboty!! Na NECROTTED poprvé na tomto festu vylévám pivo, protože jsem měl už přechlastaný karbec, a přesedám na zázvorový svařák, který jednak zahřál v zimě, která už tam večer panovala a druhak chutnal lahodně. Jen kdyby po tom tak nepálila žáha. Necroted dobrý. Nevím co bych k tomu víc měl vyblít. Na festivalu vládla parádní atmosféra, po areálu se proháněly děti na koloběžkách, z povzdálí všechno kontrolovaly lamy, všichni chlastali, kapely hrály jak o život... A tak to má být! Sobotní headliner DEAD mě trochu zklamal, takže jsem dal jen tři songy. U prvního songu nebyl slyšet bubeník, který byl zároveň i doprovodný zpěvák a měl mikrofon na obličeji. Jsem tedy zašel za zvukařem a ptám se ho: "Víme že bicmen taky zpívá?" Odpovědí mi bylo, že ano, že to vědí. Ptám se tedy: "No a proč není slyšet?" Odpověď překvapující: "Na zvukovce to fungovalo." Ale že při vystoupení si může bubeník hlasivky vyřvat a není vůbec slyšet, to jim bylo srdečně u prdele. No ale pak tam hejbli nějakým hejbátkem a od druhé písničky už bylo všechno v pořádku. I tak jsem ale většinu setu strávil žvaněním a popíjením zázvoru. Nechával jsem odpočinout nohy před Rootím koncertem, na který jsem chtěl být na celý. Píšu to pokaždý až už je mi to trapný, ale i dnes se budu opakovat. ROOT by měli na takovýchto akcích, kde se sejdou kapely tvrdého ražení, hrát hlavně z prvních dvou desek a nejlíp písničky česky zpívané, protože ty jsou všeobecně nejoblíbenější. Satanžel k tomu nikdy nedojde. A je to škoda, protože když hráli právě tyto songy, 666, Píseň pro satana, Hřbitov, Loki, Belial..., všem se rozzářily tváře ve šťastný  úsměv. Ale i tak musím říct, že to bylo opět výborné představení. Po Růtech někteří mizí na kutě, někteří si dávají ještě poslední kapelu... Nedělní ráno je na pohodu. Prdele bublají, proběhla očista dutin ústních, pak zavoněla káva, pak zavoněly dieselové motory našich aut a pak jsme se poslali do našich rodných prdelí. Doma mě žena přivítala slovy To už seš tady? Takovej klid tu byl...

 

CZECH DEATH FEST 2021

 

ČTVRTEK

Zasraný fašisti z ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s dalšíma zkurvenejma zmrdama se dohodli, že když je ta pandemie, rozuměj 130 nakažených denně na 10 milionů obyvatel, že by nám mohli povolit nějakej ten festival, a tak se stalo to, v co jsem na začátku jara vůbec nevěřil a sice, mohli jsme vyrazit na živou muziku. Tentokrát jenom s mým severským přítelem SODíkem, protože ostatním z party nebyla soupiska dost dobrá. V plánu bylo rozložit v kempu stan a strávit tři dny pod stanem. Naštěstí se ozvala paní domácí, která pro nás měla připravené ubytování, takže stan na poslední chvíli odpadl. A zaplať Pánu Bohu za to! Nedovedu si představit, že bychom měli tři dny vegetit v tom šíleným vedru, které panovalo, ve stanu. V kempu jsou sice k dispozici krásné zrekonstruované záchody a také sprchy se tam nachází, ale není nad to, po propařeným dnu se v klidu sprchnout, najíst se u stolu a zalehnout do postele. Po příjezdu na hotel nás neuvítal vypelichaný kocour, jak tomu bylo zvykem v minulých letech, neboť se odebral do věčných lovišť. Budiž mu země lehká. Byl to dobrej kocour! Po krátké rozpravě s paní domácí, vybalení nejnutnějšího, jsme na sebe hodili festivalový outfit, tedy tílko, kraťasy a sandále a vyrazili na autobus, který nás dovezl před areál autokempu Brodský, kde se festival konal. Hned u vstupu jsme dostali lahvičku s gelem na potírání covidového zločinu, klíčenku, knížku s programem, náramek na ruku a kompenzaci za "menší" kapely na soupisce v hodnotě 8 piv. Na výběr byla ještě kompenzace ve formě slevy na vstupenku na příští rok, ale tou jsme pohrdli. Hned jak jsme to všechno nastrkali do kapes a nakoupili žetony za 18Kč/1ks, jsme vyrazili na pivo, protože vedro bylo vysušující od začátku do konce. K čepu se hrdě hlásil pivovar Primátor.

Už teď můžu říct, že jsem neměl žádné střevní problémy po tomto pivu a to normálně mám s většinou piv problémy průjmovitého rázu. Vyzkoušeli jsme speciál APA, který byl vysokovoltážní, konkrétně to byla čtrnáctka, jak nám bylo řečeno od výčepního. APA byla velice dobrá, ale chlastejte čtrnáctku tři dny na přímým slunci v šíleným vedru. Sebevražda. Ale když jsme ochutnali desítku ANTONÍNA, naše pohledy po prvním doušku jasně křičely do světa - A kurva!! Fuj hnus. Tak jsme zkusili jedenáctku ležák, který byl jen tak tak mezi blitím a pitím. Takže jsme nakonec stejně zůstali u čtrnáctkový Apy. První kapelou kterou jsme po dlouhoměsíčním půstu shlédly, byli deathmetaloví PROLAPSED. Bohužel i po tak dlouhé koncertní abstinenci se nadšení z živého vystoupení nedostavilo. Na přímým slunci ve vedru jako kráva jsme dali tři songy a šli do stínu. Kapela náš úprk určitě pochopila. Ostatně nebyli jsme sami, kdo se před sluncem skrýval. To se prostě nedalo. Když jsme šli z WC, kde jsem opět srdnatě, ovšem marně, bojoval se svým chcacím blokem, zaslechli jsme pankáče, kterak prohlásil "ty vole tosem eště neviděl mejt si ruce po chcaní" - inu každý jsme nějaký. Zkusili jsme také pšeničné pivo, které mi smrdělo jako mýdlo a které mi chutnalo podobně. Ne, na tomto festivalu už jiné pivo než APU nevezmu do jater. Další kapelou kterou jsme chtěli vidět byli ANIME TORMENT. Tihle sympatičtí kluci ze severu mám čimdálvíc radši. Zpěvák nás informoval o změně kytaristy, který se prý dá pomuchlat. Jak ženami, tak muži. Zahlédl jsem několik šibalsky zdvihlých obočí kolem, ale dále tomu nevěnoval pozornost. Soustředil jsem se na to, abych se na slunci neroztekl a taky trochu na dění na pódiu. Obojí dohromady na sto procent mi to nějak nešlo. Taky jsem zase potřeboval chcát. Aspoň jsem cestou zpět využil výdobytků kapitalismu v podobě zakoupení výtečného nápoje Kingswood, který se podával s ledem a brčkem, to vše za tři žetony. Osvěžující, chutné. Začínají nás pálit ramena a krky, které nám začínají chytat kolem tílek červenou barvu. Další na pořadu dne byli DYSANGELIUM. Nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že zvukově to už od první kapely není ono. Jako kdyby zvukař naschvál potlačil kytary a vytáhl rachot bicích, basu a zpěv. Škoda. Tohle se změnilo až s nástupem větších kapel. Jestli to byl záměr, nebo levorukost zvukaře si netroufnu odhadnout. Následuje NÁV, na které jsem se těšil a první co mě napadlo, když jsem viděl program, bylo HRACÍ ČAS NA HOVNO. Ale tak už to na festivalech chodí, že blackmetal, když už tam nějaký je, musí prostě hrát ve tři odpoledne. Navíc to vedro... Náv se mi líbili a vydržel jsem jejich celý set. Odchytl jsem si potom kytaristu a trochu poklábosil. Byl to strašně příjemný člověk a tak to má být. 

Kupujeme si další Apu a je nám jasné, že s naší spotřebou, bychom se čtrnáctkama měli trochu brzdit. Zašel jsem si koupit desku, kterou jsem měl v plánu SICK SINUS SYNDROME. Chtěl jsem si ji koupit u známého, ale on ji neměl, tak mě poslal k panu Olivovi do vedlejšího stánku, který ji měl. A jak zrovna burácela kapela, tak jsem mu pořádně nerozuměl, když mi patrně říkal, že sice má SICK SINUS SYNDROME na LP, ale jedná se o nějakou limitovanou edici, za 33 žetonů. Krát osmnáct a jste na šesti stovkách. No a schválně si zkuste přemejšlet a přepočítávat žetony na prachy, prostě cokoliv, když vám po zádech stýká čůrek potu, máte v sobě několik piv a těšíte se až budete mít v ruce desku kterou nemusíte shánět po eshopech a platit poštovné. No takže jsem si koupil limitovanou edici na krásném hnědém žíhaném vinylu. Ale co, žetony budou, my nebudem. Z toho vedra nám začalo bublat v žaludcích, tak jsme zašli ven do hospody na večeři. V hospodě bylo ještě větší vedro než venku, takže moje koule se po dosednutí začaly vařit ve vlastní šťávě. Po večeři, jsme se vrátili na festival a rovnou šli sednout si na molo a plácnout nohy do vody rybníku Broďák. Poslouchali jsme kapelu IN PAIN a pozorovali lidi kolem. Člověk si kolikrát musel v duchu říct, "za co se kurva stydím se svojí postavou?". MEAN MESSIAH zvučili jako Metallica. Snažili se o jakous takous ohnivou šou, v tom vedru skvělý nápad. Píšu ohnivou šou, ale veškerá ta šou byla, že z plynových bomb pyrotechnik vypouštěl plameny. Tečka. Finýto. Šlus. Konec. V této šou později pak pokračovali i Tortharry. V polovině setu Mean Messiah jsme konečně přišli na to, tedy přišel jsem na to já, protože v přicházení na takové věci jsem expert, no zkrátka jsme přišli na to, koho nám připomíná hudební projev Mean Messiah. Stačilo zavřít oči a spatřili jsme plešatého čertíka z Kanady. Ano, Mean Messiah nám připomínali Devina Townsenda. Bylo to docela milé, ale na můj vkus v tom bylo příliš mnoho produkce z playbacku. Při posledním songu jsem zaznamenal pokus o kotel, kdy v hledišti křepčil Robin Hood s hovnem na zádech, týpek ve slamáku a plavkách a Rambo s nábojnicovým pásem s kšiltovkou s vrtulkou... Ale proč ne? K hudbě Mean Messiah ideální sestava. Poté naběhli MALIGNANT TUMOUR, a zase dobrý. Já nevim jak to dělaji. Doma si jejich motormetal neposlechnu co je rok dlouhej, ale koncertně mě to pořád baví. A navíc konečně skvělej zvuk. Ale opravdu skvělej. Házíme do sebe několik dalších čtrnáctek a když jdu chcát, upozorňuju jednoho opilce, že do umyvadla se čůrat nemá. Pořadatelé TORTHARRY to parádně rozbalili, ale zde snesu trochu kritiky na jejich hlavy. Chlapi, bylo to moc dlouhý. Příště když bude tak hnusně vedro, třičtvrtěhodinka i s křestem bude bohatě stačit. Tortharry zahráli jako vždycky parádně. Zazněly čtyři nové songy, úplně nejstarší songy, songy mezi těmi nejstaršími a nejnovějšími, pokřtilo se cédéčko, zvuk z počátku nemastnej neslanej ale od čtvrté písničky parádní, všechno cajk. Jen ta stopáž měla být kratší. Zmíním ještě že CD křtil Leoš "dobjej" Noha, kterého zná každý profesionální fotbalista okresního přeboru. Opět mě přemohlo chcaní, ale když jsem přišel před vchod WC, dveře byly zamčené, klíč nikde a zevnitř se někdo snažil dobývat ven. Asi zkurvenej zámek... Vychcal jsem se tedy cestou na hotel, který máme vzdálený půlhodinku chůze. 

PÁTEK

Ráno mě probudila plná střeva. Využil jsem proto hotelového WC. Poté proběhla sprcha a snídaně a pak zase WC, popíjeli jsme chlazené ovocné pivko, směle využívali výdobytků sociálního zařízení. Lenošili jsme, koukali na jůtůb, poslouchali nový Helloween, pak dali dálší gáblík, a zase WC a sprchu. Kurva tohle by v kempu pod stanem  možný prostě nebylo. Na autobus jsme šli tak, abychom byli 10 minut před první kapelou připraveni na značkách s Apou v ruce. Byl jsem totiž zvědavý na gorovinu MURDER RAPE AMPUTATE. A rozhodně jsem nebyl zklamaný. Řezníci do nás bušili klasické tupatupatupagore melodie a kdo chtěl, tomu se to líbilo. Kdo nechtěl, tomu se to nelíbilo. Velmi sympatičtí pánové. Vedro k posrání a to i přes to, že od rybníka sem tam zavanul svěží vánek, který ofoukl naše potem zmáčená těla. SILENT GENERATION pro mě byla úplná neznáma. Ve zpěvákovi jsme poznali borce ze Soul Decoder, kteří mě rozsekali vloni na DeathCoffeeParty, takže se dalo očekávat, že půjde o směsku coru a deathu. Ty vole to bylo boží!! Sory jako, legendy jako Tortharry, Malignant Tumour mi musí prominout, ale Silent Generation všechny roznesli na pomyslných kopytech svým slambrutalchvílirapem. Opravdu jsem si je užil. Paráda!! Po nich nastoupili zmínění SOUL DECODER, kteří z brutality neupustili ani kousek a opět to bylo super. Hlavně pak zpěvák, který má hlasový rozsah jako Texas. Nicméně bych řekl, že loni v zahradě Čech byli trochu lepší. Jdeme pro pivo a zalejzáme do stínu, kde propíjíme MADE BY ZERO. Metalcore, kterému neholdujeme. Pak jdeme zase sednout si na molo a smočit dolní končetiny a posloucháme ARCH OF HELL, kteří v našich uších byla strašná mrdka. Z mola nás zvedlo jenom to, že jsme dle promomateriálu zjistili, že v sestavě mají dvě děvčata. Bohužel ani děvčata nezachránila mizérii, kterou kapela předváděla. Odcházíme do hospody na brzkou večeři. Bohužel večeře se podává až od 18ti hodin, takže si dáváme tlačenku s utopencem. Mňam. A pivo samozřejmě. SODík i přes mé varování si dává Bernarda, já si dávám Krakonoše. Naštěstí tlačenka s utopencem vykonaly svoji povinnost na jedničku. Povinnost takovou, že po jídle tohoto typu chutná jakžtakž i desítka Starobrno.

Na Broďák se vracíme na MATER MONSTIFERA a opět je to přesně to co mě nebaví. Jdeme tedy do stínu na lavičku pozorovat lidi, fotit holky a popíjet čtrnáctku. Nějakej chlápek se vychcal na břízu. Chcal dlouho. Oklepal si šulína a odešel. Za půl minuty přišel jinej týpek se dvouma papírovýma talířema se žrádlem. Položil talíře do míst, kde ještě před minutou chcal první chlápek. Týpek začal telefonovat, zatímco papírové talíře absorbovaly chcanky z trávy u břízy. Po chvilce k němu přišla partnerka s malým děckem, sedli si všichni do trávy a jali se ládovat šťavnatými pokrmy... Jediná zahraniční kapela, byli letos Slováci DOOMAS, které jsem také nikdy neslyšel a musím říct, že to bylo dobré. Ovšem únava mých starých údů mě dohnala, abych si šel sednout na volnou lavičku ke stolu za zvukaře a jen tak poslouchal jejich velmi poctivý doomdeath. Přišel ke mě nějaký pár a zeptal se mě, jestli mám u stolu místo. Slovo dalo slovo a dali jsme se do řeči. Zrovna jsem si psal poznámky o tom, že Slováci DOOMAS, které jsem nikdy neslyšel hráli poctivý doomdeath, když se mě zcela evidentně alkoholem podroušený cyp optal, co to píšu. Prozradil jsem mu, že si dělám poznámky pro report, načež neméně alkoholem podroušená jeho přítelkyně, která si v minisukni sedla naproti mě chtěla být také v reportu. Slíbil jsem jí, že o ní něco napíšu. Takže neznámá metalistko píšu o tobě, že když sis sedala na lavičku, všiml jsem si, že máš růžové kalhotky :-) Poznamenal jsem si to, a holčině napsal na papír adresu na tento blog, tak snad bude spokojená až si o sobě přečte... Alkoholem podroušená dvojice se mi svěřila, že se jim nelíbí, že když se festival jmenuje Czech Death Fest, že na něm není žádnej deathmetal. Řikám jim, že za chvíli jeden budou mít. Bude v něm zpívat holka a kapela se jmenuje POPPY SEED GRINDER. Je zajímavé, že vůbec nevěděli o jakou kapelu se jedná. Každopádně jsem je zahlédl v hledišti jak nadšeně absorbují PSG tóny. Sluníčko s fekálem v hrdle za mikrofonem do kapely vneslo něžnost a krásu, kterou Jarda a spol. v kapele jaksi postrádají. Poppy Seed Grinder všem nakopali řitě a pokud jim potetovaný poklad od mikrofonu nezdrhne, bude pohádka pokračovat. Vynikající!! A evidentně jsem nebyl sám, komu se to líbilo, protože jsem zaznamenal povícero fanoušků třímajících v rukách zakoupené CD Poppy Seed Grinder. To bude panečku překvapení, až zjistí že na tom CD nezpívá zpěvačka, kterou ještě před pár minutami obdivovali.... Po deathmetalu naběhli DAERRWIN, kteří se presentýrovali post blackem. Hodně lidí asi nepochopilo jejich muziku ale já se nebráním ničemu. Líbilo se mi to. Bohužel skončili dřív než brzo. Kolik hráli songů? Čtyři? Pět?? Tak snad někdy příště...

A pak vystoupila persóna nejvyššího kalibru BIG BOSS. Píšu a říkám to pokaždý a všem. Jirka Valter alias Big Boss je majitelem nejkrásnějšího zpěvu u nás. Bohužel na pódium ho přišla jen půlka. Respektive ho tam skoro přinesli. Posadili na židličku a všechno to vypadalo tak smutně. Jenže pak Jirka promluvil a všechno bylo zase úsměvné. Při písničkách mu basák Paramba radil co a kdy má zpívat ale jen asi v prvních třech. Postupně jakoby Jirka ožíval a obdaroval nás svým krásným zpěvem a krásnými písněmi, které byly také na smutné vlně, melancholické, chvílemi s náznaky blackmetalu. Až má člověk pocit, jakoby to Big Boss vzdával a připravoval se na odchod. Kontrastem k tomu byly kecy mezi písničkami, kdy si s ostatními členy kapely dělal prdel ze všeho. Například Jirka chtěl aby mu jeho bodyguard, kterému říká mistr světa (vyhrál nějaký mistrovství ve vzpírání bo co) přinesl vinný střik. Mistr světa na pár vteřin zmizel aby se opět objevil na scéně s kelímkem, ve kterém na dně bylo trochu žluté břečky. V hledišti výbuch smíchu. Jirka ho naoko vyprcal a svaloušovi pohrozil že mu dá přes tlamu ze židličky... Nebo ohlášení přídavku. To byla taky komedie... Jak Jirka nemůže chodit pořádně, tak se jen otočil na židličce a nechal se vyvolat davem. Pak se otočil zpět jakože přišel ze šatny zpět na pódium a kapela přidala jeden song. Pak Big Boss přivolal dva bodyguardy, kteří ho téměř odnesli pryč a byl konec. Big Boss se svěřil, že se mu špatně dýchá a že si myslel, že už to nedá a že se nevyhrabe ze sraček... No a pak jsme si všichni usrali protože naběhnul DEBUSTROL a ten byl taky skvělej. Zvuk to mělo výbornej a došlo i na motorovou pilu. Opravdu skvělé!! Po Debustrolu jsme to zabalili a vydali se na hotel, kde na patro přibyli další alkoholici do ostatních pokojů.

SOBOTA

Ráno noví spolubydlící alkoholici od Jihlavy rovnou narazili bečku piva BRTNÍK a chlastali a chlastali achlastaliachlastaliachl... Přivezli si s sebou několik sudů. Ochutnáváme od nich Brtníka a člověče dobrý. Jak jsme se dozvěděli, nejenže Primátor oni nazývají jako Projímátor, ale Krakonoše mají za Kašonoše. 

Necháváme se odvézt paní domácí před hospodu, kde si dávám dobrou polévku, a svíčkovou s pěti. Také pivem nepohrdneme. Tentokrát oba Krakonoše, protože den předtím Bernard byl prý extrémně hnusný. SODík mi nevěřil, i když jsem ho upozorňoval, že Bernard je strašná sračka. Ovšem tento den byl špatný i Krakonoš. Po obědě honem rychle na NUUMMITE. Dáváme dva songy a musíme pryč ze slunce. Sedíme na dřevěných paletách ve stínu pivního stanu a najednou za sebou z lavičky slyším ženský hlas "CHINASKI MÁM RÁDA OD ZAČÁTKU. NO A KRYŠTOFA, TOHO MÁM RÁDA TAKY OD  ZAČÁTKU" A najednou já ve své hlavě slyším: "DRŽ HUBU PÍČO ZKURVENÁ".  Nablít do kelímku se mi chtělo, když jsem ji slyšel krávu. Nejodpornější člověk na festivalu!! Potom přišli na řadu ELBE, jejichž hudba, která by se hodila do temného malého klubu kontrastovala s tím, kde hráli - festival, 35 stupňů ve stínu, přímé slunce, hodina po poledni. Na slunci vydrželi stát jen ti nejchrabřejší. Při INNERSPHERE si vychutnávám chlazenou malinovku a koukám po holkách, kterých se tentokrát urodilo velké množství. Některé štíhlé, některé méně štíhlé, ale všechny do jedné by zasloužily poňufat po ochmířených vagínách... Pak konečně zase něco co se více hodí na festival tohoto jména, DEAD CARNAGE, kteří provozovali fajny oldsdkůl detmetal z Ostravy. Dali jsme čtyři songy ve výhni a museli utéct do stínu. Naštěstí areál je tak malý, že ať jste kdekoliv, kapela která zrovna hraje, je slyšet i tam, kde se zrovna nacházíte. Není tedy potřeba za každou cenu stád pod pódiem a nechat se spálit tím zmrdem co za celou dobu festivalu nepřestal pražit. Ovšem HNUS UMÍRAJÍCÍ je zrovna něco, co jsem vidět chtěl, takže jsem na nich vypotil dva litry potu. Už jsem se nedivil, že jsem ten den ještě nebyl chcát. Chcal jsem totiž póry své kůže. Minule jim při jejich vystoupení vypadla elektrika, protože se přihnala vichřice a bouřka, tentokrát basák s dokonalým blackovým malováním řešil jiné problémy. Po vystoupení z něj zbyla jen louže černého barviva. Kapela se prezentovala mírumilovným blackmetalem, kdy například hráli písničku o pejskovi jménem Marie, který již není mezi námi... Jeden song pro ně napsal i Alexandre Dumas. Bylo to tak mírumilovné, až jeden z fanoušků zahýkal na zpěváka POSLOUCHEJ SE JAK ZPÍVÁŠ! JÁ CHCI SLYŠET ŇÁKÝ ZLO!! Až tak byli mírumilovní. 

Vedro bylo úmorné, ale vydržel jsem a honem běžel pro další Apu abychom měli co požívati ve stínu pod stromy při vystoupení kapely TENGRI, která se ale vůbec nehodila na akci tohoto typu. Dokonce jsem při jejich setu na chvíli usnul a probudilo mě až moje vlastní chrápání. Abych se probral, dáváme se SODíkem další pivo abychom přežili DROM. Ti hráli snad půl dne. Dramaturgicky všechny post rockově laděné kapely tam vůbec nesedly. Pro příště by to chtělo nějaký punk, crust, více blackmetalu a všichni by byli spokojeni. BRUTALLY DECEASED jsme si ujít nenechali. Už se dalo postávat kousek u zvukaře ve stínu. Zpěvák poděkoval kapele Drom za krásné melancholické intro a kapela do nás začala cpát švédský deathmetal, který zakončila výtečným coverem od Marduk. Dobrá práce! Areálek byl zaplněn docela pěkně, ale je nutno podotknout, že kdyby se nejednalo o první větší akci po době covidové, tolik lidí by asi na "okleštěnou" soupisku kapel nedorazilo. FLESHLESS jsme si dali na molu s nohami v zeleně kalné teplé vodě brodského rybňýku s malinovkou u tlamy. V tu chvíli mě napadla myšlenka, která ať vyzní jak chce sobecky a nepravdivě, že letošní CzechDeathFest byla výborná preparty pro další festivaly které nás ještě čekají... A pak zasejc jedna legenda. V.A.R. Ano, přesně takhle V.A.Ří trešmetal staří kmeti. Křtilo se tributní CD vydané Pařátem a bylo to fakt dobré. Klobouk dolů. Já ve svých čtyřicetidvouch letech mám problém ráno vstát z postele a dávám si sám pro sebe tipy, která část mého těla mě bude ten den bolet tentokrát a oni, o hromadu let starší chlápci, plní energie předvedou pokaždý kvalitní vystoupení. Respekt! Po Varech, nikoli Karlových, jsme si dali už jenom ROOT. Jdem do davu, podívat se zblízka, neboť každý jejich koncert může být posledním. Jura alias Big Boss na postu zpěváka totiž opravdu nepřekypuje vitalitou. Ale hlas má báječnej. Nejvíc zafungovaly songy z prvních dvou desek a taková 666 byla jedinečná!! Samozřejmě i novější songy vyzněly super, ale klasika je klasika. A do toho šoumenské hlášky Big Bossovy. Nejednou v hledišti zazněl smích jak v kině při nějaké trapné emerykánské komedii. Na poslední písničku s vypětím mnoha sil Big Boss vstal ze židličky a nechal všechno odzpívat kytaristy. Pak si zavolal osobního sluhu, mistra světa, který ho odbelhal z pódia a bylo po Růtu. Krásný koncert s krásnými songy... Na GUTALAX jsme se stylově vysrali a šli na hotel. Mám takový tušení, že pokud nepřijdou s nějakými novými hovny, nebudu mít do budoucna potřebu vidět je na každém druhém koncertu, zvlášť když hrajou na konci festivalu. Samozřejmě kdyby hráli před Rootem, tak na ně zajdu, pobavím se, pohoupu se do rytmu. Ale náš plán byl conejdříve se dostat na hotel, vyházet ze sebe obsah střev, povečeřet, provést očistu těla a zahučet do postele abysme ráno conejdřív vyrazili domů... Věrný čtenář patrně kroutí hlavou, kde je nějaká zmínka o tom, že jsme se ožrali, že jsme někde něco vyváděli nebo tak něco. Ne. Nic takovýho. Ano pili jsme čtrnáctku, ale s rozumem. V tom vedru by byla jasná sebevražda pít jedno za druhým, jak to děláváme na jiných festivalech v jiných klimatických podmínkách. Takže asi tak. 

NEZNÁMÉ AKCE 1995 - 2005

Tohle je poslední příspěvek z historických koncertů, kterých jsem se účastnil, respektive na které jsem si vzpomněl. Určitě toho bylo víc... Bohužel mám buď fotky a nevím kde a kdy jsem to fotil, anebo nevím vůbec nic a stejně tak strejda google mlčí a dokonce ani samy kapely už si to nepamatují. Vím ale stoprocentně, že jsem tam byl... 

Například na MALIGNANT TUMOUR jsem do Neratovic jel s kámošem (zdravím Barváka) vlakem. Co tam tenkrát s Malignantama hrálo to netuším a netuší to ani Bilos. Pomocnou rukou ke vzpomenutí mu měla být informace, kterou jsem se dozvěděl, že si Bilos cestou na tu akci měl v Praze vyzvednout novou kytaru. Sám mozek kapely si ale na nic takového nevzpomíná.... V hospodě v Neratovicích, kde koncert probíhal, jsem se sešel s kámošema (zdravím Jirku a Lukáše) a po skončení jsme se vydali pěšky z Neratovic do Prahy. Z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné, protože je to nějakých dvacet kilometrů? Když jsme přišli na kraj Prahy, sedli jsme si na zastávce městské hromadné dopravy a vytuhli jsme (nebo aspoň já) a probral jsem se až když  přijel ranní bus, který mě odvezl na nádraží, odkud jsem dál pokračoval domů. Když jsme byli na cestě z Neratovic, tak se prý po koncertě strhla nějaká mela v hospodě, protože tam pustili Orlík, což pro spoustu lidí kteří dorazili na akci, bylo nežádoucí. Ale jestli je to pravda, nevím...

V Novém Bydžově v městském klubu kulturních alternativ jsem kdysi započal svoji metalově koncertní pouť kapelou Parricide. Nedlouho potom tam vystupovaly kapely LVMEN a CHIRURGIA. Takhle to mám v paměti já. Informace na netu se ale liší. Na stránkách města se sice píše, že Lvmen v Bydžově hráli, ale ne s Chirurgií, avšak s nějakou cizí grupou. Já mám v paměti, že zpěvák kapely Chirurgia měl na sobě jen černé trenky a jak skákal do rytmu HC, tak mu pomaličku sjížděly ke kolenům, až mu spadly úplně a on tam poskakoval nahý. A byla to vůbec Chirurgia? Možná je smutné, že si z tohoto koncertu pamatuju zrovna jen tohle, ale to je možná tím, že HC v té době byl můj velmi neoblíbený styl. Ještě si pamatuju, že jsem si tam mermomocí chtěl koupit nějaké CD, tak jsem se optal, nějakého týpka, ať mi doporučí nějakej nářez. On mi nevím proč za třistapade  doporučil CD CLIKATAT IKATOWI což je samozřejmě naprostá sračka neposlouchatelná, takže jsem ten slavnej doporučenej nářez za pár dní šel dát za pade do obchodu Grip, který byl zaměřený na HC scénu. Měli tam z něj velkou radost.... 

Jako dítko střední školou povinné jsem se byl podívat i na punkáče. Bylo to ve venkovní hospodě U Puku vedle hokejového stadionu v Novém Bydžově. Byl jsem tam s kámošem (zdravím Martina) a tenkrát tam hrály tři kapely. Jistý jsem si ale jenom jednou. Hráli tam NVÚ. Pokud mě paměť neselhává, měla tam být ještě i kapela s názvem 1992. Ale je taky možné, že si to můj chorý mozek vymyslel. Třetí kapelu nevím, datum konání nevím. Jen vím, že můj bejvalej spolužák ze střední školy (zdravím Davida) se nám chlubil, že v tý kapele s názvem 1992 kdysi hrál na bicí. Do školy chodil s bicími paličkami a bubnoval do školní tašky. Jestli to zkoušel někdy i v nějaké kapele, těžko říct. ale když jsme se ptali členů té možná vymyšlené kapely 1992 na jistého Davida, nechtěli o něm slyšet ani slovo, že je to zmrd, což potvrzuju (nebo aspoň byl).

Je zvláštní, že tak velká kapela jako je DEBUSTROL hrála v tak legendárním klubu jako je Žlutý Pes v Pardubicích a na netu o tom nenajdeme ani půl slova. Odehrálo se to někdy kolem roku 2002 a já tam vyrazil s kámošem (zdravím Ozzyho). On řídil, protože to byl on, kdo mě ukecal abych tam jel. Já na ten thrash moc nejsem. Debustrol měli předkapelu, která byla absolutně uplně totálně mimo. Hrála nějaký neidentifikovatelný styl muziky - nevím, nerozumím takové hudbě. Jen si pamatuju, že když hráli, tak nás tam bylo asi deset lidí, kteří postávali kolem zdi klubu a jen jeden ožralý, patrně velký fanda Debustrolu, jakoby pařil v kotli, neustále narušoval slovně (bučení, nadávky, urážení) i fyzicky (fakáč na kapelu, vrážení do mikrofonu, sedání na odposlechy) průběh koncertu, který nikoho sice nezajímal, ale takové věci se nedělají. Zpěvákovi té moravské dle přízvuku kapely ruply nervy, nechal kapelu hrát, seskočil z pódia, chytnul onoho člověka za límec a vyvedl ho ven z klubu. Uplně normálně se vrátil na pódium kde pořád kapela hrála a začal zase zpívat. Patrně v tom měl už nějakou praxi, protože to bral prostě jako samozřejmost... Poprvé jsem tam viděl Debustrol a slyšel hlášku Tak se všichni userte, je tady Debustrol! Hudba se mi moc nelíbila a co mě vyloženě sralo, že si Kollins jednak sám sobě flusal do pusy (vyflusl do vzduchu a zase to chytl pusou) a později dokonce po sobě flusali i s kytaristou. Když jsme jeli domů, kámoš který řídil měl trochu vypito. Jestli si dal tři piva nebo tak nějak. Než nastartoval auto tak v dobré víře jako čerstvý vlastník řidičského průkazu kontroloval všechny funkce auta, tak jak by se to mělo. Takže situace, kdy mánička sedne do škodovky, pustí stěrače, postupně zkouší světla, dálkový, blinkry a tuším že i klakson, z povzdálí sledovala policejní hlídka, která si usmyslila provést na nás kontrolu dechové zkoušky, protože si mysleli, že řidič je ožralý jak prase, a není ani schopen nastartovat a místo toho troubí a svítí a bliká. Kámoš samozřejmě ožralý nebyl, ale něco nadejchal, načež ho ty kreténi fízlácký odvezli na záchytku a mě nechali do rána klepat kosu v autě. Když se ráno kámoš vrátil, mohli jsme jet domů. Tuším že mu přišla složenka na sedum tisíc.... Ptal jsem se Kollinse, jestli náhodou neví aspoň datum konání, nebo předkapelu, nebo něco, ale neví nic. 

Vím jistě, že jsem byl na IMMORTAL TEARS  v Hradci Králové v El Diablu. Tenkrát se tam lámaly dřevěné kříže a nadávalo se na Boha, protože kytarista kapely zahynul na motorce. Bohužel z toho nemám žádnou fotku a ani si nepamatuju s kým tam hráli a kdy to bylo. Jen mám utkvělou představu, že to byl křest jejich jediného alba a že jsem tam určitě kecal s Pepou Charvátem, u kterého jsem kdysi na starém náměstí v obchodě Sheer records kupoval vše co se týkalo muziky. Jinak ale nevím ani hovno. Je možné, že se jedná o tuto akci: 23.9.2000 FOB, IMMORTAL TEARS, D.A.D., SABATHORY, POPPY SEED GRINDER, DESMODUS, ICTUS, protože tenhle večer si vybavuju, jak jsme kecali před hlavním nádražím v Hradci Králové se zpěvákem s Desmodus a že jsme byli slušně ožralí a pořád jsme křičeli do noci Paní, přivezli banány, za pět padesát!! A když jsme konečně ráno dorazili do rodné vsi, za našeho halekání o banánech jsme kontejnery zatarasili silnici u fotbalového hřiště. Takoví jsme to byli lumpové :-)

Další akce o které vím hovno, je opět IMMORTAL TEARS, a patrně tam byli ještě TORTHARRY. Usuzuju z toho, že na jedné fotce jde rozpoznat plachta Tortharry za zpěvákem Immortal Tears. Mohlo by to být z 2.12.2000 z hradeckého El Diabla. Psal jsem oboum kapelám jestli neví co by to mohlo být. Tortharry se neobtěžovali odpovědět a bubeník Immortal Tears už si to nepamatuje. Takže pešek.

V Hradci Králové jsem byl také na akci nazvané Dawn Of Spring Tour 2 kde jsem potřetí a naposledy viděl moje polské oblíbence Deformed. Ještě si docela dobře vybavuju slovenské instrumentalisty Abstract ale jinak absolutní window. Dohledal jsem, že akce se konala 25.3.2005 a kromě zmíněných tam vystoupili ještě Adultery, Sabathory, R.T.I. 

V Hradci ve stejném klubu, El Diablu, jsem byl také na akci pořádané kapelou Sabathory. Vím jen ale že tam hrála ještě s nimi Utopia. Bohužel dohledat se něčeho, nemožné....

V pardubické Ponorce jsem se také účastnil akce, na které vystupovala kapela Masturbace a možná i Deflorace, Onanizer a další. Z tohodle večera si pamatuju jenom to, že jsem v klubu zapomněl mikinu s logem kapely Wiking Crown.

Asi v roce 2000 se odehrál můj druhý větší koncert. Ten první větší byl v Třebechovicích, kde doufám právě teď betlém rozežírá červotoč a náramně si na něm pochutnává za to, že třebechovičtí radní nebyli schopni jakkoliv reagovat na mé dotazy ohledně onoho koncertu. Tahle akce ve valech u Přelouče byla o něco menší, ale i tak byla soupiska kapel.... no ať byla jaká chtěla, já a ani nikdo jinej si ji nepamatuje. Podle fotek které jsem tam fotil poznávám kapelu Human Scum a Immortal Tears. Ale víc ani ťuk. 

V pardubické Ponorce jsem se také účastnil turné European Pussy Off Road kde 25.3.2004  hráli WACO JESUS, ISACAARUM a nějací předskokani. Pamatuju si, že jsme z akce odjeli před skončením, protože se nám Waco Jesus nelíbili.

A poslední koncert na který si vzpomínám, ale vůbec si nevzpomínám kdy kde jak a proč, tak byl v Neratovicích. Byl jsem tam s kámošem (zdravím Jirku) a vím, že to tam bylo hrozně fajn. Malá hospůdka, pivko dobrý, zvuk dobrej, kapely dobrý. Když jsme u kapel, vím z fotek jen že tam hráli Poppy Seed Grinder a (nebo) Aggressive Tyrants. Je možné, že jedni nebo druzí hráli na již zmíněné akci v té samé hospodě s Malignant Tumour, o který se tu zmiňuji výše. Ale spíš ne, protože fotky nejsou z jednoho filmu... Každopádně si pamatuju, že jsem se hrozně těšil na Aggressive Tyrants a jejich největší hit Kokokodáááák a když ho začali hrát, zrovna jsem byl odpustit močový měchýř a tak jsem ho málem prochcal... Kluci z Aggressive Tyrants mi poslali leták, na kterém ale nefigurují Poppy Seed Grinder. Hlavní kapelník Poppy Seed Grinder mi ale zase potvrdil, že v Neratovicích hráli s kapelou Legion, která je ale na letáku. Tak si vyberte :-)