Ouuuu, to se to nepovedlo. Tomuhle se říká výser. Tak si to představte... Mladoboleslavská Sluj pana faráře byla nucena ukončit svůj provoz o měsíc dřív než bylo majitelem slíbeno a tak provozovatel musel zrušit dva koncerty. Nutno podotknout, že to byly dva koncerty, na které jsem se fakt těšil. O to víc zamrzí, že do budoucna nemám kam jezdit na blackmetal a jedinou blackovou kapelou, kterou letos až do září uvidím, jsou Náv. Sviňárna tohleto. Musel jsem tedy vzít za vděk akcí, na kterou mě zval ošklivě vyvedený leták, u nás v dědině. A přitom jsem se mohl kochat na akci z krásného letáku níže...
Zamáčkl jsem slzičku, když mi pan pořadatel na jedné noční směně napsal, že je konec, že koncerty se ruší a hledal jsem něco jiného. Bohužel, jak napovídá dnešní titulek, nic jiného než Alžběta a Fénix se v okolí nenaskytlo. A do posraný Prahy nepojedu. Akce byla naplánovaná na dvacátou hodinu, takže jsem měl dostatek času na účast na turnaji v šipkách, který v sousedním městečku začínal v 16:00h. Plán byl takovýhle. Ve čtvrt na čtyři čekat na kámoše, kterej nás odveze do Nového Bydžova na turnaj, tam si dát pár piv, dvakrát prohrát a jít pěšky domů na zábavu. Realita byla takováto. Ve čtvrt na čtyři nás kámoš hodil do sousedního města na turnaj v šipkách, který probíhal tak, že od začátku jsem jednak věděl, že nemám šanci umístit se v předních pozicích, protože kluci co tam hrajou, tak jsou v umění hodu šipek úplně někde jinde než já a druhak jsem tam jel s vědomím, že nejdýl v 19hodin potřebuju odejít. Věc se nakonec vyvynula tak, že jsem byl rovnocenným soupeřem pro všechny zúčastněné, kteří to tam mrskaji závodně a ještě v půl osmý jsem byl ve hře. Ovšem byla to moje poslední hra, neboť jsem po jedné prohře a dvou výhrách podruhé prohrál. Pěšky bych to už domů nestihl, takže jsem si zavolal odvoz, doma si umyl žaluda pro strejčka příhodu, vzal jsem si festivalový kelímek a vyrazil na vesnickou tancovačku. Ještě zmíním, že když jsme na šipkách venku na zahrádce v klidu pokuřovali, objevila se odněkud nějaká hnusná ve xichtě volezlá stará bába a prej: "Není v hospodě Flégl?" Říkáme jí, že "žádnýho Flégla neznáme", a já že "jednoho znám ale ten je už několik let po smrti, že ten tam asi nebude." Bába hnusná čuměla jak píča a prej na nás: "Vy jste Ukrajinci žejo." Jsme vyprskli smíchy vole. Píča stará mě přirovnala k tomu modrožlutýmu hnusu. Zasloužila by kremaci za to!!
Cestou k našemu dělnickému domu, kde se akce konala, jsem si všiml, že všude, kde se dalo parkovat, stojí auta. Před hospodou postávalo asi 30 lidí, z nichž někteří mi sdělovali, že je full house, tedy narváno. Nedbal jsem jejich varování, nevěřil jsem jim, kurva proč by mělo bejt narváno na takový dvě vodrhovačky žejo. Jenže oni nekecali. Sál byl nacpanej k prasknutí, okolní prostory, ať už přísálí, chodba nebo přilehlá hospoda taky zalidněná. Uf! Platím nepřiměřeně vysoké vstupné 300Kč. Kurva kde já mohl ten večer za ty samý prachy bejt... zamáčknul jsem slzu a vešel do přetopeného sálu a já to tam tak nenáviděl kuli tomu vedru. Dopiče tak venku je dvanáct stupňů a oni topěji jak prdlí. Je toto možné? Okamžitě jsem se začal potit. Kouknu doprava, kde jsem tušil výčep a vidím asi třicetimetrovou frontu. To si kurva dělaji prdel ne? Ještěže je tam ta hospoda, a že si všichni asi řekli: "Jooo Radegast desítka za třicet, to si tady tu třičtvrtěhodinu na pivko počkám než chlastat jedenáctku Kozla nebo Svijany za třicet tři v hospodě", protože v hospodě bylo před čepem jen pár lidí a pivko jsem měl během dvou minut. Půlku jsem vypil cestou na sál a zkusil se znovu vžít do kvalitního kulturního zážitku. Bohužel to nešlo. Jednak to vedro, jednak ta spousta lidí a v neposlední řadě jednak FÉNIX. To byla totiž první kapela, která spustila svůj program. Hned na začátku vyhrožoval zpěvák, že nás budou trápit hodinu a půl. A nekecal. Fakt hráli skoro hodinu a půl. Bohužel pro mě, se mi jejich bum čvacht hevík se špatným zpěvem nelíbil. Tohle mohlo bavit lidi možná tak v roce 1987. Zvuk je strašně potichu, ale jinak dobře čitelný. V tu dobu jsem měl sedmý pivo (6 dvanáctek jsem polknul na šipkách) a to se mi většinou líběji všelijaké píčoviny. Ale Fénix ne a ne dostat pod kůži. Asi proto, že to nebyla píčovina haha. Pro mě to byla podprůměrná zábavová kapela. A to hrajou prosím pěkně už dvacet pět let. A pořád se to nenaučili. Přišlo mi to bez nápadu. Prostě průměrná tancovačka s muzikou ke chlastání. Za tři kila bych byl býval očekával trochu víc. Až v tu chvíli si člověk uvědomí, jak mu chybí ta muzika, na kterou jezdí obvykle, tedy pořádná metalová kapela hrající v malém klubu pro pár lidí. Sorry, ale mačkat se na podřadný hevík může chtít snad jen opravdový masochista. Nicméně těch masochistů tam bylo hodně a Fénix si za svoji muziku vysloužil po každé písni velký aplaus, takže lidem se to líbilo. A to je dobře. Že se to nelíbilo jednomu čurákovi, kterej to tady teď fuckuje je problém pouze a jen toho čuráka, kterej to tady teď fuckuje. A vlastně nevim na co si stěžuju, když jsem možná polovičku hracího času strávil před hospodou a kecal s kámošema. Je z mého pohledu neuvěřitelné, že všichni kolem mě si zpívaji texty oněch nezáživných písní. Moje slova výše, že zpěvák byl špatný, potvrdil i sám zpěvák, když asi po čtvrté písni zmínil, že Dneska zpívám na střízlivo a nic moc. Dobrej frajer...
I přes velký úspěch Fénixu si troufám tvrdit, že většina lidí přišla na druhou kapelu, která si říká ALŽBĚTA. Naprosto nechápu jejich oblíbenost. Asi jsem z jinýho těsta, když se mi nelíbí Iron Maiden a Fénix. Každopádně Alžběta je pro mě z těch tří kapel asi nejlepší volba. Teď jsem možná nasral pár lidí, kteří nepochopí jak můžu srovnávat zábavovou kapelu s monstr hvězdama. Ale tak to prostě je. Alžběta měla lepší zvuk (ovšem kdyby s takovým zvukem přišli třeba At The Gates, tak budu pičovat ještě tejden), kouřové efekty a celkově to bylo prostě lepší. A taky měli nádherou slečnu paní bubenici. Kočka to byla! A když jsem se podíval kolem sebe, bylo tam těch koček všude spousta. Mladý, starší, starý, ale všechny byly kočky. Alžběta skončila, jak bylo avizováno předem, přesně s úderem půlnoci. Sklidili obrovský aplaus, dokonce i já jim zatleskal, protože to bylo asi tak o jeden až dva levely vejš než první kapela. Možná že kdyby kapely hrály v opačném pořadí, tak by těch dvanáct piv, které jsem při Alžbětě měl způsobily, že by se mi i Fénix líbil. Je krásně vidět přímá úměrnost. Čím víc piv má člověk pod čepicí, tím víc se mu líbí kdejaká sračka. Tím nechci ale říct, že je Alžběta sračka. To vůbec ne. Básník tím chtěl říct, že můj způsob hodnocení muziky nesmí nikdo brát vážně, tím spíš míň tenhle blog. Ani Alžbětu jsem nestrávil celou na tanečním parketu a zhruba půlku jejich setu jsem pendloval mezi hospodou, WC a venkem. Tak například venku jsem se dozvěděl, že kámoš Žalud byl na nějakém vyšetření a bylo to na gynekologii. Řikám mu že ho trumfnu, čemuž nevěřil. Pak jsem mu řekl, že jsem byl na rektoskopii a on jen smutně dodal: Trumfnuls mě. Taky jsem dělal bodyguarda jedné skoroblondýně, která potřebovala čůrat, ale dámské WC bylo jak po náletu divokejch prasat bahnících se celej den ve sračkách, tak jsem ji zavedl na naše WC do kabinky, postavil jsem se před dveře a hlídal, aby ji tam nikdo neznásilnil. Abych umocnil moji důležitost, vedl jsem s onou dámou rozhovor přes dveře: "Močí se Vám dobře madam?" "Ano ano děkuji za optání." "Budete si přát utřít nebo to zvládnete sama?" "Och děkuji, zvládnu to sama, jste hodný Jamesi..." Po chvilce se dveře otevřely a vyšla z nich krásná dívka plavých vlasů, o litr a půl chcanek lehčí, ladným krokem zamířila k umyvadlu, kde si umyla ruce, pohladila mě po tváři a řekla: "Jsi úžasný..." Boha jeho to jsou zase sračky co tu melu. Ale že jsem čekal před dveřma až se vychčije, to je pravda. Dvakrát. Když bylo po všem, motal jsem se po skřivanských chodnících směrem domů a broukal si nevim proč refrén písničky kapely Fénix, která ten večer zazněla: "Přitom není o co stááááát." Vážně nebylo. Jak krásně by mi bylo v Mladé Boleslavi na blackmetalovém koncertě společně s dalšími čtyřiceti lidmi a nealkoholickým pivem. Bohužel jsem "musel" jít na vesnickou zábavu. Bohužel.
