CZECH DEATH FEST 2025

Tak tu máme další ročník bez zastoupení jediné čistě blackmealové kapely. Poslední blackmetal byl na Broďáku ke slyšení v podání skupiny IN APHELION a byla to také jediná kapela tohoto druhu ten rok. Nevím co tím sledujou páni pořadatelé, každopádně mě s tím serou.  Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný festival, který se nebál letos zařadit blackmetal do soupisky, byl Nice To Eat You, a tou kapelou byli moji miláčci Tsatthoggua. Můžete namítat, že na Czech Death Festu byli přeci Ador Dorath. Jo, ti jsou blackmetal asi jako sojovej řízek. Letos jsem nevyrazil s mojí tradiční partou SODíkem, Amorfisem a Medvěděm, neboť oni vyrazili na dovolenou do Dubaje, takže jsem vyjel na festival s přáteli, které netřeba jmenovat. Pokud o nich bude řeč, budou označeni jako přítel č.1, přítel č.2 atd. Ubytování jsem opět zařizoval já a opět v mém oblíbeném ubytovacím zařízení, do kterého vám nic není. A stejně jako loni když jsme se ubytovali a vydali se do víru festivalu pěšky na autobus, nám zastavila červená oktávka s týpkem za volantem a jestli prej nechceme hodit na festival, že tam má cestu kolem. No to bychom byli hloupí metalisté, kdybychom odmítli. Takže jsme si vezli naše napudrované prdele až před festivalovou bránu, kde jsme se vykulili, vyměnili naše vstupenky za festivalové pásky, nabili kredit a začali jsme lemtat. 

V areálu potkáváme opět ty samé známé xichty: Támhle otužilý plešoun v plavkách, tuhle ošklivá pankérka smažka, onde liliput s výraznými ústy,  ejhle slečna co si o sobě každoročně myslí, že je sexy, ale přitom je to tlama, ženy s bradavkami zimou ztopořenými, prostě stále ti samí sympatičtí a milí lidé. A vlastně jen kvůli tomu, abychom se s nimi potkali i za rok, si kupujeme vstupenku na příští ročník, aniž bychom znali jedinou kapelu, která bude hrát. To zase budu pičovat, že tam není žádnej blackmetal!!  Neber to ale kurva za devatenáct stovek! Hlavním sponzorem byl pivovar Primátor, a jak jsme se dozvěděli před koncem festivalu z projevu pana pořadatele, Primátor byl jediným pivovarem, který je před šestnácti léty neposlal do prdele. Spousta lidí na Primátor nadává, hlavně pak na speciál APA za bezkonkurenčních festivalových 50Kč, který ale naopak mě velmi chutnal, neměl jsem po něm průjem jak ostatní, ten mám já po Staropramenu, a vlastně se mi to hodilo že to lidem moc nechutnalo, protože ani jednou jsem nemusel čekat frontu. K dispozici byla ještě IPA a pivo Tchýně. A Plzeň. Na první pohled je vidět nemalá investice do rekonstrukce areálu, která loňský ročník ještě probíhala. Takže letos byla k dispozici parádní zaslunečníkovaná terasa, kompletně opravená celá budova zázemí a uplně parádně předělaná restaurace. Zdi, schody, chodníky. Veliký palec nahoru! 

Měl jsem v plánu dosáhnout na malého bobra, tedy vypít šest piv bez vychcání, ale opět to nevyšlo. Co se množství lidí týká, rozhodně mi nepřišlo vyprodáno. Nebylo totiž žádného problému dostat se i na hlavní kapely podívat se pěkně zblízka. Kotle byly menšího charakteru, nikdo do nás nijak extra nevrážel, nekonalo se žádné polití pivem, zkrátka bylo dobře. Nebo je to tím, že jsou deathmetalisti zženštělí, nevim. V kotli by asi měl být pořádný bordel. Zatím tam ale hopkali tatínci se svými ratolestmi na ramenou... Pokud bych chtěl vyzdviznout jeden obrovský a možná jediný, nešvar celého festivalu, byly by to fronty na chcaní a na sraní. Šest mušlí na chcaní a deset hajzlů na sraní totiž absolutně nemůže pojmout všechny ty vychlastaný piva a sežraný klobásy. Fronty tohoto typu se tvořily od první do poslední chvíle festivalu. Vystoupila také rasistická kapela, která měla zpěváka, který byl celý začerněný. A to jak víme, je dle nových pravidel rasistické. Prostě běloch si dnes už na černocha hrát nesmí. Když už jsem zmínil černochy, tak jedna doplňující fotka...

První den jsem si dle aplikace našich nabitých náramkových čipů ledvinami prolil 11 piv. Prostě na pohodu. Přátelé č. 1 a č. 2 toho vyslopali víc, ale i tak jsme se drželi ve stavu vnímání. Druhý den začíná královským sraním, královskou sprchou, královskou snídaní. Sláva halelůja za naše skvělé ubytování! Ve správný čas se sebereme a jdeme směr Špinka, což je nedaleké rekreační centrum. Cesta pěšky kolem všech těch krásných udržovaných chat a pozemků nás dojala. Dojetí nás přešlo, když jsme zjistili, že kiosek na Špince otevírá až od patnácti hodin a ono bylo teprve jedenáct. Přítel č.1 řiká příteli č. 2: "Vole skoč se ho zeptat jesi nám natočí." Povidám mu: "Ty vole má napsáno od patnácti, proč by ti měl natočit." Za chvíli se vrací přítel č. 2 a s úsměvem na nás mává. Ten provozovatel kvůli nám opravdu otevřel o čtyři hodiny dříve. A určitě neprohloupil. Najednou se tam začaly linout davy žíznivých lidí, ať už z festivalu, nebo elektrocyklodebilové, nebo maminky s malými dětmi. V kiosku se i vařily smažené píčoviny ale hlavně tam měli dvanáctku od pana Radka a ta byla naprosto excelentní. Přítel číslo jedna a přítel číslo dvě jich tam poslali projistotu hned šest. Já a přítel číslo tři jsme dali po třech pivech a vyrazili sami na festival počítaje s tím, že přítel č.1 a č.2 se zdrží, neboť oni nikdy neví kdy mají dost.

Cestou do areálu se mi nějak pokroutila střeva a já začal potřebovat akutačně srát. Takže jsme přidali do kroku a NAŠTĚSTÍ TY VOLE fronta na sraní čítala pouze dva čekatelé se stejným problémem. Netrvalo to tedy dlouho a já usedl na trůn a porodil malého hnědého chlapečka. No, nebudu to zaonačovat. Uplně normálně jsem nasral hromadu. Když jsem celý zpocený a k smrti unavený vylezl, čekala tam paní uklizečka. Na moje: "Tam bych teď nechodil.." jen mávla rukou ve smyslu "Tvoje hovno mě nemůže rozházet kámo." Prostě profesionálka. Bylo jich tam víc takových a staraly se o čistotu toalet a umýváren velmi důkladně. Neustále doplňovaly tekuté mýdlo, i když se našly časy, kdy žádné nebylo, ale to se nedá říct o důležitější věci a tou je toaletní papír, kterého tam bylo stále dostatek i pro chronické průjemáře. Když si jdu pro pivo k "mojí" APApípě, vedle haleká nějaký bard: "Jednu tchýni!" Kouknu na něj a poudám mu: "Ty vole Tchýně je sprostý slovo." Odpovědí mi je "Neboj, já už dvě pohřbil." Sympaťák... Známý sympatický svalnatý hoch, kterého pravidelně potkávám na koncertech se svojí neméně sympatickou maminkou, je vždycky namol. Ovšem na tomto festivalu své "namol" dohnal k dokonalosti. Zaregistroval jsem jak ho ve čtyřech odnášeji bezvládného do stínu. Později jsem zaregistroval v "jeho" stínu blitky ledabyle otřené dvěma papírovýma kapesníčkama. Stane se... 

Od kamarádů v pivním stanu se dozvídám, co je to východňárské perpetum mobile. To je: Vypij bo je nalité, nalij bo je vypité. Některé regiony mají krásné zvyky... Pak mě začal žaludek dohánět k šílenství a protože jsem držgrešle a nechtěl jsem dávat 350Kč za burger, tak jsem si za sto korun brodských koupil bramborák. Musím podotknout že bramborák byl extrémně hnusný, zbytečně velký, totálně prochcaný olejem. Byl tak olejovitý, že když jsem ho chvíli držel v ruce, započal mi z ruky několika čůrky stékat olej. Dědek co mi bramborák máchal v tom hnusným oleji nenabyl ani tolik inteligence a zdvořilosti, aby odpověděl na můj slušný pozdrav, a ten co mě kasíroval, to bylo něco podobnýho. Asi bráchové... Bramborákové těsto nebylo slané (bylo možné si bramborák přisolit - ale hned u stánku, tedy v době, kdy ještě nevíte jak chutná), nebyl v něm cítit žádný česnek ani majoránku. Správně to ohodnotil přítel č.4 "Je to jako když žereš brambůrky." Já bych jeho obsáhlou gastrorecenzi trošku rozšířil a shrnul bych to větou: "Ten bramborák byl hnusnej, přesmaženej, křupavej, neslanej, mastnej jako vlasy mafiána z devadesátých let,  a chutnal jako ty nejhnusnější brambůrky s příchutí BEZ CHUTI." Hotovo. Tečka. K dispozici samozřejmě nebyly jen odporné bramboráky a předražené burgery ale spousta dalších dobrých jídel za férové ceny. Jenže když chce člověk podpořit chuť na pivo, tak si dá bramborák, neboť od něj očekává, že bude osolený, bude v něm česnek a i další koření. Ne, takový bramborák se u dědků ve stánku nedělal. Ovšem nutno podotknout, že kluci říkali, že prý to byl normální bramborák. Tak teď nevim jestli jsem debil já nebo oni nebo dědci a jejich hnusný bramboráky. 

Ovšem na druhou stranu kde se zjevil, tu se zjevil přítel č. 7, který se nám svěřil, že onen hnusný bramborák si dával včera a že po něm měl regulerní kohoutkovou sračku. Kdo neví co je kohoutková sračka, tak ať si to někde zjistí... Nechme nesympatické dědky nesympatickými dědkami a průjmy z ojeových bramboráků průjmami z olejových bramboráků a pojďme dál! Kolem se bludně potácí přítel č. 2.. Nebezpečně se přibližuje k sanitkám a zravotníkům. Pak ale jako když do něj uhodí, zase jde pryč a pak nám přijde říct, že "Přemejšlel jsem, že bych si nechal změřit tlak." Kontroval jsem suchým "No, to by jim asi ta sanitka vybouchla." V areálu se vyskytoval také fanoušek, který s sebou stále tahal několik kopřiv v ruce a pařil s nimi. Přítel č. 3 se ke mě nahne, ukáže na kopřivového muže a povídá: "Cos dělal o víkendu? Poskakoval jsem na metalovým festivalu s kopřivou v ruce." Přítel č. 2 nabírá na promilích alkoholu v krvi a tak se ho ptám:  "Jak se ti líbila kapela?" Vykoktal jen "No to nevim" ... "Ty vole dyks na ně pařil v první lajně!"  Pak se na mě podíval smutnými očičkami a opustil nás na dlouhou dobu...

V sobotu ráno si někteří lížou rány z pátečního večera. Máme tu na baráku společně s morafskimi susedy epidemii roztrhlých obočí, modřin, boulí, naražených žeber, ztracené mikiny, vesty, čepice, kelímků... Jo jo, pátek byl velkej! Zatímco já a přítel č.3 ještě poleháváme, přítel č. 1 a přítel č. 2 už s morafskimi susedy slopou pivo. Bez čepic, mikin, vest, kelímků. Zato se šrámy na těle i na duši. S přítelem č. 3 tedy do areálu vyrážíme pěšky cestou, kudy šel přítel č. 2 s tím, že třeba najdeme jeho ztracenou čapicu. Každý šel po jedné straně a koukali jsme do příkopů, kde je to nejvíc vyválené. Dokonce jsme potkali na několik kusů rozmlácený patník. Asi se připletl někomu do cesty. Když míjíme čekárnu, povídá přítel č. 3  "Hele podívej se dovnitř, jestli si tam třeba přítel č. 2 nechtěl odpočinout." A nebýt jeho, nikdy bychom tu čepici nenašli. Nacházela se totiž za poštovními schránkami nebo co to bylo v trávě před tou čekárnou. Hurá! 

Festivalový vír se blíží ke konci a tak jsem se musel jít přes terasu, kterou jsem pokřtil na terasu buzerantskou, podívat do zrekonstruované hospody a byl jsem okouzlen. Jednak krásným novým prostředím a jednak hezkou slečnou, u které jsem si objednal kávu. "Líbí se mi jak ti koukaji řasy skrz brejle." Slečna se jen zatetelila z toho jaký fešák ji to oslovil, začervenala se a podala mi kávu. Kolem prošla dívka servírka se segedínem na talíří a haleká na celý lokál číslo objednávky: "Šedesátdevět!!" Uznale se na ni podívám a řeknu: "Dobře ty!!" A to byla druhá dívka, v jejíž tváři jsem já, ošklivý zjizvený stárnoucí šedivějící muž s příjemným úsměvem, vykouzlil ruměnec. 

To už se ale blížil úplný konec festivalu, který musí být do půlnoci ukončen, jak zní dohoda s městem. Před poslední kapelou si dávám zázvorové pivo a jdu se vychcat. Fronta asi dvaceti lidí až ven na cestu. Jak ženský, tak chlapi. Když se přiblížím ke dveřím, vidím, jak jeden týpek chčije do umyvadla. Jojo, několik toytoyek a raket na chcaní by to do budoucna chtělo někam umístit. Jinak se bude stávat stále častěji, že se bude chcát a srát v lepším případě někde u stromu, v tom horším do umyvadla. A tím bych letošní ročník uzavřel. Jo ještě něco. Hrály tam nějaký kapely. Pár se mi jich líbilo, pár ne, některé jsem neviděl.

TOP 3 čtvrtek: 1. INCANTATION 2. INGROWING 3. DOOMAS

TOP 3 pátek: 1. I AM MORBID 2. PANDEMIA 3. cover od Sepultury od THORTARRY a spol.

TOP 3 sobota: 1. MACHIAVELLIN GOD 2. LIK 3. HAEMORRHAGE

ANTITOP 3 festival: 1. TOTÁLNÍ ABSENCE BLACKMETALU 2. NEDOSTATEK WC 3. BRAMBORÁK OD DĚDKA

Pro pár fotek klikni sem.

UNITED IN BRUTALITY 2022

Poslední dobou když se řekne, že nějaká kapela hraje "oldskůl", má se povětšinou za to, že je automaticky boží. Proto jsme vyrazili na festival nazvaný, United In Brutality, který jsme si přejmenovali na odlskůlfest, neboť tam budou samé oldskůlové kapely. A taky Massacre, která v naší malé zemi ještě nikdy nehrála. A navrch ještě Torr se starým setem dvojhodinovým (hahaha), a S.D.I. a samozřejmě dalších víc jak dvacet kapel. Jak se stalo dobrým zvykem, jako řidič se osvědčil Medvěd s jeho automobilem a kladným vztahem k řízení. Když smykem zabrzdil před barákem, z okýnek vyskočil Amorfis a Kinedryl aby mi pomohli naložit moje zavazadla. Medvěd se pochlubil modřinou na ruce po odběru krve: "Ta kráva neumí píchat." Cestou jsme nepotkali žádného úplného blbce za volantem a tak jsme plynulou jízdou dojeli až do Jablonného v Podještědí konkrétně do obce Lvová a ještě konkrétněji do restaurace Lemberk, kde jsme zaplnili naše žaludky chutným obědem a vynikajícím plzeňským pivem. To pivo bylo tak dobré, že jsme si až do cíle dělali z Medvěda prdel, proč si místo Plzně dal Birella. Náš humor se mu krutě nelíbil. Nemáme žádnou navigaci a tak jedeme plynule, nevymetáme žádné polní cesty, nebloudíme, ale pěkně na jistotu dorazíme do kempu u Ferdinanda, kde se zakončení festivalové sezony konalo. Když jsme tam přijeli, bylo téměř prázdno. Asi není až takovej zájem o oldschool, jak jsem si myslel. Po zabydlení a povinném pivku na chatě jsme zašli okouknout místo činu. Kapela se připravovala ale nikdo tam nebyl. Dali jsme si tedy točené pivko. Popíjeli jsme jedenáctku Březňáka za čtyřicet, ale byla možnost ještě i dvanáctka a Beránek třináctka. Také rádler, cider, vinea, zázvor... Paráda! Protože začalo chcát, tak jsme se  uchýlili na chatu a já jsem se tam zabýval lovem pavouků. Sejmul jsem tam tři hajzly chlupatý. Čekáme na kapely a u toho popíjíme.

Jako první měli tu čest vystoupit brazilští ROTBORN. Nejsem si jistej jestli to byl dobrý výběr, protože na otevření festivalu to byla až moc dobrá kapela z až moc velké dálky. Nasadili laťku hodně vysoko jak svojí muzikou tak zvukem. Jenže těch třicet (čísly 30) lidí bylo prostě málo. Jako první měla hrát nějaká lokální nezajímavá a nezáživná kapela, třeba Krabathor :-) Od začátku je zde přítomen né Hliník, protože ten se odstěhoval jak známo do Humpolce, ale sám zvěrodoktor  Leoš dobjej Noha. Přítomen je také náš kamarád Jirka Karel Pavouk, který si hned po první kapele odnáší CDčka a tričko za čtrnáct stovek. Omlouvám se mu, že jsem mu pantoflí sejmul strejdu a synovce. Nejdřív nechápavě kouká, ale když se mu pak zmíním že tím strejdou a synovci jsem měl na mysli pavouky v chatě, úlevně se zazubil. Jelikož z počátku festivalu vždycky zvyšujeme průtok piva, tak potřebuju brzy chcát. A jelikož ještě nejsme nijak zvlášť opilí, chodíme hezky spořádaně a poslušně do rohu areálu na toalety. Když jsem tam chcal, někdo si v kabince příšerně usral. Na moje "Hezkýýýýý..." se všichni kolem začali tlemit. Ovšem majiteli prdu moc do smíchu nebylo. Dle zvuku prdu mám podezření, že se nestihnul rozepnout a asi dostal do trenek obálku s hnědým pruhem. Druhá kapela se jmenovala ESCARNIUM a měla stejného bubeníka jako kapela předchozí. Z toho usuzuju, že pocházela taktéž z Brazílie, což ostatně potvrdil i zpěvák. Hráli taky deathmetal, ale hráli ho trochu jinak. Tenhle jejich deathmetal mi připomněl moje španělské oblíbence Machetazo. Laťka nastavená prvními Brazilci ovšem z produkce Brazilců číslo dvě neklesla ani o chlup. Velmi milá dvě překvapení hned na začátek. Když jsem v hledišti spokojeně sledoval kapelu, všiml jsem si, že kytaristovi z první kapely vypadl z kapsy telefon. Upozornil jsem ho tedy, že má telefon na zemi a když se on pro něj shýbal, tak si na něj svrhnul kelímek s pivem. Po několika minutách sušení a zkoušení ukázal palce na rukou a všichni mohli být spokojeni. BRUTALLY DISEASE začali hrát v době, kdy se v areálu objevila černá dodávka ze které vyskákali Torr a najednou bylo všude kolem plno securitas v modrých tričkách. Jako by mohlo těch asi čtyřicet přítomných lidí členům kapely Torr nějak ublížit. Brutally Disease byli jako vždycky švédský kanál. Kytary řezaly neskutečným způsobem alá Švédsko a zpěv, to je kapitola sama pro sebe. Pokud existuje někde svět kanálových lidí, měl by jim Michal Štěpánek, zpěvák, dělat prezidenta. Taky se mi strašně líbilo, že zmíněný zpěvák v rámci paření točil hárem kolem dokola a dokázal při tom ještě i flusat a světe div se, vždycky se trefil pod sebe na zem. Nikdy jsem to nezkoušel, neboť nedisponuji dlouhým hárem, ale přijde mi to technicky nemožné, že to šlo všechno na podlahu a aspoň občas to nevlítlo na kytaristy po stranách. Jak píšu výše, byl by to dobrý prezitent. TORR měli rezervované dvě hodiny, které byly avizované jako hrací dvě hodiny. Z toho ale sešlo, neboť strašně dlouho zvučili a byli to umělci z Prahy, jak je ironicky nazval SODík, který přijel na festival z pracovních důvodů trochu později. Protože zvučení nebralo konce, zašli jsme za našimi nejoblíbenějšími Liberečáky pozdravit je a pokecat. Když píšu nejoblíbenější, myslím to vážně. Jiné Liberečáky totiž neznám... Hned se na zábradlí chatky objevily panáky s nějakým dobrým rumem (žádnej bramborák od Božkova), které jsme ze slušnosti odmítli, abychom je následně do sebe kopli, zatímco Amorfisovi prcal nohu jejich pes. Zapíjel se totiž nový maličkatý Liberečáček Ludvík. Tak ať rosteš do metalu chlape! Pak už ale valíme na Torr, který dokázal zaplnit téměř celé hlediště. Na pořadu večera totiž byl set složený ze starých skladeb, a i když jsem si před nedávnem poslechl první dvě desky a doslova jsem u toho trpěl ušním průjmem, musím tady upřímně napsat, Torr mě naprosto rozsekal na sračku. Ty jejich songy ty pičo to bylo tak chytlavý, tak supr. Dokonce i Čurby na ně spokojeně pohupoval svojí veganskou čepicí. Mám takový pocit, že by se mohli Torr objevit příští rok ve středu na Obscene Extreme festivalu. Necháme se překvapit. Ze zmíněných dvou hodin vyhrazené pro Torr kapela po padesáti minutách oznámila poslední song, ale nikdo jim to neměl za zlé, protože Torr byli prostě vynikající! O následných S.D.I. se sice nepsalo, že by měli hrát dvě hodiny, ale i oni měli dvě hodiny vyhrazené. Začali o třicet pět minut déle a opět to nikomu nevadilo, protože všichni měli pivo, na nikoho nepršelo díky bezchybné pořadatelské péči v podobě kvalitních pivních stanů, takže nikdo prostě nemohl být nespokojený. Když začali hrát ten svůj  speedmetal, všichni z toho byli naměkko. Strašně chytlavá muzika, která jakoby osumdesátkám z prdele vypadla, chytla za srdíčko snad každého. Medvěda zdá se EsDýAj poněkud zmohli. Stejně jako Alžbětu, která byla na každém internetovém serveru nově vedená ve stavu nebožtíků. Inu všichni tam jednou musíme. Upřímně je mi ale Alžběta i s celou Anglií (a Francií) u prdele. Dáme si závorku: (Na téma hnijící královny Alžběty na chatě proběhla i krátká diskuze, kdy já prohlašoval, že je mi jedno že umřela a že jsem ji neměl rád. To ovšem rozlítilo Medvěda do takových obrátek, že po mě přes celou místnost hodil polštářek a rozbil dva hrníčky. Nutno podotknout, že jeho vlastní dva hrníčky. Můj hrníček s motivem South Park přežil bez újmy. To má z toho, že gerontofilicky lpí na  devadesátišestiletých stařenách). Závorka je uzavřena dámy a pánové....

Opět se v areálu objevil slabomyslný idiot s čírem a pivní postavou, který nezklamal a zase se choval jak hovado. Nejradši bych mu vyrval nohy z prdele, ale moje muskulatura na to není uzpůsobena. SODík nás při posledním songu S.D.I. opustil. Naštěstí ne způsobem jako to udělala anglická královna, ale jenom na noc, neboť ráno musel opět pracovně do zaměstnání. Na poslední kapelu SHAARK jsme čekali marně. Nepřijeli. A kdybych se nešel optat pana zvukaře, tak by nám to ani nikdo neřekl. První den tedy končí už v půl jedenáctý. Ale celej Shaark nám byl u našich prdelí, neboť jsme první den festivalu dostali přesně to, co jsme chtěli. Příjmené prostředí, čisté ubytování, dobré pivo za rozumnou cenu, skvělé kapely, parádní zvuk. A to vše za prašivých 1000 korun českých na tři dny. Nechápu tedy, že se prodalo jen něco kolem tříset vstupenek. Uchýlili jsme se tedy na chatu. Medvěd s Amorfisem nezklamali a jako vždy se první den ožrali. A přitom toho neměli o tolik víc než já, který se neožral. Asi stárnou kluci... I tak si ale Medvěd neodpustí dvanáctistupňovou plechovku v posteli. A jak tak pije, najednou upadne do kómatu. Amorfis už vedle něj vrčí do polštáře. Jelikož se nic podstatného nedělo i já ulehl. Ne tak Jirka Karel Pavouk s Kinedrylem. Ti měli cestovatelskou a ještě šli někde popíjet.

Druhý den ráno mi od 5:55 do 6:50 řve budík na telefonu, ale je mi to u prdele, protože mám špunty v uších. Po mém ranním vyprázdnění jsem si dal i sprchu a učinil hygienu dutiny ústní. Pak proběhla snídaně a tradiční prdění v postelích, o které se tradičně postarala dvojice Medvěd/Kinedryl. Když už to vypadalo, že se musí Medvěd zesrat, protože mu prdel bublala nad rámec možností, zvedl se a odešel srát. Když se ani po hodině nevracel, šel ho Amorfis hledat. Nenašel ho. Vyhlašuju tedy Medvěda za nezvěstného a jako jeho kamaráda mě to ani z postele nezvedlo. Uběhne ještě nějaká doba, než nacházíme Medvěda. My ho již oplakávali, zatímco on juchal u vedlejší chaty a popíjel s Leošem Nohou a jinými kumpány. Amorfis se okamžitě přidává. Ty zas budou vypadat... Před devátou hodinou se došoural i Karel, řečený Jirka a vypadal jak kdyby vylezl z kundí prdele. Byl úplně mimo, bez zubů, celej zmuchlanej, rozcuchanej, pravej bok mikiny od bahna. Kde má zuby nevěděl, ale pamatoval si, že blil. A že vyblil i zuby. Od té chvíle nosí v kapse Coregu. Když se jdu podívat k vedlejší chatě, kde seděl i Leoš Noha, první věta, kterou slyším z jeho úst mě hned rozesměje: "Začal jsem den - dal jsem si brko a pivo." Po chvíli ho táhneme k nám do chaty a probíhá fotosession na Medvědový posteli a ani nikomu moc nevadilo, že hned vedle chrápe Kinedryl v trenkách. Medvěd po vyfocení aktivně nabízí Leošovi plechovku R12, ale když otevře cestovní ledničku a poté i elektrickou ledničku, tak zjistí, že už se všechno vypilo. Zrovna ve chvíli, když se Leošovi začalo prášit od huby. Vracíme se tedy k ohni u vedlejší chaty. Leoš měl videohovor se svojí milou. Všichni ji máváme do telefonu a ona nám taky mává, Amorfis opodál chčije do řeky a představte si, taky mává do Leošovýho telefonu a pak si dáváme druhé mávací kolečko. Zašel jsem si do hospody pro pivo, ale měl jsem jenom tisícovku. Paní za barem říkala, že to nevadí a na oplátku mi vrátila devět stovek v padesátikorunách. 

Pak jsme zajeli na oběd a pak proběhla siesta až do první páteční kapely DEVIANCE. Medvěd byl ale zmožen a chrápal. A zrovna Deviance by se mu páčili, což potvrzuje i logo Slayer vytetované na ruce kytaristy. Bylo tedy jasné odkud vítr vál. Thrashmetal nijak zvlášť nevyhledávám a ani Deviance nebude mojí oblíbenou kapelou, takže se odebíráme posedávat a polehávat na lavičkách venku. Je nám vedro. Uvažuju, jestli je paní Dagmar Honsová opravdu taková píča, jak jsem psal tady. Strašila nás totiž coby šéfka meteorologů, že celý víkend bude pršet a bude kosa. Ano. Teď už jo. Teď jsem si jistej jak sračka po třešních, že paní Honsová je píča. Zatímco první kapela mi zněla trochu jako Kreator, druzí DESTROSS mi přišli jako Debustrol/Slayer. Mám  podezření, že v druhém songu si dokonce vypůjčili kus Raining Blood. Kdo neví o čem je řeč, tak patří do hajzlu jak sojovej řízek. Rozhodně se mi ale jejich produkce zamlouvala víc než u první kapely. Mezi naše řady se vrátil SODík, jež přijel z práce a konečně se mohl i on pustit do chmelových radovánek. Tou dobou se ztratil Amorfis. Snad šel na mé doporučení chrápat, neboť byl pod obraz boží. Třetí trešeři v pořadí byli REFORE. Takhle nějak by to mělo vypadat. Připomínali mi Sodom, Kreator, Motorhead, starou Sepulturu. Prostě oldskůl jak cyp. V průběhu vystoupení bicmen slezl ze své sesle a hodil tři lahvičky asi slivovice do lidí. Jednou se trefil přesně do vajec vedle mě stojícího fanouška. Následní FORCE OF HELL mě nebavili a tak dáváme kávu. Někteří (já) do kompletních hrníčků, někteří (ostatní) do hrníčků bez oušek, které vzaly za své při vyjadřování Medvědovy upřímné soustrasti Alžbětě. Pak přišel na řadu ČAD, na který se přilétla podívat do stanu i sršeň jak hovado. Velmi pohotový zpěvák kapely okamžitě reagující například na vychrtlého fanouška pojmenováním Iggy Pop, zareagoval na přerostlý létající hmyz že "sršně sů kurvy bzučivé". Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být název jejich nového songu. Čad se svými chytlavými písněmi plných krásných textů nás bavili jako sedět v hospodě. Nejvíc se mi líbila písnička Železný mejdan. Po čadích Slovácích naběhli KOMMAND a konečně ten den byl pořádnej kravál. Pořádnej oldschool parádně nazvučený. Prostě maximální spokojenost. A teď vtip: BYDLÍ LIDOŽROUT S NEKROFILEM: - VIDĚL JSEM V LEDNICI KUNDU. BUDEŠ TO JEŠTĚ ŠUKAT, NEBO SI Z TOHO MŮŽU UDĚLAT GULÁŠ? Konec vtipu... Dalším souborem byli MORTAL WOUND a opět oldskůl a opět skvělý. Zvuk, kapela, všechno. A opět bez Medvěda, kterýmu by z tohohle praskl čurák. Ani nevim proč, ale při jejich hraní jsem si vzpomněl na starou kapelu Deteriorot. A proč? Asi proto, že je to deathmetal ty debile! Po malé přeháňce dešťového typu přišla na paškál kapela NECROSY a zase to bylo něco jiného. Neměli basu, zato měli kundu na kytaře. Necrosy hráli parádní blackened deathmetal a v tom stanu, kde kapely vystupujou, je tak suprová atmosféra, jako kdyby se to konalo v  klubu. No a pak na řadu přišli MASSACRE, na které se přišel podívat i Medvěd a byl z nich nadšen. Já jsem měl nějaký pindání ke zvuku, který se mi nezdál tak čistý jako u předchozích kapel, ale celkově se mi líbili. A na scéně se opět objevil slabomyslný dement, který se choval jako... jako slabomyslný dement. Už pro něj nemám slova, ale zasloužil by upravit od někoho xicht za svoje chování, kterým sral úplně každého. Po Massacre dáváme ještě jedno pivo a pak se jímám mrdat Amorfise. Nemyslím tím sex, ale dávám mu slovní kartáč za to, že mi na postel a polštář vylil pivo. Je to kurva mokrý, smrdí to a ležet na tom taky není dvakrát příjemný. Se vožerou hovada, neuměji v tom chodit a dle toho, jak vyčítavě na mě koukal, když jsem ho jebal, si asi ani neuvědomoval, že by něco vylil. Stejně jako loni, když ohodil zeď kafem... 

Ráno chrápou všichni jak zabití, venku slunce, teplo, přesně jak předpověděla píča Honsová žejo. Pak se odebéřeme opět na oběd, kde se nám Karel řečený Jirka svěří s tajnou informací, že jak předešlý den blil, tak že nestihnul otevřít dveře auta a nablil si do něj. Šikula. Po obědě probíhá krátká siesta a hned honem na první kapelu, která se jmenovala FUNUS. Jirka řikal, že je to nuda ale já v rámci fotodokundamentace jsem se šel podívat a bylo to dobré. A bylo by to dobré i bez nejkrásnější baskytaristky na světě, kterou oni mají. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Slovenky jsou krásná stvoření. A proto mám jednu doma. SODík se nám svěřil, že má zácpu. Seděl na hajzlu půl hodiny, tlačil, ale jediné čeho docílil bylo, že ho rozbolela hlava z toho jak mohutně tlačil. Místo projímadla si rozdělal plechovku Staropramenu... TURBOWITCH mě nebavili a asi ani ostatní ne, protože hráli jen pro pár lidí. To FILTHDIGGER byla jiná třída. Parádní zvuk, parádní deathmetal, chvílemi pomalé pasáže. A opět bez kluků, kterým jejich játra vypověděla poslušnost a přikovala je k postelím. A pak přišla docela šílenost v podobě CRYPTIC BROOD. Kdyby měl na starosti známý kuchař Jirka Babica převedení hudby  Cryptic Brood do receptu, určitě by řekl, že "Vemte do ruky starej blek sabat, hoďte to na pánev, přihoďte k tomu rychlej detmetal, pořádně to promíchejte a máte kryptik brůt. A když nemáte starej blek sabat, můžete ho nahradit něčim jiným, třeba Leškem Semelkou..." Kapela předváděla krkolomné změny temp v dlouhých sonzích a nejednomu z toho šla hlava kolem. Fakt mě to zaujalo. Jirka Karel Pavouk nám prozradil, že maďarsky Három znamená, že mají být tři palety na sobě. A já mu povidám, že dvě palety na sobě, se maďarsky řekne Három bez jedný palety. Smích! Na ARAWN se jdu podívat opět spíše z dokundamentaristického důvodu a vůbec mě jejich muzika nebaví, neboť  zněli stejně blbě jako Arch Enemy, akorát, že na Arch Enemy se dá aspoň koukat díky zpěvačce. AGREGATOR z Maďarska mě ze začátku bavili, neboť jejich maďarština zněla poněkud exoticky, ale kolem čtvrtého songu to začalo nudit a nudilo to až do konce. Škoda. SODík se stále ještě nevysral. Poradil jsem mu, ať se podívá na složenku z ČEZu a se posere hned. OFFENCE pro mě byla nuda, ale Amorfise, kterého chytla záda, přilákali a on za jejich hudbou  přihopkal jak pes k hovnu předtím, než se v něm vyválí. Sedíme tedy pod slunečníky a pozorujeme dívky, kterých tam oldschoolžel bylo poskrovnu. SODík se láskyplně zadíval na jednu, která vyšla z hospody. Vysvětlil jsem mu, že má vůči své prdeli krátké nohy a že po třech dnech má beztak prochcanej spodek. Následní OVERCHARGE se líbili hlavně SODíkovi. Mě to přišlo jako takový tvrdší Motorhead a já nikdy Motorhead nijak zvlášť neuctíval. Dokonce i zpěvákova vizáž a způsob nastavení mikrofonu evokovalo Lemmyho. Zdálo se mi to zvukově dost přepálený, tak jsem odešel odpočinout slechům a nohám. No a pak přišla kapela BÜTCHER, která nás rozsekala všechny. Speed/black jak cyp. Uplně boží a zahráli cover od Manowar, ale ten SODík prosral. Jak to vím? Protože zrovna když ho hráli, tak mi přišla od něj zpráva:  

Sláva SODíkovým střevům a vivat la Staropramen! Slabomyslný kretén se opět předváděl a myslím, že ho měli už všichni dost, protože od poloviny setu po domluvě hlavního pódiového securitymana už jen stál poslušně jako beránek vedle reproduktoru a ucucával pivo. Poslední kapelou festivalu byli GALVANIZER, kteří i kdyby zahráli sebelíp, lepší než předchozí Bičr být prostě nemohli. Tím ovšem netvrdím, že nebyli dobří. Naopak zahráli velmi sympaticky a Medvěd si to užíval jak prase drbání. Přes den se vychrápal a teď by nejradši vychlastal cisternu piva a pařil až do rána. Jenže nic dalšího už nebylo. Konec. Ráno jsme poklidili chatu, vrátili klíče a vyjeli domů. Bylo to dobré zakončení festivalové sezony!

Pro pár dálších fotek pochybné kvality klikni sem.

NICE TO EAT YOUT DEATHFEST 2020 Special Edition

Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím sem.

21. 2. 2020 BRUTALLY DECEASED / MALLEPHYR / THE SHIVA HYPOTHESIS / LEGION

Přestupný rok si se mou pěkně vytřel prdel a tak se stalo že se všechno oproti předchozím rokům otočilo a tahle akce ze zatím plánovaných koncertů, kterých se chci v letošním roce účastnit, se stala jako jediná, která se koná v mém volnu, takže si nemusím brát dovolenou, nebo jít na koncert po práci a druhý den vstávat v pět do roboty. A co rohatý pán nechtěl, ještě jsem si to musel odřídit za volantem. I tak ale už teď na začátku téhle snůšky výkalů můžu prozradit, že nutnost řízení a následného nepožívání piva nezabránila mému nadšení z koncertu. Měl se mnou vyrazit i medvěd, toho času už práce schopen, jenže jak byl tak moc dlouho ochořelý, tak se mu po práci u kapitalisty zastýskalo, že místo toho, aby jel se mnou na boží koncert, vymluvil se, že musí v sobotu do práce, protože kapitalistovi hoří koudel u prdele. Magi naopak trávil páteční večer na odpolední směně a Tomáš to dotáhnul k dokonalosti, když na víkend odjel pracovně do Ostravy. Jejich smůla... Vyrazil jsem tedy sám a přesně ve třičtvrtě na dvacátou hodinu, tedy v čas, kdy se mělo začít hrát, jsem vstupoval do hradeckého klubu Továrna. 

Už venku v areálu Pilnáčkovy továrny bylo jasné, že se začalo o chvilku dřív. (Pár vteřin? Minut?) Po otevření dveří na pódiu již buráceli LEGION se svým satanským deathmetalem. Zaplatil jsem vstupné 250Kč, podal pořádajícímu ruku a dál se věnoval už jen muzice, která ten večer byla skvostná. Legion hráli ve třech a trošičku tím trpěl zvuk, který byl jak říkám já "hluchý", což má většina kapel, která má v sestavě jen jednu kytaru. Legion jsem si doma nikdy nepustil a asi to budu muset napravit, protože ta jejich muzika měla hlavu a patu. Nebo spíš rohy a kopyta. Opravdu dobré. Deathmetal trochu zasmrádlej blackem se musel líbit každýmu. A komu se nelíbil, tak kecá. Pro mě velké překvapení hned na úvod. Vokalista a kytarista v jedné osobě s vizáží samotného satanáše zvracel slova skrz  kozlí bradu a jeho kumpáni ho doplňovali svými tlustými strunami a blánami (rohatých panen). Já vím, ten popis zní debilně i ode mě, ale co naplat. Já to tak viděl i slyšel. Závěrečný cover Jáma Pekel od věhlasných Master´s Hammer si myslím hovoří za vše. Já byl nadšený, ostatní spokojení. Klub byl poměrně slušně zaplněný. Na druhou stranu je to malý klub a i kdyby tam bylo třicet lidí, bude vypadat zaplněně. Odhaduji návštěvu něco kolem 60ti hlav (???) Po skončení jsem si došel pro pivo nealkoholického typu, značky Bernard. Bohužel ho neměli vychlazené, takže nemůžu chválit. Škoda.

Po povinném vyvětrání na čerstvém vzduchu jsem se vrátil do klubu na druhou kapelu, jíž byla holandská black deathová mlátička SHIVA HYPOTHESIS. Nevím teda jak ostatním, ale přišlo mi, že se kluci snaží hrát grindcore ale furt jim z toho leze blackmetal :-) Zvuk se maličko zhoršil. Zpěv byl chvílema utopený, chvílema zase moc nahlas. Bicmen do toho mlátil jak smyslůzbavenej. Však taky vypotil středně velký kyblík potu. Měl vedle sebe i gong a připravené chlupaté paličky které použil právě na gong a činely ale bylo mu to hovno platný, protože to nebylo slyšet. Ovšem zpěvák zaslouží absolutorium. Bravurně zvládal všechny polohy zpěvů od čistých, přes blackový skřehot a deathový murmur až po jakési hrdelní mručení. Jestliže zpěvák zaslouží pochvalu, tak naopak ránu mezi oči zaslouží ožralý blb, který svojí existencí otravoval život jak ostatním v hledišti, tak i kapele samotné. To když si položil kelímek s nápojem těsně vedle elektroniky s krabičkama pro basáka a podařilo se mu to vylejt. Svými vrávoramými pohyby se pak snažil svoji malou katastrofu zlikvidovat, což se mu podařilo až když mu uprostřed písničky bassman hodil ručník, se kterým to všechno vytřel. Když to vytíral, nejednou jsem ho už viděl válejícího se na odposlechu pod nohami muzikantů, ale vždycky to nějak vybral, zamotal se a nakonec to vzorně uklidil a vrátil se k otravování ostatních. Ale tohle by se prostě nemělo dít. Všechno dobře dopadlo a tak sympatičtí Holanďani dokončili svůj set plný komplikovanějšího blackmetalu a opět museli být všichni spokojení, zvlášť když se v průběhu vystoupení vyladil zvuk. 

Po skončení opět na vzduch, protože v klubu se během chvíle udělalo vedro. Nějaké fungující odsávání by neškodilo. Na řadě bylo druhé pito, které bylo bohužel také teplé. Škoda. Třetí kapelou na pořadu večera byli MALLEPHYR, s nimiž jsem již měl tu čest. Jenže když jsem je viděl naposledy, kolovalo mi v žilách víc alkoholu než krve, takže tohle pro mě vlastně byla premiéra. A bylo to velmi vydařené. Zvuk byl v pohodě. Hudba, jíž se prezentovali, blackmetal s deathovým vokálem, rovněž. Zpěvák a kytarista v jedné osobě s vizáží Leonarda DiCapria to odbékal na výbornou, zbytek kapely to odřezal na tutéž známku. Bylo to opravdu dobré. Tak dobré, že jsme si vyřvali přídavek a kdyby to čas umožňoval, vyřváváme si přídavky ještě teď. Vskutku výborné!!

Na řadě byl opět čerstvý vzduch a pak poslední kapela večera BRUTALLY DECEASED. Párkrát jsem tenhle český Dismember už viděl. Někdy se mi líbili, jindy ne. Včera to byla ale naprostá šleha. Takhle kanální vokál, jakým disponuje zpěvák Michal, těžko pohledat. Znělo to jako když se stokou valeji splašky poté, co na TV Nova začnou dávat Ordinaci. Prostě totální kanál. V dobrém slova smyslu samozřejmě. Zvuk byl výtečný a tak nás kytary seřezaly na sračku. Co víc k tomu napsat? Nic. Tohle prostě nemělo chybu! Hučet v uších mi bude nejmíň do středy. 

Po skončení Brutally Deceased jsem zaskočil zakoupit jejich vinyl. No jo, prostě jsem musel. Těžce návykové to bylo. Bylo to jako když náhodou potkáte za letního odpoledne kámoše, kterej jde na pivo. Prostě musíte jít s ním. Já prostě musel mít jejich vinyl. Dneska jsem ho třikrát otočil a spokojenost. Cesta domů byla zajímavá snad jen tím, že za Stěžerama probíhalo tradiční srnčí safari na silnici, ale jinak nic. Domů jsem dorazil v půl jedný, spokojený s investovanými penězi. Mých 62,50Kč si každá kapela za svůj výkon zasloužila. Velký dík patří pořádající agentuře GRINDPA PROMOTION AND BOOKING která do Hradce vozí zajímavé kapely. Jen kdyby nebyl ten zkurvenej přestupnej rok a vyšlo mi toho víc když nebudu muset do práce...