DEATH COFFEE PARTY 2023

Jelikož si se mnou hlavní logistik metalových akcí již několikátým rokem vytírá prdel a většina koncertů mi vychází na pracovní víkendy na které si musím brát dovolenou, dopadlo to tak, že začátkem srpna jsem zjistil, že mám poslední dva dny dovolené, ale nahlášené mám ještě na tři koncerty. Takže jsem musel zrušit pro mě nejméně lukrativní akci, ROCKOVÉ TŘTĚNICE, a neviděl jsem tak nasraný xichty heavymetalistů, kterak po vystoupení Motorband naběhl na pódium deathmetalový Hypnos a vymlátil jim jejich hevíkářský mozky z lebek. Naopak jediná akce, která mi vyšla na volný, nepracovní, víkend, je Death Coffee Party, takže bych musel být asi úplný debil, což ostatně stejně jsem, kdybych nevyužil volna ku prospěchu vzdělávání se deathcorovou kulturou. Bylo to tedy následovně...

V pátek v půl sedmý ráno po noční šichtě honem učiniti očistu, zalehnout a na půl desátou vstávat!! Naložit auto potřebnými věcmi k absolvování deathcorového festivalu, sednout za volant, stavit se u Magiho a vyrazit nějakých 130km za písničkou. Že já se na to ty vole v mejch letech už nevyseru...  Cesta, na to že byl pátek, byla prosta provozu a až na dvě debilní řidičky s pražskými poznávacími značkami, ubíhala v poklidu. V jednom skoroměstě jsme naložili zpěváka jedné kapely, Magimu praskla v autě plechovka sajdru, do areálu jsem vjel na prasáka do protisměru jako debil v oktávce s pražskou poznávací značkou, ale jinak se opravdu nestalo nic, co by stálo za vyblití. A protože máme ještě čas, všichni tři zajdeme do nedalekého Kauflandu na kebab. Venku je vedro k zblití, uvnitř Kauflandu parádní klimatizace. Kebab za 145Kč nebyl vůbec marnej. Po kebabu rovnou do areálu, vyměnit vstupenky za festivalový náramek a vyměnit tvrdou českou měnu za žetonovou festivalovou měnu. A hned na to vyměnit žetonovou fetivalovou měnu za pivo. Pivo jsme popíjeli značky MALÁ STRANA, jedenáctku za 50žetonů, což bylo 50Kč. Ještě byla k dispozici nějaká třináctka, ale v tom vedru, které panovalo po celou dobu festivalu, byla třináctka nemyslitelná. Z nápojů byly pak ještě k dispozici některé druhy limonád, Birell, kořalka a Cider. A voda samozřejmě. Když píšu že bylo vedro, nemyslím tím, že bylo vedro, ale že bylo kurva vedro! Ještě ani nezačala hrát první kapela a už jsem měl propocený tílko. První kapela CROW TO CROW měla posunutý čas, protože druhá kapela z jistých důvodů nemohla přijet. Pokud jsem zmínil, že se ještě nezačalo hrát a už jsem byl propocený na chcanku, tak někteří přítomní na tom byli o poznání hůře, v tu dobu se již nedokážou udržet na nohou a padají a narážejí a vylévají pivo. 

Třeba jako šílenec s dvacítkou na zádech, který si k nám sednul a opileckým koktavým dotazem se na nás opáčil, jestli je u nás místo a že si u nás odpočine a než dosedl na lavici, už si na sebe vylil pivo. Jinak to byl ten samý opilec, kterému se přihodila ta veselá příhoda před dvěmi léty na tomto festivalu, že si nasral do gatí. Nějaké info se o tom dá dočíst zde na tomto blogu. Kdo hledá, ten najde. Je třeba zmínit, že většina hudby, která je ke slyšení na tomto festivalu, jde tak trochu mimo mě. Mám na mysli deathcore, brutal slam a podobný píčoviny. Doma to neposlouchám, CDčka si nekupuju, ale líbí se mi to. Krásným příkladem je právě i první kapela Crow To Crow. Pokud ji neuvidím naživo, nikdy mě ani nenapadne si to pustit. Kluci jsou sympatičtí, ale nemám potřebu je poslouchat. Vyzdvihl bych z jejich setu jeden song, kde se vystřídali tři zpěváci, z nichž jednoho jsem přivezl na festival já. Strašně se mi líbil jeho nástup na pódium. A to v autě říkal, že nemají nic předem dohodnutýho, že to dohodnou až na místě. Jestli se nepletu, zrovna tohle by mělo být ve videu. Bohužel deathcorové kapely mají velmi intenzivní dunivý zvuk a tím strašně trpí videa z nekvalitních telefonů, jak je vidět a slyšet níže.

 

Na druhou kapelu jsem nebyl vůbec zvědavý. Pustil jsem si totiž doma kousek nějakýho songu a řekl si, že to bude píčovina. A ty vole vůbec ne! Zpěváka Matyho znají všichni z Gutalaxu, ale vidět ho v jeho druhé kapele s názvem NBF, jak mu místo průjmu z úst lítají hardcore texty do hardcore muziky, byla opravdu příjemná změna. A vůbec to nebyla jako nějaká doprovodná kapela. Klukům to hrálo a zpívalo náramně. Klasické ňůjórksé hárdkór na čtyři akordy to byl. Strašně chytlavá muzika i když to bylo furt to samé. Ale jukněme do historie. Ejsýdýsý nebo třeba ÁjrnMejdn maji taky pár monstrhitů a pidlikaji kolem toho už přes čtyřicet roků. Takže proč ne?

 

V areálu byla možnost se nechat potetovat, což někteří i využili. Já bych do toho nešel. Nedovedu si představit, že bych si pořádně nepromyslel co chci, jak chci a pak dvě hodiny seděl v příšerným vedru, prachu, hnusu a nechal se tetovat někým, kdo by mi to v případě, že by tetování nechytlo, ani nemohl opravit. A běžte pak s dojebanou kérkou ke svýmu tatérovi ať vám to dodělá, žejo. To asi ne. Neříkám, že mám tetování parádní a profi třeba jako Magi. Vůbec ne. Svoje jednoduché, nedokonale vytetované hudební motivy mám rád takové jaké jsou, jsou neotřelé, respektive na nikom jiném moc vidět nejsou, obyčejní nezasvěcení lidé nemaji absolutně páru co to má představovat, ale když jsem mezi svejma, občas se najde někdo kdo mi to pochválí. Nejinak tomu bylo i zde, na festivalu zaměřeném na deathcore / deathmetal / hardcore / grindcore, kdy dva mladíci obdivovali moje 4 tetování kapely Ulver, která kdysi hrála brutální blackmetal, pak folk, elektroniku a teď čistej popík. To nevymyslíš... Je třeba také podotknout, že letošní pivo oproti mému minule, což je předminulý ročník, kdy byl na čepu Žatec, bylo o 88 procent poživatelnější. Jinými slovy bylo vynikající. Vzal jsem si z domova kelímek z tvrdého plastu, ze kterého to chutnalo určitě ještě o něco lépe, než z měkkých kelímků, do kterých se to čepovalo. Bylo dobře chlazené, drželo pěnu, nemělo ocas. Bylo prostě výborné. A proto jsem jich tam taky v pátek poslal 13. Není to mnoho, ale víte jak: Dobrého stačí jen pomálu... Třetí kapela, která se jmenovala GRINDPAD by se klidně mohla jmenovat SlayThrax a nikomu by to asi nepřišlo divný. Právě Slayer a Anthrax jsem slyšel v jejich produkci trešmetalu, který nezněl vůbec špatně. Nevím proč, ale na pódiu a pak i pod pódiem měli velké nafouknuté žraloky a i jejich trička měla žraločí motivy. Nehráli tedy thrashmetal, ale sharkmetal. Jenom velká škoda, že na ně přišlo málo lidí. 

Uznávám, v hracím stanu bylo vedro a vzduch na padnutí a ne každý to dokázal akceptovat. Já se třeba šel skoro na každou kapelu podívat aspoň na dva songy i do stanu. Sice jsem pak nadával, že jsem propocenej až na píču když jsem vylelzl ven, ale zase mi to přišlo jako taková povinnost. Já kdybych byl člen nějaké kapely, což se nikdy nestane, bych byl taky rád, kdyby se na mě přišel podívat nějakej debil a pak se o mě zmínil na blogu, který nikdo nečte. Ale pozor! Prý mám novou fanynku těch mých kravin co tu píšu.  Hurá! Vitej tedy do klubu pěti lidí, kteří to čtou, malinká Liberečačko. Během Grindpad jsem vycucnul dvě pivka, zašel omrknout jediné No Band Official Distro a zakoupil za 50Kč CD kapely Urinal Tribunal, protože se mi líbil název kapely, obal a názvy písniček. Na další kapelu jsem se těšil, protože KANINE jsem letos už jednou viděl na jiném festivalu a tam mě slušně rozsekali. A i tady to bylo výborné. Poprvé jsem zaregistroval lektory kungfu se svým cripplepitsvím. Pro neznalé - typické paření na brutal total anal slam deathcore je takové, že postižení mávají rukama kolem sebe, no jako postižení, a kopou do stran jako žirafa na karatistickém turnaji a točí se u toho jako vrtule. Kdysi jsem to nazval souhrnným názvem cripplepit, na což jsem patřičně hrdý. Aby nevznikla nějaká mýlka. To vůbec není myšleno hanlivě. Prostě jsem tomu jenom dal tak blbej název. Sorry kluci... Při tomto stylu paření jde kolikrát o život. Já bych mezi ně nevlezl ani za nic, protože se svojí chabou svalovou hmotou bych byl ušlapán a ukopán během dvou tónů. Což sice může trvat při slamu docela slušně dlouho, ale já to myslím tak, že bych zdechnul okamžitě. Obdivuji chrabré dívky, které mezi ně vlezou. A pro pós, dívky. Ježiš to zas byla pastva pro oči!! Všechny tak krásné, potetované, slušivě oblečené... Jste nejlepší!! 

Při další kapele NUCLEAR VOMIT jsem šel poprvé chcát. Po osmi pivech už bylo na čase. Bylo takový vedro, že jsme všechny chcanky vypotili. Mám žlutou moč, což samozřejmě není známka punku, ale dehydratace a tak honem rychle pro devátý pivo. Jestli se dobře pamatuju, respektive jestli jsem si to dobře napsal, Nuclear Vomit hráli jakýsi bum čvacht death metal grind core ale protože jsem měl v sobě 8 piv, tak se mi to líbilo. Jen mohli hrát o 15 minut méně. Další vystoupivší, kapela CUMBEAT se mi moc nelíbila. Zjistil jsem, že už nejsem dehydratovaný, neboť už nechčiju žlutě, nýbrž průhledně. Sláva pánu bohu za vynikající pivo Malá Skála!! A teď pozor!! Jeden hnusnej nacistickej rasistickej vtip, který jsem tam zaslechl... PŘIJDE HITLER DO PEKÁRNY A POVÍDÁ PRODAVČCE: "Prosím půlku Šumavy." Konec vtipu. Odporné. Hnusné a dehonestující. Nevím co to slovo znamená, ale slyšel jsem ho kdysi v televizních novinách a když už jsem si ho zapamatoval, tak by byl hřích nepoužít ho!! MALIGNANCY, které nám doporučil Spajdrmen, který ale byl nepřítomen, jsem vůbec neviděl, protože jsem je propil. A tou dobou jsem si uvědomoval, že jsem už jsem tak nějak připitej, takže hudba šla stranou a vypravoval jsem naslouchajícím svá moudra. 

Po Malignancy něco hrálo, ale nevím co to bylo, zpěvák mluvil česky a do toho ještě změna programu, prostě nevím. Jen vím, že pak byla MARINA  a to byla fakt strašně hodně velká sračka. Větší než třeba vládní pětikoalice (zdravím přítele z Liberce, který si postěžoval, že bych na blogu neměl probírat politiku. Já ji zde ale vůbec neprobírám. Pouze konstatuji fakta. Fijala je čůrák, Pecarová je nejhloupější transsexuál na světě, Rakušák je zmrd a ten zbytek zoufalců je k zblití. Dohromady tvoří pětikoalici, která je hodně, ale opravdu hodně velká sračka. Tak to prostě je...). Dávám další pivko a těšíme se, tedy těším se já a nabudil jsem i SODíka a Magiho, na CARNAL DIAFRAGMA.

 

Konečně ten den pořádná kapela s krásnými melodiemi a vynikajícím Kinovým operním zpěvem. Jdu se na ně podívat pěkně dopředu ale tam nebyl moc dobrý zvuk. Byla to ten den jednoznačně nejlepší kapela. Jen ten týpek vedle mě nemusel smrdět jako zrající sýr. S každým jeho pohybem to bylo jako závan žluklého hermelínu. O tom, že Carnal Diafragma byla skvělá svědčí i to, že se vyřvaly tři přídavky. Kdo to má a kdo to dá he? Kinova banda to tam rozsekala a protože vedro, i když už pozdě večer nebylo tak hrozný, bylo přes den naprosto devastující a zničující, donutilo nás vynechat poslední kapelu a jdeme na kutě. Spalo se fajn. Aby taky ne, když jsem po dvouch vymrdanejch nočních spal tři hodiny a byl utahanej jak pinďour čtrnáctiletýho kluka. A do toho těch třináct jedenáctek. No prej jsem chrápal, ale na to kašlu. Všichni jsme měli stejné podmínky na odpočinek, tedy pod širákem, na karimatce. 

Ráno musíme budit tvrdě spícího Magiho, protože máme namířeno za paní SODíkovou, která nám připravila pohoštění hodné králů a taky bylo potřeba oloupat ze zapařených vajec a řití kaštany, což se lépe dělá za pomoci vody a sprchového gelu. Po výborné snídani a vynikajícím obědě se navracíme do festivalového dění až na druhou kapelu. Já, protože máme v plánu v noci jet domů, již bez piva. Chtěl jsem ochutnat cider, ale nebyl. Prej teprve narazeji. Dávám tedy ne moc dobrou žlutou limču. Cítil jsem z ní víc chemie než jindy. Kapela SWEPT INTO DECAY hrála pomalý death metal a tak nějak jsme ji brali spíš jako doprovodnou kulisu k ještě hnusnějšímu vedru než bylo předešlý den. Ale následný CENSORSHIT už se ignorovat nedal, protože se jednalo o ulítlý rap hardcore, který mi chvílemi připomínal Rage Against The Machine v jejich nejlepších letech. Kapela měla ve svých řadách zpívajícího DJ. Hlavní zpěvák, pokud se snažil zpívat, což bylo asi jen jednou, zněl dost falešně. Naštěstí povětšinou rapoval a řval a to mu šlo dobře. Pobavila mě situace, kdy kapela pořadatelům z kapely Anime Torment věnovala písničku s názvem "Čůráctví". To prostě potěší... Jelikož tady na blogu zásadně politiku neřeším, nějaká politická debata proběhla tam. Konkrétně jsme se bavili o zneužívání sociálních dávek cigoši, jak říkáme my, nepřizpůsobivými, jak říkají umírnění, neboli potřebnými, jak říkají levičáci. Už nevím kdo to byl, ale zmínil, že do této situace se může dostat každý, že bude odkázaný na pomoc státu, což je samozřejmě pravda. Ovšem reakce jiného diskutujícího mě rozsekala. Na větu, že berou plno různejch dávek a že  to se může stát každému, bylo odpovědí, to jakože zčernají? Hahahaaaaaaaaaa No fuj! Kam jsem se to dostal? Takový rasismus nebyl ani v nejobávanější kapele z nejodpornější všech dob, která kdy po zeměkouli chodila, ORLÍKu. Ohavné! WHEN PLAGUES COLLIDE byla kapela, ze které jsem musel utéct, neboť měli strašně přepálený zvuk, který se neslučoval s muzikou, kterou hráli, což byl jakýsi symphonic screamo brutal death? Škoda. No aspoň jsme se dočkali toho cidera. Nevím proč jim naražení jednoho sudu trvalo tři hodiny, ale budiž. Ono celkově to tam, co se týká obsluhy a zásob nápojů bylo letos hodně špatný. Vedro je úmorné, limoška hnusná, zkouším tedy toho cidera, který je naopak zase teplý. Obsluha za bary je tragická, pomalá, chaotická, s cenami neobeznámena. To není dobrý tohleto. Od téhle chvíle začíná všechno docházet. Jako první došel cider. Doprdele to tam měli jeden malej sud nebo co kurva? Netrvalo snad ani hodinu a už nebyl. Pak začaly docházet limonády jedna po druhé. Pak došel led a rozlévanou KokaKolu měli teplou. Pak došel i rozlévaný tonik a džin a prostě všechno uplně v prdeli. Obsluha absolutně neprofesionální. Na ní by si naši inženýři manažeři v práci smlsli. Například jsem si šel pro kávu. Byly tam dvě ženský. Nějaká holka si navymejšlela, že chce do toho led a plivnout a víc vody a já nevim co ještě. Zaměstnala tím dvě obsluhy na několik minut. Já čekám jak trotl, pot mi chčije po zádech do trenek a oni si tam hrajou s kávovarama. Kdyby se jedna otočila, mohl jsem si objednat jednoho turka a ona mohla dát zatím vařit vodu. Ne. Takhle to nebylo. Čekal jsem než se vykokotěji s kapučínem aby se pak kokotily s rychlovarnou konvicí a nakonec dokokotily moji kávu, kdy mi do papírového kelímku daly do půlky kafe a zbytek zalily vodou. Pořádnej lomcovák to byl. Nebo jiný případ. Jdu si pro pivo. Za barem jsou opět dva obsluhující. Nějaký kluci si naporoučeli míchané kořalkovité nápoje. A teď sleduj hele. Jedna obsluha v ledničce hledá nealko na zalití. Druhá obsluha hledá kořalku, nalévá kořalku. Nazvájem se pletou. Jeden hází led do kelímků, jeden to míchá dohromady, oba dva pak kasírují. Zatímco já čekám asi 10 minut, než namíchají a odbaví tři  míchané drinky. Za mnou se utvořila fronta dvaceti žíznivých deathcorových hlav. A takhle to tam bylo všude a se vším. Prostě špatná obsluha, špatně naplánované množství nápojů ke konzumaci. Nemám víc co bych k tomu podotkl. Velké zklamání. STREET MACHINE se mi moc nelíbí a těšíme se na STERCORE.

Dohadujeme se v kolikačlenné sestavě že to tentokrát rozbalí. Kdo hádal, že v pětičlenné, získal bludišťáka. Stejně je to zajímavý. Jednou hrajou v šesti, jednou ve čtyřech, teď v pěti. Slováci no. Maji v piči. Stercore měli svůj klasický dresscode, který představují jakési vesty a dlouhé kalhoty a mě jich bylo líto. Nevím jestli jsem to tu už zmínil, ale bylo veliké horko, a jenom stát v kraťasech a tílku dělalo některým potíže, natož pak předvést výbornou show v dlouhých kalhotách. Stercore do hlediště přilákal i čtyřčlenný cripplepit. Jako poslední skladbu zahráli novou věc a jestli bude celý album znít jako poslední písnička, bude to velice dobré! Jen tak dál kucí slovenský. Další kapelou která nás bavila byli BLOODPHEMY. A ta by určitě bavila i Medvěda, který byl ale nepřítomen. Hráli takový ten na první poslech líbivý deathmetal. Zajímavá byla též image zpěváka, což bylo jakési kněžské roucho. Několik odvážných jedinců na ně i pařilo, což mi přišlo absolutně mimo ve vedru jaké panovalo. Já jen stál a pot mi ze zad žlábkem v prdeli skapával do trenek, kde se okamžitě měnil ve slanou páru. 

Kapela CORONERS byla na můj vkus moc chaotická. A navíc měli basu nazvučenou úplně tragicky. Každý dotyk prstu na strunu vydal nepřirozený basový zvuk, jako to občas používají djentové kapely. Nejvíc se mi tedy líbily použité samply. Ale to je řekl bych trochu bída na brutal slam deathcore... Touto dobou došla limonáda všech druhů. Achjo... Na protest proti docházejícím nápojům jsme se nenajedli v areálu, ale zašli jsme do Kauflandu a třeba já si za 99Kč pořídil tento nákup: Dvě bagetky, jedna vynikající klobása francouzského typu, plechovka grepomelového Birella a krabička černorybízových hašlerek. Zpět přicházíme, když ve stanu drtí zpocené fanoušky pořadatelská kapela ANIME TORMENT. Viděli jsme ji už tolikrát, že jsme ani do stanu nešli. A stejně bylo plno. Zajímavé, protože až do té doby mi přišla návštěva mizerná. Každopádně Anime Torment měli full house. Po nich naběhlo duo gayů, které produkuje porno drum´n´bass a říká si SPASM. A opět nezklamali. Zpěvák Radim je šoumen každým coulem, mezi písničkami nás bavil fakt vtipnými vsuvkami. Škoda že mě nenapadlo zaznamenávat právě jen ty hlášky. Bylo by to určitě zábavné mít to tu na blogu. Ono ostatně už při zkoušce si vystřelil ze zvukaře, kdy mu povídá: "Bubeníkovi dozadu zruš vokál. Já jsem tak dobrej, že ho budu rušit." Zvukař čumí, neví která bije a ptá se: "A kde je bubeník?" Zpěvák Radim mu odpovídá: "Ten před chvílí hrál." Pro neznalé, Spasm momentálně hrají s automatickými bicími a zvukař vůbec nepochopil vtip, což se může stát i náhodnému čtenáři, protože já jsem ve vypravování vtipů fakt špatný. Po skončení jejich setu slyším z davu reakci na právě skončené vystoupení Spasm: "Pořád stejná píčovina a jakou to udělá radost." Lépe bych to neohodnotil. Snažíme se utratit poslední žetony, ale není pořádně za co. Led není, Cola je teplá, v baru kde míchá nápoje kořalkovitého typu mi z nějakého důvodu Colu nenaleje i kdyby byla chlazená. A ono chlastej teplou CocaColu ve třicetistupňovým vedru žejo... Člověka to akorát nasere. A když už obsluha skoro nic nemá na prodej, najednou jich za barem stojí v pozoru 5. Prostě bída tohleto. Stejná bída je PUTRID PILE, což je jednočlenný projekt. Prostě brejlatej emerykánec s kytarou stojí za mikrofonem a béká a kvičí a z počítače mu hraje bicí a basa. Trapas. Kdyby aspoň muziku měl dobrou. Nevim no.

Předposlední kapela, kterou máme v plánu, než vyrazíme domů, je BORN FROM PAIN a ty vole blbý HáCéčko a ona to byla nakonec asi nejlepší kapela celýho festivalu. A jako poslední z letošního Death Coffee Party jsem si patřičně vychutnal NO FACE NO CASE. Po skončení jsem konstatoval, že "tohle bylo čisté hudební zmrdství, v dobrém slova smyslu". Parádně namixovaný soundtrack ke krabímu karate ninja sjezdu corových hrozičů, kterých se tanečků zúčastnilo množství v tak pozdní hodinu víc než velkém. Ruce a nohy lítaly vzduchem, kapela drtila ten svůj hip hop brutal jeby ty vole, jako blackmetalistovi se mi to nepíše lehce, ale oni se vešli do mého letošního TOP3. Uf! Po nich jsme se rozloučili s Kubajzem a Tomíkem, který dle jeho propoceného těla karatistoval ze všech nejvíc, se SODíkem a nasedli jsme s Magim do mého špinavého vozu který vlastníma pazourama vyrobil pan Henry Ford a vydali se na strastiplnou noční cestu plnou srnek a jiných krav. Takhle jsem si to maloval že budou srnky a jiný krávy, ale nakonec vůbec nic. Ani jedna z těch sviní mi nezkřížila cestu. A to je dobře. Domů jsem dorazil v půl čtvrté ráno. A na úplný konec vyhlásím největšího debila letošního ročníku. Stávám se jím já, protože jsem si při zapalování cigarety vadným zapalovačem spálil prst. Gratuluju si!

 

Tradičně pro pár dalších fotek klikni sem.

CZECH DEATH FEST 2022

 

Doprdele ty vole. Je mi blbě. Ne z chlastu, ale ze stáří. Dnes jsem totiž zase o rok starší a jakoby si moje tělo řeklo, že bude stávkovat a nakazilo se nějakým moribundusem. Z nosu mi teče, teplotu mám, v krku knedlík, zimnice... Ale i tak se pustím do psaní reportu z výborného festivalu a sdělím světu něco málo slov. Takže jako první informace, kterou tu vybleju, je moje váha před odjezdem. To jsem vážil krásných 105.7 kg. Dneska když jsem přijel, tak už to bylo 108,4 kg. Z toho je vidět, že jsem rozhodně nestrádal a s klukama si užil festival plnými doušky. Ale popořadě. Před několika měsíci nám zavolala paní domácí z hotelu, že ruší naši rezervaci a nastěhovala si tam Ukrajince. Nasralo nás to, ale nic jsme s tím neudělali. A všechno ubytování kolem bylo už obsazené. Nakonec se medvědovi podařilo sehnat stanování u jedněch hodných lidí na zahradě s tím, že bychom měli k dispozici sociální zařízení. Ale i z toho nakonec sešlo, a byl to opět chrchlající a smrkající medvěd, který dva dny před začátkem dokázal vypátrat apartmán s kuchyňkou a koupelnou. No i když apartmán, spíš takovej pokojíček. Bylo nám řečeno, že je to tak pro tři lidi, že tam je postel, rozkládací minigauč a místo na podlaze, ale by se nás tam možná 5 vešlo. Jak nám přišlo vhod, že Kinedryl den před odjezdem naprosto nepochopitelně a nekolegiálně oznámil, že nikam nejede. Zbyl nám tedy plonkový lístek ale hlavně, kdyby jel, už by se tam s námi nevešel. Z apartmánu se nakonec vyklubala místnůstka asi 4x2,5 metrů. Aspoň že medvěd nedal majiteli šanci dostat svých nasmlouvaných tři a půl litru za ubytování na víkend a dal mu jen tři. Budu se teď maličko věnovat popisu našeho ubytování, neboť ke s míchu a tanci nám později v reportu zahraje Amorfis. Takže ubytování bylo se skosenou střechou uklohněné nad garáží. Po nepříjemných strmých schodech vyrobených z kovových roštů se šlo na odpočívadlo, zahnulo se doprava a čekaly nás ještě další tuším čtyři schody. Dveře, které když se otevřely, tak už se nedalo otevřít do koupelny. Při sprchování se muselo sedět a když se trůnilo na míse, tak jsme měli hlavu přímo u maličkatého umyvadýlka. To ovšem nepovažuju za nevýhodu, neboť kdo měl potřebu, mohl srát a blít zároveň. Z miniaturní chodbičky se vešlo do minipokojíku, který netřeba popisovat. Důležité budou pro věci budoucí schody. 

Když jsme se vybalili a převlékli do metalových outfitů, přemístili jsme se do nedaleké hospody na oběd, který byl průměrný s Plzní, která byla teplá. Vstupné na festival stálo 1950Kč, my měli z předprodeje za 1500Kč a Medvěd měl z doby předkovidové zakoupený lístek za 900Kč. Dvakrát. Prodat se mu ho nepodařilo, ale nakonec se díky němu na festival podíval kluk, který nám dal tip na ubytování. Na čepu bylo opět primátorské pivo tří nebo čtyř druhů, Kingswood, Birell, ochucený Birell, za ceny více než přijatelné. První dva dny jsme většinou jeli v pětivoltážní Apě. Letos poprvé se neplatilo ani hotově ani žetony, ale vychytávkou, kterou už samozřejmě známe. Čip na náramku, který se přiložil, píplo to a hned jsme byli chudší o 38Kč za pivo. Když přicházíme do areálu, hraje EXORCIZPHOBIA. Upřímně, nemám tuhle kapelu v lásce. Na mě jsou moc levičáčtí a prostě je nemám rád. TRANSLUNARIA je druhá kapela, kterou vidíme, ale je to na nás moc progresivní, takže odcházíme do stínu popíjet a čekat na kapely které nás baví. Ale slyšeli jsme to nejdůležitější, a sice že toto bylo jejich první vystoupení po deseti letech. V tu chvíli vysvitlo slunce a kromě noci a večerů svítí až do konce festivalu a to samozřejmě při dvanáctce není pro stařečky našeho věku zdravé. Začínáme být tedy docela brzo narvaní. Ale protože jsme hovada, stejně jen co dopijem, jdeme si pro další. Taky jsem zašel za Richardem do distra a prohrabal jsem mu tam desky a zakoupil si split LP PŘÍTEL BELIAL / CHLAD. Ani jednu kapelu neznám, ale má to hezkej obal. A hlavně už jsem měl naváto a to je mi pak jedno co kupuju. Vypozorovali jsme, že opět vidíme stále stejné xichty. Stále stejné xichty pokročilého věku 40+. Kdo bude chodit na festivaly a koncerty, až přestaneme my, toť otázka. Dokonce ani moc žen a dívek tam nebylo. Opravdu nevím čím to je, protože pohled na dívku v metalovém outfitu je pro naše vejce vždycky potěšení. Tenhle festival byl pro mě jednoznačně nejdražší. Nevim proč, když třeba na Brutal Assaultu, kde byla vstupenka dražší, pivo dražší a nikdy jsem neměl potřebu navštívit bankomat. Ono to není nic levnýho. Ubytování, vstupné, nabití platícího čipu, obědy, večeře, a jsme na pěti litrech. A to je o dva litry víc než to bylo zatím pokaždý. Medvěd nemůže prodat vstupenku a mračí se tak, že k němu přijde týpek a poprosí ho, aby se usmál. Medvěd se usměje, týpek poděkuje a odejde. Obdobně jsem to dělal i já s oprsenou obsluhou, která mi točila pivo. Ta holčina, milá, hezká, ale furt zamračená. Pokaždé jsem vyžadoval, že chci pivo natočené s úsměvem. Ona se vždycky tak hezky usmála a to pivo hned chutnalo lépe. V 15 hodin nula minut vidíme záchranáře, jak nesou prvního zkolabovaného ožralu. Kluky jsem nalákal na kapelu PROCH z Polska. Ono jak není moc příležitostí vidět nějaký blackmetal, tak mě zajímá každá blacková kapela, i když je to třeba sračka. A to co předváděli Proch v čele se zpěvákem, který měl poprsí číslo 3, bylo fakt špatný. A přitom je tolik zajímavých a dobrých blackmetalových kapel z naší rodné vlasti, které by si s tím polským vytřely svoje černé prdele. Jen namátkou třeba  Wyrm, Stíny Plamenů, Sól, Dark Seal, Sezarbil, Inferno, Cult Of Fire, Kraake, Unclean, Asgard, Bohemyst, Trollech,... Je toho fakt hodně. Proch tedy s čistým svědomím posíláme do hajzdlu a jdeme popíjet. Ze zvědavosti jsme se zašli podívat na STELLARIS a byli jsme překvapeni. Strašně sympatická zpěvačka, která dávala jak čisté zpěvy, tak growling. Burton C.Bell by se od ní mohl učit. Hudebně to bylo někde mezi Sirenií, Arch Enemy a Fear Factory. Na rovinu ale píšu, že kdyby tam s mikrofonem pobíhal chlap, kapela by takový úspěch neměla. Žádná vychrtlina a moc pěkně se na zpěvačku koukalo a to i v tom zkurveném slunku, které nás pálilo podle tílek a triček. 

Jirka se nám svěřil, že chtěl na tajňačku vyfotit bobra svojí starý a když už z ní opatrně odhrnul deku a že to vyfotí, ona ho zpražila: "Co, chceš to poslat těm blbounům?" My se mohli smíchy pochcat když nám to vyprávěl... Taky bych mohl zmínit, že jsme si dělali hromadné selfie ve městě. Respektive jsem ho prováděl já, cizím telefonem. A kdo mě zná, tak ví, a nebylo tomu jinak ani tento festival, že právě moje telefony jsou středem pozornosti některých situaci nechápajících návštěvníků festivalu, neboť v době, kdy se všichni předhánějí, kdo má větší displej, si já s tím svým třípalcovým hovadem bez problémů vystačím. S velkejma telefonama prostě neumím. A podle toho taky vypadá to naše selfíčko...

Další kapelou, na kterou jsme nakoukli, byla PLANET HELL se zpěvákem, který vypadal jak Ota Hereš. Ale protože hráli strašně progresivní deathmetal, tak odcházíme. Na tuhle muziku aby měl člověk dva vysokoškolské tituly aby to pochopil. Zašli jsme do hospody na večeři a obsluha byla tak super, že mě nechala v pohodě vypít si festivalové pivo u nich. To se jen tak nevidí. Protože ale ještě není 18hodin, což je právě čas, kdy se začínají objednávat večeře, dáváme si vynikajicí tlačenku. Dále shlédnu a uznale a spokojeně si kývám hlavou při setu LUCIFER´S CHILD, kapely z Řecka, hrající dřevní blackmetal. Nebo aspoň mi to v mém stavu tak přišlo. INGESTED by se určitě líbili Magimu, ale Magi tu není. Naštěstí. Bo by se nevešel do našeho rozlehlého apartmánu. Kapela se presentovala deathmetalem s prvky cripple slumu. Ale opět je třeba brát moje tvrzení a celý tenhle blog s rezervou. Čtvrteční headliner se nelíbil asi jen hluchým, protože DYING FETUS to tam rozsekali na sračku. Ze začátku to zvukově nebylo nic moc, stejně jako předešlé kapely, ale po chvilce to zvukaři vyšperkovali a zvuk byl jak archivní víno! Po Fetusech  nastal čas k odchodu na hotel. A tady to začíná bejt zajímavý. Já si v ruce hrdě nesu krásný vinyl Přítel Belial/Chlad a hned kousek za branou se mi zamotávají nohy, celá moje osoba s rachotem za hurónského smíchu přihlížejících opilců za plotem padá k zemi jak závory, deska letí několik metrů ode mě, můj kotník zapraskal a mě smích přešel. Respektive do smíchu mi v tu dobu bylo. Aby taky ne po deseti dvanáctkách žejo. Bolelo to, ale dopajdal jsem na hotel. A pak pajdal až do konce festu a pajdám furt, a vypadá to, že ještě nějakej den pajdat budu. Ovšem jsem to břídil v porovnání s Amorfisem, který zahájil první třetinu svého nočního rejdění. Nejprve se každých pět metrů válel na zemi, neboť nebyl ve stavu umožňujícím chůzi ve vzpřímeném stavu homo erectus. Z příkopu ho zachraňoval, stejně jako mě před chvílí můj věrný severský přítel SODík. Cestou Amorfis rozjel druhou třetinu a neustále kroužil prostředkem silnice a Medvěd ho naháněl, neboť po skončení poslední kapely byl docela provoz a hlavně každou chvíli někde projeli chlupatí. Samozřejmě jsme nestáli o žádný průser. Mě to teda bylo jedno, já si spokojeně pajdal s deskou v ruce a těšil se do našeho sedmipokojového apartmánu. Dokonce jsem pořídil fotodokumentaci nekvalitního typu s Amorfisovou druhou třetinou, jak ho Medvěd nahání po silnici a on utíká jak cikán před prací.

Ovšem třetí třetinu rozehrál Amorfis ve velkém stylu. Teď si z toho děláme všichni prdel, ale on mohl s trochou vůle nejspíš umřít. To se takhle v 1 hodinu a čtyři minuty ke mě začal lísat, ale já jsem jeho milostný útok odrazil. Zaregistroval jsem ve spánku, že se Amorfis zvedl a otevřel dveře ven. Ovšem Amorfis ve spánku nezaregistroval schody za dveřma. Byl jsem očitým svědkem, neboť jsem otočil hlavu a otevřel jedno oko a viděl Amofrise jak vychází ze dveří a pak najednou jeho tělo zmizelo a já viděl jen jeho chodidla ve vzduchu. Ozvala se rána a já v klidu jako největší jeho kamarád zavřel oko, protože jsem zaregistroval Medvěda, jak vstává a zahajuje záchrannou akci. Nevíme co dělal Amorfis venku, ale prý si držel rozkrok, takže si nejspíš spletl záchodové dveře s venkovními a zahučel ze schodů. Prý byl celý zaklesnutý nohou v boční mezeře mezi zdí a schody, kterou by nepovolil žádný bezpečák. Štěstí přeje ožralům a tak jsme rádi, že Amorfis nepřepadl přes zábradlí a nesletěl hlavou dolů. Odsralo to jeho koleno, loket, nějaká modřina, bolavý tělo a trocha krve po zemi... 

Fotka rozhodně neukazuje závažnost situace.... Druhej den tedy začíná kulháním některých členů naší posádky. A co myslíte? Hned jsme začali zase chlemstat to prokletý pivo. Apa byla prostě velice pitelná. A však jsme tam taky nebyli na borůvkách, že? Kluky jsem ukecal, že půjdeme druhý den hned na první kapelu. NO FACE NO CASE, kteří hrají cripplí karatistickej pomalumetal. Chtěl jsem si nahrát jejich celé vystoupení, což se mi taky podařilo. Bohužel jak už to bývá, kokoti s obříma profi foťákama vlezou do záběru aniž by museli, aniž by se cítili jakkoliv trapně a kolikrát úplně zbytečně. A k tomu je opravňuje fotopas, který jsem shodou okolností našel při cestě z WC, ale vůbec mě nenapadlo použít ho a jít tak do prostoru vyhrazeného pro press. Asi by čuměli debilové, kdybych jim vlezl před jejich monstrozní objektivy s mým dvojatřičtvrtě palcovým telefonem, kterým nahrávám videa a sral na to, že tam byli první. Tyhle lidi jsou neštěstí... Po Noufejsnoukejs jsme shlédli jednočlenný projekt FRODYS hrající jakýsi post folk. On sám byl v úžasu, že to lidi bavilo a že na sluníčku stojí v hledišti a užívají si jeho muziku. Při jednom songu vznikl vláček z lidí, jako se to běžně děje na vesnických plesech. Okomentoval to slovy, že To byla nejúžasnější věc, jakou jsem zažil. Za mnou stojící ogar s ostravskym přizvukem prohodil Tak tos asi eště neprcál. Jediný člen právě vystupujícího projektu jen tak prostě prej Jsou tady v kufru nějaký CDčka, tak si berte a kdyžtak tam něco hoďte. Super! Sympaťák! Nevím kolik lidí si vzalo CDčko a hodilo nebo nehodilo tam nějakou korunu, ale potěšilo mě to v dnešní době, kdy i metalový kapely za svá vystoupení požadují miliony, se objeví týpek, kterej rozdává CDčka. BETWEEN THE PLANETS byli další vystoupivší, ale my je prochlastali, bo v našich uších hráli monstrózní sračku. NEUROTIC MACHINERY jsme ale shlédli celé, neboť ti nám jako monstrózní sračka v uších nezní. Dokonce i Medvěda s Amorfisem to donutilo opustit svá místa ve stínu a jít se podívat co to hraje. Další co jsem shlédl byli VOLUPTAS. Hele nevím proč, ale přišlo mi to jako vegetariánskej blackmetal. Nemyšleno ve zlém. Prostě měli image vegetariánů prezentující se blackmetalem. A mě to bavilo. Pak byla náhradní kapela PROFANITY, ale vůbec si je nevybavuju, tak nebudu ani chválit ani hanět. Ovšem PAČESS, na který jsem se těšil, tady si kritiku neodpustím. 

Už před vystoupením nás kluci z Liberce upozorňovali, že Chymus (zpěvák) je ve velmi podroušeném stavu. A to se také následně potvrdilo při pačessí muzice. Halekal, neartikuloval a troufám si tvrdit, že se ztrácel v textu. Zpíval falešně a prostě to bylo špatný. Lidi začali odcházet. Stejně tak já. Sledoval jsem je z povzdálí ze stínu. A přitom na facebooku se objevilo i pár komentářů ve smyslu, že Pačess nasadili laťku opravdu vysoko a že to bylo skvělé. Nebylo. Chymus se pak velmi dojatě zmínil, že mu umřel blízký kamarád. Jako by tušil, že koncert stojí za hovno... Další co jsme koukli byli CLITGORE. Nejzajímavější na nich bylo, že ve festivalovém průvodci se o nich psalo, že hrají goregrind.  Jenže gore zní jinak.  Odcházím tedy k pivnímu stanu za klukama a Medvěd na mě přátelsky ze střechy stanu vylil několik litrů vody, které se tam držely po čtvrtečním deštíku. Myslel si že mě nasere, ale já jsem nehnul brvou. Pak proběhla dobrá večeře a další pivka. Divím se sám sobě, že ještě piju. Většinou to dva dny po sobě nedávám.  Podporujeme kapelu Wyrm, dlouze si povídáme s jejich bubeníkem a kupujeme tričko, mikinu a cédéčka.  Dostávám od něj štus letáků s grafikou Wyrm. Páni pořadatelé to se svou kapelou TORTHARRY rozbalili jako vždycky a jako vždycky to bylo prostě dobrý. A při jejich vystoupení chodím a každýmu, kdo má jen trochu blackmetalové tričko, mlčky s pokerfacem nabídnu jeden leták. Připadal jsem si jako ten týpek z mého oblíbeného filmu Demons ve scéně, kdy rozdává lístky do kina Metropol. A ty nasraný xichty lidí, kterým jsem nedal, protože neměli blackmetalové tričko :-) ... SKELETAL REMAINS měli být asi headlinerem. Ale jako jo, bylo to fajn, ale na můj vkus to trvalo moc dlouho. I oldschool, který máme všichni rádi, by měl vědět, že skončit se má v nejlepším. A taky jsem byl už celkem unavený, po všem tom pivu... Ovšem SOMNIATE to byla pecka! Pro mě to byla do té doby nejlepší kapela festu. Hodně mě připomínali moje oblíbené Islanďany Myspirming.  Parádní blackmetal hráli a já byl jak u vytržení v první řadě a užíval každej jejich skřehot. Super! A máme tu pravidelné okénko Amorfisovo. Nějak jsme ho nemohli najít, tak mu ve 23:57 hodin broďáckého času voláme a ptáme se ho, kde je. Zmatenou odpovědí nám bylo sděleno, že neví kde je, že se ztratil. Ptáme se ho teda, jestli je v areálu, nebo ve městě. A on prostě nevěděl. Našli jsme ho bezradně sedět na kostelních schodech a štěstí že jsme ho našli, neboť to byl on, kdo měl u sebe klíče od Černigova.

Sobotu začínáme válením se v poloze naležato, pak zajdeme na oběd a začínáme si užívat hnusný vedro. Do areálu přicházíme na PIKODEATH, kteří zahráli výtečně. Ten jejich vlkodlačí nezmar v podobě zpěváka je prostě super. Zase řádil jak pominutej a zase jsme si to užívali. A taky mě přivedli k rozumu a začal jsem popíjet ochuceného Birella. Po Pikodetech koukáme na YTIVARG, bandu elektrikářů. Začaly být slyšitelné výpadky zvuku a byla jenom otázka času, kdy to vypadne úplně, což se taky stalo. Ale profesionálové z týmu zvukařů velmi rychle zjistili, co kde vyhořelo a věděli přesně kde mají náhradní kabel. Pro mě nepochopitelné v té změti všech kabelů, zásuvek, strojů, přístrojů a dalších zvukových pičovin. Palec nahoru! Slunce smaží jak pominutý a tak ET MORIEMUR strávíme na molu s nohami ve vodě. Na sluníčku. Koukáme po dívkách. Jedna mamina dokonce sundala vrchní díl plavek, aby si krémem namazala kozy. Areálem to jen tak potichoučku zahučelo... Koukáme na dívku v tričku Gorgoroth která nemá žádná ňadra, netváří se šťastně, ale má mladé pevné tělo. A pak koukáme na maminu s povislým břichem, projetým rozkrokem a kozama po dětech a ptám se SODíka, kterou by  prcal radši. On mi odpověděl, protože je to už starší pán, že ta mamina je pro něj rozhodně přijatelnější. Já mu flegmaticky odpověděl, že bych nejdřív vojel tu mladou v tričku Gorgoroth a pak tu měkoučkou maminu. Tou dobou začínám cítit, že na mě leze nějaký, v úvodu zmíněný moribundus. Utvořil se mi knedlík v krku a tak bohužel pro ostatní mám potřebu každou chvíli si odplivnout chrchel. Sorráč.  SABIENDAS hráli oldskul s buchtou za kytarou. Je strašný vedro, ale protože od rybníku profukuje, tak se to dá snést. Všichni jsou spálení podle oblečení. Zbytek soboty se nesl tak nějak v útlumu. Začínají nás zrazovat naše těla. Plus do toho moje a Amorfisovy čtvrteční šrámy. Zkrátka tolik typické utrpení posledního festivalového dne se dostavilo. Kotník, kolena, záda, krky, lýtka, moje ubohá věčně bolavá ramena... Všechno v našich letech máme už řádně opoužívané. Ale vydrželi jsme až do konce! Odcházíme na večeři, ale bohužel se nám to nedaří skloubit s tím, co chceme vidět a s vosumnáctou hodinou, která je právě tou hodinou, kdy začínají objednávky večeří. Dáváme si tedy tlačenku a po loňském vzoru si k tomu necháváme naložit ještě i jejich vyhlášeného utopence. Bylo to obojí výborné, jen mohlo být více pečiva. Vracíme se na kapelu SEDNA a tady opět nemůžu šetřit superlativy. Parádní post blackmetal. A opět škoda že hrají za bílého dne. Tyhle kapely prostě musí mít do budoucna tmavší vysílací čas. Konečně zalezlo to posraný slunce a tak na slovenský ČAD bylo plno.

Jestli to bylo právě kvůli stínu, nebo jsou tak oblíbení, to si netroufám rozebírat. Každopádně zpěvák a jeho kecy mezi písničkami neměly chybu. Ale ani jejich muzika, rokenrol a výborné texty rozhodně nezklamaly. Protože kdyby jo, otočím se a jdu si sednout. No a po nich to vypuklo. Na pódiu začal vřískat Mika Lutinen, frontman legendy IMPALED NAZARENE. Zvuk to mělo ty vole jak z křišťálové kundy, výběr songů skvělý! Hrozně mě potěšilo, že zahráli z mých oblíbených alb Ugra-Karma, Suomi Finland Perkele a Nihil. Skvělý! Když jsem viděl Impaled Nazarene poprvé, bylo to na Obscene Extreme festivalu, Mika do sebe během vystoupení oklopil flašku Danielse a ke konci už jenom sípal. Pak snad byl nějaký incident v backstagi, protože na ně všichni nadávali. Nevím. A ono vlastně i z jiných kuolárů se šušká, že je to problematická kapela. Pak jsem je viděl na Brutal Assaultu, kde byl Mika nějaký oteklý a bylo to strašný a odešli jsme pryč. Ale v sobotu? Usměvavá kapela, která si buď říkala něco ve smyslu Vy zmrdi dík za prachy, vydělali jste nám za hodinu tolik, co máte vy za půl roku. Anebo byli opravdu veselí, dělali fórky a bavilo je to. Mika dokonce na závěr posílal vzdušné polibky (!!) Kdo je obeznámen s jeho image z dřívějších let, a s jejich starými videoklipy, musí stejně jako já nechápavě kroutit hlavou, jak umírněně a přátelsky kapela působila. Nemůžu si pomoct, ale Impaled Nazarene natrhli ostatním kapelám jejich rohaté prdele. Další post kapelou byli DOWNFALL OF GAIA. Hele dobrý! ALE! Strašně dlouhý. Mělo to být minimálně o 10 minut kratší. Před posledním headlinerem se setkáváme s kluky s Liberce a že si s nimi vyměníme telefonní číslo, neboť podobným způsobem jako my jsme byli ojebáni s ubytováním na Czech Death Fest, byli oni ojebáni na ubytování na nadcházející Obscene Extreme Fest. A tak kdyby nic nesehnali, můžou stanovat u naší chajdy, která nabízí kadibudku, tekoucí vodu, kuchyňku, elektriku, klid. SODík na týpka z Liberce: "Řekni mi telefon." A týpek z Liberce řekl: "Telefon." Opět jsme se mohli pochcat smíchy a jen díky tomu, že jsme všechno vypotili, měli jsme prázdné močové měchýře. Závěrečná kapela VOMITORY už nemohla nic změnit na tom, že se v mém TOP 5 neumístila. Prostě deathmetal. Kluci ale chrochtali blahem, takže to asi bylo dobrý. A jsme u konce. Konečně. Poslední noc se mi spalo strašně protože jsem skrz plný ňufák nemohl dýchat a knedlík, který jsem ráno vyflusnul, by si za rámeček nedal ani GG Allin. Příští zastávka Helloween v Praze.

Pár fotek tady.

DEATH COFFEE PARTY 2021

Na letošní Death Coffee Party jsem vyrazil s Magim a to jako řidič mého bílého oře. V plánu bylo vyrazit v pravé poledne, abychom měli tři hodiny do první kapely a stihli v klidu dojet a zajít do hospody na výtečného burgra tak jako vloni. Dokonce jsme nakonec vyrazili o hodinu dříve, ale stejně jsme burgra nestihli z následujících důvodů. Ty důvody jsou celkem dva. První důvod bylo obrovské šestnáctinápravové nákladní auto, které se ploužilo třicetikilometrovou rychlostí někde od Jičína až pomalu k Mladé Boleslavi. Vzhledem k tomu, že byl pátek, provoz jako kráva, takže předjet se to pořádně nedalo. Až když byly dva pruhy do kopce, tak jsem rozvášnil svoji jednačtyřku a předjel jsem ho. Už jsme si říkali, že konečně.... Jenže kouknu do zrcátka a vidím, že se za mnou ženou majáky a houkačky fízlů a záchranka. Jako poslušný řidič zpomalím a zajedu ke kraji. Blikající auta mě předjedou a za několik set metrů uprostřed silnice fízlové auto naštorc a z rychlostní silnice nás posílali směr Dolní Bousov. Tam se tvořila neskutečná kolona. Popojížděli jsme po pěti metrech asi třičtvrtě hodiny. A když jsme zjistili důvod té kolony, vyhrkly nám zvratky do ústních dutin. Celým tím popojíždějícím martýriem byla vinna jedna malá blbá křižovatka ve tvaru TÉ v Dolním Bousově. Žádná bouračka, žádné dopravní omezení, prostě nic. Jen blbá křižovatka a patrně řidiči, kteří se báli nebo neuměli rychle vjet do křižovatky v kombinaci s řidičema hajzlama, kteří nepřibrzdili a neumožnili tak volný a plynulý průjezd. Prostě trapas jak má bejt. Pak jsme ještě čekali na semaforu v Zahrádkách, ale to už nebylo tak velké zdržení. Každopádně do Litoměřic jsme dorazili ve čtvrt na tři, takže na burgra jsme se už vykašlali abychom stihli první kapelu, která měla výkop v 15hodin severočeského času. Po povinném okroužkování festivalovou páskou a zakoupení festivalové žetonové měny, jsem šel vstříc žateckému peklu v podobě jedenáctistupňového piva pivovaru Žatec. Už vloni se mi kroutily chlupy na jazyku z toho, jak to pivo bylo hnusný. Nečekal jsem žádný zázrak ani letos, ale tohle byl fakt humus. K dispozici byla i třináctka, ale tu jsem ochutnal až pozdě večer. Počasí vyšlo na jedničku. Nebylo vedro, nepršelo, nebyla zima. Tak by to mělo být. I když paní Honsová, o které se tak trochu zmiňuji v reportu na Obscene Extreme Festival, před týdnem hlásala, že bude chcát a zima, aby to ve čtvrtek změnila na tropický víkend. Ani jedna věštba se jí naštěstí nevyplnila. Pět minut poté, co mě ve velkém stanu, ve kterém bylo jeviště i hlediště, zákeřně kousl komár, spustila první kapela. VANGUARD měli od začátku parádní zvuk (stejně jako většina vystupujících na tomto festivalu) a jejich vystoupení se mi líbilo ještě mnohem víc, než před třemi léty v Hradci Králové. Když Vangurard končili, měl jsem v sobě tři opravdu hnusná piva. Nešlo to udělat jinak, než že jsme se ten hnus snažili přechlastat. ARAWN na mě byli příliš melodičtí, tak jsem jim nevěnoval moc pozornosti. Zkouším Cider s ledem, který byl o deset KáČé dražší než jedenáctka, tedy za 50Kč. Cider byl osvěžující, lahodný, ale taky pálení žáhy vyvolávající. NECROSY z Taliánska byl super deathmetal. Když jsme nestihli zajít na pořádnýho burgra do hospody, dal jsem burgra uvnitř areálu. Byl dobrej, ale tak trochu syrovej. Salmonela se naštěstí nedostavila...

WICTIMS byli vlastně takoví Michal David revival. Hlavně pak díky tomu šílenému klávesovému nástroji, který používá právě Michal David. Otázka však zní, kde byl Magi, milovník deathcoru, když Wictims právě tento hudební styl bravurně drtili? Patrně se se svými přáteli oddával všemožným radovánkám. To já a můj severský přítel SODík jsme staří suchaři a snažíme se vidět conejvíce kapel a proto obdivujeme deathmetal bandy BLOODTRUTH, která by se zcela určitě líbila kámošovi Medvědovi, jenže pro něj tenhle festival neměl lákavou soupisku. Při jejich setu jsem vylil první pivo. Ne proto, že by do mě někdo strčil, nebo že bych klopýtl, nebo cokoliv jiného, ale proto, že bylo tak neskutečně hnusné, že při každém napití se mi obracel žaludek a hrozilo blití na všechny strany. Další kapelu kterou jsme shlédli, byli BEAR. Kámoška o nich prohlásila, že hráli jak buzeranti. Severský přítel SODík se mi svěřil, že když měl covid a týden neměl chuť a čuch, že když ho to přešlo, tak si koupil kilo gumových medvídků a užíval si jejich ovocněchemické chuti. Kdyby si v tu dobu koupil pivo pivovaru Žatec, modlil by se za opětovné onemocnění covidem! Tak hnusný to pivo bylo. Když jsem si pro něj chodil, nežádal jsem u obsluhy dvě piva, ale rovnou jsem jim říkal že chci dva hnusy. Obsluha mě z počátku nechápala, ale když se po tom tam ošklíbal skoro každý,  už mé výroky na adresu Žatce nijak nekomentovala. Chápala. NONE SHALL FALL byla pařba jak cyp ty vole. Na scéně se objevil zelený nafukovací krokodýl, žlutá kačenka a růžový plameňák. Kopačku do břicha od kotlechtivého fanouška jsem dostal a dokonce došlo na přerušení produkce kvůli oživování jiného fanouška v kotli, který lehnul. Ale to jsem se dozvěděl od jiných, neboť tou dobou jsem byl na svém prvním WC, které bylo označeno vtipně, ale o to více jasně v dnešní zkurvené genderové době, kdy někteří blbci nevědí, zda jsou ženami, muži nebo obojživelníky. Na dveřích na pánské WC byl namalovaný penis. A na dveřích na dámské WC byl namalovaný škrtnutý penis. Jak jednoduché a jak pravdivé. Tak to prostě je. Když nějakej debil s růžovejma vlasama v lodičkách bude mít mezi nohama péro, je to pořád debil s růžovejma vlasama v lodičkách, který by měl jít na pásnké WC. A je uplně jedno jestli se cítí být lokomotivou nebo ledňáčkem. Těmhle debilům bych dal lopatou nejdřív po zádech a pak do ruky a do dolů s nima. Ono by je přestalo bavit terorizovat svět blbostma. 

První headliner, nám už známí CYTOTOXIN zahráli vyníkajícně! Kotel na ně byl krutopřísný: vzduchem létaly piva, mobily, lidi.... V pivním prostoru jsme se seznámili se sympatickými Liberečáky, z nichž jeden vypadal jako Karel Kryl zamlada, ale SODík říkal, že vůbec nevypadá jako Karel Kryl zamlada, že jenom jeho knírek vypadá jako knírek Karla Kryla zamlada. Ale SODík je chabrus na oči, takže neviděl tu jasnou podobu. Každopádně Karel Kryl a jeho sympatičtí přísedící nám rozhodně doporučovali, ať přejdem z hnusné jedenáctky na třináctku, která nejenže není menší zlo, ale naopak je velice chutná. No tak jsme si tedy dali třináctku. A jak to dopadlo? Po prvním loku letěl kelímek i se zbytkem piva do křoví. Takovej hnojník ty vole!! Druhý letošní headliner SQUASH BOWELS měli z počátku velmi špatný zvuk, ale pak se to vyladilo a byla to naprostá řežba. Snad ještě lepší než na letošním Obscene Extreme festivalu. V kotli začal být aktivní jeden kokot, který vyloženě toužil po tom, někoho zranit i mimo kotel. Tohle už je za hranou a čurákovi v kapuci přeju syfilis. Vystoupení Squash Bowels pro mě ukončila dýmovnice, která nás vyhnala ven. Štípala v nose a očích a smrděla jak nemytý nebinární gender. Kapela DECULTIVATE nás chtěla politicky agitovat a proto jsme si na hajzly zanadávali a odešli pryč. Hudebně kapela hrála stejný hovna, jako ta, která se valila zpěvákovi z úst. Strašná sračka.... DEWDROP a THE CORONA LANTERN jsme vynechali. Budiž nám to kapelami odpuštěno.

Sobota pro nás začíná v půl osmé, kdy se pomalu chystáme k severskému příteli do Ústí, využít jeho domácího sociálního zařízení. Ne že by v areálu nebylo vše potřebné k dispozici, ale co bysme tam kurva až do dvanácti dělali žejo. Než jsem odjížděl na tenhle festival, vedl jsem zajímavou diskuzi ohledně piva s jedním pivařem. Svěřil jsem se mu, že se tu točí Žatec a že uvažuju o tom, že si s sebou vezmu plínku. Zasmáli jsme se tomu, ale to jen protože jsme netušili, jak blízko jsme byli tomu, plínku potřebovat. To si totiž takhle škádlíme SODíkovu jednaosmičku dýzl, když v tom se nám svěří Magi, že to nevydrží, že musí jít srát. Musíme mu tedy zastavit u lesa, protože projímadlo Žatec si vybíralo svoji chvilku poezie. Cestou obdivujeme krásnou přírodu všude kolem, hlavně pak když sjíždíme do Ústí, které je zahaleno mlhou. Špatné jméno severním Čechám, potažmo ústeckému kraji udělala média, když se v jeho souvislosti zmiňují povětšinou o nepřizpůsobivých občanech a kriminalitě kterou mají na svědomí povětšinou nepřizpůsobiví občané. Jenže pak tam přijedete, krajina plná lesů, kopců, hradů, zámků, hospod, klikatých silnic, luk...  

Do areálu se vracíme za pět minut dvanáct. Ne podle toho přísloví, ale ono bylo opravdu za pět minut dvanáct. Jdu na Cidera a pak hned na první sobotní kapelu NO FACE NO CASE. Hele dobrý. ALE.... Ty dva kokoti v kotli, karatisti nebo nindžové zasraný, kopali do každýho i mimo kotel, hlavně pak jeden by zasloužil železnou tyčí mezi oči. Další zmrd co vyloženě chtěl někoho zranit svým cripple-pitem (samozřejmě od slova kripl, protože přesně takhle se kriplové chovají). Co to s vámi doprdele lidi je? Samotná kapela se svěřila, že toto bylo jejich první vystoupení. Přehráli nám celou patnáctiminutovou diskografii a musím konstatovat, že to bylo dobré. Ale někteří zrmdi po pódiem.... Škoda slov. To druhá kapela MIVEDANTAL, to bylo jiné kafe. Grindcore jako kráva, zpěvák naprostý šílenec, dokonale divadelně ztvárňoval podstatu textů. Kam se na něj sere podržčurák evropské unie Jan Hrušínský!! Ten by určitě nedokázal mimikou ztvárnit vyhřeznutí plodu plného červů z těhotné ženy a následné sežrání. Celé jejich vystoupení dokonale vystihuje jedno jediné slovo: epilepsie... Škoda jen, že neměli větší účast. Blbečci v kšiltovkách s rovným kšiltem, ponožkami vytaženými nad lýtka a načesanými kníry by asi nechápali. A ještě jednou bohužel pro kapelu Mivedantal, zahlédl jsem nějakou rozepři mezi členy kapely. Vím kvůli čemu to bylo, ale nechci to zde rozebírat, tak budu jen doufat, že se nerozpadli. Byli fakt výborní. SILENT GENERATION, ač jsem z nich byl unešen letos na Czech Death Festu, bojkotujeme kvůli kriplům praktikující cripple-pit. Mezi těma debilama není nikdo v bezpečí a obdivuju všechny kdo s nima do kotle vlezl. Stejně jsem potřeboval srát. Žatec je prostě nekompromisní v tomhle ohledu. Ještě dlouho mě bude ve snu strašit jen to slovo: Ž A T E C... Následní DIVERSITY trochu zklidnili nervózní vody svým instrumentálním postmetalem nejvyšší kvality s perfektním zvukem. Zašel jsem si koupit nové LP Anime Torment a pak hned na MADAFAKA, kteří ale bohužel úplně zanikli mezi ostatními kapelami hrající podobný styl. Tenhle brutal slam death core metal, bude beztak jen dočasná móda, která doufám za deset roků padne. Stejně jako byl na výsluní thrash, death a black a všechno to padlo. Maďarští PREADIATRICIAN hráli grindcore s ne moc dobrým zvukem. Zase na ně ale pařily i děti. Zvlášť pak jeden hošíček, to měl zmáknuté k dokonalosti. Když se pak optal jiný dětský fanoušek tatínka "Co to mají ti hudebníci na sobě?", tatínek pohotově odpověděl "To sú doktori." 

Tou dobou také došel točený Cider, což bylo nemilé zjištění. Byl pak už jen Cider v plechovkách. Taky dobrý, ale točený je točený. Každopádně pořád o dvěstě procent lepší než pivo. Slováky ATTACK OF RAGE už jsem jednou viděl, ale nějak mě to zklamalo. Ne však tady. Jejich melodický grindcore přilákal i několik dětí do první lajny, kteří pařili né proto, že by jim někdo přikázal "PAŘ", ale proto, že se jim to líbilo. A to je jen dobře. Holandští DISTANT byli opět ze zástupu kapel hrajících ultra brutal total anal kakal slam, ale tady to bylo o třídu lepší. Bubeník se při jejich setu moc nepředřel. Zkoušíme třináctku a světe div se, chutnalo nám to jako pivo. Hurá!! Při ANIME TORMENT si jeden cripple pěkně rozbil tlamu. Dobře mu tak. Nějak si kotník pojebal, a odkulhal pryč. Ale za chvíli už byl zase na scéně. Tohle není o paření. To je o tom, předvést se kdo je největší kokot na parketu. Samotní Anime Torment byli skvělí jako vždycky. Jen tiše se SODíkem doufáme, že se nezkurví nějakým slamem. Byla by to škoda. Jdeme si pro další třináctku, ale zjišťujeme, že třináctka došla. KURVA TEĎ KDYŽ NÁM ZAČALA CHUTNAT!! A beztak nedošla, jen to tak řekli, aby lidi chlastali jedenáctku... Dobrá tedy, došli jsme si pro jedenácku. Půlku vylévám pod lavičku. Ne, tohle pivo se prostě nedá. Kapelu RISK IT sleduju z lavičky, pod kterou jsem vylil pivo a nějak zvlášť mě jejich HCrossover nebral, ale SODík si je užil stejně tak se spoustou jiných. Kotel byl prý bez cripple účastníků. Následují KOPRSE, kteří nejspíš vyhlásili válku všem ostatním pomaluhrajícím brutal slam death a dokazují, že jde zahrát ještě pomaleji, než by si člověk myslel, že to jde. Kupodivu je jejich produkce zábavná a dost návyková. Jenže když je toho za den tolik, začne to nudit. Kdyby Korpse svůj set zkrátili na polovičku, udělalo by to asi trochu vrásky na čele pořadatelů, ale pro obyčejné smrtelníky, by to bylo lepší. Možná proto se mi tolik líbili No Face No Case, kteří po patnácti minutách šli do piči. CHAOSEUM ze Švýcarska bylo něco mezi Marylinem Mansonem, Avatarem a Kornem se zpěvákem, který vypadal jako něco mezi Predátorem, Jokerem a Ivanem Bartošem. U pátého songu mě to začalo nudit. To JIG-AI, poslední kapela kterou jsme měli v plánu, to byla jiná písnička. Ultrarychlý zběsilý bordel. Konečně rychlá kapela zase. Kotel byl bez cripple. Ono se není co divit, protože by se sami umlátili v tý rychlosti nindžové posraný. Na ploužáky slamovejch kapel umí bejt drsnej každej retard!! Tak. Asi jsem si tímto reportem udělal mnoho nepřátel v klubu slumistů. Naštěstí ty moje žvásty nikdo nečte...