"Oh, mein Gott!!" Já byl v Prahé. A dobrovolně prosím pěkně. Samozřejmě za normálních okolností bych se tomuto místu plného neřesti a debilních politiků vyhnul velkým obloukem. Lidi jak já se těším až půjde pan premiér Fiala se svými souzmrdníky do prdele a já zase budu mít Prahu rád. No i když to je silný slovo, ale přestane mě srát na 110%. Každopádně naposledy jsem byl v Praze na koncertě Helloween před více jak dvěma léty. Od té doby nepřijela žádná kapela, která by mě do těchto končin nalákala. A to jsem tam dřív jezdil i na malé bezvýznamné koncerty, jak je možno se tu na blogu dočíst. Jenže věc se má tak, že když jsem se letos po letech podíval na jeden den na festival Brutal Assault a tam shlédl naprosto odzbrojující vystoupení české kapely Cult Of Fire, pro ten den Kult Ohně, kdy se na pódiu hrálo s pražským symfonickým orchestrem, tak jsem z toho byl tak okouzlen, že po krátké dohodě s Amorfisem jsem zakoupil vstupenky i na druhé, a jak hlásal pořadatel, i poslední vystoupení tohoto druhu této kapely. Pro velký zájem byl dodatečně přidán ještě odpolední koncert. Amorfis nakazil ještě i Medvěda, já s sebou vzal dceru a mohli jsme vyrazit do té naší stověžaté matičky.
Když jsme odjížděli z našeho rodného východočeského kraje, poletoval snížek, ale silnice byly sjízdné. Na dálnici samozřejmě debilní kamijóni předjíždějící své kamarády v kamijónech na deseti kilometrech, zatímco předjížděný kamion jede v pravém pruhu svých 120km/h, je předjížděný kamionem, který blokuje levý pruh rychlostí 121km/h. V plánu bylo zaparkovat v garážích na kraji Prahy na Černém mostě a i za těch párset metrů po Praze jsme potkali několik idiotů s pražskou poznávací značkou, kteří se cítili být těmi pravými "machy" , přeloženo do vidláčtiny, rozuměj uplně normálními "buzeranty" . Z parkoviště jsme přeběhli přes nadchod zakoupiti jízdenky na metro. Fííha, třicet korun za půl hodiny, krát dvě (byl jsem s dcerou), krát dvě (ještě zpáteční) a najednou jsem za metro vysolil 120Kč. Ale zase víš jak. My tady na vesnici nemáme ani blbou šalinu, natož metro, takže štěstí se v mém těle nakumulovalo dostatek a vybouchlo po nástupu do vagonu dopravního podniku hlavního města Prahy jako mrtvá kráva tejden na sluníčku. Vole štěstí jak když hodíš toulavýmu psovi voschlou kost!! Já jel metrem!! Dcera okomenovala svoje štěstí slovy: "Ty lidi sou tady fakt divný." Já ji jen doplním, že v metru, i když to bylo relativně čisté, bylo cítit na dotek všeljakou ulepenou šlemotou, vzduch uvnitř vozu jako pod zkaženým zubem a navíc mi přišlo, že sedačky byly cítit vyšším počtem nemytých těl. Možná by to chtělo pravidelně desinfikovat když už v létě planeta hořela a byla ta vedra. Lidi se prostě potěji a smrději a když se takové mastné vlasy několika lidí opřou o sedačku, co z toho na konci letní sezony asi může vzniknout žejo. Možná je to jen můj pitomej pocit čistotného člověka, ale mě to tam prostě smrdělo. Ale stejně štěstí vole, vidlák v metru! A rovnou deset stanic!! Huráá!! To mi už nikdo nesebere... Na zastávce Náměstí republiky jsme vystoupili, popošli pár kroků a byli jsme u divadla. Po chvilce se z davu lidí vynořil i SODík a zavelel, že se půjde na hlavní nádraží na pívo. Ze dvou důvodů. Radegast tam mají za 55Kč a protože v Národním domě nebo jak se to jmenovalo, luxusní restauraci u divadla, na nás nebyl nikdo zvědavý. Z padesátipěti korun českých za Radegast se vyklubalo 65, neboť SODík popletl obsah sklenic. Za padesát pět byla třetinka a tu pijí pouze děti a divní lidé. Dáváme tedy pivka, dcera kapučíno za kilo a Medvěd jako řidič grepomelového birella. Poté nastala pro okolní svět srážka s meteoritem díky naší krátké dráždivé konverzaci:
Medvěd: "Ptáku, za kolik maji dvanáctku Radegast v tý hospodě jak chodíš."
Já: "No teď zdražovali, takže je za 44Kč."
Několik hlav čumících do půllitrů kolem, se zvedlo a dívalo mým směrem.
Já: "No a v Žiželicích dávám za dvanáctku Radegastu 38Kč."
V tu chvíli všichni městští pivaři chlastající kolem vyzvraceli žlučové kameny do svých nedopitých piv a nasraně opustili lokál.... Dceruška si skočila na Václavák do Mekáče pro nějaké housky, my dali ještě po jednom žejdlíku a pak si skočili na WC za dvacku a vyrazili jsme k divadlu, kde se ve foajé sešla slušná hromada těl. Aby taky ne, když bylo vyprodáno a na programu byla exkluzivita sama.
Na šatnu kašleme, neboť nikdo nemá zájem po představení čekat hodinu ve frontě, než se dostane ke svým svrškům. Když se otevřou schody a my můžeme jít usadit naše tučné prdele do sedaček, zjišťujeme, že naše řada je první nad zvukařem, uprostřed sálu, tedy vlastně královská místa. Dobře jsem to koupil. Později se dočtete, že královská místa měli nakonec jen Medvěd, SODík a Amorfis. Na pořadu večera byl jistý mladík, kterému na matrice napsali do rodného listu jméno Vojtěch Libich Klavírista. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšel, stejně jako o devadesátidevíti procentech ostatních klavíristů. V divadelním sále se to plnilo jen velmi pomalu, ale většina lidí se nahrnula včas, aby si mohla poslechnout tři skladby zahrané na malý bílý elektrický klavír šikovnými pazourami Vojtěchovými. Uznale kývu hlavou při poslechu složitých melodií, které se linou z reproduktorů. Tohle se člověk nenaučí za dva dny. Na tohle musí mít člověk talent a pilně cvičit, což ovšem nedocenila skupinka kreténů, kteří se hlasitě smáli a jinak projevovali přímo při klavírních etudách. Prostě debilové. To i my vidláci zasraný máme vychování a respekt k umělcům!! Takový respekt, že mám jen jednu fakt hodně nepovedenou fotku...
Smekám před klavírním umem předkožku, ale ruce na koule pražských gayů: My přijeli na KULT OHNĚ. Ten byl v plánu hned jak se dotleská Vojtěchovi Libichovi za jeho parádní klavírní přednes. Většina lidí se okamžitě po jeho vystoupení vytratila nevím kam. Možná na pivo, možná uspokojit prostatu. Každopádně se vraceli na svá místa až v době, kdy už začalo očekávané představení pražského symfonického orchestru a kapely Cult Of Fire.
Ještě než se pustíme do neodborného krátkého rozboru následující hodiny, dlužím vysvětlení, proč já a moje dcera jsme neměli takzvaná královská místa. Tak třeba, že protože hned vedle mě se usadil distingovaný okvádrovaný pán, který mohl mít bratru dobrých dvěstěčtyřicet kilogramů. Ale musím uznat, že si byl patrně vědom své rozměrné postavy, protože mě absolutně v ničem neomezoval, co se týká prostoru. Ruce měl založené na velkém břichu a nohy se snažil držet u sebe, aby nezasahoval do mého prostoru. O to samé jsem se snažil i já. Nicméně ta polská zvěř co si sedla přede mě a před dceru, by zasloužila vykastrovat!! Né, dělám si prdel... Ale! Před dceru si sedl nějaký plešoun, který si následující hodinku a půl užíval jako kdyby byl na koncertě. Neposedně sebou házel do rytmu tu hlavou, tu trupem, a já ho naprosto chápu. Hudba která se k nám linula z jevištních reprobeden je krutě návyková. Ovšem ten vlasatý mládenec, který hrcl celou svojí vychrtlou vahou do sedačky předemnou, která se opěradlem okamžitě posunula o nějakých deset čísel do míst, kde ještě před chvílí spokojeně odpočívala moje kolena, to vážně přesral. Nehledě na to, že i on se zařadil do zástupu těch, které Smetanova hudba nenechala chladným, takže při každém jeho pařícím pohybu dostala moje kolena na prdel. A když zrovna nepařil, tak se v nepohodlné sedačce neustále přeusazoval a každý jeho pohyb znamenal kontakt nechutné, zatuchlé, stejně jako v metru zapáchající sedačky, s mými bolavými koleny. V pětiminutové pauze mezi Vojtěchem Libichem a Kultem Ohně jsem o svém problému naschvál nahlas povyprávěl vedle sedící dceři, že Ten debil co se přisral přede mě mi oddělá kolena jestli se bude pořád vrtět. Ten debil co se přisral předemě se několikrát na mě otočil a zkoumal mě pohledem a pak něco polsky povídal vedle sedícímu plešounovi. Možná to bylo něco v tomto smyslu: "Hej, Jacek, Kretyn za mną przeklina, że nie ma dość miejsca. Za chwilę pokażę mu, jak mało jest tam miejsca. Taki wieśniak nie będzie mi mówił, jak mam siedzieć w teatrze." Né hele, dělám si prdel. Kluci si jakože fakt užívali muziku, a byli pohybově nadanější než ostatní a měl jsem kolena na sračku, respektive měl bych, kdybych si pravou nohu nezkroutil doleva a levou nešoupnul našikmo do míst kam patří pravá. Takhle se to celkem dalo...
A nyní přichází na řadu konečně to očekávané, a já pevně doufám, že POSLEDNÍ vystoupení Kult Ohně tohoto druhu. Celkem vysokou cenu, 990Kč, jsem byl ochoten obětovat také z důvodu, že se jednalo o exkluzivní koncert, který se už nebude nikdy opakovat. Kdyby se teď měla přidávat ještě další vystoupení z komerčního hlediska, byl bych nepříjemně rozladěn. Dalším důvodem proč jsem se rozhodl jet na tenhle výlet (kromě obsahu samotného) bylo, že se dal očekávat vymazlený, k dokonalosti dotažený zvuk, který prý na Brutal Assaultu stál za hovno, jak jsme se mohli dočíst. Poznámka pod čarou - tam kde jsem na Brutal Assaultu stál při Kultu Ohně já, byl zvuk jak víno - konec poznámky pod čarou. A jak to dopadlo? No co vám mám povídat. Nevim jestli to byl záměr po stížnostech, že na festivalu všechno přehlušily kopáky (nepřehlušily) ale právě bicí dostaly v divadelním představení krutě na prdel. Při první písni v podstatě nebyly slyšet. Asi si toho byl vědom i sympatický zvukař, který byl na dosah Medvědovy ruky a našich nechápajících pohledů, a tak postupně bicí vytahoval ze dna sraček až na jakous takous, úplně tu nejminimálnější přijatelnou úroveň. Nevím jestli to slyšeli i ostatní tak jako já, ale já bych řekl, že ani kytary nedostaly tolik prostoru jako na prvním vystoupení na Brutal Assaultu. Zkrátka a jednoduše všemu dominovaly smyčce orchestru. Kdybych měl shrnout zvuk celého smetaního setu, byla by to tato slova: "Zatímco na Brutal Assaultu to bylo o kapele, tady to bylo o orchestru." A o světlech, které byly řekl bych zbytečně předimenzované, a svojí aktivitou potlačovaly promítanou projekci za bubeníkem.
Nevím jestli ten nedokonalý zvuk byl ve všeobecném názoru, mě to přišlo docela líto. Snad až si to koupím na vinylu, a já věřím že se to na vinyl dostane, bude ten zvuk nějak dodělanej ve studiu, aby to neznělo tak plaše. Hodinka se Smetanou v ohni utekla jak voda ve Vltavě. Zaznělo to samé co v srpnu na festivalu. Některé skladby byly dechberoucí (hlavně ty známé melodie, které nosí v hlavě úplně každý, protože je někde už slyšel třeba v reklamě a vryla se mu do palice), některé písně byly trošku chaotické a místy obyčejné, ale takových okamžiků nebylo mnoho. Při dvou nebo třech skladbách z podlahy před kapelou tryskaly ohně (fanouškům v prvních řadách muselo být pořádně horko).
Když asi ve třech čtvrtinách celého koncertu zazněly smyčce a známou melodií uváděly největší Smetanův hit, Vltava, všichni v sále byly jako na trní. Tohle je prostě monstrózní dílo geniálního skladatele. Tahle písnička by byla skvělá snad v jakémkoliv hudebním stylu. Dovedu si ji představit v hiphopu, ambientu, popu... prostě ve všem. Skvost mezi skvosty! Poslední písní, která zazněla, byla autorská kapelní píseň Váh, to aby aj naši bratia z toho Smetany slízli trošku smetany. A taky že slízli. Po nekonečném aplausu ve stoje a všeobecném jásotu a nadšení z představení, se pomaličku suneme směr ulička k východu a o řadu sedadel nad námi sedí opřená hlavou o opěradlo sedačky v naší řadě nějaká dívka a nehybně se nehýbe. Patrně to byla právě ta z našich bratrů (panečku to je výraz - BYLA TO TA Z NAŠICH BRATRŮ - woke aktivisti LGBTQ+ ze mě musí mít orgasmus), která si slízla více smetany než musela, neboť vedle stojící chalan ji utěšoval "...však hééj, to sa möže stať každému..." . No nevím zežrat se jak pračka ponožku v divadle, na to musíš mít národní hrdost získanou ze skautského oddílu Vysoké Tatry. Nejprve jsem si myslel, že tam normálně blije a říkal jsem si Ty vole co je normálního na tom přijet se pětset kilometrů vyblejt do Prahy do divadla, ale nikde jsem neviděl žádný zvratkový potůček, takže dívka asi jen trochu přebrala. A to se vyplatí!!
Když se dostaneme na čerstvý vzduch, SODík nám oznamuje, že za jedenáct minut mu jede vlak, tak mu dávám velkou pusu a hned jak odbíhá, mávám mu na rozloučenou zmuchlaným kapesníkem. Posádka našeho automobilu se ztrácí v davu a jde na metro. Jednak proto, že potřebujeme chcát a v divadle bychom se spíš dřív pochcali, než že bychom se dočkali volného WC a druhak taky proč dále setrvávat v tomto městě když nemusíme, žejo. No bohužel demence dementů si vybrala svoji dementní chvilku, to když WC v metru nekompromisně uzavřelo své odtokové kanálky ve 21 hodin. Ve chvíli, kdy má člověk opravdu plný močák si prostě jen řekne Čuráci debilní... Vychcali jsme se tedy až v garážovém parkovišti na Černém mostě, kde byla WC otevřená, čistá, zdarma. Tak jak by to mělo být. Další pražská demence (lidi nemějte mi to za zlé, já vás mám fakt všechny rád a to co tu píšu nesmíte brát vážně) na výjezdu z Prahy směr dálnice na Hradec Králové. Tohle značení při opravě komunikace musel vymýšlet nějaký inženýr a schvalovat Pražák. Jiní debilové by to takhle bravurně debilně nezvládli. Cestou si vypravujeme své dojmy. Já bych to shrnul slovy: Divadelní Kult Ohně byl oproti tomu festivalovému díky zvuku poloviční, ale i tak to byl jedinečný zážitek, kterému, kdyby se nezatáhla opona, vestoje plácáme dlaněmi o sebe ještě teď... Na konec přidávám hodnocení mé dcery, která poslouchá takový ty sračky co frčeji mezi sedumnáctiletejma... "Bylo to zajímavý propojení metalu a orchestru. Pro člověka, kterej nemá o metalu ani ponětí jako já, to bylo pěkný."
Pan režisér mého třetího listopadového víkendu mi narežíroval ještě jeden koncert na nepracovní dny, a tím byl, jak briskně prozrazuje titulek dnešního reportu, ponorková akce POD HLADINOU.
No to to trvalo. KONEČNĚ zase někdo v perníkový díře uspořádal koncert, kde není zastoupení jen jednoho hudebního stylu. Však všude kolem je deathmetalu plná prdel a přitom je to tak jednoduchý. Přizvat k deathu 2 žánrově odlišné kapely. I když původně to tak být nemělo, neboť měli vystoupit deathmetaloví Let Them Burn, kteří ale onemocněli. Na plakátu k této akci tedy deathmetalové pořadatele doplnil perverzní grindcore Aggressive Tyrants a "náhradníci" něžněpohlavní doomblackmetaloví Tisíc Let Od Ráje. Tam jsem samozřejmě nemohl chybět. Dokonce i turnaj v šipkách jsem kvůli této akci oželel. Beztak bych házel piču jako vždy. Sice se v Hradci Králové ve stejný čas konala sešlost s kapelami Prolapsed, Bestial Therapy, Belly Error a Milligan, ale mě pardubická akce přišla zajímavější, takže jsem nějak kolem dvacáté hodiny sedl do automobilu a vyrazil do města perníku s beďarovou polevou. Začít se mělo zhruba ve 21 hodin a proto jsem ve 20 hodin zaflokoval své zimní pneu před Medvědovou haciendou s meruňkovou fasádou, kde na mě už čekal na okraji silnice jako šlapka na E55 a mohli jsme vyrazit vstříc pardubickému dobrodružství. Cestou jsem prorokoval, že tam bude tak dvacet lidí. Jééééj, kdybyste jen věděli jak moc jsem se mýlil. V Pardubicích za dobu, co jsem tam nebyl, vyrostl nový kruhový objezd a všude kolem se mohutně buduje. Úplně to změnilo výraz města a i když jsem v oněch místech nikdy nebloudil, protože tam prostě byla hlavní silnice, kterou se přijíždělo směr centrum, díky tomu okruhu, který vznikl a do budoucna bude sloužit jestli jsem to správně pochopil jako výpadovka do nové nákupní zóny a na dálnici, jsem úplně ztratil orientaci. Naštěstí vedle mě seděl Medvěd brtník a ten, ač také trochu zmaten, zavelel: "Tady vyjeď!" (upřímně, ono to ani jinam nešlo). Uposlechl jsem ho a najednou bylo zase všechno v pořádku, zase ty starý dobrý Pardubice. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom svědčilo i plné parkoviště před klubem, kdy jsem hned na začátku vychytal poslední volné místečko. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom, že bylo plné parkoviště, vůbec nesvědčil počet lidí pohybujících se v hospodě a přidruženém klubu Ponorka. Moji milí, v objektu se totiž pohyboval výčepní, dvě kapely, 8 fanoušků a 4 lidi, které akce dle jejich vizáže vůbec nezajímala a v klidu si popíjeli pivko v hospodě. A ano, nepřepsal jsem se když jsem napsal, že se tam pohybovaly dvě kapely. Hned jak jsme se s pivem lomeno Birellem usadili (nebylo jednoduché si ze všech těch volných míst vybrat to správné) zkoušející kapela Necnon Mortuss nám ústy svého zpěváka prozradila, že kapela Tisíc Let Od Ráje nevystoupí, neboť někteří její členové onemocněli, což jim zavolali den před koncertem a pořádající Necnon Mortuss už nestačili najít náhradu. Inu co se dá dělat... Nic. Tisíc Let Od Ráje jsem ještě nikdy neviděl, takže za mě je to určitě škoda že nepřijeli. Co naplat, musíme se spokojit se dvouma nabušenejma bandama. Chvíli před devátou hodinou si nás všech vosum nebo deset návštěvníků obešel výběrčí vstupného, kterému platíme 200Kč a za odměnu dostáváme čtvrtinkový kelímek a parádní nášivku Necnon Mortuss, která funguje jako vrácenka, neboť na pásky na ruku se jaksi pozapomnělo.
I když na co vrácenku, když si nás museji všechny pamatovat, když jsme se dostavili v tak nehojném počtu. Zajímalo by mě, jestli se na to Pardubičáci vysrali, protože jim někdo dal echo, že budou jen dvě kapely, nebo že Aggressive Tyrants a Necnon Mortuss nejsou dost velkými lákadly, nebo že se prostě jen chtěli doma u lahváče a pizzy z rozvozu dívat na dementní Clash Of The Stars, nebo lidi odradil pozdější začátek akce, nedovedu odhadnout. Každopádně fakt, že nás tam nakonec bylo 12, prostě zamrzí a mám neblahé tušení že si to Necnon Mortuss příště rozmyslí v Ponorce něco pořádat. V devět večer tedy začíná deathmetalová jízda v podání NECNON MORTUSS. Medvědovi jsem v autě říkal, že tohle se mu bude líbit. A líbilo. I mě. Po zvukové stránce nebylo co vytknout. Po hudební stránce také ne, a to jak všichni vědí, nepatřím mezi milovníky deathmetalu. Kapela celý klub pěkně prokouřila množstvím kouře z kouřovodů, červené efekty byly efektní, světla pěkná. Kurva co víc chtít?? Většina, ne-li všechny písně, pojednávaly o druhé světové válce. Tohle téma je rozbuškou pro levičáky. Jakmile někdo řekne Hitler, Heidrich, nebo něco podobnýho, hned se objeví několik veganských aktivistů a začnou poučovat o tom, že být nácek není správné. Žádný vegan aktivista se naštěstí neobjevil. Asi měli něco lepšího na práci. Necnon Mortuss, ač mají v názvu SS, což by některým kreténům mohlo také evokovat náckovství, samozřejmě žádnými těmihle nejsou. Necnon Mortuss hráli poctivý hutný deathmetal, který se dle "nadšeného aplausu" pár lidí musel líbit celému osazenstvu parketu, kdy každý měl svoji dlaždici a další 4 kolem. Vždycky je mi těch kapel strašně líto když nepřijdou lidi. Neznám finanční podmínky, za kterých se dá pořádat takový koncert v takovém klubu, ale ty dva tisíce vybrané na vstupném to nemohly zalepit. Škoda.
S Medvědem si kupujeme poslední CDčka Aggressive Tyrants a já ještě tričko, jdu si pro druhého Birella, Medvěd asi pro devátý pivo a čekáme na headlinera. AGGRESSIVE TYRANTS poslouchám už krutě dlouho. Poprvé jsem je zaregistroval už na střední škole s kazetovým demo počinem "A miminko je na světě". Nikdy nezapomenu na mastné kníraté držky spolužaček, když jsem jim pouštěl co poslouchám. Hele chtěly to vědět samy. Já jim nic nevtíral. Zajímalo je, proč mám na sobě furt jen černé oblečení a jeden kus toho oblečení je zrovna to, co je (Cannibal Corpse a jejich Butchered At Birth). S tímto kouskem šatníku mám i historku, také ze střední, kdy mě paní profesorka Hrdličková, každým coulem elegantní dáma, která dnes už asi hnije dva metry pod zemí, protože jsem ji už dlouho nepotkal, mě chtěla vyzkoušet v hodině literatury. Naběhnul jsem si to k tabuli, ona se na mě znechuceně podívá a praví: "Dane, prosím Vás, sundejte si tu mikinu. Nechci se na to dívat." Inu, co jsem měl dělat, chtěla to, dostala to. Mikina šla dolů a na mém těle se objevilo tričko s tímtéž motivem. Tenkrát, jindy absolutně vážná paní profesorka, se usmála a poslala mě smrdět zpátky do lavice. Bez zkoušení. Ale to jsem odbočil. Jen jsem chtěl dát světu najevo, že Aggressive Tyrants znám už prostě dlouho. Sedáme si k jinému stolu, protože tam kde jsme seděli prvně, se pohyboval opilý vagabund nebezpečně naklánějící se s půllitrem piva a opravdu by vyznělo dost blbě, kdybych tu psal že se mi podařilo z koncertu kde bylo 12 lidí odjet domů politý pivem. A taky ty židle, které tam byly, jaksi nebyly zkonstruovány na lidi s normální postavou, rozuměj na sto a víc kilové muskulatury. První židle se tam pode mnou ve svých plechových nožkách rozjela. Na druhou jsem sedal s velkým respektem a radši se vůbec nehýbal. Kterej pražskej inženýr tohle vymejšlí... No nic, čekáme na Aggressive Tyrants a já Medvědovi pokládám řečnickou otázku: "Jaký to je pro kapelu, která je na scéně přes 30 roků asi pocit, stavět bicí a zvučit, a přitom vědět, že budou hrát pro dvanáct lidí?" Aggressive Tyrants jsou ale profíci, nebo to třeba pro ně byla nová zkušenost a vyzkoušet se má všechno (však o tom hlavně jsou jejich písně hehe), nebo vyhráli na sportku a nic je nerozházelo, protože na sobě absolutně nedali znát rozčarování z nastalé situace.
Ke koncertu přistupovali jako vždy precizně, hráli docela dlouhý set ALE HLAVNĚ!! - snad poprvé měli fakt parádní zvuk! Děkujeme pane zvukař! Kytarista a zpěvák v jedné osobě se nám svěřil, že je nachlazený, ale vůbec to nebylo poznat na jeho výkonu, který byl stejně jako basistův zpěv excelentní. Takhle s přehledem hrát jsem kapelu ještě neviděl a kdyby si mezi písněmi kytarák nechrchlal a nesmrkal pod masku, tak bych vůbec nepoznal že má nejhorší chlapskou nemoc na světě, rýmičku. Chlape, klobouk dolů. Pozadu nezůstal ani vzadu pan bubeník, který s takovým přehledem mlátil paličkama o blány a činely, až jsem si řikal, že on zraje jak víno. A v jedný písničce, kapela promine, ale název neznám, je taková pěkná bicí vyhrávka, a s takovou lehkostí, s jakou to zahrál, bylo vidět že ho to baví hrát. Jo, anebo jsou to zasraní pozéři všichni a přetvařovali se. Ovšem to, že jsou to pozéři, je asi tak stejně možné, jako že já dnes vyhraju první ve sportce. (pokud ano, Aggressive Tyrants věnuju každému členovi po jednom milionu korun, ale pod podmínkou, že všechny své písně vydají na krásných barevných vinylech. Zamrzí už teď vědět, že se to nestane díky mému gamblerskému štěstí, které na mě za posledních 25 let co sázím, ještě nesedlo.) Aggressive Tyrants zahráli to co bylo potřeba zahrát. Nové písničky, staré písničky, dva covery, KOKOtí píčovinu, mezi písněmi probíhaly veselé hlášky na téma sexuálních úchylek a podobných libůstek. Já nemohu hodnotit jinak než kladně. A budu dokonce ještě smělejší: Toto byl můj nejlepší Aggressive Tyrants co jsem viděl. Ano, přesně tak. A přeju všem, kteří tam nebyli, že to neviděli a neslyšeli. Hned jak Agresivní Tyrani dohráli, odcházíme s Medvěděm pryč z klubu. Nejsem moc na pokoncertní dvoření s kapelama, protože za klávesnicí, to jsem machr, ale když mám s někým vést rozhovor, tak jsem maličkej jak růžová veverka. ...Bože to jsou zase kydy co tu píšu... 😀
To nejdůležitější v tomto videu je řečeno někdy v čase 09:33
Ty vole, pěkně nás sledujou... Zmínil jsem tu při psaní demo "A miminko je na světě" a teď než se nahraje video, tak kouknu na Seznam a tam zpráva týkající se Otýlie Vranské. Otázka za bludišťáka:
"Na kterém demu Aggressive Tyrants se nachází píseň s názvem "Otýlie Vranská?"
A: A miminko je na světě
B: A miminko je na světě
C: A miminko je na světě
Své odpovědi můžete posílat na korespondenčních lístcích na známou adresu Jindřišská 16, Praha 1, 111 50, ale bude to mít stejný efekt jako vysvětlovat panu premiérovi Fialovi, že je kokot.
Původně jsem na letošní ročník Death Coffee Party neměl potřebu jet, ale když byli ohlášení Suffocation, přehodnotil jsem plány a vstupenku zakoupil. Stejně tak SODík. Ostatním z naší party, kovaným deathmetalistům, patrně Safokejšn, parkování a stanování zdarma hned u areálu a vstupenka za hubičku, nepřišly jako dost dobré důvody utrhnout se od lahváčů a jet na pořádnou muziku. Samozřejmě je to jejich věc... Směr Litoměřice jsem nabral hned, jak jsem odvezl ženu s dětmi na vlak do Pardubic mířící do Tater, kde oni strávili víkend podle svých představ. Já pátek a sobotu strávil podle svých představ v areálu Zahrady Čech, kde se tradičně konal tenhle komorní festiválek plný nekomorní muziky. Meteorologové strašili s přívalovými dešti a napršenými litry vody na centimetr čtvereční v severočeském kraji, ale nakonec to nebylo až tak hrozné. I když ta dvojice, která stavěla v dešti stan když jsem přijel a zrovna fakt pěkně pršelo, si určitě nemyslela, že to zas tak hrozné nebylo. Po chvíli trápení to vzdali. Já chvíli počkal, než se to trochu uklidní a pak šel do areálu ochutnat pivo (slabota), zkontrolovat počet lidí (málo), děvčat (téměř žádná) a hlavně mrknout na zahaj(l)ovací kapelu INCARNATE, ve které zpívá můj známý, který hned jak mě viděl, tak si postěžoval že Magi nepřijel, a to i když měl možnost volného vstupu. Já samozřejmě věděl, že Magi nepřijel, neboť kdyby přijel, tak by přijel se mnou. Nyní do světa vytroubím výmluvu, jakou si Magi přichystal, aby nemusel na festival jet. Na tohle by nepřišel ani Eric Cartman. Dámy a pánové, Magi nejel na festival, poněvadž musel doma hlídat psa. Asi aby ho někdo neukradl nebo já nevim. Každopádně letos tedy ještě více okleštěná sestava než obvykle. Zmínil jsem tu pivo. To bylo v areálu k dispozici značky Malá Strana. Jedenáctka za šedesát. Pak tam byla ještě IPA a polotmavá třináctka. Ta byla trochu dražší. Točený neochucený Birell, točený Cider, a žlutá a červená limoška. V nabídce pak byly i destiláty a nápoje míchaného typu. Do žaludků jsme si mohli za férové ceny (za opravdu férové ceny, ne jako ty férové co jsou na Obscene Extreme festivalu) pořídit nemálo krásně vypadajících pokrmů od prachobyčejné bagety přes klasiku typu sekané v housce (ta byla fakt skvělá!!) až po fazole. V tomto směru nebylo co vytknout. Sekanou v housce tam žrali všichni. I tenhle debil.
Déšt chvíli po začátku kapely Incarnate ustal a už se nevrátil. Incarnate, i když se asi dost lidem nelíbí, mi vůbec nevadí a rád se na ně podívám. Jejich písničky mají romantické názvy. Ne každý den slýcháte romantické písně jmenující se Zvratky, Bublající vřed, Hemeroidy a podobně. Nejvíc se mi ale líbil duet se zpěvákem ze spřátelené kapely Crow To Crow. Když hraje druhá kapela, SOMETHING LIKE, přijíždí duo Jára a Jára a dostavil se z pracovního procesu také SODík. Aspoň jsem se mohl někomu svěřit, že druhá kapela mě vůbec neoslovila, jinými slovy, nelíbila se mi. Upozorňuji, že moje reporty vyjadřují pouze a jen můj momentální názor a stav, a že ne všichni a pokaždé se mnou budou souhlasit. Nehněvejte se na mě tedy, když o vaší oblíbené kapele napíšu, že hráli sračku. Třeba nehráli, ale já ji v tom momentálně slyšel. Something Like mi přišli jako jakýsi hárdkórmetal, melodický, s občasnými sóly, které jakoby z prdele vypadly trochu známějším kolegům Helloween. Čtyři pětiny headlinerů Suffocation se na ně přišlo podívat a zahoupat se.
Další kapelou, v pořadí třetí, byli AD VICTIM z vysočiny s basákem z Brna. Hráli satanistický deathmetal s přesahem maličko do blackmetalu. Za mikrofonem stojí samotný rohatý Belezebub a hraje na "zvonkohru", která do jejich muziky seděla jako hrnec na prdel. Troufám si tvrdit, že nebýt té zvonkohry, nebyli bychom z nich odvaření. Ale vizáž zpěváka a ten skvělý nápad použít zdánlivě nepoužitelné do deathmetalu bylo prostě boží. Na konci setu došlo na obligátní nabízení kapelního merche, kdy většinou nějaký člen do hlediště řekne, že kdo by měl zájem, máme támhle v rohu nějaký cédéčka a trička... Ne tak Ad Victim. Ti to naprosto zabili "Jestli chcete nějaký cédéčka, klíčenky, trička nebo tak něco, tak nemáme nic." Pivo jsem tu zmínil už dvakrát a do třetice všeho ne moc dobrého a zlého: pivo nebylo moc dobré, ale ani zlé. Třeba první mě vůbec nekoplo. Měl jsem žízeň po dvouhodinové cestě autem, takže ve mě zasyčelo. A to druhé, jestli jsem nějak špatně polkl nebo něco, zkrátka jsem si trošku nablil do úst, jak mě to koplo. Pak se to nějak ustálilo, možná jen v mojí hlavě, že "lepší to stejně nebude tak nebuď piča a chlastej co je" a nakonec jsem jich tam v pátek poslal 15 kusů. Na víkendového pivaře slušný.
Tohle udělá z dementů pár Malých Stran. Rozmazaný dementy.
No tak jsme se zasmáli a vrátíme se k muzice. Na řadě jsou WE ALL GONNA DIE kteří hráli deathcore nebo tak něco. Já těmhle škatulkám nerozumím. Každopádně na poslech u pivka dobrý, ale doma bych si to nepustil. Jednak proto, že deathcore neposlouchám a taky proto, že mi zrovna teď hraje Sturmwächter, což může malej Jára a SODík brát jako doporučení. No ale pak to přišlo. Na scéně se objevují Émerykánci NECROT a ti nám ukázali jak se má hrát deathmetal! Parádní Oldschool fajny jako cyp cypovity. Pro mě osobně nejlepší kapela celého festu. Tou dobou se předemnou objevil nějaký sympatický mladík a dává se se mnou do řeči. Nedokázal jsem si ho nikam zařadit, takže jsem mu podal ruku a dělal že ho znám, třeba z nějakého z minulých festivalů? Nemám pamatováka na xichty, takže je dost možný, že se s někým první den festivalu bavím třeba hodinu a druhej den když jde proti mě, tak si to vůbec nepamatuju. To je někdy strašná výhoda, když se vám takhle odmazávají zbytečnosti z hlavy. Tentokrát ale moje hlava správně vyhodnotila, že toho mladíka vůbec neznám. No co vám mám povídat... Byl to přítel holčiny, kterou jsem si chvíli předtím vyfotil (vyfotil jsem si ji i loni, neboť tento festival je na dívky poněkud skoupý a je třeba chytit se každé příležitosti), a požádal mě, že jestli bych ty fotky nemohl vymazat. Nejdříve se mě tedy zeptal, proč si fotím holky (asi abych si pak u nich mohl strkat klacek do prdele, ne? To dá rozum přece...) a pak začal vypravovat, že ona se fotit nechce (podle toho jak pokaždé když si ji někdo fotí pózuje tipuju že jí to dělá dobře) a že mu pak brečí na rameni, že je vyfocená. Hele já nemám vůbec problém cokoliv co nafotím nebo nafilmuju vymazat. Je to napsaný i v pravo nahoře tady na blogu. Když člověk přijde a požádá, je to tak v pořádku. Jenom nevím kámo, co bys dělal na festivalu Obscene Extreme, protože tam fotí každej všechno, a děvčata jsou focena úplně nejvíc. Ty tři nekvalitní fotky jsem tedy před přítelem oné dívky poslal do koše a abych mu ukázal jaký jsem kabrón, protože z koše v telefonu se fotky dají přeci obnovit, vysypal jsem před ním i koš a jeho přítelkyně si s mým telefonem už netykala. Ale co jsem viděl později, přívětivě pózovala dalším strkačům klacků do prdele a třeba při kapele Čad, která hrála druhý den, skákala do lidí, kde si každý chtěl sáhnout a taky sáhl a mám takové tušení, že se jí to líbilo. Ale třeba se pletu a třeba vlastně vůbec nechtěla vylézt na pódium a skákat do natažených rukou. Možná by si mohla sama sáhnout do kalhotek a nedělat z komára verblouda, když si ji někdo vyfotí. Mír s vámi!!
Další kapela se jmenuje EXTINCTIONIST a mám u ní poznamenané, že to byla mrdka. Opět upozorňuju, že co je mrdka pro mě, nemusí zákonitě být mrdka pro ostatní a naopak. Naopak TORTHARRY zahráli opravdu výborný set. Psal jsem to tu už několikrát. Oni zrají jako víno. Tahle kapela je naživo prostě skvělá. Záměrně píšu naživo, protože doma podobnou muziku neposlouchám. Při Tortharry jsem zahlédl v kotli plešatého junáka, který si sám sobě nadělil hlavou o podlahu. Snad to nebude mít spouštěcí vliv na započetí jeho tranzice. GUTALAX tradičně poslední roky přenecháváme jiným. Také jsme byli mladí a líbilo se nám houpat se v rytmu hoven, ale už jsme jich přejedeni. Kapely. Né těch hoven. Musím ale vzdát hold, že hovnama se dokážou živit jen dvě organizace. První jsou firmy zabývající se pronájmem přenosných kadibudek a druzí jsou Gutalax. Je neuvěřitelné, že pokaždé dokážou zaplnit celý festival, ať už se jedná o nějaký vesnický Kombajn fest v Horní Dolní, Obscene Extreme fest nebo Brutal Assault. Za to mají můj respekt. Nikomu je nehaním, hrajou sračku a zpívaji o hovnech. Přeberte si to jak chcete.
Hlavní hvězdou letošní Zahrady Čech byli USÁci SUFFOCATION. Zahráli fakt výborně. Zvukově to bylo super, lidí bylo dostatek, všichni museli být spokojeni. Ale stejně u mě na pomyslné misce vah byli těžším kalibrem Necrot. Následní DOOMAS se svým deathdoomem měli po Suffo hodně těžkou úlohu, ale zhostili se jí s grácií Slovákům vlastní. Na piču, že po Suffo se to vylidnilo a Doomas hráli pro pár lidí. Dopiče to jako fakt? Vždyť oni zahráli úplně výborně! Nechápu některé typy, které přijedou na festival kvůli jedné kapele a zbytek prochlastaji někde na lavičce. VULVATHRONE jsem nedával moc šancí, ale jejich šance se rapidně zvedly v přímé souvislosti se zvedající se hladinou piva v krvi a nakonec se mi to libilo. FOB je kapela, jejichž CD vozím v autě, občas ho i vsunu do přehrávače ale že bych byl jejich muzikou nějak uspokojován, to se říct nedá. Na druhou stranu když už tam hráli a pivko bylo v ruce, tak to nebylo špatný. Jenomže pak přišlo něco uplně skvělýho. Scéna potemněla, na tempu se ubralo a atmosféra zhoustla. Okloboukovaná zpěvačka, spousta kouře, pomalé rify a nervydrásající muzika THE CORONA LANTERN. Zpvěvačka Dahlien je fakt dobrá a Coroní muzika se mi líbila už loni na Czech Death Festu. Jenže tam hráli odpoledne za bílého dne. Tady ve dvě v noci to mělo ten správný genius loci. Opravdu výborné a kdo říká, že ne, tak říká že ne. A tím skončil první festivalový den. Bylo to pěkné a bylo toho dost. Sobotní dopoledne a poledne jsem strávil u SODíkových, kde jsem si vyžíral jako král a pochlastával jako Vůdce, takže první kapela promine, ale nestihli jsme ji a druhá kapela promine, ale byla na můj vkus šíleně uječená. Naštěstí jsme přišli na poslední dvě písničky. Znělo to jako kdyby Bruce Dickinson zpíval thrashmetal. Třetí kapela se jmenovala PYROMANN a hráli deathcore. Byli to hodní kluci z Budějic, jak se nám pochlubili. A já se teď chlubím, že mi pivo nechutnalo a proto jsem ho přestal pít. Němci VELOCYRAPTOR předváděli slam kripl core. Na můj vkus zpěvák moc žvanil, takže jsem si zašel pro točeného Cidera. V plánu byl pak už jen jeden, protože jsem byl rozhodnut večer festival opustit a sednout za volant. A alkohol za volant co? Nepatří. Po velocypedních raptorech naskákali na pódium PSY:CODE a já je pasoval do role nejhorší kapely. Znělo mi to jako falešně zazpívaný Paradise Lost mixnutý deathcorem. Ovšem následní ENRAGEMENT ze země tisíců jezer to byla jiná třída. Jen škoda, že měli problém se zvukem mikrofonů. Jeli totiž na tři zpěvy a slyšet dobře byl jednom jeden. Druhý zpěv byl slyšet trošku a třetí projistotu vůbec. Snažili se na nás hovořit naší mateřštinou a z jejich úst věty jako "Ahoj jak se máš udělej bordel" nebo "Kůrva dobré pivo" zněly roztomile. Hudebně to bylo také výborné. Pěkně to valili Fini.
Co se mi naopak nelíbilo, byli následní STAB, kteří hráli opět nějaký slam core. Tahle muzika není pro mě. Ale tak zase lepší než drátem do oka žejo. Pak hráli CREPITATION, což byl hanebný grindcore, který by snad byl i dobrý, kdyby hráli o dvacet minut méně a kdyby byly slyšet oba zpěvy. Opět to zvukař nějak nedomrdal do konce. Ale je zvláštní, že když zpěvák, který nebyl při písních slyšet, mluvil mezi písněmi k obecenstvu, slyšet byl dobře. Pak zahráli ANIME TORMENT a jako vždycky se mi líbili. A pak zahráli ČAD, kterým to opět posral zvukař, tentokrát byly přepáleny bicí a naopak úplně utopena kytara. Divím se pánům zvukařům, že je to nesralo. Možná sralo, ale nic s tím nehodlali udělat. A pak už pro mě nezahrál nikdo, neboť jsem se sebral a odjel k nám do piče, tedy do východních Čech. Samozřejmě jsem to tak měl v plánu odjet večer, ale je pravda, že původní plán počítal ještě s dalšími kapelami. Moje ubohá muskulatura a staré vrásčité tělo plné tuků a jedů však bylo rezolutně proti. Nevadí! Důležité je, že jsem dojel domů v pořádku a nesejmul jsem ani ty tři srnky co pobíhaly po silnici, ani ty dva jeleny, který se parožili v příkopu kousek od kapoty mého vozu a dokonce ani lišku, která mi přeběhla pár metrů před předními koly. Nějaké hodnocení na závěr? Death Coffee je pohodový festival s komorní atmosférou v areálu se sociálním zařízením, které bylo neustále uklízeno a doplňováno o toaletní papír, mycí gel a papírové ručníky. Absence sprch nikomu nevadila asi. Dvojdenní špína ještě nikoho nezabila...
V pondělí jsem se byl podívat na cizokrajnou zvěř v Chlebské ZOO. Byl jsem tam naposledy v době, kdy tam měli v podstatě jen kozy a velblouda. To bylo někdy před deseti lety. Teď už je zahrada pěkně rozrostlá a jediný co mě tam nasralo bylo, že na parkovacím lístku nebylo napsané, že si ho máme vzít s sebou k pokladně ZOO. Na moji otázku na pana pokladního Kurva tak proč to na to nenapíšete? mi odpověděl že je to napsané na parkovacím automatu u závory. Ano je. Ale když sedíte za volantem, informace o tom, že parkovací lístek po vás budou chtít u poklady, je to poslední, čeho si z pozice řidiče všimnete. Všechno ostatní v ZOO už bylo v normálu. Největší slávu tam stále dělají kozičky a kozy a daňci, které pobíhají přímo u vás, můžete si je hladit, koupit jim krmení a pro děti je to prostě to nejlepší na ZOO. Společně s velkým dětským hřištěm a skákací plochou. Malé děti nezajímají koule, které na nás vystrkoval lev, co se válel uprostřed výběhu, a druhej uvnitř v boudě za sklem. Malé děti nezajímá ani opička, která leze po stromě a přitom chčije. Malé děti trochu zaujal velbloud líně se rochnící v písku, který asi půl minuty prděl tak, že se mu prdel nestačila zavírat. Myslím, že ani zebry, medvěd, ryby, ptáci, želvy, surikaty, lemuři a další nebezpečná a roztomilá havěť není to pravé pro dnešní děti zkažené mobilními aparáty a dementní společností. Vstupné pro dva dospělé, jednoho puberťáka a malé děcko bylo 750Kč. Zamrzelo, že nešlo zaplatit benefit kartou, kterou mám z práce nabitou na dvacet takových návštěv. Občerstvení v zahradě bylo uspokojivé. Několik budek se zmrzlinami za cenu větší, než bylo potřeba, to jest 55Kč za ne moc dobrou točenou vanilkovomeruňkovou, ze které chemie sálala jak radiace nad Černobylem. Kopečkové zmrzlině neholduji. Slaná pizzapalačinka za 165Kč ve které bylo přesně to, co vám doma zbyde v neděli v ledničce a vy si to rozpečete do toustu, taky nebyla nic moc. Na výběr toho samozřejmě bylo mnohem víc, i tolik oblíbené smažené sračky, za festivalové ceny.
V úterý jsem vyrazil na kole. Jelikož jsem ale byl ještě pořád lazar z toho jak jsem ofoukl a zablokoval se mi krk, tak jsem si dal jen krátkou, čtyřicetikilometrovou trasu, kterou jsem spláchl sedmi pivky. Sluníčko mě tradičně sežehlo na spálenou sračku, ale tomu se podivují už jen ti, kteří mě neznají. Kdyby na středu nebyl v plánu výlet na rytířský turnaj, seděl bych v hospodě ještě teď. Rytířský turnaj v Dětenickém areálu jsem absolvoval už dvakrát se svými dětmi. Teď, když mám na týden půjčené dítě cizí, nabízelo se navštívit turnaj znovu. Kdo má rád koně a hezké kostýmy, divadlo a humor, měl by se na to jet podívat. Představení plné zábavy a rytířských soubojů zahrála skupina Ordo Kromen, která vystoupení pojala jako takový malý mix Krále Artuše a Excaliburu a Pána Prstenů. Zajímavé divadlo hlavně pro děti, kdy se děti mohly přímo účastnit děje a po konci se i za malý poplatek svézt na koníkovi. Celé vystoupení začínala česky zpívaná rytířská verze písničky od Within Temptation. Bylo to fajn. A taky nešlo zaplatit benefitní kartou... Pak jsme zašli do dětenické středověké krčmy, kde jsme se přežrali. Jak jinak žejo...
(Přátelé, toto píšu již na novém notebooku. Všechno na něm vypadá jinak, tak nevím jestli to od tohoto okamžiku na blogu nebude nějaké jiné...)
Jinak kdo nebyl nikdy v Dětenicích a neví o co jde, rozhodně se vyplatí zajet tam. Resort nabízí dostatek kulturního vyžití od prohlídky zámku, pivovaru a pekla, až po víkendové food festivaly a samozřejmě to nejlepší, večerní program a hromada žrádla a dobrého piva, dobové kostýmy a parádní atmosféra v obrovské středověké hospodě... Celý týden jsem měl dovolenou. Nebývá zvykem abych si bral takhle tejden jen tak, ale ono se toho prostě sešlo trochu víc, a zrovna mi vycházel dlouhý týden v práci, takže bez dovolené bych to nedal. Takže hned jak jsme přijeli z Dětenic, hodil jsem se trochu do gala, a vyrazil za písničkou, tentokrát sám, do Přelouče, na můj oblíbený POLYMETAL.
O tom, že Polymetal hraje na náměstí v Přelouči, zadarmo prosím pěkně, nás informovala samotná kapela na svém facebooku několik hodin před začátkem akce. Naštěstí se mi to zobrazilo a já se o akci dozvěděl a mohl jsem vyrazit. Přeci jenom Polymetal není kapela, která hraje každej den, novinky od nich jsou na slovo skoupé, merchandize na bodu těsně před mrazem, takže jsem byl rád, že můžu hezkou středu zakončit právě Polymetalem. Zaparkoval jsem takticky pár kroků od služebny místních městských policistů a asi třista metrů došel pěšky. Na náměsti byly připraveny umělohmotné židle, pódium, jeden výčep. Zašel jsem si pro grepomelo do hospody a protože bylo vedro jako v želví kundě, ani jsem si ho nestačil vychutnat. Chvíli jsem pokoukal po násměsti co se kde píše a co tam mají a když kostelní hodiny odbily sedmou hodinu večerní a utichla reprodukovaná nějaká SKA hudba, rozhlédl jsem se a zjistil, že židle se obsadily lidmi staršího data narození a že celkově se sešlo docela dost lidí. Na pódiu probíhá poslední kapelní porada, obecenstvo všech věkových kategorií vzrušeně šumí. Z davu slyším "Jaktože nejseš na Slávii? Ty nechceš vidět postižený no jo..." To bylo 4 minuty po devatenácté hodině, tedy v čase, kdy se do toho Polymetal pustil první písničkou, která mi přišla nezajímavá. Možná lepší, protože zvukově to nebylo ideální a kdyby začali hrát nějakou pecku a zvuk byl na piču, fanoušky by to akorát nasralo. Záměrně píšu fanoušky, protože ani náhodou lidi kolem fanoušky kapely nebyli. Přišli prostě jen proto, že byl teplý večer, náměstí v Přelouči je příjemné a bylo to zadarmo. Zvuk jak jsem psal, nebyl moc dobrý. Plno basů, zpěvák byl slyšet jen v sykavkách a kytary skoro vůbec. Druhá píseň Noční víly, byla zvukově lepší a v půlce asi i kytaristům došlo, že to není ideální a po chvíli dohadů během písně, otočil kytarista čudlem a najednou byly kytary na světě!
Další píseň Štvanice, jako kdyby byla vypůjčená od dýňových kolegů z Německa, a pak už to jelo: Pohřeb v bílém, Nevidomá, Na cestu se dej (poprvé se objevila nějaká divná holka s batohem na zádech a uplně normálně chodila mezi lidma a v rachodu metalu cvičla psa v umění chodit těsně u nohy), Ples upírů (jestli až do teď lidi seděli, tak tato píseň je přiměla k pohybu - malé děti skákaly, starouškové srandovně tančili, opilci pařili a všichni včetně mě si spokojeně klepali nohou. Těžce návyková věc.), Ikaros, Noc patří kráskám (od fanouška nadšené děkování Díky Díky Díky, od kapely se strhaným úsměvem na tváři Děláme co můžem, zdrchlaný fanoušek My takýýý...), Balada o růži (chtěl jsem si zajít pro další grepomelo, ale to by znamenalo vystát si frontu z hospody až ven, bylo opravdu dost lidí, i když to podle fotky nevypadá), poté anglicky zpívaná Out int the fields (strašná výslovnost zpěvákova), Šest tisíc křížů, A co s tím? (Cover písně Its a Sin, který je ale zkoverován od coveru Gamma Ray. Zpěvák to chvílemi nedával.) Následují Bílí andělé, Lásky básníků, Jezdci z pekel, Sedni a saj, motorheadí cover Aces of Spades, ten se mi hodně nelíbil, protože jakýkoliv metalový cover od Motorhead nemá bez nějakého náznaku Lemmyho imitace žádný smysl. Opak si asi myslel do půl těla svlečený, celý potetovaný starý scvrklý ožralý santus, který se přišoural, udělal kříž z rukou, chvíli pozevloval a zase zmizel. Pak přichází písně Šílenství, jestli jsem dobře slyšel a Šílenci nestárnou. Pak se naoko nekompromisně kapela loučí a čeká až si je vyvoláme zpět. Takže přeloučským náměstím zní Ještě jednu ještě jednu!, načež potěr s jednociferným věkem posouvají toto o level vejš, a dožadují se Ještě dvě ještě dvě! Polymetal tedy zahrají pecku Alkoroll, kdy největší kotel udělaly právě děti ve věku 3 až 8 let (jedno děcko tam pařilo v plínce). Opět stylově přivrávoral potetovaný bezdomovecky vypadající opilec. Asi vycítil, že se zpívá o něm. Od pódia po písničce odešel po čtyřech, respektive po dvou kolenech a dvou dlaních. Chodit už nezvládal. A protože si děti vyřvaly přídavky dva, tak kapela, která neměla už nic připraveného, dala ještě jednou Na cestu se dej, symbolicky, aby nás vypoplonkovala z náměstí. Po téměř dvou hodinách, ve 20:57 hodin přeloučského času zazní poslední tóny, kapela se loučí, já odcházím spokojený z náměstí a v podstatě neplánovaný koncert mě krutě uspokojil u srdíčka. Cestou domů, se blýskalo, s Fialovou vládou a diktátem EU to rozhodně nebylo na lepší časy. Po příjezdu ke Chlumci nad Cidlinou blesky už docela budily respekt, ale nic, až na pár hřmotů a trochu vody, z bouřky nakonec nebylo.
Čtvrteční den se nesl v duchu šipkového turnaje a popíjení dvanáctistupňového Rádochlastu. Abych toho náhodou neměl málo minulý týden, tak jsem vyrazil ještě na jeden den na Brutal Assault, kde jsem byl naposledy v roce 2017. Přiznám se bez mučení, že kdyby mi nenapsal kamarád, že mě nutně potřebuje vidět a že si dáme spicha právě na Brutal Assaultu, vůbec bych neuvažoval, že bych se tam jel podívat. Zajel jsem tedy na páteční program, který mi přišel pro mě jako nejlepší z toho důvodu, že z kapel, které jsem chtěl vidět, jsem ještě nikdy neviděl a už nikdy neuvidím. Například mnou milovaní Ved Buens Ende nebo mnou ignorovaní Laibach a Jinjer (které jsem nakonec neviděl). Sešli jsme se tedy v Josefově, dali si spolu pivko a po letech pokecali. Pak jsme vyrazili na Brutal Assault. Před vstupem mi nějaký norský vozíčkář chválí tílko a kérku Isengard. Chtěl si se mnou evidentně pokecat, ale jeho norsky znějící angličtina byla na mnohem vyšší úrovni než moje česky znějící angličtina, takže mu dávám sbohem... Pro páteční den festivalu jsem si vygeneroval plakát s kapelami, které jsem měl v plánu shlédnout a které jsem také shlédl.
Ještě bych zde mohl zmínit, že po minulém snu, kdy jsem vykrvácel, jak se můžete na blogu dočíst, mi před brutálním assaultem utkvěly v paměti dva sny. V jednom jsem omylem vypíchnul oko roztomilému pejskovi přítele mé dcery a ve druhém snu jsem uřezal hlavu naší dosluhující logističce paní Donátové z práce a po zbytek snu jsem hledal, kde zakopat její mrtvolu tak, aby ji nikdo aspoň dvacet roků nenašel. Když nad tím člověk přemejšlí, ono by asi nebylo od věci mít pro strejčka příhodu připravené nějaké takové místo, kam případně uklidit mrtvolu, když už se nějaká naskytne. A to se také stalo brzo ráno v pátek, kdy jsem se probudil a bylo jasné, že spát už nebudu, tak jsem přemýšlel nad nějakým dobrým místem. Nic pořádnýho mě nenapadlo. Ve snu už jsem jednou před hromadou let vraždil a mrtvolu jsem zakopal ve svahu v lese za hájovnou. Zatím se mi nezdál sen, že by ji někdo vykopal. Tak třeba je to dobrý místo. Cesta na Brutal Assault po staré cestě byla plná mlhy, která se během dopoledne rozpustila a vyšlo slunko, které mě později sesmahlo na škvarek jak jinak žejo. Zaparkovat před léty na Brutal Assaultu přímo v Josefově bylo docela nesnadné. K mému údivu bylo ale míst k parkingu dostatek.
S kámošem Peterem, který po letech vyrazil na velkou akci procházíme areál, protože se ještě nehraje. Ukazuje mi uličky a různá zákoutí a výstavy a právě na výstavě nějakých úchylných obrazů jsem objevil jeden, kterej mě do jistý míry nasral, neboť se tam na tom uměleckém díle nějakej gay s okovaným pérem dělá na demo od Darkthrone. Vole tohle se nedělá! Kdyby na obrazu byl nějaký gay, který se s okovaným pérem dělá na demo od Dimmu Borgir, nebo Cradle Of Filth, asi by to nikoho včetně mě nepřekvapilo. Ale proč na Darkthrone? To nedává smysl. Tahle kapela je uznávaná napříč žánry. Když to všechno prolezeme a já zjišťuju, že se to za těch sedum roků docela změnilo, zamíříme na první kapelu, kterou jsem měl v plánu vidět a tou byli PARTY CANNON. Očekával jsem srandu a gore, ale dostal jsem monontónní kvičárnu s nafukovacíma píčovina. Někomu to možná na party stačí, těch pár nafukovaček. Nás to docela sralo, tak jsme šli do pivního stanu. Pak přijel Amorfis. Potkávám se pak s dávným přítelem Dufaqem, se kterým chvíli kecáme a už se připravují DISTANT, což byl se skvělým zvukem brutal slam.
Moc příjemné, ale doma bych si takové věci nepustil. Po nich se přesouváme trochu blíže na další kapelu, ROTTEN SOUND. Chvíli tam kecám s nějakým týpkem, a ten mi po chvíli řekne: "Moravák?" Ptám se ho: "Mám přízvuk?"
On: "No trošku."
Já: "A nejseš ty z Prahy?"
On: "Jsem."
Já: "Tak to ledacos vysvětluje..."
Je zajímavé, že za Moraváka mě považují povětšinou lidé z Prahé. Z předních pozic jsem po chvíli odešel dozadu, protože vepředu ten zvuk prostě nebyl to pravý kokosovoořechový. Následní LIK mají stokrát lepší soud než měli Hnijící Zvuk. Po nich dáme kousek SVALBARD, ale nelíbí se nám to, tak zajdeme do hospody na pivo do skleněného krýglu. Bylo dobré a bylo hlavně v chládku. Já tou dobou byl už červenej jak rak. V hospodě zaujmeme místo u stolu vedle nějakých Slováků a ani už nevim proč a jak jsme se dali do řeči, vylezlo ze mě, že jsem si vzal Slovenku. A po vzoru Slováků, se kterými jsme kecali na jarním festivalu v Chřibské, tak i tento mi na to odpověděl Upřímnou soustrast. Jestli ono nebude cosi prohnilého na těch Slovenkách. Dopíjíme s Marjánem pivko a jdem mrknout na KALMAH. Tam to zvukař trochu posral, neboť jaksi opomněl, že kapela má i klávesáka. Nejlepší bylo, když kamera zabírala na velkoplošnou obrazovku klávesáka a ten vůbec nebyl slyšet. Kapela se prezentovala takovým tím skočným heavyblackem. Nic co bych potřeboval k životu. Jedním z důvodů, proč jsem přestal jezdit bylo i to, že se program vždycky tak dojebal, že se vám kryly dvě kapely, který byste rádi viděli. Jasně, pořadatelé nemůžou počítat s tím, že se najde někdo, kdo poslouchá nesmysly od Ulver až po noisebordel, takže předpokládali, že když bude hrát na hlavním pódiu ČAD a na menším zadním pódiu UFOMAMMUT, že je to tak v pořádku. Není. Ale protože jsem ČAD viděl předešlý víkend, dostal přednost Ufomammut. Ti hráli jakýsi psyche prog stoner. Tohle by se hodilo víc do klubu nebo aspoň do tmy a ne abych se smažil ve vlastní šťávě na spalujícím slunci.
Pak jsem zašel na IMPERIAL TRIUMPHANT. Ty vole co to bylo? Takovou sračku nezvládnul ani vedle mě stojící Peter. Jdeme pryč a zdravím krásnou opilou dívku válející se v cizích zvratkách. Mávám na ni a ona se na mě hezky usmívá a mává mi také. Kdybych na ni skočil a šoupnul jí ho do... no prostě šoupnul jí ho tam, nejspíš by neprotestovala. Miluju ji!! Pak byli v plánu ABORTED, které si užil nejvíc Peter, jež odešel do kotle a z něj se vrátil poloviční a o třicet let starší. Během vystoupení proběhla na pódiu žádost o ruku, která byla přijata kladně. Pak zavoněly chcanky z přilehlých raket a rozněžnění blbečci si dávali trička na nosy, jak kdyby tam hnila mrtvola. Od fanoušků Aborted, kteří právě nějaké mrtvoly měli přímo na pódiu, bych očekával trochu více loajality vůči kvasící moči. Aborted rozproudil krev snad v každém, kdo se na ně přišel podívat, protože kažou chvíli mi nad hlavou plula tu noha, tu prdel, tu kozy, tu celý člověk. Nejsem na to zvyklý, vždycky se těmto aktivitám vyhýbám, ale tady jich bylo tolik, že i já se musel zapojovat do ručního posouvám plavců. S mojí ubohou tělesnou schránkou a nulovou svalovinou mě to dost vyčerpalo.
Po skončení rychle opláchnout stále se smažící xicht na sluníčku a honem honem na nejmenší pódium nazvané Oktagon, kde program začínali moji oblíbení MALLEPHYR. Xicht, ramena a krk podle tílka mě pálí od té kurvy tam nahoře. Jako bych nebyl zvyklej. Pár minut na sluníčku a je ze mě grilovaná klobása. Vždycky lituju, že si Mallephyr naprosto nerozvážně vybrali tak na piču image, jakou si vybrali. Přeci jenom někde v přetopeném klubu, nebo jako teď ve třicetistupňovém vedru, nejsou mikiny s kapucou, dlouhé kalhoty a kožené bundy něco, co bych chtěl mít na sobě počas hraní. Samotní Mallephyr dobrý, ale zvukař to zabil. Nevim jestli to bylo tím prostorem, nebo prostě byl zvukař sjetej, Mallephyr nevyzněl tak jak by potřeboval... Tou dobou objevuji, a teď prosím o fanfáry za největší palec nahoru, PITNOU VODU ZDARMA. Ano, na festivalu, kde se platí úplně za všechno a to v cenách nemalých, byla k dispozici pitná voda zdarma. Smekám klobouk i se zbytkem šedých vlasů, protože tohle se na festivalech obvykle neděje. Balená voda se dá koupit za "malý poplatek" na OEF, ale natočit si do kelímku z bezdotykového zařízení, studenou pitnou vodu v tomhle vedru, prostě pecka! Voda byla chutná, neměla žádný ocas, byla krásně průzračná, bez jakéhokoliv znečištění a vůbec jsem se po ní neposral... Na další kapelu mě upozornil Peter, že je to srašně skvělý, ale že mi dává tak dvacet vteřin, než otamtud uteču. A víš co? Měl pravdu. Stačilo mě bohatě těch dvacet vteřin, abych si udělal obrázek o celé tvorbě. Rychle utíkám pryč a bohužel na hlavním pódiu hraje JINJER, kapela, která kdyby neměla na postu mikrofonu docela hezkou paní, tak by po nich neštěkl ani pes. Takže jednou ti hrajou dvě kapely najednou který chceš vidět a pak v celým areálu není nic co by tě zajímalo. Následuje LEFT TO DIE. Bylo hezký sledovat jak všichni kolem mě zpívaji Chuckovy texty a já neznal ani jeden, ale melodie mi přišly povědomé. Patrně pozůstatek z mých "středních" let. Bohužel po necelé půlhodince mám naplánované UNTO OTHERS. Tohle částečné krytí kapel, které chcete vidět je snad ještě horší, než když se vám krejou úplně.
Docela zajímavá kapela tihleti Unto Others. Co to vlastně hráli? Gothic rock punk? Já nevim, ale líbilo se mi to čertovsky!! Po nich jsem přeběhl na hlavní prostor a tam hráli CANDLEMASS. Ty jsem měl v plánu, ale začala mě bolet lýtka a záda, takže jsem si šel na chvíli sednout do pivního stanu k nějakým padesátníkům, nadávající na Fialu, negry a EU. Takovej evrgrýn. Jen pořadatelé festivalu si pořád myslí, že podporujeme migraci, chceme žrát trávu, vrátit se do středověku, vydělávat na nemakačenka a jezdit hromadnou dopravou. Pravda je tam, kde začíná dezolátství, náckovství, populismus a proruskost. A pak se to stalo přátelé!! To, co jsem očekával, že by se mohlo podařit, se opravdu podařilo. Lejdýz en džentlmen KULT OHNĚ!!
Naprosto precizní zvuk od prvních tónů. Kolik bylo lidí? Nevim, ale bylo plno. Ou máj gád to bylo skvělý! S otevřenou hubou jsem koukal na videoprojekci umístěnou za pražským symfonickým orchestrem a poslouchal skvěle namíchaný blackmetal norského střihu s krásnými melodiemi, ktoré zložil súdruh Smetana. Na projekci byly podmanivé záběry krás Čech z dronů, hrady, zámky, lesy, louky, hory, skály... a samozřejmě řeka. To nejnádhernější a nejskvělejší a nejlepší co mi kdy Brutal Assault, potažmo nějaká kapela dala, byla skladba Vltava. Jakmile se rozezněly smyčce, na obrazovce se klikatila krajinou a městy řeka, přidaly se kytary a bicí, naběhly mi slzy do očí, na rukách mi naskočila husí kůže a v těle taková hrdost, že jsem Čech, až to hezký nebylo. Nebyla to samozřejmě hrdost na momentální hovna, který v naší krásné zemi jsou, ale hrdost na můj národ, na mé předky, na naše umělce. Ne na řízenou islamizaci, ne na zkorumpované politiky, ne na připitomnělé youtubery, ne na dementní genderdebily. Tohle byla hrdost uplně jiná. Vltava regulerně rozmrdala celej Brutal Assault. Pan Bedřich Smetana může spokojeně hnít ve své kobce. Nadšeně tleskám, utírám si oči a potkávám Marjána, který měl husí kůži ještě po skončení koncertu. Málokdy se s klukama shodneme, že je něco skvělý, protože každý jsme z jiného těsta, ale tady jednoznačně všichni palec nahoru. O to víc zamrzí, když se pak po skončení festivalu můžeme dočíst na novinkách.cz od nějakého zasraného pisálka tohle:
No ale co chtít od člověka, který si plete blackmetal s deathmetalem... Pak mě čekal KHOLD na oktagonském pódiu. Postavil jsem se doprostřed, abych měl nejlepší výhled a čekal až se všechno přichystá. Najednou mě oslovili dva Poláci. Líbilo se jim moje tílko Isengard a kérka toho samého. Pak se mi svěřili, že se byli podívat na Kultu Ohně a vysvětloval mi rukama, angličtinou a polštinou, jak měl ruce pokryté pupínky (husí kůže) a jak brečel dojetím jak malej kluk. A to ani není Čech kurva!! Takovou sílu mělo ono vystoupení. Samotný Khold mě nudil svým houpavým tempem a opět zpraseným zvukem, který když jsem zašel do podloubí úplně stranou, byl paradoxně lepší než před kapelou. Pak jsem měl v plánu už jen dvě kapely. Obě kapely hrály u zadního východu na menším pódiu, ale protože na hlavní produkci už nic nehrálo, tak KAMPFAR měli natřískáno. Zvukově to zpočátku nebylo uplně ideální. Po dvouch písních se se mnou rozloučil Peter, který toho měl za předcházející dny už plný kecky a já osamotněl. Zvuk se stále zlepšoval, zpěvák překvapivě precizně dával i čisté zpěvy. Zazněly skladby z poslední desky, ale i ty z devadesátých let a po celou dobu co hráli, což bylo víc než hodinu, jsem si spokojeně broukal melodie s nimi. Vedle mě stojící Norové zpívali s kapelou. To je docela výhoda, když vládnete mateřským jazykem kapely. Chtěl bych je vidět, jak by si zabékali třeba na ČAD...
Na náramku jsem měl posledních 105Kč, takže jsem zašel na klobásku za kilo. Ve stejném stánku jsem i za bílého dne hodoval, a sice škvarkovou placku se smaženou cibulkou a takzvaný kvášák, neboli máčenku, což je vlastně obyčejný okurek, ale neobyčejně dobrý. Navíc placka stála nějakých šedesát korun a okurek dvacetpět korun. Ty vole za to na Obscene Extreme festivalu nepořídím ani tatarku na hranolky. Samozřejmě ne všechny pokrmy na Brutal Assaultu jsou v takto příjemné cenové hladině. O kousek dál jsem zaregistroval kuřecí burger za tři kila a ještě o kus dál korejské rizoto v misce za 345 korun českých. Na výběr bylo nepřeberné množství a druhů pokrmů. Jen mít prachy, žaludek a střeva na všechno ochutnat to. Mylím, že jsem udělal jak jsem nelépe mohl. Klobása za cenu klobásy někde na vesnickým fotbale a placka, která mě zasytila na celý den, sice chutnala obyčejně, ale ne špatně, k tomu ta okurka. No fajné!
A na řadě byl můj osobní headliner, VED BUENS ENDE. Tuhle lahůdku jsem vždycky chtěl vidět naživo. Legendy praví, že někdy třeba udělají i druhé album hehe... I když jim Kampfar nenechali moc času na zkoušení, Ved Buens Ende začali načas a světe div se, parádní zvuk!! Stál jsem pár metrů od pódia nadšeně sledoval Czrala na speciálně upravené židli, neboť po jeho dlouhé nemoci zapřičiněné pádem ze čtvrtého patra, se nepohybuje moc dobře. Na pódiu se pohyboval na kolečkové barovce, hrál na kytaru a naprosto absolutně čistým zpěvem mě odzbrojil. Ani jednou mu to neujelo. Je to znamenitý zpěvák. Vedle něj stojící Vicotnik obsluhující též kytaru, je pro mě osobně zpěvák s tím nejskřehotavějším blackmetalovým vokálem jaký lze na scéně slyšet. Znalci jeho tvorby mi jistě dají zapravdu. Nenazpíval toho moc, ale když už se ozval, bylo to jak když vám nasranej havran vyklovává dlouhým zobákem uchem mozek. Perfektní!! Ostatní dva členové kapely prominou, nejsou pro mě známou natolik, abych o nich mohl něco napsat. Hudba Ved Buens Ende se nedá jen poslouchat. Je to hudba, které se musí člověk věnovat déle, kterou musí pochopit a pro kterou musí mít v hlavě skříňku, kde si je bude hýčkat. Na všechno tohle jsem měl čas na střední škole, kde jsem je slyšel poprvé a byla to láska na celý život. Bohužel vydali jen jednu desku a ta v podstadě celá zazněla i v Josefově. Včetně coversongu od Celtic Frost. Czral, který se ustavičně mračil, v jednu chvíli zvedl hlavu a podíval se do davu lidí, kolik se jich přišlo podívat, krátce se usmál, lehce pokýval hlavou a opět nahodil svůj pokrfejs a pekelně se soustředil na kytaru a zpěv. Když bych měl přirovnat k něčemu muziku, kterou hrajou, popsal bych ji jako jamovací brnkání někde na zkoušce s občasnými blackmetalovými výplachy, se spousty změn temp a nálad. Co chceš víc?? Před poslední písní Vicotnik předstoupil před mikrofon a pronesl: "Hello. Last song. Goodbye." ...a spustili takovou vypalovačku, že i za pódiem připravující se kapela Akhlys začala pařit a lítat sem a tam. Vicotnik svými skřeky rozseknul celou zadní část areálu na dvě půlky, skladba skončila, já podruhé během několika hodin zamáčkl slzu s vědomím, že tuhle kapelu už nejspíš nikdy neuvidím a odcházím z místa dění. Na Akhlys už nemám sílu. Zkouším jít zadním východem ale blbeček v mikině Security mi řekl, že je to východ pouze pro VIP, stánkaře a tak. Řikám mu, že je to píča že kvůli němu musím obcházet celý areál a město abych se dostal k autu, které mám pár metrů od zadního východu. Když odcházím, otočím se a vidím, jak pouští ven skupinku fanoušků, kteří ještě před chvílí stáli vedle mě v hledišti. Asi VIP, stánkři a tak... Tak takovýhle jsem měl já po letech Brutal Assault. Celý festival bych nedal ani fyzicky, ani finančně. Je to prostě už moc.
Kdyby se třeba někomu zdálo, že jsem toho měl za ten tejden pomálu, tak se může hodit do klidu, protože v sobotu jsem vyrazil na třetí festival během uplynulého týdne. Tentokrát na heavymetalovou benefici do Třtěnic.
Na parádní místo konání, které je kompletně zastřešené jsem přijel pět minut před začátkem. Platím tisícovkou šest stovek vstupný a paní mi vrací nazpět a švitoří u toho Pár drobných nazpátek... Já si je beru do ruky, dávám do připravené benefiční butele a švitořím Pár drobných pro děti. Jsem opáskován a už se hrnu k výčepu. Chtěl jsem požívat pivo Kácov, ale když jsem viděl jak to pění a piva jsou předem roztočená, šel jsem k druhému výčepu na Kozla jedenáctku. Pivko bylo za padesát. Ještě mi nestačí spadnout pěna a už to všechno začíná. První přišla na řadu kapela ROXOR. O zvuk se starali profesionálové, takže to podle toho vypadalo. Byl čistý, hlasitý. Snad jen zpěváka mohli trochu stáhnout, protože chvílemi to bylo až nepříjemné. Kapela se prezentovala stylem, jež se zove heavymetal. K přirovnání bych použil kapely jako Accept, Manowar, Saxon. A víte co? Bylo to fakt dobrý!!
Jako druzí přišli na paškál veleznámí KRLEŠ. Kapela kterou podle jména zná každý, i já, ale nikdy jsem ji neslyšel. Měl jsem ji zařazenou do škatulky nějakého středoproudého mainstreamu, který se hraje v rádiích. Mé domněnce napomohl i fakt, že se na pódiu objevila zpěvačka a mladý kytarista. Když ale hrábli do strun, bylo všechno jinak. Opět heavymetal jak cyp, opět zvuk nahlas a dobře a opět zpěvačka až moc nahlas. Dvakrát během setu jsem musel sklonit hlavu, protože z té síly zvuku už mě bolela ušiska. Né že bych si tyhle kapely pustil doma, protože co se týká heavymetalu, vystačím si bohatě s Helloween a Gamma Ray, ale fakt se mi to líbilo.
Třetí kapelou třtěnické slávy byla DIVÁ BÁRA. A opět jsem celý svůj život žil v omylu. Tentokrát jsem měl tuhle kapelu zařazenou do škatulky stylu, který dělají Dymytry a jim podobní neumělci. Z omylu mě vyvedla jejich muzika, která když jste zavřeli oči, jako by z prdele vypadla o maličko známějším Australanům AC/DC. Revival jako kráva!! Zpěvák konečně netrhal uši ale vše bylo nazvučeno perfektně. Na Divou báru zašly zapařit malé děti, důchodci, rockeři, metalisti. Moc pěkné to bylo!
Po Báře, která byla divá, se instaluje pyrotechnika pro kapelu HLAHOL. Srali se tam s tim, a uplně nesmyslně to dali pod pódium a kolem natáhli pásku, která zakazovala k ohňům přibližovati se. Řikám si: Byla by prdel, kdyby do toho někdo spadnul po držce. A za chvíli pořadatel hlásí: Ať vás nikoho nenapadne jít za ohrazení a spadnout na to držkou. A co myslíte? Opravdu se našel debil ožralej, kterej na to málem spadnul. Nicméně ohňů bylo poskrovnu na můj vkus. Když už to tam bylo, tak měly Třtěnice lehnout popelem. Samotná hudba Hlaholu, který slaví 40 let na scéně, pokud jsem se nepřeslechl, je ne nepodobná té, kterou dělá Kabát.
Po hlaholení naběhla pořadatelská kapela DWTK, která se prezentovala jakýmsi mixem crossoveru, hardcore a rapu. Například píseň s názvem "Loko" byla víc než podobná Clawfinger. Kapela je složená z lidí z všemožných prdelí, ano i z Prahé. Jinak jsem v jejich tvorbě slyšel ještě Rage Against The Machine. Nicméně stylově působila tahle kapela na tomhle festivalu jako hovno v napoleonce. Oni si toho byli vědomi a zpěvák sám několikrát připomněl, že je rád, že jsme je neposlali do prdele a že jsme boží. Po skončení většině účastníků spadl balvan z jater. Následovala samotná benefice, kdy od začátku akce do19ti hodin bylo vybráno pro tři nemocné děti pro každého 15000Kč. Na scéně se objevuje několik motorkářů se svými stroji, kteří přivezli také nějakou tu korunu a začala dražba předmětů, které tam zanechaly kapely, které ten den vystupovaly, nebo vystupovaly minulý ročník, nebo budou vystupovat za rok, atd. Takže tričko Niakara 400Kč, tričko a CD Niakara 700Kč, ale kupující dává 1000Kč. CD Krleš 200Kč. Tričko Hypnos 600Kč. Tričko Roxor 700Kč. Tričko Traktor + náramek Aleš Brichta 600Kč, tričko Seven 400Kč, CD Hlahol 400Kč, tričko Niakara + náramek 800Kč, hezká kabela Purnama obsahující 2 CD, tričko a hrnek 1000Kč, kabela Black/Death 700Kč, balík patnácti CDček 400Kč, obraz Purnama 600Kč, prastaré džíny Levis z Jugoslávie, 40 let staré 400Kč, motorkáři přihodili litr za to, že jsme tam byli, sbírka Naděje z kamionu vybrala 1800Kč a pak tam prostě ještě lidi chodili a dávali nějakou tu korunu. Celkem se tedy vybralo 66000Kč, které si děti rozdělily stejným dílem, jen ta sbírka Naděje z kamionu byla určená přímo jednomu z nich. Já myslím že dobrý!!
Hlavní hvězdou byla kapela NIAKARA, což jak mi bylo řečeno před několika měsíci, je bývalý člen Arakain se svou kapelou. Hráli jak Arakain. Nejsem znalec Arakainu, ale mám podezření, že to byly normálně arakajní písně s nearakajnovskými texty. Ale můžu se mýlit. Mýlit se, je totiž lidské!! Zpěvák navíc zněl tak trochu jako Aleš Brichta, takže kdo ještě nepřekousl odchod Brichty z Arakainu, může si zalepit prdel Niakarou. Pro mě osobně to byla ale nejslabší kapela celého festivalu.
Po skoroarakajnu byli na řadě další exoti (myšleno pro tamní heavymetalově zaměřené obecenstvo), blackmetalová PURNAMA. Tuhle kapelu jsem už viděl a nevim proč, asi to bylo celkovou spokojeností, oni se mi krutě líbili! Měli naprosto perfektní zvuk. Došlo na circlepit, wall of death a takové ty věci, které se běžně na heavymetalu nevídají. Překvapivě na ně přišli zapařit jako o život ti samí lidé, kteří pařili na Hlahol. Došlo samozřejmě na nějaké ty zapálené kříže a divadýlko. Bylo to moc pěkné, ale taky dost krátké. Ještě jedna písnička by tomu slušela.
No a jdeme do finále, neboť poslední kapelou, kterou jsem během minulého, na muziku plodného týdne viděl, byli DONOR. A tý vole ti byli dobří!! Sice začátek jedné písně, to byly normálně vypůjčené akordy od Helloween a pak ještě jeden moment a další a další. A vlastně celkově to bylo rychlé a heavy jako Helloween. Zpěv byl opět přepálený ale to bylo asi tím, že občas zpívali i čtyři zpěváci najednou. Donor také propadl kouzlu ohňů a i on měl nainstalované ohňomrdy. A měl je přímo na pódiu. Ne jako Hlahol dole pod pódiem. Donor se mi líbil. Celý festival se mi líbil. Prostředí skvělé, protože nebýt areál zastřešený a my tam celé odpoledne být na slunci, večer je ze mě regulerně škvarek už. Kdyby se někomu zdálo, že tenhle report je odfláknutý, žádná sranda, žádný zážitek a podobně, tak se mu to nezdá. Je to proto, že jsem si taky jednou chtěl užít kapely a nestarat se o to, jestli mám roztřesené video té které bandy, jestli jsem si zapsal správně název, jestli jsem si poznamenal, že támhleta holka se drbala na píče... Nic. A víte co? Užil jsem si to mnohem víc, než s tužkou a poznámkovým bločkem. Jo, dělal jsem si poznámky, ale jenom bodově, takže žádná velká dřina, jako třeba na předchozích festivalech... Díky za pozornost a mír s vámi vy tupci!!
