8.4.2022 - V.A.R./FLESHLESS/PAČESS

Opět jsem vyrazil sám, neboť nikdo neměl chuť, čas, vůli, peníze nebo všechno dohromady, aby jel se mnou. OK, beru to. V.A.R. a FLESHLESS kluci viděli už hodněkrát. Ale utekl jim Pačess, kde na bicí sesličce usedl jistý pan Martin "Marthus" Škaroupka, který drtí blány mimo jiné u hvězdných Cradle Of Filth. Kluci dali přednost jiným aktivitám. Já si vzal dovolenou a vyrazil na tuhle zastávku víkendového miniturné. A nebyl jsem sám kdo se přišel podívat. Když jsem po zaplacení vstupného 250Kč vešel do klubu, většina míst u stolů a na baru byla obsazena. Zakoupil jsem lahodného Birella a šel si sednout do opět nefungující hospody. V hospodě tábořili V.A.R. se svým skromným distrem. Stejně tak tomu bylo i u vchodu do klubu, kde měli svá distra Fleshless a Pačess. Začátek byl stanoven na dvacátou hodinu, ale čeká se do 20:35 hodin. To nastupují na scénu moji oblíbení PAČESS, které již nějakou tu dobu sleduju a obdivuju jejich beer-black-metal. V sestavě se pro toto turné (anebo nastálo??) objevil jak už jsem psal Marthus a byla radost ho sledovat při svojí bicí práci. S jakou lehkostí tenhle člověk mlátí do bubnů, prostě paráda! Setlist stejně jako loni na Příhrádku začíná parádní skladbou "Jako most k lidem", a jestli si tímhle flákem nezískají publikum kdekoliv jinde, tak už ničím jiným. Chymus řve do mikrofonu jako hlasivek zbavený, zpívá čistě, dává vzpomenout i na nižší polohy z dob Isacaarum a musím s čistým svědomím napsat, že se hodně zlepšil od doby co jsem ho viděl v pačessí družině pět poprvé. Zvuk byl od prvních tónů pěkný, hutný, čitelný, obě kytary byly slyšet (na rozdíl od již zmíněného Příhrádku). Když chtěli po třičtvrtě hodině slézt z pódia, většina z přítomných víc než šedesáti platících hlav (konkrétně to bylo 61 kusů, jak jsem se informoval u vstupu) si vyřvala přídavek. Většina z nich nejspíš asi nepoznala, že skladba kterou Pačess přidali, už ten večer jednou zazněla. Nejspíš toho nemají víc nacvičeného. Ale nikomu to nevadilo. Všichni museli být spokojení. Kapela s odezvou, návštěvníci s vystoupením. Bylo to fakt skvělé a určitě zatím nejlepší Pačess jaký jsem měl možnost vidět. A jsem rád, že ho za týden uvidím znovu v rámci Orthodox festu v Děčíně a v červnu znovu na Czech Death Festu.

Dávám si dalšího lahodného Birella a čekám. Čeká se 50 minut, než pódium obsadí staříci z V.A.R. Usměvaví kmeti (kromě kytaristy, ten není kmet, ten byl jen usměvavý) od začátku hrnou svůj alko-thrash´n´roll a opět musím podotknout, že toto byl jednoznačně nejlepší VAŘí koncert co jsem měl možnost shlédnout. Já v jejich věku budu mít problém vstát z postele a oni jen tak z nosu vyfrknout padesátipětiminutové vystoupení plné rychlých a méně rychlých rokenrolovětrešových skladeb. Mě by na jejich místě někdy kolem čtvrtého songu museli odvézt na dialýzu. Zvuk měli naprosto precizní. Strašná škoda, že atmosféra jejich koncertů není zaznamenána i na jejich hudebních nosičích. Nebo aspoň mě to tak přijde. Před jednou děkovačkou si nás zpěvák zavolal blíž prej Poťte blíž, já vám něco povim. No tak někteří šli blíž a pán za mikrofonem spustil, že Děkuju člověku bez kterýho by tady tohle nikdy nemohlo bejt, díky Lumíre... Místo ale aby ukázal nahoru do nebe, nebo dolů do pekla, ukázal do obecenstva. Fanoušek v první lajně se otočil směrem kam zpěvák ukazoval a ptá se týpka osamoceného na parketu To seš ty? Samozřejmě to nebyl Lumír. Lumír svou Ponorku už pozoruje z druhé strany... V klubu oproti minule byl naprostý nedostatek něžného pohlaví. Místo nich přední linii zaujmuli nějací dorostenci. Partička opilých výrostků, vzhledově bych je typoval na jinou akci, se snažila poctivě pařit ale moc jim to nešlo. Spíš se jen tak kymáceli a hopsali. Potřebovali by absolvovat školení na Obscene Extreme Festivalu. V.A.R. zahráli skladby z pravěku, zahráli novější věci a když chtěli odejít, opět se vyřval přídavek. Bylo to skvělé dědci!! Těším se na vás někdy příště!!

Tou dobou se v klubu nenacházela snad ani jedna dívka. Také jsem zaznamenal debilní chování některých jedinců, kteří měli nutkavou potřebu co dvě minuty z parketu chodit na svá místa ke stolům a zase zpět na parket. Samozřejmě jim bylo uplně u prdele, že tím lidi, kteří přijeli za muzikou a ne vyhýbat se jim aby mohli zalézt do hnízda a zase vylétnout, serou na to, že nejsou schopni vzít si svůj nápoj a držet ho v ruce. Co jsme kurva na plesu nebo co?  Po V.A.R. si jdu pro Birella. Záměrně nepíšu lahodného. Už když mi ho podával barman výměnou za 35Kč, upozorňoval, že mám smůlu, neboť tento nelahodný Birell nemá vylepšenou recepturu. Až u stolu když jsem se podíval na minimální trvanlivost, jsem zjistil toto:

Ale i tak byl dobrej... Při zvukové zkoušce posledních vystupujících, FLESHLESS, se kytaristá ptá bubeníka: Nabuzenej? Bubeník odpovídá: Nasranej! A člověče pro následující třičtvrtěhodinu to byl dobrý základ. Protože takhle nasraně znějící Fleshless jsem ještě nezažil. Jestli to bylo tím, že je většinou vidím na větších akcích a nedostanu se k nim tak blízko, ale stejně jako u Pačessa a u V.A.R. byl tohle absolutně nejlepší Fleshless co jsem měl možnost vidět. A asi jsem nebyl sám, kdo to vycítil, protože v průběhu vystoupení jistý prostovlasý mladík v tričku Krabathor rozpohyboval stojaté vody parketu poctivou pařbou. Něžně hopkající mlaďáci valili svoje pivem zmožené oči, jaké peklo se rozpoutalo. V malém prostoru pardubické Ponorky to ale není moc dobrý nápad. Naštěstí všichni ve zdraví přežili zkrácený set, který byl zapříčiněn tím, že Fleshless mají nového bubeníka a ještě toho nemají víc nazkoušeno. Zazněly prastaré skladby, zazněly skladby z aktuálního alba a také jedna žhavá novinka, která byla nahrána před třemi týdny a která měla v Pardubících svoji premiéru. Zvukově byli Fleshless, ač bez basy, velice precizní. A opět se přidával přídavek a rovnou několik a bylo to prostě boží ty vole! Když to všechno skončilo, hučelo mi v uších a teď když píšu tyhle píčoviny, hučí mi v nich pořád. Výborná akce!! Příští zastávka: ORTHODOX FEST DĚČÍN!!

Pro pár dalších fotek klini na DALŠÍ INFOMRACE. Za předpokladu, že ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš.

29. 7. 2021 PAČESS NA PŘÍHRÁDKU

Zatímco město Nový Bydžov podpořilo LGBT komunitu koncertem Marka Ztraceného, za kterého jen tak mimochodem zaplatilo 400 tisíc (Marek Ztracený byl takovej frajer, že jim  padesát litrů slevil), tak Pardubice na to jdou od lesa, a náhodným kolemjdoucím naservírovaly na Příhrádku dne 29.7.2021 výtečnou, nechci psát blackmetalovou, protože blackmetal zní jinak, kapelu PAČESS a podpořili tím tak  utiskovanou heterosexuální menšinu. Původně jsem se chtěl na tuhle lahůdku vydat vlakem a udělat si z toho celodenní výlet. Jenže nebylo jisté, že bych stihl zpáteční spoje, takže jsem se radši sešel se zpěvákem Sagvan Töfi na parkovišti u klubu Ponorka, kde jsme měli v plánu ponechati naše skvělá auta a vyrazit do indické restaurace na romantickou karivečeři. Všechno by bylo v pořádku, kdyby nenasytné město nezačalo rejžovat na parkujících občanech. Před klubem a všude okolo, a tím myslím opravdu všude, byly nově nainstalovány parkovací automaty. První hodina dvacet kaček, další započatá hodina čtyřicet kaček. My potřebovali aspoň tři hodiny, takže to spravilo kilčo tvrdé české měny. Ale pochopit a naučit ovládat se ten vymrdanej automat, to je zpočátku peklo. Starší lidé bez platebních karet, mobilních vymožeností a zájmem o techniku asi doparkovali...

Zkusili jsme se přemístit na jiné místo s tím, že tam třeba automat nebude, ale jak jsem psal výše, jsou úplně všude. Takže jsme nakonec zaparkovali kousek od klubu, kousek od Příhrádku a kousek od indické restaurace. Myslím, že aspoň před klubem by se platit za parkování nemuselo, protože poctivým parkérům se do budoucna může návštěva koncertu trochu prodražit. Po zaplacení 100 +100 za dvě auta (kartou Sagvana, protože mojí kartu automat odmítl a sorry jako, ale stovku v drobnejch jsem po kapsách fakt nenašel) jsme podešli podchodem na velmi pěkné historické místo, snad náměstí nebo pěší zónu co já vím co to bylo a vklouzli jsme do ne moc útulné indické restaurace, kde jak nás upozornil nápis na tabuli, vaří pravý a nefalšovaný Nepálec. Zalezli jsme si na zahrádku a posadili se do ne moc pohodlných, pro obézního člověka jako jsem já, židlí, ke skleněným stolům. Česky hovořící obsluha u nás byla dřív než bys řekl Pačess a my si vybrali z jídelního lístku nějaké jehněčí a nějakou indickou placku. A birella. Jídlo nám přinesl sám nepálský kuchař, který se nás se silným přízvukem zeptal, kam půjde to pálivé (k Sagvanovi) a kam půjde to nepálivé (ke mě). Jídlo bylo nandané v nerezových číších, uvnitř kterých hořela svíčka, která přihřívala pokrm. Já jsem tu svíčku ale sfoukl, protože mě to sralo. Samotné jídlo bylo velice chutné, nebylo toho hodně ale ani málo, celkově spokojenost. Očekával jsem však nějakou výzdobu v indickém stylu, ale kde nic, tu skoro nic. Zkusil jsem tedy zajít na záchod, jestli třeba svůj indismus majitel restaurace nekoncentroval tam. Nekoncentroval. Pidizáchod s pidiumyvadlem s pidizrcadlem. Nikde nic indického. No ale jídlo bylo fajn. 

Před devatenáctou hodinou jsme se vykulili z restaurace zase na to náměstíčko pěší zónu (no, jezdily tam auta, takže asi moc pěší to nebylo) a z nedaleké dálky jsme zaslechli jak Pačess drtí zkoušku. Dle našich informací se mělo začít hrát až po sedmé, takže jsme v klidu šli na místo konání, takový malý dvůr, útulné místečko, kde jsme ještě asi půl hodiny čekali na zahájení pačessí produkce. Vedle pódia byl kompletní kapelní merch, zatím bohužel bez vinylové verze poslední desky "Poupě" na kterou si brousím peněženku, ještě více vedle pódia byl malý výčep, který nabízel pivo pivovaru Bahno, točenou Kofolu a snad i párky v rohlíku. K dispozici byla asi dvacítka plastových židlí ke klidnému rozjímání při posezení. 

Překvapila mě vcelku velká návštěva. Kolik tam mohlo být lidí? 60? 80? Záleželo na tom, kdo šel zrovna kolem. Myslím ale, že ti náhodní chodci, kteří se potutleně usmívali, když šli kolem, nevěděli co si o tom mají myslet. Ale to je jejich problém. Obzvláště pak mladík "moderního" vzezření, který na své velké svítivě zelené koloběžce brázil dlažební kostky Příhrádku, si málem rozbil tlamu, když kroutil hlavu i uši doleva, aby se podíval co se to tu děje. A dobře mu tak. Kdyby poslouchal kvalitní muziku, nemusel čumět jak puk.... Samotný koncert uvedl Chymus, pěvec souboru, několika slovy, kde nás seznámil s tím, že set se bude skládat nejdříve z nových písní z nového alba, poté z písní z mininahrávky Zoigl a nakonec nějaké staré vykopávky. A taky že fakt neumí zpívat... Hned první písnička kterou kluci zahráli byla moje nejoblíbenější z novinky, takže jsem se od začátku koncertu cítil spokojen. Zvukově to přímo před reprobednami nebylo ideální. Pačessova kytara byla docela utopená, naopak Chymusův ryk hlasitostí vévodil všemu okolo. Zvuk o trochu více doprostřed hlediště byl o chlup lepší. Na akci byly přítomny i dětské postavy, což je jenom dobře, protože kde jinde, než právě zde, by měly nabrat metalově-koncertní zkušenosti žejo. Tady nehrozili žádní naháči, ožralové, orálové (viz letošní Obscene Extreme Festival), nebezpečí úrazu vlivem stagedavingu a circlepitu vzalo též za své. Zkrátka ideální pro budoucí metalovou generaci. Náhodní procházející byli patrně jiného názoru, ale i mezi nimi se našli zvědavci, kteří se zastavili, vytáhli telefony a natáčeli si křepčící kapelu. Ať už z důvodu, aby mohli kámošům v růžových košilích vyprávět "No helee, to bylo hroznýý, no, mi málem praskly uši z toho hlukuu" anebo ze zvědavosti a třeba jednou právě na základě toho, že šli kolem metalového koncertu, namíří své kulturní smýšlení správným směrem. Místo Marka Ztraceného v Novém Bydžově budou pak radši vyhledávat Pačessa na Příhrádku. Jak na začátku prohlásil Chymus, tak se taky stalo. Jestli se nepletu, zaznělo 10 songů a uteklo to rychle přesně tak, jak rychle utíká to, co se vám líbí. Přídavek jsme si nevyškemrali, kapela poděkovala, slezla z pódia a všichni byli spokojeni. A my to měli jen tak tak, abychom stihli konečný čas našich parkovacích lístků... Já děkuji městu Pardubice za uskutečnění téhle pidiakce, neděkuji městu Pardubice za problémy spojené s parkováním, děkuji Marku Ztracenému za to, že byl tak šlechetný a za vystoupení si řekl jen čtyřista tisíc, dík Sagvanovi za pivo, které sám uvařil a přivezl mi vzorek a v neposlední řadě dík Pačessovi za skvělou muziku, kterou dělá. Díky!

1.11.2019 V.A.R. 30 LET TOUR

Původně se nás mělo sejít na tomto koncertě několik přátel ale nakonec můj východní přítel (zdravím Dominika) obdělával radši minizahrádku své minipřítelkyni, můj medvědí přítel (zdravím Zbyňka) obdělával zahrádku okolo domu, můj sloupenský přítel (zdravím Tomáše) obdělával zahrádku ve Zlíně a můj skandinávnský přítel (zdravím Láďu) obdělával zahrádky chomutovských hokejistů. Já jsem z těch chytřejších a proto jsem byl na koncertě a zahrádku své milované ženě obdělal druhý den ráno. Ostatní mí přátelé dali přednost vesnické hospodě a hnusnému pivu ze Smíchova. Takže o co to přišli chlapci moji? Přišli o parádní koncert. Ale ne všechno začalo podle mých představ. Od rána se to sralo. Už před pátou hodinou ranní jsem se probudil, aniž bych musel, a tak pro mě začal den zbytečně brzo. To prostě nasere. Navíc děti od rána zlobily, takže jsem byl rád když vypadly do školy a já se mohl psychicky připravovat na návštěvu naší obvodní lékařky, kterou máme u nás na dědině novou, krásnou, mladou. Přesný opak toho, co sedělo na židli v ordinaci dřív. Byl jsem objednán na půl devátou, což jsem učinil telefonicky poté, co se čekárna v minulých ordinačních dnech prohýbala náporem simulantů. Do ordinace mě paní sestra vyzvala o třičtvrtě hodiny déle než na kdy jsem byl objednán. Ta třičtvrtěhodinka mezi spoluobčany důchodového věku v malé přetopené nevětrané čekárně byla velice dlouhá. Připadal jsem si mezi nimi jak hovno v napoleonce. Takže to na začátek dne taky moc radosti na čele nepřidalo. Pak se to ale začalo zlepšovat. Naše nová paní doktorka je krásná žena, a když se vás taková žena zeptá, jestli vám stojí penis, není co řešit. Dvakrát jsem ji přesvědčil, že poruchami erekce netrpím, načež si ode mě vyžádala telefonní číslo. Poté mě ujistila, že jsem stále mlád a vlastně tak nějaký vcelku zdravý člověk, načež se se mnou rozloučila s úsměvem na rtech. Patrně byla ráda, že zase po nějaké době viděla někoho kdo ještě není důchodového věku... Předepsala mi jiné léky na hypertenzi, neboť si myslela, že ty co jsem bral do včerejška, jsou zbytečně moc silné a zbytečně dva, což by právě nemuselo prospívat topořícím tělískům v mém pohlavním údu. Dalším chmurem bylo to, že jsem nemohl ty léky sehnat. Až ve třetí lékárně mi je usměvavá paní lékárnice podala. Výhodou bylo, že byly bez doplatku na rozdíl od těch co jsem bral několik let. A to se vyplatí!! Pak se stalo to, že mám porouchaný plynový kotel a bude třeba investovat, což samozřejmě není příjemná záležitost, zvlášť když nepatřím k sortě lidí, kteří přijdou na úřad s nataženou dlaní a odejdou s příspěvkem na cokoliv od státu. Takže provizorní opravy mi pokazily radost z paní doktorky. Nakonec se to nějak polepilo, ale stejně bude třeba nemalé investice. Děti pořád zlobily, až se prozlobily do doby, kdy jsem sednul do auta a jel do Žiželic zapálit svíčku na hřbitov, když už je k tomu teď ta doba určená. Svítilo to tam kurva jak na nějakým lunaparku, což samozřejmě můj telefon vybavený podprůměrným fotoaparátem, nemohl adekvátně zachytit. Moc pěkné...

Cesta do klubu byla bez problémů. Dokonce jsem ani nezabloudil, za což si zasloužím metál, protože jak je všeobecně známo, můj smysl pro orientaci se nedá považovat za dostačující. Když jsem u vstupu nechal přes 7 stovek, (vstupné 200Kč, deska Pačess 300Kč, CDčko Pačess 250Kč) zamířil jsem si to do hospody na nealkoholické pivo. Velmi mile mě překvapil počet návštěvníků, kteří se rozvalovali po všech možných židlích za stolama i za barem. Jeden by si mohl myslet, že je plno. Stejné to bylo i na "sále" s tím rozdílem, že na baru byla volná židle, kterou jsem se jal obsadit svojí tlustou metalovou prdelí. Začátek akce byl naplánován na dvacátou hodinu, ale jak je tomu zvykem v pardubické Ponorce, na takové malichernosti jako je harmonogram akce, se tam nehraje. Takže se spožděním se jako první představili ELYSIUM, které jsem nikdy předtím neviděl, neslyšel. Zvuk měli jako první kapela parádní. Hudebně to nebylo nic co bych si doma za normálních okolností pustil, ale bylo to sakra dobrý. Zpěvák měl správně nasranej zpěv, kterej se do jejich death/hc (??) hodil jako hrnec na prdel. S bezdrátovým mikrofonem po klubu naběhal 100 podzimních kilometrů, když jančil na stolech, vez vzduchu, za barem a mezi lidmi. Protože měli zpoždění, tak hráli snad jen šest písniček a po půlhodince to zabalili. Za mě dobrý.

Druhá kapela byla ta, na kterou jsem se těšil nejvíce, protože PAČESS vydal velmi silný materiál, nikdy jsem ho neviděl a nová sestava dávala tušit, že to bude skvělý. A taky že bylo. Od začátku do nás kluci hustili svoji verzi blackmetalu a kdyby bylo v klubu ticho, všichni by mohli slyšet, jak hýkám nadšením. Ano, bylo to opravdu výtečné. Tomáš Hanzl (Chymus z Isacaarum pro nezasvěcené) by se měl věnovat pouze blackmetalu, protože mu to v něm prostě sluší. Jeho krákání lahodilo mým ušním boltcům a do toho Pačessova hudba, kterou mám už několik let tak rád, bylo to nadšení jako když poprvé objevíte, že ten výrůstek co máte mezi nohama neslouží jen na vychcání. Pobavilo mě, když se Chymus s Pačessem uprostřed písničky domlouval pomocí kývání hlavy, v jaký okamžik má začít zpívat. Pecka a pro mě nejlepší kapela večera!!

Po pačesovi byl opět na pořadu večera chlazený lahodný Birel, stejně jako tomu bylo po Elysium. Ono co taky dělat, když mezi kapelama byla půlhodinka "volna". Naštěstí stavba bicích a ladění ani u jedný kapely nebylo až tak drastický na dobu trvání, takže jsem si v klidu vychutnával soft lahváče a s posledním hltem začala hrát kapela. Po třetí flašce byli na řadě pardubičtí DYSANGELIUM s nimiž jsem měl tu čest již dvakrát a z toho jsem byl dvakrát opravdu nadšen. Včera se mi jejich set také líbil, jenže když oni hráli po Pačessovi a ten mě rozmrdal moji šedou kůru mozkovou takovým způsobem, že ať by hrálo cokoliv nemělo by šanci mě to nasměrovat do nirvány. A to ani bezchybným výkonem, jaký Dysangelium předvedli. Hrály se nové songy z nového CD, které mělo vyjít v roce 2016, ale jak vtipně poznamenal sympatický zpěvák Nekro, je rok 2019 a máme ho konečně tady. Trochu mi jejich set kazil ožralý kretén, který se několikrát vetřel na malé pódium mezi muzikanty a předváděl hru na imaginární kytaru a dokonce se pokoušel zpívat, i když neznal pořádně text. Trapas. Byl na ránu krumpáčem mezi oči a divím se že ho kluci z Dysangelium nesejmuli. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby se jednalo debila z akce, na které mě kdysi zákeřně povalil a způsobil mi zranění, díky nimž již nejsem krásný. 

Když jsem po Dysangelium šel uvolnit místo v močovém měchýři pro dalšího Birela, potkal jsem Parambu (člen Pačessa, toho času výběrčí vstupného), a optal jsem se ho kolik se prodalo lístků. Prozradil mi, že skoro 70, což prý je podle něj celkem vydařená klubovka. Protože ale většina lidí posedávala a pochlastávala (ožralých tam bylo opravdu hodně), tak se před kapelou vždy objevilo maximálně 30-40 hlav. Právě třicet jsem napočítal při V.A.R. Tuhle alkotrešovou legendu, která na tomto turné slaví 30 let své existence, jsem letos viděl potřetí, celkově popáté a s čistým svědomím můžu napsat, že se jednalo jednoznačně o jejich nejlepší vystoupení. Na tom si trvám a klidně za to strčím předkožku do svěráku. Kdo by to do těch starců řekl, že i v jejich kmetském věku budou tak fantasticky drtit své nástroje a hlasivky...

Kapela hrála úplně nové písničky a samozřejmě došlo i na klasické kousky. Nové skladby se mi zdály trochu bych řekl pomalejší ale fungovaly na 110%. Když jsem při písničce Prdel Evropy neohroženě postoupil před reproduktor za účelem pořízení videozáznamu, málem jsem ohluchnul. Nechápu, jak někdo může celý koncert strávit úplně vepředu, jen proto, aby byl conejblíže kapele. Takovej rachot jsem snad ještě neslyšel. Normálně to byl takovej hluk, že mě z toho bolel mozek. Prostě bolest a vibrace v hlavě, který mi instinktivně přivíraly oči. Zvuk v "normální" vzdálenosti byl ale po celou dobu konání akce na vysoké úrovni. Nedalo se mu nic vytknout. Při poslední písničce jsem klub opustil, neboť se stejně o svá práva opět hlásil močový měchýř, takže jsem pochcal borovici u parkoviště, nasedl do svého bílého draka značky Ford Fusion a klidnou jízdou, za poslechu skvělých písní neméně skvělých kapel Bloodline, Sarke, Dark Funeral, Darkthrone, Aborym, Anaal Nathrakh a Limbonic Art, jsem se dokodrcal domů a v 01:54 středoevropského času naprosto spokojen a stoprocentně kulturně ukojen ulehl do postele. 

Pro pár dalších nepovedených fotek klikni sem.