Ano, a opět našlapaná sobota. O sobotní burze v Přepychách a sobotním turnaji šipek v Novém Bydžově se zmiňovat nebudu a přesunu se rovnou na sympatický koncert do Bajkazylu. Tam jsem se dostavil s mírným zpožděním několik minut po zaparkování na nábřeží, které je pojmenováné po jakési Elišce. Jelikož jsem v Bajkazylu byl už podruhé, obešlo se to bez bloudění, používání aplikací k hledání míst a ptaní se na cestu osob cizích, ale jako velký kluk jsem už šel na jistotu. Někdo by možná mohl prskat po své první návštěvě Bajkazylu, že toto není zrovna místo, kam by chtěl jezdit na koncerty. Jasně, před lety zrušené El-diablo (později La Putika a ještě později Striga Bar) by k tomuto účelu sloužil jistě mnohem lépe, ale doba je taková jaká je. Všichni chtějí prachy a je jasné, že takové malé koncerty, dovolím si napsat a snad tím nikoho neurazím, malých kapel, nebudou se konati v prostorách typu pražského Žofína. Vlastně vůbec nevim na co si tu stěžuju. Hradec králové mám čtvrt sta kilometrů a spalovacím přibližovadlem jsem na místě za půl hodinky. Když jsem dorazil do Bajkazylu, který jak jste si mohli poslechnout tady, je v podstatě obchod s koly z druhý strany, švitořilo to tam mladými lidmi.
Naproti přes silnici probíhá jakási pivní slavnost. A já, jakožto řidič volantem povinný, musím chlastat Birella. Lahvového, polotmavého, za třicet pět Ká Čé. Když si poprvé loknu a dobrovolně přispívám dvě stovky na vstup, první vystupující kapela, pořádající pardubičtí ABSENT GOD ladí své nástroje. V davu několika zevlujících desítek lidí před klubem poznávám Maaniu z Infernal Cult. Moje hlavní hvězda večera, nemyslím přímo ji (no i když všichni vědí jak jsem na tom se zrzkama 😍), ale kapelu Infernal Cult, dorazila, takže dobrý. Kolem každou chvíli projížději benga. Opilci na pivních slavnostech asi potřebujou trochu usměrňovat. Ze slavností zlatavého moku je slyšet, jak to tam rozbalila nějaká kapela. Zní krutě moderně, rozuměj fakt špatně, a když dohrajou, není slyšet žádná odezva od pivařů. Vracím se zpět do klubu, protože se začíná něco dít. Mrknu za bar na extrémně sympatickou hezkou barmanku a řikám si že Jo, dneska se zadaří. Končí zvukovka a kapela zkouší hrát chvíli pohromadě a několik mladíků už hází hlavama jak smysluzbavení. Kult Absent God zcela evientně jede na plný koule. Přistihl jsem se, že i já jsem jako na trní. Zlí jazykové tvrdí, že Absent God hrají píčoviny. No mě ten jejich maglajz baví jak cyp. Oni matlají dohromady thrash, HC, sludge, Black... způsobem nevídaným. A i oldschool death jsem v jedné písni zaslechl. Od začátku mají parádní zvuk a obrovskou chuť hrát. Strašně se kluci zlepšili o doby kdy jsem viděl jejich první koncert, který odehráli v Ponorce. Někde za půlkou setu byla oznámena blackmetalová píseň a ta v sobě měla ústřední motiv geniální písničky "Transilvanian Hunger" od geniálních Darkthrone. Absent God ten motiv ale rozvedli vlastním směrem a vznikla z toho úplně jiná písnička. Pokud tam nebyla inspirace touhle klasikou, tak už ničemu nerozumím. Groupies v přední linii paří v agonii jak pominutí. Chvílemi v kleče vzdávají hold svým pardubickým hrdinům, chvíli jedou circle pit, pak zase hrozí a skáčou a vřískaji a po nohách mi furt šlapou. Ale asi to maličko přepískli, protože se po skončení válí v trávě venku a komentují, jak je bolí hlava, jak jsou rozmrdaní a úplně v prdeli. Kapela zakončila svůj set prazvláštní písní, sklízí aplaus a já jdu ven.
Přes silnici burácí nějaká rocková mrdka neposlouchatelná. Venku se připravují Infernal Cult, aby vypadali zlověstně. Čeká se na Wietrator. Sedím venku na lavičce a poslouchám, jak přes silnici na pivním rozjímání hraje pokus o parodii (všimněte si, že neee parodie, ale pouze pokus o ni, tak to bylo strašný) na píseň od AC/DC, jestli jsem to dobře identifikoval, v hammondkovém psyche stylu 70. let s uplně příšerným zpěvákem) a ti ožralci tam tomu ještě tleskají. Po nějaké době, a netrvalo to ani moc dlouho, se ozývá hutná kytrara druhé kapely, hořických WIETRATOR, tak se přesouvám do klubu a vyčkávám s druhým Birellem na tradiční hořické trubičky... ééé, tedy tradiční hořický deathmetal. Zpěvák kapelu představil tak, že My jsme kokoti z Hořic a přijeli jsme vám zahrát několik krásných písniček. Wietrator hrají svůj deathmetal maličko jinak, než třeba jejich slavnější kolegové z Cannibal Corpse. Boužel jedna kytara měla za následek to, že zvukově to šlo celkem dolů. Dvě kytary v sestavě jsou prostě znát a když ti jedna chybí, většinou to není ono. Hudba Wietrator, potažmo celkově deathmetal, mě nijak zvlášť nerajcuje. Wietrator do toho míchaji ještě navíc i thrashmetalové prvky takže nic moc pro mě. Hlavně pak zpěv, který mi přišel dost jednotvárný, zapřičinil to, že mi všechny jejich písničky zněly stejně. Je zvláštní, že mi zněly stejně jak rychlý, tak pomalý. A když už po mně nešlapal v zápalu paření potěr uctívající Absent God, rozhohdl se unavený statný jinoch vedle mě o podlahu rozbít půllitr s pivem, takže noha není pošlapána, ale jest polita.
Přemýšlím, co se mi asi stane u poslední kapely, kterou potkávám u vstupu jak si nesou svoje hudební nástroje, když Wietrator skončil. Jsou nalíčení a obzvláště Maania (již zmíněná zrkaristka (doporučuju její boční projekt)), vypadá se svým odesignovaným xichtem a bílými čočkami v očích, naprosto skvostně. Venku přes silnici už nikdo nehaleká. Asi noční klid. Je totiž za chvíli dvacetdva hodin českých. Jelikož chci být na INFERNAL CULT conejblíže, jdu čekat dovnitř i když probíhá zvukovka. Možná až zbytečně dlouho se snaží pověsit vlajku s logem. Podloubní strop prodejny kol, alias klubu Bajkazyl, s tím ovšem nepočítal a není k tomu uzpůsoben. Když se jim to povede pověsit, neděje se nic. Maania se šla ještě pochcákat krví a dohnala tak svoji blackmetalovou zombie vizáž k dokonalosti. Aniž bych slyšel, že by zvučili své nástroje, rovnou začali hrát a ty vole... to bylo dělo!! Oni mají úplně geniální zahajovací píseň. Kdyby po prvním songu pak hráli už jen samou mrdku, což nehrajou, tak by jim to člověk odpustil. Ta písnička je perfektní po všech stránkách. A do toho zpěvákovy trhavé pohyby, hořící svícen, který během setu málem zapálil kudrnatého klučinu, naprosto syrový zvuk, skvělá image a zahazovaný mikrofon na zem když si zpěvák zrovna usmyslil, udělalo společně s výbornou hudbou z Bajkazylu kůlničku na galusky. Šlapalo jim to náramně. A ty vole pak se to stalo. Shrnutí: První kapela - jsem pošlapanej. Druhá kapela - jsem politej. Třetí kapela - někdo si za mnou usral takovým způsobem, že i já, který je odpaněn (naštěstí jen) smradem ze zkvašených sleďů, Surstromming, nasadil jsem si na nos tričko. Tohle byl takovej kekel že já nevim, snad někdo vysral střeva. A napiču, že vedle mě stály dvě půvabné slečny, které si určitě myslely, že jsem se usral já. Ne!! Nebyl jsem to já, ani Debustrol, ale nějaký vagabund, který si za mnou objednával pivo. Strašnej puch. Musel jsem si z toho dát třetího Birella. A nejlepší, ve špatným slova smyslu bylo, že když odezněl smrad z jeho prdele, tak si usral někdo jinej a zase ty vole kousek ode mě a zase si určitě holky myslely, že to seru já. Napadlo mě, že jestli ještě někdo z prdele vypustí byť jen atom prdu, tak díky těm hořícím svíčkám na svícnu, vyletí kus Hradce Králové do vzduchu. Infernal Cult drtěji vynikající blackmetal a svůj set zakončují česky zpívanou písní, která mezi ostatními řežbami vyzněla tak nějak jakoby romanticky melancholicky. Nemám nastudovaný text, ale přišlo mi to, že člověk, který tu písničku skládal, musel bejt dost psychicky v prdeli. Ale třeba se pletu.
Členové kapely seskakují z pódia a prodíraji se objímáníchtivým davem ven. Zůstává jen kytarista, který dobrnká konec...a je konec. Šiknul by se ještě přídavek, nějaký parádní cover, ale srát na přídavky. Bylo to vynikající a velký dík klukům z Absent God, že dělaji takovýhle akce, že se trefili do mého volného víkendu, že na tom nechtěji nic trnout. Jestli se nepletu, vyhrožovali tam, že jim brzy něco vyjde. Do léta. Tak snad neposerou produkci. Byla by škoda, kdyby jejich muzika nevyzněla z hudebního nosiče tak jak by měla. Jdu k autu na Eliščino nábřeží. Cestou potkávám na křižovatce driftujícího sporťáka barvy zelené metalízy, na mostě pak bílé auto, které si spletlo most ve městě se závodní drahou. Jsou to raubíři tihle motoristé. Stejně jako já - pochcal jsem tam javor na nábřeží. Pak jsem nasedl do auta a spokojeně jel domů.
Poslední, dvacátá první hudební akce letošního roku, které se účastním, obstarala zdá se, do budoucna pravidelná akce BLEAK DECEMBER. A já jsem za to rád. Loni jsem tam poznal vynikající popmetalovou kapelu Wolfgrief. Letos si pořádající pardubičáci mlaďáci ABSENT GOD pozvali z Prahy INFERNAL CULT, které jsem viděl naposledy ve staré sestavě. Bohužel jak už tomu bývá, ostatní moji braši do metalu, se černobílé muziky zalekli a já do Pardubic, města perníku s blackmetalovou polevou, vyrazil sám. Po příjezdu platím směšné vstupné a pozoruju, že v hospodě ani v klubu není plno, ale ani prázdno. To se změnilo v následující půlhodince, kdy se do Ponorky nahrnuli další lidé a vypadalo, že je plno. Dávám si Birella a čekám, jak je mým dobrým zvykem. Zvukař dorazil pozdě, takže se první tóny zvukové zkoušky ozvou někdy v době, kdy se mělo začít hrát. RAVEN´S AGONY mají nazvučeno během deseti minut a protože ještě slezli z pódia, zvukař nám pustil Insanii, která nás provázela celý večer ve chvílích, kdy nehrály žádné kapely. Hned jak se na pódium zpět vyšvihnou Raven´s Agony a spustí svoji muziku, okamžitě jsem si vzpomněl na devadesátkové Crematory. Takovej bum-čvacht s klávesama. První dvě písně odehráli zahaleni do černýh kápí. Naštěstí se potom odmaskovali a odhalili hezkou klávesačku.
Byla by škoda se s ní nepochlubit, protože třeba zrovna mě přišla z celé kapely jako to nejlepší. Asi uprostřed setu byla ohlášena "Naše nejnovější píseň" a když po kratičkém intru začali, přišlo mi, že pokračuje předchozí písnička. Tak jednotvárné mi to připadalo. Naštěstí tam byla ta klávesačka, která měla svůj nástroj nazvučený stejně dobře jako zbytek kapely. Bez těch kláves by to bylo úplně v prdeli. O tom, že nepičuju kraviny ohledně podobnosti s Crematory, budiž fakt, že jedna návštěvnice jim to vmetla přímo do jejich krematořích xichtů.
Hned jak skončí, jdu si koupit CDčko Infernal Cult. Jo já vim, že jsem tu psal už v létě, že s CDčkama končím, že to nemám kam dávat, ale víte jak to je. Však nějaký místo pro něj ještě najdu. Také zjišťuju kolik lidí si našlo cestu do pardubické Ponorky a prý tam v tu chvíli bylo nějakých šedesát platících člověků. Kupuju si dalšího Birella a děkuju abstinentnímu bohu za tenhle lahodný nápoj (ne)pivního charakteru. Nedovedu si představit, že bych měl lemtat nějakou posranou limču... Během vystoupení Crematory se u svého merchstolu líčili Infernal Cult. Samotní Crematory měli také nějaké ty stíny a oční linky a Absent God byli též ušmudlaní kolem očí. Spotřeba šminků ten večer v Pardubicích vzrostla o 134%. A tak to má být! Když pak stáli zlověstně zmalovaní Infernal Cult u baru, na kterém svítil vánoční stromeček, působilo to víc kontrastně než hovno ve vanilkovém pudinku... Už před zvukovkou ABSENT GOD se pod pódiem objevuje skupina fanoušků. Asi nějaký fenomén tahle kapela. Všichni čekáme co se bude dít, ale to ještě nevíme, že příští hodinu se z našeho pohledu nebude dít vůbec nic. Ano, hodinu po skončení první kapely jsme poslouchali Insanii a čekali, až se vyřeší nějaký problém technického rázu. Kurva, tady snad nikdy nezažiju žádnou akci, která by byla načas. Infernal Cult využívají "volného času" k pořizování promofotek se svícny. Divím se, že je nenapdalo udělat fotku právě s vánočním stromkem, protože to vypadalo, že jsou to veselé kopy plné úsměvů. Ne na fotkách teda. Na fotkách se tvářili krutopřísně. Když se konečně začne hrát, řikám si v duchu směrem ke zvukařovi "Máš štěstí, že zvuk je dobrej když ses v tom hodinu hrabal vole." Absent God slaví rok od prvního vystoupení, o kterém si můžete přečíst tady. Matlaji svoji hudbu úplně stejně jako pejsek s kočičkou, když pekli dort. Chvíli jedou svižný punk, aby zpomalili do HC a sludge a následně zapluli do blackových vod. Zkrátka hrajou bigbít a světe div se, on ten maglajz dohromady funguje.
Po druhé skladbě jsme byli obeznámeni, že "Mlčenlivý Bob", který loni bubnoval, se odporoučel do zaměstnaneckého nebe a místo něj za bicí usedl patnáctiletý klučík. A ten to odbubnoval s naprostým přehledem. Velkou devizou této kapely je nejednotvárný zpěv, který se pohybuje od falešného křapláku, přes blackový skřehot až po hácéčkový švitoř a písně, které nenudí, protože se v nich pořád něco děje a nic neopakuje. Různé zvraty a kudrlinky nenechají nikoho v klidu. Při posledním songu došlo dokonce na regulerní kotel. A jako fanynky glammetalu v 80. letech házely po svých idolech na pódium kalhotky co si právě svlíkly, nějaká mamina vedle mě zpod trička vydolovala podprsenku a roztočila jí nad hlavou. Ale neodhodila ji. Asi byla drahá. Absent God sklízí velký aplaus a není se co divit. Byli prostě dobří.
Mými čerty v ohni byli ale pro tento večer INFERNAL CULT, se dvěma čerticema v sestavě, kapela hrající poctivý pražský blekmetál. Klub se dost vylidnil hned potom, jak dohrála předchozí kapela a řikám si "Snad ty volové nešli do piče." Jak se později ukázalo, nešli. Příprava na vystoupení opět zabrala víc času než by musela. Zase se řešil nějakej kabel, pak se ještě zapalovaly svícny, instaloval kouřotvor a když je to všechno cajk, jde se na věc. A hned první song žádný sraní mladá paní. Jsem vepředu a je docela zážitek pozorovat Maaniu s kytarou v akci pěkně zblízka. Její devadesátistupňový záklon je snad už i legendární.
Po prvním songu odcházím do bezpečí před ohluchnutím. Pohled na celou kapelu ruku v ruce s hudbou, kterou produkují, mi dělal kurva dobře. V předních liniích se mocně paří, že svíčky na svícnech, které byly položeny na zemi na tanečním parketu, již nehoří, neboť byly uhašeny pařícími kšticemi. Divím se, že tam někomu nevzplála hlava. Mikrofon pokaždé, když se šel zpěvák občerstvit letěl k zemi a s velkým bouchnutím dopadl na zem. To mi přišlo možná trochu všivácké od pana zpěváka, ale na druhou stranu, možná se to k té hudbě hodilo. Prostě srát na všechno, jebnout s tou píčovinou vo zem a jít se nachlemstat. Kytarista by možná mohl zapracovat na obličejových svalech, protože po ceolou dobu vystoupení se jeho flegmatický pokrfejs nezměnil. Netvrdím, že se musí zubit od ucha k uchu, ale občas se zamračit, pohrozit, vypadat nasraně, nebo cokoliv, by mohlo být ku prospěchu věci. Když už tedy tak pracně budujou image kapely. No! Všechno dobrý jednou končí a i Infernal Cult ukončili svoji show, která byla plná melodií, líčidel, potu a parádní muziky. Přídavkem opovrhli a když se klubem opět rozezněla Insania, byl definitivní konec. A víš co? Když si příště pořádající Absent God pozvou zase nějaký blackmetal, nebo klidně znovu Wolfgrief, určitě tam budu.
Pro pár dalších krutě nekvalitních fotek klikni sem.
Poněvadž už nevím pořádně jak vokecávat ty moje reporty, aby v nich bylo aspoň něco, tak tenhle, předsilvestrovský a silvestrovský report, musím začít už dvacátého páteho dvanáctý, tedy na pojebanýho Štěpána. To jsem byl totiž zachvácen nějakým moribundusem. Jako poslední z rodiny jsem odolával angíně, kterou si děti a drahá choť prodělaly v listopadu a prosinci. Mě zachvátila jen taková slabá rýmička, takže na toho Štěpána se mi udělal knedlík v krku a bublina u nosu a já musel malinkato přehodnotit další můj program. Na 27.12. jsme měli nachystanou besídku, kde jsme se měli nezřízeně opíjet a brutálně přežírat, ale musel jsem svoji účast zrušit. Marně mě po telefonu přemlouvali někteří členové naší vesnické party, kteří na besídku šli, abych šel také. Byl jsem neoblomný. Nehodlal jsem tam svými hleny a nudlemi nikoho nakazit. Bylo mi to líto, neboť tyto akce a besídky bývají vždycky velké!! Druhý takový záchytný bod čtrnáctidenního volna měl být pátek, kdy jsem měl jít do mé oblíbené hospody na pivko. Ze stejných důvodů jsem ani tam nešel, i když už po rýmičce nebylo ni vidu, ni slechu. Škoda no, neboť servírka Zuzka je božííí...
Dostáváme se tedy k předsilvestří sobotě a tu jsem si už ujít nenechal. Aby taky jo, když program ve Farářově sluji, která se pro normální veřejnost, rozuměj pro vyznavače undergroundové metalové muziky, v roce dva tisíce dvacet čtyři uzavírá. Škoda. A škoda by bylo nevyužít poslední možné chvíle být součástí tohoto jedinečného místa. Stejného názoru byli i někteří z naší festivalové kavalerie, takže jsme se tam sešli opět v plné síle a jako minule, Bylo nás pět. Tmavo-oranžový leták nás lákal na zajímavá jména. Naurrakar jsem poprvé viděl až letos na jaře, taky v tomto klubu, podruhé pak na podzim a teď potřetí. Dobrá bilance. Infernal Cult hráli společně s Naurrakar na jaře, takže také žádná neznámá. Neznámou se pro mě stali pouze švýcarští Heathen Heretic. A ti se také stali jedinou kapelou, kterou jsem kdy viděl dva dny po sobě na dvou různých akcích. Ale o tom až později.
Po zaplacení vstupného, které bylo mimořádně 400Kč jsme dostali (já už podruhé, kluci poprvé) kartičku se zajacem, kterou jsme si u baru vyměnili za plzeňskou hladinku. Pro mě na piču, že jsem řídil a bylo to tedy pro mě pivo poslední. Někdo se možná pozastaví nad tím, že za tři kapely jsou čtyři stovky hodně. Odečtětě od ceny vstupného 60Kč za zajace vyměněného za pivo, cesťák a nějakou tu korunu pro pražské kapely a z těch platících 50ti lidí, nebo kolik jich tam bylo, vám pro švýcarskou kapelu moc nezbyde. Neviděl bych tedy výši vstupného jako nějakou hrozbu. Když jsem u baru čekal na své vytoužené první a poslední pivo, všiml jsem si, že klub je zaplněn po čárku a že o místo před kapelou budou probíhat pěstní a loketní boje. Maličko mě orosilo, protože ani jednomu ze dvou zmíněných soubojů neholduji díky své netrénované ochablé muskulatuře svalstva, ale zase nepřijel jsem za kapelama, abych stál někde v piče stranou. Také jsem si všiml, že se v klubu nachází spousta krásných dívek a já opět musím smeknout před jejich metalovým půvabem a přirozeností. Žádné zkurvené diskotékové typy, ale opravdu hezké holky. Že nekecám svědčí i to, že jeden čtenář tohoto blogu, kterého zmiňuju jako "sympatického barda v mikině Absurd" v jednom z minulých reportů, za mnou přišel a zmínil se mi, že jak píšu někdy o tom, že tam jsou holky v množství větším než malém, tak že to se právě děje. Děvčata, jestli to některá čtete, děkuji vám za to že jste! Když jsem psal, že nás tam bylo pět jako minule, tím jsem samozřejmě nemyslel, že nás tam bylo šest, nebo čtyři, ale pět. A sice ve stejném složení jako minule, tedy Medvěd, Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdr, Amorfis, já a SODík. A právě SODík, neznalý poměru obrázku se zajáčikem, se mi stydlivě svěřil, že když si šel na bar pro pivo, rázný pan Farář na něj spustil: "Máš králíka?" A SODík, který nevěděl která bije, se Farářovi svěřil, že "Měl jsem králíka k obědu." Nakonec si to vysvětlili a kdyby SODík četl pozorně moje reporty, mohl se této trapné situaci vyhnout. Tolik tedy k zajacům, dívkám a pivu. Na řadě je první kapela, INFERNAL CULT, v jejíchž řadách nově působí dívka barvy vlasů té nejkrásnější, tedy zrzavé. Já miluju zrzavé vlasy. Na holkách. Důkazem budiž zrzavý blog, jehož jsem autorem.
Zrzavá vampýrka obšťastňovala hru na strunu basové kytary svými důkladně obřezanými předloktími. Kdysi jsem jednu takovou pingloval. Málem vykrvácela při jejich podřezávacích stavech... Je ale pravda, že taky měla tak pětkrát větší řezy, než zrzavá basistka. Všichni členové kapely měli koronavirus a protože jak všichni víme, Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě, jak trapně a neprofesionálně tvrdili takzvaní odborníci při pandemii Covid-19, když si celý národ jak banda píč a pičusů vyráběli ze starých prochcaných prostěradel roušky. No zkrátka všichni z kapely měli nasazené roušky s logem kapely a docela jsem je litoval, protože i když venku docela zima, v klubu se to vydýchalo a třeba já, ač bez roušky, byl jsem po skončení Infernal Cult propocen. Kapela nám představila krásný pražský blackmetal plný hezkých melodií, různých temp a kvalitních skřeků. Pravdou ovšem je, že kytary byly trochu utopené a zpěv také. Kytara se po stížnostech z řad obecenstva po prvním songu trochu zesilovala, ale stále to nebylo ono. Takže zvukově to ideální nebylo. Ale kdo chtěl v Infernal Cult najít si tam to svoje, ten si to tam našel. Stejně jako já. Našel jsem si tam zrzatou vampýřici, blackmetal a parádní atmosféru.
Po koncertě jsem přihopkal ke zpěvákovi, který si odnášel kytaru do auta, a vedl s ním tuto konverzaci:
"Chlapče, zastav se prosím."
"Ano mládenče? S čím ti mohu být nápomocen?"
"Rád bych se tě optal, zda-li zde nemáte nějaké CD s vaší jedinečnou hudbou."
"Musím tě bohužel zklamat, ale nic zde nemáme."
"To si děláš prdel vole? Tak vy jedete na koncert a nevezmete s sebou žádný cédéčka? Ty vole běž do piče, teda nemyslim abys šel do piče ale víš jak to myslím..."
"Ano vím a chápu tvé rozpoložení, avšak v tuto chvíli ti nemohu být nápomocen. Jsme aktivní na sociálních sítích a CD se dá objednat."
"Ok, ozvu se ti..."
Jo, takhle nějak probíhal náš rozhovor ze kterého vyplývá, že CD jsem nepořídil. Nevadí. Objednáme... A najednou se začalo blýskat. Nebylo to rozhodně na lepší časy, protože ten kdo vidí jak to doopravdy je, že naše vláda zoufalců posírá všechno na co sáhne, musí mu být jasné, že na lepší časy se blýskat nemohlo. Zrovna probíhal shluk účastníků koncertu před zdí. A to byl právě ten důvod blýskání se. Za chvíli jsme i my stáli na pobídku jedné slečny u zdi a fotili se na hromadné foto. Když jsme před fotografem paroháčovali, všiml jsem si, že u paní sousedky, která je dle všeho zřejmě svině nepřející metalové muzice, vlastně by si mohla podat ruku s televizemi a rádii, že má na balkoně otevřené balkonové dveře asi na dvacet centimetrů. Když nás pan fotograf pobídl slovy "Dívejte se sem na toho čůráka" (myslel tím sebe) z útrob balkonu se najednou zjevila popelavá tvář vrásčité postavy paní sousedky, která za sebou nechutně zabouchla její nasrané balkonové dveře a zmizela ve svém čarodějnickém doupěti. Až mi přešel mráz po zádech. Nedovedu si představit, jak by tahle dáma v letech vypadala, kdybychom tam začali obcovat s kozly, vyvolávat Belzebuba a řezat hlavy kolemjdoucím dětem. To přeci metalisti dělají, nebo ne? Po focení se většina lidí odebrala zpět do vyhřátého klubu, ale já se trochu zdržel psaním poznámky pro tento report a do klubu jsem dorazil o chvíli později. A už jsem se před kapelu nedostal. Stál jsem tedy v první lajně uplně u repráků. Zkouška zvuku druhé kapely, NAURRAKAR, mohla začít.
Byl jsem asi jediný, kdo při zkoušce zvuku poznal, že kytarista hraje melodii písničky "Bílá Liga" od nejnebezpečnější kapely na světě hned po Burzum a Absurd, tedy od Orlíku. Jak jsem to poznal, že to nikdo nepoznal? No jednoduše. Nikdo nereagoval. Nikdo nebyl pohoršen, a nikdo neprotestoval. A mě to bylo u prdele. Poněvadž jsem přišel později, nedostal jsem se do kotle, ale nevadilo mi to. Aspoň jsem měl kapelu hned u sebe a mohl jsem si vychutnávat její toxickou vizáž. Nemohly chybět plynové masky a kabáty, přesně tak jak to má být, když bouchne jaderná elektrárna. Na piču ale bylo, že zvuk přímo u repráků stál za hovno. Respektive kytary a basa byly potlačeny zpěvem. Ten všechno přehlušil. No aspoň jsem mohl zahájit studium zpěvu pana zpěváka. Výsledek studia: Prospěl s vyznamenáním. Vřískal, řval, zpíval, hulákal, chrčel, sípal.
Bylo to zajímavé to takhle slyšet a dokonce, ač to nebývá u mých videí zvykem, je z videa poznat, co zde popisuji. Kluci nadšeně říkali, že zvuk byl uplně výborný v hledišti a že se jim Naurrakar líbil jak sviň. Však jsem jim o nich taky básnil že jsou výborní. Hned jak skončili, šel jsem se juknout, zda nemají s sebou CDčka, kterými bych doplnil svoji skrovnou sbírku, ale nic tam neměli. Kurva do piče co je to za novou pražskou módu nevzít s sebou na prodej krabičku s pár cédéčkama? Nějaký statný jinoch mi chválí mikinu Evil Regiment a já se trošku uklidnil z toho zklamání absence CDček na prodej. Před hlavní hvězdou ze Švýcarska mě upozorňuje Spajdr, že mají také v sestavě dívku. Takže rychle vyvětrat venku a šup zpátky na značky, abych něco zase neprosral.
Postavil jsem se ke sloupu, odkud se dobře natáčí, je tam dobrý zvuk a ještě i malý stoleček. Slečna zpěvačka byla krásná, i když ne zrzavá, ale měla v sobě takovou přirozenou krásu, kterou měla jedna moje bývalá spolužačka, která vyšukala půl školy a hrozně ji šukat bavilo. Přesně tohle na mě sálalo ze zpěvačky. Zdravá živočišnost. A když začala zpívat, tak jsem se ten večer podruhé zamiloval. Poprvé samozřejmě do basistky Infernal Cult. Společně s druhým zpěvákem, který obsluhoval i kytarový aparát tvořili vypečenou pěveckou dvojici, která chvíli jela ve stylu kráska a zvíře, chvíli black a death. Oba zpívali fakt dobře, i když třeba čisté zpěvy zpěvaččiny nebyly úplně čisté. Vše vynahradila nasazením při growlingu a screamingu. Bylo vidět že si zpěv užívá a když zrovna nějakou delší chvíli nezpívala, tak provětrávala poctivým pařením své havraní kadeře. Já oba zpěvy slyšel od začátku dobře, ale kousek ode mě stojící Amorfis si stěžoval, že neslyšel skoro nic. A tím se dostáváme k obrovskému výseru, a tím byl zvuk kapely HEATHEN HERETIC. Od začátku byl divnej a špatnej.
První písnička byla uplně v prdeli. Jestli jsem si dobře všiml, dvorní fotograf z kotle mával směrem k baru, patrně na pana faráře, ať s tím zvukem jde něco udělat. Ale než se k tomu farář dostal, uběhly tři songy, které zněly jako hovno v tabatěrce. Úplně to odrovnalo požitek z kapely a jejich muziky. Když to farář konečně začal ladit, ozvaly se obrovské zpětné vazby a pak hřímání hromů a dštění blesků Páně Farářova směrem do hlediště "No vidíš to ty čuráku, teď sem to kuli tobě rozmrdal..." Když to farář jakž takž vyladil, stejně to nebylo ono, ale nějak se to postupně furt zlepšovalo, nebo jsme si zvykli na to jak blbě to zní, nevim. Každopádně poslední čtyři songy mě přesvědčily o kvalitě hudby, kterou Heathen Heretic předvedli a já okamžitě po skončení koncertu zašel koupit vytoužené CDčko. Opravdu se mi jejich melodická muzika, naladěná směrem k blacku a trošku deathu, se spoustou různorodých vokálů, líbila, i když třeba Medvěd z ní moc nadšený nebyl. Ale jak píšu, mohlo to všechno být tím zkurveným zvukem. Navíc, CDčko v digipackové verzi za dvě stě korun českých, to by nekoupil jen.... jen ten, kdo by to nekoupil. Z naší party Bylo nás pět, si CDčko koupili 4 členové. Za zmínku snad ještě stojí, že zvuk byl tak v prdeli ze začátku, že při páté písničce se z něj najednou skácel šedovlasý kudrnáč a povalil stoleček s pivama přede mnou a vyválel se na zemi. Bouchl se do hlavy, tak snad bude chlápek v pořádku. Držíme palce! Spajdr tradičně lovil setlist a na lov šel, když už to vypadalo, že bude kapela končit. Jenže nakonec dali ještě tři songy a náš milý Spajdr musel počkat, než si pro něj mohl natáhnout jednu z jeho osmi končetin. Před desátou hodinou, právě když začal být zvuk dobrý a vystoupení gradovalo, se najednou koncertní sál vylidnil. Jako kdyby mladoboleslavští pospíchali na poslední šalinu. Mezi vylidněnými byl i dvoumetrový, alkoholem podroušený junák, který mi celou dobu překážel ve výhledu. Blbec přišel o to nejlepší. Ale díky ti chlape, já konečně mohl to nejlepší dobře vidět. Předsilvestří tedy dopadlo tak jak dopadlo. Kapely dopadly na absolutní jedničku. Děvčata dopadla na jedničku s hvězdičkou. Šedovlasý kudrnáč dopadl hubou na podlahu...
Tam kde jsme v předsilvestří noci skončili, tam jsme na silvestra začali, s tím, že zvuk první předkapely, včerejšího headlinera, švýcarských HEATHEN HERETIC, šlapal jak švýcarské hodinky. O tom, že měli zvuk velmi dobrý svědčí i to, že ještě než začali hrát, tak jsem Amorfisovi řekl, že když budou mít dobrej zvuk, tak že si pak půjdu k nim koupit tílko. A vzhledem k tomu, že tílko je již zařazeno v mojí garderóbě, znamená to, že měli dobrý zvuk. Ale nebylo to jednoduché se k tomu dobrat. Pan farář, patrně vědom si, že večer předtím stál zvuk za vyližprdel, lítal a snažil se všechno mít ťyp ťop. O čemž svědčí i jeho láteření "Čí je to hlava?" (možná to pojmenoval jinak, nevím, ale jednalo se o nějaký hranatý přístroj). Ozve se člen kapely Moorah "Moje vole.""Dej si to kurva do piči to překáží a zvuk nejde ven hoď to přes plot do prdele. Do piči to je problém bo co.." Celý klub se bavil tím, jak Jirka zase nadává, ale mám takové tušení, že tentokrát to bylo trochu divadlo.
Každopádně zvuk Heathen Heretic byl perfektní. Zpěvačka byla krásná a perfektní a v čistých zpěvech byla jistější než předešlý večer. Výhled jsem měl na kapelu také skvělý, neboť oproti předchozímu večeru, kdy se přede mě postavil dvoumetrový habán v požehnaném stavu, tento večer se přede mě postavila tak malinkatá holčina, že by mohla sát mé sémě ve stoje. Ihned po skončení jsem si zašel koupit zmíněné tílko. Chtěl jsem klasicky na sebe velikost XL. Když jsem na to ale kouknul, zkonstatoval jsem, že tohle by bylo malý snad i Amorfisovi, který má postavu alá Rambo v prášku. Mojí chabou ingliš si tedy vyžaduji 2XL a omlouvám se Švýcarovi, že jsem "too much fat boy" načež on reaguje s úsměvem od Curychu po Košice, že "Oh no, its O.K. This is Switzerland size..." Tílko jsem si odnesl do auta a od té doby jsme Švýcary viděli už jen přisáté k půllitrům a flaškám. K jejich vystoupení ještě toliko, že to v porovnání s předešlým večerem byla úplně jiná kapela. Kvalitní zvuk dokáže divy... ovšem ne na přiložených videích...
Přítomno bylo podstatně méně lidí než předešlý večer. Odhadl bych to tak o třetinu méně. A myslím, že to večeru pouze prospělo. Nemuseli jsme se tak mačkat. Na řadě je druhá kapela MOORAH, ale co to vidí oči mé. Na pódiu se instalují tympány a objevuje se tam obrýlená šedivá hlava vrchního tympánisty ze slovutných Masters Hammer. Že by nejdříve hráli Sukkhu, ve kterých jsou také tympány? Ale kde kurva jsou divoženky ze Sukkhu? Moorah jsem si zběžně poslechl doma a nelíbilo se mi to, takže jsem si nezjišťoval sestavu ani nic jiného podobného a právě proto mi uteklo, že nejspíš tedy Silenthell účinkuje i v této kapele. Zvuková zkouška proběhla následovně: "Doporučuju kytary stáhnout vejšky, včera ty švýcaři to neudělali a měli zpíči zvuk..." Načež kytarista udělá co mu náš Pán doporučil. "Vole to je domluva, když nemusíš švýcarsky..." Všichni kdo to slyšeli propukli v hurónský smích.
Jdu si pro pivko k baru a slyším faráře jak spokojeně od zvukové zkoušky křičí na Věrku za barem "Věru, pusť tam něco." Věrka to pustí. "Hraje to?" "Hraje, ale není to slyšet." Začnu se tlemit... Farář se ke mě otočí a povidá mi: "Toho si nevšímej, to je moje paní." Poté jsme obeznámeni s tím, že nastává historický okamžik, neboť v sestavě MOORAH se představí dva bývalí členové kultovních Masters Hammer. Silenthella jsem už zmiňoval a tím druhým nebyl nikdo jiný než Ferenc Feco, paličkobijec. Sympatický zpěvák lomeno kytarista dal pokyn k začátku akce a Moorah spustili svůj, na mě až moc technický black/death. Zvuk měli hutný a hlasitý. Ekvivalentem k člověku, bych jejich zvuk přirovnal ke Škopkový ze známé série letních komedií Slunce Seno.... Bohužel hudebně je mi to vzdáleno, tak se věnuju pivku. Klub se trochu zaplnil, ale stále to nebylo jako předešlý večer.
Naštěstí z mého pohledu nehráli moc dlouho a najednou byl konec a na scéně se začaly objevovat zlověstně nalíčení členové kapely SUKKHU. Kolem se začínaji motat Švýcaři a Švýcarka ve značně zubožených stavech... Zvuková zkouška probíhala následovně: "To je v píííííči ty vole... Nejsou tympány. Já vim, protože ste mi neřekli že budou tympány a kabely sou v piči." Všechno s úsměvem na rtech, protože kabel se nacházel ve vedlejší místnosti. "Ňáký intro? Gore mrdací? Nic? Bubnuj!" Tympánista začne tympánovat známou melodii a do toho začne vřískat zpěvačka... "To je Honza málem králem vole, ježibabu ztlumíme..." Pak dostávají pokyn k hraní, načež se basistka, kudrnatá to ženština ptá "My nedáme tajnej nástup?" Odpovědí jí bylo "Jedem vy kurvy! Hobluj!!" "Nemáme bubeníka". "To nevadí!" Takhle když to píšu, neshledávám na tom ani já nic komického, ale věřte, že každá přítomná nasraná blackmetalová tvář se vždycky při zvukovce rozjasnila úsměvem. Když se našel bubeník, mohlo se začít.
Zvuk byl opravdu silný. Člověk se musí podivit nad tím, kde se to z těch bedýnek vůbec bere. Farář od baru huláká "Satanská nevěsta zpívá! Kurva to je hlas!" A má pravdu. Takovejhle ječák neměl ani Dani Filth v dobách největší slávy. Tohle bych si rozmyslel mít ji doma a poslat ji do piče jako moji ženu, kdyby na mě zařvala "Utři prach a umej nádobí zmrdeeee blueeeaaaarghh!" Sklopil bych uši a bez keců utřel prach a umyl nádobí blueargh. Takhle nějak zpívala. Zvuk opět krásně čitelný, nahlas a narozdíl od předchozí kapely byly i tympáni slyšet. Shrnout by se jednou větou dali takhle: Absolutně démonická show se skvělým zvukem, dvěma dívkami a členem Masters Hammer s šikovným kytaristou v popředí a bicmenem v pozadí. Sakra potřebuje někdo na poslední večer roku něco víc? Já teda ne. Jednoznačně nejlepší Sukkhu co jsem za svoji chabou existenci viděl. Proběhly i jakés takés serepetičky v podobě krásného nového nerezového řetězu z železářství, bronzový korbel z kovošrotu, trnová koruna bez trnů z květinářství. Krásné rituální vystoupení. Paní sousedka vůbec neví, o co přichází, když do klubu nezavítá a podporuje jeho zavření.
Sukkhu skončili o trochu dříve než chtěli, jestli jsem dobře zaslechl, měli problémy se šlapkou. A tou samozřejmě není myšlena ani jedna členka uskupení, ale ta píčovina, na kterou šlape bubeník a tluče s ní na buben.... Švýcaři neustále běhají k baru s prázdným sklem a zpět s plným. A proč ne? Poslední kapela, kterou jsem minulý rok shlédl, byla kolumbijská smečka BLOOD AND DISASTER. I když smečka... Oni to byli dva šoumeni a smečka by asi měla mít víc členů. Zvuková zkouška tentokrát byla krutě jednoduchá. Pan farář zařval do mikrofonu "Uaaaaaaaa! Je to venku slyšet?" Koukal přitom na mě, tak jsem zařval "Uaaaaaaa jo je." A bylo připraveno. Tohle mi bude chybět... Takže Kolumbijci nastoupili ve dvou a byl to masakr. Zvukově to nemohlo být dobré, protože chyběla basa a jak jsem si všiml v jedné instrumentální skladbě, vůbec nebyly slyšet kopáky. Šíleným satanským blackmetalem se prezentovali tihle dva sympaťáci, kteří hráli jak o život. Přesně jako Japonci když hrajou grindcore. Jako kdyby po nich měl nastat konec světa a okamžitě po seskočení z pódia měli chcípnout. Po třetím songu zpěvák pozvedl láhev s ohnivou vodou a zavřískal "Nastrafi!" Kluci hrajou, jak kdyby jim hořela koudel u prdele, klub se citelně vyprázdnil, ale ti, kteří zůstali, museli být nadšeni. Takovou kapelu jen tak někde neuvidíte. To nasazení s vědomím, že hrajou pro dvacet lidí. Na to musí mít člověk kolumbijský koule. Farář co chvíli přicválá do kotle podpořit tyhle kluky kokainový, jednou dokonce se sekyrkou v ruce, a když zrovna nemůže, řve od baru "Fabiano, máj sejtn san kurva tady je ticho...." Dvěma slovy bych charakterizoval jejich muziku jako černej bordel. Máme tu šíleného vřískajícího kolumbijce v kolumbijštině, bicí bez kopáků a kytaru, která jede hlavně vejšky a středy. A tak to má být. Totální underground!! Chvílemi to bylo opravdu skvostné ale chvílemi, právě díky absenci basy tak trochu uplně hluché.
Ve čtvrt na půlnoc je konec. Jdu se rozloučit s farářem a opouštíme toto ikonické místo. O pět stovek za vstupné a tři stovky za tílko chudší, o šest Plzní plnější. Když se přehoupnul rok 2023 do roku 2024, právě jsme projížděli kolem Jičína a měli jsme tak možnost sledovat z auta v bezpečí sucha a tepla ohňostroje všemožných měst a vesnic cestou. Ten nejlepší bych řekl měli v Úlibicích. Na druhou stranu, kdo by kurva chtěl trávit začátek roku v autě s ošklivým vousatým klukem? Asi nikdo žejo... Velký dík patří Amorfisovi, že na sebe vztáhl řidičské břímě a samozřejmě panu farářovi za dva úžasné večery plné skvělé muziky. Díky kluci!
Jediným a hlavním důvodem, proč jsme vyrazili na tenhle koncert bylo podívat se do Mladé Boleslavi, jak funguje výroba pojebanejch elektromobilů... Kecám! Samozřejmě že nás tam přilákal blackmetal, který nemá v mé blízkosti moc na růžích ustláno. A taky hlavně obhlídnout legendární klub Farářova sluj, o kterém nám náš společný přítel Pavouk vypravoval v superlativech. A to v takových superlativech, že k nám ze severu dorazil i SODík, aby společně se mnou tenhle klub prozkoumal. Když jsme zaparkovali a málem způsobili dopravní nehodu, platíme vstupné 350Kč a vcházíme do designově vymazlené sluje, která vzhledem věrně kopíruje svoje jméno. Když si kupujeme pivo (Krakonoš za 35Kč), probíhá zvuková zkouška švédských Scitalis. Se zvukem jsou problémy, něco se nedaří a farář nervózně pobíhá a lamentuje, že je to všechno v prdeli a na hovno. Nejde jim nějak nazvučit zpěv a kytary. Nakonec to nějak ušmodrchaji a jejich zvuková zkouška končí prohlášením: Zapamatujte si, jak to máte nastavený. Pak si muzikanti sbalili svoje fidlátka a na pódium naběhla druhá kapela a začala zvukově zkoušet. Zajímavý postup, který jsem za svoji koncertní fanouškovskou kariéru ještě nezažil. Než se nazvučili Infernal Cult, prohlížíme si parádní prostory totálně undergroundového klubu. Výzdoba, všeljaké propriety a malůvky v nás vzbuzují nadšení!!
Trpělivě čekáme na první kapelu. Start akce měl být v 18:30hodin mladoboleslavského času. Předem jsem se u pořadatele informoval, protože například minulý týden, když jsem chtěl zajet po práci do Hořic na jednu pidiakci, na můj dotaz, kdy začne hrát první kapela, mi bylo odpovězeno Až přijdou lidi. Jestli nějaký přijdou. Tak jsem se jim na to vysral. V objektu se nacházela i jedna půvabná zrzka s kroužkem v nose, o které SODík prohlásil že je divná (jako lidi co volili Fialu a jeho bandu dementů). Podle mě ta zrzka byla krásná, stejně jako všechny ostatní zrzky... INFERNAL CULT začínají hrát v 18:56h, tedy v čase mezi půl sedmou a sedmou, jak mě informoval dva dny předem pan pořadatel. Zvukově to nakonec nebylo tak zlé, jak to vypadalo, že to bude. Zvuk byl prostě jinej. Při deathmetalu bych asi prskal, jenže deatmetalisti jsou vyměklí rozněžnění honiči. My co milujeme blackmetal potřebujeme trochu té špiny v hudbě. Když jsem šel ze zadní části hlediště vyzkoušet zvuk k pódiu, což bylo mimochodem 5 metrů (ano, takhle malá je Farářova sluj), zjistil jsem, že z předních reprobeden do obecenstva jde jenom zpěv. Jestli to tak mělo být, nebo se to prostě nedalo díky zpětným vazbám nazvučit jinak, netuším. Kytary a bicí do lidí (kterých tam mohlo být kolem čtyřiceti, a jak SODík poznamenal, že kdyby přišlo o deset lidí víc, tak je plno), zařezávaly ze zadních velkých beden umístěných za muzikanty, hned vedle zamřížovaného visícího Ježíše Krista, Pána našeho... Když se pak vrátím do zadních pozic, sympaťák farář, se se mnou přivítal slovy. Veverka? Růžová veverka? Já jsem se koukal na fejsbůk na fotky abych tě poznal. Dal jsem mu totiž echo, že do Sluje pojedu poprvé. Velmi milé gesto od něj. Vedle mě stál týpek s lepším foťákem, který fotil celý večer. Farář za ním přišel a v rachotu muziky mu něco říkal, načež fotograf ho začal fotit. Hned na to na něj farář řve aby ho slyšel i on MĚ NE TY VOLE, FOŤ KAPELU!! Odcházím vyhledat WC a po jeho použití se vracím na fenomenální píseň v pomalém tempu. Stojím hned za zrzavou krutopírkou, která je prostě k zakousnutí!! Koukám kolem sebe a vidím Silenthella a i zbytek kapely Sukkhu. Hezké, když kapela podpoří jinou kapelu návštěvou koncertu. Všichni kolem jsou naprosto v pohodě. Nikdo se nijak politicky neprojevuje, nikdo nevysává krev z papenských tepen, všichni se baví a i já si užíval zrzavočernou mši... Po padesátipěti minutách odhodili členové kapely Infernal Cult roušky a byl konec jejich dřevního blackmetalu s dřevním zvukem. Paráda!!
Zašel jsem si koupit dvě LP desky od Švédů, i když jsem je nikdy neslyšel. Jednu si nechávám podepsat. Mám z toho všeho tam ohromnou radost, jako děcko když dostane k narozeninám Lego. Kromě zrzky se ve sluji pohybovalo ještě několik dalších krásných děvčat. Blackmetal a pěkné holky. Co víc si přát? Druhá kapela na paškál přijela z Prahééé (stejně jako první) a patrně to vzali přes Černobyl, kde byli odklízet jaderný odpad. Nestačili se převléknout a tak na pódium vyhupsli v plynových maskách a slušivých outfitech. Můj soudruh nebožtík učitel Vítek by měl radost. Vždy měl totiž o pracovních sobotách radost, když jsme si na základní škole chlorem čistili plynové masky a nasadili si je a pak při branném cvičení s pytlíkama přigumičkovanýma na nohách jsme probíhali kouřem z dýmovnice... Oplynomaskovaná kapela byli samozřejmě NAURRAKAR, které jsem nikdy neviděl a na které jsem se hodně těšil a kteří nám zasadili tvrdou ránu. Jejich blackmetal byl jako kopanec do rozkroku. Zvuk byl opět na undergroundové úrovni a i když v průběhu vystoupení nikdo nic neladil, připadalo mi, že se vylepšuje a zesiluje. A hlasitou hudbu já rád, tuze rád! Došlo i na opravu mikrofonu, což jsem využil k dalšímu pochcání Farářovy sluje na místech tomu příšluných. Vracím se na výbornou písničku Uranfaust. Ovšem následná, poslední, ta mě rozsekala na sračku a donutila jít utratit nějaký prachy za 2 CDčka Naurrakar. A to i když zrovna ta poslední písnička ještě na žádném CD není. Nevadí, přikoupíme až bude.
Čekáme na hlavní hvězdy, které si dávají hodně načas, což je průser, protože by se mělo končit ve 22h, což okomentoval farář, že Zase přijedou. Myslel tím samozřejmě pány v uniformách, kteří nám mají pomáhat a také chránit, což oni ale nikdy nedělají. Bohužel hned vedle sluje prý bydlí jedna nesympatická paní, která nedokáže vstřebat metalovou muziku co je trochu slyšet i venku. Patrně z toho důvodu Fafářova sluj bude pokračovat jen do konce roku, jak nám bylo sděleno farářem, který už zase nervozně pobíhá sem a tam, protože kapela nemá ještě ani postavené bicí a už měla hrát! Prej: Si tam sakra malujou čůráky! Inu image a blackmetal prostě musí být pospolu. Farář nás ještě zve na další blackmetalový koncert v květnu, ale bohužel v ten termín budeme na jiné akci, a hned na to začne skandovat SCITALIS! SCITALIS! Jestli to bylo tím skandováním, nebo už headlineři byli připravení nevím, ale za chviličku už naskákali zmalovaní čertíci se svými nástroji před nás a začali do nás hrnout jejich verzi blackmetalu. Jejich vizáž společně s krásnými prostory klubu a stroboskopem lomeno světlem umístěným na zemi za kytaristovými zády, vypadala skvěle! Zvuk měli takovej, jakej si udělali na začátku (Zapamatujte si jak to máte nastavený.) Nebylo to nic moc. Zpěv docela v prdeli, kytary docela v piči. Jenže když jste přivřeli oči a zaposlouchali se, tak jste slyšeli přesně to, co jste slyšet chtěli. Neskutečnej námrd v podání těchhle Swerige zmrdů. Rázem jste zapomněli na obstrukce s malováním čuráků. Chemie Scitalis vs. Farářova sluj fungovala skvěle. Poočku jsem sledoval vchod, jestli do klubu vtrhnou pomáhat a chránit muži zákona a vymlátěji nás tam nunčakama. Nestalo se tak. Paní sousedka měla asi dobrou náladu... Scitalis končí ve 22:20 hodin, já ze země sbírám trsátko Scitalis, kradu setlist Scitalis za což mi zpěvák věnuje pravý blackmetalový úsměv, a my mizíme z klubu. Nadšeni. Spokojeni. Uspokojeni. Velká škoda, že klub bude končit. Teď když jsem si do něj našel cestu...
SOBOTA
Druhá část víkendového dvojáku se konala ve městě perníku plněného rybím tukem, tedy v Pardubicích. Naprosto a diametrálně odlišná akce s prostředím, na které jsem byl před pár hodinami. Do Pardubic jsem jako řidiče určil Amorfise, protože mi přišlo úsměvné, že nebude moct požívat slasti chmelové limonády na koncertě, kde se točí 8 druhů piv. Hahaha, strašná prdel prej... Ale tak třeba by mu ty piva nechutnaly... Když jsme přijížděli do Pardubic, strhla se vodní smršť. Stěrače nestíhaly, někteří řidiči zastavovali u krajnic, protože místo silnice se místy jednalo spíš o řeku. Ti co nezastavili a pokračovali dál spíš plavali ve svých autech než že by jeli po silnici. Docela síla. S parkováním tentokrát nebyly problémy. Asi proto, že bylo málo hodin. A nyní je čas na VS. z názvu tohoto dvojreportu. Porovnávat Farářovu sluj s klubem ABC je stejně uhozený, jako porovnávat anorektičku s Halinou Pawlowskou. Zatímco mladoboleslavská Farářova sluj je malý, temný, špinavý, absolutně undergroundový klub pro slušné lidi, pardubický ABC klub je rozlehlý světlý, čistý, přetopený prostor, s vypolstrovanými křesílky, šatnou, DJpultíkem a malou diskotékou, velkým koncertním sálem se špičkovou aparaturou. UFF. Tolik tedy k VS. z nadpisu.
Zároveň s festivalem OBSCENE SOCIETY, který se na scénu vrátil po deseti letech, probíhal i minifestival minipivovarů. Ceny piva se pohybovaly od 50ti do 70ti korun českých. To je o 15 až 35 korun víc, než den předtím v Mladé Boleslavi prosím pěkně. Myslím že při našich platech je 70Kč za pivo fialová nehoráznost, jenže s tím neudělám nic. A podle všeho bude hůř... Na čepu tedy bylo 8 druhů piv a když se mě u baru slečna za pípou ptala, které si dám, ukázal jsem na nabídku, kouknul na kluky a řekl Tak dáme sjezdovku, ne? Tím bylo myšleno samozřejmě jedno pivko po druhém pěkně všechny. Amorfisovi zacukaly koutky, ve kterých se objevila pěna ze slin. Jako první jsem si dal pivko Slash, které bylo naprosto boží! Medvědovi tyhle silný pivka moc nechutnaly, ale já si je užíval plnými doušky. Přesně podle plánu začala burácet první kapela MILLIGAN. Znělo mi to jako jakýsi takový moderní deathmetal možná i core. Líbilo se mi to. Mělo to naprosto špičkový zvuk. Návštěvnost byla uspokojivá. Kluci řikali, že Milligan je takovej kolovrátek a nebavilo je to. Já si je užíval až do konce. Potím se jak píča před prvním šukem, protože klub je naprosto nepřirozeně a zbytečně přetopen. Nesnáším to kurva! Na keteryngu je k dispozici tofu, čočková polévka, chléb s pomazánkou (za 85Kč!!), vegegulage s fazolemi. Nic co by mému tělu prospělo...
Druhé pivko, kterým ochlazuji mé propocené tělo bylo Yuzu Proud - mělo čerstvou květinovou příchuť a bylo prostě vynikající! Druhá kapela která vystoupila v Ábécéčku byli trasheři REFORE. Nejsem na ten treš tak ulítlej jako kluci, ale i tak se mi to docela líbilo. Refore matlali (v dobrým slova smyslu) Slayer, Kreator a Anthrax. Dobré to bylo. Zvuk byl excelentní a lidí ještě přibylo.
Chci pokračovat ve sjezdovce pivní nabídky, a objednávám si pivo No Idols!, ale paní za barem mi natáčí znovu Slashe. Nevadí. Dobrej důvod mít o pivo víc. Třetí kapelou která vystoupila na prknech, co znamenají "obscénní společnost" byli crustpunkoví CONQUESTIO. Paradoxně i když měli dvě kytary v sestavě, zvuk nebyl ideální v porovnání s předešlými. Co napsat k této kapele, když neholduju crustu ani punku? Měli zpěvačku. Na zádech měla batůžek ve tvaru zvířátka. Ječela do mikrofonu jak když ji někdo kopne do koulí (ano i to je v dnešním zvráceném superkorektním světě možné). Kdyby nebylo zpěvačky, nebylo by na kapele nic zajímavého. Ale to je jen můj názor, který nemusíte respektovat.
Tady by měla být fotka kapely Conquestio, ale jak se mi to poslední dobou stává, neuložila se ani jedna...
Jdu si pro pivo Ventill od Proudu a opět si pochutnávám. Seru na to, že to stojí tolik prachů. Dalšími vystoupivšími byli SICK SINUS SYNDROME, kteří na scénu vtrhli v době covidu a kteří přesně vědí, co chceme slyšet. Jejich muzika je jak shnilé maso na uříznuté noze pohozené v mokrém příkopu. Prostě šťavnatá, plná červů, rozkládajícíse, zapáchající,... Asi v polovině setu proběhl křest nového alba, které jsem si chtěl koupit na vinylu, ale ještě nebyl k dispozici a stejně díky drahému pivu by mi na něj nezbyly peníze. Aneb jak kapely přicházejí o rito díky nenažranosti pivovarů a debilní vládě. CDčko křtil Martin z Pungent Stench a mám takové tušení, že se bude prodávat víc než dobře. Sick Sinus Syndrome zaplnili mezeru na trhu, protože tak jak hrají oni, dneska už moc kapel nehraje. Nikdo nehraje jako starý Carcass. A přitom to všichni chtějí slyšet. Dobrá práce!!
Kochám se pohledy na krásné dívky, kterých se tam sešla spousta. Lidí je stále víc a další přicházejí. Aby taky ne, když soupiska slibovala pořádné pecky! Když si vzpomenu na předchozí Obscene Society festival z před deseti lety, který byl pro třicet lidí v pardubické Ponorce, musím se usmát. Kluci jdou na večeři a já, protože překvapivě nemám potřebu, můžu sledovat LYCANTROPHY, které bez zpěvačky Zdishy vidím potřetí a poprvé z toho se mi líbili. Možná díky požitým pivům vyšších voltáží, nebo díky výbornému zvuku, cojávim, přišlo mi to krutopřísně tvrdé a rychlé. Líbilo se mi to!
Dávám si pivko Matylda a těším se na DISFIGURED CORPSE. S nimi mě pojí hlavně to, jak jsem jako nezkušený návštěvník koncertů na jednom z prvních festivalů Obscene Extreme zašel do hospody v Trutnově na oběd a přisedl si na poslední volné místo ke dvoum týpkům, z nichž vylezlo, že jeden z nich je Třískala ze Sparku a druhý že obsluhuje kytaru v kapele Disfigured Corpse. Byl jsem na sebe pyšný, že obědvám s kapelou... Dnešní Disfigured Corpse mě kurevsky bavili. Vůbec jsem nečekal že by to mohl být takový nářez. Nevím už jak bych všechny ty skvělý kapely popisoval. Kytarista měl hezké tričko Depeche Mode, jejichž logo bylo vyvedeno v kostnatém fontu jako staré logo Napalm Death. Zatímco kluci do sebe ládovali burgry, já byl tak strašně spokojenej zase s muzikou. Utvořil se i kotel, kdy přede mě na zemi přistál jeden kotlář přímo na záda. Pokouším se ho svojí chabou muskulaturou zvednout za pomocí ostatních a když ho zvedneme, někdo na mě zezadu vyleje pivo. Jsem zmáčenej, smrdím pivem ale bylo to boží!
Zašel jsem si pro další pivko. Měl to být Podlipák, ale už došel. Takže sjezdovku nedokončím. Nevadí. Kupuju si tedy Krahulíka a těším se s klukama na ČAD. Když začali hrát, nad hlavou se mi rozsvítil pomyslný neon s nápisem Může mi prosím někdo ukázat člověka, který jim dělal zvuk? Čad moji milí měli totiž zvuk ve stavu geniálním. Jejich show byla opět plná zábavných keců sympatického zpěváka. Na pódium se vyhoupla krásná dívka, vyhrnula si tričko a ukázala nám své dokonalé jedničky a pak skočila do lidí. Miluju ji!! Bohužel koncert byl ukončen předčasně uprostřed písničky. Neviděl jsem co přesně se stalo, protože jsem zrovna psal SMSku, ale snad tam nějaký fanoušek pěstí poslal k zemi securiťáka. ČAD tedy odcházejí asi mírně nahněvaní...
Když jsem šel chcát, cestou k mušli si pěkně potáhnu chrchel pomalu až z prdele. Otočí se na mě s nevraživým pohledem týpek co už chcal. Sděluju mu, že to bych si nedovolil flusnout mu to na záda. On mi odpověděl, že takhle za zády to zní nepříjemně, stejně jako ty sráči chcimíři. V tu chvíli jsem mu to chtěl flusnout do xichtu. Přesně kvůli těmhle debilům to v republice jde všechno do piče. Kokot. Na další kapelu jsem zvědavý nebyl, ale stejně jsem na ni zavítal. LAHAR mi přišli takoví neslaní nemastní a stejně i klukům kterým v žilách koluje thrash. Blbý je, že došlo skoro všechno pivo. SHIT!
Další kapela byl jeden velký návrat. INGROWING to po letech dali konečně zase dohromady. Zvukově to nebylo tak vymazlený jako třeba u ČAD ale pořád se tu bavíme o grindcore, ve kterém většina lidí tam venku vůbec nepoznává hudbu. Velká škoda, že nemají v sestavě ještě jednu kytaru. Byl by jejich náhul víc náhulovější. Já byl s jejich setem nadmíru spokojený
První headliner CRIPPLE BASTARDS slaví letos 35 let na scéně a tak jsem očekával, že by mohli zabrouzdat do uplný minulosti a oblažit nás několika noisegrindovými fláky. Bohužel se tak nestalo. Zpěvák Giulio jako vždy pekelně soustředěný skoro v transu řval, halekal, blil, do mikrofonu a najednou ticho. Vypadl zvuk kytaristovi. Oprava trvala asi pět minut, v nichž nás bicmen potěšil sólem na jeho nástroj, tak jak to dělají Manowar. Když se technická chyba opravila, kapela spustila moji nejoblíbenější písničku S.L.U.T.S. Krásný song. Jinak mě ale Cripple Bastard trochu zklamali. Na můj vkus je v jejich novější tvorbě až moc zpěvu a spousta písniček mi přijde takových jakoby sterilních. Když ale zahrají něco starýho, je to úplně jiná kapela. Škoda.
Do finále na PUNGENT STENCH jdu s nealkoholickým zázvorovým pivem. Už na první pohled na pódiu je oproti minulým rokům vidět změna, kdy zmizel charismatický basák a nahradil ho Jacek, který to měl všechno na háku. Tvářil se jak kdyby mu ulítly včely, naprosto bez zájmu, prostě to odbrnkal a vyližte si prdel... I když tvorbu kromě prvních dvou alb nemám naposlouchanou, jejich pro mě neznámé písničky se mi líbily. Zvukově jejich prasárna byla opět v naprostém pořádku a i přes flegmatického basáka, byli Pungent Stench rozhodně nejlepší kapelou festivalu.
Vracíme kelímky, loučíme se se známými, s klubem ABC, který nám poskytl skvělé útočiště a budeme doufat, že příští rok se tu zase všichni sejdeme. Byl to dobrej víkend!!
