Tenhle den jako kdyby se pořadatelé akcí zbláznili. Však posuďte sami. V mém kraji, tedy královehradeckém, který je na metalové akce všeho druhu často dost skoupý, se na sobotu v mé dojezdové vzdálenosti sešlo několik akcí na kterých bych chtěl být. Že bylo tolik akcí dokazuje i to, že ve dvou řádkách mám tvar slova "akce" pětkrát. Tak například v Kutné hoře se konalo pozdvižení U KOŘENŮ HORY kde mimo jiné zahráli moji oblíbení Mallephyr.
V legendárním pardubickém Žluťáku slavila legendární česká kapela Needful Things své třicáté narozeniny po boku legendárních Rotten Sound. Tahle akce určitě byla legendární.
Jak už název dnešního reportu a minulý čas zmíněných Kutných Hor a Žluťáků napovídá, vybral jsem si to nejčernější co jsem mohl, můj milovaný blackmetal. A nezměnilo na tom nic ani to, že ve stejný den se moje bývalé spolužačky rozhodly pořádat první třídní sraz po třicetidvouch letech od ukončení základní školy. Možná kdyby spolužačkám voněly jejich kundy sírou, plivaly oheň, jezdily na bradatých kozlech s ňadry odhalenými a uctívaly Satana, že bych se k nim přidal. Ale popíjet Sračkopramen v místní hospodě a navzájem předstírat zájem o fotky dětí těch druhých, to fakt ne. A aby byl výčet úplný, nesmím zapomenout na šipkový turnaj, který potěším svojí návštěvou vždy, když se nikde nic neděje. Pomyslný jazýček vah se přehoupl ve prospěch SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ.
Jediná pravidelná čistě blackmetalová sešlost v mém kraji. Na piču, že moji kámoši do metalové zbraně se blackmetalu bojí a jezdí jen na uhlazené deathové koncerty a thrashové pidlikání, takže jsem opět musel vyrazit sám. Budiž jim to ale odpuštěné, neboť se vydali do zmíněného Žluťáku na zmíněnou akci, kde bych taky skončil, kdybych si nevybral černou muziku. Ještě než jsem vyrazil do Hradce, stavil jsem se na turnaji v šipkách kde jsem skončil někde uprostřed. A ještě že tak, protože kdybych ještě jednou vyhrál, už bych musel odstoupit z turnaje, abych stihl šestý Švarcesový Kénigrac. No i když... Do Pavijána přijižídím asi deset minut před plánovaným začátkem blackmetalového večírku. Platím vstupné 300Kč (podle mě to bylo málo a myslím, že pan pořadatel na tom zase prodělal bačkory). Pak podporuju kapelu Sukkhu a kupuju si jejich LP. Chtěl jsem i tričko, ale to se mi nelíbilo. A to že se mi nelíbilo, se zase nelíbilo jejich basačce. Upřímně, bylo jí to uplně jedno, jestli se zrovna mě líbí nebo nelíbí jejich tričko, ale i tak promiň že se mi nelíbí. Cestou s deskou do auta podporuju kapelu Kraake a kupuju si jejich tričko. Protože se mi líbí. Pak se konečně porozhlídnu po klubu, jestli tam není někdo známej. Kromě několika členů kapel a pana pořadatele nikdo. Ale jinak bylo zaplněno pěkně na první pohled. Téměř všechna místa k sezení byla obsazena povětšinou černě oděnými xichty, jak doporučuje etika na slušný blackmetalový koncert. Zajdu si pro pomelovýho Birella a víš co? Nebejt toho hnusnýho vedra, který tak nenávidím, tak by mi nechybělo vůbec nic.
Vlastně jedna věc mi chyběla, a sice začátek podle plánu. Vysvětlím, aby nedošlo k nějaký mejlce. Vždycky tady prskám na to, že se začátek koncertu posune tu o půl hodiny, tu o hodinu. Začínat se podle informací na facebooku mělo v 19:30 hodin. Když se nic nedělo, sednul jsem si ke dvoum takovým postraším sympaťákům, kteří jak jsem pochopil, přišli už v hodin 18, neboť prý "Na plagátu bylo napsaný vod šesti." Nevim, plakát jsem neviděl, řídím se tím, co se objeví na sociální síti. Dědkové pokračují: "Vono by to už začlo, ale vedle hraje nějaká filharmonie, tak se musí počkat až dofidlaji." Ty vole to si děláš prdel!! Proč kurva nepočkaji filharmonisti až skončí Schwarzes Königgrätz? Už od 5. března věděli, že tam budeme mít černou mši. A pak jsme to my, kdo musí pokorně sklopit hlavy, držet hubu a krok? FUCK!! Ovšem pokud filharmonie svoje fidlání ohlásila již před pátým březnem, naše ponížená pozice byla na místě. Je zajímavé, že docela hlučná dětská diskotéka s trdelníkem a skákacím hradem, která probíhala na druhém břehu řeky, jim nevadila... No nic, budem doufat, že houslistům popraskaly smyčce, dirigent dostal uprostřed představení průjem a flétnistky měly akutní záchvat zvracení. Naše černé hodování tedy začalo v půl deváté kapelou DARK METHODISM. Je zajímavé, že tahle banda má z vystupujících kapel co do počtu nejvíc vydaných CD, na scéně je už relativně dlouho a dostali pozici otvíráku. Jak jsem záhy zjistil, pozice to byla asi oprávněná. Musím trochu kritizovat. Né že by se mi to nelíbilo, a možná že můj úsudek je ovlivněn tím, že jsem se začal nekontrolovatelně potit, kdy se moje chabá tělesná schránka patrně rozhodla vyloučit všechny sračky co jsem za poslední měsíc vstřebal ve formě potu, ale nějak mě jejich hudba, kterou bych označil za black´n´roll nebo punk´n´black, navíc s takovým zasviněným zvukem, zkrátka mě to nějak zvlášť na prdel neposadilo. Jenže co já vim o blackmetalu. Vlastně dohromady nic. Třeba právě takhle to má znít. Kapela to určitě takhle chtěla, protože jinak by po čtyřech vydaných CD něco vymyslela. Když ke mě později před třetí kapelou přišel mladý sympatický muž s tím, že ho neznám, ale on že moc rád čte tyhle moje blitky, tak on to vystihnul naprosto přesně, když jsme se chvíli bavili právě o Dark Methodism. Prohlásil totiž "Hele, snažili se, no..." A přesně tohle to vystihuje. Mě samotnýho by tenhle výraz hodnocení nikdy nenapadl, takže jsem mu rovnou vpálil, že jeho hodnocení použiju. Díky kámo, vytrhnul jsi mi trn z prdele!
Hned jak dohrají, jdu se vyvětrat a cestou podporuju kapelu Necromanth a kupuju si jejich tričko. A posílám jedno veliký sorry týpkovi, co tam kvůli mě prohrabal a přeházel celou bednu triček, než našel XL, který se mi ale zdálo malý, takže jsem škemral o 2XL, který se ve výsledku vůbec nemuselo hledat, protože jeden exemplář visel na ramínku jako předváděcí kousek, a které když jsem si zkusil, tak jsem zjistil, že je mi velké (sláva, ještě nejsu takový vypíčený tlustý kokot), takže jsem zase pak vysíral, že chci XL. Tyhlety velikosti, kdy každý výrobce má tričko jinak veliký, je peklo. Chtěl jsem pak ještě podpořit samotný festival koupí festivalového trička, ale měli už jen velikost L, a to by nebylo nic pro mě. V tom bych už vypadal jak vypíčený tlustý kokot. Tak snad příští rok a předobjednávám si bílou verzi. Děkuji. Když se vrátím do víru dění, rozcvičují se KRAAKE a dle zvukové zkoušky to bude zvukově i hudebně jiná liga. Ale úplně jiná! Pan zpěvák Ježek si vyzul svá bagančata, poté sundal ponožky, načež se objevily jeho trollí ladné nožky, čímž bylo potvrzeno, že je vše připraveno a může se začít hrát, což se po krátkém krákajícím intru také stalo. V porovnání s předchozí kapelou vás při poslechu Kraake MUSELO napadnout Ty vole tohle je blackmetal! Mnohem hlasitější než předchozí kapela, mnohem rychlejší než předchozí kapela. A taky mnohem lepší. Kurva to byla taková smršť! Nevim co se divím, však jsem je před měsícem viděl v Litoměřicích a tuším měli i stejný setlist, ale tam se mi zdáli pomalejší. Možná to bylo pivem, které jsem si v Litoměřicích dopřával oproti hradeckému koncertu, kde jsem si pivo nedopřával. Kraake v mých uších bez debat kraakají vyšší příčky blackmetalové extraligy. A třeba se poserte. A nemyslel jsem si to sám. Odezva od lidí byla velká a dokonce došlo i na pařbu v první lajně, včetně kudrnaté sympaťačky, která své kadeře ani na chvíli nenechala v klidu a celý set poctivě proházela hlavou. Dobře ty!!
Ty vole to je strašný ty moje fotky :-) Už bych asi fakt měl zakoupit nový aparát na pořizování fotek. Hele jednou možná. Ale spíš ne. Jsem srdcař a telefon s třípalcovým displejem kterým to fotím, prostě nic nepřekoná. Vždycky mám velký problém najít nějakou použitelnou fotku. Když si vezmete tu co vidíte výše, že je nejpovedenější a nejostřejší ze všech co jsem s Kraake vyfotil, tak si asi plácnete o čelo jako tihle magoři. To už se ale po lokálu začínají pohybovat zmalované dívčí xichtíky a chlapské xichty z kapely SUKKHU. Vypadají všichni skvěle, nicméně zpěvačka svou vizáž dotáhla k dokonalosti. Nádhera!! A pokud mě zrak nešálil, tak zrzavá!! Teď by tu měl být slintající smajlík ale taková věc se k blackmetalovému koncertu nehodí. (Kdo holduje zrzkám, nechť se podívá na tenhle jinej můj blog.) Vizuálně dokonalá zpěvačka, později za mikrofonem perfektní, pohybově bych to nejlépe ohodnotil udiveným obličejem a zdviženým obočím. Stejně jako všichni z kapely. UFF! SODík mi psal, že jsme Sukkhu s touto zpěvačkou už jednou viděli u Faráře, já si myslím, že neviděli, takže jsem bral tuhle sestavu Sukkhu pro mě jako novou. Začátek koncertu měli vyveden dramatickým nástupem z útrob hospody, kdy svižnou chůzí jeden po druhém neohroženě přišli na pódium. V tu chvíli mě napadlo, jak by podobný nástup provedli třeba na Wackenu, mezi 80ti tisícema lidí... Co se týká designu, měli to fakt vymazlený. A nyní nastává opět kritická chvilka mého telefonu, který si vybral stávkující chvíli v tu nejnevhodnější chvíli, protože si na chvíli vyměnila zpěvačka pozici s kytaristou a já měl chvíli na to, abych si ji vyfotil z blízka. Jenže v tu chvíli na chvíli prostě telefon vypověděl poslušnost. Takže máte peška. Najděte si to na síti od profesionálních fotografů. Stojí to za to!! A při tom si můžete poslechnout velmi pěkný rozhovor se třemi členy Sukkhu. Myslel jsem si, že Kraake ten večer nebudou mít už konkurenci, ale hele je Sukkhu! Jeden neví, co se mu líbilo víc. Šlapalo jim to neskutečně a snad kromě jakéhosi rušivého pískání v začátku setu, byli absolutně boží... tedy čertí... Však i tympány byly KONEČNĚ výborně nazvučené. Více slov netřeba.
Když Sukkhu sklidili svoje fidlátka, naběhnou čerti z planety NECROMANTH. Oni byli jedinou kapelou večera, která měla v sestavě dvě kytary. Hned jak spustí, tak si člověk vybaví devadesátkový ranný Gorgoroth, který všichni tak milujeme. Hudba Necromanth se nese právě v duchu prvních třech gorgorotích alb. Nebo aspoň mě to tak přišlo. Trochu mě nasralo, že se oddělilo zrno od plev a dav asi padesáti lidí na poslední kapelu prořídl zhruba na polovičku. Ti co odešli neměli možnost shlédnout čiré nasrané zlo vložené do rychlých, syrových songů, které byly proložené pomalými epickými pasážemi. Valím uši jak hrajou dobře. Jedna píseň, tuším čtvrtá nebo pátá od konce, to byl vyloženě rituál. Vole to by filharmonici čuměli!! A stejně jako Sukkhu měli nástup na pódium, Necromanth měli obdobný výstup, kdy jeden po druhém opustili prkna co znamenají peklo a nechali tam jen kytaristu, který dorifoval do finále a stylově tak zakončil šestý ročník Schwarzes Königgrätz. Velká škoda, že Necromanth nemají žádné LP a dokonce ani CD. Mají jen MC a to je pro mě KO. Tak snad se brzo dočkám a budu si moct něco koupit do mé skromné sbírky. Velký dík panu pořadatelovi za to, že do toho zase šel a že na tom zase nejspíš prodělal trenky nebo bačkory, nebo něco jinýho. Potlesk ve stoje kámo!!
A pro zasmání několik párů fotek pro představu, z čeho jsem vybíral ty výše... Stačí kliknout sem.
Poněvadž už nevím pořádně jak vokecávat ty moje reporty, aby v nich bylo aspoň něco, tak tenhle, předsilvestrovský a silvestrovský report, musím začít už dvacátého páteho dvanáctý, tedy na pojebanýho Štěpána. To jsem byl totiž zachvácen nějakým moribundusem. Jako poslední z rodiny jsem odolával angíně, kterou si děti a drahá choť prodělaly v listopadu a prosinci. Mě zachvátila jen taková slabá rýmička, takže na toho Štěpána se mi udělal knedlík v krku a bublina u nosu a já musel malinkato přehodnotit další můj program. Na 27.12. jsme měli nachystanou besídku, kde jsme se měli nezřízeně opíjet a brutálně přežírat, ale musel jsem svoji účast zrušit. Marně mě po telefonu přemlouvali někteří členové naší vesnické party, kteří na besídku šli, abych šel také. Byl jsem neoblomný. Nehodlal jsem tam svými hleny a nudlemi nikoho nakazit. Bylo mi to líto, neboť tyto akce a besídky bývají vždycky velké!! Druhý takový záchytný bod čtrnáctidenního volna měl být pátek, kdy jsem měl jít do mé oblíbené hospody na pivko. Ze stejných důvodů jsem ani tam nešel, i když už po rýmičce nebylo ni vidu, ni slechu. Škoda no, neboť servírka Zuzka je božííí...
Dostáváme se tedy k předsilvestří sobotě a tu jsem si už ujít nenechal. Aby taky jo, když program ve Farářově sluji, která se pro normální veřejnost, rozuměj pro vyznavače undergroundové metalové muziky, v roce dva tisíce dvacet čtyři uzavírá. Škoda. A škoda by bylo nevyužít poslední možné chvíle být součástí tohoto jedinečného místa. Stejného názoru byli i někteří z naší festivalové kavalerie, takže jsme se tam sešli opět v plné síle a jako minule, Bylo nás pět. Tmavo-oranžový leták nás lákal na zajímavá jména. Naurrakar jsem poprvé viděl až letos na jaře, taky v tomto klubu, podruhé pak na podzim a teď potřetí. Dobrá bilance. Infernal Cult hráli společně s Naurrakar na jaře, takže také žádná neznámá. Neznámou se pro mě stali pouze švýcarští Heathen Heretic. A ti se také stali jedinou kapelou, kterou jsem kdy viděl dva dny po sobě na dvou různých akcích. Ale o tom až později.
Po zaplacení vstupného, které bylo mimořádně 400Kč jsme dostali (já už podruhé, kluci poprvé) kartičku se zajacem, kterou jsme si u baru vyměnili za plzeňskou hladinku. Pro mě na piču, že jsem řídil a bylo to tedy pro mě pivo poslední. Někdo se možná pozastaví nad tím, že za tři kapely jsou čtyři stovky hodně. Odečtětě od ceny vstupného 60Kč za zajace vyměněného za pivo, cesťák a nějakou tu korunu pro pražské kapely a z těch platících 50ti lidí, nebo kolik jich tam bylo, vám pro švýcarskou kapelu moc nezbyde. Neviděl bych tedy výši vstupného jako nějakou hrozbu. Když jsem u baru čekal na své vytoužené první a poslední pivo, všiml jsem si, že klub je zaplněn po čárku a že o místo před kapelou budou probíhat pěstní a loketní boje. Maličko mě orosilo, protože ani jednomu ze dvou zmíněných soubojů neholduji díky své netrénované ochablé muskulatuře svalstva, ale zase nepřijel jsem za kapelama, abych stál někde v piče stranou. Také jsem si všiml, že se v klubu nachází spousta krásných dívek a já opět musím smeknout před jejich metalovým půvabem a přirozeností. Žádné zkurvené diskotékové typy, ale opravdu hezké holky. Že nekecám svědčí i to, že jeden čtenář tohoto blogu, kterého zmiňuju jako "sympatického barda v mikině Absurd" v jednom z minulých reportů, za mnou přišel a zmínil se mi, že jak píšu někdy o tom, že tam jsou holky v množství větším než malém, tak že to se právě děje. Děvčata, jestli to některá čtete, děkuji vám za to že jste! Když jsem psal, že nás tam bylo pět jako minule, tím jsem samozřejmě nemyslel, že nás tam bylo šest, nebo čtyři, ale pět. A sice ve stejném složení jako minule, tedy Medvěd, Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdr, Amorfis, já a SODík. A právě SODík, neznalý poměru obrázku se zajáčikem, se mi stydlivě svěřil, že když si šel na bar pro pivo, rázný pan Farář na něj spustil: "Máš králíka?" A SODík, který nevěděl která bije, se Farářovi svěřil, že "Měl jsem králíka k obědu." Nakonec si to vysvětlili a kdyby SODík četl pozorně moje reporty, mohl se této trapné situaci vyhnout. Tolik tedy k zajacům, dívkám a pivu. Na řadě je první kapela, INFERNAL CULT, v jejíchž řadách nově působí dívka barvy vlasů té nejkrásnější, tedy zrzavé. Já miluju zrzavé vlasy. Na holkách. Důkazem budiž zrzavý blog, jehož jsem autorem.
Zrzavá vampýrka obšťastňovala hru na strunu basové kytary svými důkladně obřezanými předloktími. Kdysi jsem jednu takovou pingloval. Málem vykrvácela při jejich podřezávacích stavech... Je ale pravda, že taky měla tak pětkrát větší řezy, než zrzavá basistka. Všichni členové kapely měli koronavirus a protože jak všichni víme, Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě, jak trapně a neprofesionálně tvrdili takzvaní odborníci při pandemii Covid-19, když si celý národ jak banda píč a pičusů vyráběli ze starých prochcaných prostěradel roušky. No zkrátka všichni z kapely měli nasazené roušky s logem kapely a docela jsem je litoval, protože i když venku docela zima, v klubu se to vydýchalo a třeba já, ač bez roušky, byl jsem po skončení Infernal Cult propocen. Kapela nám představila krásný pražský blackmetal plný hezkých melodií, různých temp a kvalitních skřeků. Pravdou ovšem je, že kytary byly trochu utopené a zpěv také. Kytara se po stížnostech z řad obecenstva po prvním songu trochu zesilovala, ale stále to nebylo ono. Takže zvukově to ideální nebylo. Ale kdo chtěl v Infernal Cult najít si tam to svoje, ten si to tam našel. Stejně jako já. Našel jsem si tam zrzatou vampýřici, blackmetal a parádní atmosféru.
Po koncertě jsem přihopkal ke zpěvákovi, který si odnášel kytaru do auta, a vedl s ním tuto konverzaci:
"Chlapče, zastav se prosím."
"Ano mládenče? S čím ti mohu být nápomocen?"
"Rád bych se tě optal, zda-li zde nemáte nějaké CD s vaší jedinečnou hudbou."
"Musím tě bohužel zklamat, ale nic zde nemáme."
"To si děláš prdel vole? Tak vy jedete na koncert a nevezmete s sebou žádný cédéčka? Ty vole běž do piče, teda nemyslim abys šel do piče ale víš jak to myslím..."
"Ano vím a chápu tvé rozpoložení, avšak v tuto chvíli ti nemohu být nápomocen. Jsme aktivní na sociálních sítích a CD se dá objednat."
"Ok, ozvu se ti..."
Jo, takhle nějak probíhal náš rozhovor ze kterého vyplývá, že CD jsem nepořídil. Nevadí. Objednáme... A najednou se začalo blýskat. Nebylo to rozhodně na lepší časy, protože ten kdo vidí jak to doopravdy je, že naše vláda zoufalců posírá všechno na co sáhne, musí mu být jasné, že na lepší časy se blýskat nemohlo. Zrovna probíhal shluk účastníků koncertu před zdí. A to byl právě ten důvod blýskání se. Za chvíli jsme i my stáli na pobídku jedné slečny u zdi a fotili se na hromadné foto. Když jsme před fotografem paroháčovali, všiml jsem si, že u paní sousedky, která je dle všeho zřejmě svině nepřející metalové muzice, vlastně by si mohla podat ruku s televizemi a rádii, že má na balkoně otevřené balkonové dveře asi na dvacet centimetrů. Když nás pan fotograf pobídl slovy "Dívejte se sem na toho čůráka" (myslel tím sebe) z útrob balkonu se najednou zjevila popelavá tvář vrásčité postavy paní sousedky, která za sebou nechutně zabouchla její nasrané balkonové dveře a zmizela ve svém čarodějnickém doupěti. Až mi přešel mráz po zádech. Nedovedu si představit, jak by tahle dáma v letech vypadala, kdybychom tam začali obcovat s kozly, vyvolávat Belzebuba a řezat hlavy kolemjdoucím dětem. To přeci metalisti dělají, nebo ne? Po focení se většina lidí odebrala zpět do vyhřátého klubu, ale já se trochu zdržel psaním poznámky pro tento report a do klubu jsem dorazil o chvíli později. A už jsem se před kapelu nedostal. Stál jsem tedy v první lajně uplně u repráků. Zkouška zvuku druhé kapely, NAURRAKAR, mohla začít.
Byl jsem asi jediný, kdo při zkoušce zvuku poznal, že kytarista hraje melodii písničky "Bílá Liga" od nejnebezpečnější kapely na světě hned po Burzum a Absurd, tedy od Orlíku. Jak jsem to poznal, že to nikdo nepoznal? No jednoduše. Nikdo nereagoval. Nikdo nebyl pohoršen, a nikdo neprotestoval. A mě to bylo u prdele. Poněvadž jsem přišel později, nedostal jsem se do kotle, ale nevadilo mi to. Aspoň jsem měl kapelu hned u sebe a mohl jsem si vychutnávat její toxickou vizáž. Nemohly chybět plynové masky a kabáty, přesně tak jak to má být, když bouchne jaderná elektrárna. Na piču ale bylo, že zvuk přímo u repráků stál za hovno. Respektive kytary a basa byly potlačeny zpěvem. Ten všechno přehlušil. No aspoň jsem mohl zahájit studium zpěvu pana zpěváka. Výsledek studia: Prospěl s vyznamenáním. Vřískal, řval, zpíval, hulákal, chrčel, sípal.
Bylo to zajímavé to takhle slyšet a dokonce, ač to nebývá u mých videí zvykem, je z videa poznat, co zde popisuji. Kluci nadšeně říkali, že zvuk byl uplně výborný v hledišti a že se jim Naurrakar líbil jak sviň. Však jsem jim o nich taky básnil že jsou výborní. Hned jak skončili, šel jsem se juknout, zda nemají s sebou CDčka, kterými bych doplnil svoji skrovnou sbírku, ale nic tam neměli. Kurva do piče co je to za novou pražskou módu nevzít s sebou na prodej krabičku s pár cédéčkama? Nějaký statný jinoch mi chválí mikinu Evil Regiment a já se trošku uklidnil z toho zklamání absence CDček na prodej. Před hlavní hvězdou ze Švýcarska mě upozorňuje Spajdr, že mají také v sestavě dívku. Takže rychle vyvětrat venku a šup zpátky na značky, abych něco zase neprosral.
Postavil jsem se ke sloupu, odkud se dobře natáčí, je tam dobrý zvuk a ještě i malý stoleček. Slečna zpěvačka byla krásná, i když ne zrzavá, ale měla v sobě takovou přirozenou krásu, kterou měla jedna moje bývalá spolužačka, která vyšukala půl školy a hrozně ji šukat bavilo. Přesně tohle na mě sálalo ze zpěvačky. Zdravá živočišnost. A když začala zpívat, tak jsem se ten večer podruhé zamiloval. Poprvé samozřejmě do basistky Infernal Cult. Společně s druhým zpěvákem, který obsluhoval i kytarový aparát tvořili vypečenou pěveckou dvojici, která chvíli jela ve stylu kráska a zvíře, chvíli black a death. Oba zpívali fakt dobře, i když třeba čisté zpěvy zpěvaččiny nebyly úplně čisté. Vše vynahradila nasazením při growlingu a screamingu. Bylo vidět že si zpěv užívá a když zrovna nějakou delší chvíli nezpívala, tak provětrávala poctivým pařením své havraní kadeře. Já oba zpěvy slyšel od začátku dobře, ale kousek ode mě stojící Amorfis si stěžoval, že neslyšel skoro nic. A tím se dostáváme k obrovskému výseru, a tím byl zvuk kapely HEATHEN HERETIC. Od začátku byl divnej a špatnej.
První písnička byla uplně v prdeli. Jestli jsem si dobře všiml, dvorní fotograf z kotle mával směrem k baru, patrně na pana faráře, ať s tím zvukem jde něco udělat. Ale než se k tomu farář dostal, uběhly tři songy, které zněly jako hovno v tabatěrce. Úplně to odrovnalo požitek z kapely a jejich muziky. Když to farář konečně začal ladit, ozvaly se obrovské zpětné vazby a pak hřímání hromů a dštění blesků Páně Farářova směrem do hlediště "No vidíš to ty čuráku, teď sem to kuli tobě rozmrdal..." Když to farář jakž takž vyladil, stejně to nebylo ono, ale nějak se to postupně furt zlepšovalo, nebo jsme si zvykli na to jak blbě to zní, nevim. Každopádně poslední čtyři songy mě přesvědčily o kvalitě hudby, kterou Heathen Heretic předvedli a já okamžitě po skončení koncertu zašel koupit vytoužené CDčko. Opravdu se mi jejich melodická muzika, naladěná směrem k blacku a trošku deathu, se spoustou různorodých vokálů, líbila, i když třeba Medvěd z ní moc nadšený nebyl. Ale jak píšu, mohlo to všechno být tím zkurveným zvukem. Navíc, CDčko v digipackové verzi za dvě stě korun českých, to by nekoupil jen.... jen ten, kdo by to nekoupil. Z naší party Bylo nás pět, si CDčko koupili 4 členové. Za zmínku snad ještě stojí, že zvuk byl tak v prdeli ze začátku, že při páté písničce se z něj najednou skácel šedovlasý kudrnáč a povalil stoleček s pivama přede mnou a vyválel se na zemi. Bouchl se do hlavy, tak snad bude chlápek v pořádku. Držíme palce! Spajdr tradičně lovil setlist a na lov šel, když už to vypadalo, že bude kapela končit. Jenže nakonec dali ještě tři songy a náš milý Spajdr musel počkat, než si pro něj mohl natáhnout jednu z jeho osmi končetin. Před desátou hodinou, právě když začal být zvuk dobrý a vystoupení gradovalo, se najednou koncertní sál vylidnil. Jako kdyby mladoboleslavští pospíchali na poslední šalinu. Mezi vylidněnými byl i dvoumetrový, alkoholem podroušený junák, který mi celou dobu překážel ve výhledu. Blbec přišel o to nejlepší. Ale díky ti chlape, já konečně mohl to nejlepší dobře vidět. Předsilvestří tedy dopadlo tak jak dopadlo. Kapely dopadly na absolutní jedničku. Děvčata dopadla na jedničku s hvězdičkou. Šedovlasý kudrnáč dopadl hubou na podlahu...
Tam kde jsme v předsilvestří noci skončili, tam jsme na silvestra začali, s tím, že zvuk první předkapely, včerejšího headlinera, švýcarských HEATHEN HERETIC, šlapal jak švýcarské hodinky. O tom, že měli zvuk velmi dobrý svědčí i to, že ještě než začali hrát, tak jsem Amorfisovi řekl, že když budou mít dobrej zvuk, tak že si pak půjdu k nim koupit tílko. A vzhledem k tomu, že tílko je již zařazeno v mojí garderóbě, znamená to, že měli dobrý zvuk. Ale nebylo to jednoduché se k tomu dobrat. Pan farář, patrně vědom si, že večer předtím stál zvuk za vyližprdel, lítal a snažil se všechno mít ťyp ťop. O čemž svědčí i jeho láteření "Čí je to hlava?" (možná to pojmenoval jinak, nevím, ale jednalo se o nějaký hranatý přístroj). Ozve se člen kapely Moorah "Moje vole.""Dej si to kurva do piči to překáží a zvuk nejde ven hoď to přes plot do prdele. Do piči to je problém bo co.." Celý klub se bavil tím, jak Jirka zase nadává, ale mám takové tušení, že tentokrát to bylo trochu divadlo.
Každopádně zvuk Heathen Heretic byl perfektní. Zpěvačka byla krásná a perfektní a v čistých zpěvech byla jistější než předešlý večer. Výhled jsem měl na kapelu také skvělý, neboť oproti předchozímu večeru, kdy se přede mě postavil dvoumetrový habán v požehnaném stavu, tento večer se přede mě postavila tak malinkatá holčina, že by mohla sát mé sémě ve stoje. Ihned po skončení jsem si zašel koupit zmíněné tílko. Chtěl jsem klasicky na sebe velikost XL. Když jsem na to ale kouknul, zkonstatoval jsem, že tohle by bylo malý snad i Amorfisovi, který má postavu alá Rambo v prášku. Mojí chabou ingliš si tedy vyžaduji 2XL a omlouvám se Švýcarovi, že jsem "too much fat boy" načež on reaguje s úsměvem od Curychu po Košice, že "Oh no, its O.K. This is Switzerland size..." Tílko jsem si odnesl do auta a od té doby jsme Švýcary viděli už jen přisáté k půllitrům a flaškám. K jejich vystoupení ještě toliko, že to v porovnání s předešlým večerem byla úplně jiná kapela. Kvalitní zvuk dokáže divy... ovšem ne na přiložených videích...
Přítomno bylo podstatně méně lidí než předešlý večer. Odhadl bych to tak o třetinu méně. A myslím, že to večeru pouze prospělo. Nemuseli jsme se tak mačkat. Na řadě je druhá kapela MOORAH, ale co to vidí oči mé. Na pódiu se instalují tympány a objevuje se tam obrýlená šedivá hlava vrchního tympánisty ze slovutných Masters Hammer. Že by nejdříve hráli Sukkhu, ve kterých jsou také tympány? Ale kde kurva jsou divoženky ze Sukkhu? Moorah jsem si zběžně poslechl doma a nelíbilo se mi to, takže jsem si nezjišťoval sestavu ani nic jiného podobného a právě proto mi uteklo, že nejspíš tedy Silenthell účinkuje i v této kapele. Zvuková zkouška proběhla následovně: "Doporučuju kytary stáhnout vejšky, včera ty švýcaři to neudělali a měli zpíči zvuk..." Načež kytarista udělá co mu náš Pán doporučil. "Vole to je domluva, když nemusíš švýcarsky..." Všichni kdo to slyšeli propukli v hurónský smích.
Jdu si pro pivko k baru a slyším faráře jak spokojeně od zvukové zkoušky křičí na Věrku za barem "Věru, pusť tam něco." Věrka to pustí. "Hraje to?" "Hraje, ale není to slyšet." Začnu se tlemit... Farář se ke mě otočí a povidá mi: "Toho si nevšímej, to je moje paní." Poté jsme obeznámeni s tím, že nastává historický okamžik, neboť v sestavě MOORAH se představí dva bývalí členové kultovních Masters Hammer. Silenthella jsem už zmiňoval a tím druhým nebyl nikdo jiný než Ferenc Feco, paličkobijec. Sympatický zpěvák lomeno kytarista dal pokyn k začátku akce a Moorah spustili svůj, na mě až moc technický black/death. Zvuk měli hutný a hlasitý. Ekvivalentem k člověku, bych jejich zvuk přirovnal ke Škopkový ze známé série letních komedií Slunce Seno.... Bohužel hudebně je mi to vzdáleno, tak se věnuju pivku. Klub se trochu zaplnil, ale stále to nebylo jako předešlý večer.
Naštěstí z mého pohledu nehráli moc dlouho a najednou byl konec a na scéně se začaly objevovat zlověstně nalíčení členové kapely SUKKHU. Kolem se začínaji motat Švýcaři a Švýcarka ve značně zubožených stavech... Zvuková zkouška probíhala následovně: "To je v píííííči ty vole... Nejsou tympány. Já vim, protože ste mi neřekli že budou tympány a kabely sou v piči." Všechno s úsměvem na rtech, protože kabel se nacházel ve vedlejší místnosti. "Ňáký intro? Gore mrdací? Nic? Bubnuj!" Tympánista začne tympánovat známou melodii a do toho začne vřískat zpěvačka... "To je Honza málem králem vole, ježibabu ztlumíme..." Pak dostávají pokyn k hraní, načež se basistka, kudrnatá to ženština ptá "My nedáme tajnej nástup?" Odpovědí jí bylo "Jedem vy kurvy! Hobluj!!" "Nemáme bubeníka". "To nevadí!" Takhle když to píšu, neshledávám na tom ani já nic komického, ale věřte, že každá přítomná nasraná blackmetalová tvář se vždycky při zvukovce rozjasnila úsměvem. Když se našel bubeník, mohlo se začít.
Zvuk byl opravdu silný. Člověk se musí podivit nad tím, kde se to z těch bedýnek vůbec bere. Farář od baru huláká "Satanská nevěsta zpívá! Kurva to je hlas!" A má pravdu. Takovejhle ječák neměl ani Dani Filth v dobách největší slávy. Tohle bych si rozmyslel mít ji doma a poslat ji do piče jako moji ženu, kdyby na mě zařvala "Utři prach a umej nádobí zmrdeeee blueeeaaaarghh!" Sklopil bych uši a bez keců utřel prach a umyl nádobí blueargh. Takhle nějak zpívala. Zvuk opět krásně čitelný, nahlas a narozdíl od předchozí kapely byly i tympáni slyšet. Shrnout by se jednou větou dali takhle: Absolutně démonická show se skvělým zvukem, dvěma dívkami a členem Masters Hammer s šikovným kytaristou v popředí a bicmenem v pozadí. Sakra potřebuje někdo na poslední večer roku něco víc? Já teda ne. Jednoznačně nejlepší Sukkhu co jsem za svoji chabou existenci viděl. Proběhly i jakés takés serepetičky v podobě krásného nového nerezového řetězu z železářství, bronzový korbel z kovošrotu, trnová koruna bez trnů z květinářství. Krásné rituální vystoupení. Paní sousedka vůbec neví, o co přichází, když do klubu nezavítá a podporuje jeho zavření.
Sukkhu skončili o trochu dříve než chtěli, jestli jsem dobře zaslechl, měli problémy se šlapkou. A tou samozřejmě není myšlena ani jedna členka uskupení, ale ta píčovina, na kterou šlape bubeník a tluče s ní na buben.... Švýcaři neustále běhají k baru s prázdným sklem a zpět s plným. A proč ne? Poslední kapela, kterou jsem minulý rok shlédl, byla kolumbijská smečka BLOOD AND DISASTER. I když smečka... Oni to byli dva šoumeni a smečka by asi měla mít víc členů. Zvuková zkouška tentokrát byla krutě jednoduchá. Pan farář zařval do mikrofonu "Uaaaaaaaa! Je to venku slyšet?" Koukal přitom na mě, tak jsem zařval "Uaaaaaaa jo je." A bylo připraveno. Tohle mi bude chybět... Takže Kolumbijci nastoupili ve dvou a byl to masakr. Zvukově to nemohlo být dobré, protože chyběla basa a jak jsem si všiml v jedné instrumentální skladbě, vůbec nebyly slyšet kopáky. Šíleným satanským blackmetalem se prezentovali tihle dva sympaťáci, kteří hráli jak o život. Přesně jako Japonci když hrajou grindcore. Jako kdyby po nich měl nastat konec světa a okamžitě po seskočení z pódia měli chcípnout. Po třetím songu zpěvák pozvedl láhev s ohnivou vodou a zavřískal "Nastrafi!" Kluci hrajou, jak kdyby jim hořela koudel u prdele, klub se citelně vyprázdnil, ale ti, kteří zůstali, museli být nadšeni. Takovou kapelu jen tak někde neuvidíte. To nasazení s vědomím, že hrajou pro dvacet lidí. Na to musí mít člověk kolumbijský koule. Farář co chvíli přicválá do kotle podpořit tyhle kluky kokainový, jednou dokonce se sekyrkou v ruce, a když zrovna nemůže, řve od baru "Fabiano, máj sejtn san kurva tady je ticho...." Dvěma slovy bych charakterizoval jejich muziku jako černej bordel. Máme tu šíleného vřískajícího kolumbijce v kolumbijštině, bicí bez kopáků a kytaru, která jede hlavně vejšky a středy. A tak to má být. Totální underground!! Chvílemi to bylo opravdu skvostné ale chvílemi, právě díky absenci basy tak trochu uplně hluché.
Ve čtvrt na půlnoc je konec. Jdu se rozloučit s farářem a opouštíme toto ikonické místo. O pět stovek za vstupné a tři stovky za tílko chudší, o šest Plzní plnější. Když se přehoupnul rok 2023 do roku 2024, právě jsme projížděli kolem Jičína a měli jsme tak možnost sledovat z auta v bezpečí sucha a tepla ohňostroje všemožných měst a vesnic cestou. Ten nejlepší bych řekl měli v Úlibicích. Na druhou stranu, kdo by kurva chtěl trávit začátek roku v autě s ošklivým vousatým klukem? Asi nikdo žejo... Velký dík patří Amorfisovi, že na sebe vztáhl řidičské břímě a samozřejmě panu farářovi za dva úžasné večery plné skvělé muziky. Díky kluci!
Jakýmsi rozloučením se s festivalovou sezónou roku dvoutisícého dvacátého třetího, který byl pro mě osobně festivaly naplněn na maximum (květen NTEY, červen CZDF, červenec OEF, srpen DCP), což možná do budoucna budu muset omezit, se stal UNITED IN BRUTALITY. Jenže když ona je moje milovaná žena vždycky tak nadšená, když vypadnu na tři až pět dnů z baráku a zklamaná mě při mém návratu vítá slovy "To už seš tady?", tak já ty koncerty a festivaly vlastně navštěvuju jen kvůli jejímu dobrému pocitu. Tak moc ji miluji... Dobře, tak už jsme všichni dozvraceli a vrhneme se na festival, který jsem už na jaře označoval za nejlepší akci tohoto roku. Jak to dopadlo se dozví nenáročný čtenář níže. Do kempu u Ferdinanda jsem letos z naší party jel sám (!!!), protože pro Magiho tenhle festival není, on je spíš na ten Deathcore a gore, Medvěd s Amorfisem naprosto nerozvážně už na jaře naplánovali cestu na otočku na koncert ...And Oceans, který se konal v horoucích prdelích v termínu festivalu a na který nakonec samozřejmě nejeli právě proto, že se konal v horoucích prdelích. Já uvažoval rozumně a když jsem na plakátu uviděl jako bonus i tři blackmetalové kapely, Srbská kamenice pro mě byla jasná volba, stejně jako pro toho ogara poctivá káva Jihlavanka ve známé reklamě. Chatku jsem tedy zabůkoval i když jsem vůbec nevěděl, jestli ji naplníme.
Jirka, takřečený Karel, zlořečený Pavouk, neboli Spajdrmen přislíbil, že v chatce se mnou složí po proposlouchaných dnech a vypitých hektolitrech piv velmi rád svá záda na postel a posledním do naší tříčlenné party byl dnes ještě nezmíněný SODík, který též nedbal řečí o koncertě ...And Oceans a jako rozumně uvažující člověk nezazmatkoval a stejně jako já, zakoupil už na jaře vstupenku na podzim na United In Brutality. Tato akce byla v kempu u Ferdinanda poslední akcí pod hlavičkou pana Prokoše. Od příště se jeho festivaly stěhují do jiné lokality, o čemž se jistě zmíním v reportu za 8 měsíců. Vyjel jsem tedy sám s tím, že se s klukama sejdu až na místě. Ale že se s jedním z nich sejdu takovým způsobem, že jsme ke kempu přijížděli hned za sebou, jsem nečekal. Po zaplacení parkovného, zabydlení se a okouknutí situace (téměř nulová návštěva) jsme zašli na první pivo. K dispozici byla jedenáctka od pivovaru Březňák, a dvanáctka od Zlatého bažanta anebo polotmavá třináctka od pivovaru Beránek. My si dali za 40Kč Březňáka a upřímně, nebylo to dobrý. Jestli to byly první piva, nebo to ten bezpředněvrchnězubý (to jako že neměl přední vrchní zuby) kluk nějak ošulil, nevíme. Každopádně když jsme si šli pro druhé pivko, pochválil jsem mu zuby, načež se na mě upřímě nahněval, což nechápu, když jsem mu je pochválil. Jasně, neměl je tam, ale kdyby měl, byly by hezký. Druhé pivo bylo už dobré a s oním klukem jsme se pak zkamarádili a na pivo jsem chodil povětšinou k němu. Zubní hněv byl tedy zakopán. Slabá kritika se z mých úst snesla na programovou kartičku, která byla opět pro šeroslepé hůře čitelná, protože pozdější kapely v programu byly napsané tmavě žlutou až jakousi oranžovou na černém podkladu. Nevím proč to pořadatelé tak hrotí designově. Přece v jednoduchosti je krása. Černá na bílém, popřípadě bílá na černém. Nic se nečte líp. Honem jdeme koupit vstupenky na příští rok na jaro na Nice To Eat You festival a já jsem hned o 4 tisíce lehčí, protože kupuju i pro kluky, kteří nepřijeli. Po zkásnutí 3500Kč za ubytování (tisícovku zálohu jsem platil už na jaře) jsem tak byl mínus sedum a půl litru za hodinu. Dobře já... Z čtvrtečního programu vypadla kapela Devilpriest, kterou chtěl vidět Spajdrmen, takže trošku pičoval ale ne moc, protože o tom věděl už dopředu. Čekáme na SODíka až se na to vykašle v práci a dorazí za námi a už se nemůžeme dočkat první kapely. Vždycky mezi festivalama jsme nadržení na živou muziku, takže i kdyby hrála sebevětší sračka, bude se nám to líbit. Když vidím přijíždět známou dáčiji bílé barvy, řikám Spajdrmenovi: "Hele SODík přijel. Serem na něj." Vůbec nevim proč, ale oba jsme se začali řehtat. SODík přijel akorát, koupil si pivko a začala hrát první kapela COWER. Již jsem je jednou viděl v rámci festivalu Orthodox fest a na rozjezd jsou tyhle tak nějak zábavový kapely prostě v pořádku. Navíc ta nekontrolovatelná erekce z absence muziky mezi jednotlivými festivaly... Cower byli prostě v pohodě i když jsme na ně nevydrželi celý set. Měli jsme si toho tolik co vyprávět za ty tři týdny co jsme se neviděli. Sedíme tedy u stolu a mlčíme a najednou přijedou velkej Jára s malým Járou a já malýmu Járovi chválím jeho tričko Darkthrone a druhým dechem ho zpražím, že já mám tento motiv na mikině zipové a také vytetovaný na noze. To aby si nemyslel, že je něco extra... Zašel jsem si koupit tričko o velikosti přežraného atleta, tedy XXXXL a sám na to čumím jak blbec, že mi ani není moc velký. Když oni menší neměli a já ho chtěl...
Druhá kapela ve čtvrtek už od začátku pro mě byl jasný headliner. Byli to KRAAKE, které jsem ještě neviděl ale vím, že jsou dobří. Soudě tak dle desky, kterou jsem onehdá zakoupil za plitký peníz na nějakém šopu ve výprodeji. Kraake zahráli skvěle. Skvělý blackmetal. Uplně boží!...ehm satanový. Prostě takové, jaké to mělo být. Nepotřebuju ke štěstí vidět Gorgoroth a Kampfar, nebo nějaké jiné hvězdy na monstrfestivalech. Bohatě mi stačí ke štěstí Kraake v Srbské Kamenici. A i lidem se to líbilo. V jejich tvářích bylo vidět štěstí. Nebylo nás tam sice mnoho ale všichni byli nadšeni. Nikdo nečekal, že by se to takhle mohlo povést, protože přeci jenom, tento festival, potažmo všechno co pořádá Láďa Prokoš, se vždy obešlo bez blackmetalu. Nevím proč je blackmetalu na festivalech, když už tam nějaký je, tak málo. Takže budu jen tiše doufat, že si pořadatelé jen tak oťukali náš zájem o blackmetal a že třeba příště bude o jednu podobnou kapelu více. A klidně zase jen ve čtvrtek a klidně zase českou scénu. Na WC jsem se od jednoho močícího dozvěděl, že "je lepší se pořádně vychcat, než si špatně zamrdat. Tý vole ten blekmetal byl skvělej. Sem to držel ale neodešel jsem. Kraake to tady rozsekali." Moje slova!! Kraake při vystoupení věnovali jednu písničku i svému kamarádovi, který se na ně přijel podívat až z Norska.
A hned další kapela opět nadchla. SUKKHU jsem letos už jednou viděl, nebo to bylo loni? kdo si to má pamatovat... Vždycky rád vidím ženy v metalu a kapela Sukkhu nám nabízí hned dvě upírky. Jednu na zpěvu a druhou na strunném nástroji. Ovšem mít dívku v kapele s sebou přináší riziko, že když zakřičím obligátní "hobluj pičo!", nemuselo by se to setkat s takovým úsměvem, jako když v kapele žádná dívka není... Nesmí chybět Vlasta, který chodí kolem kotle a na krku má bafomet, jak zpívá František Štorm na skvělém albu "Mantras" od Masters Hammer. (I když nevím proč Vlasta, když na tympány hraje Honza Přibyl....) A samozřejmě zbytek kapely a hodně dýmu a spousta vřískání a riffů a šminků.... Opět smekám předkožku, já mám blackmetal prostě rád. Navíc mi nějak víc začalo chutnat pivo a lil jsem jedno od druhého, což mělo za následek něco, o čemž se zmíním později. Kapela Sukkhu zaujala snad každého, protože venku nezůstal vůbec nikdo. Při jejich setu jsem polknul dvě píva. A předtim nevim kolik piv, takže na další kapelu HENYCH666 jsem byl slušně pod parou. Pamatuju si ale že pro mě Henych byl zklamáním. Čekal jsem něco jiného. Celý mi to přišlo jako revival band odněkud z Horní Dolní. Já vím, že se rouhám, protože Vlasta Henych je pro mnohé modlou. Já v něm viděl obtloustlého staříka snažícího se těžit ze své minulosti u TORRu. Sorry. Ale bylo mi to co? Bylo mi to jedno. V žilách mi proudil Březňák a já se těšil na český ČAD v podobě poslední čtvrteční kapely HEJTMAN.
Vůbec nevím, proč jsem si je zaškatulkoval jako český ČAD, když ve čtvrtek mi tak vůbec nezněli. Teď by se tu hodila věta že "asi jsem měl málo piv" ale to fakt ne hele. Dokonce se mi i SODík svěřil, že mě takhle opiveného ještě neviděl. Zkrátka a jednoduše užil jsem si písničku Píseň černých vran, kterou si Hejtman vypůjčil od legendárních Maniac Butcher a zbytek Hejtmana jsem bral jako hudební kulisu k mému vrávorání. Po Hejtmanovi stále nemám dost a tak si jdu pro pivo a sedám si u stolu ke kamarádům na lavičku. Možná to bude ta samá lavička, ze které jsem spadl tady, protože mě opět vyhodila ze sedla ošklivým způsobem. Spadl jsem dozadu, jebnul jsem se o hranu stolu do zátylku a samozřejmě na sebe vylil celý pivo. To mám za všechny ty sračky co tady píšu a jak pomlouvám levičáky a pětikoalici a dementní Pražáky. Karma mě dostihla ale já ji měl uplně v piči. Všichni jsme se tomu smáli. Já teda až po chvilce, kdy jsem zjistil, že jsem si neprorazil lebku. Nepletu-li se, proběhl ještě i horký zázvorový nápoj a pak se šlo na ubikaci nabírat síly na páteční program, který byl nabušený pro mě povětšinou neznámými jmény... Když ráno otevřeme oko, nikdo na chatě nehuláká, nikdo nechlastá a nebublá z prdele. Napadlo mě v tu chvíli, že kluci si možná sypou popel na hlavu, že se s námi nejeli rozloučit s kempem u Ferdinanda, ale to je prostě už život. A nyní si dáme kulinářské okénko.
V minulém reportu jsem se zmínil o jistém starém fotrovi, vyžraném chacharovi, který si vydělává tím, že na jůtůb hází pěkný videa, jak žere v různých restauracích a hodnotí to. A protože jsme nedávno shlédli jedno z jeho posledních videí z Retro bufetu 1982 a nacházeli jsme se zrovna poblíž Nového Boru, tak jsme se rozhodli, že na oběd zajedeme právě tam. Řídil SODík, který si to vymyslel. A protože je to hrdý seveřan, chtěl nám ukázat ty nejkrutopřísnější uličky a zákrutičky a kopečky jeho kraje, takže nás do Nového Boru táhnul strašnejma prdelema a dírama, což nelibě nesl Spajdrmenův pajšl. Když jsme přijeli k bufetu, zaparkovali jsme na posledním možném místě na přilehlém parkovišťátku. Vešli jsme do provozovny a rázem jsme se ocitli v roce 1982. Snad jen oholené nohy a umělé kozy, slečny oběd vydávající, neměl s komunismem nic společného. Jinak tam ale bylo všechno tak, jak si to mlhavě pamatuju z dětství. Na první pohled všechno šedivý, obyčejný, umělý, hnusný. No a na druhý pohled zjistíte, že to tam všechno šedivý, obyčejný, umělý a hnusný opravdu je. Jako výzdoba slouží obrazy belzebuba Husáka, různé sovětské uniformy, starý psací stroj a já nevim co tam ještě všechno bylo za píčoviny. Nějaká fotka interiéru je dole pod videem pokud se nemýlím... My se tam ale přijeli nažrat. Už předem jsem byl tak nějak rozhodnutý, že si dám polévku a svíčkovou. SODíka jsem tím také nahlodal. Jen Spajdrmen měnil barvu z růžovoučkých líček na takovou jakoby zelinkavou. Když mi neskutečně hrudníkově sympatická blondýnka vydala jídlo, odnesl jsem si ho ke stolu, který Spajdrmen naprosto ale uplně blbě vybral na druhým konci místnosti (asi aby to měl conejblíže ke dveřím hehe), což se při nesení plného talíře polévky se zbytkovým alkoholem v krvi, jeví jako nepřekonatelná vzdálenost při kličkování mezi dalšími stoly, započali jsme jíst. Polévka byla skvělá a já ji vyjedl celou jako slušný hošíček. Narozdíl od SODíka, na kterého jí bylo prý hodně. Ano bylo jí mnohem více než dostanete v nových restauracích, kde vám většinou donesou malou mističku a v ní kydnuto trochu něčeho. My dostali poctivou porci výborného hovězího vývaru do klasického hlubokého talíře jako u babičky. Jen ty lžíce by mohli mít větší. Já malou neumím jíst a vždycky se zakydám. Vlastně příbor taky nesplňoval normy roku 1982, kdy jsme všichni žrali z hliníkových příborů. Spajdrmenovi začaly téct sliny. Ne z toho, že se mu sbíhaly, že viděl naše jídlo a sám si nic nedal, protože mu pajšl nebral. Kdepak. Jen ten, kdo již poznal obrácený způsob vyloučení potravy z těla ví, kdy se sliny sbíhají v jiném případě. Otázka za bludišťáka: Co Spajdrmen udělal v následujících minutách? Ti kdo hádali, že se šel vyblít do kopřiv, se můžou přihlásit 23.9. v Hradci Králové na blackmetalovém koncertě u mě a já jim koupím pivo. Zatímco se Spajdrmen dávil venku v kopřivách, my se SODíkem si vychutnávali výbornou hospodskou svíčkovou s hromadou knedlů a dvěma kusy hovězího masa. Nemohla samozřejmě chybět ani šlehačka z pixly a marmeláda a citron. S polévkou to stálo 184Kč, čili 200Kč. Když jsme vyšli ven, Spajdrmen na můj dotaz, "Jak se blilo?" odpověděl, že "zvratky šly jedním vrhem, nepřerušovaně." Kdy se mu to zase poštěstí, takhle 8. září blít u retro bufetu do kopřiv? Konec kulinářského okénka... Po návratu na chatu si všichni lehneme a trávíme, někteří. Sem tam někdo chrupne, semtam někdo chrápe jak kobyla.
Čekáme na první kapelu druhého dne. A tou byli mlaďáci DESTROY!, kteří se hodně zlepšili od posledně co jsem je viděl v Jičíně. Kluci zahráli výborně a i když ze začátku hráli jen pro pár lidí, postupně se na ně přišlo podívat docela dost hlav. A nyní, po kulinářském okénku a první kapele, tu máme okénko rasistické: To takhle přijdu k baru a na kluka, který tam točí pivo co pamatuju a jež je cikán a je strašně v pohodě kluk, říkám, že "dám si černý pivo." Vůbec jsem to nemyslel rasisticky (myslel) a doufal jsem, že to nepochopí (pochopil ale i nepochopil). S úsměvem na rtech mi odvětil, ať si nechám ten rasismum a natočil mi černou třináctku za pade. Tak si to vysvětlíme, protože i já v tom mám trochu galimatiáš. Jen tak z prdele jsem černýmu řekl, že chci černý pivo, čímž jsem myslel, že chci uplně normální světlý pivo, natočený černým klukem. Nic rasistickýho v tom nevidím. On, černý kluk, mě nařkl z rasismu (pevně věřím, že ze srandy, protože rasismus sranda je) a natočil mi černý pivo, i když (pokud mě nařkl z rasismu ze srandy nebo upřímě) mi tedy měl natočit pivo barvy světlé. Což je krutě rasistické. Tak teď fakt nevím. A ještě aby nedošlo k mejlce vysvětlím, proč je rasismus sranda. Tak třeba proto, že se za rasismus bere i to, když řekneš o cikánovi, že nechodí do práce. A to přeci k smíchu je, ne?
A po černém humoru trochu deathmetalu v podání DYSANGELIUM. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, která pojednávala o africké sektě, která se nechala vyhladovět, aby se pak setkala s Ježíšem a takhle to budou mít dřív. No není to k popukání? Poctivý deathmetal, který se musel líbit každému. Dysangelium jsou čimdál lepší bych řekl. Lidí je přítomno stále poskrovnu, což je na jednu stranu dobrý v tom, že je pořád volný sraní, na druhou stranu si myslím, že pořadatelům asi přibylo pár vrásek. Nemám informace o tom, kolik nakonec přišlo platících návštěvníků, ale kdyby nás tam bylo jednou tolik, určitě by to bylo lepší. Na chatě v pauze pro zvukaře mezi kapelama diskutujeme o kapele DRÅP o které nám Spajdrmen vypravoval, že se jedná o blackmetal. Jenže mé oko správně odhadlo, že logo nadcházející vystoupivší kapely nemá charakteristické znaky blackmetalových log, nýbrž že takovými logy disponují crustové kapely. Chvíli jsme se přeli a hledali na chytrých telefonech, až našli a opravdu, tato švédská kapela hrála jakýsi crust death metal a byla uplně skvělá! Byl to námrd na úrovni grindu s výborným zvukem, který byl ovšem téměř u všech kapel na tomto festivalu a pokud náhodou někde zakolísal, jednalo se třeba jen o trochu přepálený zpěv, který měl Henych666. Drápové nám předvedli, že to umějí jak ve středním tempu, tak v blastbeatech a Spajdrmen jakožto vášnivý sběratel setlistů netrpělivě čeká až si pro něj bude moct sáhnout. Zpěvák hned při prvním songu skočil do kotle, který nebyl a zpíval mezi námi. Takovýto přístup mám u kapel rád když se snaží být součástí nás. Je to prostě pěkný.
Po skončení další kapela ze severu a další co by mohla svým jménem, popřípadě logem inklinovat k blackmetalu. Avšak nic takového. RUUN nás obšťastnili deathmetalem, který nebyl vůbec špatný, ale na můj vkus hráli zbytečně moc dlouho. Pak zajdu k liberečákům k jejich chatě, kde se SODík nechává přemlouvat k požívání nápoje z cukrové třtiny (prý už počtvrté) a jeden z přítomných mi chválí moje ubohá blackmetalová tetování. Díky vole!! Když hráli Ruun, tak jsem si všiml, že se připravuje další kapela a teď jsem byl opravdu zmatený, protože šminky a líčidla hrály v jejich vizáži podstatnou roli. Tak si to shrňme: GLUTTONY, Deathmetalová kapela s názvem, který by klidně mohla mít goregrindová kapela, hrající deathově znějící blackmetal s Dismemberovským zvukem, díky šminkám na xichtech s blackovou vizáží. To nevymyslíš. Přišlo se na ně podívat docela dost lidí, ale stále je zaplněno řídce. Čím víc se blížil konec, tím víc se nenápadně Spajdrmen posouval k pódiu a číhal na setlist. Tohle si nemohl nechat ujít a věřím tomu, že by se o něj dokázal i porvat.
Následní OLKOTH pro mě byli nejslabší kapelou. Možná to bylo způsobené právě tou jednou výjimkou, která byla v kvalitě zvuku, pokud to teda nebylo zrovna z mého místa, neslyšel jsem kytary. Konečně mi taky přestalo chutnat pivo a tak jsem pokračoval v zázvorové limonádě. DEVANGELIC se nesly v duchu hutného deathmetalu a myslím, že pro Spajdrmena to byla extáze, protože se celou dobu nehnul od jediného setlistu, který si kapela přivezla. Celou dobu na něm měl prst a každého, kdo se přiblížil, pěstí poslal k zemi. Prostě naprosto nepřipouštěl, že by ten setlist nezískal. A taky ho získal!! Protože jsem od svíčkové v retro bufetu nic nejedl, tak jsem zašel na klobásu. Byla vynikající. Až takhle dobrou jsem nečekal. Sice za 110Kč ale na to sere pes. A pak naběhl headliner MASTER a já, i když jsem tušil že se mi to bude líbit, jsem byl nadšen. Zahráli skvěle. Strašně se mi líbilo takový to jejich jakoby jamování ve zkušebně a instrumentální psychedelický rock, který mi připomínal novější tvorbu japonských CSSO (kdo nezná, jako by nebyl), ze kterého se to pak zvrtlo do mastermetalu. Fakt fajna muzika. Jenom by sakra už mohl zpěvák Paul mluvit trochu česky, když tu žije tolik roků. A taky by mohli mít víc setlistů, protože když si pro jejich setlist přišel malej Jára, bylo mu řečeno, že mu ho nedají, protože hrají ještě někde jinde a mají jenom jeden. Smích. Konec smíchu. Master hráli skoro hodinu a půl a vůbec mi to nevadilo. Bylo to super, o čemž svědčí i bitka v kotli ve stavu strkanice testosterony nabušených typů, z které ale nakonec nic nebylo. A ještě jedno svědectví o tom, že Master zahráli skvěle... Určitě všichni víte, jak kolabují třináctileté fanynky na koncertech přiteplených kapel, tak nějakým podobným způsobem zkolaboval i nějaký chlápek venku. Prý se složil jako knížka zničehonic. Já si ale myslím, že prostě neunesl tíhu své přítomnosti na koncertě kapely. Každopádně pro chlapce přijela velká a malá záchranka a se zafixovaným krkem ho naložili a odvezli. Budeme doufat, že hoch bude v pořádku...
Na Master bylo docela hezky už zaplněno, tak snad nakonec pořadatele nebudou tratit. A nyní přichází věta, kterou tady na blogu občas čítáváte, když se něco zvrátí a teď nemám na mysli dvakráte vyzvraceného Kynedryla na minulých ročnících, ani vyzvracené Spajdrmenovy zuby na jaře ani pozvracené kopřivy ten den, dokonce ani SODíkovo zvracení po Suffocation u nás v ulici a už vůbec ne moje zvracení, když jsem vystoupil z dodávky od kapely ROT před hromadou roků. Ne, tento zvrat nemá s blitím nic společného. Tento zvrat se týká našich úžasem otevřených hub, takže teď ta oblíbená věta "A pak se to stalo..." protože to, co předvedli NECROTESQUE na závěr pátečního večera, si troufám tvrdit poslalo do sraček i ty nejzkušenější deathmetalisty. Naprosto, ale když píšu naprosto, tak tím nemyslím jenom naprosto, ale uplně naprosto, perfektní a precizní old school deathmetal, jakým rozsekali na masokostní moučku celou Srbskou Kamenici. UFF! Už jen kvůli téhle kapele by měli být Medvěd s Amorfisem smutní, že s námi nejeli. Rozhodně nejlepší kapela pátečního programu a v mých očích a uších jim Kraake unikají jen o malinký blackmetalový vous. A pak jsme zavřeli huby a najednou leželi v posteli a hučelo nám v palici. Byli jsme šťastni, že máme luxus v podobě postele a skvělých kapel. Tenhle festival, jak jsem již v květnu naznačoval, se opravdu stal tím nejlepší letošním. A to nás čekal ještě jeden hrací den. Ten začal opět na naši chatu nezvyklým klidem. A se stejným klidem jsme se tři hodiny po probuzení, snídani, hygieně a kávě přemístili na oběd do restaurace pár kilometrů autem a já doufal, že budou mít rizoto. A měli. A samozřejmě nemohl chybět hovězí vývar. Ten byl o trochu horší než v retro bufetu, ale stále dobrý. Jen by to nemuseli dávat do tak malý misky. Blbě se to z toho žere. Ale dobře pije.
Po obědě opět na pohodu dáváme hodinovou siestu a čekáme na sobotní kapely. Tou první byli DEADROOTS. Je strašně sympatické, že na rozjezd byly pozvané mladé kapely jako Destroy! a právě Deadroots, které kde jinde by se měli otrkat než mezi ožralejma smažkama na metalovým festivalu žejo. Mladí sympatičtí kluci hráli jakýsi hybrid thrashmetalu, hardcoru, crossoveru, to je fuk. Každopádně na ně vzniknul snad první kotel. Čím déle hráli, tím víc se otrkávali a z počátku z nesmělých kluků se postupně stávali ostřílení harcovníci, na které se možná ze zvědavosti přišlo ve výsledku podívat početné publikum, které jejich produkci odměnilo slušným aplausem a několik opilých šedivějících plešatých strejců utvořilo slušný kotel pod pódiem. Před ENTHRAPPED nás Spajdrmen varoval, že je nemá rád, poněvadž nemají CD a on si ho nemůže koupit. Tak proto je nemá rád. Mě přišli v pohodě. Popsal bych to jako Švédsko z Čech. Prostě český death se švédským zvukem, který je teď v kurzu. BLOODY REDEMPTION přijeli ze Slovenska a zmínili se, že si "po vystúpenie pôjdu na kupalisko poumývať vajca lebo začina byť horučava". Poslední den festu je vždycky peklo. Nese se v duchu únavy a utlumení, takže nám stačí kapely sledovat od piva na lavičkách ve stínu. Malýmu Járovi dáváme přednášku o kundách a já přihodím ještě vysvětlení, jaký je rozdíl mezi kundou a píčou. A protože to od stolu nikdo nevěděl, vysvětlím to i tady s patřičnými odkazy na obrázky. Je to naprosto jednoduché. Zjednodušeně: na píču se koukáme a kundu prcáme. Složitěji: píča je to, co je nad vaginou. Někdy na tom rostou chlupy, někdy ne. Do prostoru píčy (podle vzoru -žena-, proto je po -č- ypsilon) se řadí též čárka, která ústí do kundy, tedy do vaginy, která se (mimojiné) prcá. Doufám že je to všem jasné. Odkaz na píču tady Odkaz na kundy zde. Další kapelou, kterou shlédneme, jsou ABRUPT DEMISE.
Mají krásný motiv na banerech za sebou a hrají dobrý old school. Tou dobou se dozvídám od SODíka, že ve čtvrtek v rámci vystoupení kapely Henych666 proběhl i křest desky a já mu říkám, že si to vůbec nevybavuju. To je ten následek čtvrtečního pivení, o kterém jsem se zmiňoval na začátku této sračky. Byl jsem namrdanej jak piča... A pak naběhl KRYPTOR, na který jsme se všichni těšili. Já ani nevim proč, když je doma pořádně neposlouchám. Každopádně přítomným se to líbilo a třeba po písničce Klášterní tajemství byla kapela odměněna obrovským aplausem. Celý koncert byl věnovaný nedávno zemřelému bývalému kytaristovi Tomášovi, což nám v dojetí se slzami na krajíčku prozradil basák. Vystoupení bylo opravdu skvělé a je neuvěřitelné, jak to takové kapele může po všech těch letech takhle šlapat. Dokonce se vyřval přídavek. Písnička se jmenovala nějak Blekmetal Sejtn Profesý nebo tak nějak a byla nejlepší z celého setu. Pomyslel jsem si, že by zpěvák měl zpívat v blackmetalové kapele, protože na to má hlasový repertoár...
SODík byl navštívit sprchu a když se vrátil, obeznámil nás s novinkou, že dredaři chodí zásadně naostro. Byl tam totiž jeden, který se SODíkovi podivil, "jak můžeš nosit spodní prádlo. Já chodím furt navostro. Chtěl jsem se jít vykoupat do bazénu ale byly tam děti, tak jsem se na to vysral, abych je nějak netento." Na SHAMPOON KILLER jdu spíš z důvodu dokumentace videa než že by mě to nějak extra bavilo. Nebylo to špatný, ale víš jak. Třetí den festu. Prostě už si vybíráš, na co budeš trpět na nohách. Jdu tedy ke stolu za velkým a malým Járou a dozvídám se, že kdo není pornoherec, jako by nebyl. A taky, že s malým kašpárkem uděláš dobrý divadlo, ale ne na velký manéži a že matka jednoho z přísedících ji prej má jako vjezd do pískovny. Pak se tam nachomýtne zpěvák z Kryptor a nemůžu si odpustit mé myšlenky, které se mi ještě před několika desítkami minut honily hlavou a řikám mu, že "poslední song byl geniální" což mu prý říká hodně lidí a že prý to složil když byl ještě ve škole a zdálo se mu to blbý. Pak mu řikám, že by měl mít blackmetalovou kapelu, protože na to má hlas, načež mi odpovídá, že "to už bylo - Tortura". Ale to je spíš deathmetal... Pak jsem se zašel podívat na CRAWL a to bylo Švédsko ze Švédska! Parádně to chlapcům chrastilo v kytarách. Dismember hadr! Hráli tak dobře, že jim promíjím to, že přijeli v luxusním Volvu, zatímco celé osazenstvo naší chaty přijelo v oprýskaných vozech různých továrních značek v celkové ceně nepřesahující cenu zpětného zrcátka zmíněného švédského Volva. Spajdrmen samozřejmě v první lajně klepal tou svojí šedivou kebulí s prstem na setlistu. TRAUMA z Polska se nám pochlubili, že to drhnou již 35 roků, jenže po vynikajících Crawl u mě nemohli mít šanci. Naštěstí mě chytlo sraní a půlku jejich setu jsem tlačil rizoto s červenořepovým salátem s česnekem.
Poslední dvě kapely jsem hodlal shlédnout pouze první song za účelem pořízení videa ale když jsem viděl jak česká SNĚŤ nakopává prdel většině kapel, které na tomhle festu letos vystoupily, s úžasem jsem je sledoval až do konce. Členové kapely Trauma, kteří sledovali Sněť od stolu s jejich merchem, si asi říkali "kurva, my to 35 let hrajeme blbě". Na Sněť, kdo by to čekal, plno lidí, kotel jako kráva. A ta energie v muzice. Tohle prostě nemělo chybu. Poslední kapela LAHAR byla tou kapelou, kterou jsem nechtěl vidět vůbec, a nakonec jsem tam se SODíkem vydržel čtyři písničky, které vůbec nebyly špatné, ale nejsme nejmladší a radši jsme šli natáhnout naše práchnivějící kosti do chaty, kde Spajdrmen chrápal jak prase v teletníku... Takový tedy byl letošní nejlepší festival United In Brutality. Byla to pecka a všichni kdo váhali a nakonec nedorazili, udělali velkou chybu. Ráno na pohodu vstaneme, hodíme do sebe kafe, pozametáme chatu, vrátím klíče slečně, která byla ještě víc mimo než minule a předminule, nasedneme do svých přibližovadel a razíme domů. Na cestě jsem potkal jednoho debila v šedivé oktávce combi s SPZkou 5L0 5551 jestli jsem si ji dobře zapamatoval, který jel jak hovado a kterému přeju aby se někde okulil ve škarpě. Domů jsem dorazil chvilku před obědem a nemohl se dočkat až mi moje milovaná žena na pozdrav opáčí "To už seš tady?". Můj TOP6 je následující: KRAAKE, NECROTESQUE, SNĚŤ, SUKKHU, CRAWL,MASTER. Díky za pozornost, konec hlášení!
Na sever za svým věrným přítelem SODíkem jsem vyrazil hned po tom, co jsem přivezl dceru domů z přijímacích zkoušek. Chcalo jako kráva a chcaní vydrželo celou cestu až do Ústí nad plným Labem. SODík (pro mě) kdysi připravil hostovskou sekci v jeho obydlí, a já se rychle ubytoval, pozdravil se s paní domácí, a na pořadu dne bylo žvanění, chlemstání piva vysoké kvality, požírání pochutin a popíjení vínka lahodné chuti. Při tom nesměla chybět debata o pojebaném Fialovi, dementní pětikoalici a hudbě. Učinil jsem objev v kapele SAIDAN a OMNIMAR. Rozhodně se jim budu do budoucna věnovat. V příjemné atmosféře jsme se dopožívali až do hajan. Venku pršelo a za dveřmi nadával kocúr...
Dějství druhé: Ticho před bouří
Abychom nesmrděli celej den na baráku, připravil pro mě můj hostitel parádní procházku po ústeckých kopcích, neboť ví, že kraj ve kterém žiju, je jak prsa modelky od Elle. Jedna velká plocha bez kopců. Nejdřív to šlo, protože jsme šli pořád dolů a pak podle řeky po rovině. Prohlédli jsme si zdymadlo, tedy věc, kterou nemám na Cidlině v našem kraji moc příležitostí vidět žejo, takže jsem si to všechno fotil jak nějakej kokot. Taky jsem si vyfotil přejetého slimáka, který když jsem se na něj kouknul z blízka vůbec nebyl přejetý, ale žral žížalu. Bohužel se mi fotka z neznámých důvodů jako už několik desítek jiných, v telefonu neuložila. Také jsem si pofotil některá díla lidových umělců v podchodech. A na stromě...
Všude po silnicích se na zemi válely žížaly po dešti, že jsme museli mezi nima hopsat aby nám nečvachtaly pod podrážkama. Když jsme pak začali vystupovat na hrad Střekov, začal jsem se jako obvykle při sebemenší námaze potit jako kůň. Naštěstí jsme si nahoře mohli dát pivko, i když paní barmanka měla hubu plnou keců, že má ještě zavřeno a kdesi cosi, ale nakonec se její kolega nad námi smiloval, patrně když mě viděl zlitýho potem jak po hodině aktivního posilování, a pivka nám natočili. Uviděl to opodál stojící jiný návštěvník hradu a že by chtěl taky pivko, ale na toho byla obsluha ženského pohlaví venkovního baru už vyloženě nepříjemná. Přitom jí šlo o hovno. Natočení piva netrvá ani půl minuty. Prostě ženská. Do těch nevidíš... Nahoře jsem se kochal krásnou vyhlídkou na poklidné Labe, které při procházení po zdymadle rozhodně klidné nebylo. Naopak. Byl to hukot první kategorie.
A pak zase do kopce lesem. SODík nemá rozum... Na ubikaci jsem dorazil prochcanej potem, s bolavým kolenem a strhanej jak angrešt. Dali jsme sprchu, pivko, oběd a já bych nejradši zalezl někam do kouta a tam se zastřelil únavou. Jenže pozor! Došel jsem se vysrat, únavu jsem spláchnul do hajzlu a já plný energie mohl skály přenášet, takže jsme vyrazili konečně už na koncert. Nejdřív jsme ale zašli do jedný naprosto skvělý hospody se servírkou, do které jsem se okamžitě zamiloval, a s pivem chuti vznešené! Krásný lokál, výborné pivo, parádní WC. Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byl v podobném podniku. Asi nikdy, protože v té naší východočeské královéhradecké díře nic takového nemáme. Po vychutnání dvou pivek (byl to Mazel 12) jsme se vydali na vlak, v jehož útrobách jsme se přemístili do Litoměřic, tedy města, kde se konala akce s názvem CEREMONY OF BONES VOL.1 a která slibovala tři kapely. Bohužel pár hodin před začátkem jsme se ze sociální sítě dozvěděli, že kapela Legion je nemocná a adekvátní náhrada se nepodařila zajistit a že tedy sestava zůstane dvojčlenná.
Dějství třetí: Bouře
Klub Baronka v jedné z postranních uliček napojujících se na hezké náměstí, není místo, kam bych se vypravil jen tak na pivko, ale prý je to jediný prostor, kde se akce podobného ražení dá uspořádat. Když jsem tam byl loni na pětadvacetiletém výročí kapely Wyrm, byl zvuk katastrofální. Nedělal jsem si iluze, že by to mohlo být tentokrát jinak. Ale už při zvukové zkoušce prvních vystoupivších SUKKHU mi to zas tak napiču nepřišlo. Kapelu jsem si před koncertem nenaposlouchal, respektive pustil jsem si jednu písničku, kterou jsem nudně popřesouval do konce, takže jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Ani jsem netušil, že v kapele jsou dvě vampírky, z nichž jedna rvala struny z basové kytary a druhá si trhala rodidla skrz hlasivky. Dále se pak na pódiu producíroval kytarista, na bicí sesličku usedl bubeník a za tympány stál tympánista. Takže žádní nebinární bezpohlavní retardi, ale kapela složená z žen a mužů. Tak jak by to v civilizované společnosti mělo být. Tympány obsluhoval sám velký Vlasta Voral ze slovutných Master´s Hammer a protože zvukově to bylo naprosto v pořádku, byl jeho nástroj i dobře slyšitelný. Aspoň z místa kde jsem stál já. Kousek ode mě prý nebyl slyšet vůbec. Černobílými šminky se nešetřilo a kapela na nás vyrukovala ve slušivém corpsepaintu, který k takové muzice prostě patří a kdo tvrdí že ne, tak je volič pětikoalice. Od začátku bylo jasné, že většina z přítomných bude své zraky soustřeďovat na ony zmíněné vampírky, protože ženy v blackmetalu zas až tak obvyklé nejsou. To tympány samozřejmě také ne, ale proč se dívat na šedesátiletého šediváka, když můžem obdivovat mládí v podobě zpěvačky a bassačky. Ovšem to bylo možné až když se rozpustila umělá mlha, kterou na pódium vrchní mlhař pustil hned na začátku v množství větším než velkém, jak je celkem dobře vidět na videu níže. Muzika Sukkhu se nesla v rychlém, ale klidném tempu, chvílemi mi to připomínalo projevem zpěvačky Cradle Of Filth, ale to opravdu jen nárazově díky vysokým skřekům. Jak jsem ke kapele přistupoval s vlažným pocitem, po skončení koncertu jsem si musel zajít koupit jejich CD, poněvadž se mi to líbilo.
Před Sukkhu jsme chvíli pokecali s panem pořadatelem, toho času bubeníkem vystupujících Wyrm, nevystupujících Kraake a možná nikdy v budoucnu nevystoupivších Unclean. Jelikož se soupiska smrskla jen na dvě kapely, mělo se jednat o speciální set Sukkhu, kdy měli přehrát veškerou svoji tvorbu. To si myslím neproběhlo. Ale i tak těch čtyřicet minut (nebo kolik to bylo) pro těch 40 lidí (nebo kolik jich tam bylo) - fakt jsem to tentokrát nepočítal, nezjišťoval a čas nehlídal - bylo plně dostačujících. Netrvalo to dlouho a na svoji černou mši byli připraveni i druzí rarášci, kapela WYRM, tentokrát oproti minulým mnou navštíveným koncertům, hned od začátku se staronovým zpěvákem Ondrou. Zvukově se to doladilo ještě do lepších pozic než u předešlé kapely a tak jsem si mohl Wyrm vychutnat s parádním zvukem. Nebyl to žádný křišťál na který jsme zvyklí z nahrávek Dimmu Borgir, byl to zvuk undergroundový, hutný, tvrdý, nepřipouštějící žádnou komerci. Hned po intru jsme byli nahuštěni dvouma songama z aktuální desky Purge a pak se pokračovalo průřezem jejich čtyř alb. Při jejich setu jsem dostal to, co mi chybělo u Sukkhu, a sice pořádné vypalovačky. Jak jsme se dozvěděli loni, Bális (bubeník) je blázen a své bláznovství potvrdil i letos, když bubnoval jak smyslůzbavený. Klobouk dolů! Kytarista se svojí sedmistrunkou s přehledem dával všechny akordy i sóla, basák a doprovodný zpěvák drtil struny své basy, hrdlo si drásal hrdelními zpěvy a uprostřed nekompromisně skřehotal a kusy hlasivek plival zpěvák. Výtečné!! Naprosto nechápu, proč je tahle kapela tak nedoceněná a proč už dávno nehraje v lepších hracích časech na oblíbených festivalech. Pravá blackmetalová smršť byla zakončena coverem, kterýžto mi připomínal písničku od Motorhead ale taky od Hellhammer, takže si vůbec nejsem jistý který z nich to byl. Wyrm si také odbyl premiéru nové skorosedmiminutové skladby, která bude na novém albu, které vyjde během příštích deseti let. Dobrá práce chlapi!!
Dopili jsme svá piva, někteří Svijany, já Radegast a vyrazili na cestu do Ústí. Tentokrát autem. Cestou jsme málem trefili dvě lasičky a jedno prase typu divokého. Do postele jsem dolezl po čtyřech - no jo, všechny ty kopce, piva a moje kila a věk, to se prostě už navzájem nepodporuje. Za dveřmi opět nadával kocúr že chce dovnitř. Měl smůlu... Byl to skvělej koncert. Díky a jen houšť!! Kdo má odvahu a chce vidět fotky opravdu nechutné kvality, nechť klikne sem. Rozhodně ale doporučuju spíše vyhledat fotky amatérů s profesionálními fotoaparáty, kterých tam bylo několik.
