6.6.2026 INFERNAL CULT / WIETRATOR / ABSENT GOD

Ano, a opět našlapaná sobota. O sobotní burze v Přepychách a sobotním turnaji šipek v Novém Bydžově se zmiňovat nebudu a přesunu se rovnou na sympatický koncert do Bajkazylu. Tam jsem se dostavil s mírným zpožděním několik minut po zaparkování na nábřeží, které je pojmenováné po jakési Elišce. Jelikož jsem v Bajkazylu byl už podruhé, obešlo se to bez bloudění, používání aplikací k hledání míst a ptaní se na cestu osob cizích, ale jako velký kluk jsem už šel na jistotu. Někdo by možná mohl prskat po své první návštěvě Bajkazylu, že toto není zrovna místo, kam by chtěl jezdit na koncerty. Jasně, před lety zrušené El-diablo (později La Putika a ještě později Striga Bar) by k tomuto účelu sloužil jistě mnohem lépe, ale doba je taková jaká je. Všichni chtějí prachy a je jasné, že takové malé koncerty, dovolím si napsat a snad tím nikoho neurazím, malých kapel, nebudou se konati v prostorách typu pražského Žofína. Vlastně vůbec nevim na co si tu stěžuju. Hradec králové mám čtvrt sta kilometrů a spalovacím přibližovadlem jsem na místě za půl hodinky. Když jsem dorazil do Bajkazylu, který jak jste si mohli poslechnout tady, je v podstatě obchod s koly z druhý strany, švitořilo to tam mladými lidmi.

Naproti přes silnici probíhá jakási pivní slavnost. A já, jakožto řidič volantem povinný, musím chlastat Birella. Lahvového, polotmavého, za třicet pět Ká Čé. Když si poprvé loknu a dobrovolně přispívám dvě stovky na vstup, první vystupující kapela, pořádající pardubičtí ABSENT GOD ladí své nástroje. V davu několika zevlujících desítek lidí před klubem poznávám Maaniu z Infernal Cult. Moje hlavní hvězda večera, nemyslím přímo ji (no i když všichni vědí jak jsem na tom se zrzkama 😍), ale kapelu Infernal Cult, dorazila, takže dobrý. Kolem každou chvíli projížději benga. Opilci na pivních slavnostech asi potřebujou trochu usměrňovat. Ze slavností zlatavého moku je slyšet, jak to tam rozbalila nějaká kapela. Zní krutě moderně, rozuměj fakt špatně, a když dohrajou, není slyšet žádná odezva od pivařů. Vracím se zpět do klubu, protože se začíná něco dít. Mrknu za bar na extrémně sympatickou hezkou barmanku a řikám si že Jo, dneska se zadaří. Končí zvukovka a kapela zkouší hrát chvíli pohromadě a několik mladíků už hází hlavama jak smysluzbavení. Kult Absent God zcela evientně jede na plný koule. Přistihl jsem se, že i já jsem jako na trní. Zlí jazykové tvrdí, že Absent God hrají píčoviny. No mě ten jejich maglajz baví jak cyp. Oni matlají dohromady thrash, HC, sludge, Black... způsobem nevídaným.  A i oldschool death jsem v jedné písni zaslechl. Od začátku mají parádní zvuk a obrovskou chuť hrát. Strašně se kluci zlepšili o doby kdy jsem viděl jejich první koncert, který odehráli v Ponorce. Někde za půlkou setu byla oznámena blackmetalová píseň a ta v sobě měla ústřední motiv geniální písničky "Transilvanian Hunger" od geniálních Darkthrone. Absent God ten motiv ale rozvedli vlastním směrem a vznikla z toho úplně jiná písnička. Pokud tam nebyla inspirace touhle klasikou, tak už ničemu nerozumím. Groupies v přední linii paří v agonii jak pominutí. Chvílemi v kleče vzdávají hold svým pardubickým hrdinům, chvíli jedou circle pit, pak zase hrozí a skáčou a vřískaji a po nohách mi furt šlapou. Ale asi to maličko přepískli, protože se po skončení válí v trávě venku a komentují, jak je bolí hlava, jak jsou rozmrdaní a úplně v prdeli. Kapela zakončila svůj set prazvláštní písní, sklízí aplaus a já jdu ven.

 

Přes silnici burácí nějaká rocková mrdka neposlouchatelná. Venku se připravují Infernal Cult, aby vypadali zlověstně. Čeká se na Wietrator. Sedím venku na lavičce a poslouchám, jak přes silnici na pivním rozjímání hraje pokus o parodii (všimněte si, že neee parodie, ale pouze pokus o ni, tak to bylo strašný) na píseň od AC/DC, jestli jsem to dobře identifikoval, v hammondkovém psyche stylu 70. let s uplně příšerným zpěvákem) a ti ožralci tam tomu ještě tleskají. Po nějaké době, a netrvalo to ani moc dlouho, se ozývá hutná kytrara druhé kapely, hořických WIETRATOR, tak se přesouvám do klubu a vyčkávám s druhým Birellem na tradiční hořické trubičky... ééé, tedy tradiční hořický deathmetal. Zpěvák kapelu představil tak, že My jsme kokoti z Hořic a přijeli jsme vám zahrát několik krásných písniček. Wietrator hrají svůj deathmetal maličko jinak, než třeba jejich slavnější kolegové z Cannibal Corpse. Boužel jedna kytara měla za následek to, že zvukově to šlo celkem dolů. Dvě kytary v sestavě jsou prostě znát a když ti jedna chybí, většinou to není ono. Hudba Wietrator, potažmo celkově deathmetal, mě nijak zvlášť nerajcuje. Wietrator do toho míchaji ještě navíc i thrashmetalové prvky takže nic moc pro mě. Hlavně pak zpěv, který mi přišel dost jednotvárný, zapřičinil to, že mi všechny jejich písničky zněly stejně. Je zvláštní, že mi zněly stejně jak rychlý, tak pomalý. A když už po mně nešlapal v zápalu paření potěr uctívající Absent God, rozhohdl se unavený statný jinoch vedle mě o podlahu rozbít půllitr s pivem, takže noha není pošlapána, ale jest polita.

Přemýšlím, co se mi asi stane u poslední kapely, kterou potkávám u vstupu jak si nesou svoje hudební nástroje, když Wietrator skončil. Jsou nalíčení a obzvláště Maania (již zmíněná zrkaristka (doporučuju její boční projekt)), vypadá se svým odesignovaným xichtem a bílými čočkami v očích, naprosto skvostně. Venku přes silnici už nikdo nehaleká. Asi noční klid. Je totiž za chvíli dvacetdva hodin českých. Jelikož chci být na INFERNAL CULT conejblíže, jdu čekat dovnitř i když probíhá zvukovka. Možná až zbytečně dlouho se snaží pověsit vlajku s logem. Podloubní strop prodejny kol, alias klubu Bajkazyl, s tím ovšem nepočítal a není k tomu uzpůsoben. Když se jim to povede pověsit, neděje se nic. Maania se šla ještě pochcákat krví a dohnala tak svoji blackmetalovou zombie vizáž k dokonalosti. Aniž bych slyšel, že by zvučili své nástroje, rovnou začali hrát a ty vole... to bylo dělo!! Oni mají úplně geniální zahajovací píseň. Kdyby po prvním songu pak hráli už jen samou mrdku, což nehrajou, tak by jim to člověk odpustil. Ta písnička je perfektní po všech stránkách. A do toho zpěvákovy trhavé pohyby, hořící svícen, který během setu málem zapálil kudrnatého klučinu, naprosto syrový zvuk, skvělá image a zahazovaný mikrofon na zem když si zpěvák zrovna usmyslil, udělalo společně s výbornou hudbou z Bajkazylu kůlničku na galusky. Šlapalo jim to náramně. A ty vole pak se to stalo. Shrnutí: První kapela - jsem pošlapanej. Druhá kapela - jsem politej. Třetí kapela - někdo si za mnou usral takovým způsobem, že i já, který je odpaněn (naštěstí jen) smradem ze zkvašených sleďů, Surstromming, nasadil jsem si na nos tričko. Tohle byl takovej kekel že já nevim, snad někdo vysral střeva. A napiču, že vedle mě stály dvě půvabné slečny, které si určitě myslely, že jsem se usral já. Ne!! Nebyl jsem to já, ani Debustrol, ale nějaký vagabund, který si za mnou objednával pivo. Strašnej puch. Musel jsem si z toho dát třetího Birella. A nejlepší, ve špatným slova smyslu bylo, že když odezněl smrad z jeho prdele, tak si usral někdo jinej a zase ty vole kousek ode mě a zase si určitě holky myslely, že to seru já. Napadlo mě, že jestli  ještě někdo z prdele vypustí byť jen atom prdu, tak díky těm hořícím svíčkám na svícnu, vyletí kus Hradce Králové do vzduchu. Infernal Cult drtěji vynikající blackmetal a svůj set zakončují česky zpívanou písní, která mezi ostatními řežbami vyzněla tak nějak jakoby romanticky melancholicky. Nemám nastudovaný text, ale přišlo mi to, že člověk, který tu písničku skládal, musel bejt dost psychicky v prdeli. Ale třeba se pletu. 

Členové kapely seskakují z pódia a prodíraji se objímáníchtivým davem ven. Zůstává jen kytarista, který dobrnká konec...a je konec. Šiknul by se ještě přídavek, nějaký parádní cover, ale srát na přídavky. Bylo to vynikající a velký dík klukům z Absent God, že dělaji takovýhle akce, že se trefili do mého volného víkendu, že na tom nechtěji nic trnout. Jestli se nepletu, vyhrožovali tam, že jim brzy něco vyjde. Do léta. Tak snad neposerou produkci. Byla by škoda, kdyby jejich muzika nevyzněla z hudebního nosiče tak jak by měla. Jdu k autu na  Eliščino nábřeží. Cestou potkávám na křižovatce driftujícího sporťáka barvy zelené metalízy, na mostě pak bílé auto, které si spletlo most ve městě se závodní drahou. Jsou to raubíři tihle motoristé. Stejně jako já - pochcal jsem tam javor na nábřeží. Pak jsem nasedl do auta a spokojeně jel domů. 

Pár špatných fotek tady.

BLEAK DECEMBER vol. II ( INFERNAL CULT / ABSENT GOD / RAVEN´S AGONY )

 

Poslední, dvacátá první hudební akce letošního roku, které se účastním, obstarala zdá se, do budoucna pravidelná akce BLEAK DECEMBER. A já jsem za to rád. Loni jsem tam poznal vynikající popmetalovou kapelu Wolfgrief. Letos si pořádající pardubičáci mlaďáci ABSENT GOD pozvali z Prahy INFERNAL CULT, které jsem viděl naposledy ve staré sestavě. Bohužel jak už tomu bývá, ostatní moji braši do metalu, se černobílé muziky zalekli a já do Pardubic, města perníku s blackmetalovou polevou, vyrazil sám. Po příjezdu platím směšné vstupné a pozoruju, že v hospodě ani v klubu není plno, ale ani prázdno. To se změnilo v následující půlhodince, kdy se do Ponorky nahrnuli další lidé a vypadalo, že je plno. Dávám si Birella a čekám, jak je mým dobrým zvykem. Zvukař dorazil pozdě, takže se první tóny zvukové zkoušky ozvou někdy v době, kdy se mělo začít hrát. RAVEN´S AGONY mají nazvučeno během deseti minut a protože ještě slezli z pódia, zvukař nám pustil Insanii, která nás provázela celý večer ve chvílích, kdy nehrály žádné kapely. Hned jak se na pódium zpět vyšvihnou Raven´s Agony a spustí svoji muziku, okamžitě jsem si vzpomněl na devadesátkové Crematory. Takovej bum-čvacht s klávesama. První dvě písně odehráli zahaleni do černýh kápí. Naštěstí se potom odmaskovali a odhalili hezkou klávesačku.

Byla by škoda se s ní nepochlubit, protože třeba zrovna mě přišla z celé kapely jako to nejlepší. Asi uprostřed setu byla ohlášena "Naše nejnovější píseň" a když po kratičkém intru začali, přišlo mi, že pokračuje předchozí písnička. Tak jednotvárné mi to připadalo. Naštěstí tam byla ta klávesačka, která měla svůj nástroj nazvučený stejně dobře jako zbytek kapely. Bez těch kláves by to bylo úplně v prdeli. O tom, že nepičuju kraviny ohledně podobnosti s Crematory, budiž fakt, že jedna návštěvnice jim to vmetla přímo do jejich krematořích xichtů.

         

Hned jak skončí, jdu si koupit CDčko Infernal Cult. Jo já vim, že jsem tu psal už v létě, že s CDčkama končím, že to nemám kam dávat, ale víte jak to je. Však nějaký místo pro něj ještě najdu. Také zjišťuju kolik lidí si našlo cestu do pardubické Ponorky a prý tam v tu chvíli bylo nějakých šedesát platících člověků. Kupuju si dalšího Birella a děkuju abstinentnímu bohu za tenhle lahodný nápoj (ne)pivního charakteru. Nedovedu si představit, že bych měl lemtat nějakou posranou limču... Během vystoupení Crematory se u svého merchstolu líčili Infernal Cult. Samotní Crematory měli také nějaké ty stíny a oční linky a Absent God byli též ušmudlaní kolem očí. Spotřeba šminků ten večer v Pardubicích vzrostla o 134%. A tak to má být! Když pak stáli zlověstně zmalovaní Infernal Cult u baru, na kterém svítil vánoční stromeček, působilo to víc kontrastně než hovno ve vanilkovém pudinku... Už před zvukovkou ABSENT GOD se pod pódiem objevuje skupina fanoušků. Asi nějaký fenomén tahle kapela. Všichni čekáme co se bude dít, ale to ještě nevíme, že příští hodinu se z našeho pohledu nebude dít vůbec nic. Ano, hodinu po skončení první kapely jsme poslouchali Insanii a čekali, až se vyřeší nějaký problém technického rázu. Kurva, tady snad nikdy nezažiju žádnou akci, která by byla načas. Infernal Cult využívají "volného času" k pořizování promofotek se svícny. Divím se, že je nenapdalo udělat fotku právě s vánočním stromkem, protože to vypadalo, že jsou to veselé kopy plné úsměvů. Ne na fotkách teda. Na fotkách se tvářili krutopřísně. Když se konečně začne hrát, řikám si v duchu směrem ke zvukařovi "Máš štěstí, že zvuk je dobrej když ses v tom hodinu hrabal vole." Absent God slaví rok od prvního vystoupení, o kterém si můžete přečíst tady. Matlaji svoji hudbu úplně stejně jako pejsek s kočičkou, když pekli dort. Chvíli jedou svižný punk, aby zpomalili do HC a sludge a následně zapluli do blackových vod. Zkrátka hrajou bigbít a světe div se, on ten maglajz dohromady funguje. 

Po druhé skladbě jsme byli obeznámeni, že "Mlčenlivý Bob", který loni bubnoval, se odporoučel do zaměstnaneckého nebe a místo něj za bicí usedl patnáctiletý klučík. A ten to odbubnoval s naprostým přehledem. Velkou devizou této kapely je nejednotvárný zpěv, který se pohybuje od falešného křapláku, přes blackový skřehot až po hácéčkový švitoř a písně, které nenudí, protože se v nich pořád něco děje a nic neopakuje. Různé zvraty a kudrlinky nenechají nikoho v klidu. Při posledním songu došlo dokonce na regulerní kotel. A jako fanynky glammetalu v 80. letech házely po svých idolech na pódium kalhotky co si právě svlíkly, nějaká mamina vedle mě zpod trička vydolovala podprsenku a roztočila jí nad hlavou. Ale neodhodila ji. Asi byla drahá. Absent God sklízí velký aplaus a není se co divit. Byli prostě dobří.

   

Mými čerty v ohni byli ale pro tento večer INFERNAL CULT, se dvěma čerticema v sestavě, kapela hrající poctivý pražský blekmetál. Klub se dost vylidnil hned potom, jak dohrála předchozí kapela a řikám si "Snad ty volové nešli do piče." Jak se později ukázalo, nešli. Příprava na vystoupení opět zabrala víc času než by musela.  Zase se řešil nějakej kabel, pak se ještě zapalovaly svícny, instaloval kouřotvor a když je to všechno cajk, jde se na věc. A hned první song žádný sraní mladá paní. Jsem vepředu a je docela zážitek pozorovat Maaniu s kytarou v akci pěkně zblízka. Její devadesátistupňový záklon je snad už i legendární. 

Po prvním songu odcházím do bezpečí před ohluchnutím. Pohled na celou kapelu ruku v ruce s hudbou, kterou produkují, mi dělal kurva dobře. V předních liniích se mocně paří, že svíčky na svícnech, které byly položeny na zemi na tanečním parketu, již nehoří, neboť byly uhašeny pařícími kšticemi. Divím se, že tam někomu nevzplála hlava. Mikrofon pokaždé, když se šel zpěvák občerstvit letěl k zemi a s velkým bouchnutím dopadl na zem. To mi přišlo možná trochu všivácké od pana zpěváka, ale na druhou stranu, možná se to k té hudbě hodilo. Prostě srát na všechno, jebnout s tou píčovinou vo zem a jít se nachlemstat. Kytarista by možná mohl zapracovat na obličejových svalech, protože po ceolou dobu vystoupení se jeho flegmatický pokrfejs nezměnil. Netvrdím, že se musí zubit od ucha k uchu, ale občas se zamračit, pohrozit, vypadat nasraně, nebo cokoliv, by mohlo být ku prospěchu věci. Když už tedy tak pracně budujou image kapely. No! Všechno dobrý jednou končí a i Infernal Cult ukončili svoji show, která byla plná melodií, líčidel, potu a parádní muziky. Přídavkem opovrhli a když se klubem opět rozezněla Insania, byl definitivní konec. A víš co? Když si příště pořádající Absent God pozvou zase nějaký blackmetal, nebo klidně znovu Wolfgrief, určitě tam budu.

   

Pro pár dalších krutě nekvalitních fotek klikni sem. 

7.12.2024 BLEAK DECEMBER ( ABSENT GOD / TRIGONUM MORTIS / WOLFGRIEF )

Práce, hospoda, šipky. Práce hospoda šipky. Prácehospodašipky... Pořád dokola. Už mě ten stereotyp začal srát, takže jsem se rozhodl zajet na jednu malou akci, kde vystoupily kapely, které bych vůbec nepotřeboval vidět a slyšet. Furt lepší, než vysát v přetopené hospodě deset dvanáctek a zúčastnit se šipkového turnaje, nebo sedět doma s lahváčem u televize. Ne že by mě šipky a chlast nebavily, to ne, ale jak se můžu prosadit proti borcům, kteří každý den trénují umění hodu šipkou, a já v podstatě jen házím při turnajích. To že jsem dvakrát skončil třetí a jednou druhý svědčí o tom, že štěstí lítá tak dlouho kolem, až sedne na vola. Takže jsem takhle v neděli v práci hledal, jestli se třeba v sobotu, kdy byly v plánu právě šipky a Radegast, něco neděje v pardubických a hradeckých klubech. Hradec zklamal, ale Pardubice na mě troubily letákem na akci nazvanou Bleak December a tím mě tak zachránily od dalšího práce, hospoda, šipky. Třikrát hurá! Ostatní z party nad tímhle koncertem ohrnuli čenichy, což se není co divit. Ono co se také dalo očekávat od večera, na kterém se představily tři kapely, z nichž jedna hrála naživo poprvé a nemá venku žádnou nahrávku a nedalo se v podstatě vůbec předem poslechnout co hrají, druhá se mi posledně moc nelíbila a třetí je mimo můj obvyklý hudební záběr. Jenže zvědavost na kapely a neochota jít si propláchnout játra pivem zapříčinila, že jsem v sobotu usedl za volant mého automobilu značky Ford Fusion a vydal se do města Perníku s hlenovou polevou. Po příchodu do objektu valím bulvy na narvanou hospodu. Jaký to rozdíl oproti minulé akci, kde se nás sešlo dvanáct. Zcela evidentně některá z kapel si tam přivezla značnou část fanouškovské základny. Jdu zaplatit vstupné, které činilo dvě sta korun českých a řikám výběrčímu: "Moc mi to neutahuj", načež on pásku na ruce dotáhne, zvedne hlavu a se psíma očima se mě ptá "Prosím?" Ach jo... Jdu si pro Birella, sedám si ke stolu v klubu v očekávání dalších chvil. 

Na pódiu už se pohybují mladíci z kapely ABSENT GOD, kteří se nalíčili ve stylu strýčka Festera. Ne všichni tedy. Bubeník byl bez šminků a nápadně mi připomínal Mlčenlivého Boba z filmů s Jayem a Mlčenlivým Bobem. Po klubu se porůznu potulují individua a vagabundi různých velikostí a pohlaví, oblečených do všemožných outfitů od vycházkových tenisek a širokých kalhot, přes blackmetalová trička, tvídové sako, a bundy s kožíškem, až po punk a gothic oblečky. Asi nějaká inkluze bo co... Pořádající kapela se pilně připravuje na svoje první vystoupení a je vidět, že nemají ještě zkušenosti, protože zvukař v jedné chvíli použil větu No tohle neříkám často... to když kytarista jaksi pozapomněl nebo nevěděl něco zapnout. A ten druhej to měl zase na plný pecky, že když se dotknul struny, všichni kolem obranně zabořili hlavu před hlukem mezi ramena. Dali to ale dohromady velmi dobře, protože když začali hrát, nebylo pochyb o dobrém zvuku. Jak je mým zvykem, aby tady v těch reportech bylo něco, co by přiblížilo koncert, a né jen snůška slovního průjmu, natáčím si pár minut videa, které ale stejně nikdy nedokáže díky své nekvalitě věrně demonstrovat, jaké to tam bylo. Jedna ze zmíněných inkluzí, obrýlený blonďatý mladíček s půllitrem v ruce, se klátil z nohy na nohu a nebezpečně se ke mě přibližoval. Než se ale stačil přiblížit, jiná inkluze s profi foťákem se postaví přede mě a začne si pořizovat snímky kvalitativně na mnohonásobně vyšší úrovni, než jsem schopen pořídit já, na úkor mého videa. Připadal si hrozně důležitě, že fotí kapelu na jejich prvním koncertě a mě neskutečně sral. A když jsem se přesunul na druhou stranu, našel si cestu i tam. Ty vole zlatejch dvanáct lidí minule!! Ne, hele dobrý. Kluci hráli něco na pomezí blackmetalu, HC, sludge, doommetalu a fakt jim to šlo. Na první jejich vystoupení, kde zpočátku byla trochu cítit tréma, zahráli výborně. Jen škoda, že zpěvák, který příležitostně hrál i na kytaru, svůj nástroj na některé písně odkládal, protože hned to šlo se zvukem o level níže. Do budoucna bych na jejich místě druhou kytaru používal po celou dobu. Jak jsem zmínil, image kapely byla všeljaká, a když stáli na pódiu, už nevypadali moc jako strýček Fester, ale spíš jako nějací gotici, odění do koženého kabátku, volného trika nebo já fakt nevim co to měli na sobě. Mlčenlivý Bob vzadu u bicích vypadal stále jako Mlčenlivý Bob. Dalším takovým nešvarem po nepoužívání druhé kytary na sto procent, mi přišlo, že zpěvák se chvílemi hubou netrefoval před mikrofon, protože měl potřebu dívat se na kytaru, jestli hraje správně, a tím pádem pak nebyl slyšet. To by chtělo dopilovat. Jinak ale kluci zvedám palec. Ani na chvíli mě vaše songy nenudily. Jsem zvědav, jak budete znít skrze digitální vlny.

 

Když si jdu pro druhého Birella, ptám se chlapce u vstupu, který mi způsobil odumření pravého zápěstí koncertní vstupenkovou páskou, kolik se prodalo vstupenek. Odpovědí mi bylo, že to nemá spočítané. Ale odhadem bych odhadoval čirý odhad nějakých 50 lidí? Očekával jsem zkoušecí martýrium, jak jsme na to dříve z Ponorky byli zvyklí, ale nebylo to zas tak strašný. Vysokomýtští TRIGONUM MORTIS po nějaké půlhodince naběhli v tričkách Unleashed, Carpathian Forest a Dakrthrone, aby do nás nahustili jejich verzi death/blacku. A musím říct, že mě velmi mile překvapili. Minule, také v tomto klubu, se mi nijak zvlášť nelíbili, ale na této akci, nevím proč, byli prostě dobrý. Zahráli bez basáka, který je zdravotně indisponován a vůbec to na zvuku nebylo znát. Kytaristka, drobounká dívčina, ne o moc větší než kytara, nešetřila úsměvy na všech stranách, aby je hned vystřídala nasranou grimasou, hmatala po svém hudebním nástroji, pařila, hopkala, jebala struny. Pecka! Druhou kytaru obsluhoval zkušeně a v poklidu sympaťák s Unleashedem na hrudi. Vzadu bicí rachot (chtělo to malinko ubrat na rytmičáku pane zvukař) a ve předu vévodil svojí obří postavou a drtícím hlasem zpěvák, který mistrně střídal blackmetalový ryk s deathmetalovým murmurem (chtělo to malinko ubrat i zde pane zvukař). Jejich muzika dokázala rozpohybovat slušnou dávku chlapců a děvčat na parketu. Apropos, děvčata... Bylo jich tam ten večer množství požehnané v kráse neutuchající! V jednu chvíli těsně přede mnou tančily 3 krásky a další 4 se kroutily kousek vedle. Další v poklidu stály vzadu, jedna s kytarou na pódiu, další dvě v příští kapele... Co se děvčat týká, byl večírek nazvaný Bleak December, zastoupen v množství dostatečném. Kapela nám naservírovala staré písně, i ty nové, které vyšly jako singly letos, a musím uznat, že některé pasáže byly vskutku skvostné (ty ultrarychlé, kdy se obě kytary doplňovaly). Takže za mě opět palec nahoru!

 

Po skončení Trigonum Mortis se to tam úplně vylidnilo. Patrně si všichni, stejně jako já, mysleli, že poslední kapela bude nějaká ucajdaná popová sračka, která nemá místo v metalových duších. No jejich blbost. Já si počkal a sledoval, jak se na pódiu pohybují tři osoby kapely WOLFGRIEF, kteří si připravují svoje serepetičky, odlišné od těch, které si připravují normální, rozuměj metalové bandy. Blonďatý chlapík, vypadající jako panáček Ken, co vozí panenku Barbie v růžovém kabrioletu, se motá kolem pultu s monitorem a takovým jakoby klávesovým aparátem, s kytarou pověšenou na rameni. Slečna zpěvačka má na stojanu mikrofonu krabičku, která jí umožňovala minimálně dva efekty, jestli  jsem to dobře pochopil. První efekt byl na zdrsnění jejího hlasu a druhý efekt na "hall". Třetím členem do party byla opět slečna, v tomto případě slečna DJka, která se starala o svůj pultík. "Hm, zajímavý. Tady to bude buď průser, nebo pecka. Nic mezi tím..." honilo se mi v mém lobotomií poznamenaném mozku. Když vyzval pan zvukař, ať Ken vyzkouší tu svou mašinku, moje uši se zachvěly radostí. Když vyzval slečnu zpěvačku, mimochodem velmi krásnou dívku, aby vyzkoušela svůj zpěv, moje celé já bylo totálně v prdeli. Seskočil jsem z barové židličky a všiml si, že se v klubu nacházím jako návštěvník téměř sám. Koukám na tu éterickou bytost za mikrofonem a bylo jasné, kdo bude ten večer nejlepší. Když pak zkusili kousek písně všichni dohromady, v duchu jsem se nezmohl na nic jiného než na nadšené No do píči ty vole...

 Nikdy jsem naživo nic takového neviděl. Zvukově mi to připomínalo dnes již zaniklé industrial metalisty Gorgonea Prima (díky samplům) a trochu i jako stále více industriální metalisty Anaal Nathrakh (díky podladěné deathcoreové kytaře) a trochu The Gathering (díky zpěvačce, která měla hlásek jak peříčko), ale všechno to bylo zabalené do moderního popu a hiphopu a jánevimčehovšehoještě. Všemu vévodily husté elektrobeaty, na které většina metalistů není zvědavá. Ne tak já. První dvě písně jsem strávil vepředu abych věrohodně (ne)zachytil atmosféru koncertu na filmový pás a zbytek jsem si šel do středu prořídlého sálu vychutnávat. Celou tu hudební nálož umocňovala pěkná světelná show, pokud to tak můžu nazvat, která dodávala vystoupení parádní šťávu. Hýkám nadšením. Jeden oplodňovák střídá druhý, hutná kytara rifuje, DJka kroutí temné beaty, zpěvačka pěje, kňourá, rapuje, a pak je najednou ze všeho na chviličku regulerní hiphop, nebo aspoň to, co si pod pojmem hiphop představuju já, a já byl uplně v prdeli. Přesně tohle jsem potřeboval slyšet. Jen převeliká škoda, že po necelé půlhodině skončili. Asi toho víc nemaji, protože kdyby jo, tak by určitě přidali ještě aspoň jednu skladbu. Ještě chvíli čekám, jestli třeba nezahrají nějakou písničku znovu, ale nic se už nestalo. Vedle mě stojící mladík to shrnul takto: "Tohle by se hodilo na nějakou gotik párty, kde maji všichni rypáky vod koksu, sou vožralý a lezou po sobě..."  Pro mě osobně to byl ke konci roku jedinečný zážitek, kapelu tímto začínám sledovat a budu doufat, že někdy něco vydají na fyzickém nosiči. Určitě si to koupím...