VI. KOVADLINA 12.9.2026

Zatímco bardi, kteří holdují deathmetalu, vyrazili na tématicky nudný Illfest (nebo se na něj kvůli rodinnému zaneprázdnění vykašlali a zůstali rodinně zaneprázdněni doma), my, kteří se zajímáme o hudební umění v širším kontextu a rodinné zaneprázdnění si momentálně  nepřipouštíme, zvolili jsme si plány na 12.9.2026 maličko v jiném formátu. Skrze asociální sítě jsem se dozvěděl o jednom fesťáčku, který je přesně pro mě. Už jenom kvůli tomu, že jsou tam hudební styly rozmanité ale hlavně (!!!) se úplně pozapomnělo na death metal a thrash metal a to mě na té akci vzrušovalo asi nejvíc. A že to už nemám v dojezdové vzdálenosti? Na to sere pes. Kdy jindy zase budu mít možnost vidět slovenské šílence Sedem Minút Strachu, nebo industriální M.A.C. Of Mad? Smozřejmě i další kapely jsou pro mě velkým lákadlem, neboť co kapela, to veličina. A hlavně hudebně rozmanité. Na poslední chvíli ještě odpadli Rmut a byli nahrazeni kapelou Klub Sráčů... Do Liběchova jsem vyrazil s navigací přišpendlenou na palubní desce kokpitu mého přibližovadla značky Ford, někam k Mělníku ty vole kde jsem nikdy nebyl, konkrétně do Liběchova kde jsem nikdy nebyl ještě víc a ještě konkrétněji do uměleckého mlýna, kde jsem nikdy nebyl uplně nejvíc. Ze severu do mlýna přijel zastrašit SODík a asi se nám sesynchronizovaly měsíčky, protože jsme dorazili na smluvené místo, parkoviště na návsi, v téměř stejnou chvíli. Já se cestou stavil na obědě, takže nebyl důvod hledat někde něco k snědku a mohli jsme vyrazit rovnou na místo konání Kovadliny. 

U vstupu platíme 500 Kč, informujeme se kam se chodí srát, kde je výčep a kolik tam tak bývá lidí. Odpovědí nám bilo "támhle", "támhle" a "asi kilo". Čekal jsem spíš míň lidí ale byli jsme přesvědčováni, že sto lidí dorazí. Jestli nakonec dorazilo nebo ne, netroufám odhadovat. Ale prázdno rozhodně nebylo. Dáváme si Krakonoše jedenáctku za čtyřicet korun a čekáme na první kapelu, která se jmenovala KLUB SRÁČŮ, a která nahradila odpadnuvší kapelu Rmut. Začíná se s desetiminutovým zpožděním, ale jak jsem zjistil, zpoždění bylo záhy vymazáno, anžto Klub sráčů na nás z pódia sral jen dvacet minut. Ke zvuku asi tolik, že hned po první písni někdo z ještě prořídlého davu komentoval "Je to potichu a pomalu". Na to se nedalo nic moc říct. Bylo to opravdu potichu a pomalu. Místo avizovaného death grindu hrála kapela takovej divnej HC grind slam. Nevim no, ale intra písniček mi přišly zajímavější než písně samotné. A asi jsem nebyl sám, protože odezva od lidí, byla studenější, než vlažná. 

Ale kdo já jsem, abych hodnotil. Já nikdy nic nedokázal v hudební branži, takže je na místě držet hubu a krok. Dáváme si už třetí pivko, chvíli žvaním s kapelou 7 Minut Strachu a ptám se jich jestli budou hrát sedum minut nebo ještě míň. Dozvídám se že to oni ještě nevědí, že je trápí to, že basa nepřežila včerejšek a že si budou muset od někoho nějakou půjčit. V hlavě se mi přehraje scéna, kdy basák kapely jde za jiným basákem a říká mu: "Hej, kámo, včera jsme zrušili basu na koncertě, půjč nám tvoji..." To se už ale rozcvičuje AMOCLEN a když spustí, je to o hodně víc moje krevní skupina. Ovšem zvuk mají taky na hovno. A mají nějaké technické problémy a pak vypadla kytara. Byl to grajndkór po všech stránkách. Zpěváci pějí a řvou a křičí a válí se po zemi, basa drtí a kytara když zrovna funguje tak řeže a vzadu za bicími Dominik jebe škopky vostopéro. Výborný. Pak v jejich setu zase něco vypadlo a chrčelo to jako noisecore, pak vypadlo úplně všechno a chvíli na to zase zvuk jak víno. Těžko se dohadovati co bylo v problému, protože mi přišlo že to nevěděl ani sám zvukař.

Následuje oneman projekt ze země tisíců jezer, který si říká LAWNMOVER. A to byl zrovna ten hudební projekt, u kterýho si řikáte, že ještěže tam vedle vás nestojí kluci z vaší party, protože by jim z toho všem do jednoho prasknul čurák od Kamčatky až po Maroko. Lawnmover byl totiž noisecore jak cyp vole. Líbilo se mi, jak po prvních dvou písních byl jakoby takovej aplaus, ale když lidi zjistili, že těch písní bude asi stovosumdesát, tak přestali, poněvadž by se uaplaudovali. Začalo se přírodním intrem podpořeným discobeaty, aby se přidaly vteřinové songy, kde jako podklad stále zpívali ptáčci. Ti byli vyměněni za zvuky velkoměsta uprostřed setu a stále probíhal oneman nekompromisní noisecore, aby se po nějakých třinácti minutách naskytlo velké grande finale noise par exalans. Může to znít pro někoho divně ale mě se to líbilo víc než Slayer a Motorhead, které jsem svého času z koncertu opustil po chvilce hraní. Lawnmover jsem se zaujetím dokoukal do konce. Naštěstí mě je uplně u piči co si kdo o mně myslí. Patnáct minut noizezla bylo tak akorát abychom se nezačali nudit. Za mě dobrý, ale jo, koupit si to nepoběžím. 

Čas mezi kapelama trávíme popíjením a žvaněním s lidmi neznámými. Jak jinak na takové krásné komorní akci, která se konala na skvělém místě, v jakémsi dvoře u starého mlýna. Fakt pěkný. Jen by to chtělo nějakým způsobem pořešit elektrickou síť, o které bude ještě řeč. Následuje slovenská banda SANGRE DE IDIOTAS, kteří sice byli rychlí, ale ne už hlasití. A také se nevyhnuli problémům se zvukem. Tyto problémy ale rozpoznali jen zkušení uměníchtiví fanoušci bordelu. Jejich drumbassgrindnoise byl výborný. A taky dost krátký. Po deseti minutách šli do piče s odehranými tisíci songy. To není pro každýho tahle hudba, ale jen pro cypy jako jsem já a mně podobné. 

Dramaturgicky by bylo lepší, kdyby následovali 7 Minut Strachu, když už v Sangre De Idiotas jsou 2/4 členů Sedmi Minut Strachu, avšak nebylo tomu tak. Navíc Sangre De Idiotas skončili v době, kdy měli teprve začít hrát. Nejeden by si mohl říct, že ty vole teď bude hromada času a fesťák skončí ve vosum. Ovšem zmíněné problémy s elektrickou sítí tomu tak nechtěly. Na scéně se měli objevit MOČOVÝ KHAMENI. Jenže místo nich se vedle pódia objevila naftová centrála, která když se nahodila, vydávala slušný hluk a smrad, tak se po chvíli zase vypla a začaly se natahovat prodlužováky ze soukromýho bytu. My zatím popíjíme a trochu nervozně pokukujeme směrem k pódiu, kde se nic neděje, protože se prostě asi neví co. Trvalo to snad hodinu a půl než se problém vyřešil a začal fungovat aspoň mikrofon, do kterého kdosi řekl: "Nemáte někdo na půjčení kytarovou hlavu?" Joo vole obvykle ji nosím v levý kapse, ale dnes jsem ji nechal doma... Dvacet minut po tom, co měli Močový Khameni skončit, se konečně začíná něco dít. Na první slech chybí kytara. Na první zrak kytara opravdu není. Tolik k otázce, zda-li někdo nemá na půjčení kytarovou hlavu. Nicméně kapela začala hrát a nevidíš moc často, aby kytarista kapely pařil v kotli na svoji kapelu, ve který má právě hrát. Takže další drumbassgrind. A víš co? Lidi pařili jak blázni. To je kurva andrgraund... nech čekat lidi dvě hodiny a zapařeji ti na cokoliv. Jak by řekl Pavouk Karel, okresní přebor. Ovšem tady to fungovalo jako liga mistrů. Po 17ti minutách je konec. Jestli kvůli problém nebo že tak hrajou obvykle, nedokážu posoudit.

A pak následuje kapela, na kterou jsem se těšil nejvíc ze třech. Né ze všech, ale ze třech. Trojlístek kapel Sedum Minut Strachu, M.A.C. of mad a Evil Regiment byly těmi kapelami, které mě přesvědčily, abych jel sto kilometrů do horoucích prdelí, tím myslím město Mělník, které je opravdu díra. Sorry Mělničané, ale jsem z jiného kraje a jiný kraj jiný mrav. Ale abych tu nepsal dýl, než trval koncert slovenských SEDEM MINÚT STRACHU, jak to má asi správně být, vrhněmež se na jejich set. Ten trval necelých 8 minut a byl boží vole! Měl jsem tu čest potřetí vidět tuhle noisecoreovou sebranku a bylo to určitě nejlepší. Pecka! Miluju tenhle bordel, kterej většinu populace sere k protržení střeva. Navíc to vypadalo, že problémy s elektrikou a zvukem jsou passé. Jen to zpoždění je alarmující...

Následní CARNAL DIAFRAGMA začínaji zvučit během chvilky a zní to kurva dobře. Zahráli nám svižné i méně svižné písně k poslechu a tanci. Zvuk byl dobrý, ale já asi jak stárnu a hluchnu, snesl bych to o chlup hlasitěji. Mezi songy pan zpěvák Kino zavtípkoval "Jak tak na to koukám, tady je to takovej squat. Že je to squat a že neplatíte elektriku?" No ty vole Kino to zabil 🤣.   

No a pak se to stalo. Naběhli moji druzí ze tří M.A.C. OF MAD, které jsem viděl naposledy někdy v roce 2000 a od kterých jsem si koupil loni skvělý vinyl, a ti nám ukázali kde má kozel píču. Naprosto bezchybný digitalhardcoremetal disko se skvělou zpěvačkou a dvěma DJema plus kytaristou. Jednožnačně můj letošní TOP5. Jak furt jezdím na deathový koncerty bo u nás nic jinýho není, tak tohle bylo jak v Jiříkově vidění. Nevím sice jak Jiříko vidění vypadá a co to obnáší, ale myslím že se to říká. Bylo to skvělý výborný geniální a vynikající k tomu. A kdo to nechápe, tak...to nechápe.

Předposlední kapelou na paškál byli INGROWING, kteří nastoupili v plné polní s výborným zvukem a nahrnuli do nás ten jejich nesmrtelnej grindcore, kterej máme všichni tak rádi. Jezdím na tuhle kapelu snad už čtvrt stolení a pokud nebylo toto jejich nejlepší vystoupení, tak rozhodně jedno z nejlepších. Ingrowing skončili ve čtvrt na deset a na moji třetí ze tří, Evil Regiment, i se zvukovkou zůstává do deseti hodin kolik minut vážení matematici?

EVIL REGIMENT také nezvučí dlouho a jejich koncert byl premiérou bez zpěvačky Katky, kterou nahradil punkově vyhlížející blonďák s kulatými brejličkami na nose. A narovinu, nebylo to moc dobrý.  Zvuk to mělo dobrej, hudba byla skvělá, ale prostě ženu v metalu za mikrofonem nahradíš jen málokdy kvalitním pěvcem. Přišlo mi to jako kdyby nový zpěvák zpíval dnes již zmíněný okresní přebor oproti první lize v podobě bývalé zpěvačky. Jak jsem psal, proti hudbě nešlo vytknout ni zbla, ale prostě ten zpěv nebylo to, co by Evil Regiment pořeboval. Punkáč v blackmetalové kapele za mikrofonem je znát, takže se nekonaly žádné havraní vokály, které měla Katka excelentní. Jeho zpěv by se hodil spíš do nějaké norské avantgardní kapely, kde by recitovaný přednes byl k užitku více. Jestli má být tohle vývoj kapely, tak za mě rozhodně ne. Na druhou stranu kapela měla za sebou se zpěvákem jen tři zkoušky, takže se taky nemuselo zahrát vůbec žejo. Třeba se ještě vyzpívá. No když už se tu snažím nějak zachránit čest kapely, tak pasáže, kdy zpěv byl krákoravý, zněly hodně cool. Hlavně ty pomalé. Uvidíme časem. Hned jak bude příležitost, zajedu na Evil Regiment znova a může se porovnávat nějaký případný posun. Do tý doby budu držet hubu a krok. 

Celá akce končila chviličku před desátou hodinou večerní a nejspíš se tam začalo pařit až do rána. Já si se SODíkem dal veganský guláš, který byla moje premiéra a musím uznat, že byl fakt dobrý. A všechno co  tam bylo k dispozici do hladových metalových žaludků, vypadalo lákavě. A jestli pojedu i příště? Hele proč ne? Ovšem muselo by to být v mém nepracovním víkendu a taky by to chtělo zase nějaké kapely, na které jen tak nenarazíš. Želízká kovadlina mě velmi mile překvapila a co na tom, že se spíš víc sedělo a chlastalo díky nefunkčnímu zvuku, než hrálo. Pivko, ač Krakonoš, bylo velmi pitelné, nabídka jídla víc než dostačující, kapely skvělý, prostředí TOP. Palec nahoru!!

Video opět nevystihuje atmosféru koncertu, navíc mi došla před Evil Regiment baterka, takže jejich píseň chrčí, bo je zaznamenána jiným zařízením.

     

OBSCENE SOCIETY 2026

Ježiš ty vole to zase bylo. Kdybych měl teď sednout za volant, tak sjedu do příkopu hned za rodnou hroudou, jak se ještě motám. Za normálních okolností bych se tohoto večírku neúčastnil, protože normální okolností je u mě to, že si pořadatelé ve vybírání termínů vybíraji termíny na hovno, že musím do práce. Pan pořadatel na to šel tentokrát oklikou a můj oblíbený jednodenní festival udělal v den mého volna, což jsem kvitoval s vřelým nadšením, neboť sestava, jak už to u Čurbyho akcí bývá, byla našlapaná. Navíc se Amorfis dobrovolně nabídl, že se chopí volantu, což jsem kvitoval ještě víc, protože součástí malého Obscenu, jak se přezdívá pardubickému Obscene Society, je i minifestival pivovarů. Mňam ty vole. Nejsem žádnej znalec chmelomoku, piju to co mi chutná a když jsem tu byl předloni, tak mi kurevsky zachunal Clock. Co na tom, že stojí 70Kč. A jak je nenápadně zmíněno v úvodu dnešního krátkého povídání, nebylo těch sedumdesátikorun málo, co jsem věnoval barmanům výměnou za lahodný mok. Je třeba též nutné sdělit mým národům, že tak jak jste byli zvyklí na příhody naší party s Medvědem, Amorfisem, Járama a dalšíma skvělejma lidma, tak s tím je konec. Reporty už nebudou takové jako byly. Přeci jenom si taky chci užít všechny ty parádní kapely a ne furt psát poznámky a sledovat co se děje mimo koncertní běsnění, kde jaká krásná dívka popíjí, nebo kde se jaký sympatický mladík ožírá do němoty. Fakt už ne hele. Stejně to tu čte asi tak deset lidí takže naseru maximálně právě tak těch deset hlav. 

Když přijedu s Amorfisem a chrchlajícím smrkajícím slzícím medvědem do poslední zatáčky před Hradcem Králové, rozuměj do Pardubic, kde se Obscene Society konal, zjišťujeme, že se opravdu za parkování při sobotě platí pouze do poledne, z čehož vyplývá, že jsme ušetřili asi tak dvě piva za parkovné. Potkáváme Velkýho Járu, Malýho Járu, kteří jak jinak kouří své polské dýmky míru, s nimiž jsem jim pomohl bojovat celý večer. Díky za to kluci, že jsem se mohl zúčastnit nelehkého boje s vašimi hnusnými cigaretami a zajebat si tělo hnědými hleny. Byly tak hnusný, že vůbec netáhly a jednu jsem si musel čtyřikrát zapalovat. Ale jak se to říká: Darovanému oři na chrup nehleď. Jdem to omrknout dovnitř a světe div se, od posledně se tam nic nezměnilo. Necháváme se opáskovat, a já nevim proč, ale už při páskování jsem dokázal svojí existencí rozesmát dvě dívky. A vyjímečně to nebylo mým nechutným vzhledem, ale mojí praktickou vynalézavostí, to když mi Monika, toho času dlouholetá přítelkyně a matka posledních čtyř dětí pana pořadatele dávala pásku na ruku a já si dal na zápěstí ukazovák druhé ruky, aby tu pásku přetáhla přes něj: "Hele já si tam dám prst, až se opiju tak budu oteklý, tak aby mě to neškrtilo." Jak málo stačí k dívčímu štěstí. Tato nevinná hláška rozzářila úsměv zmíněných dvou holek a já si pomyslel, že Mise splněna. Přijeli jsme načas, takže rychle pro první pivo a začíná hrát první kapela. 

Mlaďáci ty vole, učit by se od nich mohli staří bardi, zahráli parádni thrashmetal. Líbilo se mi to. Proběhl tam i křest jejich desky. Křtil jim to kdo jiný než sám velky El Churby. Pivem. Bylo hezké vidět tohoto léta abstinujícího alkoholika s pivem v ruce. Kluci měli jen jednu desku, prototyp, vyrobený v počtu již zmíněném, tedy v jednom kuse. Politou pivem ji pak hodili do prořídlého davu, kde sebou plácla na parkety, než ji zvedl skalní fanoušek, který poctivě pařil od prvního tónu. Myslím že velmi krásný sběratelský artikl. 

Po první kapele jdu na druhé pivo, kde se ve frontě dozvídám, že to první pivo, byl to Ventill, je bezlepkové. No tak to zase ne, já mám lepek rád, takže druhé pivo si dávám Ipu a u té zůstanu až do konce. Ipa byla velmi lahodná. A jak je naznačeno v úvodu, byla velmi velmi!! lahodná. Druhou kapelou měli být tito pánové, ale nebyli. Dle progamového prohlášení druhou kapelou byli tito pánové. Chlapíci předváděli velmi sympatický death/grind a co víc, pan kytarista měl kraťasy s logem kapely Darkthrone, což jest jasný důkaz, že to byli slušní milí lidé. Hudba se mi fakt líbila hlavně díky krásně chaotickým bicím, ve kterých můj chorý mozek slyšel ranné Kataklysm. Poslední písnička s názvem Štědrý den, tam jsem snad slyšel i náznak blackmetalu. Ale víte jak to je s mým miniaturním deformovaný mozkem žejo. 

Zvukově byly první dvě kapely na jedničku. Světelně to bylo na jedničku s hvězdičkou. No a pak se to stalo. Naběhla totiž třetí kapela. A ta hrála grindcore. A já mám grindcore rád. Hlavně naživo teda. V průběhu setu jsem se dozvěděl, že za bicími v jeptiškovském řeholním hábitu sedí můj známý Dominik. A narovinu, Ty vole!! On bubnuje mnohem líp než zpívá a že zpívat umí, pokud se to chrčení a chroptění v tomto druhu muziky dá nazvývat zpěvem. Hned po koncertě jdu za ním a smekám pomyslný klobouček, protože ať si kdo chce co chce říká, třetí kapela se pro mě stala nejlepší z celého malého obscínu. Opravdu perfektní vynikající grindcore nářez se vším všudy tak jak ho máme všichni rádi. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo z nich byl nadšený, protože se na ně velmi pěkně kotlilo pod pódiem a na tvářích přítomných fanoušků byly vidět úsměvy od ucha levého, k uchu pravému.

Jediným mínusem celého festivalu kromě toho že jsem se ožral, i když to vlastně taky nebyl mínus, bylo, že se tvořily fronty na pivo. Barmanům to moc neodsejpalo. Nebyli sehraní a když třeba zrovna při výrobě mého piva došlo pivo v sudu, dokázali z prázdného sudu přerazit na jiný prázdný sud a strašně se divili, že z ústí pípy žádné pivo nevytéká. Hned na to došlo pivo i v druhé pípě a to teprve nastal chaos, který měl za následek to, že najednou byla fronta na pivo delší než by měla být. Ale nebylo to jen díky tomuto zádrhelu. Fronta tam byla prostě furt. Řešil jsem to tak, že jsem před koncem každý kapely utekl z hlediště a honem pro pivo, než se tam nahrnou ostatní. Dostáváme se ke čtvrté kapele, která hrála deathmetal a já v tom slyšel i náznaky grindu. Jejich set byl cypovitý jako cyp, avšak cypovitosti předešlé, tedy třetí kapely, jejich cypovitost nedosahovala.  Zvukově to bylo opravdu vymazlené, stejně tak světelně. Do toho to vynikající voňavý pivíčko, jééé mě se tam líbilo vážení...

Mezi každou kapelou jsem stáhnul Malýho Járu, nebo Velkýho Járu o jednu, popřípadě dvě cíga a jelikož opakování jest matkou moudrosti, a navíc jsem to Malýmu Járovi slíbil, je třeba si připomenout legendu tohoto blogu, a sice žvýkačky. Pravidelný čtenář těchto snůšek hoven ví, ti co nevědí, dozví se to v případě, že kliknou na slovo "tady". Nesmrtelná story pokračuje a chudák Malej Jára bude za svoji prozíravost pykat ještě několik let. Jen mě mrzí, že jsem uplně zapomněl koupit balení žvýkaček, které bych mu věnoval a zakončil tak největší objev lidstva za poslechnich tisíc pětset let. Pokud snad náhodný čtenář nemá šajnu o čem píšu, je nutností kliknout právě na "tady" a tam se vše dozví. Na pátou kapelu se těšili všichni chirurgové-patologové, neboť se jednalo o covidovou bandu. Pamatuju si, jak se dali v období koronavirového temna dohromady a zaplnili svojí muzikou díru na trhu. Já je okamžitě prokouknul a prorokoval, že budou dobří, ba co víc, že budou výborní. Kluci moje nadšení pro goregrind nesdíleli do takové úrovně jako já, ale to byla jen jejich mladická nerozvážnost. Uběhlo pár let a i oni dospěli do stavu, že se jim tato kapela líbí. Nicméně musím trochu kritizírovat, a sice to, že mikrofon s efektem zombie chrčení byl velmi utopený a nebyl slyšitelný. Narozdíl od druhého vokálu, který tomu zombiemu nedal sebemenší šanci vyniknout. 

Následuje další pivo a další cígo (kolikátý a kolikátý už??) a pak se vrhám na šestou kapelu. Ač již značně opiven, přiznám se bez mučení, nelíbilo se mi to. A dokonce ani poslední píseň, jež byla cover, nejsem si jistý od koho, tak plácnu, že to byli Napalm Death. Sorry Slovačiska od Trenčína, ale stali jste se pro mě nejslabší kapelou festu. 

A následuje sedmá kapela, kterou fakt nemám rád, protože jsou ultrapolitičtí a já na politiku co? Já na politiku seru soudruzi. Tohle svinstvo do muziky nepatří. Navíc ještě když hlásáš tu nesprávnou politiku. Nicméně musím uznat, že ten jejich Anthraxovsko Slayerovský trešmetal byl nakonec docela příjemný překvapení pro mě a rozhodně to pro mě bylo jejich nejlepší vystoupení co jsem od nich viděl. Možná za to mohl fakt excelentní zvuk, možná za to mohlo fakt excelentní pivo, těžko říct. Před festivalem jsem je pasoval do role zbytečný kapely, jak by řekl Pavouk, ale všichni kdo čtete tyto řádky a nemáte vzadu v lebce centimetrovou díru, tak jste si mohli přečíst, že nejhorší pro mě byla šestá kapela. 

Ovšem osmá kapela, to bylo zase něco pro mě. Po kolikátý jsem měl tu čest? Potřetí? Počtvrtý? Kdo si to má pamatovat. Ale pamatuju si, že se mi ani jednou naživo nelíbili. To se změnilo v Pardubicích, kdy zahráli skvostně. Ne tak skvostně jako třetí kapela, ale líbilo se mi to.

Devátou kapelou se stali staří známí toxičtí bardi, kteří měli naprosto excelentní zvuk. Pokud předešlé kapely byly zvukově na velmi vysoké úrovni, pak tato kapela jim zvukově vévodila. Ale rozhodně to nebylo pro mě jejich nejlepší vystoupení v mém mrzkém životě.

No a pak už to bylo tak nějak spíš o udržení rovnováhy, protože hladina piva se převalila přes pomyslný okraj a valila se mi do nohou, hlavy a vůbec všude. Vím že jsem na desáté kapele byl, samozřejmě vím co to bylo za bandu a vím, že se mi to líbilo, jako minule když jsem je viděl. Myslím, že Malej Jára si z nich regulerně ucvrkl. Já jsem to zas až tak neprožíval, neboť můj úsudek byl ovlivněn jinými požitky. 

Blížíme se k finále. Jedenáctá kapela byl tribute band. 

A poslední dvanáctá kapela byla duo hrající goregrind a na závěr celýho večera to bylo víc než ideální. Mohli jste totiž po třech písničkách odejít a o nic zásadního jste nepřišli, protože vše již bylo řečeno právě v předchozích třech písních. Stejně jsme to udělali i my s Amorfisem a po třech čtyřech písních opustili taneční parket. Jednak jsem toho měl už fakt dost, druhak jsem ten den vstával v půl čtvrtý ráno a prostě v nejlepším se má skončit. Ale to zase ne, protože to bych skončil u třetí kapely. Sedáme do Amorfisového automobilu. Sami. Bez medvěda. Ten to nedal a během večera nás opustil. Naštěstí ne nadobro, ale jen s rýmičkou. Hele a jak tyhle blitky zakončit? Samozřejmě pochvalou. Celý festival byl výborný. Počínaje skvělými prostory, které ABC klub nabízí, přes pivo, kapely, sympatické lidi, krásné dívky, pár mých známých, pokec s T.O.O.H. až po zvuk a světla. 

NICE TO EAT YOU 2022

 

Jelikož jsem byl hanebně nařčen, že moje reporty jsou strašně dlouhé a že to co bych mohl napsat v jedné větě rozepíšu do čtyř odstavců, rozhodl jsem se, že dnešní report z NTEY bude krátký, jako je dlouhý "í" v Ostravě. Nebudu to teda vokecávat a pro ty co nechtěji číst zde napíšu, že to bylo cajk. Tenhle ročník jsme s sebou vzali Amorfise, protože Kinedryl dal přednost nějaké slávě ohledně automobilismu. V Amorfisovi jsme našli zdatného náhradníka co se chlastání týká, avšak už teď, na počátku tohoto kratičkého slintu mohu napsat, že se nepoblil, tak jak jsme na to byli zvyklí od Kinedryla. Pasoval jsem se do role organizátora a tak jsem zorganizoval, že Medvěd vezme svoji prostornou oktávku a stejně jako minulé roky se postará o přemístění našich prdelí. Amorfis byl po noční, a tak jsem ho v zasedacím pořádku posadil za řidiče s tím, že si třeba schrupne a já ho při tom budu hladit po kolínku. Jenže Amorfis ne a ne usnout (nakonec vytuhnul až v sobotu!) a nezavřel tlamu celou cestu. Že ji nezavře celej festival, jsme v tu chvíli ještě nevěděli. Cesta byla překvapivě v pohodě, žádnej debil za volantem, žádný fízlové. Stavili jsme se na vynikajícím obědě a za necelý dvě hodinky jsme byli v kempu a už se zabydlovali v chatě.

Za chatku jsme zaplatili 4500Kč na celý festival, což je za hubičku vzhledem k tomu, že jsme mohli kdykoliv složit naše zpráchnivělé kosti ke střízlivění a odpočinku. Opravdu k nezaplacení a jsem si zcela jist, že kdybychom byli neměli tuto vymoženost, že bych se akce nezúčastnil. Jako welcome drinky jsme letos zvolili mírnější variantu oproti loňskému ginu, a sice plechovkový Radegast 12. Na festivalu byly k dispozici na čepu jedenáctka Březňák za směšných 35Kč, dvanáctka Zlatý Bažant za 40Kč a čtrnáctka Beránek za 50Kč. Ostatní pořadatelé následujících festivalů, kterých se zúčastním by si mohli vzít příklad z těchto přijatelných cen... My jsme si prolévali volátka Březňákem a to pivo se dalo bez jediného problému požívat. Ponejvíc se tomu věnoval Amorfis s Medvědem, jak je jejich zvykem. Hned první den se z naší chajdy linuly různé druhy vůni. Většinou to byly ty vůně, které smrdí. 

MAGI: Moje ponožky táhnou jako svině. 

JÁ: A to máš nejmíň prstů vole.

VŠICHNI: hahahahahahahaha

Taky máme kámoše, kterej zase nemá kus prstu na ruce, takže mají kluci společné téma.

Pro nezasvěcené, Magimu na jedné noze chybí palec na který mu spadla cihla když byl ještě malé modrovlasé vousaté miminko. V dospělosti si tam pak nechal vytetovat "Bylo nás pět". Amorfis se nám pochlubil, že má trsátko. Nevím, kde ho sebral, protože hudební produkce ještě nezačala ale i tak jsem ho setřel tím, že trsátka jsou pro buzny... Přesně v 16 hodin začala hrát kapela KANDAR. Na rozjezd to byl dobrej námrd, jak poznamenal Medvěd. Zahráli proti nacistickým zmrdům. Tím vlastně zahráli i proti mě a SODíkovi, protože posloucháme blackmetal a podle levičáků je každá blackmetalová kapela líheň nácků. A nám se blekmetla líbí. No jo co naděláš žejo... Při jejich setu jsem zjistil, protože mi pořád nedává spát Magiho užvejklej prst, že on chudák vlastně nemůže nosit žabky, protože má místo palce volný prostor. No ale vzhledem k tomu, že žabky stejně jako trsátka jsou pro buzeranty, tak je vlastně výhrou nemít palce u nohou... Druzí naběhli AMOCLEN, na jejichž bicí sesličce usedl náš známý. Kapela měla dva hlavní zpěváky a ještě jim do toho kafral basák. Úplně zbytečný. Navíc ten uječenej zpěv mě vyloženě sral.  Ale protože jsme cítili potřebu podívat se na kámoše za bicími, tak jsme pár songů dali, ale teda nic moc. Uvidíme za týden v Hořicích, jestli se nám to bude líbit víc. Třetí kapelou ve čtvrtek byli BASEMENT TORTURE KILLINGS a na rovinu... nebejt tý buchty za mikrofonem, bylo by to špatné. Jako show pro diváky prováděla ocopánkovaná křehule amputace všech končetin a na konec i hlavy plyšovému medvědovi. Zpěvačka měla hezký outfit, zajímavé mimikry ale zpívat neuměla. Sorry. To je prostě úděl většiny brutálních kapel s kundama sedících na mikrofonu. Troufám si říct, že všichni přišli na kapelu jen kvůli ní. 

FLESHLESS byl cajk. Jako vždycky. Leoš "Dobjej" Noha jim pokřtil cédéčko. Při jedné z našich krátkých siest si Amorfis kartáčem kartáčoval prořídlé kadeře. Tak jsem dostal dobrý nápad, že by mě mohl jehličkama z kartáče mlátit přes pupek a vymlátit ze mě demenci. A výsledek? Krev a kůže. To jediné mi totiž po jeho sadomasochistické masáži zbylo z pupku. Krvavá kůže která se mi odlupovala z mého tukového polštáře. Všichni spěcháme na CYTOTOXIN, neboť víme, že jsou výborní. A opět nezklamali. Magi pařil, my chlastali v poklidu v hledišti. Nějakej blb si myslel, že může jen tak mírnix týrnix rozhrnout Medvěda se SODíkem, ale se zlou se potázal a byl rád že odešel ze všema zubama. Kámošům z Brna vysvětluju že jsem slyšel, že Brno není město ale mrdka. Jsou chápaví a tiše s tímto tvrzením souhlasí... PARENTAL ADVISORY hráli svůj deathmetal, když jsme byli již slušně pod parou. Možná proto nám bylo úplně jedno co hrajou. Poslední kapelou čtvrtka byla PLACENTA POWERFIST, na kterou nás nalákal Magi, neboť se jednalo o jeho oblíbený brutal death slum, ale docela nás to zklamalo. Když to skončí, zkoušíme před chatou jako vloni rozpoutat párty, ale nikdo nepřišel. A ani už pivo v areálu se netočí, tak jdeme celkem slušně vykaleni do hajan. Ráno se opět jak je to naším zvykem budíme hlavně díky našim prdelím. Nejvíc to břinká z té medvědové. To vám jsou tak děsivé zvuky, že by si je jeden nedával vůbec dohromady s lidskou prdelí. V půl osmé se probírá Amorfis a chce chlastat. Medvěd stále břinká z prdele, když Amorfis sahá po prvním pivu. Jestliže všichni věděli kdy chata číslo devět, to jako ta naše, šla spát, tak zrovna tak všichni kolem věděli, když naše chata vstávala. Amorfis je tak hlučnej a tak votravnej a od předešlého dne stačil vystřízlivět ze sedmi promile pouze na pět a půl a každýho neskutečně sere. Jenže on chce prostě pít a zametat. Ano chtěl zametat.

 Prostě vzal koště a několikrát zametal chatu a u toho hulákal jako Pepin z Postřižin. Přesně takovýhle sráče jsme ještě před několika lety neměli rádi. A teď máme jednoho takovýho mezi sebou. Ale máme ho rádi... Sousedi si stěžují, že jsme nejuřvanější chata v kempu. Taktním mlčením je posíláme do hajzlu a z kvalitního repráku se z naší chaty otevřenými dveřmi do kempu line libý zvuk krásného hlasu Onielar. Po střevní, tělové a ústní očistě je ze mě novej člověk. Medvěd poslouchá své oblíbené nářezy a já ho naschvál seru s tím, že to všechno hodnotím jako sračku. Rozdejchává to jen s těží. Amorfis v jednom kuse něco huláká, převážně z kontextu vytržené hlášky z klasických filmů (Dobrý voják Švejk, Pelíšky, Kurvahošigutentag...) a nejednomu náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že máme v partě mezi sebou postiženého retarda. Od doby co otevřel oči, tak leje jedno pivo za druhým. Během půlhodiny na obědě, kam jsme si zajeli do nedaleké restaurace, vycucnul tři Budvary. Prostě Amorfis... Páteční program dostál několika změn. Abhorrent Cabaret nepřijeli a místo nich zahráli Crow To Crow a taktéž Sacramental Blood nepřijeli, tak se celý program posunul o hodinu a páteční show začala až ve 13hodin. CROW TO CROW v mých uších nebyli žádný zázrak, neboť neholduji kapelám tohoto typu. Tou dobou jsme potkali našeho kámoše Jirku z Náchoda a dozvěděli jsme se, že se vlastně nejmenuje Jirka, ale Karel. No ale protože Karel se k jeho image nehodí, tak mu budeme říkat dál Jirka. Jemu to nevadí, tak co. CARNAL TOMB měli dismembeří zvuk. Je tedy jasné, že hráli deathmetal, ale protože je ve stanu strašný vedro, tak sedáme venku a popíjíme. 

A teď pozor!! 

CO TO JE?? 

Má to tři oči a tři nohy. Co je to!?

 Brichta s Fanánkem! 

Za břuchy se smíchy můžete popadat po dočtení reportu....

SCAFFOLD nám naservírovali pravý srbský rokenrol. Medvěd se odebírá odpočinout si na chatu, kde už se asi půl hodiny válí Magi. Jasně není už nejmladší jak s oblibou říká. Vždyť je mu už 25 blbcovi. MAXIMIZE BESTIALITY se prezentýrovali parádním brutal death metal slumem. A Magi to prochrápal pitomec. Bohužel venku je výheň jako kráva a ve stanu, kde kapely hrály bylo nedýchatelno tak před koncem setu odcházím. CENOTAPH mi stejně jako loni na Obscene Extreme Festivalu přišli zajímaví jenom zemí jejich původu. Turkey. ANALEPSY mě taky nijak zvlášť nebavili. Jirka/Karel šel na guláš a my poleháváme na chatě, bo venku je strašný vedro. Chvála našemu Pánu za tu vychlazenou chatu!! PUTRID OFFAL byli úplně vynikající!! Medvěd a SODík je propásli, Amorfis přišel na poslední dva songy a Magi, ten tomu nerozumí. 

Oproti loňsku, kdy se při kotli na Debustrol ze zelené trávy stalo bahenní oraniště, pro letošek pořadatelé umístili pod pódium plachtu. A ta se v kombinaci s vylitými pivy stávala slušnou klouzačkou. Štěstí, že nic podobného není na Obscene Extreme festivalu, protože je mi jasný, že zhulení crusteři by tam jezdili po prdeli až do Polska. Tady se zase našel jeden šílenec, který vylezl ke kapele na pódium, chtěl skočit, ale dole ho nikdo nechytal, protože tam skoro nikdo nebyl. Tak šílenec pokrčil rameny a prostě po hlavě skočil na zem na tu plachtu... Pokud jsem se už nějakou dobu nezmínil o tom, že Amorfis huláká, není to proto, že by hulákat přestal, ale proto, že jsem se o tom jenom nezmínil. On totiž tu svoji hubu nezavřel. Všem lezl na nervy, ale co naděláš? Do toho Medvěd pouští ty svoje námrdy na celej kemp, no prostě vesničtí burani jak vyšití. Na PUNGENT STENCH jsem se docela těšil a i jsem na nich byl, ale nevydržel jsem až do konce. Při čtvrté písničce se strhla smršť blesků a liják, ale za pár minut bylo po. Aspoň měli Pungent Stench pěkně zaplněné hlediště, protože každý hledal útočiště před deštěm v hracím stanu. A dokonce i Medvěd s Amorfisem se přišli podívat na Pungenty. Ten den to byla první, a taky poslední kapela na kterou zašli. Poslední naběhli DEPRIVED OF SALVATION a byli výborní. Vole lepší než celej Pungent Stench! Po nich v programu už nebylo nic, ale obyvatelé naší sousední chatky tam provozovali propichování jehlama a hákama. S touto zábavou jsem se v minilosti již setkal několikrát, takže když si začali odebírat krev, nebo co to tam prováděli, s čistým svědomím jsme se odebrali na kutě. 

Sobota začíná stejně jako pátek. Tedy bubláním z našich prdelí, hajzlem, sprchou, kartáčkem, pastou, pivem. Každý po svém. Amorfis nervózně chodí sem a tam, huláká, zametá, uklízí a už ho zase svrbí játra a že by zase už nejradši chlastal. Medvěd telefonoval se svojí megerou a dozvěděl se, že ji nesvrbí bobr. Hovor ukončila po chvíli pozdravem "Polib mi prdel." Taky za náma přišel soused, vyjímečně ne stěžovat si na hluk, ale přišel se omluvit, že nám v noci vlezl do chaty omylem, že prej nakoukl a "Héj, pičo, nám ukradli pípu!" A kouknul doleva, kde má své věci a místo Magi a prej "Héj, proč je tady takovej bordel?!" Až pak mu došlo že vlezl jinam... Důkaz, že to v naší chatě neměl kyslík vůbec jednoduché budiž to, že pod každým z nás pod postelí, se přes noc vysrážela louže. Prostě měl pod sebou každý vodu. Stejně jako Bůh měnil vodu ve víno, my měnili zkyslý vzduch ve vodu. Náš Amorfis alias Pepin co otevřel hubu tak ji nezavřel, protože buď je přisátej ke kelímku s pivem, nebo něco vypravuje. Spíš vyřvává. Postaví se do otevřených dveří naší chaty, zvedne ruku s kelímkem a řve směrem do kempu scénu z Pelíšků. Medvěd se nám svěřil, že bude muset jít vyskladňovat. Čumím na něj co to kurva mele a pak mi to došlo. Vyskladňovat = srát. Vtipné. Jak Pepin pořád huláká, vlítla na něj naše sousedka a začala nás jebat že jsme všichni Pepinové. Patrně vstávala prdelí napřed. Pepin jí to ale politicky vysvětlil a za chvíli už spolu debatili. O čem, to nevím, neboť DJ Medvěd zahájil námrdotéku a nebylo slyšeti ničeho jiného. Dokonce ani Pepina jsem přes to neslyšel. Opět jedeme na oběd (všichni v kempu si oddechli, začali oslavovat a pořádali na oslavu ohňostroj, protože chata číslo devět na chvíli zmizela z jejich doslechu). Když jsme se vrátili, měl Amorfis v sobě už 9 piv... Před první kapelou se SODík šel vychcat do přírody a když na něj čekám, koukám se na vypuštěný bazén a napadne mě boží námět na písničku. Představte si starý betonový bazén, u něj skluzavka, která vede do malé hloubky vody, která je oddělená zábradlím ze dvou kulatin od velké hloubky vody. Děcko vyleze na klouzačku, frrrr do vody a tam se začne topit. Maminka je zrovna zaměstnaná velkou boulí v plavčíkových plavkách a topícímu se dítěti nevěnuje pozornost. Dítě se pod vodou dobelhá k zábradlí, prostrčí hlavčiku a zasekne se. Zůstává pod vodou. Pak by byl nějaký brejk, nebo sólo... Na klidnou hladinu vyplouvá pěkně nafouklé až večer za svitu měsíce. Když jsem se svěřil SODíkovi s mým námětem, on ho trochu upravil na grindcoreovou verzi tím, že by děti po té klouzačce jezdili do vypuštěného bazénu a držkama by ryly beton... První kapelou soboty jest CSR, což byl výborný pálivý gore bordel, kde na kytaru hrál a automatické bicí a nasamplovanou basu obsluhoval kámoš, kterého jsem snad deset let neviděl. Naprosto ideální kapela na rozpohybování polozombie, kteří vznikli z návštěvníků festivalu. DEAD CARNAGE mě jejich bum čvacht deathmetalem neoslovují. GORE DIMENSION, takoví holobrádci ale ty vole jak jim to hrálo!! Následní SLOB jsou jedinou kapelou, která není na videu přiloženém dole. Bohužel mě zklamala technika a prostě je nemám. Jak už to bývá zvykem, na pořadu dne se i tento festival sluní moje maličké telefony, které většinou nikdo nemůže rozdýchat a také samozřejmě tento blog, jehož adresou jsem obšťastnil sympatického týpka, který chodil do třídy s panem Vilglerem a panem Krédlem. Znalci jsou v obraze, ostatní ať shoří v plamenech! 

Vtip: Moravák přijde do potravin a ptá se: "Máte kolo?" Prodavačka odpoví: "Nemáme." Moravák na to: "A máte Fanto?" 

18:33 hodin oficiálně potvrzeno. Amorfis vytuhnul Hálelůůůjá dominé! Po vypitých asi šedesáti pivech a naspaných asi deseti hodinách za poslední čtyři dny už bylo na čase. CUTTERED FLESH nás nudil a tak jsem se SODíkem udělal pár uměleckých fotografií na opuštěném starém WC, které jednou vstoupí do historie. O jednu se tady podělím...

 Když jsme ráno popíjeli pivko na pink pongovém stole, přišel za námi nějaký mladík a angličtinou se silným německým přízvukem nám počal vypravovati, že je z kapely Gutrectomy a že večer hrajou a že se nesmí opít. V ruce měl ale na půl rozpitou flašku Bacardi a za nedlouho jsem ho viděl válet se zmoženého v trávě. Když ale GUTRECTOMY nastoupili nebylo na nich vůbec vidět že jsou opilí, a to ani, když při setu popíjeli z flašek peprmintku. Klukům se jejich krypl slum nelíbil, ale podle mě to bylo dobrý. Také jsem si všiml, že v kotli na slum kryplí pouze nasraní lidé. Kopou kolem sebe, vrážejí do sebe, jenom náš Magi hopká dokolečka s úsměvem jednorožce na rtech. Z toho bude jednou kult! A pak přišel headliner SQUASH BOWELS. Kapela, která jednou zahraje výborně, aby podruhé odehrála na piču. Naštěstí pro nás na piču zahrála posledně, takže jsme očekávali, že odehrajou výborný set a to se taky stalo. Docela mě pobavila věta z úst polského kytaristy Poslední song for tunajt. Skvoš Bóls nám zahráli parádní grindcore se švédským zvukem a pro mě to byla nejlepší kapela celého festivalu. Super! Tou dobou odpadl Magi a ani já už se necítil na pivo a proto jsem přešel na teplého zázvorového gingera, který chutnal jako víno svařené. Za 60 kaček půllitr. DEPRESSION mě nudili a tak jsem je prokecal s kámošema z Brna o muzice. LENG TCH´E se přiznám si vůbec nevybavuju, že bych na nich byl, ale video mám, takže asi jo. No ale poslední kapelu jsem si nemohl nechat ujít. SPASM byli zatím pokaždé zábavní. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Hráli s bicím automatem a v kotli byly převážně ženy. Krásné ženy nutno podotknout. Kde se tam tak najednou vzaly, je mi záhadou. Brňáci Spasm ještě nikdy neviděli, tak čuměli jak Brňáci na Spasm. Pak Radim prohlásil, že bubeník zlámal už všechny paličky a proto končeji. Z naší party jsem na Spasmech byl jen já a SODík. Zbytek jsme našli na chatě na postelích. Prohodíme spolu pár slov a usínáme jak miminka. V neděli ráno lítaly SODíkovi z prdele hromy a blesky, to bylo neskutečný. Ani Medvědovi takhle prdel nebřinká. A tím bych toto krátké povídání o letošním NTEY ukončil. Omlouvám se všem, že jsem se více nevěnoval detailnímu popisu jednotlivých kapel, ale já už tak nějak nevím co o nich mám psát. 

Pro pár dalších fotek klikni sem.