Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl.
Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek, Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik.
Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.
Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.
Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím.
Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...
Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.
Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!
