Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl.
Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek, Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik.
Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.
Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.
Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím.
Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...
Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.
Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!
Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU.
Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval.
Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dobou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie.
Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější.
Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel, Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.
A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.
Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál...
No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.
Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.
To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.
Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.
Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?
Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.
Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?
Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!
Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!
Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.
Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.
Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.
Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč. Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00). Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.
Opět jsem vyrazil sám, neboť nikdo neměl chuť, čas, vůli, peníze nebo všechno dohromady, aby jel se mnou. OK, beru to. V.A.R. a FLESHLESS kluci viděli už hodněkrát. Ale utekl jim Pačess, kde na bicí sesličce usedl jistý pan Martin "Marthus" Škaroupka, který drtí blány mimo jiné u hvězdných Cradle Of Filth. Kluci dali přednost jiným aktivitám. Já si vzal dovolenou a vyrazil na tuhle zastávku víkendového miniturné. A nebyl jsem sám kdo se přišel podívat. Když jsem po zaplacení vstupného 250Kč vešel do klubu, většina míst u stolů a na baru byla obsazena. Zakoupil jsem lahodného Birella a šel si sednout do opět nefungující hospody. V hospodě tábořili V.A.R. se svým skromným distrem. Stejně tak tomu bylo i u vchodu do klubu, kde měli svá distra Fleshless a Pačess. Začátek byl stanoven na dvacátou hodinu, ale čeká se do 20:35 hodin. To nastupují na scénu moji oblíbení PAČESS, které již nějakou tu dobu sleduju a obdivuju jejich beer-black-metal. V sestavě se pro toto turné (anebo nastálo??) objevil jak už jsem psal Marthus a byla radost ho sledovat při svojí bicí práci. S jakou lehkostí tenhle člověk mlátí do bubnů, prostě paráda! Setlist stejně jako loni na Příhrádku začíná parádní skladbou "Jako most k lidem", a jestli si tímhle flákem nezískají publikum kdekoliv jinde, tak už ničím jiným. Chymus řve do mikrofonu jako hlasivek zbavený, zpívá čistě, dává vzpomenout i na nižší polohy z dob Isacaarum a musím s čistým svědomím napsat, že se hodně zlepšil od doby co jsem ho viděl v pačessí družině pět poprvé. Zvuk byl od prvních tónů pěkný, hutný, čitelný, obě kytary byly slyšet (na rozdíl od již zmíněného Příhrádku). Když chtěli po třičtvrtě hodině slézt z pódia, většina z přítomných víc než šedesáti platících hlav (konkrétně to bylo 61 kusů, jak jsem se informoval u vstupu) si vyřvala přídavek. Většina z nich nejspíš asi nepoznala, že skladba kterou Pačess přidali, už ten večer jednou zazněla. Nejspíš toho nemají víc nacvičeného. Ale nikomu to nevadilo. Všichni museli být spokojení. Kapela s odezvou, návštěvníci s vystoupením. Bylo to fakt skvělé a určitě zatím nejlepší Pačess jaký jsem měl možnost vidět. A jsem rád, že ho za týden uvidím znovu v rámci Orthodox festu v Děčíně a v červnu znovu na Czech Death Festu.
Dávám si dalšího lahodného Birella a čekám. Čeká se 50 minut, než pódium obsadí staříci z V.A.R. Usměvaví kmeti (kromě kytaristy, ten není kmet, ten byl jen usměvavý) od začátku hrnou svůj alko-thrash´n´roll a opět musím podotknout, že toto byl jednoznačně nejlepší VAŘí koncert co jsem měl možnost shlédnout. Já v jejich věku budu mít problém vstát z postele a oni jen tak z nosu vyfrknout padesátipětiminutové vystoupení plné rychlých a méně rychlých rokenrolovětrešových skladeb. Mě by na jejich místě někdy kolem čtvrtého songu museli odvézt na dialýzu. Zvuk měli naprosto precizní. Strašná škoda, že atmosféra jejich koncertů není zaznamenána i na jejich hudebních nosičích. Nebo aspoň mě to tak přijde. Před jednou děkovačkou si nás zpěvák zavolal blíž prej Poťte blíž, já vám něco povim. No tak někteří šli blíž a pán za mikrofonem spustil, že Děkuju člověku bez kterýho by tady tohle nikdy nemohlo bejt, díky Lumíre... Místo ale aby ukázal nahoru do nebe, nebo dolů do pekla, ukázal do obecenstva. Fanoušek v první lajně se otočil směrem kam zpěvák ukazoval a ptá se týpka osamoceného na parketu To seš ty? Samozřejmě to nebyl Lumír. Lumír svou Ponorku už pozoruje z druhé strany... V klubu oproti minule byl naprostý nedostatek něžného pohlaví. Místo nich přední linii zaujmuli nějací dorostenci. Partička opilých výrostků, vzhledově bych je typoval na jinou akci, se snažila poctivě pařit ale moc jim to nešlo. Spíš se jen tak kymáceli a hopsali. Potřebovali by absolvovat školení na Obscene Extreme Festivalu. V.A.R. zahráli skladby z pravěku, zahráli novější věci a když chtěli odejít, opět se vyřval přídavek. Bylo to skvělé dědci!! Těším se na vás někdy příště!!
Tou dobou se v klubu nenacházela snad ani jedna dívka. Také jsem zaznamenal debilní chování některých jedinců, kteří měli nutkavou potřebu co dvě minuty z parketu chodit na svá místa ke stolům a zase zpět na parket. Samozřejmě jim bylo uplně u prdele, že tím lidi, kteří přijeli za muzikou a ne vyhýbat se jim aby mohli zalézt do hnízda a zase vylétnout, serou na to, že nejsou schopni vzít si svůj nápoj a držet ho v ruce. Co jsme kurva na plesu nebo co? Po V.A.R. si jdu pro Birella. Záměrně nepíšu lahodného. Už když mi ho podával barman výměnou za 35Kč, upozorňoval, že mám smůlu, neboť tento nelahodný Birell nemá vylepšenou recepturu. Až u stolu když jsem se podíval na minimální trvanlivost, jsem zjistil toto:
Ale i tak byl dobrej... Při zvukové zkoušce posledních vystupujících, FLESHLESS, se kytaristá ptá bubeníka: Nabuzenej? Bubeník odpovídá: Nasranej! A člověče pro následující třičtvrtěhodinu to byl dobrý základ. Protože takhle nasraně znějící Fleshless jsem ještě nezažil. Jestli to bylo tím, že je většinou vidím na větších akcích a nedostanu se k nim tak blízko, ale stejně jako u Pačessa a u V.A.R. byl tohle absolutně nejlepší Fleshless co jsem měl možnost vidět. A asi jsem nebyl sám, kdo to vycítil, protože v průběhu vystoupení jistý prostovlasý mladík v tričku Krabathor rozpohyboval stojaté vody parketu poctivou pařbou. Něžně hopkající mlaďáci valili svoje pivem zmožené oči, jaké peklo se rozpoutalo. V malém prostoru pardubické Ponorky to ale není moc dobrý nápad. Naštěstí všichni ve zdraví přežili zkrácený set, který byl zapříčiněn tím, že Fleshless mají nového bubeníka a ještě toho nemají víc nazkoušeno. Zazněly prastaré skladby, zazněly skladby z aktuálního alba a také jedna žhavá novinka, která byla nahrána před třemi týdny a která měla v Pardubících svoji premiéru. Zvukově byli Fleshless, ač bez basy, velice precizní. A opět se přidával přídavek a rovnou několik a bylo to prostě boží ty vole! Když to všechno skončilo, hučelo mi v uších a teď když píšu tyhle píčoviny, hučí mi v nich pořád. Výborná akce!! Příští zastávka: ORTHODOX FEST DĚČÍN!!
Pro pár dalších fotek klini na DALŠÍ INFOMRACE. Za předpokladu, že ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš.
Původně se nás mělo sejít na tomto koncertě několik přátel ale nakonec můj východní přítel (zdravím Dominika) obdělával radši minizahrádku své minipřítelkyni, můj medvědí přítel (zdravím Zbyňka) obdělával zahrádku okolo domu, můj sloupenský přítel (zdravím Tomáše) obdělával zahrádku ve Zlíně a můj skandinávnský přítel (zdravím Láďu) obdělával zahrádky chomutovských hokejistů. Já jsem z těch chytřejších a proto jsem byl na koncertě a zahrádku své milované ženě obdělal druhý den ráno. Ostatní mí přátelé dali přednost vesnické hospodě a hnusnému pivu ze Smíchova. Takže o co to přišli chlapci moji? Přišli o parádní koncert. Ale ne všechno začalo podle mých představ. Od rána se to sralo. Už před pátou hodinou ranní jsem se probudil, aniž bych musel, a tak pro mě začal den zbytečně brzo. To prostě nasere. Navíc děti od rána zlobily, takže jsem byl rád když vypadly do školy a já se mohl psychicky připravovat na návštěvu naší obvodní lékařky, kterou máme u nás na dědině novou, krásnou, mladou. Přesný opak toho, co sedělo na židli v ordinaci dřív. Byl jsem objednán na půl devátou, což jsem učinil telefonicky poté, co se čekárna v minulých ordinačních dnech prohýbala náporem simulantů. Do ordinace mě paní sestra vyzvala o třičtvrtě hodiny déle než na kdy jsem byl objednán. Ta třičtvrtěhodinka mezi spoluobčany důchodového věku v malé přetopené nevětrané čekárně byla velice dlouhá. Připadal jsem si mezi nimi jak hovno v napoleonce. Takže to na začátek dne taky moc radosti na čele nepřidalo. Pak se to ale začalo zlepšovat. Naše nová paní doktorka je krásná žena, a když se vás taková žena zeptá, jestli vám stojí penis, není co řešit. Dvakrát jsem ji přesvědčil, že poruchami erekce netrpím, načež si ode mě vyžádala telefonní číslo. Poté mě ujistila, že jsem stále mlád a vlastně tak nějaký vcelku zdravý člověk, načež se se mnou rozloučila s úsměvem na rtech. Patrně byla ráda, že zase po nějaké době viděla někoho kdo ještě není důchodového věku... Předepsala mi jiné léky na hypertenzi, neboť si myslela, že ty co jsem bral do včerejška, jsou zbytečně moc silné a zbytečně dva, což by právě nemuselo prospívat topořícím tělískům v mém pohlavním údu. Dalším chmurem bylo to, že jsem nemohl ty léky sehnat. Až ve třetí lékárně mi je usměvavá paní lékárnice podala. Výhodou bylo, že byly bez doplatku na rozdíl od těch co jsem bral několik let. A to se vyplatí!! Pak se stalo to, že mám porouchaný plynový kotel a bude třeba investovat, což samozřejmě není příjemná záležitost, zvlášť když nepatřím k sortě lidí, kteří přijdou na úřad s nataženou dlaní a odejdou s příspěvkem na cokoliv od státu. Takže provizorní opravy mi pokazily radost z paní doktorky. Nakonec se to nějak polepilo, ale stejně bude třeba nemalé investice. Děti pořád zlobily, až se prozlobily do doby, kdy jsem sednul do auta a jel do Žiželic zapálit svíčku na hřbitov, když už je k tomu teď ta doba určená. Svítilo to tam kurva jak na nějakým lunaparku, což samozřejmě můj telefon vybavený podprůměrným fotoaparátem, nemohl adekvátně zachytit. Moc pěkné...
Cesta do klubu byla bez problémů. Dokonce jsem ani nezabloudil, za což si zasloužím metál, protože jak je všeobecně známo, můj smysl pro orientaci se nedá považovat za dostačující. Když jsem u vstupu nechal přes 7 stovek, (vstupné 200Kč, deska Pačess 300Kč, CDčko Pačess 250Kč) zamířil jsem si to do hospody na nealkoholické pivo. Velmi mile mě překvapil počet návštěvníků, kteří se rozvalovali po všech možných židlích za stolama i za barem. Jeden by si mohl myslet, že je plno. Stejné to bylo i na "sále" s tím rozdílem, že na baru byla volná židle, kterou jsem se jal obsadit svojí tlustou metalovou prdelí. Začátek akce byl naplánován na dvacátou hodinu, ale jak je tomu zvykem v pardubické Ponorce, na takové malichernosti jako je harmonogram akce, se tam nehraje. Takže se spožděním se jako první představili ELYSIUM, které jsem nikdy předtím neviděl, neslyšel. Zvuk měli jako první kapela parádní. Hudebně to nebylo nic co bych si doma za normálních okolností pustil, ale bylo to sakra dobrý. Zpěvák měl správně nasranej zpěv, kterej se do jejich death/hc (??) hodil jako hrnec na prdel. S bezdrátovým mikrofonem po klubu naběhal 100 podzimních kilometrů, když jančil na stolech, vez vzduchu, za barem a mezi lidmi. Protože měli zpoždění, tak hráli snad jen šest písniček a po půlhodince to zabalili. Za mě dobrý.
Druhá kapela byla ta, na kterou jsem se těšil nejvíce, protože PAČESS vydal velmi silný materiál, nikdy jsem ho neviděl a nová sestava dávala tušit, že to bude skvělý. A taky že bylo. Od začátku do nás kluci hustili svoji verzi blackmetalu a kdyby bylo v klubu ticho, všichni by mohli slyšet, jak hýkám nadšením. Ano, bylo to opravdu výtečné. Tomáš Hanzl (Chymus z Isacaarum pro nezasvěcené) by se měl věnovat pouze blackmetalu, protože mu to v něm prostě sluší. Jeho krákání lahodilo mým ušním boltcům a do toho Pačessova hudba, kterou mám už několik let tak rád, bylo to nadšení jako když poprvé objevíte, že ten výrůstek co máte mezi nohama neslouží jen na vychcání. Pobavilo mě, když se Chymus s Pačessem uprostřed písničky domlouval pomocí kývání hlavy, v jaký okamžik má začít zpívat. Pecka a pro mě nejlepší kapela večera!!
Po pačesovi byl opět na pořadu večera chlazený lahodný Birel, stejně jako tomu bylo po Elysium. Ono co taky dělat, když mezi kapelama byla půlhodinka "volna". Naštěstí stavba bicích a ladění ani u jedný kapely nebylo až tak drastický na dobu trvání, takže jsem si v klidu vychutnával soft lahváče a s posledním hltem začala hrát kapela. Po třetí flašce byli na řadě pardubičtí DYSANGELIUM s nimiž jsem měl tu čest již dvakrát a z toho jsem byl dvakrát opravdu nadšen. Včera se mi jejich set také líbil, jenže když oni hráli po Pačessovi a ten mě rozmrdal moji šedou kůru mozkovou takovým způsobem, že ať by hrálo cokoliv nemělo by šanci mě to nasměrovat do nirvány. A to ani bezchybným výkonem, jaký Dysangelium předvedli. Hrály se nové songy z nového CD, které mělo vyjít v roce 2016, ale jak vtipně poznamenal sympatický zpěvák Nekro, je rok 2019 a máme ho konečně tady. Trochu mi jejich set kazil ožralý kretén, který se několikrát vetřel na malé pódium mezi muzikanty a předváděl hru na imaginární kytaru a dokonce se pokoušel zpívat, i když neznal pořádně text. Trapas. Byl na ránu krumpáčem mezi oči a divím se že ho kluci z Dysangelium nesejmuli. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby se jednalo debila z akce, na které mě kdysi zákeřně povalil a způsobil mi zranění, díky nimž již nejsem krásný.
Když jsem po Dysangelium šel uvolnit místo v močovém měchýři pro dalšího Birela, potkal jsem Parambu (člen Pačessa, toho času výběrčí vstupného), a optal jsem se ho kolik se prodalo lístků. Prozradil mi, že skoro 70, což prý je podle něj celkem vydařená klubovka. Protože ale většina lidí posedávala a pochlastávala (ožralých tam bylo opravdu hodně), tak se před kapelou vždy objevilo maximálně 30-40 hlav. Právě třicet jsem napočítal při V.A.R. Tuhle alkotrešovou legendu, která na tomto turné slaví 30 let své existence, jsem letos viděl potřetí, celkově popáté a s čistým svědomím můžu napsat, že se jednalo jednoznačně o jejich nejlepší vystoupení. Na tom si trvám a klidně za to strčím předkožku do svěráku. Kdo by to do těch starců řekl, že i v jejich kmetském věku budou tak fantasticky drtit své nástroje a hlasivky...
Kapela hrála úplně nové písničky a samozřejmě došlo i na klasické kousky. Nové skladby se mi zdály trochu bych řekl pomalejší ale fungovaly na 110%. Když jsem při písničce Prdel Evropy neohroženě postoupil před reproduktor za účelem pořízení videozáznamu, málem jsem ohluchnul. Nechápu, jak někdo může celý koncert strávit úplně vepředu, jen proto, aby byl conejblíže kapele. Takovej rachot jsem snad ještě neslyšel. Normálně to byl takovej hluk, že mě z toho bolel mozek. Prostě bolest a vibrace v hlavě, který mi instinktivně přivíraly oči. Zvuk v "normální" vzdálenosti byl ale po celou dobu konání akce na vysoké úrovni. Nedalo se mu nic vytknout. Při poslední písničce jsem klub opustil, neboť se stejně o svá práva opět hlásil močový měchýř, takže jsem pochcal borovici u parkoviště, nasedl do svého bílého draka značky Ford Fusion a klidnou jízdou, za poslechu skvělých písní neméně skvělých kapel Bloodline, Sarke, Dark Funeral, Darkthrone, Aborym, Anaal Nathrakh a Limbonic Art, jsem se dokodrcal domů a v 01:54 středoevropského času naprosto spokojen a stoprocentně kulturně ukojen ulehl do postele.
Původně měl tento report být psaný něžně a hezky homoušsky, byl by to tady samý růžový králíček a jahůdky, a podobné hebké věci. Ale pak mě můj věrný severský přítel na kolenou prosil, škemral a nabízel mi úplatky, abych tenhle report napsal formou +18, takže by to tu byla samá kunda a chlupatý pavouci a slizký žáby. Protože jsem ale ještě tak nějak trochu znaven po proběhlém víkendu, rozhodl jsem se tenhle report odfláknout pár řádky ve stylu od růžových králíčků až po kundy a hovna... Do hotelu jsme přijeli ve čtvrtek v 11 hodin a než přijela paní hoteliérová aby nám dala klíče od apartmánu, vycucli jsme každej tři pivka. Venku foukalo, bylo pod mrakem a celkem kosa na to jak bylo posledních několik dní vedro...
Po zabydlení se chvíli čekalo na kámoše a když jsme byli kompletní, mohli jsme zajít na bus (přece kurva nebudeme chodit pěšky, nejsme už mladíci a kmetství je za dveřmi). Po příchodu do areálu a povinném opáskování oranžovými vstupenkami jsme zamířili k výčepu ochutnat letošní festivalovej speciál. Hned po prvním napití mě to koplo jako svině. Ty vole to byl zase kentus. Ale nakonec jsme se prochlastali skrzevá ty chcanky, které byly občas teplé, až do docela slušné opice. Nikdo z nás ale neblil, nic jsme nezničili, migranty jsme neuráželi.
ČTVRTEK
Na to jaká byla kosa po příjezdu, tak hned v areálu se nám zdálo, že je zase vedro. Možná za to mohla kapela PURNAMA a jejich ohňostroje a jiný píčoviny, které považovali za nezbytné nám předvést. Všechny ty serepetičky oscilovaly na pomezí železných hutí a růžových plyšových králíčků pro buzny. Hudba ale byla výborná. O tom žádná. Jen to divadýlko mohli nechat doma. Hlavně pak bojovníka s meči alá Manowar, ze kterého sálalo teplo po celém Broďáku. Stejně jako z prskavek, uplné zbytečnosti. Však jestli chci šokovat nějakým ohníčkem, odbouchnu granát, rozmlátím kytary o bicí a jdu se ožrat, ne?
NEUROTIC MACHINERY jsme si vychutnávali s pivem u tlamy, které jsme si rozhodně nevychutnávali. Ale jak jsem psal, později to bylo lepší. Pak naběhli ISACAARUM. To bylo keců, že na to už serou. To bylo keců, že vloni na Obscenu hrajou speciální show. To bylo kurva keců vole!! Ale tady pozor. Isacaarum zahráli snad nejlíp, co jsem je viděl za všechny ty roky. Překvapila mě přítomnost Vlakina v sestavě, ale možná jen proto, že nesleduju novinky. Každopádně comeback výborný.
Po Izakárech jsem šel omrknout distra, ale byla to bída. Jaktože tam nebyl Poláček? Tohle byl snad první festvial, ze kterýho jsem si nepřivezl žádnou desku nebo CDčko. Škoda. Pivo bylo stále nic moc, ale i tak jsme tam sázeli jedno za druhým. GODLESS TRUTH byl dle našeho progresivně založeného kamaráda vrchol dne. Pro nás to bylo utrpení.
To se ale nedá říct o první kapele na malém pódiu, SPASM. Dámy a pánové, růžoví plyšáčci… tohle byla extramrdavá třída! Tohle by se mělo hrát v tanečních na věnečku, aby pak děvčata přišla o ten svůj věneček. Brutální zvuk, krutopřísný vokál a do toho drumnbas jak cyp. Tahle kapela nikdy nezklame. Dokonce se i dva fotrové od rodiny z našich řad zapojili do paření, vpluli do kotle a světe div se, tentokrát to neodnesly žádné brýle!
Naopak TORTHARRY to byla taková ta klasika, která už ničím asi nepřekvapí. Všechno skvěle odehrané, zmáknuté na jedničku, ale nikdo mi nevymluví, že nejlíp zahráli na loňském obscínu, kde to byla naprostá řežba. Nutno podotknout, že nazvučení téměř všech kapel zasluhuje absolutorium, neboť zvuk byl na obouch pódiích excelentní. PANZERFAUST jsem ocenil hlavně já, neboť mám takové kraviny rád a až na počáteční technické problémy s mikrofonem to bylo do chlupatý růžový píči uplně boží. I když označení "boží" v souvislosti s blackmetalem není zrovna na místě.
Stejně tak u další kapely, která mě rozsekala, a tou byli UADA. Oni hráli totální sračku, ale tak skvělou sračku jsem už hodně dlouho neslyšel. Byl jsem nadšen.
Mnohem méně jsem byl nadšen, když jsem zjistil, že lemtání jednoho piva za zdruhým mělo za následek to, že jsem ztratil kelímek, jehož design se mi mimochodem moc nelíbil. Vím že jsem ho vyklepal někde na WC. Ten kelímek teda. Když jsem tam po chvíli přišel a zahalekal na celé WC zda snad nějaký dobrák ten můj kelímek nenašel, odpovědí mi bylo pouze prdění a zvuk chcanek dopadajících do mušlí. Žádné z těch ožralých umaštěných hovad se neobtěžovalo reagovat jinak. Když jsem tu zmínil WC, je třeba podotknout, že od loňska doznaly jistých změn. Zatímco vloni to byl komunismus, to je žlábek na chcaní a hnusný hajzly, letos to byl kapitalismus v podobě krásných nových mušlí, hajzlíků, dlažby, umývadel, a hlavně fungoval i pravidelný servis doplňování toaletního papíru a tekutého mýdla, vytírání podlahy. Veliká deviza tohoto festivalu!! I tak se ale našla taková hovada, která dokázala nasrat vedle mísy na zem a pak ještě rozlámat poklop i prknýnko. A pak mi ještě hanebně odcizit kelímek, který se mi nelíbil. Zdechněte vy hovada!! Z ARALLU jsem měl trochu strach. Před lety jsem si koupil za 7Kč jejich CD ve výprodeji a pak jsem i těch sedmi korun litoval. Takže jsem k nim přistupoval dost skepticky. Nakonec to nebylo vůbec špatné. Nejspíš to bylo díky křišťálově čistému zvuku. Pan zvukař se letos opravdu činil. První headliner festivalu VADER přijeli, zahráli, odjeli. Žádný překvápko se nekonalo, prostě Vader. Buďto je máš rád, nebo jsou ti u prdele. Opět skvěle nazvučeno. Poslední kapelou kterou jsme ve čtvrtek shlédli, byla AWRISIS. Pro mě to byla strašná mrdka. Kámoš prej že to bylo super. Ani hovno. Sračka to byla. Minimálně taková sračka jako tenhle report.
PÁTEK
Páteční dýchánek jsme zahájili kapelou MADAFAKA, která zaujala snad jen růžovou kytarou jejich kytaráka. Byla růžovější než ten nejrůžovější plyšáček s chundelatejma ouškama ovázanýma mašličkou. Deathcore není náš šálek hnusného festivalového piva, a tak jsme kapelu tak nějak odbyli v pivním stanu. Beztak bylo vedro jako kráva. Jako růžová kráva. Taková ta co dojí jahodový jogurt. První páteční kapela, na kterou jsme se všichni těšili byli VAR a dědkové opět nezklamali. Jejich alkotreš prostě funguje. Charismatický zpěvák dokáže rozpohybovat i plyšovou mrtvolku v plyšové rakvičce. Možná mohl zkusit rozpohybovat i nějakou tu zasranou vílu meteoroložku, a teď nemám na mysli krávu Honsovou z českého hydrometeorologického ústavu, ale nějakou nadpřirozenou bytost, aby poslala trochu mraků, které by nás ochránili před žhnoucím sluncem, jež nám starým páprdům působilo srdeční zástavy a opruzeniny v rozkroku. Vedro ty vole jako kráva. Při Varech jsme se tedy smažili ve vlastní šťávě.
Po vratislavickém alkoholickém rachotu jsme shlédli PIKODEATH, což je českoněmecká šikovná banda, se kterou jsem už měl tu čest na jiné akci, kde se mi líbili víc. Rozhodně více se mi líbili kratke zobaki z Ostravi, kapela NAHUM. To mě velmi mile překvapilo. V tu dobu jsme si našli šikovné místečko ve stínu na lavičce. Bohužel pro mě, jsem si sedl vedle ožralého individua, které na mě vylilo celé pivo. Dík vole. Pak jsem šel vyzkoušet, jak se serou růžová plyšová hovna na nových hajzlících a když jsem si sednul a začal uvolňovat řitní svěrač, z vedlejší kabinky pod zástěnou mi na pravou nohu nějaký vůl vylil pivo. Dík vole. Takže jsem byl zmáčený od piva, smrděl jsem jak plyšové pivní hovno, lezli po mě černí chlupatí pavouci a na hlavě mi přistála hnusná slizká žába. Začalo nám škrundat v našich léty vykrmovaných pajšlech, ale pajšly si na svůj gáblík musely počkat, protože šamponové zabijáky jsme si nemohli nechat ujít. SHAMPOON KILLER. Tahle all-star banda mě ničím neuráží, rád si ji poslechnu, ale přiznám se bez mučení obrovskou tarantulí, nemám od nich doma jedinou nahrávku. V hospodě mimo areál jsme si dali výtečnou večeři, někteří z nás nealkoholické nápoje. Po návratu do areálu mě napadla spásná myšlenka. Když je to pivo tam tak hnusný, co kdybychom si dali jablečného cidera od Kingswoodu? Zatímco moji milí plyšoví přátelé pivo v areálu Primátor jedenáctistupňové byla blitka druhé kategorie s osmi chlupatýma nohama, Kingswood ve vedlejším stánku byl absolutně plyšový, na rozdíl od piva to bylo chlazené, s ledem. Výtečná záležitost a po prochlastném čtvrtku parádní změna. Mému příteli ze severního výběžku se podařil husarský kousek, a to když své dceři, která se ho v konverzační aplikaci v telefonu ptala, jak se má a jaký to tam je, v domění že kámoš píše svému jinému kámošovi, odpověděl své dceři, že ke štěstí mu chybí už jen ňáká kunda. Ale to jen tak na okraj. Na pořadu dne byli FLESHLESS. Jejich kytarista odehrál set 10 dní po operaci ruky. Bohužel kapela měla strašnej, ale opravdu příšernej zvuk, zapřičiněný technickými problémy. Prostě se to nepovedlo. Ovšem pak nastalo opravdový peklo. Ze země přitepleného jazyka k nám dorazili BENIGHTED a bylo to prostě perfektní. Nejlepší kapela festivalu, s nejlepším zvukem, tomu se nedalo absolutně nic vytknout. Místo Invidiosus vystoupila nějaká kapela, která se představila jako OKULT (nebo OCCULT??). Ať tak nebo tak, strávili jsme je odpočinkem na molu, protože se nám to nelíbilo a pro mě osobně to byla asi nejhorší kapela z festu. Ale měli tam hromadu příznivců takže to asi bylo v pořádku. Druhý headliner, původně z Jeruzaléma, potom z Holandska a nakonec z Německa MELECHESH jsem už jednou viděl ve zkurveným klubu Futurum v Praze, kde měli příšernej zvuk a vůbec se mi to nelíbilo takže to podle všeho měla bejt pro mě mrdka, ale nakonec to nebylo vůbec zlé. Je mi jasný, že ortodoxní deathers splakali nad vejdělkem ale to je jen jejich problém. Nemají být omezení. Další kapela byla označována v promomateriálech jako middle east extreme metal. No možná stačilo napsat, že NERVECELL hrají death a bylo by vyřešeno.
Zahráli docela dobře, ale průser pro ně byl, že hráli před dalším headlinerem MARDUK, kteréžto považuji za další vrchol festivalu, neboť takovou řežbu jsem už dlouho neviděl. Kam se na to serou všichni růžoví plyšový pavouci a všichni černí slizcí králíci. Marduk předvedli jak se to dělá. Pecka! A zvuk opět na úrovni dokonalosti. Po Marducích to mrdáme do ucha a mizíme. Cestou na hotel se blýská. Patrně na lepší časy. Déšť nás ale neschladil. Zatím...
SOBOTA
V sobotu jsem si vymodlil, že se půjdeme podívat na NOCTURNAL PESTILENCE. Klukům jsem nakecal, že jsou výborní a že mají skvělou zpěvačku. A jaký to bylo? Bylo to výborné a měli skvělou zpěvačku. Ale opravdu skvělou. Alena by patrně položila svůj prsatý život na pódiu kdyby to bylo nutné. Přechody mezi řvaním, blitím a čistými zpěvy dávala s lehkostí čerstvě ochundelatělého růžového králíčka, klávesačka točila hlavou za svým nástrojem, který nebyl ale moc slyšet, že se jí v jednu chvíli hlava odtrhla z krku a kutálela se broďákem až do Kostelce. Bicmen přesnej jak hodinky ze Švýcarska, a ta hudba.... Viděl jsem je před čtrnácti dny v Pardubících, kam nepřišli téměř žádní fanoušci. V sobotu v poledne v největší výhni se jich ale sešlo dost a určitě nelitovali. Výborné!
Fekální vůz zapřažený za traktor jezdil sem a tam a cucal sračky a chcanky vysrané a vychcané metalisty za posledních několik desítek hodin. Patrně proto, aby se neopakovala podobná záležitost jako vloni, kdy se to všechno ucpalo a slizké hnusné žáby si z močůvky a hoven udělali skluzavku, po které jezdili od sprch až do rybníku. Letos nás od podobného zvěrstva zachránil právě onen fekální vůz. Pivo v tu dobu bylo stále hnusné, nicméně jsme ho do sebe zase lili. Kapelu DUSTBORN jsme proseděli, prochlastali, proposlouchali ve stínu na lavičce. Stejně se mi to moc nelíbilo, takže proč se pálit v tom pekle, který na broďáku panovalo. CRANIOTOMY a jejich těžkotonážní slum kvičící pig death brutal total metal jsem si ale ujít nenechal a své čůrky potu, stékající z hlavy po zádech, jsem skrz prdel pouštěl pěkně po nohách až do sandálů. SHADE EMPIRE mě nebavilo, takže jsem zašel na výborný jablečný cider od Kingswoodu, který mi zpříjemnil to hnusné vedro kolem.
V tom samém jsem pokračoval i při DARK ANGELS. Také mě to nebavilo a stín ve společnosti jablečného cideru od Kingswoodu, to prostě nemělo chybu. V doprovodném programu, kterým prováděla Renhule alias Renáta Valešová nás rozesmála jedna její hláška: "Kdyby Ježíš neslezl z kříže, nebyly by takový problémy." Tato hláška byla zahlášena samozřejmě v souvislosti se sponzorskou firmou HAŠPL - spojovací materiály a bylo to při soutěži v zatloukání hřebíků špičatou stranou kladiva. On totiž, kdyby byl Ježíš přibit hřebíky od Hašpla, tak by z toho kříže určitě slézt nedokázal. Také se mi líbilo, jak si Renátka k sobě svolávala případné soutěžící. Nikomu se tam moc v tom vedru nechtělo tak na ně zaječela "tak poďte vy čůráci", načež se dav lidí přihnal. A když soutěž ukončovala, hlaholila "děkuji, jste miláčci, a taky čůráci". Moc sympatická holka. Když už jsem u těch čuráků, tak jednoho čuráka vypustila z úst i další sympatická žena, která zmoženě seděla na zábradlí a na své později přišlivší kámoše spustila "vy čůráci kuli vám sem přišla o nejlepší kapelu táhnete se jako smradi". Rozkošné když krásné dívky používají takovéto výrazy. O kapele SSOGE jsem si nikdy nemyslel nic pozitivního a tak hodnocení jejich setu, který jsme strávili ve stínu sedící na želvách, přenechám zasvěcenějším. Opět jsme vyrazili do hospody na večeři, popíjeli dobré pivo, dali si super žranici kterou nám záviděli všechny růžové králičice v okolí dvaceti kilometrů. Zpět do areálu jsme vyrazili na dalšího headlinera, kterým byli ROTTEN SOUND. Jako vždy byli výborní. Jo fakt nám se tahle muzika prostě líbí. No a co do psí kundy?!
V tu dobu se začíná nebezpečně smrákat. Ale co podstatné, v tu dobu mi můj dementní zablokovaný organismus dovolil poprvé vychcat se do mušle za přítomnosti jiných lidí kolem. Bylo to třetí den festivalu v 18:55 hodin. Do té doby jsem musel chodit do kabinky. Jsem na sebe hrdý!! Ale to už honem fofrem štandopéde na překvapení všech překvapení kapelu HNUS UMÍRAJÍCÍ. To bylo skutečně výtečné. Parádní blackmetal, menší pódium jim sedlo jako hrnec na prdel. Co jim už sedlo míň, byla průtrž která se při jejich setu spustila a nutno říct, že hromadu fanoušků vůbec neodradila. My byli vybaveni pláštěnkami, konkrétně já barvy modré, zakoupené u větnamského prodejce za 30Kč. Když jsem si ji na sebe navlékl, zjistil jsem, že je vyrobena z porézního materiálu, takže jsem byl během chvíle celý mokrý. Děkujem tedy větnamcům za promokavou pláštěnku. Nechte si to patentovat vy kreténi!! Ke konci setu, patrně vlivem bouřky, větru a brutálního deště vypadl zvuk a kapela hrála jen z odposlechů, aby to po nějaké chvíli zabalila. Škoda. Ale i tak si myslím, že to pro ně byl zážitek. Ze stejného důvodu se opozdilo i vystoupení dalšího headlinera KEEP OF KALESSIN. Šli jsme smutnou kapelu před pódium podpořit a hlasitě skandovat, ale hrát se nedalo.
Prostor ve kterém se kapela pohybovala byl pod vodou, všude eleketrické zásuvky, kabely, vybavení. Když přestalo pršet, pořadatelé vymetli vodu košťaty a Keep Of Kalessin které jsem odepsal už před začátkem festivalu spustili ten svůj hevík, kterej byl ale ty vole dobrej. Tak dobrej, že jsme tam vydrželi do konce. Zbytek festivalu jsme vynechali, protože pro naše slechy už nenabízel nic, co jsme považovali za nutné vidět. Tak takový byl letošní MetalGate Czech Death Fest z pohledu mých očí. Pokud tyhle hovna někdo dočetl až sem, zasluhuje maximální obdiv a pokud se mnou snad někdo nesouhlasí, musím zde podotknout jednu důležitou věc: To není můj problém.
.jpg)
