OBSCENE EXTREME 2026, aneb už fakt asi naposledy...

 

Letos poprvé od roku 2000, kdy jsem byl na OEF poprvé, jsem se na něj netěšil. Na druhou stranu jsem ale ani nebyl zklamanej, že tam "musím" jet. Jen to pro mě už nebyly druhý vánoce, tak jako v minulých letech. OEF se vyvíjí směrem, který se mi moc nezamlouvá. V podstatě tam není žádná brutální muzika (ne, deathmetal za brutální opravdu nepovažuju), rozuměj opravdovej nasranej grindcore (jo je tam, ale málo nebo nějakej divnej), žádný noise bordel, žádný blackmetal (hehe), šíleného selfie klauna už taky nikdo nikdy překonat nemůže. Navíc zlí jazykové tvrdí, že ta skvělá podpora města a výborné vztahy s radnicí Trutnova, zas až tak výborné nebyly a festival se asi bude stěhovat někam jinam. Takže pokud se přestěhuje z Bojiště někam do prdele, i kdyby to mělo bejt do Hradce, kterej mám mnohem blíž, je na 99% jisté, že už nepojedu. Pokud tam teda nebude přibývat blackmetal (muhehe), nebo něco co by mě nadzvedlo ze židle. No a pokud festival zůstane na Bojišti, zvážím svou účast. No zkrátka letošní ročník beru prostě tak nějak s prstem v nose. Žádný nadšení jsem před festivalem neprožíval, všechny ty deathmetalové a thrashmetalové kapely mi byly ukradené, předražené pivo a jídlo mě sralo, nohy mě bolely, záda mě bolely, dva dny dovolený na to padly, léčit se budu ještě celej příští tejden... Zkrátka, takhle velká akce už není pro mě. Bejt to dva dny jako před dvaceti pěti léty, nebo ještě líp jeden den, bylo by to skvělý. Akorát že fanouškům z druhý strany zěměprdele by se sem na dva dny asi nechtělo. Začarovanej kruh tohleto. 

Když se podívám na středeční program, znám z celého dne 6 kapel. A z těch šesti mě zajímal snad jen Bad Acid Trip. Čtvrtek nabízel stejné množství kapel, které jsou mi nějak známé a nejvíc jsem se těšil na Fredag Den 13-E. A teď ale pozor, pátek, tak ten nabízí až 7 jmen, které znám!! Bohužel jsem všechny už několikrát viděl, nebo je vlastně vidět vůbec nepotřebuju. No a sobota je opět jen o šesti jménech, které jsou mi povědomé. A z nichž je 6 co nepotřebuju nutně vidět. Anebo jsem viděl. Samozřejmě jsou tam i právě ty neznámé kapely, které většinou bývají lepší než kdejaký headliner. Jenže ty hrajou v tak napiču čase, že skloubit to tak, abychom se my staří bardi trochu vyspali, viděli headlinery a vydrželi celý den, je v našem věku téměř nemožné. Celoživotní špatná životospráva, galony vychlastaných piv, vrozená lenost a těžká obezita si na mě vybíraji svoji daň a dát víc než dva dny tak abych festival viděl celej, je nemyslitelné. Takže se nabízí možnost, že prostě co uvidím, to uvidím. Ale vám to může bejt jedno, protože se to stejně v reportu nedozvíte. Tenhle krátkej report nebude vůbec o kapelách. O těch bylo napsáno dost, navíc deathu, thrashi, crustu, punku a podobným nerozumím. Tenhle report bude o tom co ses děje kolem.

Letos jako každý rok nechávám auto na parkovišti. Letos poprvé to ale byly nervy. Přijel jsem tam a všechna místa byla obsazena. Tak jsem objel těch pár metrů a znovu vjedu na parkoviště, jestli se třeba někdo neodporoučel do hajzlu. Jenže nikdo se do hajzlu neodporoučel. Tak jsem to znova objel, v tom provozu, který tam panuje, jedno objetí těch pár metrů zabere klidně i pět minut. A zase furt plno. Tak jsem to šoupnul do místa, kde se asi parkovat nemá s tím, že třeba dostanu botičku. Vylezu, že půjdu na festival, ale v tom vidím, jak se někdo poroučí do hajzlu. Sednu za volant a honem to objet. Jenže jako naschvál snad deset minut nejde vjet do silnice. Bylo téměř jisté, že než se dostanu znovu na pakroviště, někdo mi tam vjede. Stáli za mnou asi všichni patroni parkovišť, protože mi tam nikdo nevjel a já tak ukořistil poslední místečko. A honem do areálu, vyhledat Marjána a kluky a honem pivko. Loni jsem neměl ani jedno pivo, protože mi habrovala pumpa, tak jsem se docela těšil na Ratara. Ale za 80Kč? A kurva... Prší. A kurva... Když trochu přestalo pršet, šli jsme omrknout novou hospodu Trautenberk. Dobře jako!! Parádní fancy prostor, velkej, světlej, fakt pěkný. Ceny jídel už moc pěkný nebyly. Rizoto za 250Kč a dle kluků bylo mdlé, takové jakoby školní. Já si dal gulášovku za šedesát. Ta byla poctivá, hustá, avšak překořeněná. Ale dobrá. Jeden krajíček tmavé veky k polévce si pán z Krkonoš počítá na 10Kč. Pivko tam měli pouze Trautenberk, a sice 11, 10 summer ALE, 13, 14 APA. Jedenáctka měla barvu ranní moči důchodce, ale chuť byla v pohodě. Trochu mě zarazil počet personálu, jehož bylo 7 kusů. Na to že po celou dobu festivalu tam téměř nikdo nechodil, myslím že trochu naddimenzovaný počet. Jde se popíjet na festival. Prší, ale pod pivními stany je sucho a útulno. Když jsem se šel vyčůrat, zjistil jsem, že dle vzorníku, který vydala naše úžasná a skvělá světová nejlepší firma, můj kapitalistický chlebodárce plný inženýrů a odborníků na slovo vzatých, bych měl více pít. Byl jsem zkrátka podvyživenej z hlediska chlastu.

Další chcaní o pár minut déle, dle firemního vzorníku hlásí: Pozor! Piješ moc!!... Ještěže tu naši firmu máme, jinak bych vlastně vůbec netušil, kdy si mám dát pivo... Když hraje kapela co se mi nelíbí, jdu si projít distra. Bylo jich tam celkem dost, jako každý rok. Já měl jediný cíl, koupit si LP DEMIMONDE. Když si ho kupuju, ptá se mě nějaký týpek, jestli tu desku znám. "Abych neznal vole. CDčko mám doma už třicet roků. Hele tohle je fakt dobrý. Kup si to taky." No nakonec z něj vyleze, že to album zná dobře, že ho nabubnoval... Vrátím se k pivu. Ač Ratar, byl pěkně hnusnej. Během jedný minuty bylo bez pěny. Sorry, ale za 80 kaček bych čekal lepší pivko. Zkouším tedy Cider, suchej, ujištěn, že je skvělý, přímo od pěstitele jablek. Za 85Kč dostávám hnusnej, po myších smradlavej, nechlazenej drink. Paráda. Díky!! To byl vždycky můj sen... Když to znechuceně dopiju, za ty prachy jsem to vylejvat nechtěl, jdu si spravit chuť na kafe. Řikám slečně "Ahoj, hele já tomu vůbec nerozumím, doma si melu arabicu, takže chci velký černý kafe." Slečna úslužně "Ale zajisté, jak je libo mladý krásný pane..." Odcházím s na můj vkus malou kávou v papírovém kelímku za devadesát korun českých, čísly 90Kč. Ceny jídel snad ani nemá cenu komentovat...

Nevím jestli na fotce je něco vidět, ale ceny nebyly navrženy pro našince. A to se tam pak nacházela ještě ulička s jinými různými pochutinami, kde byly ceny ještě trochu vyšší. Naopak pizza mi přišla přiměřeně drahá. Zkrátka nejeden by se z těch cen posral. A to čekalo také mě a poprvé v životě jsem využil výdobytku moderně pospolné společnosti, konkrétně VIP hajzly. Přijdu k obsluze a ptám se: "Ahoj, jak to tady funguje?" Sympatický mladík vysvětluje: "Zaplatíš a sereš." Paráda! Konečně někdo, kdo nazývá věci pravými jmény. Takže jsem zaplatil 25Kč a sral jsem. Na festivalu do porcelánové mísy. To je k nezaplacení vysrat se v klidu a pohodlí. Přátelé, tohle byly nejlíp investovaný prachy v mým zbytečným životě.

Kolem festivalového areálu neustále pendlovali fízlové. Jedny jsem potkal s Amorfisem, když jsme šli ve čtvrtek na ranní kapely. To hovado policajtský úplně normálně s klidem na motorce jelo po chodníku. Do mě vjel takovej vztek, že jsem musel jednat a když fízl zastavil svůj dvojkolový křáp a začal sundávat helmu, hlasitě a zřetelně na něj výskám: "To se dělá, jezdit po chodníku??" Pan policista nereagoval, ale z pod helmy se mu začalo kouřit, jak se v něm vařila krev. Zvýšil jsem na něj tedy hlas ještě víc: "Po chodníku se na motorce nejezdí!!" Nasranej fízl procedil mezi zubama: "Tahle motorka může." Kokot jeden ty vole... "Jo píču vole. Kdybych to udělal já, tak mi dáš flastr!" Tak takhle jsem byl já drsným festivalovým návštěvníkem, kterému ten pán v uniformě, co jel na motorce po chodníku, pomohl a ochránil mě. Cestou dál k areálu na první kapely taxikář málem sejmul běžce a na třicítce naopak mě málem sejmula nějaká píča v oktávce. Ještě snad i přidala na šedesát, aby mě stihla na silnici při přecházení. To že na maximální třicetikilometrové rychlosti si to tam kamiony haseji devadesátkou a ani jedna policejní hlídka ani jednou nezareagovala tak jak by měla, jen dokazuje zoufalost jejich hlesla Pomáhat a chránit. Další den se s oteplením také objevily první kozičky krásných děvčat, kterých bylo na festivalu opravdu mnoho. Za nejhezčí považuji ty nejvíc potetovaný, propíchaný, barevný, otrhaný. Zkrátka crusterky opět vyhrály ve svém půvabu. Co na tom, že hned první den se vyválely v blátě a byly špinavý a neustále pařily a chlastaly a hulily. I tak to byly nejhezčí holky. Jasně, doma bych to asi nechtěl, ale na pohlazení oka byly nejvíc. 

Jelikož pivo je hnusný a drahý a cider od soukromníka ještě hnusnější a dražší, využívám možnosti popíjet zázvorové pivo, které je skvělé a také jsem objevil čepovanýho grepomelovýho Birella, který v kombinaci s ledem neměl absolutně chybu. Hned vedle zkouším jiný Cider a ten byl také vynikající. Dostali jsme chuť na polévku gulášového typu. Ovšem ne takovou tu, co má cenovku jak v Alcronu, ale takovou tu obyčejnou dělnickou. A tak zajdem na benzinku ONO, kde je obsluha příjemná jak drobečky v posteli. Patrně nasraný pán, že musí makat ausgerechnet když je festival. Byl podrážděný jak zapařená píča a řval na každého, kdo se odvážil říct, že k polévce chce rohlík, že žádné rohlíky nemá, že "kdo kurva moch tušit že se prodá šestset rohlíků". No podle mě se to čekat dalo. Navíc stačilo vzít auto a jet do nejblížšího obchoďáku koupit dalších šestset rohlíků, nebo chleba a všechno by prodal. Takhle ten socialismus nevybuduješ soudruhu!! Také jsem na druhou benzinku zašel na kafe do automatu za 25Kč. A rozdíl mezi tím včerejším v areálu a tím dnešním z automatu? V ceně? 65Kč. V chuti? Žádný... Co se kotlení pod kapelama týká, letos to bylo střídavě oblačno. Byly kotle, kdy se tam jako motalo pár ožralů ale taky megacircle, kde řádili crusteři a crusterky a vytahovaly kozy a pinďoury. Největší kotel celýho festivalu byl při jedný kapele, která do setu zařadila pásmo coverů od kapely QUEEN. Tolik šťastných upocených lidí pohromadě těžko pohledat... V rámci programu bylo i několik specialit. Nebudu jmenovat přímo, ale na konci jedné fakt speciální věci zbyl čas i pro noiseovou vsuvku, která mě krutě zaujala. Ta vsuvka mi dala vzpomenout na dobu dávno minulou, kdy jsem viděl NAPALMED, jak Radek Kopel řádí se svými mašinkami. Když to skončilo, vyhledal jsem svého kámoše a řikám mu: "Ty vole Radek by měl radost." Ten se na mě podívá a řiká: "Ty vole ty nevíš kdo to byl? To BYL Radek vole!" Já ho nepoznal. Naposled jsem ho viděl jako dlouhovlasého kučeravého usměvavého mladíka. Takže nebyla šance že bych ho mohl teď po letech poznat. Každopádně při jeho kratičkém běsnění mi naskočila husí kůže na rukách. Zkouším pivko a zjišťuju, že se zlepšilo, takže si žaludek po všech těch sladkejch dobrůtkách léčím hořkým Ratarem. V pátek jsme zašli do města na tradiční pizzu. Za 280Kč s diškrécií, jsem dostal vynikající pizzu, která se dala sníst jen s velkým úsilím a čepovanou malinovku. V sobotu jsme zašli o pár metrů dál do restaurace Jednička, která se teda moc nepochlapila. Za pouze o 40Kč menší útratu s diškrécií, jsem dostal holandský řízek, ve kterém chyběl sýr, trošku bramborové kaše, která byla plná hrudek a polita nějakým zpěněným máslem. Navíc to bylo silně nedochucené. K tomu lahodný grepomelový Birell, podáváno v nevětrané místnosti ve vedru, kde se okna nedala otevřít, protože to by kurva museli vyházet všechny ty píčoviny z parapetu co tam měli zaprášený. Vedle mě sedící kámoš si dal výpečky s bramborovým knedlíkem. Ty knedlíčky byly fakt malý a úzký. Absolutní nepoměr vůči zelí a masu. Na dotaz, jestli by nebylo možné dostat ještě dva bramboknedle, servírka odpověděla že rozhodně ne, že "To byste si musel objednat další celou porci." No pááánové teda... Oni ty naše prachy v hospodách snad nechtěji nebo já nevim. Každopádně za mě rozhodně nespokojenost. Pak si chci dát na náměstí zmrzlinu. Já se z těch podnikatelů poseru. Ty vole sobota poledne, festival ve městě a zmrzka zavřená. Jdu teda aspoň na benzinku na kafe. Jako naschvál, když už se to sere, mi automat vydá děravý kelímek. A za chvíli se opatrně přibelhá nějaký pán. Zcela evidentně není návštěvníkem festivalu a prosí, jestli bysme nebyli tak hodní (mezitím se z restaurace vrátil k benzince i Magi), a nedali mu pár drobných. Že je to kamioňák, kterému nezpalatili a že má už 26Kč, že on si nechce koupit alkohol, ale párek v rohlíku. A mě se na čele téměř okamžitě rozsvítil neonový nápis Matka Tereza. Z peněženky jsem vytáhnul stovku a dal jsem mu ji. Týpek měl nějakou zakrvavenou nohu a byl celej takovej jako že má strach z lidí. V ruce žmoulal těch pár mincí co mu už asi dal někdo jiný. Když jsem dopil kafe, tak jsme šli s Magim do areálu a onen obdarovaný chlápek si opravdu lačně vychutnával párek v rohlíku. Popřáli jsme mu dobrou chuť a já měl takovej příjemnej pocit, že jsem udělal něco správně. Stejně jako když jsem den předtím šel od auta zpět na festival a nějaký potetovaný svalnatý chlap, který seděl na podezdívce plotu se najednou zvednul a nechal tam ležet telefon, peněženku a nějaké drobnosti a odcházel pryč. Tak na něj houknu když už byl na druhé straně silnice a on přicupital zpět a hrozně děkoval a podával mi ruku... V sobotu v podvečer jsem zjistil, pokud mě zrak nešálil, že to byl zpěvák goregrindové kapely Rectal Smegma. Poslední věcí, kterou zmíním v tomhle buznareportu je, že na můj vkus bylo letos až moc problémů s kabelama a bicíma soupravama. Jednomu bubeníkovi odlétl činel, několika bicmenům povolily držáky nebo stojany, a dokonce i jeden buben se při hraní sesul k zemi. Stejně tak problémy s kabelama k mikrofonům nebo ke kytarám probíhaly po celou dobu festivalu. A když jsem se šel podívat na čínskou kapelu barevnovlasých punkérek, řikal jsem kámošovi, že by byla prdel, kdyby měly nějaký jiný, čínský koncovky na kabelech. A když už se mělo hrát, jdu se podívat blíž a ty vole oni tam fakt řešili nějakou redukci na naši evropskou zásuvku. To nevymyslíš...

Moje hudební TOPy festivalu.

Středa: 

1. HIDEOUS DIVINITY

2. GUTURAL DISGORGE

3. PAEDIATRICAN

Čtvrtek:

1. PRO-PAIN

2. SEASON OF THE DEAD

3. INSANITY ALERT

Pátek:

1. RADEK KOPEL

2. MORTA SKULD

3. FLESHCRAWL

Sobota:

1. RECTAL SMEGMA

2. MACERATION

3. SOCIAL SHIT

Jako celkový výtěz v mých uších vyšli HIDEOUS DIVINITY a můžou si všichni políbit prdel.

27.4.2024 OBSCENE SOCIETY FEST

 No ale byla to pěkná sobota!! Napsala mi jedna paní, že prý náhodou vlezla na tenhle blog a zamilovala se do prvního čísla časopisu Spark, a že prý jestli bych nebyl ochoten jí ho pustit. Ona si rovnou i odpověděla že to asi neklapne ale že to zkusit musela. Dobrá to žena!! Odpověděl jsem jí, že časopisy nejsou moje, že je mám pouze zapůjčené za účelem naskenování a ona to pochopila. Ale i tak, kdyby se majitel prastarých Sparků rozhodl poslat je do světa, nechť mi dá vědět... A nyní se dostáváme k jádru kokršpaněla, a sice k malýmu Obscínu. Na první pohled pro normálního člověka bombastická sestava. Však považte, moc šancí vidět !T.O.O.H! v posledních letech nebylo, stejně tak Isacaarum, kteří už po několikáté zase začínají hrát. Nevím jak Contrastic, ale taky jsem je dlouho neviděl. K tomu Insanity Alert, Inhumate, MOB47. Pecka! Jenže když se na to normální člověk podívá druhým pohledem, do očí ho práskne logo hárdkorových veteránů MOB47, které prostě vidět nepotřebuje. A když, tak ne jako headlinera. O BELZEBONG nemá smysl vůbec hovořit. To je stejný úlet, jako když deathmetalisté nesnesou na svém festivalu blackmetalovou kapelu, protože je to přeci deathmetalový festival a pak -BUCH- jako hlavní kapela rapující Clawfinger (viz červnový Czech Death Fest). Zbývá tedy už "jen" Insanity Alert a Inhumate, které jsem viděl několikrát, a i když pokaždé byli skvělí, místo nich bych radši viděl něco v našich končinách méně profláklého.  Nicméně jsem na nic nečekal, objednal ihned po zveřejnění sestavy tři lístky a s Amorfisem a Medvědem jsme vyrazili. Řídil Amorfis, ale je to jeho chyba. Já mu radil - Medvěd pivní speciály, který tam budou, nemá rád, loni dal tři, kdyby řídil, mohl by klidně ty tři dát znova a večer sednout za volant. Amorfisovi loni chutnalo ale nedokázal Medvědovi říct aby řídil letos on, tak to odsral. No a když se dva nemůžou dohodnout, třetí se má dobře. Takže jsem si vychutnával pivka v množství větším, než normálním. Řídil tedy Amorfis, Medvěd zaujmul místo spolujezdce a já si svoje koule hladil na zadním sedadle. Amorfis zaparkoval dvě auta od našich známých kteří pocházejí z Chlumec-city, zdravíme se s nimi a pak hned další zdravice pravice s dalšími našimi kamarády a přáteli. Procházíme distra a hurá na pivko! Na čepu bylo 8 speciálů a já chtěl stejně jako loni započít zápolit s takzvanou sjezdovkou, tedy že si dám od každého piva jedno pěkně odshora dolů. První pivo bylo FRANZ SPALEK. Bylo dobré, ale chutnalo jako normální pivo. Výčepnímu jsem se svěřil, že nemám pětikorunu z toho důvodu, že jsem si dal všechny drobné na šipky a on že také hraje šipky. Abych mu dokázal, že nekecám, vytáhl jsem svůj mobilní telefon značky Unihertz a jal jsem se mu ukazovati webovou stránku šipkařskou naší hospody. Když jsem vyndal telefon, tak prej na mě A že nemáš ještě menší telefon... Odpovím s klidem Mám a vytáhnu z kapsy dvou a třičtvrtě palcový tintítko, kterým pořizuju videozáznamy. Ostatní barmani a barmanky se mohli pochcat smíchy. A pak se stala taková ošemetná věc. Vypil jsem první pivo a šel pro druhé, které se jmenovalo Clock a to vám byla taková lahoda, že už jsem u něj zůstal a další neochutnával. Jenže chlastejte si nějakejch vosum devět hodin pivko s voltáží 5,2 volume žejo... No dopadlo to tak jak dopadlo. S druhým pivkem jdu mrknout na první kapelu večera, v tu dobu ještě vlastně odpoledne, a tou byli mlaďáci DEADROOTS. Je neuvěřitelné, jak vyspěli oproti minule, když jsem je viděl. Kluci hráli fajny thrash těžkotonážního levelu. Líbilo se mi to. Zvuk měli hutný, světla dobrá. Já být spokojený. Zpěvák screamoval a trešově hulákal, kytaráci brejkovali a bicmen ladil přesnost.  Bohužel neznalý jejich tvorby jsem zaznamenal jejich asi nejklidnější píseň. Ostatní songy byly nářez. Slyšel jsem ovlivnění Slayerem a Sepulturou. Za mě dobrý!

 

Jede se načas, takže i pauzy mezi kapelami neznají opožďovacího charakteru, za což patří obrovský dík panu pořadateli. Všechny kapely měly na svoji přípravu stejně dlouhý vymezený čas patnáct minut a děj se vůle boží. Takže jsem si ani pořádně nestačil popovídat a už to mlátí druhá kapela, která se zove GORC. Na téhle kapele mě zaujaly tři věci. První byla zpěvačka, která byla nasraná až za roh, druhá byla písnička s názvem Posranej rohlík, která pojednávala o plýtvání potravinami a třetí byla neuvěřitelně rychlá muzika, kterou se presentýrovali. Byla tak rychlá, že bubeník po každé písni popadal dech, seč mu plíce stačily. Naštěstí pro něj skončili svůj set po pár minutách. Mám neblahé tušení, že další desetiminutovku by už ve zdraví nedal. Jejich světelná šou byla ovšem velmi nevstřícná pro pořizovatele videozáznamu, neboť namířené bíle svítící reflektory do našich xichtů nebyly to pravé ořechové pro čočky v kamerách.

 

Další kapelou vystoupivší na obscénně societním festivalu byli poláci PUTRID EVIL, kteří rozvášnili především malého junáčka v první lajně. Jejich nemainstreamový deathmetal byl víc než fajny, ovšem pouze do té doby, než jsem zjistil, že každá druhá píseň zní jako ta předešlá a podobně jako ta následující. Opět bílé světlo namířeno na naše tlamy, takže ve videu nic pořádně vidět není. Když jsem byl v první lajně, tak kytara řezala jak tanga do kundy ale vzadu před zvukařem to nebylo nic moc. Amorfis jakožto řidič si svoji sobotní dávku chmelomoku vybral a nadále se věnoval už jenom  nealkoholickému popíjení. Když mi oznámil, že plechovka grepověpomelového Birellu ho přišla na šedesát korun českých, číslicemi 60Kč, musel jsem se tím šokem napít báječného piva Clock. A to jsem si ten samý nápoj nedávno kupoval v akci za 17Kč. Takhle se vydělává! Víc než třísetprocentní marži nemají na půllitru chemicky ošetřené vody snad ani v demokratické republice Kongo.

 

V pauze před další kapelou kecáme o našich prdelích a prdelích našich idolů a pomaličku se prochlastáváme do začátku hracího času kapely FAÜST, na které jsem zaslechl v davu hejt, že sice jsou dobří, ale neřeknou slovo česky a dokonce že se i mezi sebou dorozumívaji anglicky. Ještěže Putin nemluví anglicky. Půlka světa by byla v prdeli. Včetně kapely Faüst... Potvrzuji, že byli dobří. Ba co víc, byli výborní. Ale rozhodně nemohu potvrdit fakt, že mluvili ingliš. Pan zpěvák mluvil jazykem mateřským, tím nejnádhernějším a nejkvětnatějším, naší milovanou češtinou. Odehráli parádní thrashovou jízdu a já byl opět spokojen. A myslím že i všichni kolem.

 

Po Faustech venku pokuřujeme borůvkové doutníčky když zaslechnem dunění ze sálu a já vykřiknu Beton pičo! S šedivákem vlítnem do útrob klubu a už z dálky vidím, že to není Beton ale kapela bratří, TOOH, moje zamrzlá láska, ke které jsem se nikdy nedokázal prokousat až do morku kostí, ale vždycky jsem je měl rád. Naposledy jsem je viděl v roce 2002 na Fekal Party, když ještě nebyla v té vymrdané Vopici, ale v krásném areálku v Riegorvých sadech. Strašně jsem se těšil až je zase uvidím. A jak to dopadlo? Naprosto famózně! Byl jsem nadšen, jak jim to šlapalo. V obecenstvu se našli debilové, které nezajímalo nic jiného než proč má zpěvák sluchátka na uších. Asi nějací voliči vládní pětikoalice. Kromě sluchátek na uších měl zpěvák k dispozici ještě pultík s notebookem a nějaké efekty. Bratři zahráli přesně tak, jak jsem si přál, aby zahráli a doufám, že bude víc příležitostí je zase někdy někde vidět. Děkuji tímto Čurbymu že je pozval a oživil mi tak vzpomínky přes dvacet roků staré...

 

Ani jsem nestihl s klukama probrat, jak skvělí byli TOOH a už duní kapela s nejvíc brutálním názvem na světě BETON. Slováci no. A uplně boží vole!! Narozdíl od dua TOOH jich na pódiu zevluje 5 a hrajou fakt skvělej deathmetal. Žádnej Vader nebo Grave, ale Beton do piče! Zpěv mi přišel podobný kapele Mörkhimmel, kterou čtenáři tohoto blogu možná ani neznají, tak vlastně vůbec netuším, proč je dávám za příklad. Muzikou by si mohli tykat s modrožlutou vlajkou, opět jako minule upozorňuju, že se nejedná o tolik u nás proklamovanou vlajku ukrajinskou, kterou většina lidí už nemůže ani cejtit, ale o vlajku švédskou. Ano, Beton hráli deathmetal chrastícího typu, tolik typický pro Švédsko. Naprosto skvělé vystoupení. Jenom si to uvědomělí politicky založení Slováci totálně posrali, když si museli rejpnout a jinak to prostě nešlo, oni MUSELI vyjebávat do mikrofonu že Fico je kokot. Mikrofon se za ně stydí ještě teď. Koho to kurva zajímá? Jestli chtěli hulákat protivládní politická hesla, měli se sebrat a jet jebat někam do jiné piče a ne do té pardubické. Řikám to furt, neserte politiku do muziky čuráci!! Po trapném výpadu proti premiéru Slovenské republiky (co jste si zvolili to máte kokoti!! My tu máme vládu plnou čuráků a nevšiml jsem si, že by si na to někdo stěžoval na koncertě, fakt jste mě nasrali kokoti maďarský!) jsme byli upozorněni, že Keby sme chceli a mali nejaké love, oni majů k dispozici nějaké tričká Tublatanky.

V přestávce popíjím pivko a pokuřuju borůvku s legendou sběratelů rychlodabingu na véháeskách a když zaslechneme dunění, zahodíme piva a cigára a ve spěchu si rozrážíme cestu lidmi, abychom viděli další kapelu, kterou není moc možností vidět a kterou jsem viděl naposledy v roce 2003. Řeč je samozřejmě o CONTRASTIC. A jak mě sralo světlo u předchozích kapel, tak Contrastic neměli nic. Jen pár barevných žárovek a jinak tma na pódiu. Takže opět video ve sračkách. Ovšem muziku předváděli skvělou. Až mě zamrzelo, že jsem jejich desku z mé sbírky poslal do světa. Zvuk měli vynikající. Ale to měly všechny kapely. Nejvíc se mi na zvuku líbilo, že nic nevyčnívalo nad ostatním a všechno bylo tak akorát. U elektrogrindu je taková věc k nezaplacení! Dobrá práce!!

 

Po Contrastic jsme plni očekávání dalšího z kapelních reunionů, v případě ISACAARUM už v pořadí asi třetího. A víte co? Nic moc. Pro mě teda. Nevím co vedlo Chymuse k odchodu od Pačess (vím ale neřeknu), každopádně mě Isacaarum ničím neoslnili stejně jako před jejich prvním znovuzrozením. Tahle kapela prostě není pro mě. Na druhou stranu mě nikdy jejich koncerty nenudily. Ale taky mě moc nebavily. Narozdíl od ostatních, kteří hýkali nadšením. Hýkali tak nahlas, že v jejich hýkotu úplně zmizelo klasické isacaarovské tupatupatrrrr tatatatatatatata. Podle mého názoru, který je samozřejmě špatný až nepřiměřený, měla tato legenda zůstat zakopána v mokré hlíně. Nic na tom nezmění ani svítící brýle a svěrací kazajka páně zpěvákova Chymusova. Před dvaceti lety by to na mě nejspíš fungovalo. Dnes už ne.

 

Na festival si našel cestu i nácek, kterého potkávám na jiných akcích. No a kurva co? To že nefandíme naší prolhané vládě a líbí se nám Burzum, z nás nácky ještě nedělá. Nebo jo? A mě je to jedno. Důležité bylo, že na řadu přišla legenda s velkým L. Parta Francouzů s šíleným zpěvákem, který pro rozbité čelo a zasliněnou bradu nechodí nikdy daleko. A nejinak to bylo i na Obscene Society festu. Už u třetí písničky visela zpěvákovi pod bradou tkanice hustých bílých slin. Jeho vizáž naprosto korespondovala s produkovanou muzikou, která byla jedním slovem báječná. Komu se tohle nelíbí, tak je proruský šváb. Hele když to může říkat Fiala o zemědělcích, proč ne já o všech, kteří neposlouchají INHUMATE žejo. Jako vždycky kapela předvedla neuvěřitelné výkony, plné hlenů, škubů, krve, potu a hnusu. Bordelizující muzika nenechala nikoho v klidu. Například já v první lajně přišel o své pivo, aby na mě následně jedno cizí přistálo. Napiču je, že se proslýchá, že Inhumate končí a už nás tedy do budoucna nebudou obšťastňovat svými tanečky. Pro undergroundovou muziku je to velká ztráta. Inhumate byli bez debat nejlepší kapela celého festu.

   

Tou dobou jsem byl již slušně oCLOCKován a i mé poznámky dostaly patřičně jiný rozměr. Například tato poznámka (V ponofce plesky. Vekal jsrm bitkju) znamená, že ve vedlejším klubu Ponorka měli nějakou akci plešky. Těšil jsem se na pravou nefalšovanou bitku mezi levičákama a plešatcema, ale k ničemu nedošlo. V plánu byla před naším odjezdem ještě jedna kapela a tou byli INSANITY ALERT. Bohužel pro ně už jsem si stanovil vrchol festivalu v podobě předešlé kapely, takže jsem k nim přistupoval vlažněji. Tím ale nechci namítat, že by hráli špatně. Naopak, byli jako vždy dobří, cover od Queen neměl chybu. Cover od Iron Maiden je už taková klasika. Co víc k nim napsat? Nic.

 

V tuhle chvíli jsme měli nasednout do automobilu a odjíždět z Pardubic, ovšem z mě neznámého důvodu se tak nestalo a zašli jsme se podívat ještě na hárdkorovou legendu MOB47. Ani nevim, jestli jsme tam byli až do konce a je to jedno. Karty byly jasně rozdány. Top 3 kapel: 1- Inhumate, 2- Beton, 3- TOOH. Top 3 piv: 1- CLOCK, 2- CLOCK, 3- CLOCK. A to je vše přátelé. Amorfisovi jsem  vylepšil kapotu jeho auta, cestou domů jsem poklidně podřimoval a najednou jsem byl doma. Byla to výborná akce a vůbec by mi nevadilo, kdyby velký Obscín letos skončil a pokračovalo se v menším jednodenním formátu.

 

V době, kdy jsem začínal psát tuhle dnešní píčovinu, mi poslal nějaké informace Magi, který se trhnul od naší party a byl za jinou písničkou na jiné akci. Napsal mi, že koncert byl fajn. Kapely většinou hrály samý beatdown jako NFNC, takže bylo dost kryplpitu. Dokonce jednou stáli kluci blíž a jedna ženská se rozeběhla a rozrazila dvě řady lidí před nimi a pak na Magiho skočila a dala mu ránu pěstí do spánku, takže potom se už mezi ty kretény neblížili. Dávali pivka a kecali a prostě si to tam užívali. A vyvrcholení celé akce byli Epicardiectomy, kdy šli do kotle a všechno bylo úplně super. Žádné vrážení do lidí zbytečný, jen se houpali do rytmu jak jim to hudba dovolila. A taky byla sranda, když zpěvák řekl And next song is called a začal blít do mikrofonu a my JO TO JE PŘESNĚ TEN SONG TO ZNÁME! A on se smíchem dodal, že přesně na tuhle reakci čekali všichni z kapely. Toliko tedy korespondenčně z jiné akce od Magiho...

OBSCENE EXTREME 2021

 

Paní Honsová z českého hydrometeorologického ústavu je asi pěkná píča ne? Tak ty vole vona straší, že celej víkend bude chcát a v noci zima jak v ruským filmu, a nakonec jsem byl rád, že jsem si narychlo před odjezdem přibalil do tašky ještě tři tílka. Až taková je píča paní Dagmar Honsová. Hydrometeorologický ústav pláče nad její demencí, stejně jako obyčejný dělník nad demencí nadřízených. Tímto úvodem jsem chtěl jen říct, že letošní počasí bylo opět extrémní, co se týká hnusu. Však nejdřív půlhodinový deštík ve frontě. A pak sauna, která se střídala s nočníma bouřkama. Prostě humus. Potil jsem se jako vrata vod chlíva už cestou na Bojiště, kam jsem letos zavítal po dvacátéprvé. Když jsem přijel s kámošem na parkoviště před benzinku, šli jsme suverénně do areálu, že si odbydeme povinné nasazení náramku s finančním čipem, dokud tam není fronta. Čurbyžel nás tam nepustili s tím, že budou pouštět až od dvanácti hodin trutnovského času. Trochu zklamání, ale co už. Na tyhle kapitalistické móresy jsme byli zvyklí z monstrakce s názvem Brutal Assault. I kvůli těmto nelogickým tahům ze stran pořadatelů, jsme tam přestali jezdit... Zašli jsme tedy na hotel ubytovat se s tím, že když je ten poloviční ročník, že snad nebude tolik lidí a fronta později žádná nebude. Když jsme ale šli zpět z hotelu k areálu, potkali jsme kámoše, který jel na hotel a hlásil, že před vstupní branou se tvoří fronta až někam do prdele. Trochu mě to nasralo, ale nakonec se ukázalo, že kámoš nejenže blbě slyší (dostal facku v ringu na ucho a od tý doby na něj ani po operaci neslyší) ale on i blbě vidí, protože fronta měla sotva padesát metrů a navíc docela rychle odsejpala. Jenže když jsme si vystáli novou frontu u vstupu, logicky se musela uvnitř tvořit fronta na dobití čipů na náramcích. A taky že jo. Mraky se začaly zlověstně kumulovat, takže když jsme pak stáli s kámošema ve frontě až do prdele k okénku, kde nám nabili čipy, spustil se parádní liják. A panečku, jak by to odsýpalo, kdyby se otevřelo ještě i druhé dobíjecí okénko, které bylo zavřené. Patrně málo personálu, protože i sám velký pan pořadatel u vstupu kontroloval vstupenky. No každopádně to trochu zamrzelo. V pláštěnce jsem tedy moknul ve frontě, kámoši stáli pod střechou. Po nabití financí jsme konečně mohli vyrazit na pivko. Kelímek 70Kč, pivo 45Kč, manipulační poplatek 30Kč, takže po zakoupení prvního piva jsem na náramku měl z nabitých 1000Kč krásných 855Kč. A to se vyplatí. Naštěstí byl letos na čepu Radegast Ratar a řeknu vám, byl naprosto skvělej. Žádnej festivalovej speciál, jak je zvykno na festivalech. Nic takového. Tohle pivo bylo prostě boží. To se kurva pilo samo. Nekopalo to, bylo to vychlazený, chutnalo to prostě jak pivo v hospodě. Vynikající!! Započali jsme teda prolévat játra Ratarem a nadávat na největší nešvar letošního obscénně extremního festivalu. A tím byla absence programu. Kdybychom dostali u vstupu místo promoletáčku vytištěný program, každý by to ocenil více. Ano v době dat a mobilních telefonů si to můžeme vyhledat, a i v areálu to bylo na několika místech uvedené v bilboardové formě, ale zvyk je železná košile a mě prostě ten tištěný program chyběl. No a tady veškerá kritika ve věci pořadatelství končí. První kapelu jsem chtěl vidět. Už jenom kvůli tomu, že bubeník pochází z mojí rodné vsi, v sestavě mají Mexičana a prý hrají i nějaké zábavné covery. Ano ono je jedna věc chtít vidět a pak to porovnat s viděným výsledkem. Tohle se nepovedlo. A rozhodně tomu nepřidalo ani hodinu a čtvrt zpoždění, za které ale kapela nemůže. Závada byla na nějakém zařízení. Začalo se tedy déle. Nikomu to nevadilo. Ratar nás hladil na těle i na duši a HYSTOS - tak se jmenovala ta kapela, šla jedním uchem tam a druhým ven. Ony zmíněné covery byly od kapel Brujeria a Root. A nevím který byl horší. Ale asi ten od Brujeria. Každopádně skvělý tah byl ten, že Hystos hráli jako první, a ještě lépe to vyšlo s tím zpožděním, že všichni už byli nadržení na muziku, takže i Hystos si užil křepčení fanoušků pod pódiem. Čínská chřipka za poslední rok a půl pěkně zamotala hlavu promotérům a pořadatelům různých akcí a po době, kdy nesmělo být nikde nic, se povolili alespoň menší akce. A i tou měl být letošní, řekněme malý, obscín. Co se počtu návštěvníků týká, ani mi to nepřišlo. Co se týká vybavenosti areálu, zaregistroval jsem absenci velkého stanu nahoře, menší pódium, bez velkoplošné obrazovky, méně dister, menší cattering, ale vůbec ničemu to nevadilo. Všechno šlapalo a ani fronty se nikde moc netvořily. Na druhou kapelu jsem se musel jít vymočit do nejskvělejšího vynálezu na světě, do chcací rakety. Měl jsem tou dobou už šest piv a hrozilo protrhnutí hráze. Nemohl jsem se dochcat. Lidi kolem odcházeli a přicházeli a já pořád chcal a chcal... AFTERCOME hráli jakýsi punk grind crust, který zněl velmi dobře, ale já musel sejít ke vstupní bráně, neboť přijel kámoš z Rumunska a já pro něj měl vstupenku. Na FAÜST jsem byl zvědavý, zda potvrdí svoje kvalitní vystoupení z loňského miniobscenu a nezklamali mě. Byli neméně dobří jako minulý rok. Parádní treš! TRIGGER mě zaujal svým bordelem který lahodil mým ušním boltcům a taky to, že měli bicmena netradičně vlevo z našeho pohledu. REPULSIVE FEAST produkovali crust? Co já vim. Tyhle škatulky mě serou. Pro někoho je to Dbeat, pro někoho crust, pro mě je to všechno metal. Potím se jak kůň po velký pardubický a tak navyšujeme rataří tempo a lejem to do sebe horem pádem. BLACK SACHBAK z Izraele hráli trochu jako Anthrax a mě se to dost líbilo. Mám rád takovej bigbít. Pak byli na řadě NEEDFUL THINGS a na ty jsem byl zvědavej, protože vyměnili zpěváka. Bylo to dobré jak pardubický perník. Byl jsem se podívat i v první lajně v kotli a karma zapůsobila a tak jeden pařmen mě pošlapal ruku a druhej mi prdelí skočil na hlavu. A aby toho nebylo málo, když jsem si pak šel pro pivo, zavadil jsem kraťasama o vykukující šroub z lavičky a roztrhl si kapsu tak, že mi peněženka z ní vypadla. Mám neblahé tušení, že pokud někdo nenasype do rekonstrukce bojiště pár milionů, další generace nebude mít kde pařit. Areál chátrá a je to vidět. Nejvíc právě na těch lavičkách. 

PUTRID OFFAL byl o pět bordel, který mám rád. SPASM  rozjeli klasickou spasmí prasečinu se vším všudy. Zahráli nový song, který zněl úplně jinak, než jejich dosavadní produkce. Trochu jako atmosférický blackmetal devadesátých let... Kecám. Nikdo by nepoznal, že se jedná o nový song, kdyby to zpěvák Radim neprozradil. Tentýž zpěvák také pochválil nahaté obecenstvo, kterého se vyrojilo letos víc než dost, o čemž bude ještě řeč. Pak naběhli INSANITY ALERT a zase nás poslali všechny do hoven. Bylo to skvělé jak chléb s máslem, rychlé jak Petr Rychlý a zábavné jak demonstrace v Teplicích. Prostě skvělá live-kapela. Zpěvákovi od minule vyrostlo bříško, ale na mě nemá. Před odjezdem jsem se vážil, měl jsem krásných 106,8kg. Dnes, když píšu tento výblitek, vážím rovných 110kg, což zas až tak velká hitparáda není. Zvukově tomu nebylo co vytknout, kotel se pod pódiem vytvořil ve velikosti větší, než velké a všichni si to užívali, protože Insanity Alert jsou prostě skvělí!! Po nich se zvučilo a zvučilo. To totiž hvězdy HATE chtěli dobýt Bojiště a tak namistrovaně ladili své nástroje jak mistři světa ty vole až už to začalo být trapné. Hudbu Hate jsem měl vždycky za takovou slabší odnož Behemoth, ale nakonec se mi to celkem líbilo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tahle kapela prostě na OEF nepatří. Nakonec mě to může být putna, neboť jsem polovinu setu strávil ve frontě na pivo. Fronta čítala asi 5 lidí, ale bohužel za pípou se vystřídala směna a bylo to znát. Mladý klučina neměl šajnu jak se to má dělat, a tak na naše výtky ať kurva už točí, projistotu netočil. Prostě katastrofa. My tam měli žízeň, a jemu to bylo putna ty vole že nám utiká headliner festivalu díky jeho nešikovnosti. Jéééé ten si tam vyslechl.... Někteří šli radši na jiné pivo, kterých bylo k dispozici hodně. Já ale nechtěl míchat a tak jsem si počkal až brzda laskavě natočí. Pro příště by to chtělo zjišťovat u brigádníků, jestli mají aspoň nějakou praxi. SQUASH BOWELS mám rád, ale jak hráli minule na tomto festivalu se nemohlo líbit snad ani jim. Jenže to hráli starý songy ve speciálním vystoupení. Letos nic takového nehrozilo, takže to byli staří dobří Squash Bowels, které máme všichni rádi. Zahráli parádně. Po nich jsme dali už jenom turecký CENOTAPH, který ač bez basy, měl excelentní zvuk a jejich brutal chlív death zněl brutálně dobře. Jenže pak jim praskla struna bo co a nějaký čas nehráli, tak jsme se s kámošem odebrali a šli na hotel. Ono to samozřejmě bylo spíš únavou, ale všude budem řikat, že nás nebavilo čekat, než si kapela vyřeší svoje technické problémy. Na hotelu jsme pojedli, provedli ústní hygienu a zahučeli na lože s nebesy. Spokojení. První den se přes počáteční nasranost zmíněnou výše, vydařil.

Druhý den, tedy sobota, začala hromadným vyprazdňováním střev. Teda ne hromadným že jsme srali všichni pohromadě, ale hromadným jakože jsme srali všichni, ale pěkně popořádku. Pak proběhla snídaně a pak něco, co bylo v plánu. Otevření nafouklé konzervy švédské lahůdky, OSKAR SURSTRÖMMING. Nerad bych to zde rozebíral, a právě proto to zde nerozeberu a rozeberu to tady někdy jindy. Ale možná taky ne. Než jsme se vyhrabali, bylo půl jedenáctý a tedy čas odchodu do města na oběd. Šli jsme automaticky do hospody, kam jsme chodívávali minulé roky na vynikajícího burgra, ale covid pěkně zamával z restauratérstvím, takže hospoda zavřená. Vzali jsme za vděk hospodu v podloubí na náměstí, kde kuchyně nestála za mnoho, obsluha stála taky za hovno, ale důležitý byl teplý oběd do našich žaludků. Opět se potíme neskutečným způsobem. Paní Honsová je píča. Sice jsem to již zmiňoval, ale ona si zaslouží to zopakovat, neboť opakování je píča Honsová. Rychle dobít nový prachy na chlast a v mém případě urychleně, ale opravdu   U R Y C H L E N Ě  do toitoiky, ve které jsem strávil krásných 20 minut. Vyšel jsem z ní jako nový člověk. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nesral. Divím se, že se to tam všechno vešlo. Vždycky jsem si myslel, že už to je všechno, ale pak to ve mě zavrčelo a další gejzír obscene extreme mi vyletěl z prdele rychlostí 3 machy. Z toitoiky vycházím naprosto unavený, propocený a potácím se ke korytu s tekoucí vodou, sahám po mýdle které tam někdo nechal, oplachuju si obličej a od koryt jdu jako nový člověk, krokem lehkým, kam jinam než pro pivo a pak honem na kapelu, neboť z pódia se ozývá to, co má každý normální člověk rád, tedy grindcore jak prase, který produkuje duo říkající si IMPULSEAR. Po nich pražští JUST WAR odehráli vynikající set plný motorometalu. To bylo opravdu skvělé. Kdyby dostali hlavní vysílací čas, tak rozbijou bojiště na sračku. Oproti nim mě následující SCHIZOPHRENIA moc nenadchla. Na můj vkus to bylo moc metalové. Ale dobře se u toho popíjelo. U prvního songu jsem si řikal, že slyším Morbid Angel. Později jsem si všiml, že kytaristi mají trička Morbid Angel, takže je jasné odkud vítr fouká. A hádejte, jaký si na konec vystoupení střihli cover... Ano od Morbid Angel. BOWEL FUCK trávím dole u kulinářských stanů. Když jsem šel opět na raketu, všiml jsem si, že někteří, kteří měli hovno v poslední zatáčce otevřeli dveře toitoiky a znechuceně je hned zase zavřeli a šli zkusit další, která neměla nasráno tam, kam normální člověk nesere. Také jsem zaregistroval holčinu, byla to normální holka, docela pěkná, udržovaná, jak vylezla z toitoiky, spokojená, že vykonala potřebu. Chvíli na to se objevil týpek se skříženýma nohama, otevřel dveře toitoiky, ze kterých před chvílí vyšla ona spokojená dívka a znechuceně odvrátil nos a oči od míst, kde dívka vykonávala potřebu a šel zkoušet štěstí do nějaké jiné umělohmotné boudy určené k vyprazdňování. A co tím chtěl básník říci? Že největší prasata co se týká sraní a chcaní jsou ženský. Ale i tak vás mám rád!! Jste krásné a že vás tam letos zase bylo... Radost pohledět. A na ty polonahé, to byla pastva pro oči! Pak jsem zašel na PERFECITIZEN, kteří se mi líbili vloni na NTEY festu. Avšak zde, to byla strašná nuda a bylo to tím, že hráli z nového alba, které se mi nelíbí. Staré songy fungovaly dobře. Nová tvorba je moc složitá, a já jsem člověk jednoduchý. SKIPLIFE oželujeme a jdem si nacpat nácka. Tím nemyslím nácka jako nácka, ale nácka jako nácka, tedy žaludky. Říká se to tak, nebo ne? Na výběr byla více než dostačující nabídka všemožných veganských produktů. Já si vybral s kámošem tortillu s falafelem, česnekovým dipem a zeleninou. Velkou za 150Kč. Možná se někteří podiví nad cenou, ale tady se musím prodejce zastat. Nejenže falafel v tortille byl dobrý, ale byla toho hromada. Obrovská tortilla, v tom 5 falafelových karbošů, hromada zeleniny a skvělý česnekový dip. Nejsem žádný houžvička a jím rád a hodně. Snědl jsem i tuto tortillu a můžu říct, že jsem měl problémy ji do sebe celou nasoukat. Dobře investovaných 150Kč!! Po tortille naběhli SKELETHAL, kteří měli výtečný zvuk a jejich death byl též výtečný. Tím nechci říct, že by jiné kapely měly zvuk na hovno. Většinou to bylo tak, že první song se to vyladilo a zbytek setu už byla jedna velká křišťálová zvuková stopa. LYCANTHROPHY bez zpěvačky Zdíši mě nijak zvlášť nebaví, takže jsem je s kámošem strávil v odpočinkové zóně na lavičce v parku, kde jsme dali odpočinout našim znaveným údům. Co jsme slyšeli, byla plně komplikovaná hudba plná nečekaných záseků a řvaní. ZATRATA bylo něco co se mi naopak líbilo. A líbila se mi i dvojbarevná dredařka, která suprově pařila mimojiné právě i na Zatratu u levé strany pódia. Chtěl jsem si ji natočit, protože se mi velice líbila, ale než jsem tam došel, tak nějací dobrodruzi vytáhli v kotli dýmovnice s černým kouřem, škrtli zápalkou a rázem bylo pod pódiem nedýchatelno, neviditelno, černo. Černokouř mě spolehlivě vyhnal z kotle. Dobře mi tak. Nemám šmírovat hezké špinavé krasterky. 

Po výborné Zatratě měli ABORTION těžkou úlohu, ale jejich vystoupení bylo plné kokotského humoru a nagrindovali do nás pořádnou porci pravého slovenského grcu, který se musel líbit všem kdo šel kolem. Po Abortion naběhli kámošovi oblíbenci FLESHCRAWL. Já z nich zpočátku moc nadšený nebyl, ale od třetího songu se mi to líbilo. A to tak že hodně. Takže mé obavy z třičtvrtě hodiny nudy, se ukázaly jako liché. Když jsem si po Fleshcrawl šel pro pivo, sympatický chlapík v kloboučku za pípou mi sdělil infarktpřivozující novinu: Dochází Ratar. Je ho už jen 6 sudů. Chytl jsem se za srdce a bylo mi to hrozně líto, protože ten Ratar, to zlato, které Radegast uvařil, byl prostě skvělý. No co, budem chodit na desítku. Ono už stejně nebylo moc piv v plánu. Na JACOBSAE jsem vůbec nebyl zvědavej. Nikdy jsem je neslyšel a ono mě to rozsekalo na louži výkalů. Naprosto perfektní zvuk, precizně provedené zasekávačky, fastcore jak cyp ty vole. Veliké překvapení pro mě a do té doby asi nejlepší kapela festu v mých uších. Po Jacobsaech naběhli skoroPUNGENT STENCH a nastalo peklo. Přehrávali totiž první desku, kterou ač jsem slyšel naposledy jako dorostenec střední školou povinný, vybavoval si postupně všechny písničky. Jako kdyby mi je v mozku nějaká neviditelná mechanická ruka vyndávala z regálů ze šuplíčků. Zajímavý. Po Pungentech se odebíráme spokojeně znavení, nebo znaveně spokojení na hotel, kde se dohadujeme co bylo ten den nejlepší. Ukončil jsem to vsunutím špuntů do uší, ve kterých mi příjemě hučelo.

Neděle opět začíná snídaní s kámošema z hotelu a odjezdem jednoho z nich na dětský tábor. Jako vedoucí... Pak se zašlo na pizzu, která byla vynikající. Stejně tak obsluha, která byla rychlá a usměvavá, narozdíl od minulých let, kdy tam obsluhovaly krávy převlečené za servírky. Pizza nám zaplácla naše bezedné nácky a tak na CONQUESTIO funíme a při tom sledujeme holčinu, jak huláká v pro nás nezajímavém crustu bo co to bylo. Ráno bylo pod mrakem, ale už když jsme dorazili do pizzerie, tak bylo hnusně dusno. Přesně jak nepředpověděla paní Honsová. To je totiž strašná píča, kdybyste to nevěděli. Po tý pizze se mi do piva ještě nechtělo, tak jsem zašel na vynikající Cider. Bohužel to byl poslední, protože chvíli na to došel. Škoda. Zašel jsem tedy na alkonádu, konkrétně na aperoládu, což byl za 110Kč panák aperolu, led, grepový sirup, soda a kousky citronu. Naprosto vynikající!! Osvěžující, a trochu předražené. Půllitr jsem měl v sobě za pár minut a kdybych se tím měl nabažit, vychlastal bych toho galon. Tak dobře mě ale neplatí. Jdu si projít distra konečně a zjišťuju, že někteří prodejci jsou asi z jiné planety co se cen hudebních nosičů týká. Sháněl jsem Hellhammer, ale bez výsledku, takže letos jsem si nepřivezl žádné cédéčko ani desku. Pak jsem zašel znovu za holčinou, která mi udělala ten skvělý aperolový nápoj. Chtěl jsem si dát ledový čaj, protože bylo zkurvený vedro, jak ostatně nepředpověděla píča Honsová, ale ledový čaj už došel. Nechal jsem si tedy namíchat čerstvou limonádu s příchutí limetka a máta. Upozorňuju slečnu, kterou bych v tu chvíli nejradši zprznil, že požaduji, aby to bylo studené. Ubezpečila mě, že to studené bude. Ovšem když jsem se poprvé napil, nejradši bych tu slečnu, kterou jsem chtěl před chvílí prznit, zabalil do ostnatýho drátu a strčil ji ze Sněžky dolů. Teplý to bylo ty vole jak chcanky. Když to nemáš chlazený, tak si vytři kundu kopřivama!! Když jsem to nasraně dopil, zašel jsem na radegastskou desítku a bylo zase dobře. TURTLE RAGE jsem tedy trávil již s nápojem metalistů a užíval si bordelu až na kost. Je k neuvěření, že se něco takového dá vyprodukovat ve dvojici. Zahráli nám asi třistapadesát tisíc písniček a šli od válu. Dobrá práce! Při jejich setu jsem se s kámošem bavil tím, že jsme pozorovali ožraly a odhadovali, jestli klopýtnou o kus trubky, která uprostřed cesty mezi lavičkami trčí asi patnáct centimetrů ze země. Zatímco opilci se s přehledem kolem trubky vymotali, střízlivě vypadající účastníci zájezdu jménem OEF padali k zemi jak hrušky. Je až s podivem, že se nikomu nic nestalo. Kdyby totiž na tu trubku někdo spadnul hlavou, nastal by velký problém... Další kapelou byla KULMA, která byla na můj vkus příliš uřvaná. Tou dobou se s námi rozloučil další kámoš, který musel domů jet obhospodařovat venušin pahorek své ženy. Zůstal jsem tedy se zbytkem kámošů a jednou kámoškou, o níž se nemohu zde na blogu zmiňovat, neboť by se tento výpotek změnil na růžovou knihovnu a to samozřejmě nikdo nechce. Poslechli jsme si sympaticke kratke zobaky z Ostravi jménem NAHUM   a po nich já už celý natěšený letěl dolů kousek za kotel na SICK SINUS SYNDROME. Tahle kapela byla můj osobní headliner. Já věděl že budou dobří. Věděl jsem to už když vypustili do světa první písničku na jůtůbu, že budou dobří. Byli tak dobří že jsem jejich set strávil celý na sluníčku, vypotil jsem cisternu potu a slunko mě sesmahlo na Palacha, tak jak je to u mě zvykem. Bylo to to samé sluníčko, které tento víkend dle paní Honsové vůbec nemělo vylézt. Víte kdo je to paní Honsová? Nevíte? Tak já vám to prozradím. Paní Honsová je hlavní odhadovatelka počasí v naší krásné zemi české, která odhadovala, že celý víkend proprší a bude 17 stupňů. Odhadla to špatně a proto je to píča. PRŮMYSLOVÁ SMRT byla opět uřvaná kapela, která mě nijak nenadchla a tak jsem ji prolil v hledišti ve stínu. Rumunští NECROVILLE byli nejzajímavější svojím původem, tedy Rumunskem. Jinak jsem na jejich deathmetalu neshledal nic, co by vybočilo z podprůměru. Po nich zahrála EXORCIZPHOBIA, kterážto mě taky moc nebaví, protože když bych si chtěl poslechnout, kapelu hrající jejich styl, sáhnu po Anthrax a ukojím svoje crossoverové choutky. Ale cover od Malignant Tumour za pěvecké pomoci zpěváka z Malignant Tumour byl fakt dobrý. Po Exorcizphobii se na pódium s chodítkama přišourala část domova důchodců, říkající si SCHISMOPATHIC. Ty vole dědkové starý jak dřevěný uhlí a oni to drtili jak manažer dělníka! Neuvěřitelný! K další kapele nevím co už mám napsat. FLESHLESS je prostě dobrej. Výborně se u toho kejvá do rytmu hlavou a to i za předpokladu, že jste je viděli už hodněkrát. Pak naběhli GOD DETHRONED a já se rázem ocitl někde na jiném festivalu. Vůbec se mi to nelíbilo, bylo to na mě moc melodické, vyměklé. Ještěže se na scéně objevili naháči, které zmiňuji v počátcích tohoto výseru. Takže si to představte. Kapela velkého jména, která musí být vyplašená už jen z toho, kam že se to dostala, dohraje písničku, a najednou na pódium vyleze kluk s holkou, kluk stáhne kaťata a holka mu začne náruživě kouřit péro. Všichni kolem se smějí, kouřenej týpek vytlemenej hází šťastné pohledy do obecentsva, rukama přiráží hlavu klečící partnerce a užívá si svoji třičtvrtěminutu pornoslávy. Asi tak dlouho totiž trvala tato roztomilá exhibice, na kterou God Dethroned nezapomenou ani až se rozpadnou. A to v tu chvíli netušili, že hned jak začnou hrát další písničku, vyleze na pódium další dvojce, tentokrát kaťata stáhla holčina, vytasila chlupatou píču a kudrnatý týpek ji začal přímo před kapelou lízat. Neskutečné, a ještě teď, když píšu tyhle žvásty mi slzí oči smíchem. Když holčina schovala svoji chlupatou bembeřici, už se nic podobného při setu God Dethroned nekonalo, takže se v klidu důstojně dokončil koncert a všichni na něj budou vzpomínat. Někteří na to, jak kapela dobře zahrála, většina přihlížejících na to, jak se na Obscínu při koncertu kouří a líže. Takhle vznikají legendy a předsudky o tomto festivalu. Stačí prolézt některé internetové diskuze, pokud se někde píše o Obscene Extreme Festivalu. Lidé neznalí poměrů v tomto festivalu vidí jen násilí, hovna a sodomii. Jsou to samozřejmě slabomyslní lidé, protože normální člověk musí v Obscene Extreme festivalu vidět lásku k muzice, přátelství a zábavu. 

Na GRIDE jsem byl zvědavý jak středoškolák na klitoris a tak jsem se uvelebil na pěkném místečku a pozoroval prachatický coremetal v okleštěné obměněné sestavě, kde bubeník, který mimochodem neskutečným způsobem zvládal bubnovat a i zpívat, kde basu drtil bubeník Honza Kapák z Masters Hammer a kde kytarista řezal rify a melodie a hlasivky zároveň. Bylo to působivé i bez šedivého dlouhána, který dříve obstarával pozici uživatele mikrofonu. Bylo to bych řekl že i lepší. Ale nejsem znalec Grajdu. V tu chvíli jsem se zbytkem kámošů řešil důležitou věc. A sice jsem vypozoroval, že po Radegastu vůbec nesmrději naše prdy. A že jeden z mých kámošů se s prděním vůbec nesere. Prdel mu bublala každou chvíli, že jsme si všichni mysleli, že se zesral. Ale nezesral. Ale ani to taky nesmrdělo. Ani jsem z okolí nezaregistroval žádný smrad z prdů, jak tomu bylo zvykem. Ano bylo tam méně lidí, ale stejně, když si člověk usere, tak to prostě smrdí. Zvlášť když tři dny chlastá pivo a žere příšernosti. Letos ale ne. Řešení je jasné. Bylo to Radegastem. Jak tam většina lidí chlastala Ratara, tak prostě to pivo je tak dobrý, že lidem nesmrděly prdy. A proprděli jsme se k poslední kapele letošního ročníku, a sice opět skoroPUNGENT STENCH, kteří na svém druhém letošním vystoupení odehráli své druhé album. Sám za sebe mohu říci, že se mi vystoupení z předešlého dne líbilo více. Nejspíš proto, že první deska kterou přehrávali, obsahuje lepší materiál. Druhá deska je taková utahaná, sice hutná, ale prostě utahaná. Na scéně se opět objevují naháči, takže v nejeden okamžik na pódiu kromě kapely a securiťáků byli i čtyři úplně nazí kluci, kteří pařili svými bimbasy. Kapela dokonce i poděkovala za čtyři penisy na pódiu. Pak se tam objevila i holka s kozama venku, a pak zase kokoti a pak jsme si vyřvali přídavek a pak byl konec... Uteklo to jako voda, ale pokud se mě týká a měl bych si vybrat, dávám přednost letošnímu formátu festivalu. Tři dny bohatě stačí k domrdání mého zchátralého organismu. I letos byly k vidění netradiční masky, například již tradiční Marge Simpson, králíci, Mad Max, různí superhrdinové, kočičky, prase atakdáleatakdále. Ovšem dva převleky zde musím vyzdvihnout, protože byly sexy, úchylné a dokonalé. Jedná se samozořejmě o sadomaso dvojci a pak o Bohuša. Obojí vidíte na fotkách pod textem. Proč Bohuš? Však má jen červený trenky, bílý tílko a hučku s parukou. Jenže ten týpek, vysoký hubený, měl víc Bohušovské pohyby, než samotný Bolek Polívka ve známém filmu. A tím letošní slintání o festivalu Obscene Extreme končím, jen ještě připomenu, že Honsová je píča: Honsová je píča.

DEATH COFFEE PARTY 2020

V Litoměřicích na zahradě Čech jsem byl naposledy se školou a to je už pěkně dlouho, takže nastal čas poctít svojí návštěvou tohle místo po letech znovu. Naštěstí za podstatně příjemnějších okolností. Sice je DeathCoffeParty stále malá náhražka za neuskutečněný ObsceneExtremeFestival a CzechDeathFestival, ale zaplať rouškokriplům za to, že jsme se mohli pobavit aspoň na tomhle fesťáčku. Narozdíl od posledních let, kde na festivalech disponujeme přiměřeným ubytováním, tady jsme hlavy složili pod širákem. Teda aspoň první den. Ale o tom později. Do Litoměřic jsem vyrazil s Magim jeho vozem a cestou jsme potkávali samá debilní individua. Například u Sobotky kokot v červeným Fiatu Punto jel jak čurák prostředkem silnice, nenechal se předjet, aby nakonec nebezpečně předjížděl kamion, když se v protisměru vyřítil taky kamion. Oba kamiony musely udělat prudký manévr, jinak by Fiat a osoba trpící silničním kreténismem v něm, byli na sračku. Kamion, který byl předjížděný a jel před námi, po tomto manévru začal ze zaplachtované korby sypat náklad. Nějaké kuličky nebo obilí nebo co to bylo. Prostě debil v červeným Fiatu. Po silnicích se prohánělo nejvíc řidičů s pražskou poznávací značkou a jeden, ten byl fakt na tečku mezi oči. Zcela evidentně se nechtěl nechat předjet, protože tam, kde to sice zákon umožňoval, ale situace v silničním provozu ne, dodržoval striktně rychlost 65km/hod, i když by se tam dalo jet 140. A naopak, když se předjíždět dalo jak z hlediska pravidel silničního provozu, tak z hlediska provozu samotného, rozjel se pražský idiot na 110 a nepustil nás. Prostě zamindrákovanej dement. Pražští řidiči když nemají u tlamy semafory, tak jsou zmatení jak lesní včely. Po příjezdu do zahrady Čech jsme zaparkovali a šli se nadlábnout do restaurace Dobrá Bašta. Na zahrádce jsme ukořistili poslední dvě volná místečka a objednali si po dlouhé cestě chladivý pivní mok a naprosto skvělý burgr. 

Cvičené opice přicházející na území restaurace si desinfikovali ruce a řitní otvory připravenou desinfekcí. To jim panečku bude chutnat, až se zakousnou do burgru!! Demence... Malé dětičky cvičené opičky u vstupu hulákaly FUJ FUJ KORONA!! Ty chuděrky si asi musí doma vyslechnout moudra od rouškofilů... Po vydatném obědě jsme se odebrali do areálu. To už s námi byl i můj severský přítel SODík, který mi věnoval CD kapely Wyrm, za což jsem mu dal vlhký polibek na špičku jeho péra. Díky!! Když jsme čekali ve frontě na pivo, přihasil si pro pivo zpěvák kapely Gutalax. Když si ho všiml před námi stojící dredatý špindíra, říká mu: AŽ BUDETE HRÁT, TAK JÁ BUDU SRÁT. Maty, zpěvák kapely Gutalax mu z fleku s klidem odvětil: JÁ TAKY. To byla hláška, která mě fakt pobavila, když se nad tím člověk zamyslí, kdo tento minirozhovor mezi sebou vedl. Reklama na projímadlo jak vyšitá! Na čepu bylo pivo Žatec 11, nebo speciál 13. My jsme dali přednost jedenáctce a teda můžu říct, že větší hnus jsem už dlouho nepil. Prostě špatný. Radši jsme si začali chodit pro Cidera, který byl oproti pivu sice o 15kč dražší, ale chutnal báječně a v tom vedru které panovalo nás osvěžil na výbornou. Teda až po tom, co jsem si poručil led, který mi obsluha do kelímku dávkovala svými špinavými pařáty kovitnekovit. První kapela FATAL PUNISHMENT nebyla v mých uších nic moc ale něčím určitě vynikala. Naprosto příšernou angličtinou. Než tohle, měli by radši využívat radostí jazyka českého. V jejich hudbě jsem slyšel jakýsi Anthrax-Crossover osmdesátých let. Nic pro mě. Největším úskalím, které nebylo domyšleno byla absence programu. Prostě maličkatej kousek papírku s natištěným programem festivalu, který bychom dostali u vstupu. Sice tam byl program vyvěšen, ale je lepší sedět někde opodál, vytáhnout ho z kapsy a zjistit, co právě hraje, než se muset zvedat a jít se podívat na program vyvěšený u vstupu do koncertního sálu. Nebo v našem případě vytahovat telefon a kontrolovat program na stránkách bandzone. 

Druhá kapela měla být nějaká postrock doom, ale když naběhli kluci v košilích a spustili svůj brutální nářez, bylo jasný, že se postrock konat nebude. Na jevišti do nás svůj brutal hustili SOUL DECODER. Kapela byla sehraná jak cyp a zpěvák naprosto exceloval. Abych je ale jen nechválil. Jsou to Pražáci a museli nějak přijet do Litoměřic. Nejspíš autem a nejspíš to byla oktávka a je téměř jisté, že měli pražskou poznávací značku a všichni víme co je to za lidi :-) Stále pijeme Cidery, protože pivo se nedá pít. Je teplé a hnusné a po každém napití nebezpečně kope. Blbé je, že Cider je taky celkem zákeřný díky své pitelnosti a voltáži, takže na sluníčku ji za chvíli držíme jak po pěti pivech. Přešli jsme tedy zpět k pivu, které se od začátku trochu zlepšilo. Bylo studenější a dokonce už kopalo jen při posledním loku z kelímku. Další kapela byla CRIPPLED FINGERS. Tak nějak jakoby thrash a musím uznat, že docela dobrej. Po jejich vystoupení jsme se vykydli do jedné z mnoha připravených laviček. Vedle nás si sedl týpek a začal se cpát perníkem a zapíjet ho zelenou vodou. Kdejaký dement neznalý věci by si to mohl vysvětlit tak, že ti hnusní metalisté si tam píchali pervitin a pili k tomu trávu. To samozřejmně nebyla pravda, protože cattering obsahoval mimo zaběhnuté pochutiny jako různé druhy baget a smažených píčovin, i domácí pečený perník, který vypadal jak od maminky. Při zvukové zkoušce, kterou jsme sledovali ze zmíněné lavičky nám do rytmu na jiné lavičce blil blonďatý metalový sympaťák. Ten si asi musel odnést krásných žážitků z prvního dne festivalu. Našel se tam ale i jeden člověk, který si odnesl naprosto abnormálně kardinální zážitek. Ale o tom až později... 

Tou dobou jsem měl v sobě 4 piva v areálu, 3 cidery a 2 piva u oběda a já pořád nebyl chcát. Bylo takový vedro, že jsem všechno vypotil. Vlastně by se dalo napsat, že jsem potil chcanky. Kluci mě ale nakonec ukecali, ať jdu také a podělím se s nimi o můj žlutý nektar a tak i já se vychcal do krásné mušle na čistých, voňavých a po celou dobu festivalu udržovaných záchodech. Palec nahoru. Jak jistě všichni ví, obrovská deviza na akci tohoto typu, mít zařízení tohoto typu. WEE ALL GONA DIE hráli super metal core, melodic, death... co já vim... nějak se v těch posranejch škatulkách neorientuju. Areál festivalu byl fajn. Sice jsem ze začátku prskal, že je to jakoby stísněné, jako když ve hře Sim City choději lidičky sem a tam a jinam to nejde, což byl ale jen první dojem. IGNORANCE byla taková velmi příjemná pocta  Sepultuře z období alba "Root". Všechny to bavilo. Cavalera by měl radost. Při jednom z mých chcaní se najednou ozve od jiné mušle: "Ty vole já sem to debil. Sem si flusnul na čůráka." Milé.  FLESHLESS - super! Už dávno to není jen VÍÍÍÍÍVÍÍÍÍÍÍ VÍÍÍ VÍÍÍÍÍÍÍÍ ÁÁÁÁÁ, kvůli kterémužto se mi na čas přestali naživo líbit. Tohle byla profesionální řežba. Opravdu skvělé! Pak ale naběhli GUTALAX a všichni šli do hoven. Teda do kolen. Nikdy nepochopím, jak taková píčovina může být tak všeobecně oblíbená. Jenže ono to je tak pitomý, až je to skvělý. Celej koncertní sál se změnil v jednu obří průjmovou párty. Jednoznačně nejlepší Gutalax, který jsem měl možnost naživo sledovat. INSANITY ALERT jsem si užil v první lajně a dokonce i kolečko v kotli jsem si udělal ale na víc jsem neměl sílu. Tlak mi vystoupl na 240/190 a já byl rád, že jsem se nezadusil vlastními plícemi. Smekám před všemi, kteří dokáží v kotli křepčit po celou dobu. Po thrashové jízdě nastoupila SODOMA GOMORA se dvouma magorama za mikrofonama. Pro mě to bylo spíš takové zpestření než že by se mi to nějak zvlášť líbilo. Mám rád něco ze sólových kariér Řezníka a DeSada, ale Sodoma Gomora mě zatím míjí. Je to taková sračka, až vás to nutí klátit se do rytmu beatů. A nejlepší na tom je, že po shlédnutí už nemám žádnou potřebu jít na samostatný koncert Řezníka. Nejlepší song tam zahraný byl právě z Řezníkova repertoáru, a sice Nekorektní píča. Přítomní Black Lives Matters kondomové zplakali nad vejdělkem... 

Poslední kapelou, kterou jsme v pátek dali, byli GODLESS TRUTH což byl takovej na mě až moc složitej deathmetal. Naopak SODík si z toho stříknul do textilu. Pivo bylo zase teplý, ale protože jsme už měli pod čepicí, tak jsme to kousali co se do nás vešlo. Únava se dostavila a tak jsme to zabalili a ustlali si pod širákem. Bylo krásně jasno, hvězdičky svítily, komáři štípali. Všichni se ráno probudili poštípaní na xichtech, rukách, nohách a všude jinde, jenom já ne. Asi jsem okřídlené havěti smrděl a proto na mě vůbec nelezla a nehasila žízeň mojí krví. Ráno nás několik kapek deště vystrašilo z našich opileckých snů a tak jsme rychle sbalili spacáky a karimatky, naskákali jsme k SODíkovi do auta a jeli si umýt prdele a ráfky do Ústí právě k SODíkovi, kde na nás už čekal jeho pes Christopher. U SODíka jsme využili moderních výdobytků na maximum. Nebo aspoň já. Dvakrát jsem se tam vysral, dvakrát osprchoval, sežral jsem oběd o třech chodech a byl jsem připravený vrátit se na druhý den párty smrtícího kafe. Cestou se stala taková patálie s mrakama. Uplně normálně se seskupily do zlověstně tmavé formace a začaly kydat vody tři prdele. Průtrž nás chytla na cestě z Ústí do Litoměřic a my začali mít obavy, aby nám to nezkazilo požitek z dobře rozjeté akce. Projistotu jsme postavili stan, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože deště jsme si přes den ještě užili dosyta, ale hlavně, večer bylo všude mokro a v noci mlha vlhko, tohle na chrápání pod širákem rozhodně nebylo. Sobotu jsme odstartovali kapelou BACKFIST, což byl dobrý hárdkór, ale po chvíli mě začal nudit. Místo avizozvaných Madafaka znovu vystoupili SOUL DECODER, což mě velmi potěšilo, neboť oni jsou opravdu dobří, i když pražáci :-) . Další kapelou jsou INSISTENT a mají plno. Nejspíš to bylo ale tím, že se venku rozechcalo a návštěvníci se přišli schovat před deštěm. Hezky objednáno. Nevěřím totiž tomu, že všichni co tam byli, mají rádi grindcore který Insistent hrají. Mimochodem ho hrají velmi dobře. Jako bych se v tu chvíli ocitl na Obscene Extreme Festivalu. V koncertním sále se měly dodržovat rozestupy dva metry. Na to sere pes. Také se tam ale nesmělo kouřit. Bohužel vždycky se najde kretén, který chce mermomocí otravovat kouřem život okolním návštěvníkům. Já mám pro vás vy kuřácká hovna vzkaz. 

Začátek vzkazu: NECHŤ VÁM VYSCHNOU VEJCE!! Konec vzkazu. 

RISE OF SURYA se mi nelíbili. Pivo se jakžtakž dalo pít, ale pořád to byla kejda. SODík o tom prohlásil: "Je to takový jakoby pozitivní." Já mu odpověděl: "Je to takový jakoby na hovno." A nyní vyhlášení kreténa roku letošního DeathCoffe festivalu. Stal se jím týpek ve fialovém tričku. To si takhle jdeme chcát a já, ještě stále chčiju, když ucítím strašný smrad z hoven, který se vyřítil z kabinky WC. Řekl jsem si, že prostě někdo sral. No ale pak si jdu umýt ruce, a ten smrad, takový ten kyselý, čerstvě vysraný průjem, zesílil na maximum. U umývadla se tam kymácí blb a slovy TY VOLE SNAD NENI PRAVDA shrnul celou jeho veselou historku z natáčení, která spočívala v tom, že si nasral do gatí. Dalo by se očekávat, že když už se něco takového přihodí, a neříkejte, že jste k tomu již neměli náběh, nebo se vám to dokonce nestalo, tak přeci jdu conejkratší cestou pryč od všech a rychle někde umýt a převléknout. Ne. Tenhle týpek ve fialovém trikotu s posranými kraťasy, za kterým se linul pach čerstvě vysraných, ještě kouřících kravinců, úplně bez skrupulí si zašel na pivo, za nechápavě přihlížejících, nosy si ucpávajících a hlavami kroutících spoluúčastníků festivalu. Smrad to byl takový, že když jsem kolem pana Nasraljsemsidotrenek procházel, když čekal na pivo, koplo mě to tak, že jsem měl namále a mohl jsem tam někoho poblít. Takže vítěze bychom měli, teď zpět k muzice.

DPK, kteří hráli death/grind neměli svého zpěváka a tak se na postu za mikrofonem vystřídalo několik pěvců z jiných kapel. Když došli pěvci z jiných kapel, zahráli ještě dvě písničky bez zpěvu a byl konec. A máme tu druhé místo ve vestivalové soutěži o kokota roku. Stal se jím vysoký mladík s hrbem na zádech, který mu překrývala mikina Mayhem. Tento mladík mi připomínal xichtem jednoho z našich procesních inženýrů od nás z práce, naprostého nýmanda a debila. Oni totiž procesáci takoví prostě jsou. Takže tenhle náš hrbáč pařil na kapelu FOB. Kdyby pařil normálně, tak si ho nikdo nevšimne. Jenže on byl našrot a pařil nenormálně. Vrávoral tam a každou chvíli do někoho vrazil a vylil mu pivo. Když bylo vylito asi čtvrté pivo, a čtyři nasraní metalisté, uznal i kamarád hrbatého, že toho bylo dost a odvedl si ho pryč. Jenže náš hrbáč se zachoval jako Homer Simpson. Vyhodíte ho dveřma, vrátí se oknem. Takže se vrátil na taneční parket, který se díky rozlitým pivům změnil v klouzající smrdutou plochu a opět začal pařit a vrážet do lidí, kteří se přišli podívat na kapelu. Cože to hrálo? Jo...FOB. No takže když takhle poněkolikáté vrazil do jednoho dredaře, došla dredatému sympaťákovi trpělivost a vrhl se na hrba. Štěstí pro hrbáče bylo, že dredař měl u sebe i partnerku, která svojí výškou nemohla převyšovat 150cm, a která dredaře uklidnila a stáhla zpět. Ovšem kretén s hrbem si nedal pokoj a pořád se choval jak idiot až vrazil do té drobné aninéstopadesáticentimetrové paní. Ta jako kdyby jí někdo za triko hodil sršní hnízdo skočila po hrbáčovi, který na kluzké podlaze uklouzl a malá paní mu ládovala pěstmi hlava nehlava. Kriplhrb se ale začal bránit, proč by si taky měl dát přes tlamu od hobita žejo, jenže to se přepočítal a najednou se do toho pustil i dredař a další kolem a nějaká holka no prostě nastala mela, krev stříkala všude kolem, kosti bylo slyšet zřetelně jak praskají i v tom rachotu, který předváděla kapela... Co to bylo za kapelu?? Joo, pořád FOB. Nakonec se to nějak uklidnilo a všichni se rozešli pryč z kotle, protože jinak by byl průser. A jak hráli FOB? Nevim. Ten debil co vypadal jak náš debil procesák byl zábavnější než koncert. Později se objevil na scéně ještě jednou, tentokráte se žlutou hajzlštětkou

Naopak TORTHARRY byli skvělí jako vždycky. Stejně jako ANIME TORMENT. Další zástupce z hárdkorového ranku byli COMPANION, kteří konkrétně hráli hárdkor lvího srdce, jak hlásaly jejich trikoty. Jejich set jsme sledovali z boku v sedě na lavičce a odpočinuli tak našim zpráchnivělým kostem v nohách. Nejzajímavější na jejich produkci byl asi feat s Matym z Gutalaxu. Na scéně se pak objevili první rouškofilové. Jednalo se o kapelu z Německa s názvem NECROTTED. Pořád si desinfikovali ruce a varlata a už už jsem myslel, že i koncert odehrají s rouškami. Naštěstí se tak nestalo a my mohli slyšet muziku, kterou jsme na DeathCoffeeParty slyšeli v jiném podání už několikrát. SPASM byla zábavná ultrabrutální super show jako vždycky s kotlem jakokráva jakovždycky. Ani až u zvukaře nebylo bezpečno, jakej to byl kotel. Následní BENIGHTED nás opět rozsekali na masokostní moučku a vyhlásili třetího letošního idiota festivalu. Stala se jí holčina, která se v nákupním vozíku zcizeném v nedalekém Kauflandu, nechávala roztáčet uprostřed kotle. Na Benighted. Na kapelu, při jejíž produkci nabývá kotel na rychlosti a síle nevídaných rozměrů. Velmi nebezpečné. Ze začátku to bylo zábavné. Asi tak jednu minutu. Vožralá holka ve vozíku si to užívala, chvílemi byla roztáčena opravdu rychle. No ale všechno jednou končí, a tak i její kolotoč dokolotočoval. To se totiž z kotle najednou vynořil steroidy nabušený mladík v šedivém tričku, a holčinu ve vozíku burátlním způsobem vyvezl z tanečního parketu a vysokou rychlostí poslal slečnu i s vozíkem z parketového schodu, za kterým se vozík i se slečnou zabořil do bahna. Tuším slečna zůstala ležet, steroidy nabušený mladík se vrátil do kotle. Ovšem karma je zdarma a ani ne za pět minut se o jedné noze belhal zraněný steroid a sedal s bolestivou grimasou na lavičku... Tady bych třetí místo o kripla roku rozdělil mezi oba dva půl napůl. Když jsme šli z Benighted na záchod, potkali jsme stříbrného kriplohrba, kterak si ustlal v mokré trávě pod vzrůstajícím jehličnanem. Když jsme šli ze záchodu, potkali jsme vítězného kripla v čistém oblečení bez průjmového parfému. STERCORE od bratrů Slováků jsem již jednou viděl, ale tenkrát to kluci neodhadli s chlastem takže hráli jen chviličku. Tentokrát ožralí nebyli, měli naprosto excelentní zvuk (aby taky ne když maji v sestavě tři kytary) a nebýt prasklé bubeníkovy panenské blány, bylo vše O.K. Poslední kapelou, kterou jsme shlédli, byli MINCING FURY A TAK DÁLE. Výtečné! Zábavné! Hlasité! Skvělé!! Únava nás přemohla, takže jsme si zalezli někteří do stanu, někteří do auta a udělali Death Coffee Party PáPá. A moje hodnocení jakožto návštěvníka-premianta? Kromě piva, který na festivalech vždy postrádá kvalitu, nebylo z pořadatelského hlediska nic moc co vytknout. Za mě spokojenost a myslím, že jsem nebyl sám. Ale co bylo úplně nejhezčí na letošním ročníku DeathCoffeeParty? Byly to všudypřítomné krásné holky. Děvčata, byla jste nádherná a mám vás všechny rád!

Pro zobrazení fotek klikni sem.