22. 12. 2023 PARDUBICE VS. MLADÁ BOLESLAV

V plánu sem letos ještě něco napsat už jsem neměl, ale protože mě jednak denně bombardujete prosbami ať něco napíšu, a druhak mám zrovna hovno co na práci, tak tedy činím. Bude to povídání krutě nudné, neboť se nebude jednat o koncert, žádnou vylomeninu, výlet nebo žrádlo, ale o sport, tedy o činnost, které se úspěšně vyhýbám již 28 let. Naskytla se mi možnost zajet se podívat na náš extraligový hokej do města perníku s ejakulátovou polevou. V autě nás bylo čtyři a za volant se posadil věrný fanoušek blogu Obelix. Dále pak moje maličkost a dva velicí hokejoví fanoušci, a jeden z nich toho pardubického obzvláště. Cesta až do Pardubic probíhala bez problémů a když jsme skoro hodinu před začátkem zápasu projeli pomyslnou cílovou páskou, to jakože jsme do Pardubic dorazili, snovali jsme plány na to, jak si dáme pivko před zápasem. Jenže za pár desítek metrů začala, respektive končila kolona. A ta se táhla v podstatě až k aréně, kde se utkání konalo. Takže spojka, jednička, brzda, spojka, neutrál.... A tak pořád dokola. Popojížděli jsme tam jak blbci s dalšími tisíci auty. Už cestou jsme koukali, jak všude, kde by se dalo zaparkovat, bylo už obsazené jinými automobily. Vzhledem k naší neznalosti města a všemožným jednosměrkám a zácpě, jsme hledali místo na parkování možná půl hodiny. Já bych na to jako řidič nervy neměl. Naštěstí Obelix za volantem byl vyrovnaný a klidný, což je samozřejmě způsobené tím, že dříve jezdil kamionem. Nakonec jsme zaparkovali v nějakém dvoře u nějaké restaurace nebo co to bylo já nevim. Před závorou jsme si vyzvedli lístek na parkování a pak vyrazili na stadion. To bylo nějakých 25 minut před výkopem (jak se vlastně nazývá výkop v hokeji?). Před stadionem se řadila horda těžkooděnců a obyčejných policistů, kteří dbali na pořádek. A jen díky nim pořádek opravdu byl!! Žádné bitky, žádné létající mačety a rozbité výlohy. Prostě nic. Poklidně všichni mířili do útrob stadionu. Když jsme usedli na naše místa v poslední řadě hned u dveří, kde hned přes uličku bylo WC a kousek výčep (dobře to ošéfovaly naše odbory, od kterých jsme měli zapůjčené permanentky), zbývalo 12 minut do začátku utkání. Předzačátek moderovalo nějaký jelito, vůbec nevim už o co se tam snažil. Informoval nás o nějaké tombole a soutěži a podpisové akci (Martinec, Hemský o přestávce), prostě udržoval nějakou zábavu pro lidi. Nahoře pod střechou to pěkně profukovalo, ale zima tam nebyla. Jen ze začátku než si člověk zvykne. Na pardubickém stadionu (a na jakémkoliv hokeji) jsem byl poprvé v mém ubohém životě a stadion mi třeba oproti O2 aréně přišel maličkatý, což bylo ale pro nás výhodou, neboť i z té nejvrchnější řady bylo na všechno krásně vidět. Po pravé straně po celou dobu neúnavně skandovali nejvěrnější fanoušci Pardubic. 

Hnízdo měli hned vedle maličkého sektoru pro hosty, kteří ač se snažili sebevíc, neměli šanci překřičet několikasethlavý kotel perníkářů. Těm hrubě nekolegiálně vůči mladoboleslavským předzpívával do mikrofonu napojeného na velké reprobedny nějaký týpek, co mají fanoušci skandovat. A pokud to nebyl najatý člověk, musel to být nějaký debil otrávený. Od prvního pohledu a halekání mi byl nesympatický svými pohyby, zpěvem, chováním. Pardubické choreo bylo občas velmi povedené a když například Pardubice byly v nějaké šanci, i celkem dost hlučné. Stadion svoje miláčky hnal kupředu a z počátku to vypadalo, že to bude jednoznačná záležitost, když tuším už ve čtvrté minutě jsme mohli vybouchnout po vstřelené brance do hostující sítě. Goooool!! Jelikož se neúčastním podobných akcí, nejsem tedy na takovou atmosféru zvyklý, líbilo se mi to. O něco míň se to většině zúčastněných líbilo, když o chvíli později inkasovali domácí. Když se občas dívám na hokej v televizi, přijde mi to jako rychlá hra. Dokonce i ti ubozí moderátoři občas hokej nazvou nejrychlejší hrou planety. Jestli je to tím, jak to snímají kamery a střihači šikovně sřihají, prostě ve skutečnosti to bylo všechno tak strašně pomalý a utahaný, a i ty největší rány vyslané z hokejek mi přišly jak ze zpomaleného filmu. Hokejisté v mých očích jen tak "vyklusávali"... Do soubojů jezdili pěkně natvrdo to jo a už na začátku jedno mladoboleslavské prase svým prasáctvím vyřadilo jednoho perníkového hokejistu, který opouštěl patrně s hnutou krční páteří hrací pole, které se každých 7 minut při komerční přestávce upravovalo stažením přebytečného sněhu z ledové plochy. 

První třetina skončila nerozhodně jedna jedna. O přestávce nám bylo sděleno, že věrný Pardubičák Vladimír Martinec slaví sedmdesáté třetí narozeniny. Tuším tam od nějaké buchty převzal nějaké ocenění. Nevěnoval jsem tomu pozornost... Druhá třetina byla tou nejnudnější ze zápasu. Vlastně se nic moc podstatného nedělo, sem tam se někdo pokusil o nějakou šanci, vlajkonoši a šálonoši sem tam nad hlavami točili se svými propriety, debil s mikrofonem halekal, kotel červenobílých halekal s ním. Na televizní kostce zavěšené nad středem hřiště když se nehrálo, byli snímáni návštěvníci zápasu tak jak jsme na to zvyklí ze zámoří. Vždycky když se tam někdo objevil, tak hned mával a určitě se cítil trapně. Čekal jsem, že si mě kameraman také vybere a zabere mě tam. Chtěl jsem mu ukázat fakáče, na což patrně zvyklý není. Jenže já jsem tak strašně nezajímavý a nenápadný typ, že si pořád vybíral jiné lidi. Nejsympatičtější mi byl pár - musíme uvést že to byl pár, kde jeden z páru byla žena a druhý z páru byl muž a žádné jiné pohlaví, který když zjistil že jsou na kostce, vyprázdnili do sebe kelímek s pivem na ex. No ale tady zase trochu pozor. Byla to desítka a ještě k tomu v 0,4l kelímku. To bych zvládnul snad i já, který nikdy pivo na ex nevypil. 

O druhé přestávce se konala soutěž. Zúčastnili se jí ti, kteří chytli o první přestávce frisbee, nebo co já vim co to tam ten moderátor furt žvanil. Zajímavé je, že ten blbej oranžovej talíř chytla tři děcka. A ještě zajímavější, že jeden z nich bylo mladoboleslavské dítě. Měli za úkol obří puk posunem dopravit na červenou čáru. Jako první v doprovodu tatínka, ale bez jeho pomoci, strčil do zvětšeniny puku mladoboleslavák. Jeho puk se zastavil asi metr od červené čáry. Druhý soutěžící, pardubický houžvička nemohl ten puk ani odtrhnout od ledu takže ho posunul asi o čtyřicet centimetrů. Moderátor mu dal ještě jeden pokus, ale i na druhý pokus to nebylo o moc lepší. Třetím soutěžícím bylo opět červenobílé děcko v doprovodu rodiče, který mu nechutným způsobem pomohl s tím pukem posunout a přesně na červenou čáru. Podle mě to byl hnusný podvod pardubických a pan moderátor, který měl okamžitě zasáhnout a pokus zneplatnit u mě klesl na absolutní dno hned vedle obchodního řetězce Penny. Okamžitě se očekávaně rozbrečelo mladoboleslavské dítko. Kdyby tam ti kreténi měli připravené ceny útěchy pro ty co (podvodem) nevyhráli, mohli si aspoň trochu zachránit čest... 

Třetí třetina přinesla docela zajímavý hokej na straně pardubických hokejistů. Ano, stále to bylo pomalé a nepřesné, ale měli spoustu neproměněných šancí a dobře se na to koukalo. Stejně jako na tu slečnu v bílé mikině, která když kotel skandoval a skákal při tom, její prsy nadmuté se pohupovaly sympatickým tempem nahoru a dolů. Však také byla v obležení fotografů, kterých před kotlem červenobílých bylo několik. Slečny v bílém si všiml Obelix, načež jsem ho označil za prasáka, od slova prsa. PRasák, PRsa. Logický, ne? Do konce hrací doby se skóre nezměnilo, takže se prodlužovalo a kotel domácích neustále neúnavně vytvářel perfektní kulisu (za jejich skandování určitě zaslouží absolutorium), hnali svůj tým k výhře a i to vypadalo, že by to tam mohlo padnout, ale nebylo jim přáno. A tak jsem na svém prvním hokeji zažil skvělou atmosféru, prodloužení a navrch ještě samostatné nájezdy. Tipoval jsem, že nikdo z nich žádný nájezd nepromění, protože jsou to kopyta na obou stranách. Nakonec Boleslav, která jen tak mimochodem byla ta co hrála zákeřně a nečistě, neproměnila ani jeden nájezd, oproti pardubickým, kteří proměnili dva. A obzvláště ten druhý byl proměněn skvostně. Přetažený blafák zakončený téměř z nulového úhlu. Paráda!! Výbuch, euforie, skandování, podávání rukou, zdravení s fanoušky. A trapný pokus mladoboleslavských zvrátit výsledek v kontumaci tím, že požadovali přeměřování brankářské výstroje. Rychle vychcat, sestoupit z výšin a ven z útrob stadionu, kde nás opět čekali fízli a fízlice. Všude byl ale pořádek jak ve fabrice před zákaznickým auditem. Do parkovacího automatu jsme naházeli 160Kč a za občasné mlhy v pořádku dorazili do naší rodné vsi, vzdálené 40km od Pardubic. Líbilo se mi to!!

3.12. 2022 SODOMA GOMORA / AGGRESSIVE TYRANTS / STREET MACHINE / EJAKULUJÍCÍ KOKOS

 

Moji koncertovou pouť roku 2022 jsem zakončil v pardubické Ponorce. Musel jsem si vzít na neděli dovolenou, protože jak víme, koncerty v Ponorce se dokážou díky dlouhým pauzám na zvučení protáhnout do ranních hodin a mě zrovna vyšel pracovní víkend. Vstávat před pátou hodinou ráno, dvě hodiny po tom co přijedete z koncertu na který jedete po dvanáctihodinové směně ve fabrice...na to už nemám. Takže jsem obětoval předposlední den dovolené abych se mohl zúčastnit této zajímavé sestavy.  Nová deska Sodomy Gomory je totiž dost dobrá, Ejakulující Kokos jsem viděl jen jednou a Aggressive Tyrants můžu stále. Do soupisky přibyli jako poslední Street Machine, kteříšto byli moji "poprvé". Pro ty, kteří si vstupenku nezajistili v předprodeji, u vstupu zjistili nemilou věc, a sice, že na místě je vstupné dražší o sto korun českých. To jsem já ale nemusel řešit, neboť mě hřála v telefonu SMSka s kódem od SMSticket, který když kontrolovala dvě malá potetovaná děvčata u malého nepotetovaného stolečku, mohla si rodidla odtrhnout z mého krásného malého telefonu. Ještě stále v této zaostalé zemi je spousta lidí, kteří si myslí, že sedmipalcová hovada, kterým říkají telefon, preferuje každý. Děvčatům prozradím jak se můj mini smartphone jmenuje a jdu dál do klubu, který je zaplněný až po čárku. Pozdravím se s kámošem a chvíli kecáme s rozcvičující se kapelou Aggressive Tyrants, která i když celou akci otvírala, nemohla si stěžovat na nedostatek hlav v obecenstvu. Spousta lidí samozřejmě přišla na Sodomu Gomoru, ale když už tam byli, tak se přišli podívat i na Aggressive Tyrants. Většinou Tyrani hrajou jako poslední a jen pro pár lidí. Tentokrát si užívali pěkně zaplněný sál. Co jsme si ale neužívali my, byl zvuk. Ale o tom později. Na facebooku se psalo, že akce začíná v devatenáct hodin. Pro jistotu jsem se informoval, protože vím jak to v Ponorce chodí, v kolik bude zahájena produkce a bylo mi odpovězeno, že hrát se začne ve dvacet hodin. Nakonec se začalo přesně ve dvacet hodin a patnáct minut podle lajnapu, který visel na sloupu. Nevídané!!

Aggressive Tyrants zahráli svůj klasický set plný hitů. Za účelem pořízení nějakých obrázků jsem se přemístil do přední pozice, kde byl zvuk celkem v pohodě. Ovšem po chvíli jsem se postavil tam, kde by zvuk měl být ťip ťop a ty vole zklamání. Jak jsem byl zvyklý, že v Ponorce je zvuk většinou v pořádku, tak jsem byl zklamán, protože kytara se mi zdála strašně utopená, stejně tak zpěv kytaristy. Všechno ostatní bylo cajk. Také jsem si všiml, nějakého pokusu o zakouření scény. Jednou. A jestli jsem dobře koukal, tak to bylo naposledy ten večer. Asi došel kouř... Jako přídavek nám chlapci naservírovali dva covery. První byl od kapely Našrot a druhý od Napalm Death. Bylo to dobré vystoupení a i lidi to bavilo dle reakce. A pokud jsem se zmiňoval o tom, že se začalo načas, tak tady se musí udělat jenda velká tlustá čára, protože od teď to šlo už všechno do prdele. Tradiční zbytečně dlouhé pauzy mezi kapelama totiž nechyběly ani tento večer. To je kurva nemoc Ponorky tohleto! Proč na festivalu Obscene Extreme jde všechno zvládnout za deset minut, a tady se musí jebat se zvukem hodinu? Do piče však někteří musí druhý den do práce. Já teda ne, protože raz dva tři dovolená, ale tohle je prostě na hovno. 

 

V klubu začalo být kurevsky vedro. Splachuju ho lahodným Birellem za čtyřicet Ká a čekám na kapelu STREET MACHINE, kterou jsem ještě nikdy neviděl, neslyšel. Ta začala zvučit své nástroje v době, kdy už měli patnáct minut hrát... Na sál se nahrnula hromada HC fanoušků, povětšinou větších rozměrů, ať už do výšky nebo do šířky. Byli prostě velcí, tlustí, upocení, bezohledně odstrkávali každého v cestě aby se dostali víc dopředu. Jeden tam vlítnul do kotle jenom aby vyhodil kelímek s pivem do vzduchu. V klubu vedro jako kráva a ty vole oni v kulichách, kapucách, kšiltech, mikinách, bundách skáčou jak kamzíci aby utvořili prvotřídní kotel. Jinej kotel než který znám grindových akcí. Byl to pravý hrozící hárdkorový skákací kotel!! K muzice, kterou Street Machine hráli to sedlo jako hrnec na prdel. Dobrý ty vole!! Když pak kapela oznámila, že si dají feat. se Sodomou Gomorou, odevšad se najednou vynořila samá krásná děvčata, hlavně ta v tom bílým triku ZNK, co přišla s tím divným něčím co bylo něco mezi holkou a klukem (fakt jsem to nedokázal identifikovat). Vypadala jak panenka a voněla jak čerstvě nastrouhaný kokos. Myslím ta v tom triku ZNK. Později se při setu další kapely objevila i na pódiu a úplně později jsem ji zahlédl vycházet z backstage... Při zmiňovaném songu se Sodomou, rozuměj s Řezníkem a DeSadem zažila Ponorka ten večer první peklo. Jak se ti dva čuráci přidali ke Street Machine, všichni začali pařit a musím se přiznat, bylo to fakt skvělé. Všichni se smažili v tom hnusným vydýchaným vedru, bylo tam jak v želví kundě, HC, rap, metal, buchty, drsní fanoušci, krásná barmanka,... Výborné!! 

 

Po skončení hárdkoru opět hodina pauza. A ten zvukař, to hovado, který ani právě skončivší Street Machine nevyladil ideálně, tam klidně flegmaticky smotává kabely jak zpomalenej film a je mu uplně u prdele, že už je víc jak hodina skluz. A protože jak na facebooku tak i na sloupech a před klubem na ceduli se hlásalo, že Sodoma Gomora vystoupí ve 22:30 hodin, tak od té doby se do klubu nahrnulo snad ještě jednou tolik lidí. Nebylo k hnutí. Hodinu jsme tam přešlapovali, někteří po svých nohách, někteří po cizích. Kámoš mi říkal, že bude těhotnej, ale neví s kým, a do toho tam z backstage začali odnášet a odvážet přes dav lidí zařízení předchozích kapel. Vedro graduje. Snad abysme zvukaře a dva ocasy ze Sodomy nevypískali, začal DJ točit gramec a zatímco zvukař chodí sem a tam zmatenej jak lesní včela, točil DJ Beastie Boys, Motley Crue a různé rapy a mixoval je, rozuměj kurvil. Všichni jsme se ale dočkali a před dýdžeje vtrhnul omaskovaný Martin Pohl alias Řezník alias sodomagor společně s alias DeSádem, nevim jak se ten šulin jmenuje, a začalo se songem z nové desky, která je dle mého názoru velmi vydařená. Ale co mi to tu nesedí sakra? Jo už vím. Je to zvuk... Ty vole jak může zvukař dojebat i zvuk kterej není naživo? Dojebal ho konkrétně tím, že byl potichu. A taky že Řezníkův mikrofon byl potichu. Jestli to bylo tou jeho uslintanou maskou, nebo prostě jen zvukař nenašel správnej knoflik, kterým by pootočil doprava, nedovedu odhadnout. Každopádně Řezníkovi nebylo rozumět a byl o dost potiššeji než DeSád, který byl slyšet excelentně. Nikomu to ale nevadilo, protože většina lidí byla pod obraz boží. Při písničce o silném kuřákovi doporučila kapela, aby si všichni zapálili, takže se v klubu zase po čase kouřilo. Nutno podotknout, že aby se vyhovělo liteře zákona, stejným způsobem kapela doporučila po písničce, aby si v klidu cigaretu dokouřili, ale další, aby si již nezapalovali. To je rozumné. Krásná scéna se mi naskytla, kdy jeden z fandosodomagorů si nesl tři kelímky s pivem, pěkně nad hlavou, aby náhodou někoho nepolil. Někdo do něj v rámci paření strčil a týpek má polovinu obsahu kelímků na hlavě. Pivo mu teče po jeho řídké kadeři za triko. Ale vzal to jako fakt, na nikoho se nezlobil a pokračoval zmáčenej dál do davu. Sodoma Gomora zahrála písničky, které jsem většinu z nich znal, a to jsem slyšel jen dvě alba. Takže pro mě dobrý. Set ukončili celkem brzy, že by snad pro zdravotní indispozici DeSáda? V jedné písničce, jak je slyšno a vidno v přiloženém videu se nám po zapomenutém textu svěřil, že chtěl celou akci odpískat ještě ve středu, neboť byl nemocný, ale nyní je už zdravý a text zapomněl z jednoho prostého důvodu. Po dlouhý době si dal jedno pivo... Ovšem to nebyl ten důvod proč po čtyřiceti minutách jakoby končili. Chtěli samozřejmě abychom si je vyvolali zpět a na oplátku, že nám zahrají tři písničky, chtěli oni vidět dvě kozy. Ano, výhodná nabídka jak od Horsta Fuchse. Tři songy za dvě kozy. A to se vyplatí!! Na pódium se vyšvihla jedna dívka, která se ale neměla k tomu aby nám ukázala cecíky, tak se musela poroučet. Ovšem druhá dívka, krev a hodně mlíka, tak ta už nám svoje kozy ukázala. Bohužel všichni honimíři si to chtěli zaznamenat na své zvráceně obří telefony takže jich do vzduchu, vylétlo několik desítek a já byl tak blokovaný že kozy zaznamenané nemám. Ale viděl jsem je a byly velký. Fakt veliký a pěkný!! Při jedné písničce došlo i na šarvátku několika blbců vožralejch, který se strkali ale k ničemu většímu nedošlo. Škoda, mohlo to být hezké zpestření. Tři přidané songy měly najednou zvuk jak víno a i Řezníkovi bylo rozumět, což je jenom jasný důkaz neschopnosti pana zvukaře. 

 

Když Sodoma Gomora definitivně zbořila Ponorku, oddělilo se zrno od plev. Plevel šel domů, zůstalo zrno. Na řadě byl totiž EJAKULUJÍCÍ KOKOS! Ale nejprve samozřejmě dlouhá příprava nástrojů a zvuku, otevření oken (hurá!!) a poslední lahodný birell. Podlaha byla ulepená jak trenky bezdomovce a když začaly Kokosy hrát, bylo čtvrt na dvě ráno. Kapele vůbec nevadilo, že hraje pro nějakých dvacet pět lidí a drtila do nás svůj hustej havajskej grindsypec. Stejně jako předešlým kapelám, tak i Kokosům pořád něco píská a vazbí. Pak ještě praskla i struna basákovi ke konci ale bylo to dobré vystoupení. Zvláštní byla situace, kdy jeden opilec převrávoral přes zábralí ke kapele. Pan zpěvák tedy předal mikrofon onomu opilci a nechal ho v tom vykoupat, ať zazpívá písničku on. Opilec se toho zhostil se zvednutou hlavou a celou písničku odmutoval, že kdo by neznal originál, řekl by si jenom co to kurva.... ale dál by to neřešil. Prostě "blití" jak by řekl hudebně nevzdělaný ignorant. Celý song pro jistotu pak dali ještě jednou znovu už v originálním znění. Zpěvák pobíhá s mikrofonem, dvakrát dokonce do vedlejší hospody, kde řve do bezdrátového mikrofonu - to asi muselo vypadat směšně, když tam přilítnul a řval cosi o ejakulátu - a celý koncert zakončil v leže na baru za nicnechápajících pohledů krásné barmanky a sympatické barmanky. Výborné!! 

Jo, jinou fotku EjakuKokosu nemám.

  

Celkově to byla určitě vydařená akce, jen ten zvukař byl nějakej divnej. Byla tam spousta krásných děvčat, z nichž dokonce jedna se mnou prohodila pár slov a pak mi řekla ahoj a já se do ní okamžitě zamiloval. Birell byl skvěle vychlazený, lidi v pohodě, a že se tam mísilo různorodé zvěrstvo od punkáčů, přes grindery a hárdkoristy a rapery až po blackmetalistu v tričku Watain, na to sere pes. Příště snad jen víc odvětrávat a najmout rychlejšího zvukaře. Jinak ale dobrá práce! 

Pár nekvalitních fotek - Další informace

11. 11. 2022 ROCKOVÁ ZÁBAVA VE SKŘIVANECH

 

Haló haló! Na vědomost se dává, že ve Skřivanech to včera žilo! Spolek Skřivaňáci pro nás totiž zorganizoval rockovou zábavu a za to mu patří dík! Aby taky ne, čtyři kapely, z nichž minimálně dvě slibovaly velký kulturní zážitek, k tomu pivo za pětadvacet, to je přeci uplně boží! Například v mé oblíbené hospodě po listopadovém zdražení stojí pivko o čtrnáct korun víc... Na večírek jdu společně se svým zubatým přítelem a přicházíme deset minut před začátkem akce. Ve vytopeném sálu se pohybuje asi dvacet lidí. Zrovna zvučí pražská kapela hrající punk/rock THE BOOOM. Pan zvukař si za své řemeslo řekl o deset tisíc korun českých, tak jsem se nebál, že by se zvukem bylo něco v nepořádku. Jenže už při zvukovce mi něco nesedělo. To něco byly bicí. Chlácholil jsem se, že až bude kapela hrát navostro, že bude všechno v pořádku. Nebylo. Pan zvukař by měl jít za roh a dát si tam pár facek. Je sice hezké, že za nemálo peněz obstaral veškerou aparaturu, světla, kouřové efekty a všechny serepetičky, ale kdyby se radši věnoval zvuku, udělal by líp. The Booom, kteří přijeli zahrát z Prahy za cesťák tak měli naprosto mdlý zvuk s blbě nazvučenými bicími a přepálenými zpěvy. A přitom to byli takoví sympaťáci! A to i když to jsou pražáci!! Zahráli nám střednětempý až svižný punk rock, chvílemi mi to připomínalo Orlík (hlavně při kytarových sólech) kteréžto přirovnání klukům asi moc nelichotí. Pak jsem v tom slyšel Tři Sestry a taky SPS. Škoda toho zvuku, protože bylo vidět, že kluci hrajou pro radost, baví je to a kupodivu mě, jakožto grázlovi, který ukusuje dětem hlavy a doma ve sklepě má blondýnku s uřezanejma nohama aby mu nemohla utéct a kterou pětkrát denně przní, se některé písničky The Booom také líbily. Hlavně pak jedna ze života, pojednávající o třídním srazu po dvaceti letech. Lidi zatím sedí na prdelích a kapelu pozorují z bezpečí své židle u piva za stolem. Jenom jeden nadšený pán postaršího data narození se kroutí do rytmu, například na písničku o králíkovi, která patřila k vrcholu vystoupení a kterou jsem si i zaznamenával na svůj maličký aparát značky Jelly Unihertz Pro, avšak jedno dorostenecké hovádko mi vlezlo do záběru a nechtělo se mu z něj odejít, takže jsem video utnul. Po čtyřiceti minutách The Booom spustili loučící song, zpívaný v angličtině a to byla vyloženě hitovka. Fakt povedené! Po loučícím songu chlapci slezli z pódia natěšení na zelenou za dvacku a byl konec. Chválím svého zubatého přítele, který k nám tuto kapelu pozval a slíbil jsem mu za to fotku tady na blogu...

Návštěvnost se přímo úměrně zvyšovala vůči času, kdy měl začít hrát ATLANTIS, kapela, která ve Skřivanech spolehlivě dokáže zaplnit kulturák. A dokázala to i tentorkát. Jednalo se většinou o rockery, rockerky a dalších devadesát jiných rockových pohlaví, 40+ z nichž někteří přivedli i své ratolesti a to je jenom dobře! Nemuseji furt sedět doma u telefonů a hrnout do sebe posranej mainstream a píčosračky, který se na ně valeji pod tlakem ze všech stran. Dle toho, jak děti na kapely pařily usuzuju, že se jim to muselo líbit. Dokonce i moje milovaná dcera křepčila na parketu jak kdyby za to měla dostat čokoládu. Skřivany jsou pokroková vesnice a tak si dcera zakoupila smradlavýho Redbula a dostala k tomu plastové brčko! Nevídané! A v tom je právě ta pokrokovost naší krásné vsi. Všichni totiž vědí, že papírový brčka nařízené zelenými sráči jsou na hovno, ale stejně vám je jebnou do drinku. Ve Skřivanech na to jdou od lesa... Atlantis začal hrát hodinu po skončení pražského punkrocku a zvuk bicích byl samozřejmě opět v prdeli. Bicí jakoby vůbec nebyly slyšet z reprobeden. Přišlo mi, že byly puštěny jen do odposlechů pro kapelu a díky tomu vznikla taková dost napiču hluková koule. Jenže je to kurva Atlantis a hraje kurva ve Skřivanech, takže se na parketu od začátku tančí a paří a když přijdou na přetřes hitovky, tak se i zpívá. Strašně se mi líbil mix tančících párů, kdy padesátiletí tančili při monstrhitu Venda táhne bejka... s desetiletými. Abych tu pana zvukaře jenom neposílal do prdele, musím přiznat, že u pátého songu se zvuk o dost zlepšil. Světla měl pan zvukař ale řekl bych na slušné úrovni. Jasně, lejzrová show to nebyla, ale na vesnickou tancovačku super. Kapela sklízí za své písničky velký aplaus, pivo teče proudem, akce Božkov mění obyčejné lidi na debily, všichni se baví. Judas Priest střídá Black Sabbath a Twisted Sister vlastní produkci. Tohle se místním domorodcům líbí. A mě se to líbilo taky. Po jednom ze dvou ploužáků prohlásil kytarista že Kdo to nestih, má smůlu. Teď už souložit nebude... Nemůžu si pomoct, ale ty jejich písničky a atmosféra vystoupení prostě funguje. A to píše člověk, který poslouchá levičácký grindcore, noisebordel a blackmetal, ano i ten hodně pravicový, tedy hudební styly o kterých většina z přítomných nemá ani potuchu, že vůbec existují. Při posledním songu Pepíčku těš se, Mařenko načpak, přítomným krásným dámám kozy skákaly jak Jaroslav Sakala v Garmisch-Partenkirchenu. Atlantis sklízí obrovský aplaus a po hodině a půl je konec. Bylo to dobrý dědkové! 

Hlavní a největší kapelou večera (a nejdražší) byli samozřejmě skorokabáti VAŤÁK. Údajně nejlepší revival kapela Kabátů. Trošku bizarní když se nad tím zamyslím.  Kolik existuje revivalů Kabátů? A vlastně proč by měly existovat? Ty vole proč??? Je to vůbec legální brát 20 tisíc za vystoupení kde nekonečně dlouho hraju písničky jiný kapely? Uf! No nic. Dávám tomu šanci, ale hned od začátku mi na tom něco nesedí. Není to vyjimečně zvuk, který byl kupodivu celkem ucházející a ke konci až výborný, ale byl to zpěv. Pepa Vojtek je prostě jen jeden. Zpěvák Vaťáku byl jednoznačně nejslabší článek. Když se nad tím zamyslím, tak jediný, kdo kapelu táhne v tomhle případě by měl být právě zpěvák, protože všechno ostatní je ukradené. Osvědčené kabátovské hity byly po hudební stránce fajn, ale zpěv ty písničky dost srážel dolů a působil jako rušivý element. Sorry chlapi, ale je to tak a slyšel jsem to tam od několika jiných lidí. Ale čert to vem. Beztak jsou všichni nalití. Objevují se první padající dámy, první vylitá piva a první střepy... Paří se o stopéro, zpívá se o stodvěpéra, nikdo v tu chvíli neřeší že je to hrozně zazpívaný, jen ten blbec kterej o tom teď píše. Já  jezdím na koncerty kde je špičkový zvuk a kapely s vlastní produkcí docela často, tak mám s čím porovnávat rozdíl od většiny ostatních, kteří vyráží na akci jednou za dva roky, vylejou si palici a rozlívají pivo na parketu. A věřte, že je to diametrální rozdíl mezi metalovou akcí a vesnickou zábavou. Večerní chvilka komedie nastala, když zpěvák uváděl písničku slovy: "Je na čase si hlídat peněženky.....protože přijeli cikáni." Vole ve Skřivanech :-) Přímo naproti kulturáku jich několik vybydluje a po vesnici jich je slušná hromádka. No to jen tak na okraj. Většina z příjemně zaplněného sálu čekala na starý pecky, na které také došlo. Na můj vkus jich mohlo být víc, když už Vaťák hrál tááááák strašně dlouho. Nejvíc se mi paradoxně líbil ke konci setu představovací song, který byl samozřejmě také ukradený, byla to Metallica. Můj rozhodně nedoporučující dojem z kapely nezachránil ani přídavek v podobě písničky Má ji motorovou, která asi nejvíc připomínala parodovanou kapelu... Vaťák mi promine, ale nelíbil se mi a doporučoval bych v zájmu zachování kulturního smýšlení lidí aby to zabalili... A máme tu druhou představovačku. Po mém zubatém příteli z úvodu tohohle žvástu je na řadě moje dvorní kadeřnice, která s láskou pečuje o moji šedivou řídnoucí kštici a která vyslovila přání být také na tomto blogu. Tak tady seš Kofrule. 

Když Vaťák konečně slezl z pódia (hráli fakt strašně dlouho) tak se oddělilo zrno od plev. Následní TITUS stejně jako já patrně nikdo neznal, protože kdyby je znali, tak by určitě neodešli po Vaťácích domů. Sice na mě vlezla únava, kterou jsem rozehnal hrnkem kávy tureckého typu za neuvěřitelných deset korun českých, ale i bez kafe bych tam vydržel, neboť jsem byl zvědav co kapela předvede. Zvukovka totiž slibovala něco jiného než doteď. Bicmen měl dvojkopáky a kytary řezaly jak motorová pila značky Stihl. První tóny, kdy kapela zkoušela dohromady, mě utvrdily, že deset litrů za zvukaře co neumí nazvučit bicí, byly vyhozený prachy... Kapela svůj koncert začala slovy Ahoj, tady Titus a teď vám nařežeme pořádnej metal co jste ještě dneska neslyšeli. Hrábli do strun a do pedálů a.... a zvuková koule. Nicméně mi jejich speedmetal byl nejbližší. Narozdíl od předchozí kapely se jednalo o autorské písničky a navíc fakt povedené. Jejich metal byl ne nepodobný tomu, co předváděli v osmdesátkách Helloween a o co se snažili Polymetal. Strašně sympatické toto! Jenže ty bicí na piču, měl jsem chuť zvukařovi vytrhnout nohy z prdele za tohle. Velká škoda, že nehráli před Vaťákem, protože kdyby ti co odešli slyšeli, jak parádně Titus hraje, určitě by neodešli a mohli odejít v průběhu Vaťáku, který hrál na hovno a ještě zbytečně dlouho. U heavymetalu je většinou kámen úrazu zpěv. Ne tak u Titus, kde zpěv byl čistý. Kytary ostré. Melodie chytlavé. Někde tam vzadu se bubeník snaží seč mu síly stačí ale pod diktátorskou taktovkou pana zvukaře nemá šanci svůj um dostat až k těm pár lidem, co zůstalo... No a hodnocení? Myslím, že máme vítěze martinské tancovačky. Jsou jimi samozřejmě Titus. Kdyby to nebylo dobrý, tak jdu po druhým songu do piči. A já tam vydržel i přes zvuk, který by za ty prachy měl prostě být v cajku. Takže pan zvukař si propříště vytáhne z uší hovna která tam má, třeba to bude lepší. 

Domů jdu před druhou hodinou ranní spokojený. Venku je mlha až do prdele... Na závěr prostě musím ještě jednou poděkovat spolku Skřivaňáci, kteří tuhle zábavu uspořádali, protože za kulturou musím vždycky dojíždět do horoucích prdelí, tohle jsem měl doma pod nosem. Vstupné 250Kč jim to asi nemohlo zaplatit, ale tak když se pozve taková superstar jakou Vaťák bezpochyby je, nesmí se nikdo ničemu divit. A příště bych si dal Polymetal!!

 

22. 10. 2022 SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ III.

KONEČNĚ! Konečně ty vole čistě blackmetalová akce v dosahu čtyřiceti kilometrů! Jakou radost mi udělal na jedné denní směně facebook, když na mě vyplivl černobílý leták se šesti sympatickými logy kapel. Hradec mám za humnama. Jediná nevýhoda je, že jsem si musel vzít dovolenou. 

Ze šeštihvězdičkové události se nakonec stala událost pětihvězdičková, když nevystoupili Infernal Cult. A místo polských Cymeris zahráli Wisielec, taktéž ze země uslintaných pedofilních církevních hodnostářů.

Na akci jsem si musel vzít jeden ze svých posledních dnů dovolené a vůbec nelituju. Vyloženě blackmetalové koncerty nejsou sázkou na finanční jistotu, takže do nich nikdo moc nechce jít. A ruku na pentagram, deathu a grindu je přes rok všude tři prdele, takže moje černé srdíčko zaplesalo nad touto skvělou sestavou. Do klubu jsem přijel dvacet minut před začátkem akce, avizovaného na šestou hodinu večerní. A přesně v tolik se taky začalo. Mé iluze ale, že akce skončí dle plánu před jedenáctou hodinou, vzaly za své, když už třetí kapela měla hodinu sekeru... Do klubu mě navedla navigace, ale ani jsem ji nijak nesledoval, protože dostat se tam, je jednodušší, než dostat průjem po Staropramenu. V AC klubu jsem byl naposledy ještě když sídlil na jiné adrese, také na skoro blackmetalové akci. Tenhle AC klub je větší a rozhodně s lepší aparaturou. Ovšem ty červené balonky, které byly zavěšeny u stropu se k undergroundové akci příliš nehodily. 

V klubu je pěkný bar, kulečník, fotbálek... Rozhodně nic důležitého pro moje potřeby. Doby dávno minulé tam na mě číhaly z umakartových stěn a svítících lustrových koulí z let osmdesátých. Gustav Husák by měl radost. Zmínil jsem bar. Ten byl pěkný, ale obsluha, to byla jedna velká tragédie a chaos. Fronta na pivo pořád ty vole až někam do prdele. Jedna těžkotonážní obsluha neuměla točit nebo já nevim to tam míchala snad vařečkou. A druhá obsluha, dřívěji narozená, tak ta si zase netykala se zařízením na markování objednávek. Když začala hrát první kapela KRAJINY HMLY, trošičku jsem se zhrozil ze zvuku, který měli. Bylo to totiž moc přebasený. Řiká se, že Basa tvrdí metal, ale v tomhle případě by to bylo spíš Basa kurví metal. Takhle přebasenej koncert jsem už dlouho nezažil. U třetí písničky jsem si zašel na bar pro birella. Počkal jsem asi deset minut, a i když kolem mě chodily ty dvě slepice, kterým dal někdo funkci barmanek, několikrát došlo ke kontaktu našich očí, ani jedna se mě nezeptala co bych si přál. Prostě absolutní ignorace. Zatímco na druhém konci baru hulákala kdo si co dá. V ruce jsem žmoulal padesátikorunu a peněženku, takže po těch deseti minutách jejich trapasu jsem pajsku strčil do peněženky a na celýho birella i s krávama za barem jsem se vysral. Krajiny hmly se mi nějak zvlášť nelíbily. Jestli to bylo tou basou, nebo tím, že bych si dal něco k pití. Nevim. Ona i odezva od přítomných byla tak trochu vlažná a spoustu lidí to vůbec nezajímalo. Ale zase na první kapelu dobrý v tom smyslu, že bylo jasné, že dál to bude už jen lepší. Ještě zmíním světla na jevišti, která nebyla. A právě proto si můžete jako už tradičně nechat zajít chuť na křišťálově průzračné fotografie s dokonalými detaily a video ve 4K. Jediné světlo, které při jejich setu svítilo, byly ty nevkusné koule, které měly v sobě ukryty několik různých barev. Takže si to představte. Hraje paganblackmetalová kapela ze Slovenska, v úplné tmě, a hned vedle hlediště nad stoly svítí žluté, zelené, modré a červené koule. Atmosféra jak bič! 

Překvapil mě příjemný počet mladých dívek v publiku, neboť je dobré vědět že v dnešní hnusné době, kdy se na omladinu valí tuny sraček z rádií a televize, existují i blackmetalu chtivé holky! Druhou kapelou byli ASKEREGN, které jsem již viděl. No i když viděl, to je silné slovo. Byl jsem totiž pod obraz boží, když jsem se v první lajně sotva držel na nohách při jejich vystoupení na Orthodox festu. Takže jsem uvítal, že na ně můžu mrknout znovu. A dokonce někdo i rozsvítil jedno oranžové světlo a namířil ho směrem na kapelu, takže jsme si mohli prohlédnout sympatickou zpěvačku a její kudrnaté havraní vlasy. A samozřejmě i zbytek kapely. Corpsepaint sice moc bíle nevyniknul, ale lepší než drátem do oka. Třeba se to do budoucna stane standard, že se budou blackové kapely líčit né bílo černě, ale oranžovo černě. Plus červeně, neboť červená je barva krve a zpěvačka asi zrovna zakousla nějakého zajace než přišla na pódium. Místo pitomejch starejch šicích strojů rozmístěných po oknech, diskokoulí všude množně a židle visící za kapelou, která jen tak mimochodem celému  klubu dává vskutku tu potřebnou atmosféru, by se mohla nainstalovat nějaká slušná světla pro kapely. Basu pan zvukař pro Askeregn nazvučil mnohem šetrněji než slovenským kolegům a tak zvuk ničím netrpěl, ba naopak, byl krásně čitelný, muzika se přelévala z pomalu do rychle, vizuální stránka kapely byla pěkná, prostě skvělé vystoupení po všech stránkách. 

Hajtry v černých hadrech se na ně svíjely a tančily v první řadě a předváděly šílené taneční kreace. Není se co divit. Byly nachmelený jak žok. Zkoumám prostředí klubu a vidím obrazy s lahvemi alkoholu, nějakou parodii na Poslední večeři a spoustu blbostí, které v přítmí nerozeznám, bo jsem šeroslepý poslední dobou. Zaplněno je příjemně, hádám tak kolem 80ti lidí. Zezadu mě dráždí bar, ale seru na ně. Ony se mnou vyjebaly, tak já jim svých 180Kč, nebo kolik by stálo pět Birellů, nedám. Chtěl jsem si koupit CD Trautenauer 666, ale kde nic, tu nic. Škoda. Pohybovalo se tam několik nácků, zahlédl jsem tričko Moloth a další různé outfity s všeljakými variacemi na svastiku. Všichni jsou ale v pohodě. Nikdo neupaluje židy, nikdo nepředčítá Mainkampf, nikdo nehajluje... Půlka Askeregn zmizela, druhá půlka se "rozcvičuje" pro SEKHMET, kteří hráli alkoblackmetal, jak poznamenal sympaťák v podobě zpěváka. A opět musím pochválit pana zvukaře. Sekhmet měli výborný zvuk. A samozřejmě skvělou image, světelné kouřové efekty a parádní písničky. Při posledním songu kytarista skočil do lidí a pařil mezi nimi s kytarou, až se celé patro AC klubu otřásalo v základech. Vykřičel se přídavek, ale protože prý jsou v této sestavě pouze chvíli, tak by museli zahrát něco znovu. Nakonec zahráli heavymetalový cover od Darkthrone a já byl tak strašně spokojenej, že jsem si vzal dovolenou na tuhle akci, až si moje černé já zpívalo Hálelůja. Sekhmet je jednoznačně první liga českého blackmetalu a kdo je ještě neviděl, měl by to napravit. 

Po Sekhmetech za bicí usedá bubeník Askeregn a připravuje škopky pro Trautenauer 666. Na pódiu se staví různé trutnovské propriety, jako jsou zvířecí lebky, sloužící jako ozdoby svícnů, louče, kříže, davidova hvězda... Členové kapely mají slušivé outfity plné různých doplňků. Bude veselo! Když se všechno nachystalo, kapela začala intrem, které přešlo do písničky a s prvním třísknutím do činelu kytarista skrz zapálenou louči posílá hořlavinu mezi lidi v podobě ohnivé koule, která mě málem sežehla na malinkatý obézní uhlík. V tak malém prostoru skládajícího se výhradně z materiálů hořlavých, mě znervózňovaly už jen ty plameny z loučí, které nebyly daleko od stropu, na kterém byly molitanové plašiče hluku. Bezpečáci a sbor dobrovolných hasičů by zaplesali. Naštěstí nic nezahořelo a TRAUTENAUER 666 mohli začít se svojí produkcí pěkně zostra.  Hrál se svižný blackmetal, který zpomalil jen technický problém na kytaristově aparátu, který spočíval v uvolněném šroubku. Na zpěvákovu výzvu "Kubo, potřebujeme malej křížák", reagoval vedle mě stojící sympatický bard v onášivkované džízce "Hákovej." Příznivci blackmetalu jsou prostě veselé kopy. Zatímco Krajiny hmly hráli ve tmě, Askeregn měli svoji oranžovou žárovku, Sekhmet si svítili kouřovými efekty, tak světlo na trutnovském blackmetalovém pódiu obstarávaly zmíněné ohně. Společně s outfity muzikantů šlo opět o velmi povedenou vizualizaci. Prostě to vypadalo dobře. Při jedné písni, která mi hodně připomínala svojí rychlostí a atmosférou trošku známější kolegy z branže Marduk, se odkudsi vynořili tři debilové a začali pařit jako na Obscenu v kotli. A rozhodně lidi kolem sebe nešetřili. Vzhledem k malému prostoru, zapáleným ohňům a použitým materiálům kolem, no prostě inteligence sama. Stejná situace se opakovala i při další "mardukovské" písni. Jako kdyby ty debilové čekali právě jen na tyhle dva songy. Trautenauer 666 zahráli také výborně, avšak vrcholem večera byli rozhodně Sekhmet. 

Zašel jsem si koupit LP Maniac Butcher a dozvěděl se, že kdysi dávno, jeden nejmenovaný veganský fotbalový fanoušek, který nenávidí blackmetal a na každém černém kroku vidí nácka, dělal právě koncert Maniac Butcher. (nebo CD? Už si nevzpomínám a je to jedno). Poslední kapela začala připravovat svoje nástroje v době, když už měl být půl hodiny konec celé akce. Poláci WISIELEC se mi ale nelíbili. Bylo to na mě utahaný, zvuk to mělo divnej, bicí mi přišly špatný. Prostě divný. Ale pozor, světla měli dokonalý! Prostě se nezhaslo a svítilo se všude. Taky řešení. Ale ne pro blackmetal... U třetího songu jsem se rozloučil s kámošem a odcházím z klubu. Venku je mlha až někam do piče a na obrubníku s hlavou mezi koleny sedí jeden z kokotů, kteří svým trapným pařením znepříjemňovali život lidem při Trautenauer 666. Byl to skvělý koncert výborných kapel a já musím říct: Jen houšť.