Polymetal letos slaví čtyřicítku na scéně. Byl jsem žádostiv, jestli si kapela připravila nějaké speciality, nebo prostě jen odehraje klasický set plný hitů. V Polymetalových kuloárech se šuškalo, že by měla být přítomna a své hlasivky na pódiu společně s Polymetalem rozpohybovat Leona Šenková. Ano TA Leonka Šenková ze Superstar. No ty vole, tam jsem nemohl chybět přece!
Protože mě ryvajvl Kabátů moc nezajímal, tak jsem vyjel do Přelouče tak, že mi bylo jedno, jestli přijdu o nějakou tu písničku. Měl jsem to naplánované, že na místo dorazím deset minut po začátku. Jenže plánovat můžete jak chcete. Když dvacet minut hledáte místo k zaparkování, je to vždycky takový na piču. Třikrát jsem objel Přelouč, ale nikde to prostě nešlo. Takže jsem zajel na parkoviště pro zákazníky obchodu Billa a tam jsem to nechal. Aby nikdo nemohl prskat, že tam parkuju a nenakupuju, zašel jsem si pro grepomelového birella. Vzhledem k tomu, že v obchodě bylo asi pět lidí, plné parkoviště vyslalo jasný signál, že to stejným způsobem vyřešilo více lidí. Na náměstí tedy přicházím v půl sedmé...a ty pííííčo ono je tam lidí jak nasráno.
Zrovna burácela tuším písnička Dole v dole a čéče znělo to dobře. Překvapil mě kvalitní zvuk. Když jsem zašel blíže, zvuk byl uplně legendární, jak by řekla umělá inteligence. Fakt. Bylo to nahlas, kytary ostré, zpěv a sbory čisté, bicí nepřehlušovaly. Naprostá spokojenost. S výběrem písní jsem taky neměl problém, i když bych třeba uvítal ty z prvních dvou alb. Vše co zahráli, byly hity, a i když mi všechno znělo podezřele podobně, líbilo se mi to. Ono, komu by se nelíbila geniální píseň Valkýra žejo. Navíc projev hlavního zpěváka a doprovodných zpěváků jakoby z prdele Vojtkovi, respektive Špalkovi z prdele vypadl. Kabát jak vyšitej. Před pódiem šlehaly plameny, což dodávalo takový to "Jooo, voheeeň!! Jupíí!" Klidně bych se bez nich obešel. Zvlášť když z nich sálalo teplo a to v létě na rozpáleném náměstí, i když už celém ve stínu, nechcete. Na Kabát z Wishe se přišli podívat jak nejmenší děti, které skotačily v rytmu hudby, tak starší potěr včetně velkého množství krásných děvčat, až po lidi, kteří již prožívají podzim svých životů. Zazněly ještě další hity, namátkou Korida, Lady Gaga, Burlaci, Nesmrtelná teta, Starej bar, Žízeň a další. Zpěvák chraplal jako originální Pepa Vojtek, sbory bublaly, kytary zněly kabátovsky, až jsem měl podezření, že je to snad nějakej plejbek. Prostě to bylo až moc dobrý. Vaťák, údajně nejlepší revival Kabátů, se může jít pojebat navzájem do močových trubic!! Když zazněla poslední píseň Čert na koze jel, byl skoro konec, protože pak zahráli ještě jednu poslední písničku, konkrétně to byla Moderní děvče, která jako jediná zněla divně. Ale to nikomu nevadilo. Plné náměstí lidí bylo spokojeno a já taky.
Vedle karavanu s občerstvením se krčil malý stánek, kde se dalo zakoupiti cosi od kapely Polymetal, což je věc nevídaná, protože sehnat cokoliv od této kapely, jež není zrovna dvakrát aktivní na poli merchandise, bylo téměř nemožné. Ozbvláště pak CD "Bílí andělé", o kterém jsem si myslel, že je beznadějně vyprodané. Kupuju teda tohle CDčko (ptám se i na další, ale prý nemají, jenom live, které už mám. Velká škoda. První demáče na CD/LP/MC by uvítali všichni), dále kupuju krásné tričko. Na výběr bylo ze tří motivů. Jeden motiv byl na mě moc hnědej, jeden motiv byl na mě moc jednoduchej ale třetí tričko vypadá dobře. A za čtyři kila jenom. CD za dvě kila. Spokojenost. I když jsem se zařekl, že si CD už kupovat nebudu kromě srdcovek a triček že mám už taky dost. Takže to vypadá, že se Polymetal stal mojí srdcovkou. Já samozřejmě vím, že srdcovou záležitostí je už dlouho. To já jen tak plkám abych se pořádně nadýchl před hodnocením Polymetalího výročního koncertu.
Ve dvacet hodin a dvacet minut se na pódiu objevil pan konferenciér, který nám prozradil něco ze čtyřicetileté historie a aktuální sestavu. Věděli jste například, že někdy před třiceti třemi, čtyřmi léty přišli po koncertě Polymetal za kytaristou velezenámí Kabáti z Teplic a ptali se, jestli můžou Polymetalu dělat předkapelu? No ty vole. To jen potvrzuje moje slova v minulých reportech z Polymetalu, že je neuvěřitelné, že žádná z vydavatelských firem tenkrát neskočila po demu Hazardní hráč a Ve znamení kříže, protože tenkrát tady prostě nic lepšího na poli heavymetalu nebylo. A kdo tvrdí opak, tak ten...tvrdí opak. POLYMETAL začal hrát hned jak konferenciér dopindal a hned od začátku jsem s otevřenou pusou sledoval naprosto, ale když píšu že naprosto, tím myslím opravdu naprosto precizní a excelentní zvuk. Oproti zvukovce, kde se mi to nějak nepozdávalo, byl zvuk při setu prostě skvělej. Tohle jsem nečekal. Naprosto diametrálně odlišné oproti zvuku z Lodína, nebo Starého Bydžova ale i předcházejících koncertů v Přelouči. Tohle bylo TOP. Stál jsem pár metrů od pódia uprostřed. Polymetal se s tím nesral a jako první píseň nám naservíroval pecku Ples upírů, kterou následoval Pohřeb v bílém, při kterém mi z té atmosféry naskočila husí kůže. To se mi nestává často, naposledy to bylo loni na Brutal Assaultu při Smetanovém vystoupení KULT OHNĚ. Narozdíl od pod obraz opilé fanynky kyprých tvarů jsem to ale zvládl. Ne jako ona, která zavrávorala tak, že držkou ryla asfalt přeloučského náměstí. Její houžvičkový přítel měl co dělat, aby ji zvedl, chvíli držel a při třetí písni odvedl pryč. Jo, jo, důležité je nepřepálit začátek... Další píseň se jmenovala Čaroděj a další opilec na scéně. Navíc zapáchající potem. Postavil se vedle mě, kymácel se ze strany na stranu, neustále se mě dotýkal. Prostě vopruz. Že já kurva furt přitahuju takový typy.
Naštěstí se po pár písničkách odpičoval motat někam dopředu. Pak se tančilo na píseň Ikaros a pak se opět objevil pan konferenciér a ten ohlásil, že když má Polymetal těch čtyřicet let, tak by se slušelo tenhle koncert něčím opepřit. A proto přivítal na pódiu zakládajícího člena kapely Luboše Patrase a hned po něm Leonu Šenkovou, kteří s Polymetalem zahráli a zazpívali píseň Dívka s vůní anděla. Na Leoně Šenkové bylo na první pohled vidět, že se má dobře. Zpívala skvěle. Bylo slyšet, že má školený hlas a že její účast v soutěži Superstar nebyla náhodná. Ovšem Luboš to tak trochu víc nedával a Leoně to kazil. Když se Leona s Lubošem odkulila, zazněly songy Žádný slitování, Proč mi to leješ do hlavy, Vládce Imperátor a Nevidomá, při které několik párů ruce na prdelích zaploužilo. Pak se opět objevil pan konferenciér a ohlásil přítomnost dalšího zakládajícího člena a sice basáka Tomáše Lesáka a kytaristy Dana Vecka. Ti si s Polymetalem střihli píseň 6000 růží, jak to popletl pan konferenciér. Samozřejmě že šlo o megahit 6000 křížů a i přes minelu bývalého basáka na zpěvu to bylo skvělý. Tahle písnička patří do zlatýho fondu českejch hitů kurva!
Následují písničky Černý Baron, Sobec a Premiéra, při kterých se pár jedinců dožadovalo několika bývalých členů. Nejsem si jistý ale řekl bych, že aktuální basák z toho byl smutný. Jelikož se blížil konec a já se chtěl kouknout, jak to vypadá i z jiného úhlu a vzdálenosti, zašel jsem na písničku Jezdci z pekel kousek dál vedle zvukařů a tam ten zvuk nebyl tak dobrej. Ale i tak už jsem tam zůstal. Následují Ve znamení kříže a oplodňovák největší, Balada o růži. Pak naběhl zase pan konferenciér a připomněl nám všechny zesnulé členy, bývalé a i aktuální členy. Dohromady to bylo kolem třiceti jmen. Potom na pódium pozval všechny přítomné bývalé členy, aby s těmi aktuálními zazpívali megahit Alkoroll. Takže najednou tam byly dva hlavní zpěvy a pět doprovodných. A pak se objevili lidé z fanclubu Žárovice, kteří předali kapele čtyřicet klobás a kapelní erb se čtyřicítkou.
Nikdo neodchází z pódia a všichni dohromady si střihnou písně Šílenství a Šílenci nestárnou. Pak přiběhne Leona Šenková a i když nezná text Bílí Andělé, stejně do toho jde. Její "A jak to tam teda je?" bylo úsměvné. Ze zpěvákového čtecího zařízení pak při písni pochytila pár slov a s těmi si vystačila celou píseň. Ostatně dalších zpěváků, aby to zamaskovali, tam bylo dost. Písnička to byla na konec perfektní. Leona po posledním songu skanduje a povzbuzuje a tleská kapele, se kterou má nejspíš nějaký větší vztah. To ale slyším už z přilehlé uličky, kterou odcházím. Byl to vynikající výroční koncert a myslím, že lepší to už nikdy nebude. A to je možná problém, protože jsem měl v plánu letos dát Polymetal ještě jednou v Chlumci nad Cidlinou v sokolovně, ale při vší úctě ke všem a všemu, tam prostě nemůže bejt lepší zvuk, atmosféra a všechno kolem. Perfektní zvuk udělal z Přeloučského koncertu jednu skvělou polymetalovou párty. Díky zvukařům za to! A Polymetalu za to, že ještě fungujou...
No sláva! Konečně zase Polymetal. Toho není nikdy dost, i když zlí jazykové tvrdí, že Není Pešta, není Polymetal. Tihle lidé si patrně neuvědomují, že jednak Alan Pešta už bloudí peklem a jednak, že v Polymetalu skončil v roce 1995, tedy před třiceti léty. Ano, staré písně s Alanovým zpěvem jsou naprosto jedinečné, ale nynější zpěvák je dává naživo velmi dobře. No a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí žejo. Nám se Polymetal líbí. Jen škoda, že se kapela nemá k reedicím nebo vlastně k prvním oficiálním vydáním všech svých nahrávek. Všechno to byly jen demokazety buď xerox, nebo pochybné vydání, pak snad nějaký live CDR, které je dostupné jako jediná jejich nahrávka a jinak za čtyřicetiletou hudební kariéru nic. Je to velká škoda. Psal jsem to už v jiném reportu na jinou akci Polymetalu. Dema "Hazardní hráč" a "Ve znamení kříže" jsou plné hitů, které i na koncertech vyznívají ve prospěch kapely a prostě si zaslouží vydat to oficiálně. A kdy jindy, když ne teď, když kapela slaví čtyřicet let na scéně. Já vim že to není jednoduchý tohle všechno poplatit a pak doufat že si to někdo koupí, protože ne každej je takovej, že to doma chce mít... Radní obce Lodín, která se nachází několik málo kilometrů od mé rodné vsi na pouť, kde Polymetal zahráli, pozvali ještě i další dvě kapely, ale ruku na polymetalový srdce, ani jedna nemá v porovnání s hity kapely Polymetal pražádnou šanci uspět. A právě z toho důvodu jsme vyrazili přímo a jen na Polymetal. Odpolední pičování na pouti nás fakt nebere... Zázemí celé akce bylo řekl bych vesnické, velmi pěkné. Na posekané louce se nacházela jakoby pouť. Pár komediantů s kolotočem, střelnicí, skákacím hradem a nevim jestli tam bylo ještě něco, vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost. Pro děti tam bylo malování na obličej, pro dospělé výčep s Radegastem desítkou za 40Kč, kofolou anebo nějakými chlazenými rozlévanými, či plechovkovými nápoji. Zahlédnul jsem tam trdelník, párky v rohlíku, snad se tam i prasátko točilo. Sedělo se pěkně ve stínu pod stany, podávala se káva... Všechno tohle šlo ale mimo mě, kromě jednoho piva a jednoho kafe. Já jsem přijel výhradně na Polymetal a tak jsem k tomu i přistupoval. Hrací čas Polymetalu byl plánovaný na dvě hodiny. Tak dlouho se nehrálo, neboť se začalo o čtvrt hodiny déle a končilo o pár minut dříve. Ale ono se není co divit. Jako vždycky, myslím si to teda, to byla vina (ne)fanoušků, kteří misto aby zvedli svoje zpařené prdele a šli se podívat zblízka na kapelu, posedávali a vůbec je hudba nezajímala.
Anebo to prostě nebyli metalisti a Polymetal jim nic neříkal. To já narozdíl od nich na to pojebaný slunce vylezl pod pódium a poctivě jsem si odstál celý koncert, který čítal 18 písniček. Konkrétně to byly tyhle fláky: Pohřeb v bílém, Noční víly, Ikarus, 6000 křížů, Čaroděj, Ples upírů, Proč mi to leješ do hlavy, Imperátor, Nevidomá, Žádný slitování, Bílí andělé, ve které muzikanti udělali chybu, ale tak nějak se vrátili do písně a dohráli ji, Černý baron, Sobec, Premiéra, při které došla zpěvákovi baterie v mikrofonu a píseň byla přerušena. Následné přirovnání k předvčerejšímu blackoutu nikoho nerozesmálo, protože lidi to prostě nezajímalo. Sochy v trávě, naživo naprosto zbytečná skladba, což nikdo, ale tím myslím, že opravdu vůbec nikdo z těch asi deseti přihlížejících neocenil potleskem. Jezdci z pekel a jako poslední píseň byla představena Ve znamení kříže a pak se kapela naoko začala balit, ale kdo už na Polymetalu někdy byl, tak ví, že musí zaznít ještě Alkoroll, který obvykle funguje jako přídavek. Jenže kdo si ho vykřičí, když tam nikdo nebyl? Vyřešilo se to šalamounsky. Na žádné vyvolávání "ještě jednu, ještě jednu" dojít nemuselo. Zpěvák prostě oznámil že "Bylo tady přání, abysme zahráli Alkoroll." Hele, je to možný, nebudu se hádat, jestli si to někdo přál nebo ne, já v duchu jo, ale spíš si myslím, že zpěvák jen zachraňoval situaci. A pak byl konec. No hele, asi takhle. Kdyby na mě po většinu koncertu nepražilo slunce, kdyby přišlo víc lidí zpod stanů ALE hlavně kdyby HZ PRODUCTION, kteří měli na starosti zvuk a osvětlení totálně nedokurvili zvuk, mohlo to být dobré. Jenže tyhle profesionály bych si nepozval ani na nazvučení Dagmar Patrasové, když blije v příkopu sperma. Ne, opravdu zvuk byl hroznej. Hlavní zpěv byl přepálený, vedlejší zpěvy a kytary utopené, kopáky dunivé a celý ten zvuk byl jaksi zahuhlaný. Se zvukem z Přelouče, kde to zvučili nějaký mladý kluci, se tahle sračka nedala absolutně srovnat. Jsem ze "svých obvyklých" akcí prostě asi zvyklý na trochu jiný standard. Polymetal jsem viděl popáté a rozhodně to byl můj nejhorší Polymetal. Hlavně díky zvuku teda. Příště to bude lepší.. HZ Production by se na to měli vykašlat, protože když něco neumím, tak co? TAK SE DO TOHO NESERU!!
Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU.
Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval.
Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dobou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie.
Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější.
Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel, Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.
A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.
Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál...
No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.
Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.
To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.
Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.
Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?
Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.
Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?
Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!
Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!
Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.
Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.
Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.
Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč. Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00). Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.
Původně jsem na letošní ročník Death Coffee Party neměl potřebu jet, ale když byli ohlášení Suffocation, přehodnotil jsem plány a vstupenku zakoupil. Stejně tak SODík. Ostatním z naší party, kovaným deathmetalistům, patrně Safokejšn, parkování a stanování zdarma hned u areálu a vstupenka za hubičku, nepřišly jako dost dobré důvody utrhnout se od lahváčů a jet na pořádnou muziku. Samozřejmě je to jejich věc... Směr Litoměřice jsem nabral hned, jak jsem odvezl ženu s dětmi na vlak do Pardubic mířící do Tater, kde oni strávili víkend podle svých představ. Já pátek a sobotu strávil podle svých představ v areálu Zahrady Čech, kde se tradičně konal tenhle komorní festiválek plný nekomorní muziky. Meteorologové strašili s přívalovými dešti a napršenými litry vody na centimetr čtvereční v severočeském kraji, ale nakonec to nebylo až tak hrozné. I když ta dvojice, která stavěla v dešti stan když jsem přijel a zrovna fakt pěkně pršelo, si určitě nemyslela, že to zas tak hrozné nebylo. Po chvíli trápení to vzdali. Já chvíli počkal, než se to trochu uklidní a pak šel do areálu ochutnat pivo (slabota), zkontrolovat počet lidí (málo), děvčat (téměř žádná) a hlavně mrknout na zahaj(l)ovací kapelu INCARNATE, ve které zpívá můj známý, který hned jak mě viděl, tak si postěžoval že Magi nepřijel, a to i když měl možnost volného vstupu. Já samozřejmě věděl, že Magi nepřijel, neboť kdyby přijel, tak by přijel se mnou. Nyní do světa vytroubím výmluvu, jakou si Magi přichystal, aby nemusel na festival jet. Na tohle by nepřišel ani Eric Cartman. Dámy a pánové, Magi nejel na festival, poněvadž musel doma hlídat psa. Asi aby ho někdo neukradl nebo já nevim. Každopádně letos tedy ještě více okleštěná sestava než obvykle. Zmínil jsem tu pivo. To bylo v areálu k dispozici značky Malá Strana. Jedenáctka za šedesát. Pak tam byla ještě IPA a polotmavá třináctka. Ta byla trochu dražší. Točený neochucený Birell, točený Cider, a žlutá a červená limoška. V nabídce pak byly i destiláty a nápoje míchaného typu. Do žaludků jsme si mohli za férové ceny (za opravdu férové ceny, ne jako ty férové co jsou na Obscene Extreme festivalu) pořídit nemálo krásně vypadajících pokrmů od prachobyčejné bagety přes klasiku typu sekané v housce (ta byla fakt skvělá!!) až po fazole. V tomto směru nebylo co vytknout. Sekanou v housce tam žrali všichni. I tenhle debil.
Déšt chvíli po začátku kapely Incarnate ustal a už se nevrátil. Incarnate, i když se asi dost lidem nelíbí, mi vůbec nevadí a rád se na ně podívám. Jejich písničky mají romantické názvy. Ne každý den slýcháte romantické písně jmenující se Zvratky, Bublající vřed, Hemeroidy a podobně. Nejvíc se mi ale líbil duet se zpěvákem ze spřátelené kapely Crow To Crow. Když hraje druhá kapela, SOMETHING LIKE, přijíždí duo Jára a Jára a dostavil se z pracovního procesu také SODík. Aspoň jsem se mohl někomu svěřit, že druhá kapela mě vůbec neoslovila, jinými slovy, nelíbila se mi. Upozorňuji, že moje reporty vyjadřují pouze a jen můj momentální názor a stav, a že ne všichni a pokaždé se mnou budou souhlasit. Nehněvejte se na mě tedy, když o vaší oblíbené kapele napíšu, že hráli sračku. Třeba nehráli, ale já ji v tom momentálně slyšel. Something Like mi přišli jako jakýsi hárdkórmetal, melodický, s občasnými sóly, které jakoby z prdele vypadly trochu známějším kolegům Helloween. Čtyři pětiny headlinerů Suffocation se na ně přišlo podívat a zahoupat se.
Další kapelou, v pořadí třetí, byli AD VICTIM z vysočiny s basákem z Brna. Hráli satanistický deathmetal s přesahem maličko do blackmetalu. Za mikrofonem stojí samotný rohatý Belezebub a hraje na "zvonkohru", která do jejich muziky seděla jako hrnec na prdel. Troufám si tvrdit, že nebýt té zvonkohry, nebyli bychom z nich odvaření. Ale vizáž zpěváka a ten skvělý nápad použít zdánlivě nepoužitelné do deathmetalu bylo prostě boží. Na konci setu došlo na obligátní nabízení kapelního merche, kdy většinou nějaký člen do hlediště řekne, že kdo by měl zájem, máme támhle v rohu nějaký cédéčka a trička... Ne tak Ad Victim. Ti to naprosto zabili "Jestli chcete nějaký cédéčka, klíčenky, trička nebo tak něco, tak nemáme nic." Pivo jsem tu zmínil už dvakrát a do třetice všeho ne moc dobrého a zlého: pivo nebylo moc dobré, ale ani zlé. Třeba první mě vůbec nekoplo. Měl jsem žízeň po dvouhodinové cestě autem, takže ve mě zasyčelo. A to druhé, jestli jsem nějak špatně polkl nebo něco, zkrátka jsem si trošku nablil do úst, jak mě to koplo. Pak se to nějak ustálilo, možná jen v mojí hlavě, že "lepší to stejně nebude tak nebuď piča a chlastej co je" a nakonec jsem jich tam v pátek poslal 15 kusů. Na víkendového pivaře slušný.
Tohle udělá z dementů pár Malých Stran. Rozmazaný dementy.
No tak jsme se zasmáli a vrátíme se k muzice. Na řadě jsou WE ALL GONNA DIE kteří hráli deathcore nebo tak něco. Já těmhle škatulkám nerozumím. Každopádně na poslech u pivka dobrý, ale doma bych si to nepustil. Jednak proto, že deathcore neposlouchám a taky proto, že mi zrovna teď hraje Sturmwächter, což může malej Jára a SODík brát jako doporučení. No ale pak to přišlo. Na scéně se objevují Émerykánci NECROT a ti nám ukázali jak se má hrát deathmetal! Parádní Oldschool fajny jako cyp cypovity. Pro mě osobně nejlepší kapela celého festu. Tou dobou se předemnou objevil nějaký sympatický mladík a dává se se mnou do řeči. Nedokázal jsem si ho nikam zařadit, takže jsem mu podal ruku a dělal že ho znám, třeba z nějakého z minulých festivalů? Nemám pamatováka na xichty, takže je dost možný, že se s někým první den festivalu bavím třeba hodinu a druhej den když jde proti mě, tak si to vůbec nepamatuju. To je někdy strašná výhoda, když se vám takhle odmazávají zbytečnosti z hlavy. Tentokrát ale moje hlava správně vyhodnotila, že toho mladíka vůbec neznám. No co vám mám povídat... Byl to přítel holčiny, kterou jsem si chvíli předtím vyfotil (vyfotil jsem si ji i loni, neboť tento festival je na dívky poněkud skoupý a je třeba chytit se každé příležitosti), a požádal mě, že jestli bych ty fotky nemohl vymazat. Nejdříve se mě tedy zeptal, proč si fotím holky (asi abych si pak u nich mohl strkat klacek do prdele, ne? To dá rozum přece...) a pak začal vypravovat, že ona se fotit nechce (podle toho jak pokaždé když si ji někdo fotí pózuje tipuju že jí to dělá dobře) a že mu pak brečí na rameni, že je vyfocená. Hele já nemám vůbec problém cokoliv co nafotím nebo nafilmuju vymazat. Je to napsaný i v pravo nahoře tady na blogu. Když člověk přijde a požádá, je to tak v pořádku. Jenom nevím kámo, co bys dělal na festivalu Obscene Extreme, protože tam fotí každej všechno, a děvčata jsou focena úplně nejvíc. Ty tři nekvalitní fotky jsem tedy před přítelem oné dívky poslal do koše a abych mu ukázal jaký jsem kabrón, protože z koše v telefonu se fotky dají přeci obnovit, vysypal jsem před ním i koš a jeho přítelkyně si s mým telefonem už netykala. Ale co jsem viděl později, přívětivě pózovala dalším strkačům klacků do prdele a třeba při kapele Čad, která hrála druhý den, skákala do lidí, kde si každý chtěl sáhnout a taky sáhl a mám takové tušení, že se jí to líbilo. Ale třeba se pletu a třeba vlastně vůbec nechtěla vylézt na pódium a skákat do natažených rukou. Možná by si mohla sama sáhnout do kalhotek a nedělat z komára verblouda, když si ji někdo vyfotí. Mír s vámi!!
Další kapela se jmenuje EXTINCTIONIST a mám u ní poznamenané, že to byla mrdka. Opět upozorňuju, že co je mrdka pro mě, nemusí zákonitě být mrdka pro ostatní a naopak. Naopak TORTHARRY zahráli opravdu výborný set. Psal jsem to tu už několikrát. Oni zrají jako víno. Tahle kapela je naživo prostě skvělá. Záměrně píšu naživo, protože doma podobnou muziku neposlouchám. Při Tortharry jsem zahlédl v kotli plešatého junáka, který si sám sobě nadělil hlavou o podlahu. Snad to nebude mít spouštěcí vliv na započetí jeho tranzice. GUTALAX tradičně poslední roky přenecháváme jiným. Také jsme byli mladí a líbilo se nám houpat se v rytmu hoven, ale už jsme jich přejedeni. Kapely. Né těch hoven. Musím ale vzdát hold, že hovnama se dokážou živit jen dvě organizace. První jsou firmy zabývající se pronájmem přenosných kadibudek a druzí jsou Gutalax. Je neuvěřitelné, že pokaždé dokážou zaplnit celý festival, ať už se jedná o nějaký vesnický Kombajn fest v Horní Dolní, Obscene Extreme fest nebo Brutal Assault. Za to mají můj respekt. Nikomu je nehaním, hrajou sračku a zpívaji o hovnech. Přeberte si to jak chcete.
Hlavní hvězdou letošní Zahrady Čech byli USÁci SUFFOCATION. Zahráli fakt výborně. Zvukově to bylo super, lidí bylo dostatek, všichni museli být spokojeni. Ale stejně u mě na pomyslné misce vah byli těžším kalibrem Necrot. Následní DOOMAS se svým deathdoomem měli po Suffo hodně těžkou úlohu, ale zhostili se jí s grácií Slovákům vlastní. Na piču, že po Suffo se to vylidnilo a Doomas hráli pro pár lidí. Dopiče to jako fakt? Vždyť oni zahráli úplně výborně! Nechápu některé typy, které přijedou na festival kvůli jedné kapele a zbytek prochlastaji někde na lavičce. VULVATHRONE jsem nedával moc šancí, ale jejich šance se rapidně zvedly v přímé souvislosti se zvedající se hladinou piva v krvi a nakonec se mi to libilo. FOB je kapela, jejichž CD vozím v autě, občas ho i vsunu do přehrávače ale že bych byl jejich muzikou nějak uspokojován, to se říct nedá. Na druhou stranu když už tam hráli a pivko bylo v ruce, tak to nebylo špatný. Jenomže pak přišlo něco uplně skvělýho. Scéna potemněla, na tempu se ubralo a atmosféra zhoustla. Okloboukovaná zpěvačka, spousta kouře, pomalé rify a nervydrásající muzika THE CORONA LANTERN. Zpvěvačka Dahlien je fakt dobrá a Coroní muzika se mi líbila už loni na Czech Death Festu. Jenže tam hráli odpoledne za bílého dne. Tady ve dvě v noci to mělo ten správný genius loci. Opravdu výborné a kdo říká, že ne, tak říká že ne. A tím skončil první festivalový den. Bylo to pěkné a bylo toho dost. Sobotní dopoledne a poledne jsem strávil u SODíkových, kde jsem si vyžíral jako král a pochlastával jako Vůdce, takže první kapela promine, ale nestihli jsme ji a druhá kapela promine, ale byla na můj vkus šíleně uječená. Naštěstí jsme přišli na poslední dvě písničky. Znělo to jako kdyby Bruce Dickinson zpíval thrashmetal. Třetí kapela se jmenovala PYROMANN a hráli deathcore. Byli to hodní kluci z Budějic, jak se nám pochlubili. A já se teď chlubím, že mi pivo nechutnalo a proto jsem ho přestal pít. Němci VELOCYRAPTOR předváděli slam kripl core. Na můj vkus zpěvák moc žvanil, takže jsem si zašel pro točeného Cidera. V plánu byl pak už jen jeden, protože jsem byl rozhodnut večer festival opustit a sednout za volant. A alkohol za volant co? Nepatří. Po velocypedních raptorech naskákali na pódium PSY:CODE a já je pasoval do role nejhorší kapely. Znělo mi to jako falešně zazpívaný Paradise Lost mixnutý deathcorem. Ovšem následní ENRAGEMENT ze země tisíců jezer to byla jiná třída. Jen škoda, že měli problém se zvukem mikrofonů. Jeli totiž na tři zpěvy a slyšet dobře byl jednom jeden. Druhý zpěv byl slyšet trošku a třetí projistotu vůbec. Snažili se na nás hovořit naší mateřštinou a z jejich úst věty jako "Ahoj jak se máš udělej bordel" nebo "Kůrva dobré pivo" zněly roztomile. Hudebně to bylo také výborné. Pěkně to valili Fini.
Co se mi naopak nelíbilo, byli následní STAB, kteří hráli opět nějaký slam core. Tahle muzika není pro mě. Ale tak zase lepší než drátem do oka žejo. Pak hráli CREPITATION, což byl hanebný grindcore, který by snad byl i dobrý, kdyby hráli o dvacet minut méně a kdyby byly slyšet oba zpěvy. Opět to zvukař nějak nedomrdal do konce. Ale je zvláštní, že když zpěvák, který nebyl při písních slyšet, mluvil mezi písněmi k obecenstvu, slyšet byl dobře. Pak zahráli ANIME TORMENT a jako vždycky se mi líbili. A pak zahráli ČAD, kterým to opět posral zvukař, tentokrát byly přepáleny bicí a naopak úplně utopena kytara. Divím se pánům zvukařům, že je to nesralo. Možná sralo, ale nic s tím nehodlali udělat. A pak už pro mě nezahrál nikdo, neboť jsem se sebral a odjel k nám do piče, tedy do východních Čech. Samozřejmě jsem to tak měl v plánu odjet večer, ale je pravda, že původní plán počítal ještě s dalšími kapelami. Moje ubohá muskulatura a staré vrásčité tělo plné tuků a jedů však bylo rezolutně proti. Nevadí! Důležité je, že jsem dojel domů v pořádku a nesejmul jsem ani ty tři srnky co pobíhaly po silnici, ani ty dva jeleny, který se parožili v příkopu kousek od kapoty mého vozu a dokonce ani lišku, která mi přeběhla pár metrů před předními koly. Nějaké hodnocení na závěr? Death Coffee je pohodový festival s komorní atmosférou v areálu se sociálním zařízením, které bylo neustále uklízeno a doplňováno o toaletní papír, mycí gel a papírové ručníky. Absence sprch nikomu nevadila asi. Dvojdenní špína ještě nikoho nezabila...
V pondělí jsem se byl podívat na cizokrajnou zvěř v Chlebské ZOO. Byl jsem tam naposledy v době, kdy tam měli v podstatě jen kozy a velblouda. To bylo někdy před deseti lety. Teď už je zahrada pěkně rozrostlá a jediný co mě tam nasralo bylo, že na parkovacím lístku nebylo napsané, že si ho máme vzít s sebou k pokladně ZOO. Na moji otázku na pana pokladního Kurva tak proč to na to nenapíšete? mi odpověděl že je to napsané na parkovacím automatu u závory. Ano je. Ale když sedíte za volantem, informace o tom, že parkovací lístek po vás budou chtít u poklady, je to poslední, čeho si z pozice řidiče všimnete. Všechno ostatní v ZOO už bylo v normálu. Největší slávu tam stále dělají kozičky a kozy a daňci, které pobíhají přímo u vás, můžete si je hladit, koupit jim krmení a pro děti je to prostě to nejlepší na ZOO. Společně s velkým dětským hřištěm a skákací plochou. Malé děti nezajímají koule, které na nás vystrkoval lev, co se válel uprostřed výběhu, a druhej uvnitř v boudě za sklem. Malé děti nezajímá ani opička, která leze po stromě a přitom chčije. Malé děti trochu zaujal velbloud líně se rochnící v písku, který asi půl minuty prděl tak, že se mu prdel nestačila zavírat. Myslím, že ani zebry, medvěd, ryby, ptáci, želvy, surikaty, lemuři a další nebezpečná a roztomilá havěť není to pravé pro dnešní děti zkažené mobilními aparáty a dementní společností. Vstupné pro dva dospělé, jednoho puberťáka a malé děcko bylo 750Kč. Zamrzelo, že nešlo zaplatit benefit kartou, kterou mám z práce nabitou na dvacet takových návštěv. Občerstvení v zahradě bylo uspokojivé. Několik budek se zmrzlinami za cenu větší, než bylo potřeba, to jest 55Kč za ne moc dobrou točenou vanilkovomeruňkovou, ze které chemie sálala jak radiace nad Černobylem. Kopečkové zmrzlině neholduji. Slaná pizzapalačinka za 165Kč ve které bylo přesně to, co vám doma zbyde v neděli v ledničce a vy si to rozpečete do toustu, taky nebyla nic moc. Na výběr toho samozřejmě bylo mnohem víc, i tolik oblíbené smažené sračky, za festivalové ceny.
V úterý jsem vyrazil na kole. Jelikož jsem ale byl ještě pořád lazar z toho jak jsem ofoukl a zablokoval se mi krk, tak jsem si dal jen krátkou, čtyřicetikilometrovou trasu, kterou jsem spláchl sedmi pivky. Sluníčko mě tradičně sežehlo na spálenou sračku, ale tomu se podivují už jen ti, kteří mě neznají. Kdyby na středu nebyl v plánu výlet na rytířský turnaj, seděl bych v hospodě ještě teď. Rytířský turnaj v Dětenickém areálu jsem absolvoval už dvakrát se svými dětmi. Teď, když mám na týden půjčené dítě cizí, nabízelo se navštívit turnaj znovu. Kdo má rád koně a hezké kostýmy, divadlo a humor, měl by se na to jet podívat. Představení plné zábavy a rytířských soubojů zahrála skupina Ordo Kromen, která vystoupení pojala jako takový malý mix Krále Artuše a Excaliburu a Pána Prstenů. Zajímavé divadlo hlavně pro děti, kdy se děti mohly přímo účastnit děje a po konci se i za malý poplatek svézt na koníkovi. Celé vystoupení začínala česky zpívaná rytířská verze písničky od Within Temptation. Bylo to fajn. A taky nešlo zaplatit benefitní kartou... Pak jsme zašli do dětenické středověké krčmy, kde jsme se přežrali. Jak jinak žejo...
(Přátelé, toto píšu již na novém notebooku. Všechno na něm vypadá jinak, tak nevím jestli to od tohoto okamžiku na blogu nebude nějaké jiné...)
Jinak kdo nebyl nikdy v Dětenicích a neví o co jde, rozhodně se vyplatí zajet tam. Resort nabízí dostatek kulturního vyžití od prohlídky zámku, pivovaru a pekla, až po víkendové food festivaly a samozřejmě to nejlepší, večerní program a hromada žrádla a dobrého piva, dobové kostýmy a parádní atmosféra v obrovské středověké hospodě... Celý týden jsem měl dovolenou. Nebývá zvykem abych si bral takhle tejden jen tak, ale ono se toho prostě sešlo trochu víc, a zrovna mi vycházel dlouhý týden v práci, takže bez dovolené bych to nedal. Takže hned jak jsme přijeli z Dětenic, hodil jsem se trochu do gala, a vyrazil za písničkou, tentokrát sám, do Přelouče, na můj oblíbený POLYMETAL.
O tom, že Polymetal hraje na náměstí v Přelouči, zadarmo prosím pěkně, nás informovala samotná kapela na svém facebooku několik hodin před začátkem akce. Naštěstí se mi to zobrazilo a já se o akci dozvěděl a mohl jsem vyrazit. Přeci jenom Polymetal není kapela, která hraje každej den, novinky od nich jsou na slovo skoupé, merchandize na bodu těsně před mrazem, takže jsem byl rád, že můžu hezkou středu zakončit právě Polymetalem. Zaparkoval jsem takticky pár kroků od služebny místních městských policistů a asi třista metrů došel pěšky. Na náměsti byly připraveny umělohmotné židle, pódium, jeden výčep. Zašel jsem si pro grepomelo do hospody a protože bylo vedro jako v želví kundě, ani jsem si ho nestačil vychutnat. Chvíli jsem pokoukal po násměsti co se kde píše a co tam mají a když kostelní hodiny odbily sedmou hodinu večerní a utichla reprodukovaná nějaká SKA hudba, rozhlédl jsem se a zjistil, že židle se obsadily lidmi staršího data narození a že celkově se sešlo docela dost lidí. Na pódiu probíhá poslední kapelní porada, obecenstvo všech věkových kategorií vzrušeně šumí. Z davu slyším "Jaktože nejseš na Slávii? Ty nechceš vidět postižený no jo..." To bylo 4 minuty po devatenácté hodině, tedy v čase, kdy se do toho Polymetal pustil první písničkou, která mi přišla nezajímavá. Možná lepší, protože zvukově to nebylo ideální a kdyby začali hrát nějakou pecku a zvuk byl na piču, fanoušky by to akorát nasralo. Záměrně píšu fanoušky, protože ani náhodou lidi kolem fanoušky kapely nebyli. Přišli prostě jen proto, že byl teplý večer, náměstí v Přelouči je příjemné a bylo to zadarmo. Zvuk jak jsem psal, nebyl moc dobrý. Plno basů, zpěvák byl slyšet jen v sykavkách a kytary skoro vůbec. Druhá píseň Noční víly, byla zvukově lepší a v půlce asi i kytaristům došlo, že to není ideální a po chvíli dohadů během písně, otočil kytarista čudlem a najednou byly kytary na světě!
Další píseň Štvanice, jako kdyby byla vypůjčená od dýňových kolegů z Německa, a pak už to jelo: Pohřeb v bílém, Nevidomá, Na cestu se dej (poprvé se objevila nějaká divná holka s batohem na zádech a uplně normálně chodila mezi lidma a v rachodu metalu cvičla psa v umění chodit těsně u nohy), Ples upírů (jestli až do teď lidi seděli, tak tato píseň je přiměla k pohybu - malé děti skákaly, starouškové srandovně tančili, opilci pařili a všichni včetně mě si spokojeně klepali nohou. Těžce návyková věc.), Ikaros, Noc patří kráskám (od fanouška nadšené děkování Díky Díky Díky, od kapely se strhaným úsměvem na tváři Děláme co můžem, zdrchlaný fanoušek My takýýý...), Balada o růži (chtěl jsem si zajít pro další grepomelo, ale to by znamenalo vystát si frontu z hospody až ven, bylo opravdu dost lidí, i když to podle fotky nevypadá), poté anglicky zpívaná Out int the fields (strašná výslovnost zpěvákova), Šest tisíc křížů, A co s tím? (Cover písně Its a Sin, který je ale zkoverován od coveru Gamma Ray. Zpěvák to chvílemi nedával.) Následují Bílí andělé, Lásky básníků, Jezdci z pekel, Sedni a saj, motorheadí cover Aces of Spades, ten se mi hodně nelíbil, protože jakýkoliv metalový cover od Motorhead nemá bez nějakého náznaku Lemmyho imitace žádný smysl. Opak si asi myslel do půl těla svlečený, celý potetovaný starý scvrklý ožralý santus, který se přišoural, udělal kříž z rukou, chvíli pozevloval a zase zmizel. Pak přichází písně Šílenství, jestli jsem dobře slyšel a Šílenci nestárnou. Pak se naoko nekompromisně kapela loučí a čeká až si je vyvoláme zpět. Takže přeloučským náměstím zní Ještě jednu ještě jednu!, načež potěr s jednociferným věkem posouvají toto o level vejš, a dožadují se Ještě dvě ještě dvě! Polymetal tedy zahrají pecku Alkoroll, kdy největší kotel udělaly právě děti ve věku 3 až 8 let (jedno děcko tam pařilo v plínce). Opět stylově přivrávoral potetovaný bezdomovecky vypadající opilec. Asi vycítil, že se zpívá o něm. Od pódia po písničce odešel po čtyřech, respektive po dvou kolenech a dvou dlaních. Chodit už nezvládal. A protože si děti vyřvaly přídavky dva, tak kapela, která neměla už nic připraveného, dala ještě jednou Na cestu se dej, symbolicky, aby nás vypoplonkovala z náměstí. Po téměř dvou hodinách, ve 20:57 hodin přeloučského času zazní poslední tóny, kapela se loučí, já odcházím spokojený z náměstí a v podstatě neplánovaný koncert mě krutě uspokojil u srdíčka. Cestou domů, se blýskalo, s Fialovou vládou a diktátem EU to rozhodně nebylo na lepší časy. Po příjezdu ke Chlumci nad Cidlinou blesky už docela budily respekt, ale nic, až na pár hřmotů a trochu vody, z bouřky nakonec nebylo.
Čtvrteční den se nesl v duchu šipkového turnaje a popíjení dvanáctistupňového Rádochlastu. Abych toho náhodou neměl málo minulý týden, tak jsem vyrazil ještě na jeden den na Brutal Assault, kde jsem byl naposledy v roce 2017. Přiznám se bez mučení, že kdyby mi nenapsal kamarád, že mě nutně potřebuje vidět a že si dáme spicha právě na Brutal Assaultu, vůbec bych neuvažoval, že bych se tam jel podívat. Zajel jsem tedy na páteční program, který mi přišel pro mě jako nejlepší z toho důvodu, že z kapel, které jsem chtěl vidět, jsem ještě nikdy neviděl a už nikdy neuvidím. Například mnou milovaní Ved Buens Ende nebo mnou ignorovaní Laibach a Jinjer (které jsem nakonec neviděl). Sešli jsme se tedy v Josefově, dali si spolu pivko a po letech pokecali. Pak jsme vyrazili na Brutal Assault. Před vstupem mi nějaký norský vozíčkář chválí tílko a kérku Isengard. Chtěl si se mnou evidentně pokecat, ale jeho norsky znějící angličtina byla na mnohem vyšší úrovni než moje česky znějící angličtina, takže mu dávám sbohem... Pro páteční den festivalu jsem si vygeneroval plakát s kapelami, které jsem měl v plánu shlédnout a které jsem také shlédl.
Ještě bych zde mohl zmínit, že po minulém snu, kdy jsem vykrvácel, jak se můžete na blogu dočíst, mi před brutálním assaultem utkvěly v paměti dva sny. V jednom jsem omylem vypíchnul oko roztomilému pejskovi přítele mé dcery a ve druhém snu jsem uřezal hlavu naší dosluhující logističce paní Donátové z práce a po zbytek snu jsem hledal, kde zakopat její mrtvolu tak, aby ji nikdo aspoň dvacet roků nenašel. Když nad tím člověk přemejšlí, ono by asi nebylo od věci mít pro strejčka příhodu připravené nějaké takové místo, kam případně uklidit mrtvolu, když už se nějaká naskytne. A to se také stalo brzo ráno v pátek, kdy jsem se probudil a bylo jasné, že spát už nebudu, tak jsem přemýšlel nad nějakým dobrým místem. Nic pořádnýho mě nenapadlo. Ve snu už jsem jednou před hromadou let vraždil a mrtvolu jsem zakopal ve svahu v lese za hájovnou. Zatím se mi nezdál sen, že by ji někdo vykopal. Tak třeba je to dobrý místo. Cesta na Brutal Assault po staré cestě byla plná mlhy, která se během dopoledne rozpustila a vyšlo slunko, které mě později sesmahlo na škvarek jak jinak žejo. Zaparkovat před léty na Brutal Assaultu přímo v Josefově bylo docela nesnadné. K mému údivu bylo ale míst k parkingu dostatek.
S kámošem Peterem, který po letech vyrazil na velkou akci procházíme areál, protože se ještě nehraje. Ukazuje mi uličky a různá zákoutí a výstavy a právě na výstavě nějakých úchylných obrazů jsem objevil jeden, kterej mě do jistý míry nasral, neboť se tam na tom uměleckém díle nějakej gay s okovaným pérem dělá na demo od Darkthrone. Vole tohle se nedělá! Kdyby na obrazu byl nějaký gay, který se s okovaným pérem dělá na demo od Dimmu Borgir, nebo Cradle Of Filth, asi by to nikoho včetně mě nepřekvapilo. Ale proč na Darkthrone? To nedává smysl. Tahle kapela je uznávaná napříč žánry. Když to všechno prolezeme a já zjišťuju, že se to za těch sedum roků docela změnilo, zamíříme na první kapelu, kterou jsem měl v plánu vidět a tou byli PARTY CANNON. Očekával jsem srandu a gore, ale dostal jsem monontónní kvičárnu s nafukovacíma píčovina. Někomu to možná na party stačí, těch pár nafukovaček. Nás to docela sralo, tak jsme šli do pivního stanu. Pak přijel Amorfis. Potkávám se pak s dávným přítelem Dufaqem, se kterým chvíli kecáme a už se připravují DISTANT, což byl se skvělým zvukem brutal slam.
Moc příjemné, ale doma bych si takové věci nepustil. Po nich se přesouváme trochu blíže na další kapelu, ROTTEN SOUND. Chvíli tam kecám s nějakým týpkem, a ten mi po chvíli řekne: "Moravák?" Ptám se ho: "Mám přízvuk?"
On: "No trošku."
Já: "A nejseš ty z Prahy?"
On: "Jsem."
Já: "Tak to ledacos vysvětluje..."
Je zajímavé, že za Moraváka mě považují povětšinou lidé z Prahé. Z předních pozic jsem po chvíli odešel dozadu, protože vepředu ten zvuk prostě nebyl to pravý kokosovoořechový. Následní LIK mají stokrát lepší soud než měli Hnijící Zvuk. Po nich dáme kousek SVALBARD, ale nelíbí se nám to, tak zajdeme do hospody na pivo do skleněného krýglu. Bylo dobré a bylo hlavně v chládku. Já tou dobou byl už červenej jak rak. V hospodě zaujmeme místo u stolu vedle nějakých Slováků a ani už nevim proč a jak jsme se dali do řeči, vylezlo ze mě, že jsem si vzal Slovenku. A po vzoru Slováků, se kterými jsme kecali na jarním festivalu v Chřibské, tak i tento mi na to odpověděl Upřímnou soustrast. Jestli ono nebude cosi prohnilého na těch Slovenkách. Dopíjíme s Marjánem pivko a jdem mrknout na KALMAH. Tam to zvukař trochu posral, neboť jaksi opomněl, že kapela má i klávesáka. Nejlepší bylo, když kamera zabírala na velkoplošnou obrazovku klávesáka a ten vůbec nebyl slyšet. Kapela se prezentovala takovým tím skočným heavyblackem. Nic co bych potřeboval k životu. Jedním z důvodů, proč jsem přestal jezdit bylo i to, že se program vždycky tak dojebal, že se vám kryly dvě kapely, který byste rádi viděli. Jasně, pořadatelé nemůžou počítat s tím, že se najde někdo, kdo poslouchá nesmysly od Ulver až po noisebordel, takže předpokládali, že když bude hrát na hlavním pódiu ČAD a na menším zadním pódiu UFOMAMMUT, že je to tak v pořádku. Není. Ale protože jsem ČAD viděl předešlý víkend, dostal přednost Ufomammut. Ti hráli jakýsi psyche prog stoner. Tohle by se hodilo víc do klubu nebo aspoň do tmy a ne abych se smažil ve vlastní šťávě na spalujícím slunci.
Pak jsem zašel na IMPERIAL TRIUMPHANT. Ty vole co to bylo? Takovou sračku nezvládnul ani vedle mě stojící Peter. Jdeme pryč a zdravím krásnou opilou dívku válející se v cizích zvratkách. Mávám na ni a ona se na mě hezky usmívá a mává mi také. Kdybych na ni skočil a šoupnul jí ho do... no prostě šoupnul jí ho tam, nejspíš by neprotestovala. Miluju ji!! Pak byli v plánu ABORTED, které si užil nejvíc Peter, jež odešel do kotle a z něj se vrátil poloviční a o třicet let starší. Během vystoupení proběhla na pódiu žádost o ruku, která byla přijata kladně. Pak zavoněly chcanky z přilehlých raket a rozněžnění blbečci si dávali trička na nosy, jak kdyby tam hnila mrtvola. Od fanoušků Aborted, kteří právě nějaké mrtvoly měli přímo na pódiu, bych očekával trochu více loajality vůči kvasící moči. Aborted rozproudil krev snad v každém, kdo se na ně přišel podívat, protože kažou chvíli mi nad hlavou plula tu noha, tu prdel, tu kozy, tu celý člověk. Nejsem na to zvyklý, vždycky se těmto aktivitám vyhýbám, ale tady jich bylo tolik, že i já se musel zapojovat do ručního posouvám plavců. S mojí ubohou tělesnou schránkou a nulovou svalovinou mě to dost vyčerpalo.
Po skončení rychle opláchnout stále se smažící xicht na sluníčku a honem honem na nejmenší pódium nazvané Oktagon, kde program začínali moji oblíbení MALLEPHYR. Xicht, ramena a krk podle tílka mě pálí od té kurvy tam nahoře. Jako bych nebyl zvyklej. Pár minut na sluníčku a je ze mě grilovaná klobása. Vždycky lituju, že si Mallephyr naprosto nerozvážně vybrali tak na piču image, jakou si vybrali. Přeci jenom někde v přetopeném klubu, nebo jako teď ve třicetistupňovém vedru, nejsou mikiny s kapucou, dlouhé kalhoty a kožené bundy něco, co bych chtěl mít na sobě počas hraní. Samotní Mallephyr dobrý, ale zvukař to zabil. Nevim jestli to bylo tím prostorem, nebo prostě byl zvukař sjetej, Mallephyr nevyzněl tak jak by potřeboval... Tou dobou objevuji, a teď prosím o fanfáry za největší palec nahoru, PITNOU VODU ZDARMA. Ano, na festivalu, kde se platí úplně za všechno a to v cenách nemalých, byla k dispozici pitná voda zdarma. Smekám klobouk i se zbytkem šedých vlasů, protože tohle se na festivalech obvykle neděje. Balená voda se dá koupit za "malý poplatek" na OEF, ale natočit si do kelímku z bezdotykového zařízení, studenou pitnou vodu v tomhle vedru, prostě pecka! Voda byla chutná, neměla žádný ocas, byla krásně průzračná, bez jakéhokoliv znečištění a vůbec jsem se po ní neposral... Na další kapelu mě upozornil Peter, že je to srašně skvělý, ale že mi dává tak dvacet vteřin, než otamtud uteču. A víš co? Měl pravdu. Stačilo mě bohatě těch dvacet vteřin, abych si udělal obrázek o celé tvorbě. Rychle utíkám pryč a bohužel na hlavním pódiu hraje JINJER, kapela, která kdyby neměla na postu mikrofonu docela hezkou paní, tak by po nich neštěkl ani pes. Takže jednou ti hrajou dvě kapely najednou který chceš vidět a pak v celým areálu není nic co by tě zajímalo. Následuje LEFT TO DIE. Bylo hezký sledovat jak všichni kolem mě zpívaji Chuckovy texty a já neznal ani jeden, ale melodie mi přišly povědomé. Patrně pozůstatek z mých "středních" let. Bohužel po necelé půlhodince mám naplánované UNTO OTHERS. Tohle částečné krytí kapel, které chcete vidět je snad ještě horší, než když se vám krejou úplně.
Docela zajímavá kapela tihleti Unto Others. Co to vlastně hráli? Gothic rock punk? Já nevim, ale líbilo se mi to čertovsky!! Po nich jsem přeběhl na hlavní prostor a tam hráli CANDLEMASS. Ty jsem měl v plánu, ale začala mě bolet lýtka a záda, takže jsem si šel na chvíli sednout do pivního stanu k nějakým padesátníkům, nadávající na Fialu, negry a EU. Takovej evrgrýn. Jen pořadatelé festivalu si pořád myslí, že podporujeme migraci, chceme žrát trávu, vrátit se do středověku, vydělávat na nemakačenka a jezdit hromadnou dopravou. Pravda je tam, kde začíná dezolátství, náckovství, populismus a proruskost. A pak se to stalo přátelé!! To, co jsem očekával, že by se mohlo podařit, se opravdu podařilo. Lejdýz en džentlmen KULT OHNĚ!!
Naprosto precizní zvuk od prvních tónů. Kolik bylo lidí? Nevim, ale bylo plno. Ou máj gád to bylo skvělý! S otevřenou hubou jsem koukal na videoprojekci umístěnou za pražským symfonickým orchestrem a poslouchal skvěle namíchaný blackmetal norského střihu s krásnými melodiemi, ktoré zložil súdruh Smetana. Na projekci byly podmanivé záběry krás Čech z dronů, hrady, zámky, lesy, louky, hory, skály... a samozřejmě řeka. To nejnádhernější a nejskvělejší a nejlepší co mi kdy Brutal Assault, potažmo nějaká kapela dala, byla skladba Vltava. Jakmile se rozezněly smyčce, na obrazovce se klikatila krajinou a městy řeka, přidaly se kytary a bicí, naběhly mi slzy do očí, na rukách mi naskočila husí kůže a v těle taková hrdost, že jsem Čech, až to hezký nebylo. Nebyla to samozřejmě hrdost na momentální hovna, který v naší krásné zemi jsou, ale hrdost na můj národ, na mé předky, na naše umělce. Ne na řízenou islamizaci, ne na zkorumpované politiky, ne na připitomnělé youtubery, ne na dementní genderdebily. Tohle byla hrdost uplně jiná. Vltava regulerně rozmrdala celej Brutal Assault. Pan Bedřich Smetana může spokojeně hnít ve své kobce. Nadšeně tleskám, utírám si oči a potkávám Marjána, který měl husí kůži ještě po skončení koncertu. Málokdy se s klukama shodneme, že je něco skvělý, protože každý jsme z jiného těsta, ale tady jednoznačně všichni palec nahoru. O to víc zamrzí, když se pak po skončení festivalu můžeme dočíst na novinkách.cz od nějakého zasraného pisálka tohle:
No ale co chtít od člověka, který si plete blackmetal s deathmetalem... Pak mě čekal KHOLD na oktagonském pódiu. Postavil jsem se doprostřed, abych měl nejlepší výhled a čekal až se všechno přichystá. Najednou mě oslovili dva Poláci. Líbilo se jim moje tílko Isengard a kérka toho samého. Pak se mi svěřili, že se byli podívat na Kultu Ohně a vysvětloval mi rukama, angličtinou a polštinou, jak měl ruce pokryté pupínky (husí kůže) a jak brečel dojetím jak malej kluk. A to ani není Čech kurva!! Takovou sílu mělo ono vystoupení. Samotný Khold mě nudil svým houpavým tempem a opět zpraseným zvukem, který když jsem zašel do podloubí úplně stranou, byl paradoxně lepší než před kapelou. Pak jsem měl v plánu už jen dvě kapely. Obě kapely hrály u zadního východu na menším pódiu, ale protože na hlavní produkci už nic nehrálo, tak KAMPFAR měli natřískáno. Zvukově to zpočátku nebylo uplně ideální. Po dvouch písních se se mnou rozloučil Peter, který toho měl za předcházející dny už plný kecky a já osamotněl. Zvuk se stále zlepšoval, zpěvák překvapivě precizně dával i čisté zpěvy. Zazněly skladby z poslední desky, ale i ty z devadesátých let a po celou dobu co hráli, což bylo víc než hodinu, jsem si spokojeně broukal melodie s nimi. Vedle mě stojící Norové zpívali s kapelou. To je docela výhoda, když vládnete mateřským jazykem kapely. Chtěl bych je vidět, jak by si zabékali třeba na ČAD...
Na náramku jsem měl posledních 105Kč, takže jsem zašel na klobásku za kilo. Ve stejném stánku jsem i za bílého dne hodoval, a sice škvarkovou placku se smaženou cibulkou a takzvaný kvášák, neboli máčenku, což je vlastně obyčejný okurek, ale neobyčejně dobrý. Navíc placka stála nějakých šedesát korun a okurek dvacetpět korun. Ty vole za to na Obscene Extreme festivalu nepořídím ani tatarku na hranolky. Samozřejmě ne všechny pokrmy na Brutal Assaultu jsou v takto příjemné cenové hladině. O kousek dál jsem zaregistroval kuřecí burger za tři kila a ještě o kus dál korejské rizoto v misce za 345 korun českých. Na výběr bylo nepřeberné množství a druhů pokrmů. Jen mít prachy, žaludek a střeva na všechno ochutnat to. Mylím, že jsem udělal jak jsem nelépe mohl. Klobása za cenu klobásy někde na vesnickým fotbale a placka, která mě zasytila na celý den, sice chutnala obyčejně, ale ne špatně, k tomu ta okurka. No fajné!
A na řadě byl můj osobní headliner, VED BUENS ENDE. Tuhle lahůdku jsem vždycky chtěl vidět naživo. Legendy praví, že někdy třeba udělají i druhé album hehe... I když jim Kampfar nenechali moc času na zkoušení, Ved Buens Ende začali načas a světe div se, parádní zvuk!! Stál jsem pár metrů od pódia nadšeně sledoval Czrala na speciálně upravené židli, neboť po jeho dlouhé nemoci zapřičiněné pádem ze čtvrtého patra, se nepohybuje moc dobře. Na pódiu se pohyboval na kolečkové barovce, hrál na kytaru a naprosto absolutně čistým zpěvem mě odzbrojil. Ani jednou mu to neujelo. Je to znamenitý zpěvák. Vedle něj stojící Vicotnik obsluhující též kytaru, je pro mě osobně zpěvák s tím nejskřehotavějším blackmetalovým vokálem jaký lze na scéně slyšet. Znalci jeho tvorby mi jistě dají zapravdu. Nenazpíval toho moc, ale když už se ozval, bylo to jak když vám nasranej havran vyklovává dlouhým zobákem uchem mozek. Perfektní!! Ostatní dva členové kapely prominou, nejsou pro mě známou natolik, abych o nich mohl něco napsat. Hudba Ved Buens Ende se nedá jen poslouchat. Je to hudba, které se musí člověk věnovat déle, kterou musí pochopit a pro kterou musí mít v hlavě skříňku, kde si je bude hýčkat. Na všechno tohle jsem měl čas na střední škole, kde jsem je slyšel poprvé a byla to láska na celý život. Bohužel vydali jen jednu desku a ta v podstadě celá zazněla i v Josefově. Včetně coversongu od Celtic Frost. Czral, který se ustavičně mračil, v jednu chvíli zvedl hlavu a podíval se do davu lidí, kolik se jich přišlo podívat, krátce se usmál, lehce pokýval hlavou a opět nahodil svůj pokrfejs a pekelně se soustředil na kytaru a zpěv. Když bych měl přirovnat k něčemu muziku, kterou hrajou, popsal bych ji jako jamovací brnkání někde na zkoušce s občasnými blackmetalovými výplachy, se spousty změn temp a nálad. Co chceš víc?? Před poslední písní Vicotnik předstoupil před mikrofon a pronesl: "Hello. Last song. Goodbye." ...a spustili takovou vypalovačku, že i za pódiem připravující se kapela Akhlys začala pařit a lítat sem a tam. Vicotnik svými skřeky rozseknul celou zadní část areálu na dvě půlky, skladba skončila, já podruhé během několika hodin zamáčkl slzu s vědomím, že tuhle kapelu už nejspíš nikdy neuvidím a odcházím z místa dění. Na Akhlys už nemám sílu. Zkouším jít zadním východem ale blbeček v mikině Security mi řekl, že je to východ pouze pro VIP, stánkaře a tak. Řikám mu, že je to píča že kvůli němu musím obcházet celý areál a město abych se dostal k autu, které mám pár metrů od zadního východu. Když odcházím, otočím se a vidím, jak pouští ven skupinku fanoušků, kteří ještě před chvílí stáli vedle mě v hledišti. Asi VIP, stánkři a tak... Tak takovýhle jsem měl já po letech Brutal Assault. Celý festival bych nedal ani fyzicky, ani finančně. Je to prostě už moc.
Kdyby se třeba někomu zdálo, že jsem toho měl za ten tejden pomálu, tak se může hodit do klidu, protože v sobotu jsem vyrazil na třetí festival během uplynulého týdne. Tentokrát na heavymetalovou benefici do Třtěnic.
Na parádní místo konání, které je kompletně zastřešené jsem přijel pět minut před začátkem. Platím tisícovkou šest stovek vstupný a paní mi vrací nazpět a švitoří u toho Pár drobných nazpátek... Já si je beru do ruky, dávám do připravené benefiční butele a švitořím Pár drobných pro děti. Jsem opáskován a už se hrnu k výčepu. Chtěl jsem požívat pivo Kácov, ale když jsem viděl jak to pění a piva jsou předem roztočená, šel jsem k druhému výčepu na Kozla jedenáctku. Pivko bylo za padesát. Ještě mi nestačí spadnout pěna a už to všechno začíná. První přišla na řadu kapela ROXOR. O zvuk se starali profesionálové, takže to podle toho vypadalo. Byl čistý, hlasitý. Snad jen zpěváka mohli trochu stáhnout, protože chvílemi to bylo až nepříjemné. Kapela se prezentovala stylem, jež se zove heavymetal. K přirovnání bych použil kapely jako Accept, Manowar, Saxon. A víte co? Bylo to fakt dobrý!!
Jako druzí přišli na paškál veleznámí KRLEŠ. Kapela kterou podle jména zná každý, i já, ale nikdy jsem ji neslyšel. Měl jsem ji zařazenou do škatulky nějakého středoproudého mainstreamu, který se hraje v rádiích. Mé domněnce napomohl i fakt, že se na pódiu objevila zpěvačka a mladý kytarista. Když ale hrábli do strun, bylo všechno jinak. Opět heavymetal jak cyp, opět zvuk nahlas a dobře a opět zpěvačka až moc nahlas. Dvakrát během setu jsem musel sklonit hlavu, protože z té síly zvuku už mě bolela ušiska. Né že bych si tyhle kapely pustil doma, protože co se týká heavymetalu, vystačím si bohatě s Helloween a Gamma Ray, ale fakt se mi to líbilo.
Třetí kapelou třtěnické slávy byla DIVÁ BÁRA. A opět jsem celý svůj život žil v omylu. Tentokrát jsem měl tuhle kapelu zařazenou do škatulky stylu, který dělají Dymytry a jim podobní neumělci. Z omylu mě vyvedla jejich muzika, která když jste zavřeli oči, jako by z prdele vypadla o maličko známějším Australanům AC/DC. Revival jako kráva!! Zpěvák konečně netrhal uši ale vše bylo nazvučeno perfektně. Na Divou báru zašly zapařit malé děti, důchodci, rockeři, metalisti. Moc pěkné to bylo!
Po Báře, která byla divá, se instaluje pyrotechnika pro kapelu HLAHOL. Srali se tam s tim, a uplně nesmyslně to dali pod pódium a kolem natáhli pásku, která zakazovala k ohňům přibližovati se. Řikám si: Byla by prdel, kdyby do toho někdo spadnul po držce. A za chvíli pořadatel hlásí: Ať vás nikoho nenapadne jít za ohrazení a spadnout na to držkou. A co myslíte? Opravdu se našel debil ožralej, kterej na to málem spadnul. Nicméně ohňů bylo poskrovnu na můj vkus. Když už to tam bylo, tak měly Třtěnice lehnout popelem. Samotná hudba Hlaholu, který slaví 40 let na scéně, pokud jsem se nepřeslechl, je ne nepodobná té, kterou dělá Kabát.
Po hlaholení naběhla pořadatelská kapela DWTK, která se prezentovala jakýmsi mixem crossoveru, hardcore a rapu. Například píseň s názvem "Loko" byla víc než podobná Clawfinger. Kapela je složená z lidí z všemožných prdelí, ano i z Prahé. Jinak jsem v jejich tvorbě slyšel ještě Rage Against The Machine. Nicméně stylově působila tahle kapela na tomhle festivalu jako hovno v napoleonce. Oni si toho byli vědomi a zpěvák sám několikrát připomněl, že je rád, že jsme je neposlali do prdele a že jsme boží. Po skončení většině účastníků spadl balvan z jater. Následovala samotná benefice, kdy od začátku akce do19ti hodin bylo vybráno pro tři nemocné děti pro každého 15000Kč. Na scéně se objevuje několik motorkářů se svými stroji, kteří přivezli také nějakou tu korunu a začala dražba předmětů, které tam zanechaly kapely, které ten den vystupovaly, nebo vystupovaly minulý ročník, nebo budou vystupovat za rok, atd. Takže tričko Niakara 400Kč, tričko a CD Niakara 700Kč, ale kupující dává 1000Kč. CD Krleš 200Kč. Tričko Hypnos 600Kč. Tričko Roxor 700Kč. Tričko Traktor + náramek Aleš Brichta 600Kč, tričko Seven 400Kč, CD Hlahol 400Kč, tričko Niakara + náramek 800Kč, hezká kabela Purnama obsahující 2 CD, tričko a hrnek 1000Kč, kabela Black/Death 700Kč, balík patnácti CDček 400Kč, obraz Purnama 600Kč, prastaré džíny Levis z Jugoslávie, 40 let staré 400Kč, motorkáři přihodili litr za to, že jsme tam byli, sbírka Naděje z kamionu vybrala 1800Kč a pak tam prostě ještě lidi chodili a dávali nějakou tu korunu. Celkem se tedy vybralo 66000Kč, které si děti rozdělily stejným dílem, jen ta sbírka Naděje z kamionu byla určená přímo jednomu z nich. Já myslím že dobrý!!
Hlavní hvězdou byla kapela NIAKARA, což jak mi bylo řečeno před několika měsíci, je bývalý člen Arakain se svou kapelou. Hráli jak Arakain. Nejsem znalec Arakainu, ale mám podezření, že to byly normálně arakajní písně s nearakajnovskými texty. Ale můžu se mýlit. Mýlit se, je totiž lidské!! Zpěvák navíc zněl tak trochu jako Aleš Brichta, takže kdo ještě nepřekousl odchod Brichty z Arakainu, může si zalepit prdel Niakarou. Pro mě osobně to byla ale nejslabší kapela celého festivalu.
Po skoroarakajnu byli na řadě další exoti (myšleno pro tamní heavymetalově zaměřené obecenstvo), blackmetalová PURNAMA. Tuhle kapelu jsem už viděl a nevim proč, asi to bylo celkovou spokojeností, oni se mi krutě líbili! Měli naprosto perfektní zvuk. Došlo na circlepit, wall of death a takové ty věci, které se běžně na heavymetalu nevídají. Překvapivě na ně přišli zapařit jako o život ti samí lidé, kteří pařili na Hlahol. Došlo samozřejmě na nějaké ty zapálené kříže a divadýlko. Bylo to moc pěkné, ale taky dost krátké. Ještě jedna písnička by tomu slušela.
No a jdeme do finále, neboť poslední kapelou, kterou jsem během minulého, na muziku plodného týdne viděl, byli DONOR. A tý vole ti byli dobří!! Sice začátek jedné písně, to byly normálně vypůjčené akordy od Helloween a pak ještě jeden moment a další a další. A vlastně celkově to bylo rychlé a heavy jako Helloween. Zpěv byl opět přepálený ale to bylo asi tím, že občas zpívali i čtyři zpěváci najednou. Donor také propadl kouzlu ohňů a i on měl nainstalované ohňomrdy. A měl je přímo na pódiu. Ne jako Hlahol dole pod pódiem. Donor se mi líbil. Celý festival se mi líbil. Prostředí skvělé, protože nebýt areál zastřešený a my tam celé odpoledne být na slunci, večer je ze mě regulerně škvarek už. Kdyby se někomu zdálo, že tenhle report je odfláknutý, žádná sranda, žádný zážitek a podobně, tak se mu to nezdá. Je to proto, že jsem si taky jednou chtěl užít kapely a nestarat se o to, jestli mám roztřesené video té které bandy, jestli jsem si zapsal správně název, jestli jsem si poznamenal, že támhleta holka se drbala na píče... Nic. A víte co? Užil jsem si to mnohem víc, než s tužkou a poznámkovým bločkem. Jo, dělal jsem si poznámky, ale jenom bodově, takže žádná velká dřina, jako třeba na předchozích festivalech... Díky za pozornost a mír s vámi vy tupci!!
.jpg)
