18.10.2025 LEITMERITZER NACHTFALTER 6.

Sychravej podzim, dovolená v sobotu, cesta na sever a tři kapely v klubu se SODíkem. To se stalo 18.10.2025. Jak je zmíněno, musel jsem si  vzít den dovolené, protože z nějakého důvodu mají pořadatelé potřebu koncerty zajímavých kapel pořádat v termínech mých pracovních víkendů anebo v Praze. Obětoval jsem tedy jeden den dovolené, abych po páteční noční uštědřil tělu odpočinek v podobě tří hodin spánku a po procitnutí jsem vypálil směr severní Čechy na koncert černého trojlístku. Cestou jsem potkal řidiče jak pospíchající, tak zpomalující. Obě sorty byly na ránu mezi oči. Obzvláště pak řidič Hjůndaje stříbrné barvy a řidič černé Oktávky kombi, by zasloužili za svou demenci vykastrovat. Že jsem kousek od Ústí nad Labem, prozrazovaly čimdálvětší díry v silnici a stále inteznivnější zápach. Po zabydlení v Hotelu SOD, jsem rozhodl, že půjdu s přáteli na pivo do jedné výborné hospody v Ústí, které leží nad Labem. Dávám si dvanáctku Mazel a jsem okouzlen. Jednak výbornou chutí chmelového moku, ale mnohem víc servírkou, která mi ho přinesla. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Do jejich okatých očí a zubatých úst. Chtěl jsem si ji inkognito vyfotit, ale byl jsem tak vykolejený z jejího teen svěžího vzhledu, že jsem nedokázal vůbec telefon odemknout. Nevadí, vždycky když kolem nás prošla, pozorně jsem si ji prohlížel. Naštěstí svůj pohled na mě neopětovala, protože kdyby jo, tak bych se roztekl potem na té židli. Každopádně tuto hospodu jsem navštívil podruhé a podruhé maximální spokojenost. Takhle by měla vypadat každá putyka a na světě by bylo zase krásně. Když se nachýlil čas, můj hoteliér zavelel, že cestou na nádraží mi ukáže několik krás města. I když bylo venku světlo i tak tam byla všude tma. Měli by si to tam už konečně pořešit trochu. 

Do Litoměřic jsme se dokodrcali s Českými drahami. Následovala čerstvá procházka po městě do klubu Baronka, kde se akce konala. Po příchodu zjišťujeme, že jsme prvními platícími fanoušky blackmetalu. Snad to nebude návštěvní fiasko. Dáváme si po žejdlíku. Kvalita obsluhy, chmelomoku, jeho cena i  prostředí rapidně klesla v porovnání s hospodou, kde jsme ještě před hodinou a půl seděli.  Popíjíme Svijanskou jedenáctku, hovoříme a popíjíme až se propijeme a prohovoříme do hodiny dvacáté, kdy vstupujeme do koncertního sálu, páchnoucím vlhkostí a zatuchlinou, jako v nějakém nevětraném sklepení. První kapela, jmenovala se GOAT CULT, doladila své nástroje a ještě na chvíli seskočí z pódia, co znamená vlhko a smrad, a já sleduju krysu, která přiskákala odněkud zezadu a po hlavě to zalomila do štěrbiny mezi pódiem a reprákem. Asi to byla blackmetalová krysa.

Ve 20:10 hodin litoměřického času nastupují GOAT CULT, kteří byli na letácích označováni jako blackened thrash death. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel a jelikož nemám ve zvyku naposlouchávat neznámé kapely předem, trochu mě překvapilo co vlastně hrajou. Moc thrashe, deathu ani blacku v tom nebylo. Stejně tak mě překvapil zvuk, který byl opravdu dobrý. Byla to moje třetí zkušenost se zvukem v tomto místě, takže můžu porovnávat. Oproti dvoum předchozím mým návštěvám, kdy byl zvuk buď špatný, nebo přepálený nebo obojí, byl rozdíl, jako dívat se na gay porno mentálně postižených vs. šoustání holky od vedle. Tím jsem chtěl říct, že zvuk se opravdu povedl. Ovšem hudebně mě to moc nebavilo. Přišlo mi to jako taková Ironmaidenní bumčvacht zprzněnina všeho možnýho. Každopádně odezva u lidí byla, takže dobrý. Nakonec já hudebně nikdy nic nedokázal, takže můžu držet maximálně tak hubu a krok. Dnes budu hodnotit číslama a z mého pohledu-poslechu si GOAT CULT zaslouží 5/10. Jedna píseň mi zněla jako nějaký politický hardcore a to já nemám rád. Ale měl jem už pět piv tak Alláhví co jsem to slyšel. Ke konci kapela děkuje, že jsme přišli v tak hojném počtu. Odhaduju tak 40 lidí. Na tenhle klub je to opravdu hodně, pokud mám porovnávat s předchozíma mejma dvouma návštěvama.

 

Tou dobou si uvědomuju, že abych si mohl na malém koncertě dát pivo, musím jet 200km, vzít si den dovolené a zařídit ubytování. A ještě noční odvoz po skončení. V mém rodném kraji se mnou na koncerty nikdo jezdit nechce většinou. Všichni mají moc práce nebo potřebujou nutně odpít ten večer pár lahváčů ze sklepa. U vstupu jsem zjistil, kolik je prodaných lístků a fanfára TAMTADADÁ!! 59 platících člověků!! Tolik se přišlo podívat na druhou kapelu, TRAUTENAUER 666, kterážto není moc často vidět.

Člověk by mohl říct: "Ty píčo, vyplatilo se ti to se tam srát takovou dálku?" a já můžu s čistým svědomím odpovědět "Píčo, vyplatilo píčo." Ve 21:10 hodin začínaji zvučit páni z Trauče, na pódiu se objevují nějaké svícny, lebky lidské i zvířecí, kostěné kříže. Outfity kapelních Trautenberků doznaly oproti předchozí kapele podstatných změn o nábojové pásy, řetězy, zlověstné šminkování, zkrátka všechno bylo jak má být. Vše nasvědčovalo tomu, že je kapela připravena vrazit nám Krakonošovu blackmetalovou berli do našich páchnoucích prdelí. Začíná se středověkým intrem (jak to nazval SODík), které je zakončené vyplivnutím ohně do obecenstva a popliváním hořlavou tekutinou těch, kteří stáli poblíž. I já schytal pár kapek. Páni ministři zdravotnictví v covidových dobách nedávno minulých, by z toho měli hlavu jak pátrací balon. A pak si někdo zákeřně v tom nevětraném vlhkém prostoru usral. Bylo to nechutný, ale TRAUTENAUER 666 hráli tak skvělý rokenrol, že smrad z něčí prdele ignoruju a jako přikován vychutnávám Krakonošovu černou mši. Jednoznačně skvělý a nejlepší Trautenauer v mojí Trautenaueří kariéře. Možná to bude vypadat, že jim lezu do prdele nebo tak něco, ale nemám proč.  Jejich set byl perfektní. Nevim jestli to vůbec můžu napsat, abych se nerouhal, ale jasný: Marduk na CZDF byli Marduk na CZDF. Impaled Nazarene tamtéž, byli Impaled Nazarene tamtéž. Enthroned v Ostravě, Tsatthoggua na NTEY... mám tyhle kapely fakt rád a poslouchám je třicet let, ale TRAUTENAUER 666 si ten večer všema vytřeli svoje trutnovský prdele. Jak se mi svěřil SODík u čtvrtého songu: "Nic lepšího už nebude." I on vnímal vystoupení TRAUTENAUER 666 jako velmi povedené. Mě to chvílemi znělo jako blacková verze punkových alb od Darkthrone a například píseň "Destrukce", jako by Darkthrone z kundy vypadala. A kdo mě zná, tak ví, že Darkthrone co? Že Dakrthrone obdivuji od svých čtrnácti let. Nemám co bych dodal. TRAUTENAUER 666 hodnotím maximálním počtem 11/10 a třeba se poserte.

 

Venku vyžebrám cígo (díky kámo!) a dávám další pivo a je mi tááááák dobře. Je na piču, že u nás díky tomu v jaký prdeli žiju, nejsou noční spoje a nemůžu si tedy dát na koncertech pivo, protože musím řídit. S pivem je to vždycky tak nějak lepší no... KRAAKE zahajují svojí havraní show ve 22:40 hodin.

Zpěvák oděn v kápi s mumií nějakého klacku nebo kořene  v ruce, s pařáty pověšenými na krku, kráká do mikrofonu jak zběsilý, kytaristi drhnou struny ve stylu Sonog a Fram a vzadu v krysím doupěti jede pan bubeník škopky jak čipmánek na speedu. Hned druhá píseň "Samota severu" mě posílá do kolen a definitivně lapen havraním pařátem jsem u třetí písně, která pochází z aktuálního alba. Jsem naměkko. Ovšem musím bez přehánění sdělit pracujícímu lidu, že TRAUTENAUER 666 se pro mě ten večer stali vítězy. Sorry Kráákové... Když byl ohlášen konec show, přídavek se sice vyvolával, ale ne dostatečně silně, jak by si pan bubeník přál, tak vyběhl z krysího hnízda a do mikrofonu zvolá "Tak já se tady potim a vy nic jo?" Ozve se smích a následuje poslední song večera, píseň "Fram" z alba "Fram" a je konec. KRAAKE si u mě vykraakali 10/10.

 

Po skončení chvíli kecám s kytaristou Trautenauer 666 o kapele Trautenauer 666, ale protože na mě nedočkavě mává čarodějnice Jana a její druh, kteří se stali naším taxikem a já jim za to upřímně děkuji, opouštíme Baronku do chladného pozdního večera. Byla to kurva dobrá sejšn!! Jen ten návrat v neděli v podvečer na noční šichtu nebyl nic moc...

Pár dalších fotek pod čarou, když klikneš sem... 

16.11. 2024 SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ V.

 

Jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem nikde na žádném koncertu nebyl. Ne že by nic kolem nebylo, ale pořadatelé si už tradičně vybrali svoji dávku škodolibosti, když zajímavé akce pořádali v dny, kdy jsem musel do práce. A když už se něco objevilo na mé volno, nestálo mi za to projet pohonné hmoty kvůli kapelám, které jsem viděl už několikrát. Jiná situace ovšem nastala i 16.11. Opět jsem měl pracovní víkend, ale jiné to bylo v tom, že jsem si vzal předposlední den dovolené na noční směnu a vyrazil do nedalekého Hradce Králové na Schwarzes Königgrätz. Sice se ve stejný čas o dvacet kilometrů dál konala jiná akce, kde zahráli Mallephyr, Crippled Fingers, Warfield, Okult a The Book, ale já dal přednost lízátkům před oschlým pardubickým perníkem. Jen velká škoda, že se akce z Country clubu Lucie, kde se konala minulý rok, přesunula do Infinity Music Baru. Nejspíš v tom byly finance, což chápu, protože ruku na blackmetalový péro, kolik lidí přijde v Hradci na Trautenauer 666, Wyrm, Bohemyst a Moonlight Seance? Po návštěvním fiasku z minulého roku se vlastně není co divit, že pan pořadatel přesunul svoji akci do jiných prostor. Bohužel já osobně si myslím, že toto místo není na koncerty moc stavěné. V případě větší návštěvy, se fanoušci tísní na malém plácku na konci klubu, což jsem tam zažil při mé minulé návštěvě, kdy byl klub zaplněn po čárku. Při placení vstupného třistapadesát Kaček si všímám papírku, na kterém je 28 čárek, pokud jsem dobře počítal. Takže zatím celých 28 hlav si našlo cestu a přišlo podpořit blackmetal v Hradci. To je ostudné číslo. Dávám si Birella, ale přes hluk neslyším obsluhu, kolik stojí, tak jí nechávám na baru padesátikorunu a odcházím na první kapelu večera, kterou byli MOONLIGHT SEANCE odněkud z ostravské prdele.

Ten výraz "z ostravské prdele" jsem použil záměrně, ne proto, abych urážel naše moravské kamarády, ale proto, že hned jak začali v 19 hodin a 6 minut řezat do svých nástrojů, abych mohl přirovnat jejich zvuk. Ten totiž moji milí byl právě přesně jak z nějaké ostravské prdele. Nic proti klukům mlaďákům, rozhodně jim nechybělo nadšení, ale bicmen byl podle mého hudebního mínění úplně mimo rytmus a navíc hudba kapely nějak výrazně nedovolovala mu vyniknout v jeho umu. Naštěstí. Hrálo se povětšinou ve středním až pomalém tempu. Zpěvák nás informoval, že má ochuravělý krk, ale já si ničeho nevšiml. Krákoral a zpíval velmi čistě. Občas mu pomáhal kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré jak jsem zmínil, ale to se změnilo při skvěle zahraném a zazpívaném coveru od kolegů z Finska, Beherit, kde se konečně daly rozlišit hudební nástroje. Písnička od Beherit byla v podání ostravaku kratkych zobaku perfektni. Všechno ostatní od nich mi ale znělo chaoticky, jako kdyby to bylo první demo nějaké začínající kapely úplně nového hudebního stylu nahrávané na kazeťák přes mikrofon někdy ke konci vosumdesátek. Prostě totální dřevní oldschool. Myslim ale že kluci maji tolik nadšení, že když se svojí hudbě budou věnovat a vychytají zvukové neduhy, budou jednou určitě dobří. Anebo taky ne.

Moonligh Seance hráli jen krátce a to zahráli jednu píseň dvakrát. Lidi si stále nenašli cestu za černočernou kulturou. Zjišťuju, že aby akce nebyla prodělečná, je potřeba 60 platících blackmetalu chtivých hlav. To zatím není... Už při zvukovce následující kapely WYRM je vidět, respektive slyšet, diametrálně odlišná dynamika zvuku a um bubeníka. Tohle bude jiná písnička než první kapela.

Bális (pan bubeník) do toho řezal jak smysluzbavený, až mu z toho v půlce setu odpadl mikrofon od jednoho bubnu. Ondra si rval hlasivky skrz oční bulvy, Alsius hobloval struny na maximum a Mormo s basou v ruce mručel a vrněl a duněl. Vynikající kapela a jako vždy vynikající koncert plný brutálních a rychlých písní. Zpomalilo se jen na pár mžiků pro slečinky. Vyškemrali jsme si přídavek, kterým se stala nejstarší skladba kapely. Wyrm se loučí a mě píská v uších, protože zvuk byl silně dynamický a hlasitý. Paráda!! V pauze kecám s kámošem o všemožných tématech, hlavně si pak oba stěžujeme na předražené hudební nosiče. Kurva dávat za desku devět stovek, to je prostě strašně moc a dost lidí si rozmyslí, jestli koupit nebo ne. Kdyby to prodávali za dvě kila, koupili by si to všichni. My bychom byli šťastní, že máme nové kousky do sbírek a oni by vydělali tak jako tak. Zmrdi. Jdu si pro druhého Birella a opět jsem přes hukot v klubu neslyšel kolik stojí, tak jsem opět položil padesátikorunu na bar a čekal co se bude dít. Slečna za barem přinesla nazpět jednu korunu českou a položila ji na bar. Abych ze sebe neudělal kolenovrta, tak jsem předstíral, že se upřeně dívám na animovaný obraz Mony Lisy, jak chlemstá Redbull a korunové mince si nevšímal. No aspoň jsem zjistil, že v Infinity music baru chtějí za lahvového Birella v hodnotě dvaceti korun, krásných 49 Kaček. Tou dobou jsem zahlédl v davu nějakých padesáti (??) lidí bubnobijce následující kapely. Jak jsem zmínil, aby akce byla alespoň na nule, bylo potřeba šedesát platících hlav, což se myslím nesplnilo ani poté, co do klubu přišlo několik fanoušků blackmetalu zaměřeného trutnovským směrem. Na pódiu se objevují kozlí lebky, svícny a další různé hezké propriety. 

Zvuková zkouška trvala o něco déle, než by si kapela typu TRAUTENAUER 666 zasloužila, ale výsledek byl uspokojující. Trautenaueři zněli výborně! Bubeník to tam mastil jak pominutej, byly ohně, bylo jejich plivání, pěkná image, krásné písně, všechno jak má být! Opravdu výborné! Dokonce se i několik hlav z publika rozhodlo, že protočí své krční závity. O nějakém opravdovém kotli ale nemůže být řeč. V davu jsem zahlédl i několik něžných pohlaví, které se kroutilo a tančilo na líbezné tóny pánů z Trautenberka. Opět jsme si vyfňukali přídavek a pak byl konec. Byli jsme upozorněni, že kapela má k dispozici nějaká CDčka a trička, což mě potěšilo, protože při mém minulém setkání s nimi, neměli nic. Už už jsem se viděl v krásném novém rohatém tričku s logem kapely, ale nikde jsem je nenašel. Asi ze sebe smývali všechny ty šminky... A následuje poslední kapela páteho Švarcesového kénigrecu, a tou jsou BOHEMYST.

Pokud měli Wyrm dobrej zvuk a Trautenauer 666 ještě lepší, pak Bohemyst byli zvukovými králi večera. Dle zvukovky teda. Ovšem realita při samotném vystoupení byla trošku jinde. Nechápu co se mohlo posrat od zvukovky, ale začalo se s mizerným zvukem, kdy kytary nebyly slyšet a naopak bicí, zpěv a nasamplované občasné klávesy trhaly uši, jak byly hlasité. Postupně se to trochu vyrovnávalo, ale prostě, nebylo to ono. Z obecenstva zmizeli ti, kteří dorazili na předchozí kapelu, takže nás tam zase bylo jako prstů na malomocném. Když jsem Bohemyst viděl v září, tak jsem kromě prvních tří písniček byl z jejich vystoupení nadšený. Jenže to jsem měl pod čepicí galon piv. Tady jsem měl pod čepicí dva Birelly a Bohemyst mi přišli takoví nějací nemastní neslaní. Asi se mi automaticky zařadili mezi kapely, u kterých vyžaduji nějaké to promile v krvi, aby se mi líbili. S kámošem jsme se nemohli pohledem dopátrat, jestli je jejich kytarista panem kytaristou, nebo slečnou kytaristkou. Svojí vizáží a ladnými pohyby dokonale maskoval své pohlaví. Když se ale teď dívám na fotky na Síti, tak mi přijde jako normální chlap... Asi už mi fakt mrdá. Nic na tom ale nemění, že muzikant je to výtečný. Ostatně jako všichni v kapele. Vždyť je to vlastně all star projekt zkušených metalových bardů, kteří nám už dlouhé roky činí potěšení z poslechu muziky. Jako u předchozích kapel, i Bohemyst museli jednu píseň přidat. Ta skončila asi pět minut po půlnoci a byl konec. Pátý ročník Schwarzes Königgrätz se stal minulostí. Cestou z tanečního parketu hledám Trautenauer 666 s CDčkama a tričkama, ale nikde jsem je nezahlédl. Škoda... Loučím se s panem pořadatelem, s kámošem a jeho drobnou ženou, kterou jsem během večera dvakrát málem zašlápl (promiň) a mizím směr domů. Celkově bych akci hodnotil pozitivně. První kapela mladíčci, kteří hráli pro pár nadšenců a nabrali cenné zkušenosti. Druhá kapela ostřílení harcovníci, kteří mě svojí muzikou baví od prvního poslechu alba "Purge", které mi kdysi věnoval SODík. Třetí kapela, dle všeho hlavní tahoun celého večera, s parádní vizáží a ohníčky u odposlechů ukázala, co je to trutnovské peklo. Čtvrtá kapela zkušení profíci. Co víc si přát? Větší účast. Mám takové tušení, že příští ročník se už konat nebude a není se co divit. Ale rád bych se mýlil...

 

22. 10. 2022 SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ III.

KONEČNĚ! Konečně ty vole čistě blackmetalová akce v dosahu čtyřiceti kilometrů! Jakou radost mi udělal na jedné denní směně facebook, když na mě vyplivl černobílý leták se šesti sympatickými logy kapel. Hradec mám za humnama. Jediná nevýhoda je, že jsem si musel vzít dovolenou. 

Ze šeštihvězdičkové události se nakonec stala událost pětihvězdičková, když nevystoupili Infernal Cult. A místo polských Cymeris zahráli Wisielec, taktéž ze země uslintaných pedofilních církevních hodnostářů.

Na akci jsem si musel vzít jeden ze svých posledních dnů dovolené a vůbec nelituju. Vyloženě blackmetalové koncerty nejsou sázkou na finanční jistotu, takže do nich nikdo moc nechce jít. A ruku na pentagram, deathu a grindu je přes rok všude tři prdele, takže moje černé srdíčko zaplesalo nad touto skvělou sestavou. Do klubu jsem přijel dvacet minut před začátkem akce, avizovaného na šestou hodinu večerní. A přesně v tolik se taky začalo. Mé iluze ale, že akce skončí dle plánu před jedenáctou hodinou, vzaly za své, když už třetí kapela měla hodinu sekeru... Do klubu mě navedla navigace, ale ani jsem ji nijak nesledoval, protože dostat se tam, je jednodušší, než dostat průjem po Staropramenu. V AC klubu jsem byl naposledy ještě když sídlil na jiné adrese, také na skoro blackmetalové akci. Tenhle AC klub je větší a rozhodně s lepší aparaturou. Ovšem ty červené balonky, které byly zavěšeny u stropu se k undergroundové akci příliš nehodily. 

V klubu je pěkný bar, kulečník, fotbálek... Rozhodně nic důležitého pro moje potřeby. Doby dávno minulé tam na mě číhaly z umakartových stěn a svítících lustrových koulí z let osmdesátých. Gustav Husák by měl radost. Zmínil jsem bar. Ten byl pěkný, ale obsluha, to byla jedna velká tragédie a chaos. Fronta na pivo pořád ty vole až někam do prdele. Jedna těžkotonážní obsluha neuměla točit nebo já nevim to tam míchala snad vařečkou. A druhá obsluha, dřívěji narozená, tak ta si zase netykala se zařízením na markování objednávek. Když začala hrát první kapela KRAJINY HMLY, trošičku jsem se zhrozil ze zvuku, který měli. Bylo to totiž moc přebasený. Řiká se, že Basa tvrdí metal, ale v tomhle případě by to bylo spíš Basa kurví metal. Takhle přebasenej koncert jsem už dlouho nezažil. U třetí písničky jsem si zašel na bar pro birella. Počkal jsem asi deset minut, a i když kolem mě chodily ty dvě slepice, kterým dal někdo funkci barmanek, několikrát došlo ke kontaktu našich očí, ani jedna se mě nezeptala co bych si přál. Prostě absolutní ignorace. Zatímco na druhém konci baru hulákala kdo si co dá. V ruce jsem žmoulal padesátikorunu a peněženku, takže po těch deseti minutách jejich trapasu jsem pajsku strčil do peněženky a na celýho birella i s krávama za barem jsem se vysral. Krajiny hmly se mi nějak zvlášť nelíbily. Jestli to bylo tou basou, nebo tím, že bych si dal něco k pití. Nevim. Ona i odezva od přítomných byla tak trochu vlažná a spoustu lidí to vůbec nezajímalo. Ale zase na první kapelu dobrý v tom smyslu, že bylo jasné, že dál to bude už jen lepší. Ještě zmíním světla na jevišti, která nebyla. A právě proto si můžete jako už tradičně nechat zajít chuť na křišťálově průzračné fotografie s dokonalými detaily a video ve 4K. Jediné světlo, které při jejich setu svítilo, byly ty nevkusné koule, které měly v sobě ukryty několik různých barev. Takže si to představte. Hraje paganblackmetalová kapela ze Slovenska, v úplné tmě, a hned vedle hlediště nad stoly svítí žluté, zelené, modré a červené koule. Atmosféra jak bič! 

Překvapil mě příjemný počet mladých dívek v publiku, neboť je dobré vědět že v dnešní hnusné době, kdy se na omladinu valí tuny sraček z rádií a televize, existují i blackmetalu chtivé holky! Druhou kapelou byli ASKEREGN, které jsem již viděl. No i když viděl, to je silné slovo. Byl jsem totiž pod obraz boží, když jsem se v první lajně sotva držel na nohách při jejich vystoupení na Orthodox festu. Takže jsem uvítal, že na ně můžu mrknout znovu. A dokonce někdo i rozsvítil jedno oranžové světlo a namířil ho směrem na kapelu, takže jsme si mohli prohlédnout sympatickou zpěvačku a její kudrnaté havraní vlasy. A samozřejmě i zbytek kapely. Corpsepaint sice moc bíle nevyniknul, ale lepší než drátem do oka. Třeba se to do budoucna stane standard, že se budou blackové kapely líčit né bílo černě, ale oranžovo černě. Plus červeně, neboť červená je barva krve a zpěvačka asi zrovna zakousla nějakého zajace než přišla na pódium. Místo pitomejch starejch šicích strojů rozmístěných po oknech, diskokoulí všude množně a židle visící za kapelou, která jen tak mimochodem celému  klubu dává vskutku tu potřebnou atmosféru, by se mohla nainstalovat nějaká slušná světla pro kapely. Basu pan zvukař pro Askeregn nazvučil mnohem šetrněji než slovenským kolegům a tak zvuk ničím netrpěl, ba naopak, byl krásně čitelný, muzika se přelévala z pomalu do rychle, vizuální stránka kapely byla pěkná, prostě skvělé vystoupení po všech stránkách. 

Hajtry v černých hadrech se na ně svíjely a tančily v první řadě a předváděly šílené taneční kreace. Není se co divit. Byly nachmelený jak žok. Zkoumám prostředí klubu a vidím obrazy s lahvemi alkoholu, nějakou parodii na Poslední večeři a spoustu blbostí, které v přítmí nerozeznám, bo jsem šeroslepý poslední dobou. Zaplněno je příjemně, hádám tak kolem 80ti lidí. Zezadu mě dráždí bar, ale seru na ně. Ony se mnou vyjebaly, tak já jim svých 180Kč, nebo kolik by stálo pět Birellů, nedám. Chtěl jsem si koupit CD Trautenauer 666, ale kde nic, tu nic. Škoda. Pohybovalo se tam několik nácků, zahlédl jsem tričko Moloth a další různé outfity s všeljakými variacemi na svastiku. Všichni jsou ale v pohodě. Nikdo neupaluje židy, nikdo nepředčítá Mainkampf, nikdo nehajluje... Půlka Askeregn zmizela, druhá půlka se "rozcvičuje" pro SEKHMET, kteří hráli alkoblackmetal, jak poznamenal sympaťák v podobě zpěváka. A opět musím pochválit pana zvukaře. Sekhmet měli výborný zvuk. A samozřejmě skvělou image, světelné kouřové efekty a parádní písničky. Při posledním songu kytarista skočil do lidí a pařil mezi nimi s kytarou, až se celé patro AC klubu otřásalo v základech. Vykřičel se přídavek, ale protože prý jsou v této sestavě pouze chvíli, tak by museli zahrát něco znovu. Nakonec zahráli heavymetalový cover od Darkthrone a já byl tak strašně spokojenej, že jsem si vzal dovolenou na tuhle akci, až si moje černé já zpívalo Hálelůja. Sekhmet je jednoznačně první liga českého blackmetalu a kdo je ještě neviděl, měl by to napravit. 

Po Sekhmetech za bicí usedá bubeník Askeregn a připravuje škopky pro Trautenauer 666. Na pódiu se staví různé trutnovské propriety, jako jsou zvířecí lebky, sloužící jako ozdoby svícnů, louče, kříže, davidova hvězda... Členové kapely mají slušivé outfity plné různých doplňků. Bude veselo! Když se všechno nachystalo, kapela začala intrem, které přešlo do písničky a s prvním třísknutím do činelu kytarista skrz zapálenou louči posílá hořlavinu mezi lidi v podobě ohnivé koule, která mě málem sežehla na malinkatý obézní uhlík. V tak malém prostoru skládajícího se výhradně z materiálů hořlavých, mě znervózňovaly už jen ty plameny z loučí, které nebyly daleko od stropu, na kterém byly molitanové plašiče hluku. Bezpečáci a sbor dobrovolných hasičů by zaplesali. Naštěstí nic nezahořelo a TRAUTENAUER 666 mohli začít se svojí produkcí pěkně zostra.  Hrál se svižný blackmetal, který zpomalil jen technický problém na kytaristově aparátu, který spočíval v uvolněném šroubku. Na zpěvákovu výzvu "Kubo, potřebujeme malej křížák", reagoval vedle mě stojící sympatický bard v onášivkované džízce "Hákovej." Příznivci blackmetalu jsou prostě veselé kopy. Zatímco Krajiny hmly hráli ve tmě, Askeregn měli svoji oranžovou žárovku, Sekhmet si svítili kouřovými efekty, tak světlo na trutnovském blackmetalovém pódiu obstarávaly zmíněné ohně. Společně s outfity muzikantů šlo opět o velmi povedenou vizualizaci. Prostě to vypadalo dobře. Při jedné písni, která mi hodně připomínala svojí rychlostí a atmosférou trošku známější kolegy z branže Marduk, se odkudsi vynořili tři debilové a začali pařit jako na Obscenu v kotli. A rozhodně lidi kolem sebe nešetřili. Vzhledem k malému prostoru, zapáleným ohňům a použitým materiálům kolem, no prostě inteligence sama. Stejná situace se opakovala i při další "mardukovské" písni. Jako kdyby ty debilové čekali právě jen na tyhle dva songy. Trautenauer 666 zahráli také výborně, avšak vrcholem večera byli rozhodně Sekhmet. 

Zašel jsem si koupit LP Maniac Butcher a dozvěděl se, že kdysi dávno, jeden nejmenovaný veganský fotbalový fanoušek, který nenávidí blackmetal a na každém černém kroku vidí nácka, dělal právě koncert Maniac Butcher. (nebo CD? Už si nevzpomínám a je to jedno). Poslední kapela začala připravovat svoje nástroje v době, když už měl být půl hodiny konec celé akce. Poláci WISIELEC se mi ale nelíbili. Bylo to na mě utahaný, zvuk to mělo divnej, bicí mi přišly špatný. Prostě divný. Ale pozor, světla měli dokonalý! Prostě se nezhaslo a svítilo se všude. Taky řešení. Ale ne pro blackmetal... U třetího songu jsem se rozloučil s kámošem a odcházím z klubu. Venku je mlha až někam do piče a na obrubníku s hlavou mezi koleny sedí jeden z kokotů, kteří svým trapným pařením znepříjemňovali život lidem při Trautenauer 666. Byl to skvělý koncert výborných kapel a já musím říct: Jen houšť.