6.9.2025 METAL!!! BARRÁK MUSIC HRAD

 

Kdybych na modré sociální síti nesledoval kapelu Samael, patrně bych se o tomhle festivalu s fakt hodně blbým názvem vůbec nedozvěděl. Ale jelikož nýbrž poněvadž Samael sleduju, jak na síti tak všeobecně už přes třicet let, tak jsem se dozvěděl o tomto festivalu a zavčasu jsem zakoupil vstupenku. Stejně tak učinil i Amorfis, se kterým jsme se v inkriminovanou dobu, rozuměj ráno v den konání, sešli na nádraží a já zase po dvaceti dvou letech vyrazil do Ostravy. Autobusem a vlakem. Na otočku prosím pěkně. V mém kmetském věku vykon nevydany, jak by řekli kluci Ostravaci kratke ostre zobaci. Jen tak mimochodem, minule jsem do Ostravy zavítal také vlakem, také na otočku a také v tom měl tenkrát prsty Samael a další. Cestou k nám do vozu českých drah přistoupil ještě Marján. Aby taky ne, když sestava byla naprostá pecka. A cena za vstupenku v předprodeji za třináct stovek? To chceš ty vole.

Ovšem ne vše probíhalo dle mých představ. Například noc před odjezdem jsem toho mnoho nenaspal, neboť venku chcalo jako kráva, mě to vzbudilo a od tří hodin jsem čuměl do stropu nemohoucí zavřít oči natož usnout. Teplo ráno taky žádný nebylo a když jedete na celej den trajdat někam do prdele, tak řekněme si to moji milí, potřebujete nějaké to pohodlí. Na konec i přes nejasnou předpověď počasí, která se měnila ze dne na den z palerma po sychravo a déšť, bylo tak nějak akorát. Cesta byla také bez problémů. Tytam jsou doby, kdy České dráhy byly vážně otřesné, jejich vlaky špinavé, hlučné a nebezpečné. Nyní si našinec vozí prdel v moderních vozech, hezká, sympatická, pronikavě modrooká stewardka roznáší pivo, kávu a jiné pochutiny. Ve vlaku jsme slyšeli vlastního slova a považte, že s námi v kupé v klidu podřimovala, no spíš chrápala jak tele, plnoštíhlá dívka a my slyšeli, jak si pochrupuje. Pan průvodčí nebyl ani ožralý, smradlavý vagabund, jak jsme na to byli zvyklí z dob dávno minulých, ale byl to čistý, střízlivý a upravený mladý muž, jehož kontrola jízdenek nesnesla jakékoliv debaty. Říkali jsme si, že jakou musí mít ten člověk paměť na xichty, aby nezapomněl naskenovat každému přistupujícímu jízdenku. No i když zrovna nás se to netýkalo, protože třeba Amorfisův xicht jen tak někdo nezapomene. Za příjemné debaty jsme se vlakem prodebatili až do te skurvene Ostravy. A teď zhluboka nadechnout, protože tohle město je síla. Jejich vlakové hlavní nádraží musel navrhovat patrně nějaký inženýrský retard, který si právě něco šňupnul. To jdete od vlaku po schodech nahoru, pak po schodech dolů, pak po schodech zase nahoru, křížíte různě trasy jiným, až nakonec vylezete ven před nádraží, kde je to hnusný jak prdel vašeho šéfa. Architektura která pamatuje Husáka, všude bordel, smrad a špína. Jdeme rychle na tramvajovou zastávku s tím, že tam bude automat na jízdenky. Byl. 

Ale nějak jsme nepobrali, jak ten jejich dementní systém funguje. Tak jsme zašli do prodejny Relay na nádraží, kde jsme se obsluhy zeptali, jestli mají jízdenky na tramvaj. Nasraná obsluha, které asi vadilo, že musí otevřít hubu, nám arogantně sdělila, že jízdenky se už sedum roků neprodávaji a ať si zajdem do automatu. Tam jsme teď byli ty krávo!! No nic, jdeme tedy ven k automatu, se kterým tam zápasí další dva ogaři. Ani boha pojebanýho nemůže absolutně nikdo normální, kdo nejezdí pravidelně, nebo mu někdo nevysvětlí ten dementní jejich systém, pochopit. A jak to teda funguje? Z automatu každopádně v žádném případě nevyleze žádná fyzická jízdenka. Platit se dá kartou, nebo i bankovkami. Jenže!! Těma prachama si předplatíte virtuální kartu s nabitým kreditem. Nebo aspoň tak jsem to pochopil. Jak tak karta funguje pak, jestli přiložíte telefon v tramvaji, fakt nevim. A není to tím, že bych byl retard. Nechápali jsme to prostě nikdo. Ledaže bychom byli retardi všichni. No nic, jdeme na tramvaj s tím, že v tramvaji bude třeba nějaké jiné zařízení na zaplacení jízdného. Bylo. Ještě méně srozumitelné. Platit se tam samozřejmě dalo už jen bezhotovostně. Marján přikládal kartu a mačkal displej jak zběsilej, ten nám hlásil, že máme jízdné zaplacené, ale... kurva kde? jak? a co? Z účtu mu žádná platba neodešla. Žádný doklad o zaplacení nemáme. Dva ogaři, kteří zápasili s automatem venku, to po chvíli vzdali, stejně jako my. Prostě bylo nad naše síly zaplatit za služby. Když přijde revizor tak ho buď vyhodíme z vozu nebo to nějak uhádáme. Hned na další zastávce s rachotem sobě vlastním nastoupilo několik tmavych ostravskych domorodcu, kdy jejich nejsilnější hlas, patřící ženě, láteřil na celou tramvaj "Héj, móre, choď do piči zkurvysyne abys chcípl!" Na dalších zastávkách vždycky pak nastoupila dvojce mladistvých domorodců stejného druhu, aby obhlídli situaci uvnitř vozu a na té samé zastávce zase vystoupili, když zjistili, že v tramvaji skoro nikdo není a šance na lup by byla mizivá. A tím na dlouhých třináct hodin skončila Ostrava hnusná... 

Dostali jsme se totiž do podhradí místa konání festivalu. A tam se mi to líbilo. Udržované trávníky, parčík, asfaltové cesty. Než se pustím do samotného festivalu, musím se ještě zmínit o jedné věci... Asi v polovině srpna se mi ozvala jedna má polská kamarádka, že má možnost zařídit mi volný vstup. Prostě bych byl na seznamu hostů kapely Samael. No to bych byl kurva blbé kdybych do toho nešel. Moji předprodejovou vstupenku jsem pak vetřel Marjánovi. Na ruku jsem dostal žlutou pásku, zatímco většina ostatních, rozuměj obyčejných návštěvníků festivalu, měla bílou. Připadal jsem si hodně důležitě. Honem na první kapelu, která hrála na V podhradí stejdži, což byla stage, která se nacházela v podhradí na travnaté loučce, která byla zprava doleva z kopce. Na Czech Death Festu je to z kopce zleva doprava. "Od novýho roku budem mít nohy srovnaný." pronesl Amorfis. "Ty budeš srovnanej už za dvě hodiny vole." odvětil jsem mu, neboť pivo tam měli chutné a nám v té šalině docela vyprahlo. Já popíjel Ratara za 65, kluci mlsali dvanáctku od Radegastu. Honem omrknout kapelu, která se jmenovala INFESTED ANGEL a která drtila deathmetal. Bohužel to zvukaři nedotáhli do uspokojivého konce a tak se z jejich deathmetalu stala hluková koule. Když Infested Angel dohráli, přesouváme se na asi hlavní stage, která je na nádvoří. Za plotem na nás jako na opičky někde v ZOO zírají turisté zrovna procházející kolem. Divim se že si nás nefotili... K hlavní scéně se jde hezkou podloubní uličkou, za kterou hned v pravo byl prostor vyhrazen pro chcaní, sraní a mytí rukou. Po pravé straně pak vedlo dřevěné molo, po kterém jste se mohli dostat pod střechu, kde byla odpočinková zóna, která čítala několik stolů a lavic. A výčep. 

Naproti je hradní věž, také s nějakým prostorem, který jsme ale byli líní prozkoumat. Po pravé straně pódium a ulička s pokrmy, které se stávali z nevim čeho. Já si vystačil s počesnekovanou škvarkovou plackou a kvášákem. Ulička na druhé straně slibovala stánek s kaplením merchem, nealkoholickými nápoji, alkoholickými nápoji a úplně vzadu probíhaly snad nějaké přednášky. Nevim, nezájem. Jelikož na tomhle festivalu jedna kapela skončí, a druhá začne hrát téměř okamžitě, vrháme se před prkna co znamenají thrashmetal na kapelu AWRIZIS. A víte co? Awrizis je patrně jediná thrashmetalová kapela na světě, která hraje melodický death/black. A hraje ho naprosto skvěle! Zvuk páni zvukaři dohnali k dokonalosti a tohle se mi fakt líbilo. Jestli to bylo tím, že měli o jednu kytaru víc, než kapela na vedlejším pódiu, nebo jestli to bylo tím, že jsou to lepší muzikanti, nebo mají lepší vybavení, netuším. Jen vím, že jsem byl okouzlen! Tou dobou poprvé politováváme, že jsme u vstupu nedostali nějaký malý tištěný program. Ano, bylo několik míst, kde byl program přehledně vytištěný, ale každý to řešil tím, že si to vyfotil. Stejně tak i já. Jenže v telefonu už to tak přehledně nevypadalo. Zvlášť ne v tom mém miniaturním. Bylo to tak nepřehledné, že jsem dokonce jednou mystifikoval kluky, že asi musí být nějaká změna, protože hraje něco jiného, než je v programu.

Také zjišťujeme, že od příštího roku tahle akce už nebude jednodenní, ale dvojdenní, proběhne 28 kapel, z nichž čtyři už jsou známé, ovšem mě zajímají jen dvě, a sice Cult Of Fire a Memoriam. Hlavně ta první v prostředí hradu bude dozajista skvěle vypadající. Jedna z mála věcí, která je na Ostravě vývozním artiklem, jsou CARNAL DIAFRAGMA. Parádní grinding cyping gore pičing. Po skotačivém grindu rychle seběhnem do podhradí na GORGATRON. A teprve teď můžeme posoudit, jestli to po našem příjezdu posral zvukař, nebo kapela. Bylo to to první. Gorgatron to do nás valili fajně nadprůměrně. Hned jak skončili tak nohy na ramena a poklusem v trysk na hlavní scénu na dalši kratke zobaky, konkrétně úderku NAHUM. Hele tohle není úplně můj šálek ústřicové omáčky, ale vůbec mi to nevadilo. Absolutně nic mi tam nechybělo. Pivo v ruce, nepřelidněno, krásné prostředí, parádní zvuk, několik známých, prostě pohodička. Po Nahumech jsem se klepal na CIEŃ. Polský to blackmetal ale přes veškerou jejich snahu mě nenadchli tak, abych se z nich posral. Jako image měli fakt přítulnou. Vypadali jako kdyby právě vylezli ze septiku, ale hudebně mi v tom něco chybělo. Nějaký tah na bránu, nebo něco ve zvuku, já nevim. Zvukově to v první lajně nebylo nic moc. Před zvukařem to bylo celkem dobrý, ale jak píšu, něco tomu chybělo. Hráli povětšinou v pomalém a středním tempu a vlastně mě fakt zaujala jen předposlední píseň. A to mám tenhle druh muziky, sucide blackmetal, fakt rád. Možná že i fakt, že hráli za denního světla tomu moc nepřidal. Nevim. Asi jsem čekal něco lepšího.

KAŽDOPÁDNĚ!! Díky tomu, jak jsem byl chvíli v první lajně, jsem zjistil, jednu důležitou věc. Můj žlutý náramek mě opravňoval vstupvat i tam, kam to bylo ostatním zapovězeno. Takže jsem mávl na securiťáka, ten mi otevřel dvířka a šup, už jsem mohl líbat nohy tu kytaristovi, tu zpěvákovi. Víš co, já jak jsem tupej jak majzlik a neumím v takových věcech chodit, tak jsem prostě netušil, že kromě volného vstupu mám i tuhle výhodu. A teď si mě tam představte. Vošklivej, obézní, krátkovlasej prošedivělej idiot s třípalcovým telefonem hrdě pořizuje nekvalitní snímky hned vedle novinářů a profesionálních fotografů, kteří měli k dispozici vybavení za statisíce s objektivy za miliony. No k popukání! Ale jelikož jsem člověk nenáročný, na žádnou kapelu jsem tam neopruzoval déle než pět minut. Ono taky co tam, když zvuk je tam jak z prdele, lidi z hlediště na vás čuměji jak na vraha a vám samotnýmu tam taky není dvakrát příjemně. A nyní je třeba zmínit jednu ošemetnou a rozhodně mínusovou záležitost tohoto festivalu. Nevím kolik tam vlastně mohlo být lidí, ale tři srací ToiToiky a dvě chcací rakety pro chlapy, které byly k dispozici, bylo žalostně málo. Najednou tedy mohly srát pouze tři ogaři a chcát o pět ogarů víc. Nehledě na to, že to byly nějaké miniaturní připrclé rakety, takže nejenže se tvořily dlouhé fronty na chcaní, ale chcanky už za denního světla začaly vytékat pěkně ven a jejich rozklad se čpavkovou vůní nesl po celém hradu. 

Jo a taky došel Ratar. Kurva to je snad nějaká nemoc v posledních letech, že dojde na festivalu pivo. Když se to stalo v Modré Opici někdy před dvacetidvouma rokama, tak jsem se zařekl že tam už nikdy nepůjdu. A zatím to dodržuju. Tak bacha milí pořadatelé festivalů, abych se nezařekl i proti vám. Měli byste hned o jednoho platícího blbce míň!! Kurva tohle se nesmí stát aby došlo pivo!! Co naplat, když je zle a koza dojí krev, musí se jednat. Dál jsem pil dvanáctku. Pak fajně zabékali ROTTEN SOUND, ale zdálo se mi že hráli jen krátce. Skončili o deset minut dřív než bylo v programu uvedeno a když se lidi sebrali a odkvačili na vedlejší pódium pod hrad, tak začali znova hrát. Ach jo. Taková amatérská chyba. O tom, že i v podhradí umí zvukaři udělat hlasitý a ostrý zvuk, nás nadobro přesvědčil ORIGIN. Marján sice prskal, že to trhá uši, že jsou tam samé výšky, ale já myslím, že to Marján jen nějak špatně slyšel, protože mě se zvuk líbil hodně. Každý to máme holt nastavené jinak. A jako vždy (dvakrát) tak i tentokrát se mi Origin líbili jak cyp, jak výstižně říkají místní bílí domorodci. Hele co tam vyváděl jejich basák, nad tím zůstával rozum stát. A pak to přišlo. Ještě teď se tomu musím smát, když přemýšlím nad absurditou celé záležitosti. Potkávám se s mojí zmíněnou polskou kamarádkou, která mi zařídila abych se ocitl na quest listu jedné z hlavních kapel. Po uvítacím ceremoniálu, kdy se s ní a dalším polským kamarádem pozdravím, dáváme se do řeči, abych si po nějaké konverzaci, která proběhla před translatory a chat AI, protože jak víte angličtina je gay a polština je směšná, si všímám, že ona, která mi zařídila žlutou pásku, má na ruce jen pásku bílou, tedy pásku normálních smrtelníků. Chvíli o tomto stavu debatujeme, protože ona nevěděla, že je to nějak rozlišené a měla za to, že oni mají tu správnou pásku. Vedli jsme o tom rozhovor plný smichu a překladatelských oříšků, až jsem navrhl, že to půjdu zjistit ke vstupu. A teď pozor, teď přijde rozuzlení celé této veselé příhody z natáčení.... Přijdu ke vstupu a říkám ostrafskemu ogarovi: "Hej, kemo, tady kámoši jsou na stejným questlistu jako já ale já mám žlutou pásku a oni bílou, proč to tak je?" "Jo tohle no, my jsme ti omylem dali žlutou, VIP. Tys měl dostat taky bílou jako oni." Celé moje vnitřnosti se mohly posrat smíchy, ale navenek jsem nedal nic znát, protože jsem položil zásadní otázku: "A ty mi tu žlutou teď sebereš?" Aha?? No? To je ale nervák co? Tak si nejdřív přečtěte tenhle vtip a teprve pak se dozvíte jak to celé dopadlo...

Manželé jsou na večeři v luxusní ostravské restauraci. 

Najednou ona během jídla bezděčně olízne nůž.

Manžel jí okamžitě vlepí facku a zařve na ni: "Bonto pičo, bonton!"

No tak jsme se zasmáli, ale protože je tenhle vtip tak trochu suchej a někteří voliči Petra Fialy by ho nemuseli pochopit, tak si dáme ještě jeden.

Přijde Ostravák s manželkou do obchodu v Praze a vybíraji si lednici.

Když si vyberou, přijdou za prodavačem a Ostravák povídá: "Fofrem mi zabal tu Calexku, pičo."

Prodavač balí Calexku a přitom se ptá: "Vy jste z Ostravy, že jo?"

Ostravák: "Jasně, jak jsi to poznal?"

Prodavač: "No podle té piči."

Ostravák se otočí na manželku a říká: "Sem ti řikal, abys zustala doma."

Nooo, tak ten byl hnusnej. Ale mám takový tušení, že bude nad chápání voličů Víta Rakušana, tak přihodím ještě jeden, ten snad už bude pro všechny pochopitelnej.

Indiáni zajmou Pražáka, Brňáka a Ostraváka. Přijde náčelník a povídá: "Máte to špatný, pánové, zabijeme vás a z vašich kůži si naděláme kánoe...ale že jste cizinci, můžete si vybrat jak umřete." Pražák se zamyslí, řekne si o dvě krabičky rohypnolu, všechny ty prášky sní, usne a tiše umře. Brňák se zamyslí, řekne si o pět litrů slivovice, vypije to na ex, upadne do bezvědomí a umře na selhání jater. Ostravák se zamyslí, řekne si o vidličku a začne se s ní bodat všude, po celém těle... Už je samá díra, krev stříká, Ostravák pomalu vypouští duši, ale z posledních sil se ještě vzchopí, koukne na náčelníka a povídá: "A máš po kánoi, pičo."

Hahahahahahaha. No a co mi odpověděl ten výběrčí vstupného u brány? "Ne." Uplně normálně mi tu pásku, která mě opravňovala k volnému pohybu po celé Ostravě, od ministra zdravotnictví až po audienci u Jeho svatosti papeže ve Vatikánu, nechal. Když jsem to pak vytlumočil mým polským přátelům, všichni tři jsme vyprskli smíchy. Kámoška mi řekla, že management Samael zjezdí jak prašivýho psa a asi se tak i stalo, protože když později dorazila kapela Samael, viděl jsem jak jí zpěvák dává backstage pas. Tím skončila moje slavná éra žlutého VIP náramku. 

Na pódiu na nádvoří burácí PUNGENT STENCH, chcanky z raket vycucává automobil k tomu určený, počasí je absolutně ideální, zvuk skvělý, hrad krásný, lidi kolem mě pohodoví, muzika vynikající, dvanáctka chlazená. Dopiče no nemáme se dobře? Nezařídil to ten nejlepší světový leader skvěle? Po Pungent Stench ale nabíhá v podhradí můj osobní co-headliner, belgičani ENTHRONED. A přátelé, můžu potvrdit slova našeho milého benjamínka Malýho Járy, který sice v Ostravě s námi nebyl, ale proklamoval dopředu, že se mi to bude líbit, ano, tak poslušně hlásím, že líbilo. A dokonce tak moc, že fanfára TaTaDaDaaaaa!! Enthroned se stali v mých uších nejlepší kapelou celého tohoto sympatického festivalu. Jejich projev byla čistokrevná jízda černé belgické mrdky stékající po rohách kozlí hlavy. Naprosto vynikající a odzbrojující show, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou nejen já, ale i ostatní. Opět jsem využil výdobytku žluté barvy náramku na jednu písničku a vrátil se před zvukaře obdivovat skvělý výkon kapely. Jedinou kaňkou na celém jejich setu bylo, že se mi naplnil močák na 110% a hrozilo protržení. Na čele mi blikala červená kontrolka s nápisem FULL PISS takže Enthroned a jejich černá mše, neEnthroned a jejich černá mše, musel jsem jít odpustit. Naštěstí nebyla žádná fronta, takže jsem mohl jít hned nachcat půl rakety. Chčiju si a najednou koukám přiřítil se Amorfis, který ale už byl asi třetí v pořadí. Chčiju a koukám, Amorfis u druhé rakety taky chčije. Já chčiju dál a najednou koukám, Amorfis už odešel. A já furt chčiju a chčiju, a furt to ze mě stříká a teče proudem. Tohle asi nebylo moc zdraví prospěšné nechávat to na poslední chvíli. Jenže když ono si to tam všechno tak pekelně sedlo, to dobrý pivo a hudba a prostředí, myslel jsem, že vydržím až do konce. Nevydržel. Hned jak jsem dokončil vypuštění močového měchýře, pospíchal jsem honem zpět na Enthroned a vychutnával si jejich skvělý set až do konce. 

Co naplat, dávám si poslední pivo, protože mě za pár hodin čekal volant. Koukám na ASSASSIN, kteří mě zaujali hlavně písničkou "Kurva", kterou si z plna hrdla všichni zazpívali a byla to švanda. ATHEIST vynechávám a jdu si pro podpis. Kapele Carcass světla totiž obsluhuje bývalý člen Samael, Masmiseim, takže si od něj nechávám podepsat dvousetkorunovou bankovku. Ne, nejsu blbý. Bankovka je neplatná, má úzký proužek a do banky s ní nepoběžím... Zbytek Samaelu jsem ani nesháněl. Pokud by chtěli mezi lidi, tak by přišli. Jenže hráli až jako poslední, takže pokud po koncertě přišli pozdravit fanoušky, my už tam nebyli. Každopádně nás čekal hlavní headliner, slovutný CARCASS, legenda, na kterou přísahá nejeden fanoušek tvrdé hudby. A můžete si být jisti, že Carcass neponechali nic náhodě a jejich zvuk, světla a hudba byly vynikající. Hele doma bych si to nepustil. Ale na koncertě to oni dokážou vždycky rozbalit, že je z toho nejednomu chvějno po těle. Zvukově to v prostoru přímo u kapely ze strany bylo uplně na hovno. Vlastně vůbec nevim, co z toho ti lidé mají, že odtamtud koukají na kapely. Tam bych si nevychutnal ani pouličního harmonikáře, natož Carcass. Když dohráli, jdu si koupit tričko Samael a honem do podhradí, kde už kvičí, vříská, ryčí a sýpá pan Lutinen se svojí družinou IMPALED NAZARENE. 

Opět se na ně jdu podívat do zapovězeného prostoru ale je tam tak špatnej zvuk, že tam vydržím opět jen jednu písničku a mizim před zvukaře. A víte co? Ono to nebylo ideální ani v hledišti. Navíc po Carcassu někteří odešli, takže dav před kapelou velmi prořídl a neprojevoval tolik emocí, kolik by si Finové přáli. Jenže ono to nebylo jenom fanoušky. Podle mě za to mohl výběr písní. Když jsem viděl Impaled Nazarene naposledy, jejich set jsem znal téměř nazpaměť, protože hráli hlavně ze starých desek. V Ostravě jsem nerozpoznal ani hovno. Buď to bylo tak zprasený zvukem, nebo prostě jen setlist byl z novějších pecek, které nemám naposlouchané. Takže pro většinu z nás když zazněla píseň z alb Ugra-Karma nebo Suomi Finland Perkele, odezva nějaká byla. Ale jinak musím říct, že kapela byla přijata vlažně. Stejně tak tomu bylo i u mě... Když jsem chodil na nádvoří do VIP, používal jsem k tomu jakousi jídelnu nebo co to bylo, kterou se dalo projít ke kapele. V té jídelně se podávala nějaká rýže nebo co já vim a byl tam kávovar, asi všechno zdarma, hele, já z toho nic nevyužil. Nemám na takový věci prostě vlohy, někde se napchávat zadarmo. A to ani když jsem zjistil kolem půl jedenácté, že kavárna je už zavřená a já měl takovou chuť na kafe. Chodil jsem tam kolem toho kávovaru s papírovými kelímky, ale myslíš že jsem tam zmáčkl ten čudl? Ani píču vole. Nebo že jsem se tam nažral? Ne. Takhle mě to nebaví. Jsem prostě zvyklý za věci a služby platit. Tak takový ogar su ja. A jde se do finále lejdýzendžentlmen. Na řadě byla moje srdcová záležitost, kapela ze Šwajcu, SAMAEL. A navíc si pro nás připravili jejich legendární album "Ceremony Of Opposites", což je album někdy z roku 1994 a byla to první věc, kterou jsem od nich slyšel. Okamžitě jsem v tom objevil lásku na celý život. To už je 31 let. A stále mě to drží. I když dnes je kapela někde úplně jinde. K jejich setu asi tolik, že pokud bych to album neznal nazpaměť, z větší části i slova, i když angličtina je gay a anglicky neumím, slova znám, hudbu znám do posledního detailu, tak bych to naživo snad ani nepoznal. Jednak byl zprasenej zvuk, kdy nebyly téměř žádné výšky, což u alba, které má ostrý řezavý zvuk, je problém a jednak živá část bicích, která byť byla používána jen sporadicky, nebyla nazvučená vůbec. O zvuku za bariérou, kam jsem mohl díky žluté omylové pásce, nemá vůbec cenu se bavit. Ono to ve výsledku bylo jedno, protože to co se hraje na ty živé bicí, je i naprogramované v automatu, ale z minulých koncertů Samael vím, že to má znít úplně jinak. Mohutněji, dynamičtěji, hlasitěji. 

Nebo třeba industriální vložka v písni "Son Of Earth", ta jakoby jela jen z odposlechů. Ta část skladby je uplně vynikající, dunivá, house techno část, která musí svým zvukem rozhrnout celý náměstí a ne ty vole že bude slyšet jen takové mělké -puc-puc-puc... Škoda. Když zazněla poslední píseň přehrávaného alba, následovaly přídavky. Zazněly písně z alb "Passage", "Eternal", "Lux Mundi", "Hegemony" a "Solar Soul". A tam si to všechno sedlo. Zvuk byl najednou takovej jakej má bejt, přeci jenom se jedná o novější písně, které mají na albech jiný zvuk než deska z roku 1994. Takže nakonec jsem vlastně byl spokojený, tak vůbec nevim co tu pičuju. Ale jak se nenápadně zmiňuju výše. Kdybych to neměl naposlouchané, asi by mě to sralo, takže chápu, když někdo, kdo Samael zná jen z rychlíku, bude říkat že to byla sračka. Pro něj ano. Pro mě ne. Ale i tak kdybych měl vyhodnotit pořadí nejlepších kapel v mých uších, nebude to Samael kdo bude na špici. Nejlepší byl jednoznačně ENTRHONED, jako druhé bych umístil CARCASS, a třetí místo by si rozdělili AWRIZIS, SAMAEL a ORIGIN. Ano prosím, a tady končí krásná ostravská pohádka. Skvělé místo, skvělé kapely, výborné pivo. 

Teď nás čeká porod, tedy pochod noční Ostravou a tím se dostáváme k hnusu ty vole jakej našinec u nás nezažije. Pěšky jsme šli na hlavní nádraží. Nejenže tam v Ostravě navigace nějakým zvláštním způsobem byly něčím rušeny, nebo opožďovány, takže orientovat se podle nich dalo jen fakt s největším úsilím a přemýšlením, ale ono je to tam tak hnusný ty vole. Když se projdeš v Hradci Králové, nebo v Pardubicích u Hradce (zdravím fanoušky pardubického hokeje), nebo kdekoliv jinde, v Jičíně, Hořicích, Kolíně, Poděbradech, Městci Králové, Chlumci nad Cidlinou, prostě tady "u nás", tak vidíš upravené trávníky, nepotkáš pořádně žádné odpadky, silnice jsou nové, chodníky opravené, budovy zateplené, fasády neposprejované. Ne tak v Ostravě. To byl jeden velkej hnus, co jsme za tu hodinovou procházku viděli. A to byla ještě tma! Nechci ani vidět, jak to vypadá za denního světla. Hele to že tam cikáni dělaji bordel, to je asi normální. Dělají ho ve všech městech, OK, zvykli jsme si. Ale to že v chodníku je najednou díra, místo dlažby hlína nebo drn, vyvyklanej kanál, baráky vypadaji neutěšeně, šedivě, SMRDÍ TO TAM!!, silnice samá záplata v lepším případě, všude prach a špína, feťáci se plazeji po zemi, vožralí cikáni hulákaji po sobě přes silnici, most pod kterým jsme prošli a na kterém jezdí vlaky, vypadal, že každou chvíli spadne, koukaly z něj roxory, osvětlení často nefunguje, prostředí neupravené neutěšené, budova radnice města Ostrava jako kdyby vypadla ze sci-fi románu napsaném na začátku dvacátých let minulého století, budovy s komunistickým designem, a do toho všeho ty pokurvený automaty na jízdné, kterým rozumí asi jen Ostraváci, nádraží na kterým, než najdeš svoje nástupiště, tak zabloudíš a v automatu s bagetama jsou tam světe div se, bagety od firmy Frencl. A všichni víme, jak hnusný tyhle bagety jsou. Uf! Tak aspoň kafe z vedlejšího automatu, ve kterém se dalo platit hotovostí, jsem si dal. Ne, fakt, Ostravu nebrat. Můžete si o mě myslet co chcete, možná to tam místní takhle mají rádi, ale já jsem zvyklý na trochu jiný standard. Když jsme se vykulili v Hradci Králové před nádražím, řikám Amorfisovi a ukazuju rukou do prostoru: "Ty vole podivej se na to, no není to krásný? A to tu straší ještě ten hnusnej Černigov, kterej měl jít k zemi už před deseti lety." Přátelé, nechápejte mě špatně. Ostraváci jsou určitě milí lidé, kteří jsou na svůj kraj  hrdí, ale my to tu u nás ve východních Čechách prostě máme nastavený trochu jinak. Domů jsem dorazil 24 hodin a 10 minut od odjezdu z předešlého dne. Na můj věk, fyzičku a vkus dost dlouhej den. Každopádně si nejsem jistej, jestli to takhle ještě někdy chci. A nejsem si jistej, jestli ještě někdy chci jet do Ostravy. Bejt tam o pár hodin dýl, tak mám deprese. Původně jsme byli nadšeni pro příští ročník, ale fakt nevim, jestli to dáme. Mám takový tušení, že spíš asi ne.

Pro nějaké další krutě nekvalitní fotky klikni sem.

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2023

Hele asi takhle... Kdyby mě fakt jako hodně nezajímalo, za kolik se budou letos prodávat langoše, tak bych snad ani nikam nejel. Proč? Protože deathmetal. Hodně deathmetalu... To je samozřejmě psáno s nadsázkou. Jel bych i kdyby tam hráli Chinaski. Pročistit tělo se občas musí a při Chinaski by se mi dobře sralo a blilo. No ale ještě k těm langošům. Minulý rok tam stál kousek přepáleného lepkavého těsta krásných 150Kč. Byl to rozhodně největší výser minulého desetiletí. Tento rok to s přehledem troufla vládní pětikoalice se svojí demencí. Ale zamysleme se. Když loni to vyšlo na stopade, pak naběhla dvacetiprocentní inflace, logicky by tedy měl letos stát langoš nějak kolem 180ti kaček. A pokud ne, jednalo se loni o nehorázné zmrdství ze strany toho, kdo naceňoval tuto pochoutku. A pokud se cena zvýší, jedná se i tak o zmrdství nejvyššího kalibru. Takže jsme se to s klukama rozhodli zjistit. Ze sestavy pro tento rok vypadl SODík, který už má langoše za stopade plný zuby a prostě se rozhodl, že pojede jinam, konkrétně na zámek se svojí milovanou ženou. Chápeme to. Ne každý chce podporovat zmrdsví v přímém přenosu, byť konkrétně my, jsme si žádný langoš za tuto cenu do svých žaludků nepořídili, kromě Magiho, který je všežravec. Vyrazili jsme dvěmami autami. Mým permanentně špinavým fordem a Amorfisovým ani nevim co to má za bouráka. Mého fordíka jsme nechali u benzinky pro strejčka příhodu a taky proto, abychom si do něj mohli odkládat nakoupený merch, teplejší oblečení atd. Rychle jsme vyměnili vstupenky za festivalové náramky a druhým autem jsme se všichni přesunuli do zahrádkářské kolonie do chatky, kde již několikátým rokem ukládáme své špinavé prdele ke spánku spravedlivých. 

Po zabydlení jsme rozdělali nějaké to pivo a sledovali jak se zatahuje obloha, neboť jak předpověděli naši čarodějové na počasí, mělo být 18 stupňů a déšť. Když se přiblížil čas produkce učinil jsem rozhodnutí v závislosti na hřmění že půjdeme a tak odcházíme tedy směr areál, neboť kdy jindy odejít, když ne v době, kdy se zlověstně blýská, fouká, a je víc než jasné, že bude každou chvíli chcát. Cestou nám zastavuje nějaký týpek a že jede do kempu a že nás sveze. Jen co v kempu vystoupíme z auta, začne poprchávat a když dobíháme do pivního stanu, chčije jako kráva. Cestou Medvěd hodil ukázková záda a vyráchal se celý v nějakým sajrajtu. On říká, že to je asi nějaký gel. Asi si tam někdo dělal ve svahu skluzavku. Všichni máme z jeho mokrý prdele pravou nefalšovanou českou škodolibou radost. Ve stanu jsou namačkáni všichni ti, kteří se nechtěli v dešti rozpustit. Nějaký veselý ogar si naplnil ústa vodou, která stékala ze střechy pivního stanu a obsah celé pusy na mě vyplivne. On se tomu tlemí a já se tomu tlemím a oba se tomu tlemíme a lidi kolem co to zaregistrovali, se také tlemili. Déšť naštěstí ustal, takže si můžeme jít dobít naše čipy a začít dopřávat našim játrům chlazeného Ratara.

Ratar tento rok vyšel na 60Kč, stejně tak Kozel. Lepší piva od Proudu pak na 70Kč. S tím se dalo počítat. Stravování v areálu jsme se vyhýbali (kromě Magiho) ale co jsem tak zahlídnul, některé porce vypadaly pěkně a kamarád Cyberkopf mi sdělil, že za dvě stovky byla porce XXL víc, než by mohl sám sníst. Nevím. Letošní středeční program nás téměř vůbec nezajímal, takže na to tak nějak sereme a první kapelu prochlastáváme. A beztak už zase chčije. První kapelu, kterou vidím, jsou až čtvrtí LUCIFUGE. Prý to měl být black/thrash, ale podle mě to byl spíš crust. Takový Venom przněný Motorheadem. Chvílemi v tom byl slyšet heavík a snad i ten blackmetal. Dalo se to poslouchat ale rozhodně jsem z toho nehýkal nadšením... Je třeba zmínit, že v areálu se konečně začalo investovat. Letos to konkrétně bylo do krásných nových laviček, osvětlení a pozemních úprav. Takže už žádné roztrhané oblečení o rozbité lavičky a žádná blátěná klouzačka při každém deštíku. Velký palec nahoru za to, že někdo sáhnul slušně hluboko do kapsy. Jen mám takové tušení, že dřevo jako materiál na lavičky nemá do budoucnosti moc potenciálu. A taky dřevo není moc praktické právě při zmíněném dešti. Dřevo nasákne a než oschne, nikdo nechce sedět na mokrém aby mu pak štěkala prdel. Tady se to mělo řešit plastem a srdečně seru na udržitelnost která je teď děsně v módě. Dřevěné lavičky se budou muset ošetřovat, budou oloupané a bůhvíco ještě všichni ti vagabundi na festivalech s nimi provedou... Nejvyšší čas projít si distra a nakoupit nějakou muziku. Čím jsem starší, tím jsem línější a vůbec mě nebaví hrabat se ve všech těch deskách a CDčkách, akorát z toho bolí za krkem a stejně je všechno zbytečně drahý, tak jdu rovnou ke stánku Sadofekalus a zdravím Kina, všestranně nadaného barda, a kupuju si od něj CD jeho kapely Murder Rape Amputate, která bohužel hraje až v pátek v noci, kdy už budu nynat v posteli jak Jezulátko. Musím si jít rozměnit, neboť on nemá na vrácení a já jsem první kdo si přišel toto CD koupit. Cestou od Sadofekaluse potkávám Faráře (toho z Farářovy sluje). Hlásí se ke mě a vyzvídá, jestli k němu přijedu v listopadu na ten dvoják. Když se dozví, že přijedu, a že jsem sehnal ještě další dva lidi, rozzáří se mu oči. Všude kolem chodí nádherná děvčata. Některá mají krásné outfity, některá chodí s kozama venku, některá jsou celá propíchaná a vyholená a potetovaná a načechraná a zmalovaná a špinavá a voňavá... prostě krásná! Miluju vás!

Další kapela, kterou vidím zatimco kluci šli ven žrát a já nemám zatím potřebu, nevim jak se jmenujou a nehodlám to zjišťovat, protože mi za to nestojí. Vůbec nechápu proč tam taková kapela hrála. Teď budu rasista dle kolektivního superkorektního šílenství, ale podle xichtů to nebyli zrovna našinci... Další kapela mi unikne díky akci kámošů u které jsem musel být. Omotali jiného kámoše - klaustrofobika - izolačkou, přilepili ho nehybného ke sloupku pivního stanu a dali mu kýbl na hlavu a když ho chtěli po chvíli rozdělat zapalovačem, popálil se Magi do prstu, neboť to byla veganská poctivá izolačka a nechtěla hořet. Díky sledování této činnosti tedy stíhám jen poslední písničku kapely, která hraje jakýsi thrash-heavy a začíná mě to tam pomalu srát. Pak ale vidím známý ovousený xicht a po nahlédnutí do programu zjišťuji, že se jedná o DEATH STRIKE. Tím ovouseným xichtem samozřejmě nebyl nikdo jiný než Paul Spackman. První pro mě poslouchatelná kapela letošního ročníku. A najednou se v kotli objeví fanoušek s utrženými dveřmi od ToiToi-ky. Ano, někdo vyrval dveře z mobilního WC a šup s nimi do kotle. Hned toho využili skokani ke stagesurfingu a všichni byli šťastní a myslím že Paul Spackman až tohle bude vypravovat tam někde za velkou louží, že se u toho budou všichni mlátit smíchy do stehen. Bohužel v rámci bezpečnosti neoblomní securitas dveře po chvíli zabavili, což je samozřejmě pochopitelné.

Hlavní kapelou středečního programu byli HOLY MOSES se Sabinkou za mikrákem. Kapela oslavila 42 let na scéně a i po těch letech se s ničím nesrala. Sabina to svým chraplákem rozsekala na sračku a všichni museli být spokojení. Proběhla na pódiu i jakási děkovačka za celoživotní dílo nebo co to bylo ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Holy Moses se mi líbili a tím to pro mě skončilo. Sorry, ale nepoběžím si nakoupit jejich desky. Nejspíš je už nikdy neuslyším... Tak a teď pozor!! Jak jsem tam slíbil, tak činím. Byl jsem tam polit pivem a slíbil jsem, že dotyčného napráším tady na blogu. Takže práším!!

To hovado vpravo je viníkem mého pivem smrdutého longsleevu Cerebral Turbulency. Tak a máš to. Dávám si desátý pivo. Měl bych bejt vožralej, ale nejsem. To by mě zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu... To, že s námi SODík letos nebyl, neznamená, že se nezajímal o dění na festivalu. Zásoboval jsem ho tím nejzajímavějším co bylo k vidění a on zase na oplátku tím, co bylo zajímavého u něj. Tak například vznikla tato úsměvná konverzace.

Na poslední kapelu prvního dne jsem byl docela zvědavý, ale tak strašně mě to zklamalo, že jsem odešel. Chci si vyfotit nějakou blondýnku, ale začne mi nadávat, tak ji pošlu do prdele. NELEZ NA OBSCÍN TY KRÁVO KDYŽ NECHCEŠ BEJT FOCENÁ!! Odcházíme tedy na ubikaci. Na diskotéku a večerní program nejsme zvědavi a hlavně jak poznamenal sotva pětadvacetiletý Magi Už nejsme nejmladší. A navíc absolutně neexistuje nikdo na světě, kdo by trumfnul Selfie Klauna, jehož vystoupení jsme v minulosti shlédli. On byl prostě strop a tím to hasne. Můžou se lidi věšet na háky za koule, nebo lámat v kole, či prcat na repráku, Selfie z Izraele jim všem vytřel zrak už před lety. Na chatě se pomalu odebéřeme do našich loží a k usnínání až do svítání nám hraje Polymetal...  Ráno nás Amorfis nebudí jak má ve zvyku za účelem chlastání, neboť musí šoférovat z rodinných důvodů na několik hodin domů. Ke snídani si pogrilujeme a tak nějak poleháváme do Amorfisového odjezdu. Medvěd si jako správná pradlena vypral kraťasy od koňského spermatu po kterém uklouzl v dešti. Zašli jsme na oběd do jedné příjemné hospody s jednou nepříjemnou paní servírkou a několika příjemnýma slečnama servírkama a cestou do areálu Magi tradičně byl srát. Tentokrát to vydržel až na benzinku. Prej to z něj vystříklo a má už rozedřený hovnomet. A tak nějak převzal srací otěže za mě, protože jsem to byl vždycky  já, kdo většinou měl rozedřenou prdel od věčnýho sraní. Tentokrát to byl Magi a to když v královské disciplíně získal 7 bludišťáků za čtvrtek. Gratulujeme k sedmero sraním a říkáme: To máš z toho veganskýho žrádla vole!! Do areálu se dostáváme ve třičtvrtě na dvě na kapelu ENTRAPPED, kteří se mi ale kromě posledního songu nelíbili. Ovšem následní OBLITERATION z Norska mě naprosto rozsekali svým stoner deathmetalem. To vám byla taková šleha, že jsem nelenil a šel se na ně podívat blíž, sluníčko nesluníčko. A jak by řekl Amorfis Tohle pude do chalupy. A taky že šlo. Hned jak dohráli, tak jsem mazal k oficiálnímu prodejci a zakoupil jejich LP za pětset korun českých. Kluci měli kecy, že se jim nelíbil zpěv, ale oni nedokáží ocenit krásu něčeho co se netváří jako vyblitá šprcka. Obliteration byli od té doby nejlepší kapelou, zahráli skvěle a za tím si stojím a všichni si můžete vylízat řiť. A to jsem si dle programu říkal, že to bude píčovina.... 

Když už tu zmiňuju program, musím uvést, že letošní knížečka s programem doznala designové úpravy k lepšímu. Sice by to chtělo vyladit, ale aspoň jsme nemuseli luštit loga kapel na tmavém pozadí. Ne. Letos jsme museli luštit drobně napsaný text, který jsem měl problém přečíst i já, který zatím ještě brýle nenosí, natož pak ti, kteří mají zrak již na ústupu. A přitom by se tomu dalo předejít. Stačilo by ke každé kapele napsat černým textem na bílý podklad odkud je, jaký hraje styl, od kolika do kolika bude hrát a název. K tomu malou fotku a hotovo. Žádný zbytečný slinty jaký v programu byly k dispozici. A když už tam ty slinty z nějakého důvodu někdo potřebuje, tak hold navýšit počet stránek v knížečce a tím pádem mít možnost zvětšit písmo. Takhle je to oproti loňsku prašť jako uhoď. Nemohli jsme to přečíst tak jako tak. A ty vole pak nastoupili SHITBRAINS a já opět hýkal nadšením, na sluníčku jsem strávil neuvěřitelných dvacet minut jejich vystoupení a ke klukům jsem se s otevřenou hubou vracel sežehnutý na malý černý uhlík. Tady jsme se všichni shodli, že to nemělo chybu. Bicmen a zpěvačka respektive zpěvák a kytaristka rozbalili takovou jízdu, na kterou jsme zvyklí třeba od Sete Star Sept, nebo japonských Final Exit. Nešlo to až tak do noisu, ale byl to grindbordel toho nejhrubšího zrna. Lidi na ně pařili jak zběsilí, areál byl slušně zaplněn, po každé písničce nastal velký aplaus a po skončení vystoupení se lidi nemohli dotleskat, dopískat, doskandovat, doaplausovat, z čehož byla kapela, teda hlavně zpěvačka lomeno kytaristka upřímně v šoku, protože nic takového nečekala. Taková kapela většinou hraje v malém temném klubu a teď jí tleská několikatisícový dav? Skvělý zážitek. Tohle je přesně to co chceme na tomhle festivalu. Bohužel toho je tam málo a když už, tak to hraje moc brzy nebo naopak moc dlouho. Medvěd mě podezříval, že tohle půjde taky do chalupy, ale není tomu tak, neboť z osobní praxe vím, že naživo je tahle muzika neskutečně úderná a živá, ale přenosem na hudební nosič se všechno to kouzlo vytratí někam do piče. Tak a další kapela zase něco, co mě vůbec nebavilo. Na BONEYARD byly nejzajímavější asi hororové samply, které ale nezachránily jejich muziku alá bum čvacht bum čvacht. Jako nebyla to uplná tragédie, jenže Haemorrhage, kterým byli asi nejblíž, jsou prostě jenom jedni. Stejně to mají asi i ostatní lidé, neboť se to pod pódiem slušně vyprázdnilo. Jasný důkaz toho, co lidi chtějí slyšet. V porovnání s předchozím bordelem zní tohle jako elektroauto vedle mustanga. Ovšem je to samozřejmě jenom můj názor, který vám nemusí být sympatický. Například legendární zpěvák ze zmíněných Haemorrhage šel své kolegy podpořit do kotle a náramně si je užíval.

Následní CONTROLLED EXISTENCE mají nějaké problémy při zvukovce. Chlapci rozbalili slušnej grindsypec, ale my máme žízeň tak asi po čtyřicátý šestý písničce jdem na pivo. Beztak se písnička jmenovala nějak Fuck Putin nebo co to tam povídal zpěvák a já nemám politiku v muzice rád, takže si za to vlastně můžou sami, že jsme odešli. A další banda, ROTTENNESS se mi taky líbila. Parádní nářez, kterej na Bojišti sedí jako hrnec na prdel. Lidi zase už blázněji, kotel udělali jako kráva, na pódiu i pod pódiem tak můžeme spatřit blackmana s růžovými potápěčskými brýlemi, krokodýla, žabáka, teroristu, holky s kozama venku... Pecka!! Mexikánci prostě umí. Oni tu muziku hrajou uplně jinak než evropský kapely. Neříkám že líp nebo hůř, ale prostě jinak, pro moje ucho netradičně. U dalších trešerů tohodle festu NEKROMANTHEON mě zaujalo hlavně efektní vyrvání strun z basy basákem, který dal jasně najevo, že přídavek nebude!! Zašli jsme ven na kebab z Brna. Nějací Brňáci se trmáceli se svým kebabářstvím až do Trutnova, aby kuřecím masem konkurovali masu-nemasu, které se podávalo v areálu. Kebab byl velkej, poctivej, dobrej. Za 140Kč fajn. Jen kdyby to slečně tak dlouho netrvalo, než to připraví. Sedl jsem si zatím na lavičku vedle nějakého cyklisty, který u stolu popíjel pivko v kelímku a on na mě že Hezký triko. Měl jsem na sobě tričko mých milovaných Isengard, kapely, kterou buď nenávidíte, nebo na ni ujíždíte a kterou zas až tak moc lidí nezná. Zmiňovaný cyklista ji znal. Ukazuju mu nohu, kde mám vytetovaný stejný motiv jako na tričku. On koukne, a řiká Máš tam i další parádní kapely a ukazuje na Darkthrone, Samael a Ulver. Dík vole!! Když se nadlábneme, zajdu na vinný střik za 75Kč. Za ty prachy se mi dostalo půllitru nevychlazeného hočomóča, který smrdělo myšinou a chutnalo jak hovno. Za tohle by si ten sráč měl nafackovat. Prodávat takovej humus za takový prachy. Naser si zmrde!! Při další kapele se vrátil Amorfis. Kapela se jmenovala CAPITAL SCUM a hrála nějaký HC/Punk? Kdo se v tom má vyznat sakra...

THE CROWN nepřijeli kvůli poruše na letadle, kdy letecká společnost nedokázala v dostatečném čase zajistit náhradní letadlo a tak by nestihli svůj hrací čas. Škoda. Místo The Crown nic nehraje, což se dozvídáme až v době, kdy se nehraje. Jako by byl problém pod text s omluvenkou kapely připsat na velkoplošné projekci, že bude pauza. Já třeba čekal, že zahraje nějaká kapela která hraje pak podle programu v sobotu. Nebylo tomu tak. Tak jsme se propili až když na pódium vtrhla zrzavá zpěvačka s GADGET a ty vole to byla jízda! Muzika s kadencí TATATATA i přes problémy s mikrofonem, které si ale asi způsobovala sama zpěvačka tím, že ho měla daleko vod huby, byl Gadget parádní, což ocenilo i plno lidí, kteří se na ně přišli podívat. TOTAL CHAOS propíjíme a těšíme se na nesvatou pětku VADER - VOMITORY - CARCASS - BRUJERIA - SICK SINUS SYNDROME. Takhle našlapanej čvrteční festivalovej den nemá žádnej fesťák kurva! A tady se trošičku pozastavím nad demencí některých dementních dementů, kteří, i když mohli pohodlně sedět na svých dementních prdelích a krásně vidět svýma dementníma očima na kapelu, se postaví. A jako lavina se postaví ti za nimi, protože nevidí přes ty dementy, kteří se postavili před nimi. A takhle to šlo až ke mě, takže například při VADER jsem jakožto sedící viděl toto.

Takovouhle demenci bych čekal od vládní pětikoalice, nikoliv od příjemných a mírumilovných lidí na tomto festivalu. Jinak Vader byl samozřejmě naprosto skvělý. Měl skvělý zvuk a muzika byla prostě Vader. Vynikající a od té doby to byla pro mě nejlepší kapela festu. Potom naběhli VOMITORY, na který se strašně těšil Amorfis. Chudák splakal nad vejdělkem, protože Vomitory měli zvuk totálně na piču. Zpěv uplně v prdeli a zbytek zněl jak z několikrát přehrané audiokazety na starým kazeťáku od větnamců. Prostě na hovno. Dost těžce to nesl, ale třetí z naší nesvaté pětky mu to vynahradili. CARCASS měli totiž zvuk naprosto v pořádku a zahráli několik pecek, které jsem znal dokonce i já, karkasový nelabužník. Demence se opět probudila naplno, takže jsem opět viděl hovno ale slyšel jsem dobře. A i kdyby lidi nebyli dementi a nepostavili se, stejně bych viděl hovno kvůli jiným dementům, kteří mají nutkavou potřebu neustále lézt na pódium a tam se předvádět jak umí házet hlavou, i když mají povolených jen pět vteřin. Kolikrát jich tam je i 50 najednou a kapelu není vůbec vidět. Udělal bych pravidlo, že na pódium můžou jenom fanoušci s pinďourama venku a fanynky s kozama venku. Hned by bylo vidět na kapelu... Amorfis se tedy uklidnil protože se mu Carcass líbil, ale musel jsem ho hodně usměrňovat, aby nešel zvukařům rozbít tlamu. Doslova jsem ho prosil Kurva nebuď piča vole! Amorfis je hodný kluk a poslechl moji prosbu. Ještěže nebyl nalitej. Sice by bylo v tomhle reportu o čem psát, ale zase bysme ho museli nahánět po celém Trutnovsku a trnout hrůznou kde kam zase spadl a co si zlomil. Předposlední z pětky byli BRUJERIA. Když jsem je viděl naposledy, musel jsem se smát jak to bylo trapné. Letošní jejich vystoupení mi přišlo taky divný. Jako když má kapela tři zpěváky, z nichž ani jeden neumí zpívat a ztratí hlas během koncertu, druhý chraptěl už na začátku (nutno podotknout, že takový hlas má ale i na CD) a třetí, ten nejzbytečnější ani nevěděl co a kdy má zpívat.  Hudebně tomu asi nebylo co vytknout, ale ten zpěv byl prostě strašnej. No aspoň že lidí ubylo, a tím pádem i vstávajících debilů, takže bylo na kapelu jakž takž vidět, když se po pódiu zrovna neproducírovala horda stagedaverů. Pomyslnou nesvatou pětku uzavřeli domácí dědkové SICK SINUS SYNDROME a byli opět skvělí! Ze začátku byl napiču zvuk bicích ale všechno se to po chvíli vyladilo a kdo v tu chvíli nehýkal nadšením, tak... tak hýkal nadšením jindy. Jako vítěze označuju Vader, druhé místo zaujímá Sick Sinus Syndrome, třetí Carcass, pak dlouho nic a pak někde Brujeria a chudáci Vomitory, který možná ani nezaregistrovali, že maji zvuk na hovno. Na další kapely a diskotéku už nemáme sílu ani věk, takže se odebíráme na kutě, ale ještě předtím než zalehneme, tak vyhodím medvěda umejt si nohy, poněvadž mu smrději kyselým smradem jako čerstvé zvratky.

Ráno máme po dvouch dnech srací chvíle. Kromě mě všichni několikrát serou a pořád se nemůžou dosrat. Svět se v prdel obrací. Tohle byla vždycky moje parketa obrátit si na festivalu vlivem sraní prdel naruby! Kdeže loňské sněhy jsou, jak zpívá jedna blackmetalová kapela... Opět jsme si ugrilovali ňamku. A TEĎ POZOR!! Baví se dva policajti a jeden toho druhýho se ptá: "Hele, čoveče, co je to ten kamzík?" Ten druhej mu odpovídá: "To je taková blbá ryba hele." Ten první se na něj nechápavě podívá: "Co? Já slyšel že to skáče po horách." A ten druhej s klidem: "No vidíš jak je blbá." Páteční program je opět na píču postavenej, protože kapely který mě zajímaji hrajou jako první nebo jako poslední, tedy v čase, kdy slušní lidé našeho věku na festivalu ještě/už nejsou. Při grilování mě napadá námět na obal pro levičáckou veganskou kapelu.  Pohled na gril, na kterým by byly tři klobásy a jedno hovno. Jedna klobása by představovala vepřové, jedna hovězí a jedna kuřecí. No a to hovno by představovalo nějakou veganskou baštu. Jááááhahahahaha... já vim, je to  píčovina. A nemyslete si, že mám něco proti veganům, veganskýmu jídlu nebo levičákům. To vůbec ne. Levičáci mě sice serou, ale to je normální. Stejně tak já je budu srát svým pravičáctvím. Vegani mi nevaději, dokud mi něco nevnucujou, což se mi popravdě ještě nestalo. A veganský jídlo? Je dobrý, ale mám po něm hlad. Pouštím klukům Impaled Nazarene z alba 'Ugra Karma' a řikám jim, že je to nová deska od Polymetalu. Všichni mi to věří. Všichni by měli jít za roh a tam si nafackovat.

Do areálu přicházíme když hraje mexická kapela INTO SICKNESS ale nějak nás to nebaví, tak se věnujeme Rataru za šedesát a přicházíme až na kolumbijce ANIMALS KILLING PEOPLE. Jednalo se o brutální deathmetal, kterej mě fakt bavil. A to tak, že jsem šel trpět na slunce ke kotli a po chvíli ze mě byl zase vepřovej škvarek. Obdivuju všechny ty, kteří vydrží v tom vedru, které jen tak mimochodem čarodějové ze země Předpověď počasí opět neuhodli, když předvídali 22 stupínků. Já vyjdu schody a obejdu park a mám toho plný kecky a oni tam lítaji dokolečka dokola a jsou ready. A beztak něco zobou. To jinak není možný tohleto. Následní SERRABULHO z Portugalska bylo přesně to, čeho bylo až krutě málo na letošním ročníku. Sranda gorová píčovina pro lidi. Kapela vůbec není díky dementům na pódiu vidět, do lidí je namířené pělo (pěnové dělo) a chrlí litry bílé pěny. Lidi utvořili patrně největší circlepit v historii lidstva, to když circlepitovali kolem celého bojiště. Video tady. Naprosto neuvěřitelná atmosféra. V tu dobu na hudbu každej sere. Všichni se baví, smějí, všichni jsou šťastní.  Potkávám kámoše a jdeme koupit tričko Entrails Massacre. A když si on tak prohlíží to tričko, tak já zbůhdarma sejdu k bedně s vinylama a hned první vezmu do ruky picture disc Final Exit. Další desky jsem neprohlížel, protože mě to nebavilo. Když jdu za prodejcem tak mu řikám, ať mě šetří s cenou, a on že za to chce šest stovek a já že mě vůbec nešetří a že pětistovka by byla lepší a on že nee že je to americký vydání a že stojí šest stovek a já na něj, že mu dám pětset ale on byl neoblomný, tak mi k tomu dal aspoň nášivku a samolepku, načež jsem mu řekl, že bych to koupil i za litr a oba jsme se tomu z plna hrdla zasmáli. No pak jsem se podíval na discogs a zjistil, že je tam ta deska za nějakých dvanáct eur, což můj smích trochu brzdí, ale jsem rád, že desku mám, protože jinde bych ji těžko bez brutálního poštovného z ciziny sháněl.

Společně pak jdeme na GUTSLIT, který nás nebaví, ale Magi, jelikož je hrdým vlastníkem krásného barevného trička těchto Indů, tak je z nich nadšen. Mě na jejich setu nejvíc bavil duet s Matym z Gutalaxu. Mexické DISGORGE znám již drahnou dobu z doby, kdy jsem býval dítko střední školou povinné a zase mi to nic moc nedalo. Snad za zmínku stojí jen krkolomná skrčenecká poloha zpěváka, kdy vypadal při zpěvu jako kdyby sral. Jenže pak naběhnul CYTOTOXIN a zase bylo všechno jinak. Takhle vynikající koncert jsem od nich ještě neviděl. A že si nevymýšlím svědčí i konverzace se SODíkem.

Po nich jsem viděl INGROWING, na které jsem se po absolvování jejich vystoupení na nedávném koncertě na Czech Death Festu ale vůbec netěšil. Jenže už když zkoušeli, mi něco nehrálo. V Pardubicích a na Czech Death Festu hráli ve třech, ale na pódiu si svoje nástroje připravují čtyři lidé. Že by se něco stalo? Že se něco stalo nám v zápětí osvětlil oficiální konferenciér Áda, když nám oznámil, že na zkoušku s sebou vzali i bývalého kytaristu Ingrowing a když to bude šlapat, tak že třeba i zůstane dál. Měl by zůstat. Měl, protože to neuvěřitelně šlapalo. To byla uplně jiná kapela než na CZDF, kde se mi nelíbilo na Ingrowing snad nic. Tady to bylo přesně tak jak si je pamatuju z jejich zlaté grindové éry z před patnácti lety. Naprosto perfektní všechno!! Následní INTERNAL BLEEDING je přesně ta kapela, kterou si nemusím poslechnout vůbec a bylo by mi to jedno, ale oni zahráli tak agresivně a hutně a navíc s výborným zvukem. Paráda! A potom BULLDOZER. Ptám se kluků jestli vědí co hrajou a oni mi říkají, že prej už jsme je tam viděli. Dokonce si pamatovali, že zpěvák je v kápi (podle Medvěda) a že zpěvák je Drákula (podle SODíka).

Bulldozer jsem vnímal jako poctu kapelám Venom a Motorhead. Po parádním coveru od Motorhead nastal takzvaný whiskey time. Zpěvák se přisál ke vlašce visky a málem ji spolkl. Na tuhle hudbu nemůže říct nikdo ni zbla. Špinavej zvuk, špinavý songy, špinavá kapela. Cajk. Prošli kolem mě dva člověci a v rukách si nesli vegaburgery. Smrdělo to jak když si náš Medvěd po ránu usere do spacáku. Škoda že nedělají veganský Surströmming. To byste si pochutnali... A pak přišla další kapela o který jsem v podstatě neměl ani páru, že existuje ale kluci ji znali a říkali že to bude dobrý a ono to dobrý nebylo. Bylo to uplně výborný vole!! Řeč je o PYREXIA. Při jejich setu se stal tak trochu trapas, to když Amorfis šel pro piva a podává Medvědovi pivko v kelímku Brutal Assault. Nějak se připletl do obscéňáckých. Takovéhle faux pas by se stávat nemělo... A pět minut na to nám Amorfis oznamuje: Já sem ňákej Miloš a mám neustále žízeň. A ukazuje nám kelímek, který byl ještě před pěti minutami plný a který teď zeje prázdnotou. Na další kapelu jsem se těšil, protože já se těším vždycky na každou kapelu z Japonska. Oni totiž hrají jako kdyby to byl jejich poslední koncert a měli po něm všichni zdechnout. Jenže FUCK ON THE BEACH mě ani trochu nebavili. Zvuk měli divnej a jeden song jako druhej. Ani Darkthrone na geniálním albu 'Transilvanian Hunger' nezní tak špatně a pořád stejně jako zněli Fakondbýč. A jak už je to naším důchodcovským zvykem, další program vynecháváme a odebíráme se do našich lóží k odpočinku. Magi se nám svěřuje, že má uplně rozedřenou prdel a že je to velice nepříjemné. Medvěd mu povídá: Počkej na chatu, mám tam lepicol. To si vezmeš a zejtra z tebe vyjede hovno že se ani utírat nebudeš muset. No a jak je Magi hluchý na jedno ucho (dostal facku při boxu a nepomohla mu ani operace ucha, a pak že sportem ku zdraví...), tak místo lepicol slyšel leprikón a pak když si o to Medvědovi říkal, tak prej, Hele, dáš mi teda toho leprikóna? Mám takový tušení, že se to ujme a až pro to někdy někdo z nás půjde do lékárny, automaticky řekne že chce leprikóna.

No a když už tu zmiňuju Magiho, tak on nejenže neslyší  na ucho, ale taky je to kripl. Vysvětlím později, abych nedojebal pointu, která v podstatě žádnou pointu nemá. Bavíme se takhle ráno jak se nám spalo: Já poudám: Nejdřív jsem nemoh usnout, protože vám tu hulákal Krejtr a když jsem se dokopal ve čtyři ráno, a vypnul to, tak jsem zabral.  Amorfis poudá: Hele jako spalo se mi dobře ale probuzení stálo za hovno. Dostal jsem od tebe (podívá se na Medvěda) facku jak vod Růžičkový. Medvěd poudá: No jo, vona i stará se kolikrát probudí a je celá pomlácená. Já poudám: Mě když maji budit třeba po noční, museji mě tahat za palec u nohy. Jednou mě budili v horní polovině těla a málem jsem je ze spaní prohodil oknem. Amorfis poudá: Jo palec u nohy, je dobrej. Medvěd poudá: Jo, to dává smysl, palec u nohy. Magi se na nás smutně podívá a poudá: Hm, palec u nohy...

A to je právě to Magiho kriplovství. Jako malému Magiáčku mu spadla cihla právě na ten palec, který by mu mohl sloužit jako budítko v dospělosti. Ovšem cihla byla jiného názoru a palec mu rozdrtila na kaši. Aspoň máme v partě kriply dva, neboť náš kamarád Jirka Karel Ondřej Alfonz Josef Miloslav řečený Pavouk, nemá kus palce u ruky. Po nějakém tom zevlování na chatě si sbalíme věci, protože v plánu jsme měli odjet během večera. Ale hlavně byla v plánu tradiční pizza ve městě, na kterou se vždycky všichni těšíme, i když víme, že všichni budem přežraný a pak nás čeká cesta do kopce. A navíc v tom vedru, který se udělalo v sobotu... Pizza byla samozřejmě výborná jako každý rok. Dokonce i samoser od Staropramenu se dal vypít. Sežrat to, na to aby měl člověk zbrojní průkaz. Potíme se jak vrata vod chlíva a po zaplacení okamžitě opouštím prostory pizzerie a jdu ven do stínu na vzduch. A jen vylezu z pizzerie, začne mi vrčet v břichu. Už je mi trapný se tam vracet, tak to v sobě nesu zpět do areálu. Ale až tam jsem to nedonesl. Navíc Magi se za chvíli taky chytnul za prdel a že prej budeme muset zrychlit krok, načež jsem se za prdel chytl i já a opravdu jsme Amorfise s Medvědem nechali vzadu a upalovali jsme za benzinku, kde byly umístěny dvě toitoiky. Jedna byla obsazená, tak pouštím Magiho srát do té druhé jako prvního a čekám netrpělivě se skříženými hnáty až se vytlačí. Když vylezl, nastoupil jsem na směnu já a byla to dlouhá směna. Kouknul jsem co vysral Magi a bylo to jen takový spíš odplivnutí prdelí než něco velkýho. Ovšem já jsem se vyznamenal. Natříkrát se to ze mě vyřinulo v množství větším než velkém. Vysral jsem tam celou pojebanou pětikoalici a bylo zase dobře. Magiho hovínko nemělo jedinou šanci... Teď by tu měla být asi fotka mého hnědého díla, ale nemám, tak sem dám fialový hovno. 

Jelikož je sobota odjezdový den, pivo v areálu si už nedávám. Těším se na točené grepomelo od Birella. Ale když vidím ceduli Sold out, tak si jen povzdechnu. Festivalová nemoc. Když nedojde nejpitější pivo, tak dojde nejpitější nealko. Škoda. Musel jsem si dát dvě coly abych zahnal žízeň. Překvapila mě cena, kdy za půllitr točené kofoly s ledem a plátkem limetky jsem platil 45Kč, což je cena srovnatelná s hospodou. Pod pódium přicházím, když hraje kapela SYSTEMIK VIOLENCE. Hrajou jakýsi hybrid HC, punku a metalu. Moc mě to nebaví. Ale zase pořadatel z hadice kropí fanoušky kolem. A to se počítá!! Nacházím si tedy volné místo na lavičce ve stínu a nějaký cizinec mi chválí tetování Isengard. A pak se otočím doprava a vidím krásnou dívku v krásných růžových plavkách, ve kterých se rýsuje piercing na tom nejkrásnějším místě na zeměkouli, na ženské kundě. Nebo píče, chcete-li.

Koukám na HAGGUS a jsem znechucen - zvuk je bez kytary. Kurva proč? To to ti kreténi zvukařský neslyší? Později vypadne i basa a pak se to zase vrátilo, akorát bicí byly přepálený. No prostě na piču. Kapela naházela do obecenstva nějaká trička a čepice a kazety aby se taky lidi trochu mezi sebou servali a pokračovala dál. Se špatným zvukem. Ale nikomu to zcela evidentně nevadilo, protože na to bláznili jako na všechno. Mám takový podezření že všichni ti co lezou do kotle a paří hlava nehlava vůbec ty kapely neznají a lezou tam jen proto aby pařili a je jim jedno na co. Hlavně že se někde vyváleji, že do někoho vrazeji, že někomu vylejou pivo, že někoho sejmou kanadou do xichtu při skákání v tom lepším případě anebo v tom horším že naháč vám skočí pinďourem přímo na xicht... Když si píšu poznámku o tom, že jsem znechucen zvukem, osloví mě vedlesedící sympatický bard, a že prej Ty píšeš pro nějakej webzin? Odpovídám, že ne, že to píšu jen pro pár svých známých. A on na mě: Růžová veverka? A sakra... Budu si muset dávat pozor na to, co píšu, abych někdy nenarazil na někoho, kdo ty moje slinty nepochopil... Ze sympatického barda se vyklube známé jméno, které pracuje na webu Crumpit.  Další Japonci, které jsme shlédli, byli SPEED NOISE HELL a narovinu, nebejt to JAPka, tak mi na tom nepřišlo nic moc dobrýho. INCARCERATION mi zase přišel jako obyčejný deathmetal s netradičním zpěvem, kdy nejvíc asi zaujala dětská stagedaving. Kluci ale řikali že to bylo dobrý. Oni tomu rozuměji víc. No ale pak nastal čas na zábavu a tanečky. EXCREMENTORY GRINDFUCKERS byli převlečeni za neandrtálská hovada. Rozbalili svoje neandrtálské disco covery říznuté pořádnou porcí grindcore bordelu. Bylo to dobré jako vždy, ale strašně krátké. Půlhodina pro takovéto kapely je žalostně málo.

 

M-40 je další kapela, která není pro mě. Mají dva hlavní zpěváky a jednoho na kytaře. Úplně zbytečně. Myslím, že by to odzpíval s přehledem jen jeden člověk. Nejvíc se mi líbil jejich první pomalý song. MASTIC SCUM jsem měl odjakživa zaškatulkovaného do grindu. Jenže pak jsem je viděl nedávno na NTEY a tam hráli deathmetal. No a vystoupení na letošním OEF by mohl Josef Švejk okomentovat takto: Tak nám zabili grindcore paní Müllerová... Z dříve grindové kapely se stala deathcorová rubanice. Jako hele, ale dobrá rubanice. Deathcore jim sluší, i když skalní fans asi nadšením hýkat nebudou. Při jejich setu jedna z fanynek odhalila svá ňadra a skákala z pódia na lidi. To bylo panečku rukou nahoře aby si sáhlo...

Když zjišťuju, že další kapela HAITUS není nic pro mě, jdu si do auta pro pevnou obuv. Ne proto, že by mi v sandálech byla zima, to určitě ne, protože bylo pořád hnusný vedro a mušky po celou dobu festu otravovaly život jak pan premiér Fiala. Pro pevnou obuv jsem si zašel, protože na druhém prstu na noze mám od narození takovou divnou pihu a ta piha se mi nějak zatrhla vlivem tepla hnusu a prachu nebo co a bylo mi to dost nepříjemné. Jsem zvědavej, co tomu řekne piha dneska v noci v práci až bude zavřená v pracovní obuvi v nesnesitelném vedru a hnusném vzduchu, jaký na výrobní hale máme. Sauna hadr!!

Vracím se na BLOCKHEADS a konečně zase pořádná muzika! Parádní grindcore sypec tak jak ho máme všichni rádi. Bohužel letos jsem takových kapel viděl strašně málo. Nevím jestli ty kapely, které jsem neviděl v noci anebo dopoledne hráli podobně, ale prostě toho tam bylo na můj vkus málo. Následný RAW POWER vyhlašuju jako nejnezáživnější kapelu celýho festu. A ty vole voni hráli snad hodinu a půl. Bylo to nekonečný!! Proč takovýhle píčoviny nehrajou ve 3 ráno nebo v 10 dopoledne? Já upřímě seru na to že jsou na scéně 40 let. S ostatními jsem se shodl, že to bylo utrpení přečkat to. Vycítili to asi i lidi v areálu, protože jich na ně bylo relativně málo. Nakonec jsme to přežili a dočkali se ROTTEN SOUND. A tady se lámal chleba, protože to bylo zase to co chceme všichni vidět a slyšet. Neskutečně dynamický zvuk, skvělá brutální muzika, jo takhle by to mělo být a ne donekonečna to punkový a deatmetalový pidlikání. Při setu Rotten Sound si dovedu představit, že nějaký slabomyslný obyvatel Trutnova bydlící nedaleko Bojiště se strachem v očích volá 112. Hudba Rotten Sound byla jako parní válec s tryskovým motorem. Jednoznačně nejlepší kapela letošního ročníku. Myslím že i samotným MASSACRE, kteří určitě z backstage sledovali výkon Rotten Sound bylo jasné, že budou mít hodně těžkou úlohu, hrát po nich. Nevím jestli to bylo tím, že jsem Massacre odepsal okamžitě po skončení Rotten Sound, ale mě se prostě nemohli líbit. Vím že zahráli dobře a že se to lidem líbilo, ale jak to vůbec mohli přijmout? Po takovém nářezu, co předvedl Rotten Sound mi zněli Massacre jako špatný doommetalový bum čvacht vtip. Nemohlo to dopadnout jinak, než že jsem vydržel pět písniček a pak s Magim odešel. Kluci hýkali nadšením nad Massacre, já nad Rotten Sound. Tady jsme se neshodli. Škoda, že nehráli nejdřív Massacre. To by bylo úplně něco jiného... Loučíme se s Medvědem a Amorfisem, před odchodem za poslední prachy zajdu ještě na zmrzlinu a někdy kolem půl jedenácté opouštíme bojiště a zakončujeme letošní Obscene Extreme Festival, protože další kapely už v plánu nemám a letos jsem vynechal i afterparty show s překvapením, ze kterého se vyklubala Pyrexia. Byl to dobrej ročník, ostatně jako vždycky. Každej si tam našel to svoje. Jen prostě už to není většinou obscénní a dost často ani extrémní a to mi chybí. Příští rok bych si dal goregrindovou středu, a jako headlinera ukecat třeba Blood Duster aby přijeli zahrát... Jo a ty langoše stály zase stopade. Takže výser jako kráva!!

Pro pár nekvalitních fotek kapel, fanoušků a atmosféry klikni sem.