Tenhle den jako kdyby se pořadatelé akcí zbláznili. Však posuďte sami. V mém kraji, tedy královehradeckém, který je na metalové akce všeho druhu často dost skoupý, se na sobotu v mé dojezdové vzdálenosti sešlo několik akcí na kterých bych chtěl být. Že bylo tolik akcí dokazuje i to, že ve dvou řádkách mám tvar slova "akce" pětkrát. Tak například v Kutné hoře se konalo pozdvižení U KOŘENŮ HORY kde mimo jiné zahráli moji oblíbení Mallephyr.
V legendárním pardubickém Žluťáku slavila legendární česká kapela Needful Things své třicáté narozeniny po boku legendárních Rotten Sound. Tahle akce určitě byla legendární.
Jak už název dnešního reportu a minulý čas zmíněných Kutných Hor a Žluťáků napovídá, vybral jsem si to nejčernější co jsem mohl, můj milovaný blackmetal. A nezměnilo na tom nic ani to, že ve stejný den se moje bývalé spolužačky rozhodly pořádat první třídní sraz po třicetidvouch letech od ukončení základní školy. Možná kdyby spolužačkám voněly jejich kundy sírou, plivaly oheň, jezdily na bradatých kozlech s ňadry odhalenými a uctívaly Satana, že bych se k nim přidal. Ale popíjet Sračkopramen v místní hospodě a navzájem předstírat zájem o fotky dětí těch druhých, to fakt ne. A aby byl výčet úplný, nesmím zapomenout na šipkový turnaj, který potěším svojí návštěvou vždy, když se nikde nic neděje. Pomyslný jazýček vah se přehoupl ve prospěch SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ.
Jediná pravidelná čistě blackmetalová sešlost v mém kraji. Na piču, že moji kámoši do metalové zbraně se blackmetalu bojí a jezdí jen na uhlazené deathové koncerty a thrashové pidlikání, takže jsem opět musel vyrazit sám. Budiž jim to ale odpuštěné, neboť se vydali do zmíněného Žluťáku na zmíněnou akci, kde bych taky skončil, kdybych si nevybral černou muziku. Ještě než jsem vyrazil do Hradce, stavil jsem se na turnaji v šipkách kde jsem skončil někde uprostřed. A ještě že tak, protože kdybych ještě jednou vyhrál, už bych musel odstoupit z turnaje, abych stihl šestý Švarcesový Kénigrac. No i když... Do Pavijána přijižídím asi deset minut před plánovaným začátkem blackmetalového večírku. Platím vstupné 300Kč (podle mě to bylo málo a myslím, že pan pořadatel na tom zase prodělal bačkory). Pak podporuju kapelu Sukkhu a kupuju si jejich LP. Chtěl jsem i tričko, ale to se mi nelíbilo. A to že se mi nelíbilo, se zase nelíbilo jejich basačce. Upřímně, bylo jí to uplně jedno, jestli se zrovna mě líbí nebo nelíbí jejich tričko, ale i tak promiň že se mi nelíbí. Cestou s deskou do auta podporuju kapelu Kraake a kupuju si jejich tričko. Protože se mi líbí. Pak se konečně porozhlídnu po klubu, jestli tam není někdo známej. Kromě několika členů kapel a pana pořadatele nikdo. Ale jinak bylo zaplněno pěkně na první pohled. Téměř všechna místa k sezení byla obsazena povětšinou černě oděnými xichty, jak doporučuje etika na slušný blackmetalový koncert. Zajdu si pro pomelovýho Birella a víš co? Nebejt toho hnusnýho vedra, který tak nenávidím, tak by mi nechybělo vůbec nic.
Vlastně jedna věc mi chyběla, a sice začátek podle plánu. Vysvětlím, aby nedošlo k nějaký mejlce. Vždycky tady prskám na to, že se začátek koncertu posune tu o půl hodiny, tu o hodinu. Začínat se podle informací na facebooku mělo v 19:30 hodin. Když se nic nedělo, sednul jsem si ke dvoum takovým postraším sympaťákům, kteří jak jsem pochopil, přišli už v hodin 18, neboť prý "Na plagátu bylo napsaný vod šesti." Nevim, plakát jsem neviděl, řídím se tím, co se objeví na sociální síti. Dědkové pokračují: "Vono by to už začlo, ale vedle hraje nějaká filharmonie, tak se musí počkat až dofidlaji." Ty vole to si děláš prdel!! Proč kurva nepočkaji filharmonisti až skončí Schwarzes Königgrätz? Už od 5. března věděli, že tam budeme mít černou mši. A pak jsme to my, kdo musí pokorně sklopit hlavy, držet hubu a krok? FUCK!! Ovšem pokud filharmonie svoje fidlání ohlásila již před pátým březnem, naše ponížená pozice byla na místě. Je zajímavé, že docela hlučná dětská diskotéka s trdelníkem a skákacím hradem, která probíhala na druhém břehu řeky, jim nevadila... No nic, budem doufat, že houslistům popraskaly smyčce, dirigent dostal uprostřed představení průjem a flétnistky měly akutní záchvat zvracení. Naše černé hodování tedy začalo v půl deváté kapelou DARK METHODISM. Je zajímavé, že tahle banda má z vystupujících kapel co do počtu nejvíc vydaných CD, na scéně je už relativně dlouho a dostali pozici otvíráku. Jak jsem záhy zjistil, pozice to byla asi oprávněná. Musím trochu kritizovat. Né že by se mi to nelíbilo, a možná že můj úsudek je ovlivněn tím, že jsem se začal nekontrolovatelně potit, kdy se moje chabá tělesná schránka patrně rozhodla vyloučit všechny sračky co jsem za poslední měsíc vstřebal ve formě potu, ale nějak mě jejich hudba, kterou bych označil za black´n´roll nebo punk´n´black, navíc s takovým zasviněným zvukem, zkrátka mě to nějak zvlášť na prdel neposadilo. Jenže co já vim o blackmetalu. Vlastně dohromady nic. Třeba právě takhle to má znít. Kapela to určitě takhle chtěla, protože jinak by po čtyřech vydaných CD něco vymyslela. Když ke mě později před třetí kapelou přišel mladý sympatický muž s tím, že ho neznám, ale on že moc rád čte tyhle moje blitky, tak on to vystihnul naprosto přesně, když jsme se chvíli bavili právě o Dark Methodism. Prohlásil totiž "Hele, snažili se, no..." A přesně tohle to vystihuje. Mě samotnýho by tenhle výraz hodnocení nikdy nenapadl, takže jsem mu rovnou vpálil, že jeho hodnocení použiju. Díky kámo, vytrhnul jsi mi trn z prdele!
Hned jak dohrají, jdu se vyvětrat a cestou podporuju kapelu Necromanth a kupuju si jejich tričko. A posílám jedno veliký sorry týpkovi, co tam kvůli mě prohrabal a přeházel celou bednu triček, než našel XL, který se mi ale zdálo malý, takže jsem škemral o 2XL, který se ve výsledku vůbec nemuselo hledat, protože jeden exemplář visel na ramínku jako předváděcí kousek, a které když jsem si zkusil, tak jsem zjistil, že je mi velké (sláva, ještě nejsu takový vypíčený tlustý kokot), takže jsem zase pak vysíral, že chci XL. Tyhlety velikosti, kdy každý výrobce má tričko jinak veliký, je peklo. Chtěl jsem pak ještě podpořit samotný festival koupí festivalového trička, ale měli už jen velikost L, a to by nebylo nic pro mě. V tom bych už vypadal jak vypíčený tlustý kokot. Tak snad příští rok a předobjednávám si bílou verzi. Děkuji. Když se vrátím do víru dění, rozcvičují se KRAAKE a dle zvukové zkoušky to bude zvukově i hudebně jiná liga. Ale úplně jiná! Pan zpěvák Ježek si vyzul svá bagančata, poté sundal ponožky, načež se objevily jeho trollí ladné nožky, čímž bylo potvrzeno, že je vše připraveno a může se začít hrát, což se po krátkém krákajícím intru také stalo. V porovnání s předchozí kapelou vás při poslechu Kraake MUSELO napadnout Ty vole tohle je blackmetal! Mnohem hlasitější než předchozí kapela, mnohem rychlejší než předchozí kapela. A taky mnohem lepší. Kurva to byla taková smršť! Nevim co se divím, však jsem je před měsícem viděl v Litoměřicích a tuším měli i stejný setlist, ale tam se mi zdáli pomalejší. Možná to bylo pivem, které jsem si v Litoměřicích dopřával oproti hradeckému koncertu, kde jsem si pivo nedopřával. Kraake v mých uších bez debat kraakají vyšší příčky blackmetalové extraligy. A třeba se poserte. A nemyslel jsem si to sám. Odezva od lidí byla velká a dokonce došlo i na pařbu v první lajně, včetně kudrnaté sympaťačky, která své kadeře ani na chvíli nenechala v klidu a celý set poctivě proházela hlavou. Dobře ty!!
Ty vole to je strašný ty moje fotky :-) Už bych asi fakt měl zakoupit nový aparát na pořizování fotek. Hele jednou možná. Ale spíš ne. Jsem srdcař a telefon s třípalcovým displejem kterým to fotím, prostě nic nepřekoná. Vždycky mám velký problém najít nějakou použitelnou fotku. Když si vezmete tu co vidíte výše, že je nejpovedenější a nejostřejší ze všech co jsem s Kraake vyfotil, tak si asi plácnete o čelo jako tihle magoři. To už se ale po lokálu začínají pohybovat zmalované dívčí xichtíky a chlapské xichty z kapely SUKKHU. Vypadají všichni skvěle, nicméně zpěvačka svou vizáž dotáhla k dokonalosti. Nádhera!! A pokud mě zrak nešálil, tak zrzavá!! Teď by tu měl být slintající smajlík ale taková věc se k blackmetalovému koncertu nehodí. (Kdo holduje zrzkám, nechť se podívá na tenhle jinej můj blog.) Vizuálně dokonalá zpěvačka, později za mikrofonem perfektní, pohybově bych to nejlépe ohodnotil udiveným obličejem a zdviženým obočím. Stejně jako všichni z kapely. UFF! SODík mi psal, že jsme Sukkhu s touto zpěvačkou už jednou viděli u Faráře, já si myslím, že neviděli, takže jsem bral tuhle sestavu Sukkhu pro mě jako novou. Začátek koncertu měli vyveden dramatickým nástupem z útrob hospody, kdy svižnou chůzí jeden po druhém neohroženě přišli na pódium. V tu chvíli mě napadlo, jak by podobný nástup provedli třeba na Wackenu, mezi 80ti tisícema lidí... Co se týká designu, měli to fakt vymazlený. A nyní nastává opět kritická chvilka mého telefonu, který si vybral stávkující chvíli v tu nejnevhodnější chvíli, protože si na chvíli vyměnila zpěvačka pozici s kytaristou a já měl chvíli na to, abych si ji vyfotil z blízka. Jenže v tu chvíli na chvíli prostě telefon vypověděl poslušnost. Takže máte peška. Najděte si to na síti od profesionálních fotografů. Stojí to za to!! A při tom si můžete poslechnout velmi pěkný rozhovor se třemi členy Sukkhu. Myslel jsem si, že Kraake ten večer nebudou mít už konkurenci, ale hele je Sukkhu! Jeden neví, co se mu líbilo víc. Šlapalo jim to neskutečně a snad kromě jakéhosi rušivého pískání v začátku setu, byli absolutně boží... tedy čertí... Však i tympány byly KONEČNĚ výborně nazvučené. Více slov netřeba.
Když Sukkhu sklidili svoje fidlátka, naběhnou čerti z planety NECROMANTH. Oni byli jedinou kapelou večera, která měla v sestavě dvě kytary. Hned jak spustí, tak si člověk vybaví devadesátkový ranný Gorgoroth, který všichni tak milujeme. Hudba Necromanth se nese právě v duchu prvních třech gorgorotích alb. Nebo aspoň mě to tak přišlo. Trochu mě nasralo, že se oddělilo zrno od plev a dav asi padesáti lidí na poslední kapelu prořídl zhruba na polovičku. Ti co odešli neměli možnost shlédnout čiré nasrané zlo vložené do rychlých, syrových songů, které byly proložené pomalými epickými pasážemi. Valím uši jak hrajou dobře. Jedna píseň, tuším čtvrtá nebo pátá od konce, to byl vyloženě rituál. Vole to by filharmonici čuměli!! A stejně jako Sukkhu měli nástup na pódium, Necromanth měli obdobný výstup, kdy jeden po druhém opustili prkna co znamenají peklo a nechali tam jen kytaristu, který dorifoval do finále a stylově tak zakončil šestý ročník Schwarzes Königgrätz. Velká škoda, že Necromanth nemají žádné LP a dokonce ani CD. Mají jen MC a to je pro mě KO. Tak snad se brzo dočkám a budu si moct něco koupit do mé skromné sbírky. Velký dík panu pořadatelovi za to, že do toho zase šel a že na tom zase nejspíš prodělal trenky nebo bačkory, nebo něco jinýho. Potlesk ve stoje kámo!!
A pro zasmání několik párů fotek pro představu, z čeho jsem vybíral ty výše... Stačí kliknout sem.
Sychravej podzim, dovolená v sobotu, cesta na sever a tři kapely v klubu se SODíkem. To se stalo 18.10.2025. Jak je zmíněno, musel jsem si vzít den dovolené, protože z nějakého důvodu mají pořadatelé potřebu koncerty zajímavých kapel pořádat v termínech mých pracovních víkendů anebo v Praze. Obětoval jsem tedy jeden den dovolené, abych po páteční noční uštědřil tělu odpočinek v podobě tří hodin spánku a po procitnutí jsem vypálil směr severní Čechy na koncert černého trojlístku. Cestou jsem potkal řidiče jak pospíchající, tak zpomalující. Obě sorty byly na ránu mezi oči. Obzvláště pak řidič Hjůndaje stříbrné barvy a řidič černé Oktávky kombi, by zasloužili za svou demenci vykastrovat. Že jsem kousek od Ústí nad Labem, prozrazovaly čimdálvětší díry v silnici a stále inteznivnější zápach. Po zabydlení v Hotelu SOD, jsem rozhodl, že půjdu s přáteli na pivo do jedné výborné hospody v Ústí, které leží nad Labem. Dávám si dvanáctku Mazel a jsem okouzlen. Jednak výbornou chutí chmelového moku, ale mnohem víc servírkou, která mi ho přinesla. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Do jejich okatých očí a zubatých úst. Chtěl jsem si ji inkognito vyfotit, ale byl jsem tak vykolejený z jejího teen svěžího vzhledu, že jsem nedokázal vůbec telefon odemknout. Nevadí, vždycky když kolem nás prošla, pozorně jsem si ji prohlížel. Naštěstí svůj pohled na mě neopětovala, protože kdyby jo, tak bych se roztekl potem na té židli. Každopádně tuto hospodu jsem navštívil podruhé a podruhé maximální spokojenost. Takhle by měla vypadat každá putyka a na světě by bylo zase krásně. Když se nachýlil čas, můj hoteliér zavelel, že cestou na nádraží mi ukáže několik krás města. I když bylo venku světlo i tak tam byla všude tma. Měli by si to tam už konečně pořešit trochu.
Do Litoměřic jsme se dokodrcali s Českými drahami. Následovala čerstvá procházka po městě do klubu Baronka, kde se akce konala. Po příchodu zjišťujeme, že jsme prvními platícími fanoušky blackmetalu. Snad to nebude návštěvní fiasko. Dáváme si po žejdlíku. Kvalita obsluhy, chmelomoku, jeho cena i prostředí rapidně klesla v porovnání s hospodou, kde jsme ještě před hodinou a půl seděli. Popíjíme Svijanskou jedenáctku, hovoříme a popíjíme až se propijeme a prohovoříme do hodiny dvacáté, kdy vstupujeme do koncertního sálu, páchnoucím vlhkostí a zatuchlinou, jako v nějakém nevětraném sklepení. První kapela, jmenovala se GOAT CULT, doladila své nástroje a ještě na chvíli seskočí z pódia, co znamená vlhko a smrad, a já sleduju krysu, která přiskákala odněkud zezadu a po hlavě to zalomila do štěrbiny mezi pódiem a reprákem. Asi to byla blackmetalová krysa.
Ve 20:10 hodin litoměřického času nastupují GOAT CULT, kteří byli na letácích označováni jako blackened thrash death. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel a jelikož nemám ve zvyku naposlouchávat neznámé kapely předem, trochu mě překvapilo co vlastně hrajou. Moc thrashe, deathu ani blacku v tom nebylo. Stejně tak mě překvapil zvuk, který byl opravdu dobrý. Byla to moje třetí zkušenost se zvukem v tomto místě, takže můžu porovnávat. Oproti dvoum předchozím mým návštěvám, kdy byl zvuk buď špatný, nebo přepálený nebo obojí, byl rozdíl, jako dívat se na gay porno mentálně postižených vs. šoustání holky od vedle. Tím jsem chtěl říct, že zvuk se opravdu povedl. Ovšem hudebně mě to moc nebavilo. Přišlo mi to jako taková Ironmaidenní bumčvacht zprzněnina všeho možnýho. Každopádně odezva u lidí byla, takže dobrý. Nakonec já hudebně nikdy nic nedokázal, takže můžu držet maximálně tak hubu a krok. Dnes budu hodnotit číslama a z mého pohledu-poslechu si GOAT CULT zaslouží 5/10. Jedna píseň mi zněla jako nějaký politický hardcore a to já nemám rád. Ale měl jem už pět piv tak Alláhví co jsem to slyšel. Ke konci kapela děkuje, že jsme přišli v tak hojném počtu. Odhaduju tak 40 lidí. Na tenhle klub je to opravdu hodně, pokud mám porovnávat s předchozíma mejma dvouma návštěvama.
Tou dobou si uvědomuju, že abych si mohl na malém koncertě dát pivo, musím jet 200km, vzít si den dovolené a zařídit ubytování. A ještě noční odvoz po skončení. V mém rodném kraji se mnou na koncerty nikdo jezdit nechce většinou. Všichni mají moc práce nebo potřebujou nutně odpít ten večer pár lahváčů ze sklepa. U vstupu jsem zjistil, kolik je prodaných lístků a fanfára TAMTADADÁ!! 59 platících člověků!! Tolik se přišlo podívat na druhou kapelu, TRAUTENAUER 666, kterážto není moc často vidět.
Člověk by mohl říct: "Ty píčo, vyplatilo se ti to se tam srát takovou dálku?" a já můžu s čistým svědomím odpovědět "Píčo, vyplatilo píčo." Ve 21:10 hodin začínaji zvučit páni z Trauče, na pódiu se objevují nějaké svícny, lebky lidské i zvířecí, kostěné kříže. Outfity kapelních Trautenberků doznaly oproti předchozí kapele podstatných změn o nábojové pásy, řetězy, zlověstné šminkování, zkrátka všechno bylo jak má být. Vše nasvědčovalo tomu, že je kapela připravena vrazit nám Krakonošovu blackmetalovou berli do našich páchnoucích prdelí. Začíná se středověkým intrem (jak to nazval SODík), které je zakončené vyplivnutím ohně do obecenstva a popliváním hořlavou tekutinou těch, kteří stáli poblíž. I já schytal pár kapek. Páni ministři zdravotnictví v covidových dobách nedávno minulých, by z toho měli hlavu jak pátrací balon. A pak si někdo zákeřně v tom nevětraném vlhkém prostoru usral. Bylo to nechutný, ale TRAUTENAUER 666 hráli tak skvělý rokenrol, že smrad z něčí prdele ignoruju a jako přikován vychutnávám Krakonošovu černou mši. Jednoznačně skvělý a nejlepší Trautenauer v mojí Trautenaueří kariéře. Možná to bude vypadat, že jim lezu do prdele nebo tak něco, ale nemám proč. Jejich set byl perfektní. Nevim jestli to vůbec můžu napsat, abych se nerouhal, ale jasný: Marduk na CZDF byli Marduk na CZDF. Impaled Nazarene tamtéž, byli Impaled Nazarene tamtéž. Enthroned v Ostravě, Tsatthoggua na NTEY... mám tyhle kapely fakt rád a poslouchám je třicet let, ale TRAUTENAUER 666 si ten večer všema vytřeli svoje trutnovský prdele. Jak se mi svěřil SODík u čtvrtého songu: "Nic lepšího už nebude." I on vnímal vystoupení TRAUTENAUER 666 jako velmi povedené. Mě to chvílemi znělo jako blacková verze punkových alb od Darkthrone a například píseň "Destrukce", jako by Darkthrone z kundy vypadala. A kdo mě zná, tak ví, že Darkthrone co? Že Dakrthrone obdivuji od svých čtrnácti let. Nemám co bych dodal. TRAUTENAUER 666 hodnotím maximálním počtem 11/10 a třeba se poserte.
Venku vyžebrám cígo (díky kámo!) a dávám další pivo a je mi tááááák dobře. Je na piču, že u nás díky tomu v jaký prdeli žiju, nejsou noční spoje a nemůžu si tedy dát na koncertech pivo, protože musím řídit. S pivem je to vždycky tak nějak lepší no... KRAAKE zahajují svojí havraní show ve 22:40 hodin.
Zpěvák oděn v kápi s mumií nějakého klacku nebo kořene v ruce, s pařáty pověšenými na krku, kráká do mikrofonu jak zběsilý, kytaristi drhnou struny ve stylu Sonog a Fram a vzadu v krysím doupěti jede pan bubeník škopky jak čipmánek na speedu. Hned druhá píseň "Samota severu" mě posílá do kolen a definitivně lapen havraním pařátem jsem u třetí písně, která pochází z aktuálního alba. Jsem naměkko. Ovšem musím bez přehánění sdělit pracujícímu lidu, že TRAUTENAUER 666 se pro mě ten večer stali vítězy. Sorry Kráákové... Když byl ohlášen konec show, přídavek se sice vyvolával, ale ne dostatečně silně, jak by si pan bubeník přál, tak vyběhl z krysího hnízda a do mikrofonu zvolá "Tak já se tady potim a vy nic jo?" Ozve se smích a následuje poslední song večera, píseň "Fram" z alba "Fram" a je konec. KRAAKE si u mě vykraakali 10/10.
Po skončení chvíli kecám s kytaristou Trautenauer 666 o kapele Trautenauer 666, ale protože na mě nedočkavě mává čarodějnice Jana a její druh, kteří se stali naším taxikem a já jim za to upřímně děkuji, opouštíme Baronku do chladného pozdního večera. Byla to kurva dobrá sejšn!! Jen ten návrat v neděli v podvečer na noční šichtu nebyl nic moc...
Zanedlouho se bude na drsném Severu konat narozeninová akce Bálisových aktivních kapel (Wyrm, Kraake, Unclean) a já tam jaksi nebudu moct být, takže taková malá záplata v podobě jedné jeho kapely (Kraake) na pardubické zastávce v Ponorce mi byla malým zadostiučiněním. Dva detmentály, jeden trešdet a jeden blek vystřídal moji rutinu sobotních šipkových turnajů. Naložil jsem Medvěda a vyrazili jsme vstříc městu, ve kterém mají jednak perník se soplovou polevou a jednak hokejový tým, který neumí hrát hokej. Cesta byla prosta debilů a tak jsme se s medvědem po několika desítkách minut vykulili z automobilu pár minut před oficiálním začátkem akce. Zdravím se s Kubajem Kénigracem, zdravíme Kocoury a zjišťuju, že stav návštěvníků je uspokojivý. Pospíchám na Birella, neboť mi vyschlo v hrdle a ještěže jsem měl ten večer v popisu práce ovládat volant, neboť kdybych neměl a chlemstal pivo, asi by mě odnášeli nohama napřed jakou jsem chytl slinu. První Birell zasyčel během pár minut. Když začíná zkoušet Svinibrod, jdu si pro druhého a ten se ve mě ztratí ještě dřív, než zmínění začnou hrát.
SVINIBROD začali s dvacetiminutovým zpožděním a zahráli nám muziku, které vůbec nerozumím. Jednalo se o jakýsi hybrid thrashe a deathu s různými vokály od stylu Anthrax až po deathmetalový murmur. Medvěd například o nich řekl, že to není nejhorší. Já bych klidně šel i dál a řekl bych že byli dobří. Dokonce i několik hlav jsem zahlédl třepat se.
Hned jak ukončili své pidlikání bylo v plánu zakoupit si tričko Kraake, ale žádná s sebou kapela nepřivezla, takže mám smůlu. Mířím na dalšího Birella a pak žvaníme s Marjánem, který se objevil v průběhu svinibrodího vystoupení. Při družném hovoru nám aspoň rychleji uteče příprava mých osobních headlinerů KRAAKE. Ti začali s půlhodinovou sekerou, ale čekání se vyplatilo. Kapela má na kontě stále aktuální album "Sonog" v krásně vyvedeném dvojvinylu (na CD jim to vyšlo taky) a právě první dvě písně byly z tohoto opusu a byla to pastva pro uši. Blackmetal severského střihu, chvíli pomalý a hravý, chvíli rychlý a dravý. Ježek své hlasivky modeluje v zaběhlých konvencích tohoto hudebního žánru, Bális vzadu může bicí rozmlátit a kytaristi hladí své miláčky pověšené na ramenech.
Všechno dohromady s jakous takous image, kterou představoval nějaký klacek v Ježkových (zpěvákových) pazourech, zdánlivě smrdutá kápě na těle páně Ježkova, nechutný náhrdelník ze slepičích, nebo možná havraních, pařátů, ... nebylo toho mnoho ale to vůbec nevadí. Osobně by mi stačil u blackové kapely jen corpsepaint. Myslím, že se to libilo všem, protože dokonce vznikl i takový jakoby kotel v předních řadách. Beru to tak, že blackmetal není hudba, u které by musel nutně probíhat circlepit. To by bylo dost gay. Muzika se otírala o obě vydaná alba a znělo to všechno opravdu skvěle. Jen mě trochu zamrzelo, že pokud se nemýlím nezahráli majstrštyk "Sonog" ze stejnojmenného alba. Tahle písnička zaslouží minimálně šesté až desáté místo v hitparádě rádia Kiss!!
A poněvadž mám z toho pojebanýho Birella naplněný močový měchýř, jdu ven z klubu trochu nadýchat se čerstvého vzduchu a pochcat nedaleký strom. A pak hned pro dalšího Birella, neboť jsem naprosto nepoučitelná Růžová Veverka. Následuje kapela KLAN, která celý večírek pořádala. Třicet šest minut po dvaadvacáté hodině při zkoušce zazněla z nástorje pana kytaristy Metallica a chvíli na to Klan začali svým hutným deathmetalem ničit posádku Ponorky.
Trochu mi vadila předimenzovaná basa a jednotvárný zpěv. A taky fakt, že měli dvě kytary ale slyšet moc nebyly. A taky plný močový měchýř. Ne, dalšího Birella si už nedám. Bych se nemohl dochcat po tom. Klan rozpohyboval osazenstvo tak, že ti co měli nejvíc vypito circlepitovali, ti ostatní si od nich drželi odstup. Klan zakončili svoje klanování sodomáckým coverem "Agent Orange", který utvořil kotel přes půl klubu. A to i přes to, že díky zvuku, který byl převážně o kopácích a base, v tom "Pomerančového Agenta" poznali jen fanoušci kapely strýčka Toma Angelrippera.
Jak je vidět na přiložených fotografiích, moc jsem se s tím nesral. Můj telefonní aparát v klubových podmínkách prostě není sto vymyslet kvalitnější fotku. Berte nebo nechte bejt... Kocouři s Medvědem šli na cígo, zatímco se připravuje MELANCHOLY PESSIMISM, kteří jsou z Uherského Hradiště a hrají zkurvený deathmetal, jak poznamenal pan zpěvák. A hráli ho kurva dobře!!
Dle mého o třídu lépe než Klan. Také měli o třídu lepší zvuk s o třídu řezavějšíma kytarama. Sice se musel po dvou písničkách opravovat mikrofon, ale když se problém vyřešil, zvuk u sloupu byl jako víno. Bohužel jsem své sloupové místo musel opustit, neboť díky velmi slušnému kotli tam začalo být nepohodlno. Přímo před zvukařem ten zvuk už nebyl takový. Každopádně muziku hráli fakt super a potěšil mě třicettři roků starý flák "Melancholy Pessimism" ze stejnojmenného dema, které jsem jako puberťák střední školou povinný sjížděl velmi často. Pan zpěvák, velmi sympatický bard, nás mezi písněmi obšťastňoval zábavnými hláškami a celé to bylo prostě super. Dal bych jim po Kraake druhé místo. Třetí u mě skončili Svinibrod a nejméně se mi líbili Klan. Chlapi sorry. Ale viděl to tak i Medvěd a Medvědům není radno co? No? Medvědům není radno odporovat vole.
Jakýmsi rozloučením se s festivalovou sezónou roku dvoutisícého dvacátého třetího, který byl pro mě osobně festivaly naplněn na maximum (květen NTEY, červen CZDF, červenec OEF, srpen DCP), což možná do budoucna budu muset omezit, se stal UNITED IN BRUTALITY. Jenže když ona je moje milovaná žena vždycky tak nadšená, když vypadnu na tři až pět dnů z baráku a zklamaná mě při mém návratu vítá slovy "To už seš tady?", tak já ty koncerty a festivaly vlastně navštěvuju jen kvůli jejímu dobrému pocitu. Tak moc ji miluji... Dobře, tak už jsme všichni dozvraceli a vrhneme se na festival, který jsem už na jaře označoval za nejlepší akci tohoto roku. Jak to dopadlo se dozví nenáročný čtenář níže. Do kempu u Ferdinanda jsem letos z naší party jel sám (!!!), protože pro Magiho tenhle festival není, on je spíš na ten Deathcore a gore, Medvěd s Amorfisem naprosto nerozvážně už na jaře naplánovali cestu na otočku na koncert ...And Oceans, který se konal v horoucích prdelích v termínu festivalu a na který nakonec samozřejmě nejeli právě proto, že se konal v horoucích prdelích. Já uvažoval rozumně a když jsem na plakátu uviděl jako bonus i tři blackmetalové kapely, Srbská kamenice pro mě byla jasná volba, stejně jako pro toho ogara poctivá káva Jihlavanka ve známé reklamě. Chatku jsem tedy zabůkoval i když jsem vůbec nevěděl, jestli ji naplníme.
Jirka, takřečený Karel, zlořečený Pavouk, neboli Spajdrmen přislíbil, že v chatce se mnou složí po proposlouchaných dnech a vypitých hektolitrech piv velmi rád svá záda na postel a posledním do naší tříčlenné party byl dnes ještě nezmíněný SODík, který též nedbal řečí o koncertě ...And Oceans a jako rozumně uvažující člověk nezazmatkoval a stejně jako já, zakoupil už na jaře vstupenku na podzim na United In Brutality. Tato akce byla v kempu u Ferdinanda poslední akcí pod hlavičkou pana Prokoše. Od příště se jeho festivaly stěhují do jiné lokality, o čemž se jistě zmíním v reportu za 8 měsíců. Vyjel jsem tedy sám s tím, že se s klukama sejdu až na místě. Ale že se s jedním z nich sejdu takovým způsobem, že jsme ke kempu přijížděli hned za sebou, jsem nečekal. Po zaplacení parkovného, zabydlení se a okouknutí situace (téměř nulová návštěva) jsme zašli na první pivo. K dispozici byla jedenáctka od pivovaru Březňák, a dvanáctka od Zlatého bažanta anebo polotmavá třináctka od pivovaru Beránek. My si dali za 40Kč Březňáka a upřímně, nebylo to dobrý. Jestli to byly první piva, nebo to ten bezpředněvrchnězubý (to jako že neměl přední vrchní zuby) kluk nějak ošulil, nevíme. Každopádně když jsme si šli pro druhé pivko, pochválil jsem mu zuby, načež se na mě upřímě nahněval, což nechápu, když jsem mu je pochválil. Jasně, neměl je tam, ale kdyby měl, byly by hezký. Druhé pivo bylo už dobré a s oním klukem jsme se pak zkamarádili a na pivo jsem chodil povětšinou k němu. Zubní hněv byl tedy zakopán. Slabá kritika se z mých úst snesla na programovou kartičku, která byla opět pro šeroslepé hůře čitelná, protože pozdější kapely v programu byly napsané tmavě žlutou až jakousi oranžovou na černém podkladu. Nevím proč to pořadatelé tak hrotí designově. Přece v jednoduchosti je krása. Černá na bílém, popřípadě bílá na černém. Nic se nečte líp. Honem jdeme koupit vstupenky na příští rok na jaro na Nice To Eat You festival a já jsem hned o 4 tisíce lehčí, protože kupuju i pro kluky, kteří nepřijeli. Po zkásnutí 3500Kč za ubytování (tisícovku zálohu jsem platil už na jaře) jsem tak byl mínus sedum a půl litru za hodinu. Dobře já... Z čtvrtečního programu vypadla kapela Devilpriest, kterou chtěl vidět Spajdrmen, takže trošku pičoval ale ne moc, protože o tom věděl už dopředu. Čekáme na SODíka až se na to vykašle v práci a dorazí za námi a už se nemůžeme dočkat první kapely. Vždycky mezi festivalama jsme nadržení na živou muziku, takže i kdyby hrála sebevětší sračka, bude se nám to líbit. Když vidím přijíždět známou dáčiji bílé barvy, řikám Spajdrmenovi: "Hele SODík přijel. Serem na něj." Vůbec nevim proč, ale oba jsme se začali řehtat. SODík přijel akorát, koupil si pivko a začala hrát první kapela COWER. Již jsem je jednou viděl v rámci festivalu Orthodox fest a na rozjezd jsou tyhle tak nějak zábavový kapely prostě v pořádku. Navíc ta nekontrolovatelná erekce z absence muziky mezi jednotlivými festivaly... Cower byli prostě v pohodě i když jsme na ně nevydrželi celý set. Měli jsme si toho tolik co vyprávět za ty tři týdny co jsme se neviděli. Sedíme tedy u stolu a mlčíme a najednou přijedou velkej Jára s malým Járou a já malýmu Járovi chválím jeho tričko Darkthrone a druhým dechem ho zpražím, že já mám tento motiv na mikině zipové a také vytetovaný na noze. To aby si nemyslel, že je něco extra... Zašel jsem si koupit tričko o velikosti přežraného atleta, tedy XXXXL a sám na to čumím jak blbec, že mi ani není moc velký. Když oni menší neměli a já ho chtěl...
Druhá kapela ve čtvrtek už od začátku pro mě byl jasný headliner. Byli to KRAAKE, které jsem ještě neviděl ale vím, že jsou dobří. Soudě tak dle desky, kterou jsem onehdá zakoupil za plitký peníz na nějakém šopu ve výprodeji. Kraake zahráli skvěle. Skvělý blackmetal. Uplně boží!...ehm satanový. Prostě takové, jaké to mělo být. Nepotřebuju ke štěstí vidět Gorgoroth a Kampfar, nebo nějaké jiné hvězdy na monstrfestivalech. Bohatě mi stačí ke štěstí Kraake v Srbské Kamenici. A i lidem se to líbilo. V jejich tvářích bylo vidět štěstí. Nebylo nás tam sice mnoho ale všichni byli nadšeni. Nikdo nečekal, že by se to takhle mohlo povést, protože přeci jenom, tento festival, potažmo všechno co pořádá Láďa Prokoš, se vždy obešlo bez blackmetalu. Nevím proč je blackmetalu na festivalech, když už tam nějaký je, tak málo. Takže budu jen tiše doufat, že si pořadatelé jen tak oťukali náš zájem o blackmetal a že třeba příště bude o jednu podobnou kapelu více. A klidně zase jen ve čtvrtek a klidně zase českou scénu. Na WC jsem se od jednoho močícího dozvěděl, že "je lepší se pořádně vychcat, než si špatně zamrdat. Tý vole ten blekmetal byl skvělej. Sem to držel ale neodešel jsem. Kraake to tady rozsekali." Moje slova!! Kraake při vystoupení věnovali jednu písničku i svému kamarádovi, který se na ně přijel podívat až z Norska.
A hned další kapela opět nadchla. SUKKHU jsem letos už jednou viděl, nebo to bylo loni? kdo si to má pamatovat... Vždycky rád vidím ženy v metalu a kapela Sukkhu nám nabízí hned dvě upírky. Jednu na zpěvu a druhou na strunném nástroji. Ovšem mít dívku v kapele s sebou přináší riziko, že když zakřičím obligátní "hobluj pičo!", nemuselo by se to setkat s takovým úsměvem, jako když v kapele žádná dívka není... Nesmí chybět Vlasta, který chodí kolem kotle a na krku má bafomet, jak zpívá František Štorm na skvělém albu "Mantras" od Masters Hammer. (I když nevím proč Vlasta, když na tympány hraje Honza Přibyl....) A samozřejmě zbytek kapely a hodně dýmu a spousta vřískání a riffů a šminků.... Opět smekám předkožku, já mám blackmetal prostě rád. Navíc mi nějak víc začalo chutnat pivo a lil jsem jedno od druhého, což mělo za následek něco, o čemž se zmíním později. Kapela Sukkhu zaujala snad každého, protože venku nezůstal vůbec nikdo. Při jejich setu jsem polknul dvě píva. A předtim nevim kolik piv, takže na další kapelu HENYCH666 jsem byl slušně pod parou. Pamatuju si ale že pro mě Henych byl zklamáním. Čekal jsem něco jiného. Celý mi to přišlo jako revival band odněkud z Horní Dolní. Já vím, že se rouhám, protože Vlasta Henych je pro mnohé modlou. Já v něm viděl obtloustlého staříka snažícího se těžit ze své minulosti u TORRu. Sorry. Ale bylo mi to co? Bylo mi to jedno. V žilách mi proudil Březňák a já se těšil na český ČAD v podobě poslední čtvrteční kapely HEJTMAN.
Vůbec nevím, proč jsem si je zaškatulkoval jako český ČAD, když ve čtvrtek mi tak vůbec nezněli. Teď by se tu hodila věta že "asi jsem měl málo piv" ale to fakt ne hele. Dokonce se mi i SODík svěřil, že mě takhle opiveného ještě neviděl. Zkrátka a jednoduše užil jsem si písničku Píseň černých vran, kterou si Hejtman vypůjčil od legendárních Maniac Butcher a zbytek Hejtmana jsem bral jako hudební kulisu k mému vrávorání. Po Hejtmanovi stále nemám dost a tak si jdu pro pivo a sedám si u stolu ke kamarádům na lavičku. Možná to bude ta samá lavička, ze které jsem spadl tady, protože mě opět vyhodila ze sedla ošklivým způsobem. Spadl jsem dozadu, jebnul jsem se o hranu stolu do zátylku a samozřejmě na sebe vylil celý pivo. To mám za všechny ty sračky co tady píšu a jak pomlouvám levičáky a pětikoalici a dementní Pražáky. Karma mě dostihla ale já ji měl uplně v piči. Všichni jsme se tomu smáli. Já teda až po chvilce, kdy jsem zjistil, že jsem si neprorazil lebku. Nepletu-li se, proběhl ještě i horký zázvorový nápoj a pak se šlo na ubikaci nabírat síly na páteční program, který byl nabušený pro mě povětšinou neznámými jmény... Když ráno otevřeme oko, nikdo na chatě nehuláká, nikdo nechlastá a nebublá z prdele. Napadlo mě v tu chvíli, že kluci si možná sypou popel na hlavu, že se s námi nejeli rozloučit s kempem u Ferdinanda, ale to je prostě už život. A nyní si dáme kulinářské okénko.
V minulém reportu jsem se zmínil o jistém starém fotrovi, vyžraném chacharovi, který si vydělává tím, že na jůtůb hází pěkný videa, jak žere v různých restauracích a hodnotí to. A protože jsme nedávno shlédli jedno z jeho posledních videí z Retro bufetu 1982 a nacházeli jsme se zrovna poblíž Nového Boru, tak jsme se rozhodli, že na oběd zajedeme právě tam. Řídil SODík, který si to vymyslel. A protože je to hrdý seveřan, chtěl nám ukázat ty nejkrutopřísnější uličky a zákrutičky a kopečky jeho kraje, takže nás do Nového Boru táhnul strašnejma prdelema a dírama, což nelibě nesl Spajdrmenův pajšl. Když jsme přijeli k bufetu, zaparkovali jsme na posledním možném místě na přilehlém parkovišťátku. Vešli jsme do provozovny a rázem jsme se ocitli v roce 1982. Snad jen oholené nohy a umělé kozy, slečny oběd vydávající, neměl s komunismem nic společného. Jinak tam ale bylo všechno tak, jak si to mlhavě pamatuju z dětství. Na první pohled všechno šedivý, obyčejný, umělý, hnusný. No a na druhý pohled zjistíte, že to tam všechno šedivý, obyčejný, umělý a hnusný opravdu je. Jako výzdoba slouží obrazy belzebuba Husáka, různé sovětské uniformy, starý psací stroj a já nevim co tam ještě všechno bylo za píčoviny. Nějaká fotka interiéru je dole pod videem pokud se nemýlím... My se tam ale přijeli nažrat. Už předem jsem byl tak nějak rozhodnutý, že si dám polévku a svíčkovou. SODíka jsem tím také nahlodal. Jen Spajdrmen měnil barvu z růžovoučkých líček na takovou jakoby zelinkavou. Když mi neskutečně hrudníkově sympatická blondýnka vydala jídlo, odnesl jsem si ho ke stolu, který Spajdrmen naprosto ale uplně blbě vybral na druhým konci místnosti (asi aby to měl conejblíže ke dveřím hehe), což se při nesení plného talíře polévky se zbytkovým alkoholem v krvi, jeví jako nepřekonatelná vzdálenost při kličkování mezi dalšími stoly, započali jsme jíst. Polévka byla skvělá a já ji vyjedl celou jako slušný hošíček. Narozdíl od SODíka, na kterého jí bylo prý hodně. Ano bylo jí mnohem více než dostanete v nových restauracích, kde vám většinou donesou malou mističku a v ní kydnuto trochu něčeho. My dostali poctivou porci výborného hovězího vývaru do klasického hlubokého talíře jako u babičky. Jen ty lžíce by mohli mít větší. Já malou neumím jíst a vždycky se zakydám. Vlastně příbor taky nesplňoval normy roku 1982, kdy jsme všichni žrali z hliníkových příborů. Spajdrmenovi začaly téct sliny. Ne z toho, že se mu sbíhaly, že viděl naše jídlo a sám si nic nedal, protože mu pajšl nebral. Kdepak. Jen ten, kdo již poznal obrácený způsob vyloučení potravy z těla ví, kdy se sliny sbíhají v jiném případě. Otázka za bludišťáka: Co Spajdrmen udělal v následujících minutách? Ti kdo hádali, že se šel vyblít do kopřiv, se můžou přihlásit 23.9. v Hradci Králové na blackmetalovém koncertě u mě a já jim koupím pivo. Zatímco se Spajdrmen dávil venku v kopřivách, my se SODíkem si vychutnávali výbornou hospodskou svíčkovou s hromadou knedlů a dvěma kusy hovězího masa. Nemohla samozřejmě chybět ani šlehačka z pixly a marmeláda a citron. S polévkou to stálo 184Kč, čili 200Kč. Když jsme vyšli ven, Spajdrmen na můj dotaz, "Jak se blilo?" odpověděl, že "zvratky šly jedním vrhem, nepřerušovaně." Kdy se mu to zase poštěstí, takhle 8. září blít u retro bufetu do kopřiv? Konec kulinářského okénka... Po návratu na chatu si všichni lehneme a trávíme, někteří. Sem tam někdo chrupne, semtam někdo chrápe jak kobyla.
Čekáme na první kapelu druhého dne. A tou byli mlaďáci DESTROY!, kteří se hodně zlepšili od posledně co jsem je viděl v Jičíně. Kluci zahráli výborně a i když ze začátku hráli jen pro pár lidí, postupně se na ně přišlo podívat docela dost hlav. A nyní, po kulinářském okénku a první kapele, tu máme okénko rasistické: To takhle přijdu k baru a na kluka, který tam točí pivo co pamatuju a jež je cikán a je strašně v pohodě kluk, říkám, že "dám si černý pivo." Vůbec jsem to nemyslel rasisticky (myslel) a doufal jsem, že to nepochopí (pochopil ale i nepochopil). S úsměvem na rtech mi odvětil, ať si nechám ten rasismum a natočil mi černou třináctku za pade. Tak si to vysvětlíme, protože i já v tom mám trochu galimatiáš. Jen tak z prdele jsem černýmu řekl, že chci černý pivo, čímž jsem myslel, že chci uplně normální světlý pivo, natočený černým klukem. Nic rasistickýho v tom nevidím. On, černý kluk, mě nařkl z rasismu (pevně věřím, že ze srandy, protože rasismus sranda je) a natočil mi černý pivo, i když (pokud mě nařkl z rasismu ze srandy nebo upřímě) mi tedy měl natočit pivo barvy světlé. Což je krutě rasistické. Tak teď fakt nevím. A ještě aby nedošlo k mejlce vysvětlím, proč je rasismus sranda. Tak třeba proto, že se za rasismus bere i to, když řekneš o cikánovi, že nechodí do práce. A to přeci k smíchu je, ne?
A po černém humoru trochu deathmetalu v podání DYSANGELIUM. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, která pojednávala o africké sektě, která se nechala vyhladovět, aby se pak setkala s Ježíšem a takhle to budou mít dřív. No není to k popukání? Poctivý deathmetal, který se musel líbit každému. Dysangelium jsou čimdál lepší bych řekl. Lidí je přítomno stále poskrovnu, což je na jednu stranu dobrý v tom, že je pořád volný sraní, na druhou stranu si myslím, že pořadatelům asi přibylo pár vrásek. Nemám informace o tom, kolik nakonec přišlo platících návštěvníků, ale kdyby nás tam bylo jednou tolik, určitě by to bylo lepší. Na chatě v pauze pro zvukaře mezi kapelama diskutujeme o kapele DRÅP o které nám Spajdrmen vypravoval, že se jedná o blackmetal. Jenže mé oko správně odhadlo, že logo nadcházející vystoupivší kapely nemá charakteristické znaky blackmetalových log, nýbrž že takovými logy disponují crustové kapely. Chvíli jsme se přeli a hledali na chytrých telefonech, až našli a opravdu, tato švédská kapela hrála jakýsi crust death metal a byla uplně skvělá! Byl to námrd na úrovni grindu s výborným zvukem, který byl ovšem téměř u všech kapel na tomto festivalu a pokud náhodou někde zakolísal, jednalo se třeba jen o trochu přepálený zpěv, který měl Henych666. Drápové nám předvedli, že to umějí jak ve středním tempu, tak v blastbeatech a Spajdrmen jakožto vášnivý sběratel setlistů netrpělivě čeká až si pro něj bude moct sáhnout. Zpěvák hned při prvním songu skočil do kotle, který nebyl a zpíval mezi námi. Takovýto přístup mám u kapel rád když se snaží být součástí nás. Je to prostě pěkný.
Po skončení další kapela ze severu a další co by mohla svým jménem, popřípadě logem inklinovat k blackmetalu. Avšak nic takového. RUUN nás obšťastnili deathmetalem, který nebyl vůbec špatný, ale na můj vkus hráli zbytečně moc dlouho. Pak zajdu k liberečákům k jejich chatě, kde se SODík nechává přemlouvat k požívání nápoje z cukrové třtiny (prý už počtvrté) a jeden z přítomných mi chválí moje ubohá blackmetalová tetování. Díky vole!! Když hráli Ruun, tak jsem si všiml, že se připravuje další kapela a teď jsem byl opravdu zmatený, protože šminky a líčidla hrály v jejich vizáži podstatnou roli. Tak si to shrňme: GLUTTONY, Deathmetalová kapela s názvem, který by klidně mohla mít goregrindová kapela, hrající deathově znějící blackmetal s Dismemberovským zvukem, díky šminkám na xichtech s blackovou vizáží. To nevymyslíš. Přišlo se na ně podívat docela dost lidí, ale stále je zaplněno řídce. Čím víc se blížil konec, tím víc se nenápadně Spajdrmen posouval k pódiu a číhal na setlist. Tohle si nemohl nechat ujít a věřím tomu, že by se o něj dokázal i porvat.
Následní OLKOTH pro mě byli nejslabší kapelou. Možná to bylo způsobené právě tou jednou výjimkou, která byla v kvalitě zvuku, pokud to teda nebylo zrovna z mého místa, neslyšel jsem kytary. Konečně mi taky přestalo chutnat pivo a tak jsem pokračoval v zázvorové limonádě. DEVANGELIC se nesly v duchu hutného deathmetalu a myslím, že pro Spajdrmena to byla extáze, protože se celou dobu nehnul od jediného setlistu, který si kapela přivezla. Celou dobu na něm měl prst a každého, kdo se přiblížil, pěstí poslal k zemi. Prostě naprosto nepřipouštěl, že by ten setlist nezískal. A taky ho získal!! Protože jsem od svíčkové v retro bufetu nic nejedl, tak jsem zašel na klobásu. Byla vynikající. Až takhle dobrou jsem nečekal. Sice za 110Kč ale na to sere pes. A pak naběhl headliner MASTER a já, i když jsem tušil že se mi to bude líbit, jsem byl nadšen. Zahráli skvěle. Strašně se mi líbilo takový to jejich jakoby jamování ve zkušebně a instrumentální psychedelický rock, který mi připomínal novější tvorbu japonských CSSO (kdo nezná, jako by nebyl), ze kterého se to pak zvrtlo do mastermetalu. Fakt fajna muzika. Jenom by sakra už mohl zpěvák Paul mluvit trochu česky, když tu žije tolik roků. A taky by mohli mít víc setlistů, protože když si pro jejich setlist přišel malej Jára, bylo mu řečeno, že mu ho nedají, protože hrají ještě někde jinde a mají jenom jeden. Smích. Konec smíchu. Master hráli skoro hodinu a půl a vůbec mi to nevadilo. Bylo to super, o čemž svědčí i bitka v kotli ve stavu strkanice testosterony nabušených typů, z které ale nakonec nic nebylo. A ještě jedno svědectví o tom, že Master zahráli skvěle... Určitě všichni víte, jak kolabují třináctileté fanynky na koncertech přiteplených kapel, tak nějakým podobným způsobem zkolaboval i nějaký chlápek venku. Prý se složil jako knížka zničehonic. Já si ale myslím, že prostě neunesl tíhu své přítomnosti na koncertě kapely. Každopádně pro chlapce přijela velká a malá záchranka a se zafixovaným krkem ho naložili a odvezli. Budeme doufat, že hoch bude v pořádku...
Na Master bylo docela hezky už zaplněno, tak snad nakonec pořadatele nebudou tratit. A nyní přichází věta, kterou tady na blogu občas čítáváte, když se něco zvrátí a teď nemám na mysli dvakráte vyzvraceného Kynedryla na minulých ročnících, ani vyzvracené Spajdrmenovy zuby na jaře ani pozvracené kopřivy ten den, dokonce ani SODíkovo zvracení po Suffocation u nás v ulici a už vůbec ne moje zvracení, když jsem vystoupil z dodávky od kapely ROT před hromadou roků. Ne, tento zvrat nemá s blitím nic společného. Tento zvrat se týká našich úžasem otevřených hub, takže teď ta oblíbená věta "A pak se to stalo..." protože to, co předvedli NECROTESQUE na závěr pátečního večera, si troufám tvrdit poslalo do sraček i ty nejzkušenější deathmetalisty. Naprosto, ale když píšu naprosto, tak tím nemyslím jenom naprosto, ale uplně naprosto, perfektní a precizní old school deathmetal, jakým rozsekali na masokostní moučku celou Srbskou Kamenici. UFF! Už jen kvůli téhle kapele by měli být Medvěd s Amorfisem smutní, že s námi nejeli. Rozhodně nejlepší kapela pátečního programu a v mých očích a uších jim Kraake unikají jen o malinký blackmetalový vous. A pak jsme zavřeli huby a najednou leželi v posteli a hučelo nám v palici. Byli jsme šťastni, že máme luxus v podobě postele a skvělých kapel. Tenhle festival, jak jsem již v květnu naznačoval, se opravdu stal tím nejlepší letošním. A to nás čekal ještě jeden hrací den. Ten začal opět na naši chatu nezvyklým klidem. A se stejným klidem jsme se tři hodiny po probuzení, snídani, hygieně a kávě přemístili na oběd do restaurace pár kilometrů autem a já doufal, že budou mít rizoto. A měli. A samozřejmě nemohl chybět hovězí vývar. Ten byl o trochu horší než v retro bufetu, ale stále dobrý. Jen by to nemuseli dávat do tak malý misky. Blbě se to z toho žere. Ale dobře pije.
Po obědě opět na pohodu dáváme hodinovou siestu a čekáme na sobotní kapely. Tou první byli DEADROOTS. Je strašně sympatické, že na rozjezd byly pozvané mladé kapely jako Destroy! a právě Deadroots, které kde jinde by se měli otrkat než mezi ožralejma smažkama na metalovým festivalu žejo. Mladí sympatičtí kluci hráli jakýsi hybrid thrashmetalu, hardcoru, crossoveru, to je fuk. Každopádně na ně vzniknul snad první kotel. Čím déle hráli, tím víc se otrkávali a z počátku z nesmělých kluků se postupně stávali ostřílení harcovníci, na které se možná ze zvědavosti přišlo ve výsledku podívat početné publikum, které jejich produkci odměnilo slušným aplausem a několik opilých šedivějících plešatých strejců utvořilo slušný kotel pod pódiem. Před ENTHRAPPED nás Spajdrmen varoval, že je nemá rád, poněvadž nemají CD a on si ho nemůže koupit. Tak proto je nemá rád. Mě přišli v pohodě. Popsal bych to jako Švédsko z Čech. Prostě český death se švédským zvukem, který je teď v kurzu. BLOODY REDEMPTION přijeli ze Slovenska a zmínili se, že si "po vystúpenie pôjdu na kupalisko poumývať vajca lebo začina byť horučava". Poslední den festu je vždycky peklo. Nese se v duchu únavy a utlumení, takže nám stačí kapely sledovat od piva na lavičkách ve stínu. Malýmu Járovi dáváme přednášku o kundách a já přihodím ještě vysvětlení, jaký je rozdíl mezi kundou a píčou. A protože to od stolu nikdo nevěděl, vysvětlím to i tady s patřičnými odkazy na obrázky. Je to naprosto jednoduché. Zjednodušeně: na píču se koukáme a kundu prcáme. Složitěji: píča je to, co je nad vaginou. Někdy na tom rostou chlupy, někdy ne. Do prostoru píčy (podle vzoru -žena-, proto je po -č- ypsilon) se řadí též čárka, která ústí do kundy, tedy do vaginy, která se (mimojiné) prcá. Doufám že je to všem jasné. Odkaz na píču tady Odkaz na kundy zde. Další kapelou, kterou shlédneme, jsou ABRUPT DEMISE.
Mají krásný motiv na banerech za sebou a hrají dobrý old school. Tou dobou se dozvídám od SODíka, že ve čtvrtek v rámci vystoupení kapely Henych666 proběhl i křest desky a já mu říkám, že si to vůbec nevybavuju. To je ten následek čtvrtečního pivení, o kterém jsem se zmiňoval na začátku této sračky. Byl jsem namrdanej jak piča... A pak naběhl KRYPTOR, na který jsme se všichni těšili. Já ani nevim proč, když je doma pořádně neposlouchám. Každopádně přítomným se to líbilo a třeba po písničce Klášterní tajemství byla kapela odměněna obrovským aplausem. Celý koncert byl věnovaný nedávno zemřelému bývalému kytaristovi Tomášovi, což nám v dojetí se slzami na krajíčku prozradil basák. Vystoupení bylo opravdu skvělé a je neuvěřitelné, jak to takové kapele může po všech těch letech takhle šlapat. Dokonce se vyřval přídavek. Písnička se jmenovala nějak Blekmetal Sejtn Profesý nebo tak nějak a byla nejlepší z celého setu. Pomyslel jsem si, že by zpěvák měl zpívat v blackmetalové kapele, protože na to má hlasový repertoár...
SODík byl navštívit sprchu a když se vrátil, obeznámil nás s novinkou, že dredaři chodí zásadně naostro. Byl tam totiž jeden, který se SODíkovi podivil, "jak můžeš nosit spodní prádlo. Já chodím furt navostro. Chtěl jsem se jít vykoupat do bazénu ale byly tam děti, tak jsem se na to vysral, abych je nějak netento." Na SHAMPOON KILLER jdu spíš z důvodu dokumentace videa než že by mě to nějak extra bavilo. Nebylo to špatný, ale víš jak. Třetí den festu. Prostě už si vybíráš, na co budeš trpět na nohách. Jdu tedy ke stolu za velkým a malým Járou a dozvídám se, že kdo není pornoherec, jako by nebyl. A taky, že s malým kašpárkem uděláš dobrý divadlo, ale ne na velký manéži a že matka jednoho z přísedících ji prej má jako vjezd do pískovny. Pak se tam nachomýtne zpěvák z Kryptor a nemůžu si odpustit mé myšlenky, které se mi ještě před několika desítkami minut honily hlavou a řikám mu, že "poslední song byl geniální" což mu prý říká hodně lidí a že prý to složil když byl ještě ve škole a zdálo se mu to blbý. Pak mu řikám, že by měl mít blackmetalovou kapelu, protože na to má hlas, načež mi odpovídá, že "to už bylo - Tortura". Ale to je spíš deathmetal... Pak jsem se zašel podívat na CRAWL a to bylo Švédsko ze Švédska! Parádně to chlapcům chrastilo v kytarách. Dismember hadr! Hráli tak dobře, že jim promíjím to, že přijeli v luxusním Volvu, zatímco celé osazenstvo naší chaty přijelo v oprýskaných vozech různých továrních značek v celkové ceně nepřesahující cenu zpětného zrcátka zmíněného švédského Volva. Spajdrmen samozřejmě v první lajně klepal tou svojí šedivou kebulí s prstem na setlistu. TRAUMA z Polska se nám pochlubili, že to drhnou již 35 roků, jenže po vynikajících Crawl u mě nemohli mít šanci. Naštěstí mě chytlo sraní a půlku jejich setu jsem tlačil rizoto s červenořepovým salátem s česnekem.
Poslední dvě kapely jsem hodlal shlédnout pouze první song za účelem pořízení videa ale když jsem viděl jak česká SNĚŤ nakopává prdel většině kapel, které na tomhle festu letos vystoupily, s úžasem jsem je sledoval až do konce. Členové kapely Trauma, kteří sledovali Sněť od stolu s jejich merchem, si asi říkali "kurva, my to 35 let hrajeme blbě". Na Sněť, kdo by to čekal, plno lidí, kotel jako kráva. A ta energie v muzice. Tohle prostě nemělo chybu. Poslední kapela LAHAR byla tou kapelou, kterou jsem nechtěl vidět vůbec, a nakonec jsem tam se SODíkem vydržel čtyři písničky, které vůbec nebyly špatné, ale nejsme nejmladší a radši jsme šli natáhnout naše práchnivějící kosti do chaty, kde Spajdrmen chrápal jak prase v teletníku... Takový tedy byl letošní nejlepší festival United In Brutality. Byla to pecka a všichni kdo váhali a nakonec nedorazili, udělali velkou chybu. Ráno na pohodu vstaneme, hodíme do sebe kafe, pozametáme chatu, vrátím klíče slečně, která byla ještě víc mimo než minule a předminule, nasedneme do svých přibližovadel a razíme domů. Na cestě jsem potkal jednoho debila v šedivé oktávce combi s SPZkou 5L0 5551 jestli jsem si ji dobře zapamatoval, který jel jak hovado a kterému přeju aby se někde okulil ve škarpě. Domů jsem dorazil chvilku před obědem a nemohl se dočkat až mi moje milovaná žena na pozdrav opáčí "To už seš tady?". Můj TOP6 je následující: KRAAKE, NECROTESQUE, SNĚŤ, SUKKHU, CRAWL,MASTER. Díky za pozornost, konec hlášení!
Se svou troškou do reportového mlýna pro tento skomírající blog přišel i můj věrný přítel ze severu (zdravím Láďu), který sepsal několik vět ke křtu nového alba kapely WYRM.
Včera bylo ukrutné horko, tak jsem se těšil, až vyrazíme do undergroundu trošku se zchladit. A to konkrétně na akci s názvem Leitmeritzer Nachtfalter 3. Název akce není důležitý. Důležité ale je, že v rámci této akce došlo ke křtu nové desky "Purge" od ústecké kapely Wyrm. Ale pěkně popořadě... Událost se odehrála v nedalekých (pro mě) Litoměřicích v klubu Baronka. V tomto klubu jsem již několikrát byl a rád se tam vracím. Dorazili jsme asi o hoďku dřív, prošli dungeonem na venkovní zahrádku a koukám, že osazenstvo tvoří povětšinou členové kapel, jejich známí a u jednoho stolu seděla partička germánských metlošů. Takže to vypadalo na koncert pro pár nadšenců. První kapela IN THE ABYSS ze Sedlčan začala s asi půlhodinovým zpožděním.
Na plakátu se prezentují jako doom-death. Ze zahrádky jsem poslechl první píseň, nakoukl na další dva songy uvnitř, ale nějak mě to nechytlo. Ani ta doom-death škatulka mi moc neseděla. Na doom málo "zahloubaný" a na death moc melodický. Předtočený ženský vokál mi nesedl už vůbec. Kamarádce se to ale líbilo. Já si dal raději další pivko venku na čerstvém vzduchu. Kapela dohrála a než KRAAKE na sebe napatlali zlý make-up uběhla další půlhodinka příjemně vyplněná pokecem a dalším pivem.
Klub se docela zaplnil a s množstvím black metalových chtivců se zvedla i teplota a vlhkost. Kluků na pódiu mi bylo docela líto. Vystoupení bylo povedené a ten severní vítr v těchto dnech velice příjemný. Po zvukové stránce není co vytknout. A protože mám hodnou dceru, bylo to i s donáškou chlazených nápojů. Hlavní hvězdy večera (WYRM) nastoupili skoro vzápětí a po pár úvodních slovech se pustili do představování nového materiálu a nutno dodat značně povedeného.
Po pár písních došlo ke křtu (zpěvák použil jiné slovo, protože blackmetalová alba se přeci nekřtí, ale už jsem měl něco upito a nemohu si na přesnou formulaci vzpomenout). Samotný křest (nebo co to bylo) provedl kytarista z Kraake. A jelo se dál. Velice se mi líbil Mormův hrdelní zpěv. Velmi povedený koncert. Hrdinou večera je pro mě Bális, který v pekelném vedru a nedýchatelném vzduchu odbubnoval dvojitý set s Kraake a Wyrmama (a taky proto, že mi dal samolepku k zakoupenému CD :o) ). Abych zapadl, tak jsem na koncert vyrazil v bílém triku Samael, ale protože jsem nedodržel BM dress code, Satan mě potrestal. K mému propocenému tričku se do pračky připletla žlutá ponožka se Spongebobem. Dost keců.
