DEATH COFFEE PARTY 2023

Jelikož si se mnou hlavní logistik metalových akcí již několikátým rokem vytírá prdel a většina koncertů mi vychází na pracovní víkendy na které si musím brát dovolenou, dopadlo to tak, že začátkem srpna jsem zjistil, že mám poslední dva dny dovolené, ale nahlášené mám ještě na tři koncerty. Takže jsem musel zrušit pro mě nejméně lukrativní akci, ROCKOVÉ TŘTĚNICE, a neviděl jsem tak nasraný xichty heavymetalistů, kterak po vystoupení Motorband naběhl na pódium deathmetalový Hypnos a vymlátil jim jejich hevíkářský mozky z lebek. Naopak jediná akce, která mi vyšla na volný, nepracovní, víkend, je Death Coffee Party, takže bych musel být asi úplný debil, což ostatně stejně jsem, kdybych nevyužil volna ku prospěchu vzdělávání se deathcorovou kulturou. Bylo to tedy následovně...

V pátek v půl sedmý ráno po noční šichtě honem učiniti očistu, zalehnout a na půl desátou vstávat!! Naložit auto potřebnými věcmi k absolvování deathcorového festivalu, sednout za volant, stavit se u Magiho a vyrazit nějakých 130km za písničkou. Že já se na to ty vole v mejch letech už nevyseru...  Cesta, na to že byl pátek, byla prosta provozu a až na dvě debilní řidičky s pražskými poznávacími značkami, ubíhala v poklidu. V jednom skoroměstě jsme naložili zpěváka jedné kapely, Magimu praskla v autě plechovka sajdru, do areálu jsem vjel na prasáka do protisměru jako debil v oktávce s pražskou poznávací značkou, ale jinak se opravdu nestalo nic, co by stálo za vyblití. A protože máme ještě čas, všichni tři zajdeme do nedalekého Kauflandu na kebab. Venku je vedro k zblití, uvnitř Kauflandu parádní klimatizace. Kebab za 145Kč nebyl vůbec marnej. Po kebabu rovnou do areálu, vyměnit vstupenky za festivalový náramek a vyměnit tvrdou českou měnu za žetonovou festivalovou měnu. A hned na to vyměnit žetonovou fetivalovou měnu za pivo. Pivo jsme popíjeli značky MALÁ STRANA, jedenáctku za 50žetonů, což bylo 50Kč. Ještě byla k dispozici nějaká třináctka, ale v tom vedru, které panovalo po celou dobu festivalu, byla třináctka nemyslitelná. Z nápojů byly pak ještě k dispozici některé druhy limonád, Birell, kořalka a Cider. A voda samozřejmě. Když píšu že bylo vedro, nemyslím tím, že bylo vedro, ale že bylo kurva vedro! Ještě ani nezačala hrát první kapela a už jsem měl propocený tílko. První kapela CROW TO CROW měla posunutý čas, protože druhá kapela z jistých důvodů nemohla přijet. Pokud jsem zmínil, že se ještě nezačalo hrát a už jsem byl propocený na chcanku, tak někteří přítomní na tom byli o poznání hůře, v tu dobu se již nedokážou udržet na nohou a padají a narážejí a vylévají pivo. 

Třeba jako šílenec s dvacítkou na zádech, který si k nám sednul a opileckým koktavým dotazem se na nás opáčil, jestli je u nás místo a že si u nás odpočine a než dosedl na lavici, už si na sebe vylil pivo. Jinak to byl ten samý opilec, kterému se přihodila ta veselá příhoda před dvěmi léty na tomto festivalu, že si nasral do gatí. Nějaké info se o tom dá dočíst zde na tomto blogu. Kdo hledá, ten najde. Je třeba zmínit, že většina hudby, která je ke slyšení na tomto festivalu, jde tak trochu mimo mě. Mám na mysli deathcore, brutal slam a podobný píčoviny. Doma to neposlouchám, CDčka si nekupuju, ale líbí se mi to. Krásným příkladem je právě i první kapela Crow To Crow. Pokud ji neuvidím naživo, nikdy mě ani nenapadne si to pustit. Kluci jsou sympatičtí, ale nemám potřebu je poslouchat. Vyzdvihl bych z jejich setu jeden song, kde se vystřídali tři zpěváci, z nichž jednoho jsem přivezl na festival já. Strašně se mi líbil jeho nástup na pódium. A to v autě říkal, že nemají nic předem dohodnutýho, že to dohodnou až na místě. Jestli se nepletu, zrovna tohle by mělo být ve videu. Bohužel deathcorové kapely mají velmi intenzivní dunivý zvuk a tím strašně trpí videa z nekvalitních telefonů, jak je vidět a slyšet níže.

 

Na druhou kapelu jsem nebyl vůbec zvědavý. Pustil jsem si totiž doma kousek nějakýho songu a řekl si, že to bude píčovina. A ty vole vůbec ne! Zpěváka Matyho znají všichni z Gutalaxu, ale vidět ho v jeho druhé kapele s názvem NBF, jak mu místo průjmu z úst lítají hardcore texty do hardcore muziky, byla opravdu příjemná změna. A vůbec to nebyla jako nějaká doprovodná kapela. Klukům to hrálo a zpívalo náramně. Klasické ňůjórksé hárdkór na čtyři akordy to byl. Strašně chytlavá muzika i když to bylo furt to samé. Ale jukněme do historie. Ejsýdýsý nebo třeba ÁjrnMejdn maji taky pár monstrhitů a pidlikaji kolem toho už přes čtyřicet roků. Takže proč ne?

 

V areálu byla možnost se nechat potetovat, což někteří i využili. Já bych do toho nešel. Nedovedu si představit, že bych si pořádně nepromyslel co chci, jak chci a pak dvě hodiny seděl v příšerným vedru, prachu, hnusu a nechal se tetovat někým, kdo by mi to v případě, že by tetování nechytlo, ani nemohl opravit. A běžte pak s dojebanou kérkou ke svýmu tatérovi ať vám to dodělá, žejo. To asi ne. Neříkám, že mám tetování parádní a profi třeba jako Magi. Vůbec ne. Svoje jednoduché, nedokonale vytetované hudební motivy mám rád takové jaké jsou, jsou neotřelé, respektive na nikom jiném moc vidět nejsou, obyčejní nezasvěcení lidé nemaji absolutně páru co to má představovat, ale když jsem mezi svejma, občas se najde někdo kdo mi to pochválí. Nejinak tomu bylo i zde, na festivalu zaměřeném na deathcore / deathmetal / hardcore / grindcore, kdy dva mladíci obdivovali moje 4 tetování kapely Ulver, která kdysi hrála brutální blackmetal, pak folk, elektroniku a teď čistej popík. To nevymyslíš... Je třeba také podotknout, že letošní pivo oproti mému minule, což je předminulý ročník, kdy byl na čepu Žatec, bylo o 88 procent poživatelnější. Jinými slovy bylo vynikající. Vzal jsem si z domova kelímek z tvrdého plastu, ze kterého to chutnalo určitě ještě o něco lépe, než z měkkých kelímků, do kterých se to čepovalo. Bylo dobře chlazené, drželo pěnu, nemělo ocas. Bylo prostě výborné. A proto jsem jich tam taky v pátek poslal 13. Není to mnoho, ale víte jak: Dobrého stačí jen pomálu... Třetí kapela, která se jmenovala GRINDPAD by se klidně mohla jmenovat SlayThrax a nikomu by to asi nepřišlo divný. Právě Slayer a Anthrax jsem slyšel v jejich produkci trešmetalu, který nezněl vůbec špatně. Nevím proč, ale na pódiu a pak i pod pódiem měli velké nafouknuté žraloky a i jejich trička měla žraločí motivy. Nehráli tedy thrashmetal, ale sharkmetal. Jenom velká škoda, že na ně přišlo málo lidí. 

Uznávám, v hracím stanu bylo vedro a vzduch na padnutí a ne každý to dokázal akceptovat. Já se třeba šel skoro na každou kapelu podívat aspoň na dva songy i do stanu. Sice jsem pak nadával, že jsem propocenej až na píču když jsem vylelzl ven, ale zase mi to přišlo jako taková povinnost. Já kdybych byl člen nějaké kapely, což se nikdy nestane, bych byl taky rád, kdyby se na mě přišel podívat nějakej debil a pak se o mě zmínil na blogu, který nikdo nečte. Ale pozor! Prý mám novou fanynku těch mých kravin co tu píšu.  Hurá! Vitej tedy do klubu pěti lidí, kteří to čtou, malinká Liberečačko. Během Grindpad jsem vycucnul dvě pivka, zašel omrknout jediné No Band Official Distro a zakoupil za 50Kč CD kapely Urinal Tribunal, protože se mi líbil název kapely, obal a názvy písniček. Na další kapelu jsem se těšil, protože KANINE jsem letos už jednou viděl na jiném festivalu a tam mě slušně rozsekali. A i tady to bylo výborné. Poprvé jsem zaregistroval lektory kungfu se svým cripplepitsvím. Pro neznalé - typické paření na brutal total anal slam deathcore je takové, že postižení mávají rukama kolem sebe, no jako postižení, a kopou do stran jako žirafa na karatistickém turnaji a točí se u toho jako vrtule. Kdysi jsem to nazval souhrnným názvem cripplepit, na což jsem patřičně hrdý. Aby nevznikla nějaká mýlka. To vůbec není myšleno hanlivě. Prostě jsem tomu jenom dal tak blbej název. Sorry kluci... Při tomto stylu paření jde kolikrát o život. Já bych mezi ně nevlezl ani za nic, protože se svojí chabou svalovou hmotou bych byl ušlapán a ukopán během dvou tónů. Což sice může trvat při slamu docela slušně dlouho, ale já to myslím tak, že bych zdechnul okamžitě. Obdivuji chrabré dívky, které mezi ně vlezou. A pro pós, dívky. Ježiš to zas byla pastva pro oči!! Všechny tak krásné, potetované, slušivě oblečené... Jste nejlepší!! 

Při další kapele NUCLEAR VOMIT jsem šel poprvé chcát. Po osmi pivech už bylo na čase. Bylo takový vedro, že jsme všechny chcanky vypotili. Mám žlutou moč, což samozřejmě není známka punku, ale dehydratace a tak honem rychle pro devátý pivo. Jestli se dobře pamatuju, respektive jestli jsem si to dobře napsal, Nuclear Vomit hráli jakýsi bum čvacht death metal grind core ale protože jsem měl v sobě 8 piv, tak se mi to líbilo. Jen mohli hrát o 15 minut méně. Další vystoupivší, kapela CUMBEAT se mi moc nelíbila. Zjistil jsem, že už nejsem dehydratovaný, neboť už nechčiju žlutě, nýbrž průhledně. Sláva pánu bohu za vynikající pivo Malá Skála!! A teď pozor!! Jeden hnusnej nacistickej rasistickej vtip, který jsem tam zaslechl... PŘIJDE HITLER DO PEKÁRNY A POVÍDÁ PRODAVČCE: "Prosím půlku Šumavy." Konec vtipu. Odporné. Hnusné a dehonestující. Nevím co to slovo znamená, ale slyšel jsem ho kdysi v televizních novinách a když už jsem si ho zapamatoval, tak by byl hřích nepoužít ho!! MALIGNANCY, které nám doporučil Spajdrmen, který ale byl nepřítomen, jsem vůbec neviděl, protože jsem je propil. A tou dobou jsem si uvědomoval, že jsem už jsem tak nějak připitej, takže hudba šla stranou a vypravoval jsem naslouchajícím svá moudra. 

Po Malignancy něco hrálo, ale nevím co to bylo, zpěvák mluvil česky a do toho ještě změna programu, prostě nevím. Jen vím, že pak byla MARINA  a to byla fakt strašně hodně velká sračka. Větší než třeba vládní pětikoalice (zdravím přítele z Liberce, který si postěžoval, že bych na blogu neměl probírat politiku. Já ji zde ale vůbec neprobírám. Pouze konstatuji fakta. Fijala je čůrák, Pecarová je nejhloupější transsexuál na světě, Rakušák je zmrd a ten zbytek zoufalců je k zblití. Dohromady tvoří pětikoalici, která je hodně, ale opravdu hodně velká sračka. Tak to prostě je...). Dávám další pivko a těšíme se, tedy těším se já a nabudil jsem i SODíka a Magiho, na CARNAL DIAFRAGMA.

 

Konečně ten den pořádná kapela s krásnými melodiemi a vynikajícím Kinovým operním zpěvem. Jdu se na ně podívat pěkně dopředu ale tam nebyl moc dobrý zvuk. Byla to ten den jednoznačně nejlepší kapela. Jen ten týpek vedle mě nemusel smrdět jako zrající sýr. S každým jeho pohybem to bylo jako závan žluklého hermelínu. O tom, že Carnal Diafragma byla skvělá svědčí i to, že se vyřvaly tři přídavky. Kdo to má a kdo to dá he? Kinova banda to tam rozsekala a protože vedro, i když už pozdě večer nebylo tak hrozný, bylo přes den naprosto devastující a zničující, donutilo nás vynechat poslední kapelu a jdeme na kutě. Spalo se fajn. Aby taky ne, když jsem po dvouch vymrdanejch nočních spal tři hodiny a byl utahanej jak pinďour čtrnáctiletýho kluka. A do toho těch třináct jedenáctek. No prej jsem chrápal, ale na to kašlu. Všichni jsme měli stejné podmínky na odpočinek, tedy pod širákem, na karimatce. 

Ráno musíme budit tvrdě spícího Magiho, protože máme namířeno za paní SODíkovou, která nám připravila pohoštění hodné králů a taky bylo potřeba oloupat ze zapařených vajec a řití kaštany, což se lépe dělá za pomoci vody a sprchového gelu. Po výborné snídani a vynikajícím obědě se navracíme do festivalového dění až na druhou kapelu. Já, protože máme v plánu v noci jet domů, již bez piva. Chtěl jsem ochutnat cider, ale nebyl. Prej teprve narazeji. Dávám tedy ne moc dobrou žlutou limču. Cítil jsem z ní víc chemie než jindy. Kapela SWEPT INTO DECAY hrála pomalý death metal a tak nějak jsme ji brali spíš jako doprovodnou kulisu k ještě hnusnějšímu vedru než bylo předešlý den. Ale následný CENSORSHIT už se ignorovat nedal, protože se jednalo o ulítlý rap hardcore, který mi chvílemi připomínal Rage Against The Machine v jejich nejlepších letech. Kapela měla ve svých řadách zpívajícího DJ. Hlavní zpěvák, pokud se snažil zpívat, což bylo asi jen jednou, zněl dost falešně. Naštěstí povětšinou rapoval a řval a to mu šlo dobře. Pobavila mě situace, kdy kapela pořadatelům z kapely Anime Torment věnovala písničku s názvem "Čůráctví". To prostě potěší... Jelikož tady na blogu zásadně politiku neřeším, nějaká politická debata proběhla tam. Konkrétně jsme se bavili o zneužívání sociálních dávek cigoši, jak říkáme my, nepřizpůsobivými, jak říkají umírnění, neboli potřebnými, jak říkají levičáci. Už nevím kdo to byl, ale zmínil, že do této situace se může dostat každý, že bude odkázaný na pomoc státu, což je samozřejmě pravda. Ovšem reakce jiného diskutujícího mě rozsekala. Na větu, že berou plno různejch dávek a že  to se může stát každému, bylo odpovědí, to jakože zčernají? Hahahaaaaaaaaaa No fuj! Kam jsem se to dostal? Takový rasismus nebyl ani v nejobávanější kapele z nejodpornější všech dob, která kdy po zeměkouli chodila, ORLÍKu. Ohavné! WHEN PLAGUES COLLIDE byla kapela, ze které jsem musel utéct, neboť měli strašně přepálený zvuk, který se neslučoval s muzikou, kterou hráli, což byl jakýsi symphonic screamo brutal death? Škoda. No aspoň jsme se dočkali toho cidera. Nevím proč jim naražení jednoho sudu trvalo tři hodiny, ale budiž. Ono celkově to tam, co se týká obsluhy a zásob nápojů bylo letos hodně špatný. Vedro je úmorné, limoška hnusná, zkouším tedy toho cidera, který je naopak zase teplý. Obsluha za bary je tragická, pomalá, chaotická, s cenami neobeznámena. To není dobrý tohleto. Od téhle chvíle začíná všechno docházet. Jako první došel cider. Doprdele to tam měli jeden malej sud nebo co kurva? Netrvalo snad ani hodinu a už nebyl. Pak začaly docházet limonády jedna po druhé. Pak došel led a rozlévanou KokaKolu měli teplou. Pak došel i rozlévaný tonik a džin a prostě všechno uplně v prdeli. Obsluha absolutně neprofesionální. Na ní by si naši inženýři manažeři v práci smlsli. Například jsem si šel pro kávu. Byly tam dvě ženský. Nějaká holka si navymejšlela, že chce do toho led a plivnout a víc vody a já nevim co ještě. Zaměstnala tím dvě obsluhy na několik minut. Já čekám jak trotl, pot mi chčije po zádech do trenek a oni si tam hrajou s kávovarama. Kdyby se jedna otočila, mohl jsem si objednat jednoho turka a ona mohla dát zatím vařit vodu. Ne. Takhle to nebylo. Čekal jsem než se vykokotěji s kapučínem aby se pak kokotily s rychlovarnou konvicí a nakonec dokokotily moji kávu, kdy mi do papírového kelímku daly do půlky kafe a zbytek zalily vodou. Pořádnej lomcovák to byl. Nebo jiný případ. Jdu si pro pivo. Za barem jsou opět dva obsluhující. Nějaký kluci si naporoučeli míchané kořalkovité nápoje. A teď sleduj hele. Jedna obsluha v ledničce hledá nealko na zalití. Druhá obsluha hledá kořalku, nalévá kořalku. Nazvájem se pletou. Jeden hází led do kelímků, jeden to míchá dohromady, oba dva pak kasírují. Zatímco já čekám asi 10 minut, než namíchají a odbaví tři  míchané drinky. Za mnou se utvořila fronta dvaceti žíznivých deathcorových hlav. A takhle to tam bylo všude a se vším. Prostě špatná obsluha, špatně naplánované množství nápojů ke konzumaci. Nemám víc co bych k tomu podotkl. Velké zklamání. STREET MACHINE se mi moc nelíbí a těšíme se na STERCORE.

Dohadujeme se v kolikačlenné sestavě že to tentokrát rozbalí. Kdo hádal, že v pětičlenné, získal bludišťáka. Stejně je to zajímavý. Jednou hrajou v šesti, jednou ve čtyřech, teď v pěti. Slováci no. Maji v piči. Stercore měli svůj klasický dresscode, který představují jakési vesty a dlouhé kalhoty a mě jich bylo líto. Nevím jestli jsem to tu už zmínil, ale bylo veliké horko, a jenom stát v kraťasech a tílku dělalo některým potíže, natož pak předvést výbornou show v dlouhých kalhotách. Stercore do hlediště přilákal i čtyřčlenný cripplepit. Jako poslední skladbu zahráli novou věc a jestli bude celý album znít jako poslední písnička, bude to velice dobré! Jen tak dál kucí slovenský. Další kapelou která nás bavila byli BLOODPHEMY. A ta by určitě bavila i Medvěda, který byl ale nepřítomen. Hráli takový ten na první poslech líbivý deathmetal. Zajímavá byla též image zpěváka, což bylo jakési kněžské roucho. Několik odvážných jedinců na ně i pařilo, což mi přišlo absolutně mimo ve vedru jaké panovalo. Já jen stál a pot mi ze zad žlábkem v prdeli skapával do trenek, kde se okamžitě měnil ve slanou páru. 

Kapela CORONERS byla na můj vkus moc chaotická. A navíc měli basu nazvučenou úplně tragicky. Každý dotyk prstu na strunu vydal nepřirozený basový zvuk, jako to občas používají djentové kapely. Nejvíc se mi tedy líbily použité samply. Ale to je řekl bych trochu bída na brutal slam deathcore... Touto dobou došla limonáda všech druhů. Achjo... Na protest proti docházejícím nápojům jsme se nenajedli v areálu, ale zašli jsme do Kauflandu a třeba já si za 99Kč pořídil tento nákup: Dvě bagetky, jedna vynikající klobása francouzského typu, plechovka grepomelového Birella a krabička černorybízových hašlerek. Zpět přicházíme, když ve stanu drtí zpocené fanoušky pořadatelská kapela ANIME TORMENT. Viděli jsme ji už tolikrát, že jsme ani do stanu nešli. A stejně bylo plno. Zajímavé, protože až do té doby mi přišla návštěva mizerná. Každopádně Anime Torment měli full house. Po nich naběhlo duo gayů, které produkuje porno drum´n´bass a říká si SPASM. A opět nezklamali. Zpěvák Radim je šoumen každým coulem, mezi písničkami nás bavil fakt vtipnými vsuvkami. Škoda že mě nenapadlo zaznamenávat právě jen ty hlášky. Bylo by to určitě zábavné mít to tu na blogu. Ono ostatně už při zkoušce si vystřelil ze zvukaře, kdy mu povídá: "Bubeníkovi dozadu zruš vokál. Já jsem tak dobrej, že ho budu rušit." Zvukař čumí, neví která bije a ptá se: "A kde je bubeník?" Zpěvák Radim mu odpovídá: "Ten před chvílí hrál." Pro neznalé, Spasm momentálně hrají s automatickými bicími a zvukař vůbec nepochopil vtip, což se může stát i náhodnému čtenáři, protože já jsem ve vypravování vtipů fakt špatný. Po skončení jejich setu slyším z davu reakci na právě skončené vystoupení Spasm: "Pořád stejná píčovina a jakou to udělá radost." Lépe bych to neohodnotil. Snažíme se utratit poslední žetony, ale není pořádně za co. Led není, Cola je teplá, v baru kde míchá nápoje kořalkovitého typu mi z nějakého důvodu Colu nenaleje i kdyby byla chlazená. A ono chlastej teplou CocaColu ve třicetistupňovým vedru žejo... Člověka to akorát nasere. A když už obsluha skoro nic nemá na prodej, najednou jich za barem stojí v pozoru 5. Prostě bída tohleto. Stejná bída je PUTRID PILE, což je jednočlenný projekt. Prostě brejlatej emerykánec s kytarou stojí za mikrofonem a béká a kvičí a z počítače mu hraje bicí a basa. Trapas. Kdyby aspoň muziku měl dobrou. Nevim no.

Předposlední kapela, kterou máme v plánu, než vyrazíme domů, je BORN FROM PAIN a ty vole blbý HáCéčko a ona to byla nakonec asi nejlepší kapela celýho festivalu. A jako poslední z letošního Death Coffee Party jsem si patřičně vychutnal NO FACE NO CASE. Po skončení jsem konstatoval, že "tohle bylo čisté hudební zmrdství, v dobrém slova smyslu". Parádně namixovaný soundtrack ke krabímu karate ninja sjezdu corových hrozičů, kterých se tanečků zúčastnilo množství v tak pozdní hodinu víc než velkém. Ruce a nohy lítaly vzduchem, kapela drtila ten svůj hip hop brutal jeby ty vole, jako blackmetalistovi se mi to nepíše lehce, ale oni se vešli do mého letošního TOP3. Uf! Po nich jsme se rozloučili s Kubajzem a Tomíkem, který dle jeho propoceného těla karatistoval ze všech nejvíc, se SODíkem a nasedli jsme s Magim do mého špinavého vozu který vlastníma pazourama vyrobil pan Henry Ford a vydali se na strastiplnou noční cestu plnou srnek a jiných krav. Takhle jsem si to maloval že budou srnky a jiný krávy, ale nakonec vůbec nic. Ani jedna z těch sviní mi nezkřížila cestu. A to je dobře. Domů jsem dorazil v půl čtvrté ráno. A na úplný konec vyhlásím největšího debila letošního ročníku. Stávám se jím já, protože jsem si při zapalování cigarety vadným zapalovačem spálil prst. Gratuluju si!

 

Tradičně pro pár dalších fotek klikni sem.

METALGATE CZECH DEATH FEST 2023

Máme za sebou další ročník festivalu Metalgate Czech Death a opět musím uznale kývat hlavou, hýkat nadšením a těšit se na další ročník. A to jsem už dva měsíce předem nadával, že tam bude samej deathmetal a že to bude stát za hovno. Ty vole piču starou!! Jak se dočtete níže, užili jsme si to zase po svém. Sestava stejná jako vloni, tedy Medvěd, Amorfis, SODík a já. A samozřejmě hromada známých v areálu. Ale na hotelu jsme byli my čtyři, respektive nejdříve jen tři bez Amorfise, který dorazil později díky rodinným povinnostem. Po zabydlení jsme vyrazili na autobus, jehož zastávka se nachází asi tři minuty chůze od našeho apartmánu a poněvadž jsme měli prázdný pajšly, tak jsme nejdříve zašli do hospody na oběd, kde nás obsluhovala "slečna rovnátková" do které jsem se okamžitě zamiloval. Zdravím ji tedy i když vím, že si tohle přečte jen těžko. Když přijdeme do areálu, SODík má zprdelekliku, to když nějaký týpek nabízí vstupenku za předprodejových 1700Kč. Ušetřil tak čtyři kila a hned se jde na kapelu s takovým jakoby lepším pocitem. První kapelou, kterou jsme slyšeli, záměrně nepíšu viděli, protože jsme ji neviděli, ale jen slyšeli, byli VANGUARD, které jsme již několikrát viděli a tady když jsme ji slyšeli, zdálo se nám to celý nějaký jiný a divný, tak jsme se rozhodli, že nám bude stačit ji jenom slyšet a že ji nemusíme vidět. Toliko k vysvětlení, proč jsme Vanguardy jen slyšeli a neviděli. Neviděli jsme je v pivním stanu u pivka, které bylo až směšně levné, totiž primátorská APA ty vole za 40Kč!! Děláš si prdel? Tleskám teď nad klávesnicí tomu, kdo zařídil, že to nebylo dražší. APA navíc velmi chutnala (jak komu, že Medvěde?). Byla chlazená, voňavá, pitelná, byla prostě boží. Mlaďák za pípou se s ní vždycky vyloženě mazlil než ji natočil. I kocůrovi chutnala!! Palec nahoru!! 

Desítku, jedenáctku a Plzeň nebo co všechno to tam čepovali jsem ani neochutnával. Nebyl důvod. APA byla prostě skvělá. Na další kapelu se dostavil i sám Jirka Karel Pavouk Nero bezpalcový, dostavil se ve stavu čistém, střízlivém a se zuby na svém místě, stejně tak jako s připraveným lepidlem na zuby, kdyby se náhodou zase stalo něco nepředvídatelného. Zmínil jsem tu palec nahoru v souvislosti s pivem a je třeba zmínit ještě jeden palec nahoru, ten který postrádá Jirka Karel, a ten palec je za padesátikorunovou zálohu na vratný kelímek. Proč to nejde i na jiných festivalech je mi záhadou. 90 v Trutnově a 70 v Srbské kamenici (nevratný) by si měli vzít příklad. Kapela LANDSCAPE OF SHADOW měla výborný zvuk a hrála jakýsi melodický metalcore. Není to nic co bych vyhledával, ale vydržel jsem skoro do konce a nijak mě to neuráželo. Na rozdíl od mého ramene, se kterým mám letité vleklé problémy a se kterým si páni (to jsou ti co mají penis a vejce) a paní (to jsou ty, co mají vaginy) v bílých pláštích neví rady. Bodavá bolest po celý den není rozhodně to, co by si našinec na třídenním hudebním festivalu vyloženě přál. Na počasí na tenhle víkend se meterorologové dohodnout nedokázali a tak zatímco jedna předpověď slibovala teploty kolem 17ti stupňů a přeháňky, druhá nám dopřávala dvacetidevíti stupni. Nakonec to vyšlo dokonale. Když se zatáhlo, bylo 17 a třeba i poprchávalo, dvakrát i pěkně popršelo a když vylezlo slunce, tak smažilo jak někde na pláži. Takže vlastně další palec nahoru patří našim meteorologům za to, že nekecali a že bylo opravdu jasno až zataženo s teplotami 17-29 stupňů. 

Letos to na tílko rozhodně nebylo. Ale našli se tam i tací, kteří i když pršelo, byla zrovna zima, pobíhali v areálu jen v plavkách a koupací čepici, zmáčení od hnijící zelené vody z rybníku Broďák a bylo jim srdečně jedno, že ostatní se krčí v mikinách. V půl třetí to rozbalili Mexikánci ARMADA  a já byl nadšen!! Oni jak pochází z úplně jiné země, tak i hrajou uplně jinak. Ano, hráli deathmetal, byl to oldschool jak prase, ale kdyby to měl zahrát někdo jinej, bude to uplně o hovně. Deathmetalová prasečina v přímém přenosu prosím pěkně. Kapela měla svůj zvuk, žádná kopírka chrastících Dismember. Zpěvák překvapil svou dokonalou češtinou, když nám několikrát během setu připomněl "Dáme pivo pičo". Vole boží!! Další kapelu všichni známe podle názvu, ale nikdo z nás neví co hrajou vlastně za muziku. Jen jsme dostali echo, že by v tom měla zpívat Alenka z pražských Nocturnal Pestilence. Nakonec se z Alenky z Noctural Pestilence vyklubala Dahlien z Diligence / Keep On Rotting / Abnormality, která v Nocturnal Pestilence jen hostuje. Každopádně její momentální kapela THE CORONA LANTERN mě slušně posadila na prdel. Dahlien má v hrdle hodně nasranýho slavíka a tak po celou dobu setu krákorá, řve, křičí a provádí různé pohybové kreace, za což samozřejmě její nasraný slavík nemůže. V černém klobouku a šminkách na očích mi připomínala zjevem trochu Johana Edlunda z Tiamat. Ale všichni už asi víte, jakou mám já představivost, takže zmíněnou podobu s Johanem nebrat vážně.

   

Hudba Corony Lantern se mi líbíla, vydržel jsem na celé vystoupení a těšil se jak se pěkně poprvé vychčiju, s čímž mě zajímala informace, zda se dostaví můj chcací blok, nebo se normálně dokážu vychcat jako člověk. To si takhle jdu na ty neustále během festivalu uklizené a čisté hajzly, když mě zastaví nějaký týpek a prosí mě: "Prosimtě, můžu si vyfotit tvou nohu?" Řikám mu "Jo v pohodě. Co tam mám?" Jemu se rozzářily oči "ULVER!". Zatímco si fotí mé nechutně hnusné lýtko, mu říkám  "Tak to se ti asi bude líbit moje ruka." Vyhrnuju rukáv a ukazuju mu další tři kérky ULVER. Prej Tý vole... Vyfotil si to a já měl takovej pocit zadostiučinění, protože moje tetování jsou jednoduchá, pro většinu lidí nicneříkající a pochvala vždycky potěší. Prší. A vůbec ne málo. Jsme schovaní pod slunečníkem a čekáme, co předvede Dejvyho nová kapela SYMBTOMY. Zjišťuju, že pro mě zůstane nejlepší Dejvyho kapela Sectesy. A nezmění na tom nic ani fakt, že na base se prsí žena, což je v metalu VŽDYCKY krásné. A když tu zmiňuju něžné krásné pohlaví,... Děvčata! Opět jste byla krásná! Některá jste byla ještě krásnější a všechny (až na jednu namyšlenou pindu, která si o sobě myslí, že je královna krásy, ale opak je pravdou) vás mám rád!! No a teď mi zavolal můj zubatý přítel a prej Vole přiď, točíme tu kuře kuli tobě když máš  ty narozeniny, dáme si pivo. No takže zanechávám slintátní těchto zvratků a pokračování později...

...Další kapela EMBRIONAL z Polska nebylo nic pro mě a jediné co mě na ní zaujalo, bylo poděkování zpěváka Thank You moc. Když nastupuje thrashmetal z Chile NUCLEAR, tak přijíždí Amorfis a já s ním jedu na hotel, poněvadž on tam s námi ještě nebyl, tak aby někde něco nevyvedl. Vůbec nevím proč bych se měl bát, když je střízlivej. Asi preventivně. V následujících hodinách se moje obavy o něj potvrdily. Vracíme se autobusem do areálu a všichni jdeme na večeři do hospody. Přicházíme když zkouší kapela TRAHIR. Vůbec jsem jí nevěnoval pozornost, neznal jsem ji. Jenže jakmile začali hrát a já uslyšel zpěv, okamžitě jsem se musel přesunout pod pódium. V tu chvíli polovička lidí čuměla jak kokoti co se to děje a nechápali která bije. Z druhý polovičky polovička nevěděla jestli se má smát, brečet, nebo si rvát uši z lebky. A ten zbytek, ti s citem pro muziku včetně mě, si užívali naprosto perfektní doomstoner. Když spojíte první album od Black Sabbath, ranné Manowar a jebnete do toho Isengard, vznikne vám Trahir. Geniální!!

   

Kurva však třicet roků marně sháním nějakou kapelu, která by hrála aspoň trochu podobně jako můj milovaný Isengard a KONEČNĚ  jsem se dočkal. První písnička jakoby z prdele vypadla právě Isengard. A že zpěvák vypadá jak vypadá v červeném supermanském oblečku a v bílých legínách, je mi upřímě u prdele. S jakým přehledem a nadsázkou tam tihle borci z Prahy vymetli precizní show, já prostě nemohl jinak a hned jsem běžel koupit si CDčko za posměšků lidí kolem, kteří v Trahir viděli bukvice. Sešli jsme se tam u stánku  s CDčkama tři takto postižení... Medvěd prskal cosi o transkách a sračce ve spojení s Trahir, ale on je odborník přes jinou muziku. Následní DISFIGURED CORPSE, naprosto diametrálně odlišná muzika než Trahir mě taky slušně odrovnali. Skvělí byli už před nedávnem v Pardubicích, ale tady to bylo ještě o chlup lepší. Super!

   

REVEL IN FLESH mi přišlo trochu jako Dismember s blackmetalovým vokálem. Proč ne žejo? Je nutno podotknout, že skoro všechny kapely měly vynikající zvuk. Pokud ne od začátku jejich setů, tak v průběhu první nebo druhé písničky se to vždycky vyladilo. Klobouk dolů pánové zvukařové a panny zvukařky, byly-li jste tam nějaké. Čtvrteční headliner v podobě německé kapely ATROCITY mě ani trochu nezajímal. Vydržel jsem až do konce, ale přišlo mi to jako nastavovaná kašička pro lidi, co je mají rádi a chtěji od nich právě tohle slyšet a kapela to pro mě udělá, i když by třeba chtěli udělat něco jiného. Vlastně mám od nich rád a ve sbírce jen desku Atlantis, ze které bohužel zazněla pouze jedna písnička a sice ta úplně poslední. A ten song byl uplně skvělej. Pro mě, kdyby přehráli celý album Atlantis, byl bych spokojený. To ale samozřejmě nešlo, protože mají novinku tak je blbost aby z ní nehráli. Kluci říkali že to bylo dobrý, leč já nemohu souhlasiti. Po skončení čtvrtečního programu nás kamarádi z Liberce seznamují se sympatickou roztomilou veverkou, které hádám dvacet pět let, ovšem jak se nám svěřila, už hodně dlouho ne. Děkuji Karlovi Krylovi za pořízení fotografie. Snad mi veverka promine, že jsem ji dal sem na blog, ale já ji tu mít chci.

Po společném pivku si bereme taxika za kilo a v půl třetí ráno uléháme. Docela slušně opivení... Jenže se opět ozvala Amorfisova nemoc, nutkavá potřeba chlastat už tři hodiny po tom, co ulehne vožralej ke spánku. U nikoho nenašel pochopení v půl šestý ráno jít kalit a tak mu vynadáme, načež se on sebere a odejde pryč a my chrápeme do půl devátý. Pak proběhne snídaně v podobě míchaných vajíček na slanince, zeleninka, chleba, pivo, pepsi, prášky na tlak. Spali bysme asi ještě dýl, ale Amorfis nám volal a vzbudilo nás to. Celý rozjuchaný skrz mobilního operátora přeje společně s našimi známými z jiného festivalu Medvědovi k svátku. V tu chvíli nám došlo, že nás s Amorfisem ten den čekají perné chvíle... Po snídani zkouším vzít Nimesil na bolest v rameni, která se z bodavé intenzivní pulzující bolesti stala bodavá intenzivní nepulzující, to jako že to bolelo furt. Když už jsme spřádali plány, kde všude budeme Amorfise hledat, najednou se ozve nesmělý klepání na dveře a do místnosti vstoupí sám on, o kterém je řeč, v hodně podroušeném stavu s odřenými koleny a lokty. Vůbec neví kde byl, co tam dělal, že jsme mu volali, že hovor přijal ale nezmohl se ani na slovo, že on potom volal nám, prostě Amorfis. Dal si rychlou sprchu a vyrazili jsme na autobus, kterej měl zpoždění šest minut. A asi to řidič chtěl dohnat, protože s námi hnal jako kdyby nás ukrad. Vzadu na plošině pro kočárky jsme vláli v zatáčkách sem a tam a když přifrčel autobus na zastávku před festival a brzdil, měli jsme co dělat abysme se udrželi na svejch pozicích. Amorfis celou dobu v buse dělal ostudu všem metalistům a jak řidič spěchal, nechybělo mnoho a chudáka Amorfise skřípnul ve dveřích. Do areálu přicházíme když hraje PANYCHIDA, ale vůbec nás to nebaví. Místo Nahum zahráli HEJTMAN. Je hezký vědět, že i Česká republika má svůj ČAD. Strašně se mi jako člověku kterej má rád blackmetal líbila písnička Píseň černých vran. Jdeme na oběd do hospody, ale je uplně narvaná a tak na oběd sereme a se SODíkem místo oběda dáváme pivo. Obhlídli jsme nabídku žrádla v areálu za férové ceny a haha jako burito za 270Kč mi moc fér nepřijde. Naštěstí APA od pivovaru Primátor je krutě návykový pivo který dokáže i zasytit. Místo Shampon Killer vystoupila EXORCIZPHOBIA ale já tuhle ukňouranou levičáckou kapelu prostě nemám rád. Nemějte mi to prosím za zlý. Každej jsme ňákej a ty moje bláboly tady píšu pro mejch pár známejch, který mě znají a vědí že jsem neškodnej debil. Trochu sprchlo a mě napadla hláška z jednoho českýho filmu Tento způsob léta zdá se mi poněkud noisecore... 

Jestli je APA pitelný pivo, je třeba zmínit i to, že po něm chodím každou chvíli chcát. A ten kdo nepije APU tak má sračku, takže samozřejmě na hajzlech fronta na sraní. Když jdu kolem fronty k chcacímu zařízení, zahlídnu Amorfise jak se motá mezi obsazenýma kabinkama sem a tam a neví co má dělat. Začnu chcát a někdo z fronty prej Tos zabloudil? Vole musím se smát tomu, protože Amorfis opravdu dokázal zabloudit v obdélníkový místnosti plný záchodů. Když jdu ke kámošovi pro mikiny, protože se ochladilo, potkávám fanouška tohodle blogu z Chlumce nad Cidlinou. Svěřil se mi, že přečet uplně všechno a že se mu to hrozně líbilo. Díky za sledování a slova chvály, snad bude pořád o čem psát a snad se bude líbit. Takovýhle reakce vždycky potěšeji. Kdyby si toho někdo nevšim, tak dnešní report je divnej sám o sobě jako vždycky, ale protože mi přišel e-mail, že prej bych neměl psát spisovně, tak čtvrtek je tak nějak spisovně ale pátek, teda to co píšu teď je zase nespisovně. Za mě osobně spisovně to sice vypadá blbě, ale je to lepší. Takže od soboty zase spisovně, hej? Se SODíkem jsme si našli šikovný místo v pivním stanu a pozorujeme Amorfise jak se motá mezi lidma který nezná, každýho votravuje, ke každýmu kdo si dělá selfí vleze do záběru, motá se kolem Leoše Nohy a něco mu tam čtvrt hodiny vysvětluje. Chudák Leoš... Ale to je prostě náš Amorfis. Další náhrada už ani nevim za co, byli GORGATRON ze země která dřív patřila indiánům, i když to se teď vlastně už nesmí říkat protože slovo indián je prej rasistický a urážlivý. SERU NA TO hahaaaaa. Gorgatron mě mile překvapili. Parádní sypec zakončenej koverem od Sepultury. Dobrá práce!!

    

Když Amorfis dootravoval většinu přítomných, přišel nám vyprávět historku o tom, jak ráno v šest hodin přišel do areálu a nějakej týpek měl triko Cattle Decapitation. Snažil se to vyslovit, ale vůbec mu to nešlo. Historka pokračuje tím, že mu Amorfis řek Seš démon. Konec historky. A pointa? No přeci že je to démon co měl na sobě Cattle Decapitation. Tuhle veselou historku nám převyprávěl asi 7x, ale my hned u druhýho vypravování věděli jak to dopadne, tak nás to pak už moc nebavilo. Jdeme se podívat na jedinou drum´n´bassovou kapelu co drtí grind (SPASM) a vidím nad hlavama fanoušků v prvních řadách transparent s nápisem MALÝ PÉRO NEVADÍ!! Sympatický toto. A při další kapele ROTTENNESS je Amorfis opět nezvěstnej. Kapela hraje výborně!! Zahráli výborný cover Anthrax I Am The Law a vyloženě si svoje vystoupení užívali. Nejsem překvapenej, že se mi to líbí protože mi to Pavouk doporučoval a Pavouk moji milí zná všechen deathmetal na světě. 

Jdu si dobít náramek na konzumaci, protože APA ve mě mizí snad ještě rychlejc než předešlej den. Cestou k dobíjecí stanici mi tři lidi chválí tričko Wyrm co mám na sobě. Lidi neblbněte. Já nechci bejt středem pozornosti ať už kuli tetování, blogu nebo tričku. Chápeme? No a zase se nacházím na WC, kde se nacházeji i všudypřítomní hajzlandělé, rozuměj uklizečky. Jedna z nich nakoukne do kabinky a prohlásí To není tak posraný. Málem jsem pochcal souseda u vedlejší mušle jak jsem se začal tlemit... Já vim, není to směšný. Zatímco my chčijeme, uklizečky čekají s košťaty za našimi zády a vždycky když se někdo vysere a zmizí z kabinky, jdou to tam uklidit. Jeden ze chcacích maniaků nahlas přemejšlí Já se asi nevychčiju když tu budete (aha, ne jen já mám chcací blok!!!!!) Odpovědí jedný z uklizeček bylo ať si dáme špunty do uší, že ono to pak půjde. Kurva však když jsem se vychcal já, tak už to dá každej!! Při MORIBUND OBLIVION (video tady) jsme zjistili, že Amorfis je v pořádku na hotelu a chrápe. A zase jdeme žrát do hospody. Oni ty festivaly jsou čimdálvíc o tom, kdo toho víc sežere a vychlastá. Vysere. A vychčije. A když se vracíme do areálu, potkáváme nějakou paní a ta paní na mě prej Jé, tričko Wyrm. Já Vás znám. Já si Vás totiž čtu!! Až se mi ve tváři objevil ruměnec... Jdu mrknout na POSTCARDS FROM ARKHAM a hele ono to vůbec nebylo špatný. Sice stejně jako Trahir se to tam asi moc nehodilo, ale svoje fanoušky to mělo. Hlavně závěr setu, kdy zrychlili a zněli dost blackmetalově se mi líbil. Kapela děkovala úplně všem kolem, včetně zvukařů. A jako kdyby zvukařům stoupla sláva do palic, tak na IN APHELION byl zvuk z počátku zahuhlanej. Kurva jediná opravdu blackmetalová kapela a má mít zvuk na hovno? Jdu si nasranej pro pivo a když se vracím zpět před kapelu, zvuk je jak víno. Do piči to to nemůžou vyladit při zvukovce? Od toho přeci jsou, ne?  U čtvrtýho songu se bicmenovi podařilo prokopnout kopák. Výměna trvala chvilku a mohlo se pokračovat v parádní blackmetalový jízdě. Do tý doby určitě nejlepší kapela festu.

   

Dokonce i Amorfis se na ně připotácel a mocně hrozil v první lajně. Následní TORTHARRY prochlastáváme kousek od zvukaře. Viděli jsme je už tolikrát a vlastně to že jsme jim nevěnovali pozornost neznamená, že jsme je neslyšeli. Hráli jako vždycky suprově. Dokonce jsem se dokopal k tomu, že jsem zašel koupit ručník s jejich logem. Budu si mít teď čím utírat prdel. Ručník má totiž černou barvu a nebudou na něm vidět případné skvrny. Amorfis se stal opět nezvěstným a když si píšu do svýho debilníčku, že se Amorfis stal opět nezvěstným, najedou se uplně na sračku objeví před námi.  

Přišel totiž na GRAVE, dalšího headlinera, od kterýho jsem očekával švedskej zvuk, ale byl jsem tak trochu zklamanej. Na můj vkus to prostě málo chrastilo ale i tak to bylo skvělý. Jediná kapela, na kterou se mi zdálo, že bylo úplně plno. Ve svým debilníčku mám tuhletu poznámku: Genius Loci - nejde slovy popsat rozhovor s Amorfisem. Už si nepamatuju přesně o co šlo, ale určitě to bylo něco ve smyslu, že když se po festivalu nemotá lidem pod nohama a nehuláká scény z legendárních českých filmů, že to tam bez něj prostě není ono. Poslední kapela pátečního večera byla MISERY INDEX a mě to přišlo oproti Grave jako zábavovka... Kecám volové! Byla to pecka! Když přijdeme na taxi stanoviště, zjišťujeme že tam nejsme sami a že dneska asi půjdem po svejch. SODík šel napřed a my ještě nějakou chvíli čekali na taxika. Marně. Kdybysme šli do piče o tři minuty dřív z Mizernýho Indexu, nemuseli jsme se plahočit po neosvětlený silnici v černým oblečení tři kilometry na hotel. Jdeme teda pěšky a ještě že jsem nastolil vražedný tempo, protože jak se později svěřil Medvěd, Přijít o chvilku dýl, tak sem se posral. Cestou nám z hotelu volá SODík, že prej kde jsou klíče. A nám zatrnulo, protože Amorfis se motá po silnici na sračku, není s ním řeč ani jiný pořízení a teď se ho ptám na to, kam dal klíč když odcházel navečer z hotelu. Vyčítavě se na mě dívá co to po něm vlastně chci, aby z něj nakonec vypadlo na čtvrtej pokus slovo KYTIČKY. Ty vole! Dostává od nás jebačku a modlíme se, aby si vzpomněl kam klíče dal až přijdem. A hodně nám zatrnulo, když jsme viděli, jak bezradně hledá klíč v květináči a nic tam není. Nakonec jsme ho našli mezi knížkama na polici. UF! Do postelí zalejzáme opět v půl třetí a doufáme, že Amorfis v sobotu už nebude tolik chlastat. 

Poslední den festivalu se probouzíme do docela slušný zimy. Po snídani tedy míříme opět na autobus a zjišťujeme, že je to na mikinu. Jenže když se dostavíme do areálu a postavíme se před STERCORE, zjišťujeme že vylezlo slunce a je vedro jako kráva. Stercore hráli tentokrát v pětičlenné sestavě a nebyl jsem spokojen se zvukem, neboť mi přišlo, že hlavní roli v  něm hrají kopáky a pak zase kopáky. Líbilo by se mi, kdyby místo samplů používali nějakýho šášulu, kterej by tam pobíhal s takovou tou klávesovou kytarou co má Michal David. Bylo by to asi trochu ujetý, ale když kapela používá takhle samply, mám pocit že nás ojebává plejbekem. Medvěd povidá Amorfisovi: Do 18ti hodin můžeš chlastat a ráno budeš za volantem čistej. Amorfis se na něj smutně podívá a odpovídá: Vole víš co já dokážu vypít do šesti? A pak jsme šli na BOHEMYST, protože jsem tušil, že by mohli být dobří a to se taky potvrdilo. Byli hodně dobří. Jen kdyby tak nepražilo to pojebaný slunce.

   

A kdyby nedošla APA. Ano, nemoc posledních ročníků na všech festivalech je to, že dojde to nejlepší pivo... Přesedlávám tedy na jablečného Cidera a snažím se nemyslet na bolest co mi trhá rameno. Trpím jak postřelenej kůň i když v sobě mám ibalgin a nimesil... Nahum a Melancholy Pessimism propíjíme a od velkýho Járy se odzvídám, že pedofilie není nemoc, ale nedočkavost. A pak jsme se zvedli a šli na FLESHLESS, protože je máme rádi a oni nás opět nezklamali. Trochu zamotali hlavu sekuriťákovi Žlábovi, který jim ukazoval, že už je čas končit, a když zpěvák Láďa ohlásil ještě jeden song, Žlába nasraně mávnul rukou a odchází pryč. Nevěděl, že Fleshless zakončují svoje sety dvacetisekundovými songy, takže než stačil vůbec odejít z pódia, byl konec vystoupení.  Fleshless se tomu smějí, Žlába se tomu směje, a ten kdo to zaregistroval se tomu smál. INGROWING mě zklamali. Zvukem, zpěvem. Sorry. Když se schovávám před sluncem, jde kolem nějaká paní a povídá mi: "Ta sušenka pomohla. Jsem se po ní probrala. On má kvalitní zboží." WTF?? Jak si mě mohla s někým splést? Takovej xicht jako mám já těžko jinde pohledáš a já jí rozhodně žádnou sušenku nedával. 

Dalších pár kapel mě nějak nebaví. Asi se dostavila únava a nechuť pít jiné pivo než APA, která už bohužel není. Navíc mě bolí rameno jako kráva. A protože došel i Cider, přecházím na grepově pomelového birella. Velkej Jára se mnou posílá malýho Járu k nim do auta, prej tam má prášek na bolest zubů. Beru si jeden a během tří minut je po bolesti. Ta úleva vole. Hned se líp koukalo na HYPNOS když člověk nemusí hledat nějakou (jakoukoliv) polohu, ve který necítí bolest. Hypnos jak se mi dřív nelíbil, tak teď jsem ho viděl během měsíce podruhé a podruhé se mi líbil. To bude panečku ve Třtěnicích v srpnu na heavymetalové zábavě veselo, až to tam Hypnos rozbalí po Motorbandu. Headliner FLESHCRAWL mě vyloženě srali. Ale jen první dva songy. Ještě že jsem neodešel jak jsem měl v plánu, protože od třetí písničky to byla uplně jiná kapela. Naprostá pecka!! A pak ABORTED. Taky se mi to ze začátku nelíbilo ale v průběhu setu jsem se do toho dostal. Taky dobrý. Ne tak dobrý jako Fleshcrawl, ale furt hodně dobrý. Podle mě teda. No jenže pak se to stalo. Naběhla poslední kapela. NECROPHOBIC jsem nikdá neviděl, znám od nich jedno album ale to co předvedli na Broďáku, nemělo chybu. Pokud by si někdo někým chtěl vytřít prdel tak jak si Necrophobic vytřeli prdel všema předchozíma kapelama, musel by mít vytřenou díru do prdele! Jejich vystoupení bylo jako vytírání prdele ostnatým drátem! Naprosto perfektní zvuk, skvělý black trochu death, lehká kapelní image. Prostě uplně skvělý!! Jednoznačně nejlepší kapela letošního ročníku a kdo tvrdí, že ne, tak tvrdí že ne. Já tvrdím že jo. Těsně před koncem se odebíráme na taxika, abysme tam byli první jako důchodci v Kauflandu. A zatímco nás paní taxikářka v pátek odvezla za stovku, nedělní gay taxikář si řekl o 240Kč za 3 km. Srát na něj na čuráka...

 

Jestli chcete popozerat pár fotek v kvalitě 5k, klikněte sem.

15.10.2021 AFTER CRUELTY (Anime Torment, Gutalax, SPASM, Diligence, Hillside, Stercore)

 

Jestli se nepletu, tak dvakrát odložená akce konaná v Ústí, byla v plánu hned od prvního dozvědění se o ní. Aby taky ne, když v plánu byl křest EP ANIME TORMENT a křest CD STERCORE a kmotři byly více než vypečení. To všechno za stopade ty vole super!  Že si na tu akcičku budeme muset počkat přes rok, věděl v době plánování jen ministr zdravotnictví a pár dalších zmrdů. Dobrá věc se ale nakonec podařila, takže jsem mohl s Magim nasednout k medvědovi do auta, a vyrazit do kraje etnického obohacení, za severským přítelem SODíkem. Cesta byla dlouhá a do Ústí jsme dorazili po šestnácté hodině, tedy zavčasu na pořádnou hostinu, připravenou z pochutin, ze kterých by somálcům praskly čuráci. Proběhl také welcome drink v podobě luxusního rumu. 

Když jsme se dosyta najedli a ubytovali, zašli jsme na pivko do restaurace Pod vyhlídkou, kde jsme vycucli dva Březňáky a vyrazili na městskou hromadnou dopravu. Byl jsem kluky nabádán, abych si nasadil náhubek alespoň při nastoupení, avšak já nic nedbal jejich rad a na celou povinnost, mít v prostředku hromadné dopravy zakrytá ústa, z vysoka mrdal. Chvíli po označení jízdenek nás přišel zkontrolovat revizor. Pak jsme vystoupili a chvíli šli pěšky ke klubu. Zaplatili jsme směšných 150 kaček vstupného a šli obdivovat parádní prostory prostorného klubu. Za barem byla naštěstí pípa od pana Březňáka s dobrým pivkem za 32Kč, takže jsme pěkně nastartovali naše játra a začali plnými doušky požívat. Pivko bylo opravdu dobré. Škoda jen, že se netočilo výhradně do kelímků, protože jednak se sklem nás nepustili ven a druhak půllitr v ruce ožralého kreténa v kotli se stává nebezpečnou zbraní. Po zkonstatování, že tahle akce bude kurva dobrá, jsme chvíli čekali na první kapelu DILIGENCE, která začala hrát pěkně načas. Tak by to mělo být. A ne jako v Ponorce, kde hodina zpoždění nehraje žádnou roli. Hned od začátku se příjemně zaplnil prostor pod kapelou. Zvuk první písničky nebyl ideální, ale během druhé se to všechno dalo do pořádku a od té doby byl zvuk párekzaláns. Hudba Diligence je přesně taková, že doma bych si to nepustil, ale naživo to funguje perfektně. Navíc žena za mikrofonem kapely hrající extrémní odnož metalu vždycky budí vášně. Magi zkonstatoval, že tahle zpěvačka strčí Angelu z Arch Enemy do kapsy. A já doplnil jeho myšlenku, že zpěvačka z Poppy Seed Grinder si s oběma vytře prdel. 

Pětatřicet minut hracího času uteklo jako voda a my jdem na pivko a prozkoumat ostatní zákoutí klubu. Žvaníme, popíjíme a ani jsme si nevšimli, že na pódiu už křepčili HILLSIDE. Když se totiž opustil sál, kde hrály kapely, tak v podstatě nebylo slyšet, že tam někdo hraje. A navíc můj zvyk z pardubické Ponorky, že se mezi kapelama půl hodiny až hodinu čeká, zapřičinil to, že jsem jen tak tak stihl natočit jednu písničku Hillside, což dozajista neoceníte ve videu přiloženém dole. Každopádně mě ta kapela moc neoslovila. Přišlo mi to jako takový tvrdší Linkin Park. Lidí na ně ale bylo dost a docela i pařili. Ono na této akci bylo celkově hodně lidí. Jestli to bylo výší (no spíše níži) vstupného, nebo absolutní absencí jakýchkoliv metalových koncertů v Ústí, těžko říct. Možná si prostě jen chtěli pořádně vylejt palici. My si ji taky vylejvali. Pivo bylo opravdu dobré, ale to už jsem psal. Třetí kapelou, která byla na pořadí večera, byli SPASM. Naši staří známí bardi se s tím nesrali a svým drum´n´bassem dokonce nasměrovali jednoho fanouška ke kokotí exhibici, jak je také vidět v přiloženém videu dole. Na to, že se tou dobou na podlaze už nacházely střepy z rozbitých půllitrů, si to chlápek docela dával, když poctivě odpařil jednu písničku zcela nahý. Velká škoda, že se k podobným činům neodvažují děvčata. Bylo by to krásné. Dívek bylo přítomno velké množství a všechny byly půvabné. Pastva pro metalové oči... Při natáčení písničky se ke mě zlověstně  přiblížil kotel, vrazil do mě a telefon letěl na zem. Už zase. Je to též krásně zaznamenané na videu přiloženém dole. 

Po Spasmech napospíchali na pódium pořádající ANIME TORMENT. Sympatičtí kluci, kteří zrajou jak víno, se zpěvákem, který  byl celkem slušně opilý, že mu rozumět nebylo, jak se mu pletl jazyk.  Pod pódiem začal trochu víc obtěžovat jeden blbeček, který pařil stylem cripplepitu. Nebylo to od něj hezké a vzhledem k tomu, že nehezky co chvíli vrážel do medvěda, ani bezpečné. Medvěd totiž není žádné tintítko, ale je to urostlý bard, který čurákem fošny seká na lajšpánky. S takovým zmrdem by vytřel podlahu jedna báseň.... Anime Torment pokřtili za pomoci kmotra Matyho z Gutalax a krásných slečen své ípíčko, jehož jsem vinylové verze hrdým majitelem. Jak jsem psal, kapela zraje jak víno a tak těch 40 minut hracího času je pro ně z pohledu fanouška žalostně málo. 

Následní GUTALAX kterých jsem byl vloni nabažen, a například mého severského přítele SODíka nudí až do dnešních dnů, jsem letos ještě neviděl a tak mě jejich hovnocore chytnul za srdíčko. Opět to říkám, oni hrají strašná hovna, ale ta hovna jsou prostě skvělá. Při jejich setu jsem se nachomýtnul k medvědovi, který to sledoval z povzdálí, a byl jsem obeznámen se situací, že pokud do něj ten vožralej propocenej debil co v kotli rozbíjí půllitry ještě jednou strčí, tak mu zláme ruce. Nebojte, medvěd je mírumilovné zvířátko. Ale nesmíte ho nasrat. Ruce nikomu sice neláme, ale když opět do něj to hovado vrazilo, medvěd ho chytil a zahodil přes půl parketu. Propocený blbec, co v kotli rozbíjí půllitry si medvěda našel a z bezpečné vzdálenosti, to je na jednu a čtvrt délky medvědovy paže, začal vyčítavě kárat medvěda, že TOHLE NEBYLO HEZKÉ! TOHLE OPRAVDU NEBYLO HEZKÉ! TO NEBYLO HEZKÉ! Až mi ho bylo trochu líto, protože medvěd ho zahodil medvědí silou. Ale je to jeho blbost. Když se chová jak čurák, nebudeme s ním hrát piškvorky žejo... 

Poslední kapelou After Cruelty večera byli slovenští STERCORE, kteří jsou prostě výborní. Přijeli jen se dvěma kytarama, ale na zvuku to nemělo sebemenší negativní vliv. Stercore měli křtít své CD, ale nějak ho nestihli nahrát, nebo vydat, teď nevím, neboť všechny poznámky, které jsem si ten večer psal, vzaly za své, když jsem si je v telefonu neuložil. Každopádně ze křtu sešlo, takže se hrálo, až se dohrálo do konce. Ano, bylo to pěkné. Skvělá akce se super zvukem a dobrým pivkem, spoustou fanoušků (200?), voňavých fanynek, v šikovném klubu. Nevím co bych vytkl.... Na cestu domů jsme si vzali taxika a doma jsme pojedli exkluzivní nakládané hermelíny a trochu popili. Mě nejvíc zajímal rum, který jsme měli i jako welcome drink. Až mě to samotného udivilo, protože já na tvrdý alkohol moc nejsem. A kdyby najednou nebyly tři hodiny ráno a Magi už nechtěl jít spát a Medvěd už nespal vsedě, tak tam sedíme a popíjíme ještě teď.  

DEATH COFFEE PARTY 2020

V Litoměřicích na zahradě Čech jsem byl naposledy se školou a to je už pěkně dlouho, takže nastal čas poctít svojí návštěvou tohle místo po letech znovu. Naštěstí za podstatně příjemnějších okolností. Sice je DeathCoffeParty stále malá náhražka za neuskutečněný ObsceneExtremeFestival a CzechDeathFestival, ale zaplať rouškokriplům za to, že jsme se mohli pobavit aspoň na tomhle fesťáčku. Narozdíl od posledních let, kde na festivalech disponujeme přiměřeným ubytováním, tady jsme hlavy složili pod širákem. Teda aspoň první den. Ale o tom později. Do Litoměřic jsem vyrazil s Magim jeho vozem a cestou jsme potkávali samá debilní individua. Například u Sobotky kokot v červeným Fiatu Punto jel jak čurák prostředkem silnice, nenechal se předjet, aby nakonec nebezpečně předjížděl kamion, když se v protisměru vyřítil taky kamion. Oba kamiony musely udělat prudký manévr, jinak by Fiat a osoba trpící silničním kreténismem v něm, byli na sračku. Kamion, který byl předjížděný a jel před námi, po tomto manévru začal ze zaplachtované korby sypat náklad. Nějaké kuličky nebo obilí nebo co to bylo. Prostě debil v červeným Fiatu. Po silnicích se prohánělo nejvíc řidičů s pražskou poznávací značkou a jeden, ten byl fakt na tečku mezi oči. Zcela evidentně se nechtěl nechat předjet, protože tam, kde to sice zákon umožňoval, ale situace v silničním provozu ne, dodržoval striktně rychlost 65km/hod, i když by se tam dalo jet 140. A naopak, když se předjíždět dalo jak z hlediska pravidel silničního provozu, tak z hlediska provozu samotného, rozjel se pražský idiot na 110 a nepustil nás. Prostě zamindrákovanej dement. Pražští řidiči když nemají u tlamy semafory, tak jsou zmatení jak lesní včely. Po příjezdu do zahrady Čech jsme zaparkovali a šli se nadlábnout do restaurace Dobrá Bašta. Na zahrádce jsme ukořistili poslední dvě volná místečka a objednali si po dlouhé cestě chladivý pivní mok a naprosto skvělý burgr. 

Cvičené opice přicházející na území restaurace si desinfikovali ruce a řitní otvory připravenou desinfekcí. To jim panečku bude chutnat, až se zakousnou do burgru!! Demence... Malé dětičky cvičené opičky u vstupu hulákaly FUJ FUJ KORONA!! Ty chuděrky si asi musí doma vyslechnout moudra od rouškofilů... Po vydatném obědě jsme se odebrali do areálu. To už s námi byl i můj severský přítel SODík, který mi věnoval CD kapely Wyrm, za což jsem mu dal vlhký polibek na špičku jeho péra. Díky!! Když jsme čekali ve frontě na pivo, přihasil si pro pivo zpěvák kapely Gutalax. Když si ho všiml před námi stojící dredatý špindíra, říká mu: AŽ BUDETE HRÁT, TAK JÁ BUDU SRÁT. Maty, zpěvák kapely Gutalax mu z fleku s klidem odvětil: JÁ TAKY. To byla hláška, která mě fakt pobavila, když se nad tím člověk zamyslí, kdo tento minirozhovor mezi sebou vedl. Reklama na projímadlo jak vyšitá! Na čepu bylo pivo Žatec 11, nebo speciál 13. My jsme dali přednost jedenáctce a teda můžu říct, že větší hnus jsem už dlouho nepil. Prostě špatný. Radši jsme si začali chodit pro Cidera, který byl oproti pivu sice o 15kč dražší, ale chutnal báječně a v tom vedru které panovalo nás osvěžil na výbornou. Teda až po tom, co jsem si poručil led, který mi obsluha do kelímku dávkovala svými špinavými pařáty kovitnekovit. První kapela FATAL PUNISHMENT nebyla v mých uších nic moc ale něčím určitě vynikala. Naprosto příšernou angličtinou. Než tohle, měli by radši využívat radostí jazyka českého. V jejich hudbě jsem slyšel jakýsi Anthrax-Crossover osmdesátých let. Nic pro mě. Největším úskalím, které nebylo domyšleno byla absence programu. Prostě maličkatej kousek papírku s natištěným programem festivalu, který bychom dostali u vstupu. Sice tam byl program vyvěšen, ale je lepší sedět někde opodál, vytáhnout ho z kapsy a zjistit, co právě hraje, než se muset zvedat a jít se podívat na program vyvěšený u vstupu do koncertního sálu. Nebo v našem případě vytahovat telefon a kontrolovat program na stránkách bandzone. 

Druhá kapela měla být nějaká postrock doom, ale když naběhli kluci v košilích a spustili svůj brutální nářez, bylo jasný, že se postrock konat nebude. Na jevišti do nás svůj brutal hustili SOUL DECODER. Kapela byla sehraná jak cyp a zpěvák naprosto exceloval. Abych je ale jen nechválil. Jsou to Pražáci a museli nějak přijet do Litoměřic. Nejspíš autem a nejspíš to byla oktávka a je téměř jisté, že měli pražskou poznávací značku a všichni víme co je to za lidi :-) Stále pijeme Cidery, protože pivo se nedá pít. Je teplé a hnusné a po každém napití nebezpečně kope. Blbé je, že Cider je taky celkem zákeřný díky své pitelnosti a voltáži, takže na sluníčku ji za chvíli držíme jak po pěti pivech. Přešli jsme tedy zpět k pivu, které se od začátku trochu zlepšilo. Bylo studenější a dokonce už kopalo jen při posledním loku z kelímku. Další kapela byla CRIPPLED FINGERS. Tak nějak jakoby thrash a musím uznat, že docela dobrej. Po jejich vystoupení jsme se vykydli do jedné z mnoha připravených laviček. Vedle nás si sedl týpek a začal se cpát perníkem a zapíjet ho zelenou vodou. Kdejaký dement neznalý věci by si to mohl vysvětlit tak, že ti hnusní metalisté si tam píchali pervitin a pili k tomu trávu. To samozřejmně nebyla pravda, protože cattering obsahoval mimo zaběhnuté pochutiny jako různé druhy baget a smažených píčovin, i domácí pečený perník, který vypadal jak od maminky. Při zvukové zkoušce, kterou jsme sledovali ze zmíněné lavičky nám do rytmu na jiné lavičce blil blonďatý metalový sympaťák. Ten si asi musel odnést krásných žážitků z prvního dne festivalu. Našel se tam ale i jeden člověk, který si odnesl naprosto abnormálně kardinální zážitek. Ale o tom až později... 

Tou dobou jsem měl v sobě 4 piva v areálu, 3 cidery a 2 piva u oběda a já pořád nebyl chcát. Bylo takový vedro, že jsem všechno vypotil. Vlastně by se dalo napsat, že jsem potil chcanky. Kluci mě ale nakonec ukecali, ať jdu také a podělím se s nimi o můj žlutý nektar a tak i já se vychcal do krásné mušle na čistých, voňavých a po celou dobu festivalu udržovaných záchodech. Palec nahoru. Jak jistě všichni ví, obrovská deviza na akci tohoto typu, mít zařízení tohoto typu. WEE ALL GONA DIE hráli super metal core, melodic, death... co já vim... nějak se v těch posranejch škatulkách neorientuju. Areál festivalu byl fajn. Sice jsem ze začátku prskal, že je to jakoby stísněné, jako když ve hře Sim City choději lidičky sem a tam a jinam to nejde, což byl ale jen první dojem. IGNORANCE byla taková velmi příjemná pocta  Sepultuře z období alba "Root". Všechny to bavilo. Cavalera by měl radost. Při jednom z mých chcaní se najednou ozve od jiné mušle: "Ty vole já sem to debil. Sem si flusnul na čůráka." Milé.  FLESHLESS - super! Už dávno to není jen VÍÍÍÍÍVÍÍÍÍÍÍ VÍÍÍ VÍÍÍÍÍÍÍÍ ÁÁÁÁÁ, kvůli kterémužto se mi na čas přestali naživo líbit. Tohle byla profesionální řežba. Opravdu skvělé! Pak ale naběhli GUTALAX a všichni šli do hoven. Teda do kolen. Nikdy nepochopím, jak taková píčovina může být tak všeobecně oblíbená. Jenže ono to je tak pitomý, až je to skvělý. Celej koncertní sál se změnil v jednu obří průjmovou párty. Jednoznačně nejlepší Gutalax, který jsem měl možnost naživo sledovat. INSANITY ALERT jsem si užil v první lajně a dokonce i kolečko v kotli jsem si udělal ale na víc jsem neměl sílu. Tlak mi vystoupl na 240/190 a já byl rád, že jsem se nezadusil vlastními plícemi. Smekám před všemi, kteří dokáží v kotli křepčit po celou dobu. Po thrashové jízdě nastoupila SODOMA GOMORA se dvouma magorama za mikrofonama. Pro mě to bylo spíš takové zpestření než že by se mi to nějak zvlášť líbilo. Mám rád něco ze sólových kariér Řezníka a DeSada, ale Sodoma Gomora mě zatím míjí. Je to taková sračka, až vás to nutí klátit se do rytmu beatů. A nejlepší na tom je, že po shlédnutí už nemám žádnou potřebu jít na samostatný koncert Řezníka. Nejlepší song tam zahraný byl právě z Řezníkova repertoáru, a sice Nekorektní píča. Přítomní Black Lives Matters kondomové zplakali nad vejdělkem... 

Poslední kapelou, kterou jsme v pátek dali, byli GODLESS TRUTH což byl takovej na mě až moc složitej deathmetal. Naopak SODík si z toho stříknul do textilu. Pivo bylo zase teplý, ale protože jsme už měli pod čepicí, tak jsme to kousali co se do nás vešlo. Únava se dostavila a tak jsme to zabalili a ustlali si pod širákem. Bylo krásně jasno, hvězdičky svítily, komáři štípali. Všichni se ráno probudili poštípaní na xichtech, rukách, nohách a všude jinde, jenom já ne. Asi jsem okřídlené havěti smrděl a proto na mě vůbec nelezla a nehasila žízeň mojí krví. Ráno nás několik kapek deště vystrašilo z našich opileckých snů a tak jsme rychle sbalili spacáky a karimatky, naskákali jsme k SODíkovi do auta a jeli si umýt prdele a ráfky do Ústí právě k SODíkovi, kde na nás už čekal jeho pes Christopher. U SODíka jsme využili moderních výdobytků na maximum. Nebo aspoň já. Dvakrát jsem se tam vysral, dvakrát osprchoval, sežral jsem oběd o třech chodech a byl jsem připravený vrátit se na druhý den párty smrtícího kafe. Cestou se stala taková patálie s mrakama. Uplně normálně se seskupily do zlověstně tmavé formace a začaly kydat vody tři prdele. Průtrž nás chytla na cestě z Ústí do Litoměřic a my začali mít obavy, aby nám to nezkazilo požitek z dobře rozjeté akce. Projistotu jsme postavili stan, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože deště jsme si přes den ještě užili dosyta, ale hlavně, večer bylo všude mokro a v noci mlha vlhko, tohle na chrápání pod širákem rozhodně nebylo. Sobotu jsme odstartovali kapelou BACKFIST, což byl dobrý hárdkór, ale po chvíli mě začal nudit. Místo avizozvaných Madafaka znovu vystoupili SOUL DECODER, což mě velmi potěšilo, neboť oni jsou opravdu dobří, i když pražáci :-) . Další kapelou jsou INSISTENT a mají plno. Nejspíš to bylo ale tím, že se venku rozechcalo a návštěvníci se přišli schovat před deštěm. Hezky objednáno. Nevěřím totiž tomu, že všichni co tam byli, mají rádi grindcore který Insistent hrají. Mimochodem ho hrají velmi dobře. Jako bych se v tu chvíli ocitl na Obscene Extreme Festivalu. V koncertním sále se měly dodržovat rozestupy dva metry. Na to sere pes. Také se tam ale nesmělo kouřit. Bohužel vždycky se najde kretén, který chce mermomocí otravovat kouřem život okolním návštěvníkům. Já mám pro vás vy kuřácká hovna vzkaz. 

Začátek vzkazu: NECHŤ VÁM VYSCHNOU VEJCE!! Konec vzkazu. 

RISE OF SURYA se mi nelíbili. Pivo se jakžtakž dalo pít, ale pořád to byla kejda. SODík o tom prohlásil: "Je to takový jakoby pozitivní." Já mu odpověděl: "Je to takový jakoby na hovno." A nyní vyhlášení kreténa roku letošního DeathCoffe festivalu. Stal se jím týpek ve fialovém tričku. To si takhle jdeme chcát a já, ještě stále chčiju, když ucítím strašný smrad z hoven, který se vyřítil z kabinky WC. Řekl jsem si, že prostě někdo sral. No ale pak si jdu umýt ruce, a ten smrad, takový ten kyselý, čerstvě vysraný průjem, zesílil na maximum. U umývadla se tam kymácí blb a slovy TY VOLE SNAD NENI PRAVDA shrnul celou jeho veselou historku z natáčení, která spočívala v tom, že si nasral do gatí. Dalo by se očekávat, že když už se něco takového přihodí, a neříkejte, že jste k tomu již neměli náběh, nebo se vám to dokonce nestalo, tak přeci jdu conejkratší cestou pryč od všech a rychle někde umýt a převléknout. Ne. Tenhle týpek ve fialovém trikotu s posranými kraťasy, za kterým se linul pach čerstvě vysraných, ještě kouřících kravinců, úplně bez skrupulí si zašel na pivo, za nechápavě přihlížejících, nosy si ucpávajících a hlavami kroutících spoluúčastníků festivalu. Smrad to byl takový, že když jsem kolem pana Nasraljsemsidotrenek procházel, když čekal na pivo, koplo mě to tak, že jsem měl namále a mohl jsem tam někoho poblít. Takže vítěze bychom měli, teď zpět k muzice.

DPK, kteří hráli death/grind neměli svého zpěváka a tak se na postu za mikrofonem vystřídalo několik pěvců z jiných kapel. Když došli pěvci z jiných kapel, zahráli ještě dvě písničky bez zpěvu a byl konec. A máme tu druhé místo ve vestivalové soutěži o kokota roku. Stal se jím vysoký mladík s hrbem na zádech, který mu překrývala mikina Mayhem. Tento mladík mi připomínal xichtem jednoho z našich procesních inženýrů od nás z práce, naprostého nýmanda a debila. Oni totiž procesáci takoví prostě jsou. Takže tenhle náš hrbáč pařil na kapelu FOB. Kdyby pařil normálně, tak si ho nikdo nevšimne. Jenže on byl našrot a pařil nenormálně. Vrávoral tam a každou chvíli do někoho vrazil a vylil mu pivo. Když bylo vylito asi čtvrté pivo, a čtyři nasraní metalisté, uznal i kamarád hrbatého, že toho bylo dost a odvedl si ho pryč. Jenže náš hrbáč se zachoval jako Homer Simpson. Vyhodíte ho dveřma, vrátí se oknem. Takže se vrátil na taneční parket, který se díky rozlitým pivům změnil v klouzající smrdutou plochu a opět začal pařit a vrážet do lidí, kteří se přišli podívat na kapelu. Cože to hrálo? Jo...FOB. No takže když takhle poněkolikáté vrazil do jednoho dredaře, došla dredatému sympaťákovi trpělivost a vrhl se na hrba. Štěstí pro hrbáče bylo, že dredař měl u sebe i partnerku, která svojí výškou nemohla převyšovat 150cm, a která dredaře uklidnila a stáhla zpět. Ovšem kretén s hrbem si nedal pokoj a pořád se choval jak idiot až vrazil do té drobné aninéstopadesáticentimetrové paní. Ta jako kdyby jí někdo za triko hodil sršní hnízdo skočila po hrbáčovi, který na kluzké podlaze uklouzl a malá paní mu ládovala pěstmi hlava nehlava. Kriplhrb se ale začal bránit, proč by si taky měl dát přes tlamu od hobita žejo, jenže to se přepočítal a najednou se do toho pustil i dredař a další kolem a nějaká holka no prostě nastala mela, krev stříkala všude kolem, kosti bylo slyšet zřetelně jak praskají i v tom rachotu, který předváděla kapela... Co to bylo za kapelu?? Joo, pořád FOB. Nakonec se to nějak uklidnilo a všichni se rozešli pryč z kotle, protože jinak by byl průser. A jak hráli FOB? Nevim. Ten debil co vypadal jak náš debil procesák byl zábavnější než koncert. Později se objevil na scéně ještě jednou, tentokráte se žlutou hajzlštětkou

Naopak TORTHARRY byli skvělí jako vždycky. Stejně jako ANIME TORMENT. Další zástupce z hárdkorového ranku byli COMPANION, kteří konkrétně hráli hárdkor lvího srdce, jak hlásaly jejich trikoty. Jejich set jsme sledovali z boku v sedě na lavičce a odpočinuli tak našim zpráchnivělým kostem v nohách. Nejzajímavější na jejich produkci byl asi feat s Matym z Gutalaxu. Na scéně se pak objevili první rouškofilové. Jednalo se o kapelu z Německa s názvem NECROTTED. Pořád si desinfikovali ruce a varlata a už už jsem myslel, že i koncert odehrají s rouškami. Naštěstí se tak nestalo a my mohli slyšet muziku, kterou jsme na DeathCoffeeParty slyšeli v jiném podání už několikrát. SPASM byla zábavná ultrabrutální super show jako vždycky s kotlem jakokráva jakovždycky. Ani až u zvukaře nebylo bezpečno, jakej to byl kotel. Následní BENIGHTED nás opět rozsekali na masokostní moučku a vyhlásili třetího letošního idiota festivalu. Stala se jí holčina, která se v nákupním vozíku zcizeném v nedalekém Kauflandu, nechávala roztáčet uprostřed kotle. Na Benighted. Na kapelu, při jejíž produkci nabývá kotel na rychlosti a síle nevídaných rozměrů. Velmi nebezpečné. Ze začátku to bylo zábavné. Asi tak jednu minutu. Vožralá holka ve vozíku si to užívala, chvílemi byla roztáčena opravdu rychle. No ale všechno jednou končí, a tak i její kolotoč dokolotočoval. To se totiž z kotle najednou vynořil steroidy nabušený mladík v šedivém tričku, a holčinu ve vozíku burátlním způsobem vyvezl z tanečního parketu a vysokou rychlostí poslal slečnu i s vozíkem z parketového schodu, za kterým se vozík i se slečnou zabořil do bahna. Tuším slečna zůstala ležet, steroidy nabušený mladík se vrátil do kotle. Ovšem karma je zdarma a ani ne za pět minut se o jedné noze belhal zraněný steroid a sedal s bolestivou grimasou na lavičku... Tady bych třetí místo o kripla roku rozdělil mezi oba dva půl napůl. Když jsme šli z Benighted na záchod, potkali jsme stříbrného kriplohrba, kterak si ustlal v mokré trávě pod vzrůstajícím jehličnanem. Když jsme šli ze záchodu, potkali jsme vítězného kripla v čistém oblečení bez průjmového parfému. STERCORE od bratrů Slováků jsem již jednou viděl, ale tenkrát to kluci neodhadli s chlastem takže hráli jen chviličku. Tentokrát ožralí nebyli, měli naprosto excelentní zvuk (aby taky ne když maji v sestavě tři kytary) a nebýt prasklé bubeníkovy panenské blány, bylo vše O.K. Poslední kapelou, kterou jsme shlédli, byli MINCING FURY A TAK DÁLE. Výtečné! Zábavné! Hlasité! Skvělé!! Únava nás přemohla, takže jsme si zalezli někteří do stanu, někteří do auta a udělali Death Coffee Party PáPá. A moje hodnocení jakožto návštěvníka-premianta? Kromě piva, který na festivalech vždy postrádá kvalitu, nebylo z pořadatelského hlediska nic moc co vytknout. Za mě spokojenost a myslím, že jsem nebyl sám. Ale co bylo úplně nejhezčí na letošním ročníku DeathCoffeeParty? Byly to všudypřítomné krásné holky. Děvčata, byla jste nádherná a mám vás všechny rád!

Pro zobrazení fotek klikni sem.