EJÁJ - Ulepené zpívánky

A je to tady! Druhá deska uměle inteligentní nekapely EJÁJ se jmenuje "Ulepené zpívánky". Jsou to zhudebněné básničky, které jsem vymejšlel na střední škole před třiceti lety. Jsou to totální píčoviny, ale po zhudebnění ve stylu hiphopu, folku, diska a podobných kravin, dostávají úplně jiný rozměr. Z píčovin se staly echt píčoviny :-) Ovšem velice poslouchatelné, nutno podotknout. A pro koho to je určené? Dovedu si představit, že některé hitovky by mohly hrát někde na soukromé akci, když jsou už všichni nalitý. Uplně vidím vožralý městský holky jak se kroutí do rytmu disca při textu ve kterém moucha žere hovno, popřípadě elektroswingu s textem o souloži ježka s žábou. Nebo třeba pompézní popová balada s popisem přejeté kočičky by mohla zaujmout. Dále tu pak máme hiphop, krtečka v horrorcoru, slečnu Dagmaru ve folkmetalu atd... A že některé texty budou pro většinu nesrozumitelné, protože mají reálný základ a vystupují v nich lidi z mého okolí před třiceti lety? Na to sere pes. Šmouly, Karkulku, Sněhurku, Popelku, Včelku máju, Štaflíka a Špagetku, Jáu a Páju a další, by měl znát každý. Česká výslovnost je taková jaká je, takže třeba místo slovo "blaze" to AI zazpívala jako "blezo", nebo místo "shejbla" jako "šejbla", místo "bible" jako "bibl". S tím nic nenaděláš... Jasně že to není pro každodenní poslech, i tak si myslím, že z toho AI udělala hodinu a půl poslouchatelných hitů. Pro všechny fajnšmekry, odkaz na stažení tady, pro notorické videaře, video z jůtůbu dole. Doporučuju neposlouchat jen tak z notebooku ale šoupnout to pěkně do uší.

BRUTAL ASSAULT 2026

79% vysoldovanejch vstupenek, hlásala oficiální facebooková stránka festivalu Brutal Assault tejden před festivalem. Da dny před festivalem bylo ohlášeno Vyprodáno. Mě to bylo u prdele, neboť v tu dobu jsem nevěděl, jestli se zúčastním jen středečního programu na který jsem si vstupenku již zakoupil, nebo jestli se náhodou neobjevím na guest listu kapely Samael. A víš co? Já se tam náhodou objevil. Ze všech těch pro mě zbytečných kapel, kterých letos na Brutalu vystoupilo víc než dost, jsem si vypsal, co potřebuju nutně vidět a mohl jsem vyrazit. Jen tak mimochodem, z celý festivalový soupisky bych si dokázal představit parádní jednodenní festival s kapelama, který bych vybral. No ale takhle to nefunguje. Takže po noční směně jsem na tři hodiny zavřel oči a když jsem je otevřel, vyrazil jsem směr Josefov pln očekávání, co se tam od předloni, kdy jsem tam byl naposledy, změnilo.

Ještě jsem ani nedorazil do místa konání a už mě čekal výser od silničářů. Uzavírka silnice s objížďkou na Černožice. Objížďka samozřejmě vedla přes dálnici, která v tu dobu není zpoplatněná, jenže to jsem já nevěděl, takže jsem se zajel jako kráva. No ale dorazil jsem. U vstupu jsem se nahlásil jako ten týpek se zkomoleným jménem na guest listu. Holky u vstupu byly příjemné a chápavé a na základě seznamu hostů, mě dali celofestivalovou vstupenku. Hurá! Já jsem tu svoji jednodenní středeční tak mohl věnovat Amorfisově dcerce. Jen tak mimochodem, to že jsem byl hostem si pořadatelé ocenili na 250Kč, které jsem musel zaplatit. Co to dneska je dvěstěpáďo? Tři pivka v areálu...  Nabíjím si náramek za tisíc korun českých a dávám si grepomelového Birella, za nějž bych položil život. Je to nejskvělejší věc od vynálezu žárovky. Birell byl za sedumdesát. Ovšem pitná voda, které jsem si pozdějji dopřával po litrech, byla zdarma. Obrovský dík pořadatelům za tohle. Protože v tom vedru k doplňování tekutin nestačí jen tak sem tam se napít, ale pít furt. A to by při dnešních cenách čehokoliv na festivalu bylo finančně devastační. V areálu bylo několik pítek, kde se dalo občerstvit. Za vše ostatní se už platilo. Než začala hudební produkce, zašel jsem se podívat na výstavu obrazů. U jednoho obrázku nějaká paní řekla své kámošce: "Tohle vypadá jak kdyby to kreslila moje malá dcera." A měla pravdu. Byla to čmáranice. Mě ale zaujal jeden malý zelený démon.

Po výstavě jsem se šel juknout, co nám Brutal Assault letos nabízí ke kulinářským zážitkům. A musím uznat, bylo toho opravdu hodně. Vše od chleba s pomazánkou, přes korejskou, japonskou, vietnamskou, malajskou, řeckou, italskou, mongolskou a další světové kuchyně až po burgery, kebab a veganské dobroty. Zajímavá věc, v žrádelní uličce jsem u jednoho stánku viděl bramborák za 42 korun českých a o dva stánky dál ten samý, stejně velký, avšak pojmenovaný jako "pravý staročeský bramborák", měli za 119 korun českých. Tak teď nevim jestli jsem blbej já že mám oči šejdrem, nebo ten první, že ho měl tak levně, nebo ten druhej, že ho měl tak draze. Obyčejné pivo, které se pohybovalo v rozmezí od 70ti do sta korun českých jsem si nedal, ale zázvorovým jsem nepohrdl. Jako vždy, bylo excelentní. Všude chodí krásné dívky v krásných outfitech. Nevim kam kouknout dřív a snažit se nezírat, tak jsem to vyřešil tím, že jsem šel na kapelu. První bandou co zahlédnu je BELZEBONG, kteří drtí to svoje psyche sedumdesátkový, který mě vůbec nebaví, tak utikám pryč. Chčije ze mě pot. Jdu se schladit dozadu na odpočinkovou louku, která se změnila v odpočinkové prachoviště. Brouzdám po distrech a zjišťuju, že jak furt nadávám na ceny vinylů některých prodejců, že se pomaličku stává standardem, že se deska prodává za devět stovek. Až se jednou lidi naserou a přestanou to kupovat, tak budete čumět. Nic si nekoupím. Ne že bych neměl prachy nebo nechtěl něco do sbírky. To ne. Ale teď si představ, že bych si koupil tři desky a musel bych v tom vedru přes celej areál plnej lidí zpátky do města a ve městě další asi dva kilometry k autu, tam bych je dal do rozpálenýho auta, kde by se mi mohly zkurvit a pak absolvovat celou cestu zpátky zase. Furt v tom vedru hnusným. To jsem si radši nechal zajít chuť a pravidelně proplachuju ledviny chutnou studenou vodou. Ceny jídel mi narozdíl od cen desek přišly celkem v pohodě. Za 230 korun byste se dokázali najíst uplně v pohodě. Když půjdete do restaurace, bude vás večeře stát stejně.

Když hraje kapela ONSLAUGHT, která koketuje s heavy a thrash metalem, schovávám se propocený ve stínu. V tom vedru tuhle kapelu prostě jen přijímám a čekám až skončí. Beztak jsem ze svého úkrytu viděl jen kytaristu a ještě jen jedním okem. Před druhým okem mi překážela bouda s občerstvením. Zmíněné dvě kapely, jsem neměl v plánu sledovat. Až teprve 200 STAB VOUNDS. Kurva. Žádnej stín k dispozici. Škvařím se ve vlastním tuku, kterého mám po těle dostatek. Ovšem rozhodně déle jsem na ně čekal, než jsem je dokázal poslouchat. Malej Jára nebude souhlasit, protože od prvních tónů hází hlavou jak pominutej, ale já se po nekonečném instrudementálním intru přistihl, že sleduji krásnou exotickou dívku za kamerou na pravé straně pódia, a to by asi člověk, který jde na kapelu, neměl. Zvuk vepředu byl o hovně. Jen basa a bicí. Nechápu co z toho ty lidi mají, že chodí dopředu, když i oni ví, že je tam zvuk jak z prdelní díry. Zašel jsem si pro vodu a chvíli sleduju kapelu zezadu. Ne, nevyplatí se mi na takovejhle agro bum čvacht death v té výhni stát. Asi jsem nebyl při smyslech, když jsem si vypisoval kapely, co bych chtěl vidět a zařadil jsem tam i tuhle. Takže rychle do stínu pevnosti, kde je asi o pět stupňů míň. I tak mi pot chčije všude. Kdybych začal chcát do trenek, nikdo si toho nevšimne jak jsem mokrej. Ale nejsem sám. Polovička lidí trpí jak já. Ta druhá si to užívá. A někteří fajnšmekři aby neporušili svůj image styl, chodí nastrojení třeba jak ve středověku, nebo celí v černém dlouhém. V té době si to ke mě přivalil silně zapáchající zpocený špinavý chlápek a sednul si vedle mě na zem do prachu. Mizim pryč od něj. Kdo smrdí, nezaslouží slitování.... Stejně tak jako ten, kdo se potí... Přecházím na hlavní pódium, kde akorát končí UNEARTH a z toho co jsem viděl, měli parádní zvuk. Hudba samotná by se mi asi taky líbila, ale třeba se šetřit na moji hlavní kapelu, kvůli které jsem vlastně na Brutal Assault přijel. Záchranky mají napilno. Lidi kolabují jak na běžícím pásu. Ty se nejspíš podařilo všechny zachránit, ale ten co skočil z mostu ve městě do řeky, už nevyplaval. RIP... 

Hasiči kropí vodou přehřáté fanouškovstvo a stylově na to navazuje kapela s názvem H2O, hned jak přestali kropiti. H2O hráli jakýsi hybrid punku a hardcore. Maličko mi to připomnělo Insanity Allert s tím, že H2O neměli vůbec žádnou show a kouzlo. Prostě jen shluk tónů poskládaných do písně. Jako deathmetal bez krve, punk bez politiky a blackmetal bez pekla. Ovšem cover od Black Sabbath byl zábavnej. Zajdu si teda na kafe, protože na mě padala únava, anžto jsem spal jen ty tři hodiny a dva dny předtím byl na nočních dvanáctkách ve fabrice, která vyrábí víčka na konzervy, abyste si vy šmejdi mohli koupit Trenčianské párky s fazuľou. Když jsem v kavárně vyvoslil, že nechci žádný jejich expresní píčoviny, ale uplně obyčejnýho turka s logrem, kterej budu plivat ještě před půlnocí, zeptala se mě slečna, jestli do toho chci led, aby se to dalo pít. Směju se naoko až se za břicho popadám a myslim si "Vyliž si prdel krávo, potřebuju kafe a ne led." Sednu si s ním do pivního stanu, kde je frmol. Lidi do sebe ládujou všeljaké pochutiny a uličkou mezi stoly proudí davy lidí. A spousta krásných dívek. Je naprosto úžasné, kolik děvčat si přijelo poslechnout ten metál. A většina z nich byly fakt kočky. Obzvláště ty, co na sobě skoro nic nemají a skrz to nic jim prosvítají opearcingované bradavky. To je jedna z nejvíc sexy věcí co existuje. Propíchaný ženský kozy. Yeah! Cucám svý kafe, potím se u toho víc než u práce a zajdu se podívat na NOVEMBERS DOOM. Hráli moc příjemný doomdeath. A naštěstí už je tam trochu stín. Bohužel těch pár desítek minut co jsem strávil na slunci mi z xichtu a krku udělaly jeden velkej spálenej škvarek. Další kapelu kterou vidím, jsou GUILT TRIP a ty vole! už při intru začínají nabušení mladíci cripplepit kotlit jako kráva, karate a pogo zároveň a takový jakoby hopsání co předvádí zfetovaní hausáci na svých akcích. Takže se hned utvořil velký cripple platz a ze stínu nás vyhnali tito mistři kung-fu svými krabími karatistickými kopy a skoky, smažit se na slunce. Hudba byla ovšem výborná!! Mohutný HC s takzvanými hnědými tóny, které rozdunily každou chvíli celý areál. A mělo to perfektní zvuk. Jak vepředu u cripplů, tak zezadu zestrany, kam jsem utekl před těmi křepčícími blázny. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení. A taky hurá, objevil se první mrak, který odjebal tu zpíčenou zkurveninu, které se říká slunce. Bejt na něm ještě chvíli, tak je to moje kremace zaživa. I když za chvíli ten zmrd pálivej zase vylezl, bylo mi to jedno, protože na řadě byla moje druhá nejoblíbenější kapela (tou první vždycky byli, jsou a budou Helloween). Tou druhou nejoblíbenější kapelou jsou:

Na tuhle bandu jezdím od roku 2003 a jejich dvě alba mi naprosto změnila můj hudební život. Těmi alby jsou samozřejmě "Ceremony Of Opposites" a "Passage". A víš, co? Celý setlist sestával právě z těchto dvou alb plus dvě nové písně. Hůůůstýýýý vole! Tohle byl setlist jako ze sna dámy a pánové. Zvukově to nebylo úplně ideální, ale špatně to taky nebylo. Každopádně právě díky setlistu byl tohle jeden z mých nejlepších koncertů Samael, ne-li nejlepší. Nejvíc se mi líbila nová píseň, "Hail to the Sun", opět jak typické, když jsme se pod jedním takovým Sun odšťavňovali. Vzhledem k tomu, že i další dvě písně, které v nedávnu vyšly jako singly jsou výtečné, myslím, že se máme s novou deskou na co těšit. Poctivě jsem si se zpěvákem Vorphem odzpíval většinu textů. A nebyl jsem sám. Skupinka španělsky hovořících fans vedle mě si rvala hlasivky Samaelíma textama. Měl jsem z toho všeho husí kůži na rukách. Když jsem se po skončení setu dozvěděl, že pár metrů ode mě si Samael užívali i tihle dva političtí čuráci, naskočila mi husí kůže i na žaludku 🤮. 

Hned po skončení jdu dozadu na "malou" stage a cestou si kupuju jediné jídlo toho dne a tím je vynikající škvarková placka s česnekem za 75 korun (velká asi jako klasická velikost langoše) a kvášák za 30 korun. Jen malá poznámka ke kvášáku, což je kvašená okurka, pokud to někdo neví, kvášáky se obvykle dělají z velkých okurek a ne z těch malých, co se cpou do zavařovacích sklenic. Za třicet korun by se to někomu (mě) mohlo zdát předražené... Kvášák polknu téměř bez kousání, žužlám placku a jdu na kapelu COVEN, kterou jsem měl také napsanou, že ji potřebuju nutně vidět. Ovšem to co jsem viděl, to jsem fakt vidět nepotřeboval. To bylo tak strašný. TO BYLA TAKOVÁ MRDKA!! Největší mrdkou v COVENu byla paní zpěvačka. Celej ten jejich ansámbl vypadal jako  nějaká zhulená hipísácká sekta. Ty vole strašný.  Zpěvačce bych utrhnul koule za její falešný nezvládnutý zpěv. Tak hnusně halekala, divně odhulákávala. Ne, tohle nebyl zpěv a nechápu nadšení lidí. Velký špatný. Tady malá ukázka. Zrovna jí tam ale pomáhá zpěvák, takže její hnusozpěv není moc slyšet.

Zašel jsem se podívat na malou stage pojmenovanou Octagon. Mezi námi, tuhle hovadinu bych zrušil. Je to až příliš malý prostor pro tolik lidí na to aby tam něco hrálo. Člověk by tam musel čekat dlouho před začátkem, aby měl nějaký výhled a trochu ucházející zvuk. Chtěl jsem se tam podívat na CRIPPLING ALCOHOLISM. No, vůbec jsem se před ně nedostal a měl jsem problém vůbec davem projít pryč. Co jsem tak zaslechl, Crippling Alcoholism plně korespondovali se svým jménem. Zněli jako vožralí kriplové. Rychle pryč na KYLESU. Potkávám další blilkající záchranku. Kolikátou už ten den? Sedmou? Osmou? Na Kylesu koukám z dálky. Opět strašná hromada lidí na menším prostoru. Je to peklo a pokud tam nestojíte už při zvukovce, není šance bez bezohledného prodírání se mezi lidma, dostat se blíž. Škoda. Hudba se mi líbila. Věřím, že mé druhy v metalu by Kylesa srala, ale já na mé druhy v metalu seru, bo oni chtějí slyšet převážně jen deathmetal, který já převážně slyšet nechci.  Konečně přestalo svítit to pojebané slunce. Teď svítím hlavně já a můj spálený xicht.

Jdu se mrknout na SÓLSTAFIR, na které naštěstí nebylo úplně narváno a já mohl stát s kámošem Lukášem, kterého jsem neviděl snad 25 let, kousek od zvukaře. Hned jak hrábli do strun, věděl jsem že se mi to bude líbit. No do pííííči to byla krása!! Tady se zpívalo a ne jak zmíněná blonďatá čarodějnice z Coven. Zpěvák měl krásný čistý zpěv, do toho absolutně naprosto precizní zvuk, mocné tklivé melodie, prostě nádhera. Jedna z nejlepších kapel celýho festu. Dokonce i ovečky pasoucí se vysoko nahoře nad hlavami fanoušků se přišly podívat na Sólstafir. 

Po Sólstafir zůstávám, protože má naběhnout jakýsi KIM DRACULA, kterého jsem měl také napsaného že bych ho potřeboval vidět. Bohužel se to krylo s další kapelou která hrála na zmíněném Octagonu mix diskotéky a blackmetalu, tak jsem dal přednost většímu prostoru. A jaký byl Kim Dracula? Tak tohle jsem ještě nezažil. Takovej maglajz těžko pohledat. V prvním songu byl numetal, blackmetal, blastbeaty, slam... Druhá píseň zněla zase jako Devin Townsend stříklej Kornem a metalcorem... Vole a najednou saxofon, jazz, do toho blackcore, deathcore, psycho rock... mě poser a vřískající Japonka za basou, a najednou čistej rap, kterej přechází do numetalu, kterej sjede do deathcoru a najednou hiphop vole a pak zase saxík a disko a pak to zní jako Ghostemane a pak jako Ulver a horrorcore... Uff!! Totální bramboračka. Zpěváci bez problémů dávali všechny polohy. Pro mě obrovské překvapení. Z tohohle by deathmetalistům nejspíš praskl čurák od Prahy až po Karlovy Vary. Další bandou, kterou  jsem nutně potřeboval vidět, byli AMENRA, na kterou jsem zašel, ale zklamalo mě to. Hráli jakýsi post doom, ale byla to nuda. Sympatická byla jejich minimalistická image v černobílé barvě bez světel. V jejich písničkách než se začne něco dít, tak člověk usne. Obzvlášť člověk jako já, který má úpal, úžeh a ještě po noční spal tři hodiny. Jdu se osvěžit zázvorovou limonádou. Za 90Kč. Slovy DEVADESÁT KORUN ČESKÝCH. Dobře jako ty vole. To už je maličko přesraná cena asi ne? Další kapelou na paškál jsou BATUSHKA. A ještě než začnou jsem rozhodnut, že po nich pojedu domů. Nebudu čekat na krvavý blackmetalový holky (což mě teď mrzí víc než Evropskou unii migrace frau Merkel). Sice se jedná jen o půl hodiny čekání ale zase hrajou vzadu a už toho chození mám plný trenky. Tyhle multistage jsou peklo. Batushka mě trochu zklamala. Na můj vkus to bylo moc potichu, moc přebasovaný a čekal jsem větší nářez. Ale to už si asi vymejšlím píčoviny protože od třetí písně mi to zase přišlo v pohodě. Nevím, možná blouznění z únavy a celodenního slunce. Takže beru nohy na ramena a asi deset minut před koncem setu jdu k autu a šup domů dospat deficit.

Samozřejmě jak je u mě zvykem, spal jsem sotva čtyři hodiny a víc to nešlo. Ráno jsem vysmrkal skleničku josefovského prachu. A jelikož jsem měl celofestivalovou vstupenku jak jsem zmínil v úvodu, odtrhl jsem ve třináct hodin pneumatiky od asfaltu a vyrazil zpátky brutalit. Čtvrtečním hlavním cílem bylo exkluzivní vystoupení Waltari s albem "Yeah Yeah Die Die" a pražským symfonickým orchestrem. Tohle album jsem poprvé slyšel v rádiu. Tuším to bylo pardubické rádio Panag, kde byl metalový pořad, a teď už fakt nevim jestli nekecám, Metaliště s panem Hanzlíkem a on tam celé to album pustil bez přerušení. Ale možná to byl Jaroslav Špulák v Pařníku... Na tom nezáleží. Důležitý je, že jsem si to album tenkrát nahrával na kazetu a byl jsem jím tak nadšený, že ještě ten týden jsem jel do Hradce Králové, kde na nádraží za výlohou knihkupectví to CDčko měli. Ani jsem nemusel do Sheer Records, metalového obchodu na Velké náměstí. Koupil jsem si ho na nádraží ty vole. No a příštích třicet let jsem měl sen, že to někdy uvidím naživo. A ten sen se mi měl splnit za pár hodin. Když přijedu do Josefova, tak poprchává. A je tam jak ve skleníku. Takže co? Takže se okamžitě začínám potit. Doplňuju tekutinu zázvorovým pivem levnějším než limonádou a z dálky v klidu stínu sleduju ILLDISPOSED. Fajný deathmetal. Všude tři prdele lidí a možná ještě o jednu prdel víc. A krásný holky. Jééééjej... Ovšem zrzeček nespravedlivě málo. Potkávám se tam se zpěvákem z kapely Infernal Cult. Teda on potkává mě, protože já bych ho v civilu vůbec nepoznal. Mluvíme spolu jen chvíli, protože já jsem prostě už takovej. Jsem stydlivé dítko z vesnice, které má rádo samotu, klid, a stydí se oslovit kohokoliv cizího. A když mě osloví někdo cizí, tak mám problém udržet konverzaci smysluplnou, hodnou mé inteligence a plácám nesmysly. Každopádně jsem potěšen, neboť mi bylo řečeno, že prý moje recenze na koncerty jsou legendární. Dík vole a zdravím!! Pospíchám koupit dcerce tílko Brutal Assault a pak honem na BLACKBRAID, indiánský blackmetal. Bohužel pro ně, za denního světla ztratilo jejich vystoupení to pravý blackmetalově indiánský kouzlo. Škoda. Jinak muzika byla fakt dobrá. Slyšel jsem v tom starý Gorgoroth,  novější Immortal, Bahtory kolem alba "Black Fire Death". A zdálo se mi to, nebo pravá kytara naskočila až při poslední písni? Nikdo kolem si nestěžoval, takže asi se mi to zdálo. Po Blackbraid Amorfis zavelí, že se jdem nažrat. Do města. No tak jsme šli. Jen taková masna to byla, kde nevyvařujou, ale měli tam dobroty. Já jsem si dal pečené koleno takových rozměrů, že nejsem schopen to sníst. Se dvěma chleby, hořcicí a okurkem. Za 160Kč. Kolik by taková bašta stála na festivalu? Neodhaduju. Pivo Rampušák jedenáctka za pade se stalo jediným normálním pivem, které jsem během festivalu vsáknul. 

A pak honem na deathcore. Týpkovi co mě prohledává řikám jestli náhodou není píča. Jen tak jsem mu to samozřejmě neřekl. Až poté, co mi přitáhnul náramek. Vůbec mu nevadilo, že mu vysvětluju, že jdu ráno do práce a tam že nesmíme nic mít a že si ho chci sundat a po práci zase nandat a jít na festival a proto jsem si ho nechal na ruku nasadit na volno. Všichni předním to chápali, jen tenhle exot ne. V hlavě mi běží scéna, jak mě v práci chytne nějaká rolna za náramek a utrhne mi to ruku a sešrotuje, jak mu ji přinesu tu utrženou ruku a nacpu mu ji do prdele debilovi. Víš jak... aktivní blbec je horší než třídní nepřítel... Když se dostatečně vynadávám do všeljakých píč a kreténů, jdeme se podívat na THY ARTS MURDER, což je klasický deathcore pro mladý. Takže Malej Jára v první lajně, poněvadž on je mladej. My staří kokoti to sledujeme z povzdálí. Ale to už se připravují na vedlejším pódiu WALTARI  s orchestrem, aby nám přehráli, exkluzivně prosím pěkně, naprosto zásadní desku. A jak to dopadlo? Na výbornou. Je mi ale jasný, že pokud šel kolem někdo zrovna na začátku setu, kde je pouze vážná hudba, nebo uprostřed setu, kde se rapuje, nebo na konci setu kde se tancuje, tak si musel myslet, že co je to za píčovinu. Pak je tady skupina lidí, která na to zašla a zklamaně nebo neutrálně hodnotila. To jsou ti, co se narodili později a nechápou tu desku a nemají ji naposlouchanou. No a pak jsou tu nadšenci jako já, kteří ještě před festivalem objednali za nemalý peníz limitovanou červenou verzi dvoj LP této lahůdky, a kteří po skončení měli v očích vlhkost štěstí a na zádech vlhkost potu, protože ke konci setu zase vysvitlo slunko. Ale koncert to byl boží a kdo chtěl tak si to užil. Znám to album od prvního do posledního tónu a byla to láska na první poslech. U mě nebylo co řešit. Ano zvuk maličko kolísal mezi výborným a dobrým, ano zpěvačka to zpočátku nedávala a zpívala jakoby o tón níž a ano Koivusaari vypadal až příliš flematicky. Ale byl tam taky úžasnej Kärsty a neméně skvělý orchestr. Hudba, která je zaznamenána na albu, a která v polovině devadesátých let minulého století ukázala všem deathmetalovým kapelám kde má kozel píču, v živém provedení dostala ještě větší šmrnc. Bylo to tak živočisné a skvělé, chtělo se mi brečet. Fakt. A to se mi stalo tuším jen jednou, taky na Brutalu, když jsem poprvé viděl ruskou Arkonu. Společně se Samael se Waltari stali mými TOP festivalu.

Hned po Waltari začínají SEPTIC FLESH, ale znějí mi až příliš jako Crematory, tak jdu koupit synátorovi tričko Brutal Assault a pak hned na DRACONIAN na zadním pódiu. Draconian hráli klasický doommetal ve stylu kráska a zvíře a bylo na nich poměrně málo lidí. A na můj vkus mohl zvukař dát volume víc doprava. Pokud tam teda nemá levotočivej závit. Boleji mě nohy a záda. Jasný důkaz že vícedenní festival rozměru Brutal Assault už není nic pro starýho debila s nevalnou fyzickou kondicí, jako jsem já. Draconianní doommetal byl na můj vkus až moc utahaný a jednotvárný. Jediný co to drželo nad vodou a mě před nima, byl ženský zpěv, který byl výborný. Jinak si myslím, že tahle hudba nemá v dnešní době na růžích ustláno. To by možná vysvětlovalo slabší návštěvnost. I přes krásný zpěv po pár písních odcházím. Stavím se na speciální kryté scéně, která zove se KAL, kde hrají OVO, a kdyby tam bylo o 15 stupňů míň, asi bych tam i vydržel. On je to totiž parádní prostor, leč fungující jako pec. Totální vedro. 

Pak pokračuju kolem hlavní scény, kde hraje BODYCOUNT a kde mi na botu vyleje neznámá dívka neznámý obsah kelímku. U Bodycountu  je lidí jak najebáno. V tu chvíli mě napadne, "kolik asi kusů hoven a hektolitrů chcanek odsud opluje?" Bodycount není nic co bych si pouštěl před spaním. A že bych na to musel koukat ze sta metrů, to taky ne. A protože tu furt nadávám na deathmetal, tak prcám do ucha i DEICIDE a nečekám na ně. Beztak je Benton (zpěvák Deicide) prolhaný deathmetalista, neboť slíbil že se zasebevraždí ale vyměknul a nezasebevraždil se. Lhát se nemá. Kdo lže, ten krade a kdo krade, ten může i zabít a proto raději beru čáru, aby mě pan Benton neokradl, popřípadě nezavraždil. Hlavním důvodem samozřejmě byl budíček ráno před pátou a dvanáct hodin hnusu v práci. Nakonec, co jsem vidět potřeboval, tedy Waltari a Blackbraid, to jsem viděl. Cestou domů jsem potkal srnku. Co srnku ty vole to bylo hovado!! Rozhodlo se, že mi z auta udělá hromadu šrotu, ale naštěstí to byla asi příbuzná zmíněného Glena Bentona, protože si to rozmyslela a když jsem se jí z půl metru díval do očí, kterými jsem pomáhal brzdit, tak se srnec otočil a odhopkal zpátky na pole. Ale kdybych ho sejmul, nejenže bych měl auto na sračku, protože to byl opravdu výstavní kus ze kterýho by se najedla průměrná vesnice v Ugandě, ale hlavně bych neměl čím vrátit se na páteční program Brutal Assaultu. A to by byla škoda.

Po příjezdu do Josefova, jelikož jsem ten den přijel až po práci v půl osmý večer, se nedá nikde nic moc zaparkovat. Takže po chvíli hledání místa v centru, nakonec parkuju až na konci u lesního kempu, který ústí do zadního vchodu areálu. A honem na vynikající zázvorové pivo. Právě hrají CLAWFINGER. Kouknu na dvě písničky a z nudy mrknu do programu. Zjišťuju že na KAL hraje jakýsi DRAUGVEIL. Má to blackmetalový jméno, ale neznám to, tak mrknu na internet a zjišťuju, že je to blackmetal z Prahy. Pospíchám teda na Draugveil. Je tam neuvěřitelný vedro. A úplně narváno. Ne tak velký vedro a hnus jako v práci, ale dobrých 35 stupňů pana Celsia tam určitě bylo. Pomaličku postupuju jak se hejbe dav směrem dopředu, až se dostanu asi na deset metrů od kapely. Předemnou stojí nějaká maličká holka. Zleva je otevřené okno, ze kterého vane příjemně chladný vzduch. Zprava mě ovívá vějířem nějaká dívka exotického vzhledu, která samozřejmě ovívá sebe, ale část jejího ovívání končí na mě, takže jsem to vedro docela nakonec snášel. Ale co mě tam drželo nejvíc, byla hudba Draugveil. Skvělá kapela a muzika. Parádní dřevní postblack? Nevim, jako kdyby ranný Mayhem s Deadem za mikrofonem hráli post blackmetal (teď mi to hraje ve sluchátkách a zní to úplně jinak). Vynikající! A skvělej zvuk!! A asi 500 lidí. A půllitr potu za minutu ze mě, protože jsem se dostal z dosahu svěžího vánku z venku a vějíře. Atmosféra byla díky vedru vskutku pekelná. Jediná škoda, že hráli jen třicet minut. Anebo začali dřív a já viděl jen půl hodiny. Každopádně podle programu měli hrát do 20:50h a končili ve 20:30. Když skončí, tak těch třicet metrů ven z "klubu" postupujeme několik minut, jak tam bylo narváno. A venku? No ty vole, měl tam byla zima! Naskočila mi husí kůže. Ne taková jako ze Samael nebo Waltari, ale ze zimy. To to trvalo.... Rychle pro vodu doplnit tekutiny a šup na GRAVE, legendární deathmetal. No i když to je hodně silný a zavádějící spojení slov. Ne "na Grave" ale "hooooodně před Grave." Éto mnógo lidí... Grave mě moc nebaví, tak pozoruju děvčata než se setmí. Byla to pastva pro oči. Díky holky za to, že jste tam byly 😍.   Ještě než půjdu na to, na co jsem hlavně přijel, vracím se na KAL scénu a vidím, že na pódiu je nějaký pultík s efektama a kytary. Že by se konal nějaký noise? Podle programu bude NADJA z Kanady. Že to bude totální nihilismus napovídalo tričko kytaristy s motivem filmu Begotten. Pokud jste neviděli, tak rozhodně (ne)doporučuju.  Když už tam jsem, tak se jdu mrknout blíž a ty dva metry co jsem byl od pódia, byly ideální na ohluchnutí. Kolem mě si všichni instalovali šputny do uší. Já jedu na přírodno. Nadja byl zvukovej masakr kytar, samplů bicích, hluku, hučení, praskání.... Když jsem se po chvíli přestěhoval dozadu, tak to zas tak chaoticky neznělo. Takový jakoby ambient dron. Nic moc co bych vyhledával. Mám takový tušení, že by se u toho dobře hulilo. Kdybych holdoval marihuaně, určitě bych poslouchal Nadju. Ovšem teď už honem na třetího mého headlinera a tím byli MYSTHYRMING, kteří s Nergalem za mikrofonem přehrávali první album Behemoth. A víš co? Bylo to uplně skvělý! Ono samo o sobě je to album vynikající a ještě když ho slyšíš celý naživo, prostě paráda. Jen zvuk mohl být čitelnější. Tohle kdyby hráli Behemoth, tak je klidně zase začnu poslouchat. Po skončení je v plánu jet domů conejdřív. Jdu se ještě podívat na KAL, kde tam dle programu právě vystupuje DJ JADRAN, který mixuje ambient, techno a digital hardcore. Hustýýý vole!! Mám rád takovýhle nelogický píčoviny. Škoda že musím ráno do práce. Zajdu utratit poslední prachy z náramku a když jdu kolem vietnamského občerstvení, vidím, že se tam něco děje. Ve stánku tam vietnamec brnká na kytaru a zpívá české písničky Rosa na kolejích, Bednu od Whiskey, Stánky a podobné a sklízí obrovský aplaus asi 80ti lidí, kteří ho tam sledují. Já jen chvíli a zajdu ještě mrknout kousek na MARDUK, ale pořadatelský přešlap v podobě umístění Marduk do zadních, menších prostor, byl prostě přešlap. Ne to nebyl přešlap, to bylo šlápnutí do hovna. A nebylo jediné. Tohle se prostě takovým kapelám nedělá. Takhle jsem viděl Marduk z dálky. Zvuk to tam mělo jak z plechovky Luxolu, vidět nebylo nic. Všude tisíce lidí.

Jdu teda do hajzlu zpátky tím lesním kempem a cestou vidím a slyším Marduk ještě jednou. Paradoxně mimo areál jsem byl blíž kapele a měl lepší zvuk, než jsem mohl mít v areálu. 

Poslední festivalový den vynechávám (náramek za pomocí mýdla sundám a věnuju jedné holčině z ulice, která se jela podívat na sobotní večerní program),  protože po třech hodinách spánku a sobotních dvanácti hodinách v práci, bych další kapely až do rána a nedělní budíček před pátou do práce už fakt nedal. Nic mě nepřesvědčí o tom, že mít na festivalu 5 pódií, kde se může klidně stát, že ve stejnou dobu na třech z nich bude hrát něco, co nutně potřebujete vidět, je dobrej tah. Není. Je to zkurvenej totální ojeb na fanoušky. Pořadatelé by měli zvážit dvě věci. Buď změnu místa konání, což bych rozhodně nedoporučoval. Nebo snížit počet prodaných vstupenek tak o pět tisíc. Jenže to asi zase nebudou chtít oni. Každopádně nejsem si jistej, jestli je v silách pořadatelů ještě přivézt kapelu, která by mě natolik navnadila, že bych na Brutal Assault ještě někdy jel. Ano, je tu několik věcí, jako například Darkthrone (nereálné), Samael s projektem WAR, kdy hrajou písně z prvních dvou alb (téměř nereálné), Ulver s metalovou tvorbou (nereálné), a možná by se ještě něco našlo. Uvidíme s čím přijdou a vůbec nevylučuju jednodenní návštěvu příští rok.

Na festival jsem si s sebou nebral záznamové zařízení, takže kromě první ukázky z KALu, pochází všechno z telefonu páně Amorfisa.

A pokud chce někdo vidět několik trapných, nekvalitních fotek, stačí kliknout SEM, za překpokladu, že vám někdo neposlal odkaz přímo na tenhle slint.

EJÁJ - Deset sraček od AI

Po nějaký době se hlásím s recenzí, tentokrát ještě víc netradiční než v minulých úvahách nad hudebními alby. Ovšem hned na začátku musím dát varování pro všechny aktivní hudební umělce a skladatele, kteří tráví týdny, měsíce i roky psaním svých písní a pak čekají měsíce na vydání vytouženého alba, které je finančně zruinuje. A vím, že sem pár hudebníků chodí. Pro vás je tedy toto varování:

☠️ WARNING ☠️

NEČTĚTE TO! JEDNÁ SE O TOTÁLNÍ DEHONESTACI VAŠÍ PRÁCE, AŤ UŽ TO SLOVO ZNAMENÁ COKOLIV. LIDSKÝ MOZEK A NADÁNÍ SE NEDÁ NIČÍM NAHRADIT, NATOŽ PAK HLOUPOU UMĚLOU INTELIGENCÍ.

☠️ WARNING ☠️

Ano, dnes budu recenzovat desku vytvořenou umělou inteligencí. Deska vznikla během deseti dnů a je až neuvěřitelné, co se dá zadarmo během tak krátké doby vytvořit několika údery do klávesnice... Nedávno za mnou přišel spolupracovník a řiká: "Hele vole, poslouchej." a z jeho ajfounu mi pustil hloupý song o šipkařích jeho ligového týmu. "To je umělá inteligence vole." Jako ten jeho song byl blbej ale mě napadlo, že bych mohl něco taky vytvořit, takže jsem se do toho ještě ten den pustil. A protože jsem línej něco vymejšlet sám, tak jsem prostě rozhodl, že téma té desky bude naše parta, se kterou jezdím na festival Nice To Eat You. Na každého člena party byla v plánu jedna píseň. Tedy i na mě. Texty písní pojednávají o našich různých bolístkách, zálibách, úchylkách, chybách, přednostech... prostě je to deska pro nás o nás. Jedné umělé inteligenci jsem zadal o čem by to mělo být a ta mi vytvořila text, který jsem si trochu poupravil. Jiná umělá inteligence dostala text, zadání o jakou muziku by mělo jít. Plán byl takový, že každý z nás by měl dostat to, co má nejraději. Tedy já blackmetalový song, Medvěd deathmetalový atd. Jenže umělá inteligence zase tak inteligentní není a prostě nedokáže věrně vytvořit například gore grind, nebo primitivní blackmetal. Ne tedy v té verzi zadarmo, kterou jsem použil a která má víc omezení než funkcí. Paradoxně nejsložitější bylo vytvořit metalové logo. "Kapelu" jsem nazval EJÁJ (pro hlupáky, to jako že fonetický přepis označení umělé inteligence, tedy AI). Původně to mělo být logo mě nejbližšímu hudebnímu stylu, tedy blackmetalové logo, Ale furt z toho všem třem umělým inteligencím, které mám nainstalované v telefonu, vycházela nicneříkající sračka, až jsem teda úplně obrátil a požadavek byl, aby to vypadalo jako kdyby to kreslilo malé dítě ve škole. Nápad se mi zalíbil a tak vznil booklet a zadní strana CD namalované dětskou umělou inteligencí.

Výsledek? Geniální! Anebo úplně stupidní. To je na každém ať si vybere. Jak je vidět na zadní straně bookletu, písně jsou opravdu o nás, o našich touhách a příbězích zakončené true story. Původně jsem měl v plánu vypálit to na CD, vytisknout k tomu texty a dát to Malýmu Járovi na Brutal Assaultu s tím, že by o tom nikomu neřekl a s Velkým Járou by si to naposlouchali do té doby, než o tom tady já napíšu. Když jsem ale dneska vytáhnul svůj starý notebook, který má ještě vypalovačku, tak jsem zjistil, že nemám prázdná CDR, jenom DVDR. Takže z krásného finiše "mojí" desky a originálního daru, se bohužel stane jen digitální neosobní shluk jedniček a nul. Nevadí, stejně to ocení tak dva až tři lidi. Už teda víme, že nahrávka kapely EJÁJ je o naší partě. Už teď, než se vrhnu na jednotlivé písně, můžu prozradit, že z těch deseti je minimálně šest opravdu silných skladeb s hitovými ambicemi. Dvě dokonce vyčnívají tak, že když jsem slyšel poprvé výsledek, byl jsem nadšen. Nejlepší na albu je, že každá píseň zní jinak. Jak jinak taky, když jsem se snažil, aby každý měl písničku podle svého gusta. No nakonec podle toho co posloucháme, se na výbornou povedla jen jedna, a sice písnička Magiho, který jistě ocení brutal slam deathcore v podání jeho písně. Možná už ale neocení její text, který trochu přehání. Ale vrhněmež se tedy na jednotlivé tracky. 

První písnička je o mně a o mé slabosti ke krásným zrzavým dívkám a blackmetalu. Jmenuje se Danník a zrzka. Po umělé inteligenci jsem chtěl, aby vymyslela text, ve kterém budu já na koncertě a potkám tam zrzku. Dáme se do řeči a nakonec skončíme u ní doma. Jenže ona mě omámí, spoutá a mučí mě. Ne tak že by mi trhala nechty ale tím, že mě nutí dívat se na projev prezidenta Petra Pavla. A všichni víte, jak toho člověka nenávidím. Takže trochu masochistický, nadržený ale hlavně úplně nerealizovatelný text, protože já nikdy žádnou zrzku neoslovil a nejspíš už ani neoslovím. Zadání na druh hudby bylo Primitivní blackmetal, rychlé tempo, žádný sračičky. A vznikl z toho jakýsi hybrid blackmetalu a možná trochu core. Samozřejmě jsem si nechal vyrobit, stejně jako od každé další písně, 8 verzí, což je maximální počet zadarmo vyrobených písní na jeden den. Z těch osmi jsem vybral tu mě nejbližsí. Ano, jak už to bývá u něčeho zdarma, program mi nabídl dvě další ukázky, jak by to mohlo vypadat, kdybych si připlatil za PRO verzi. A to samozřejmě bylo přesně podle mého gusta. Já ale nic platit nehodlám za muziku, kterou nesloží člověk. Písnička, kterou jsem nakonec po docela dlouhém vybírání zařadil jako úvod alba "Deset sraček od AI" má docela hitové ambice ale hlavně velmi zábavný text. Zkuste si představit, kdybyste nevěděli dopředu o čem ten text je, a pak uprostřed blacmetalu zazní "Nebyl to horor, nebyl to démon, nebyl to Satan, byl to nekonečný projev prezidenta Petra Pavla" stejně jako já, vyprskli byste smíchy. Já jsem se svojí skladbou spokojený, i když nevzniklo to, co bych si přál. Darovanýmu koni za chrup nehleď jak se řiká...

A hned druhý song je hit jako kráva. Je to o našem kamarádovi Pavoukovi, který celým svým tělem i duší miluje deathmetal. Kdo ho nezná, absolutně neví, co je to oddanost k deathmetalu. A ke guláši. A to jsem chtěl aby v té písničce bylo. A ono to v ní taky je. Zadání pro textaře bylo, že píseň bude o pavoukovi Karlovi, který se láduje gulášem s deseti knedlíkama v pohodě v jeho pavoučí síti a poslouchá u toho deathmetalová CDčka, ale najednou letí masařka a tou sítí mu proletí a zůstane po ní díra a pavouk Karel musí přestat žrát guláš a musí si síť opravit a když si ji opraví, tak je spokojenej. S deathmetalem a gulášem. Mělo to být zabaleno do totálního oldschoolového deathmetalu. A víte co? Z těch osmi písní co vznikly, se do užšího výběru probojovaly dvě a rozhodl jsem téměř okamžitě o vítězi. Ta druhá obsahovala pár moderních elementů a to nebylo žádoucí. Píseň Pavoučí král přesně vystihuje pavouka, pohodáře a kliďase samotáře. Jeho píseň zní jako prastarý oldschool deathdoom shit. A zní skvěle!

Třetí písnička je Marjánova písnička. Ze dvou hlavních kandidátů jsem vybral tu měkčí verzi, neboť ta tvrdší inklinovala trochu do deathcoru a to nebylo na pořadu dne. Na pořadu dne bylo vyrobit deathmetalový song na způsob švédského deathmetalu a zadání pro text bylo, že Marján jde na derby Sparta-Slavia, cestou se popere s chuligánama, Sparta na hřišti nepředvádí dobrej výkon a prohrává a tak zbývá jediná věc, která ji může zachránit. Marján vytahuje mobil nacpanej švédským deatmetalem, připojí obří repráky na stadionu a pouští deathmetal, který má takovou moc, že Sparta zápas otočí a vyhraje. Píseň Deathmetalová moc je řekl bych ale jedna z těch slabších. Ano, mohl jsem jí věnovat i druhý den a vyrobit dalších 8 verzí, ale to by nebylo spravedlivé. Každý z nás měl na svoji píseň jen jeden den zdarma. Třeba se ale bude líbit Marjánovi, protože se v ní zpívá o švédském deathmetalu a výtězné Spartě. A to se počítá!

A jsme u dalšího vrcholu alba a tím je píseň o Cicovi, který má rád progresivní onanie. Tam to byl docela oříšek z toho důvodu, že já vlastně nevím, jak by měla taková písnička znít. Vím, že se to nedá poslouchat a že je to nekonečné. Jenže EJÁJ vymyslela parádní, ale opravdu parádní píseň, nad kterou deathmetalisti z naší party nejspíš ohrnou nos. Nebude to od nich kolegiální a ani chytré, neboť písnička Festivalové peklo má vynikající námět na text, tak trochu obšlehnutý z historie. Ale na to sere pes. Zadání bylo, že Petr se celý rok těší na festival a když už teda má jet, tak se dozví, že musí do lesa rubat dřevo. Samozřejmě se mu to nelíbí a chtěl by na festival za kámošema a tak sepíše smlouvu s ďáblem a na festival jede. Petr je mezi svejma šťastnej a spokojenej, ale když dohraje headliner Dream Theater, přijde čert za Petrem, aby splatil dluh. Jenže to se nelíbí Petrovým kámošům a tak čerta uchlastají k smrti. No není to krásný příběh? Je v něm všechno. Slabost, peklo, chlast, metal, ponaučení. A hudba samotná, jasně je to kopírka všeho možnýho co se zkopírovat dá s veškerými klišé, ale na to já seru. Písnička se mi líbí a považuju ji za tu povedenější. Prozradím, že největší hity teprve přijdou...

A jeden z těch hitů, možná největší, se jmenuje Poslední mejl a je to SODíkova písnička. U téhle písně jsem řešil obrovské dilema. Vzniklo totiž 8 verzí a z nich minimálně 6 bylo opravdu dobrých. Zadání pro text bylo jednoduché. SODík v pátek v práci čeká až mu skončí směna a těší se domů, až rozdělá flašku rumu a napije se. Finýto vole. Prostě absolutně geniální a jednoduchej text. Protože SODík není co se hudebního stylu týká vyhraněný, zadal jsem, aby píseň vznikla jako tradiční doommetal, potom jako stoner, potom jako blackmetal a taky jako hiphop smíchaný s blackmetalem. Vlastně jsem trochu zkoušel co všechno jde vytvořit. Se ženským zpěvem. Který je jen tak mimochodem nemálo podobný Lence Dusilové v dobách Čechomoru. Každopádně!! Ta písnička je neskutečná pecka. Rádiový hit ve stylu Within Temptation a The Gathering. Je prostě k nevíře, že něco takového vzniklo během několika desítek vteřin. Tato doomová verze vyhrála souboj nad verzí, která až moc zněla jako Candlemass a Avatarium. Stoner verze byly výborné obě, blackmetalové verze průměrné, ale kurva ty zprzněniny hiphop a blackmetalu, které ve výsledku znějí jako industriální punk, ty jsou boží obě. Jedna z nich je  jako poslední bonusová jedenáctá skladba. Když jsem na noční směně poslouchal pořád dokola tuhle desku, u této písně jsem měl co se výběru týká, největší dilema. Vybral jsem tu nejjednodušší a nejhitovější.

Další písničkou trochu přitvrdíme a dostáváme se k nejbrutálnějšímu songu, v úvodu zmíněnému, Už nejsem nejmladší. Pojednává o Magim, který jednou za rok vyjede na festival a strašně se ožere a už ve čtyři odpoledne ožralej míří do chatky do postele. Druhej den vydrží chlastat až do sedmi a pak zase zalomí do postele. A třetí den na to jde pomalu a vydrží chlastat až do devíti. Po festivalu se za pár tejdnů sejde s kámošema u piva a povídají si o zážitcích z festivalu ale Magi si nic nepamatuje, protože byl vožralej a celou diskuzi uzavře jeho tradiční hláškou "Však víte co, už nejsem nejmladší." To jsem chtěl, aby v písni bylo řečeno normálně tak aby to bylo slyšet, což se nepovedlo. Nevadí, od toho máte dole pod recenzí texty. Text je to samozřejmě nadsazený a přehnaný. Magi sice občas prochrápe na festivalu půlku dne, ale nikdy ne až tak hodně. Píseň se nese na vlnách jeho oblíbeného stylu brutal slam deathcore, a tady umělá inteligence vystihla hudbu tak jak měla. Možná jí to nedělalo problém, že je to až příliš jednoduchá hudba. Výsledek zní rozhodně věrohodně.

A dostáváme se k absolutně největší pecce tohoto alba, k písni Žvejkačková medicína. Jak už obrázek  a název napovídá, je to písnička Malýho Járy. Původně tam neměly být žvýkačky, nýbrž cigarety, jenže umělá inteligence odmítla "dětskou rukou" namalovat cigarety. Je zajímavý, že pivo jí nevadilo. Nevadí, nakonec ty žvejkačky aspoň připomenou Járův majstrštyk, který se mu jednou povedl a který je tu na blogu už několikrát zmíněný. Písnička to měla být goregrindová, ale to se jaksi vůbec nedařilo a furt z toho lezl mix metalcoru a thrashmetalu. Změnil jsem tedy zadání na vychlastaný metalový hit. A víš co? To co z toho vzniklo, je absolutní pecka, která kdyby se objevila na debutu Alkeholu nebo pozdějším Torru, hrajou ji dodnes na koncertech. Zadání pro text bylo, že Malej Jára, který je čerstvě dospělý, na festivalu pije pivo a kouří cigarety a paří na kapely a má tam přítelkyni, kterou večer obšťastní. Celej den chlastá, ale druhej den mu vůbec není špatně, protože je mladej a umí se rychle opravit. A když festival skončí, Jára si vezme žvejkačku a celej festival si v hlavě přehraje znova. Kdo neví o čem je řeč, nemůže text chápat, ale i tak ta píseň zní výborně a můj první dojem z ní byl "Dopiči to je šleha!" Tam si sedlo úplně všechno a věřím že i když to není goregrind který by Jára ocenil víc, že si tuhle skladbu taky užije.

Jak napovídá medvídek na obrázku, další písnička je o našem Medvědovi. Medvěd má rád deathmetal a tak písnička prostě deathmetalová být musela. Medvěd taky rád chytá ryby a i to je v textu písničky Medvěd a ryba. Zadání pro hudbu bylo jasné. Brutal US deathmetal. Zadání pro text byl, že Medvěd sedí u rybníka před karavanem, chytá ryby a chlastá Radegast, ale za celej den mu ryba ani neťukne, až večer když začne balit tak něco zabere. Medvěd tahá rybu, ale jak je z těch Radegastů zmoženej, tak mu uklouzne noha a spadne do vody. Nahmatá rybu pod vodou a umlátí ji svojí obrovskou tlapou. Umělá inteligence si k tomu dodělala ještě i závěr, který je fakt vtipný a který by třeba mě nikdy nenapadl. Deathmetal pro Medvědovu písničku taky nezní vůbec špatně, i když zase se tam procpalo pár moderních elementů.

Předposlední píseň Vrata od pískovny patří Velkému Járovi. Zadání pro text bylo neurčité, pouze jen že Velkej Jára jezdí náklaďákem a doma na něj čekaji vrata od pískovny. Jen několik málo vyvolených víc, co to vrata od pískovny jsou. Vím to já, ví to Jára a ví to ti, kdo zrovna byli kolem a zaslechli, když mi o tom Jára vypravoval. Umělé inteligenci jsem neprozradil co to vrata od pískovny jsou, jen jsem požadoval důraz právě na výraz vrata od pískovny, a tak vznikl text, který vlastně vůbec nedává smysl. Zadání pro hudbu bylo thrashmetal. Dopadlo to tak jak to dopadlo. Když jsem slyšel písničku poprvé, musel jsem se smát, i když text je v podstatě nepoužitelnej, nebo jak to napsat.

A jde se do finále. Poslední písničkou je ta, která vznikala jako první. Pojednává o Amorfisovi a je to taková ta klasická poslední písnička na albu. Krásná, epická. I když zadání tomu neodpovídalo, protože znělo klasický blackmetal. Opět vzniklo několik použitelných verzí. Zadání pro text písně Festivalová noc bylo podle true story, kdy se Amorfis na festu tak zhulákal, že z festivalu odešel sám na chatu. Cestou se několikrát vyboural, klátil se jak zombie, čepici Slayer ztratil, ale nakonec se v pořádku dostal do postele. Písnička je až moc pěkná ale zase stačí jen tahle jedna v tomhle stylu. Ta další už by mě nudila.

Na závěr jak jsem zmínil je ještě bonusová skladba. Nevím jak se bude tohle album líbit klukům o kterých je. Já jsem s ním nadmíru spokojen. A že umělá inteligence má v některých písních problém s českou výslovností (nejvíc je to slyšet ve slově chatka, kdy to vyslovuje jako čatka a pak taky slovo neexistuje, které zní jako neexistuhe). Tohle rozhodně promíjím, protože jinak je to podle mě skvělá nahrávka a určitě si ji dám do auta a ještě nějaký čas s ní budu trávit příjemné chvíle nočních směn. Všichni kdo to dočetli až sem, můžou si celé album poslechnout teď a tady, ale doporučuju neposlouchat to jen tak přes notebook nebo počítač, ale pěkně do sluchátek, nebo s nějakým normálním zvukem. Doporučuju si na poslech udělat čas a poslouchat pozorně, třeba u nějakýho drinku po práci. Můžete si to taky stáhnout, když kliknete SEM. Heslo pro rozbalení je: 88   

A pro všechny budiž k dispozici texty pod videem.

PS: Vrabci na střeše si čviřikali, že EJÁJ už maká na nové desce, která bude textově z básniček a pohádek, které jsem vymejšlel na střední škole a hudebně to bude mix hiphopu, folku a metalu. Recenzi na to ale psát nebudu, jen to sem hodím do placu k poslechu.

TEXTY:

DANNÍK A ZRZKA:  Pod pódiem plály černé stíny / vzduch byl cítit pivem a kouřem / Bicí drtily poslední zbytky ticha / noc teprve začínala. Daník zvedl kelímek k nebi / v davu zahlédl rudý plamen. / Zrzavé vlasy / úsměv ostrý jako nůž / oči temnější než klub samotný / Slovo dalo slovo / pivo dalo pivo / Smích přehlušil poslední riff / noc otevřela další bránu. Ulice byly prázdné / měsíc se schovával za mraky / Dveře bytu tiše zaklaply / svět venku přestal existovat / Ve sklenici cosi zaplavalo / hlava ztěžkla / kolena změkla / tma všechno pohltila. Když procitl / ruce měl pevně svázané / Provazy řezaly do zápěstí / židle se ani nepohnula. / Zrzka se usmála „Teď poznáš...co je skutečné utrpení.“ / Obrazovka se rozzářila / Nebyl to horor / Nebyl to démon / Nebyl to satan / Byl to nekonečný projev / prezidenta Petra Pavla. / Minuta. / Druhá. / Desátá. / Daník řval, / prosil, / cukal provazy, / ale televizor dál neúprosně mluvil. / Každé slovo / bylo další ranou / do jeho příčetnosti. Když svítalo / provazy konečně povolily / Daník mlčky odešel. / Od té noci / už nikdy neoslovil / žádnou krásnou zrzku / na blackmetalovém koncertě.

PAVOUČÍ KRÁL: Ticho v rohu starýho pokoje / Prach / Tma / Klid / Jen osm nohou a jeden pavouk. / Pavouk Karel ve svým doupěti / na stropě má pevnej hrad / Upletená síť jak pevnost / tam ho nikdo neruší. CDčko hraje v malým koutě / death metal řeže temnej vzduch / Na stole mísa plná guláše / deset knedlíků mizí v břichu. Karel! Pavoučí král! / Ve svojí síti je pán! / Karel! Osm nohou má! / Nikdo mu klid nevezme! / Najednou... BZZZZZZZZ! / Vzduchem letí zvuk jak pila / Něco smrdí pod stropem / Něco hnusnýho se blíží / Masařka / Tlustá. Mrcha mastná. Odporná / Křídla řvou jak motor starýho stroje / Nabírá rychlost, smradu jako z hnoje.../ A míří přímo na síť. / LETÍ! / LETÍ! / LETÍ! / NÁRAZ! / Síť praská! / Vlákna padají! / Masařka proletěla dál! / A Karel zůstává stát! / Nasranej kouká na díru v síti / Jeho hrad je roztrhanej / Místo klidu, místo pohody / teď opravuje celej bejvák / Ale v reprácích duní death metal / bicí ženou osm rukou vpřed / Jedno vlákno, druhý vlákno / Karel maká jako stroj / Karel! Pavoučí král! / Znovu postaví svůj hrad! / Karel! Síť se vrací zpět! / Ani masařka ho nezlomí! / Poslední uzel. / Poslední vlákno. / Hotovo. / Karel si lehne doprostřed sítě / Vymění CDčko / Guláš čeká / A pavouk Karel... / má konečně klid.

DEATHMETALOVÁ MOC: Praha hoří, noc se chvěje / rudá krev a bílé stíny / dneska žádná pravidla neplatí / dneska píšou dějiny! / Marián kráčí ulicí / šála pevně kolem krku / Sparta volá z dálky jeho jméno / dneska stojí v prvním šiku. / Cesta na stadion, napětí ve vzduchu / tisíce hlasů, bouře v každém ruchu / Z jedné strany rudí, z druhé strany bílí / dva světy proti sobě, co nikdy nezmizí / Sirény křičí, ulice duní / pěsti létají, dav se bouří / Chuligáni řvou pod noční oblohou / derby začalo svou válkou. / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / TVŮJ ČAS PŘIŠEL / V SRDCI OHEŇ, V ŽILÁCH KOV / KDYŽ ZNÍ DEATH METAL Z REPRÁKŮ / SPARTA VSTÁVÁ Z POPELA! / Tribuny řvou jako hromobití / vlajky létají nad hlavami lidí / Ale na tabuli svítí krutá zpráva / Sparta prohrává – naděje padá / Minuty běží, soupeř slaví / rudé srdce ale nikdy nezradí / Marián se usměje, vytáhne zbraň / telefon v ruce – poslední plán. / Připojit kabel! / Zapnout proud! / Ať slyší celý stadion ten zvuk! / Švédský death metal řeže nocí / kytary pálí, bubny ničí moc. / Monstra ze severu otevřela bránu / rudá armáda vstává k útoku! / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME, / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / LEGENDOU SE STAL / KDYŽ METALOVÝ HROM ZAZNÍVAL / ZTRACENÝ ZÁPAS OBRÁTIL / A CELÝ STADION EXPLODOVAL! / Poslední útok, poslední gól / Praha slyší vítězný tón / Slavia padá, Sparta žije / rudá vlajka nad městem vlaje! / Až jednou budou vyprávět / co se stalo téhle noci / řeknou jen jediné jméno / MARIÁN A JEHO DEATHMETALOVÁ MOC!

FESTIVALOVÉ PEKLO: Celej rok Petr jen odpočítává / v kalendáři křížky přibývaj / Festival je skoro na dosah / pak všechno jednou ranou padá / Les je plnej mokrých kmenů / co se samy nepokácí / Místo riffů jen praskání dřeva / Petr vztekem zatíná pěst / Ne! Tohle není můj osud. / Ne! Tohle není můj svět! / Radši peklo než zmeškat festival! / Ať si Satan pošle pro mě! / Z mlhy vystoupí cizí postava / úsměv ostřejší než pila. / "Podepiš... a dřevo zmizí. / Festival bude jen tvůj." / Inkoust černý jako noc, / smlouva leží na pařezu / Sekera padá do mechu / ďábel rubá místo Petra. / Ne! Tohle není můj osud! / Ne! Tohle není můj svět! / Festival volá hlasitěji než peklo! / Dneska jedu za kamarády! / Prach pod pódiem. / Pivo v ruce. / Smích. / Konečně je mezi svejma. / Pak zhasnou světla... / headliner DREAM THEATRE! / Každej tón projede až do morku kostí. / Petr jen stojí a nevěří vlastním očím. / Po koncertě v moři lidí / zahlédne známou tvář. / Její oči se rozsvítí rudě. / Kůže praská. / Rohy rostou. / Křídla trhají vzduch. / To nebyl člověk. / To byl ďábel. / "Přišel čas splatit dluh." / Peklo čeká! / Petr v šoku! / Kámoši se schází! / Pivo střídá pivo / Panák střídá panák / Ďábel nestíhá / Připíjí / Padá / Zvedá se / Padá znovu / A nakonec.../ chcípne vožralej mezi metalistama / Žádný peklo! / Žádnej dluh! / Když stojí parta pohromadě / ani samotnej ďábel nemá šanci. / Ráno vyšlo slunce nad festivalem / V lese leželo dokonale narubaný dřevo / A v pekle.../ chyběl jeden čert.

POSLEDNÍ MEJL: Pátek. Čtyři nula nula / Poslední mail. Poslední podpis / Šéf mele svoje kecy dál / ale Sodík už má v hlavě rum / Brýle na stůl. Vlasy do očí / Dveře kanceláře se zavřou / Osm hodin pekla skončilo / teď začíná jeho vlastní válka / Láhev na stole. Ticho v bytě / Celý týden spláchne do skla / Každý doušek říká: „zítra“ / ale zítřek dneska neexistuje...

UŽ NEJSEM NEJMLADŠÍ: Brána se otevírá / První pivo syčí / Festival začíná / Celej rok čekal na ten den / parta vyráží plná plánů / První kapela ještě ladí / Magi už zvedá další pivo / Jedno střídá druhý / smích je slyšet přes celej kemp / Slunce ještě ani nezapadlo... / ...a Magi už sotva stojí / Ve čtyři odpoledne / Chata. Postel / Ze spaní mumlá: / *„Nejsme tady na borůvkách.“* / A první den festivalu / prospí až do rána / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou / Magi spí / Pivo za pivem / Čas mizí / Kamarádi paří / Magi chrápe / Druhý ráno není veselý / Hlava tluče jako kopák / Říká si, že nejlepší lék / je zase jedno studený / Tentokrát je opatrnější / Vydrží... / Až do sedmi večer / Pak se svět zase roztočí / Chata / Postel / Tma / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou /Magi spí / Poslední den už nic nehrotí / V ruce drží nealko / Kamarádi jen nevěřícně koukaj / "Tak přece ses poučil." / Odpoledne... / Jedno pivo / Pak druhý / A dál už si nic nepamatuje / V devět večer / zase usíná. / První den... pryč! / Druhej den... pryč! / Třetí den... taky pryč! / Festival skončil / O pár týdnů později sedí parta v hospodě / Vzpomínají na koncerty / Na holky / Na historky / Na kapely / Na šílenosti / Magi jen poslouchá / Nemá moc co vyprávět / Když nespal... / Byl vožralej. / *„Však víte co, nejsem už nejmladší.“*

ŽVEJKAČKOVÁ MEDICÍNA: Prach. Smrad. Vedro / První pivo. První cígo / Festival začíná / Malej Jára,  čerstvě vosumnáct / v batohu trenky a deset piv / Jedno cígo za druhým mizí / popel padá do rozšlapaný hlíny / Kelímky křupou pod botama / ve stanu už smrdí ponožky / Mastný vlasy, černý triko / festival je jeho domov / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Prach v plicích! Chmel v krvi! / Grind nikdy nespí! / Circle pit dojebal kolena / loket do zubů? To nic není / Backstage je mu u prdele / pod pódiem je jeho království / Večer sotva trefí do stanu / jazyk těžkej jak olovo / Přítelkyně se jen usměje / a pak ji Jára zrajtuje. / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Festival se točí dál! / Mozek vaří na plnej plyn! / Ráno otevře oči / Hlava drží / Žaludek drží / Je mu osmnáct a rychle se umí opravit... / Takže zase pivo / A zase cigáro / Někdo sbírá motýly / Jára sbírá modřiny / V bahně našel jednu botu / druhou nechal pod pódiem. / BLAST! / PIVO! / D-BEAT! / CÍGO! / BLAST! / POT! / BLAST! / SMRAD! / Poslední kapela / Poslední pivo / Poslední cigareta / Stan smrdí jak biologická zbraň / Boty by se daly klasifikovat jako toxický odpad / Hlas zmizel někde mezi první a poslední kapelou / Domů odjíždí špinavej, rozbitej, ale spokojenej / Pak si vzal žvejkačku a celej festival si přehrál v hlavě ještě jednou.

MEDVĚD A RYBA: Ráno nad rybníkem / Mlha. Ticho / Jen karavan... / a první otevřenej Radegast. / Medvěd vyleze ven jak tank / protáhne záda do novýho dne / Dva pruty nahohdí / rybník ještě spí / V reprácích duní death metal / basa vibruje až na druhý břeh / Jedno pivo za druhým mizí / slunce stoupá výš. / Celej den čeká / Celej den hledí / Ani jedno ťuknutí / Ani jedna ryba / Radegast teče proudem / Death metal burácí dál / Medvěd jen sedí... / a čeká. / Poledne. Vedro / Další prázdná hodina / Mouchy otravujou víc než komunisti / ale Medvěd se nevzdává / Bedna piv je skoro prázdná / slunce pálí do ksichtu / Pruty mlčí jako hrob / rybník si z něj dělá srandu / Večer / Stačí sbalit věci / První prut... / Nic. / Druhej prut.../ PRÁSK! / Naviják začne řvát! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ!!!! / Medvěd zabere.../ Jenže nohy už neposlouchaj. / Pivo bylo silnější. / Zavrávorá... / A letí do vody. / Pod hladinou není vidět nic / Jen bahno... a vztek / Prut zmizel / Ryba taky / Medvěd ale šmátrá dál / Najednou... / Šupiny / Ploutev / MÁ JI! / Několika ranami svojí obrovskou tlapou / umlátí rybu přímo pod vodou / Kdo potřebuje pruty? / Kdo potřebuje naviják? / Když má Medvěd dvě ruce / a dvě obrovský tlapy! / Death metal hraje dál / Radegast pořád chutná / A rybník konečně pochopil / kdo je tady pán. / Večer sedí před karavanem / Na roštu syčí obrovská ryba / Medvěd otevře posledního Radegasta / Podívá se na pruty.../ a prohodí: / *"Příště je ani nebudu vybalovat."*

VRATA VOD PÍSKOVNY: Celý týdny mezi čárama / Evropa se ztrácí v mlze / Na budíku další hodina / na zádech další den / Hrnek kafe. Studený ráno / Motor zase polyká svět / Kilometr za kilometrem / není kam spěchat. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil. / **Vrata od pískovny...** / Na konci každýho turnusu / Žádnej strach. Jen couvat pomalu / Motor konečně zmlkne / Za těma vratama dneska končí / celej můj svět / Navigace mlčí víc než já / Cedule jen mizí za zády / Domov je zase o kus dál / ale cesta už se krátí / Ruce znají každej pohyb / volant ani nemusí mluvit / Ještě posledních pár metrů / pak bude klid. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil / **Vrata od pískovny...** / Nikdy mě nenechaly venku / Stačí jen srovnat soupravu / zatáhnout brzdu a vypnout svět / Za těma vratama čeká / obyčejnej klid / Žádný fanfáry / Žádný potlesk / Jen syčení vzduchu... / a ticho / **Vrata od pískovny...** / Nejhezčí pohled po dlouhý cestě / **Vrata od pískovny...** / Vždycky jsou otevřený / Zaparkuju. Zavřu dveře / Otevřu lahváče / A na jeden večer / už nemusím nikam / Zítra budou čekat další kilometry / Ale dnes... / jsou tu jen... / **vrata od pískovny.**

FESTIVALOVÁ NOC: Festival se topil v hluku a světlech / Miloš se smál, první pivo zmizelo / Druhé, třetí.../ Pak už nikdo nepočítal. / Kelímek střídal kelímek / noc se rozlévala po louce / Známé tváře se měnily v přeludy / smích zněl jako vzdálené zvony / Každý přípitek byl hlasitější / každý krok o něco nejistější / Když hudba konečně umlkla / vydal se sám směrem k chatě / Cesta se vlnila pod nohama / kámen střídal kámen / Jednou klopýtl / podruhé zaklel / potřetí zmizel v příkopu / Bláto na bundě / tráva ve vlasech / někde cestou zůstala / čepice Slayer / Nikdo ji už té noci nenašel. / Mlha tiše stoupala z luk / noc všechno proměnila / Z dálky se mezi stromy / kolébala osamělá postava / Nevypadal jako člověk / spíš jako unavená zombie / která zapomněla / proč ještě kráčí / Jen mlha byla svědkem / jeho pomalé pouti domů / Ještě jeden pád / ještě jedno klopýtnutí / smích střídal vztek / země znovu vítězila / Ale cesta ještě nekončila. / Schody byly poslední zkouškou / každý krok těžší než ten předchozí / Z posledních sil / se vyškrábal až nahoru / Dveře zaklaply /Ticho / Postel ho přijala / noc skončila / a ráno zůstaly jen špinavé boty / ztracená čepic / a vzpomínky / které si nikdo nebude pamatovat stejně.

Z VÝCHODU NA SEVER, DO BOLESLAVI A PŘES ÚSTÍ DO SVITAV

Osud tomu chtěl, že jsem si po nějaký době dal zase jednou dvojáčka. S celým nápadem přišel Cica, SODík se toho chytnul a já se svezl. Ostatně jako vždycky. V pátek jsme teda vyrazili za panem farářem Jirkou na jeho akci do divadla v Boleslavi, přespali jsme na severu, kde cikáni nedávaji dobrou noc a v sobotu se přesunuli o 250 kilometrů zpět na východ do Svitav. A všimněte si, ač žánrově docela bohaté akce, ani jedna blackmetalová kapela... i když...

 

Jak hlásá původní plakát na mladoboleslavskou akci, jako první předkapela měli zahrát pražští The Black Mary. Jenže pár dní před akcí se objevilo na modré sociální síti, že MOŽNÁ v pátek zahrají Ondfodt. A to by byla pecka... Po několika desítkách hodin se z "možná" stalo "stopro" a radost byla na světě. O víkendu neplánovaně uvidím blackmetalovou kapelu...

... a finální plakát se tedy změnil na tento výtvor.

Cica pro mě domů přijel dle domluvy až po desáté hodině, neboť jsem potřeboval aspoň tři hodiny spánku po noční směně. Spolu jsme pak vyrazili směr Ústí nad Labem do hotelu Sever, kde se k nám přidal ještě SODík. Cica si jen tak odskočil ještě do Teplic něco si vyřídit. Já zatím se SODíkem zevloval na terase pod střechou. Na stůl se naskládaly klobásy a zelenina a pivka a gin z azorských ostrovů. Přidal se k nám i prašivej kocúr, kterej měl místo srsti dredy a vypadal trochu blbě, no trochu víc blbě, asi jako Ivan Bartoš v dobách jeho největší slávy, když posral ve vládě co mohl. Za chvíli se u dveří objevil navrátivší se Cica a my všechno naházeli na gril, teda až na kocoura. Toho jsme ušetřili. Po vydatném posilnění jsme si jen tak odskočili do Mladé Boleslavi. Jelikož Cica u Faráře na žádné akci ještě nebyl a zajímalo ho, jestli je pravda co se říká, ujistil jsem ho, že je to pravda ať už slyšel cokoli neuvěřitelného. A přesně jak jsem vyprávěl, že organizačně je to jeden velkej chaos, že tam přijde málo lidí, že zvuk nebude nic moc, že tam bude vedro a že objekt je na spadnutí, to všechno se tam dělo. Hrát se mělo začít v 18:30 hodin, ale jak už jsme si zvykli, začalo se třičtvrtěhodinovou sekerou. Dáváme teda zatím pivo. Na výběr bylo mezi Plzeňským a Krakonošovým. My dali přednost Krakonošovu nápoji za 45, tedy za 50 korun. Pivo nám moc nechutnalo, ale bylo studený a to se v tom předbouřkovým vedru počítalo. První kapelou toho večera byli KRUTON, jejichž krásné dvojLP zdobí moji skrovnou sbírku a muzika na něm je ač místy komplikovaná, těžce vynikající. Ovšem zahrát takovou věc živě tak aby to zaujalo, není samozřejmostí. Kruton se s tím poprali a i když to nebylo zvukově úplně ideální, ze začátku setu ani moc sehraní nebyli a ve druhé písni dokonce chybu udělali, postupně se rozjeli a koncert vygradoval do skvělého finiše. Ke konci setu se po pavoučím vlákně přisnoval Pavouk Karel (dobře si toto sousloví zapamatujte, bude o něm (mimojiné) řeč v jednom budoucím povídání o umělé inteligenci), pro kterého Kruton nepředstavoval pěkný zážitek. Přeci jenom jeho doména je někde jinde. Každopádně mě, Cicovi i SODíkovi se Kruton krutě líbili.

 Jen kdyby nebylo takový šílený vedro. Když jsem natáčel druhou písničku, pot ze mě místy neodkapával jako tuk ze škvařícího se bůčku, ale tekl po mě potůčky, jak kdyby si hledal cestičku někam do výrobny mýdla. A podobně to měl i Cica. Taky se potil jako maturant když si vytáhne nevhodnou otázku. Takže chyba tentokrát nebyla na mé straně, pokud by snad nějaký škarohlíd narážel na moji otylou postavu, která má o třicet kilo tuku víc, než by měla mít. Když si Kruton začali balit svá fidlátka, zajdeme ven na vzduch, kterej ale jakoby ani nebyl. Všude kolem se honí mraky, ale nad kulturákem jako kdyby byl deštník, spadlo jen pár kapek. Popíjíme pivko z Krakonoš, pokuřujem cíga z Egypta a já stíhám ještě s votevřenou hubou slintat na místní omladinu, konkrétně na děvčata v rozpuku, samozřejmě jen ty nad patnáct let, jak jsou krásná a mladá a svěží a umí to prodat. Nějakou takovou mít doma přikovanou řetězama ke stěně a denně ji prznit všechny tři díry... A když by se nějaká díra zanítila, vyrobil bych si do ní nožem novou díru. Samozřjemě by měla uřezaný nohy hned pod tříslama aby mi nemohla utýct. Jéééé to by bylo... Jenže pak si vzpomenu, že s takovouhle žabkou bych si udělal jen akorát ostudu v mejch letech, takže polknu slinu a smutně se přikloním ke klukům a řešíme chlapská témata, jako jsou výlety, jídlo a auta. Když dotůrujeme, dojíme a dojezdíme, chystáme se na nejočekávanější kapelu víkendu, a tou se stali finští ONDFODT. 

Někteří z naší party je už viděli, já ne a styděl jsem se za to. A taky jsem se trochu styděl za účast, která hojná rozhodně nebyla, neboť bylo prodáno 40 vstupenek v ceně 550Kč. Zaplatilo se to farářovi? To by musel mít hádám těžce přesvědčivé metody, jak mezi tři kapely, z nichž jedna je ze skandinávské prdele a jedna z mexické prdele, rozdělit nějakých 20 tisíc vybraných na vstupu, zaplatit nájem, pohoštění pro kapely a ubytování. Zvukaře farář Jirka platit nemusí, neboť už od dob Farářovy sluje (RIP) zvukařům do řemesla fušuje svým roztomilým chaotickým způsobem a je k nevíře, že to pokaždý dokáže dotáhnout do konce. Jinej na jeho místě by se vším praštil a šel by radši nadávat na prezidenta do hospody. Těch nervů co s tím má, jednou nohou namočenej v provaru, i když spíš dvouma nohama, prostě absolutní respekt před tímhle chlapem a pokud zase doveze nějakou pěknou kapelu a já budu mít volno, rád přijedu. Ale teď k těm Finům. Byli naprosto úžasní!! A tady bych mohl skončit. Nic víc se k jejich setu napsat nedalo. Zvuk se vydařil, i když při zvučení zaznělo klení jako "Ty vole tak já už fakt nevim co s tim... To je takhle a to je takhle. Už mě to sere...".  Jako jo, zvuk nebyl excelentní, ale v těch podmínkách v jakých to tam panuje s vybavením jaký je k dispozici, to dopadlo na výbornou. Ovšem nutno podotknout, že nebýt basáka z předešlé kapely Kruton, který uměl anglicky a domlouval s Finama nastavení mašinek, myslím, že tentokrát by to Jirka farář sám nezvládnul. Byl tam prostě chaos, který vyústil v parádní vystoupení.

 Konečně zase jednou blackmetal. Fakt mě sere, jak je tenhle styl metalu v mých končinách koncertově opomíjen. Když si vezmu, že tam vlastně ani původně neměli hrát, je to prostě k smíchu a pláči zároveň. Během setu farář ještě něco doladil na svém retro zvukovém minipultíku, ale proběhlo vše v pořádku. A ta hudba!! Jééééžiš mě bylo zase jednou krásně když jsem to slyšel/viděl. Dokonce i na zpěv, který byl trochu netypický, jsem si zvykl. Vrchol celého koncertu byla píseň "Stormin", krásná epická skladba, která vyčnívvala nad ostatními. Myslím že nakonec i samotní muzikanti byli spokojeni s celou tou akcí. Bylo na nich vidět, že je baví hrát v takový divadelní díře za takových podmínek. Po každé písni totiž od těch čtyřiceti přítomných hlav sklidili slušný aplaus. Když dohrajou, opět se mi teplem lepí koule na stehna a opět jdeme ven. Ač už večer, venku pořád vedro, dusno, hnusno. Čekáme na poslední kapelu, kterou byli mexikánci VULGAR ADDICTION, o kterých jsem nikdy neslyšel ani půl slova. Opět nastává chaos. Tentokrát se řeší nějaký kabel. Nevím, nebyl jsem se tam podívat. Vyslal jsem tam Pavouka Karla a ten to tak naznačil, že to tam vypadá, jako kdyby do elektroauta chtěli natankovat naftu. To přirovnání napadlo teď mě, ve skutečnosti to znamená, že Mexičani mají moderní kabely a všechno a nejde to napojit na Jirkovy mašinky třicet let starý. 

Nakonec se to ale nějak podaří a asi po hodince družného hovoru, slintání nad mladoboleslavskou omladinou (nemějte mi to za zlý, jenže když za mých mladých let tohle nebylo - holky tenkrát smrděly, byly chlupatý, mastný, bezprsý a když dostaly krámy, neboli menstruaci, vědělo se o tom až v sousedním městě), se začalo hrát. Jeden mlaďák k nám chvíli před začátkem přišel, nemohlo mu být víc než patnáct, protože vypadal téměř totožně jako můj syn, kterému patnáct je a prej: "Dobrý den, nechcete to dohulit? Já už jsem na sračku.." a v ruce mi ukazuje asi půlku travní cigarety. Byl trochu zklamanej, když zjistil, že nehulíme a odešel. Sympatickej hoch.. Za chvilku jsem ho viděl s jednou z těch slintacích dívek. Kdybych věděl že na to holky letěji před třiceti lety, nechal bych se ostříhat na čuráka, oblíknul bych se jak buzerant a hulil trávu. To ale odbočuju od mexických přátel, kteří to nakonec vyladili, ovšem rozhodně ne tak, jak bychom si my, kteří máme rádi hlasitý a kvalitní zvuk, představovali. Ono co taky naladit, když v kapele je jen jedna kytara, i když uznávám, osmistrunná a navíc obsluhovaná fakt šikovným kytaristou, pak vzadu bicmen a zpěvák, který spíš než zpíval, tak vykřikoval nějaká slova v mexičtině. Nebudu lhát, když tu napíšu, že zklamání z toho bylo velké. Znělo to jako kdyby nějaká kapela měla zkoušku, nepřišel jim basák a druhej kytarista, tak si prostě zahráli jen takhle ve třech. Takže neskutečný množství hluchých míst, když kytarista onanoval prstama po pražci svoje krkolomný sóla. V jeden moment byla v nějaké písni pasáž, když i kytara neměla své party a byl to vlastně jen chaotický řev a vzadu nedokonale nazvučené bicí. I kdyby měl na kytaře šestnáct strun, nic by tím nezachránil. Prostě tam chyběla druhá kytara. A basa. Jak říká Medvěd, Basa tvrdí muziku. Je to pravda a v metalu to platí dvojnásob.

 Vzhledem k tomu, že Vulgar Addiction začali hrát až v půl jedenáctý, a vzhledem k výslednému, těžko stravitelnému efektu jejich vystoupení, rozhodli jsme se rozloučit s mladoboleslavským kulturákem a odjeli jsme do Ústí, které leží nad Labem, zpět do hotelu Sever, kde jsme se naládovali utopenci a vepřovým bůčkem tak, jak by to Muslimové chtěli dělat, ale protože jsou dementi, tak to nedělají. Cestou do Ústí na silnici málem sejmeme odrostlejší sele, lišku, srnky, mravenečníky, žirafy, zajace, kocúry, feťáky a jednoho mrože. Safari bylo tentokrát velmi výživné. Já po noční byl utahán jak cikánská frnda, teda vlastně to bych byl vytahán, to ne... byl jsem utahán jak děcko po výšlapu na Sněžku, Cica byl utahán z najetých tří set kilometrů a SODík byl unavený, protože už není nejmladší. 

Nevím jak ostatní, ale já se vyspal parádně. Ráno jsem prolítnul hajzlem, sprchou a koupelnou a posnídal královsky a pak jsme koukali na tydlivizi a pak jsme poobědvali víc než královsky a za to patří paní SODíkové obrovský dík. Nebudu vypisovat všechny chody, které jsme do sebe nasoukali, bylo to prostě skvělé. Ale honem honem, není času nazbyt. Čekalo nás totiž 260 kilometrů do Svitav po okreskách. Krásné čtyři hodiny v prostorném autě v klimatizaci za zvuků vybraných kapel rockového typu. Ve Svitavách na nás čekalo parádní počasí. Cestou jsme totiž chytli několikrát déšť. Také jsme na jedné neplacené dálnici, bylo to mezi Hořicemi a Hradcem Králové, narazili na kripla v oranžové dodávce, který nás dvakrát vybrzdil, respektive nenechal nás předjet a vjížděl před námi naschvál do našeho pruhu. Prostě debil. No a v obci Úlibice, tam kde se sjíží od Konecchlumí a je tam čtyřicítka, dvě auta v sobě, policajti, záchranka. Jedno auto na odpis, ale tak šikovně, že normálně nemělo motor. Auto končilo předním sklem. To při čtyřicítce nedokážeš. Sakra lidi, jezděte jak lidi a ne jak debilové! Stejně si nepomůžete když někam přijedete o čtyři minuty dřív. Akorát jsou pak problémy, v tom lepším případě, nebo doživotní trauma že někoho zabijete, v případě horším. Fakt mě sere tohleto. 

Ve Svitavách Cica zařídil ubytování, které nemělo obdoby. O tomhle se nám ani ve snu nemohlo zdát, protože bylo prostě neuvěřitelné. Parkování na hezkém náměstí přímo u vchodu také potěšilo. Většinou takhle když jedeš na fesťáček, nepotřebuješ jít do hotelu, ale stačí ti postel a hajzl. No tak my těch postelí měli k dispozici šest ve dvou parádních pokojích, záchody dva, sprchy dvě, televize dvě, koupelny dvě, kuchyňka s mikrovlnkou a lednicí... Vše v podstatě nové, čisté, krásné, parádní. A historicky vyhlížející poctivá budova s točitými pískovcovými schody, to nemělo chybu!! Přijeli jsme načas, takže rychlá sprcha, rychlej samoser do hajzlu a od ubytování jsme prošli kolem nějakého kostela nebo co to bylo, skrz parčík, přešli jsme přes ulici a už jsme slyšeli dunění bicích, které se zrovna zvučili. Celý festiválek se konal hned vedle budovy církve Jehovovy na zahrádce pivnice Mrtvola, kde to bylo jedním slovem úžasný. Přesně takhle si představuju pohodový místo pro pohodový lidi poslouchající pohodovou muziku. Hospůdka útulná a to co měli ve výčepu mi vyrazilo dech. Ale totálně. A nebyl jsem sám. Každý kdo tam přišel, čuměl na to jak na zjevení. Celá jedna stěna byla ozdobena metalovými vinyly hodnoty nevídané. Zahlédl jsem tam Mortician, Samael, Bathory, Incantation, Helloween... Pecka!

 Pak jsme ochutnali dvanáctistupňové pivko značky Rychtář za 40Kč, které bylo fakt dobré, i když zlí jazykové tvrdí, že dobré není. Všechno klaplo načas a tak jdem s pivkama ven sednout si k jednomu volnýmu stolu a asi pět minut na to, pod stromy na malém pódiu začne dunět URBURA. Jdem mrknout na kapelu a jsme ohromeni zvukem. Takhle dobrej zvuk? Na takový malý akci? Jen tak, u silnice, kde bicyklisté, kteří jezdili kolem, nechápavě kroutili hlavami, kde  za pódiem zevlovaly tři kozy a kde sousedi Jehovovi hořeli v plamenech pekelných z muziky, která burácela nejspíš až do Olomouce. Zvuk byl opravdu hlasitý a čistý. Samozřejmě tou dobou jsme nemohli tušit, jaký zvuk nás čeká později. Urbura nebyl můj šálek vymačkaných borůvek, ovšem jako první kapela, hrající agresivní HC punkrock metal, mě vůbec neurážela a dobře se u ní popíjelo. Za zmínku rozhodně stojí malá scénka, kdy se chtěl zpěvák napít. V jedný ruce drží mikrofon, druhou rukou rozdělal malou PETku s vodou a snažil se napít, jenže to zkruvené přidělané víčko mu furt překáželo. Nakonec musel mikrofon položit, napít se obouruč, aby pak pronesl větu: "Kdo tohle vymyslel...", čímž jasně a definitivně potvrdil zbytečnost EU, EK a EP.

 Zvláštností tohoto festiválku bylo, že jak jsme byli daleko od domova, potkal jsem tam jen málo povědomých xichtů. Konkrétně to byly čtyři povědomé obličeje, které potkávám i na jiných akcích. Druhou kapelou, která vyskočila na pódium byli DRUTTY. A měli excelentní zvuk. To jsem ještě ovšem netušil, co za zvuk mě čeká později.  Druty hráli parádní  extreme-grind-gore-gutural-slam-black-stoner/experimental-metal. No tak se uklidníme, ti chytřejší z vás jistě pochopili moji narážku na správný tvar podstatného jména po desetinných čárkách, ti méně bystří, kteří nevládnou českému pravopisu asi nepojali v podezření moji zábavnou parafrázi ke stylu muziky, kterou Drutty hráli. Samozřejmě nehráli ani grind, ani black ani nic podobnýho, ale podle zmíněného skloňování číslovek, hráli experimental-metal. Pokud nechápete minulých několik řádků, nesnažte se pochopit moje myšlenkové pochody, není to důležité. Důležité je, že jsem si Drutty na doporučení Cici poslechl doma, jednalo se o nesoustředěný poslech z notebooku, a vůbec se mi to nelíbilo. Naživo to ale ruku v ruce s perfektním zvukem bylo výtečné. A vůbec mi nevadilo, že to není absolutně můj styl, že se nejednalo o tvrdou muziku, kde jsou kytary podladěny proklatě nízko a zpěvákovi nestříkaji z hrdla hlasivky. Ne. Drutty zahráli parádně a velkou pochvalu zaslouží zpěvák, který dával všechno s přehledem. 

Kdyby náhodou někomu vyhládlo z těch kapel, zvuku, koz, cyklistů a jehovistů, na jídelním lístku byl řízek s bramborovým salátem (!!!), česnečka a zahlédl jsem tam ještě klobás obecný. My nic z toho nevyužili, neboť jsme měli s sebou Cicu, který obětoval své síly a peníze a zašel k nějakému cizinci zakoupit lahodný pokrm typu hranolkovitého, masového, zeleninového, chilliového. Poníženě se tímto Cicovi klaním a děkuji, jednak za sehnání parádního ubytování, jednak za tisíc kilometrů, které o víkendu najezdil a jednak za tu výbornou baštu, kterou jsme zhltli po konci festivalu. Všechno si to tam tak sedlo, že mám nemalý pocit, že by se z toho mohla stát do budoucna tradiční akce. Né hele jako fakt, ten festival měl absolutní kouzlo, všechno si tam sedlo a genius loci toho prostoru byl úžasnej. To už se ale připravují SOUL MASSACRE, toho času deathmetalová kapela. Bohužel nehráli oldschoolovej death, takže mě to moc nebavilo a vlastně se pro mě stali nejslabší kapelou festu. Ale jak jako nejslabší, když ta akce jak jsem se zmínil, byla skvělá? Lidi začínali být opilí, takže se i začínalo pařit a myslím že i Soul Massacre se tam cítili skvěle a názor jednoho debila, kterej tady teď píše, že byli nejslabší, je jim upřímně u prdele. 

Snad jedinou kaňkou na celém tom všem byla fronta na pivo, která se začala tvořit, když dorazili všichni návštěvníci, kteří dorazit chtěli. Nejednou byla fronta přes celou hospodu až ven na schody. Ale zase ono to celkem ubíhalo. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Navíc odměnou čekání té fronty byla strašně příjemná a pěkná servírka. Co se týká děvčat, mě osobně tam zaujaly tři. Již zmíněná servírka, pak jedna hezká opálená dredařka a nakonec jedna luxusní dívka krev a mlíko, krásně opálená, celý večer usměvavá, voňavá v nádherných zelených šatech. Jůůů ta by se mi líbila doma, aby mi vařila, uklízela, prala, atd. bohužel jsme nepřijeli do Svitav lovit ženy, ale za muzikou. Jinak bych ji samozřejmě už měl doma. 

Následuje kapela BODYBAG byla opět z úplně jiného soudku než to co běžně poslouchám. Když začali hrát, všiml jsem si, že zmíněné slečně v zelených šatech se regulérně ztopořily bradavky. A vzhledem k tomu, že neměla podprsenku (řekl bych že ani kalhotky, anebo měla jen takový ty provázky přes píču a čokovoko), byl to pohled jen pro vyvolené slintoše, kteří na ni zrovna zírali. Tedy pro mě. A Bodybag? Strašně příjemný punk ve stylu Mysfits, který měl opět excelentní zvuk a jak jsem se již zmínil nenápadně, to jsme ještě nevěděli, co za zvuk nás čeká později. 

No a právě teď přichází to "později", protože na přechrast přichastili chrastit ENTRAPPED se svým chrastivým HM-2 deathmetalem a tady musím prostě dát absolutorium. Jak zvuku, tak muzice. To byl tak neskutečnej nářez. Kytara chrastila ty vole snad až na Slovensko. Basa? Dopiči kdy naposledy jsem slyšel takovou jebu na tak malý akci? Naprosto neskutečný, co tam zvukař dokázal. Jejich set neměl slabý místo. Všechny skladby mě, jako člověka, který deathmetal nevyhledává, naprosto odrovnaly. Všechno to byly hity do rádia jak vyšitý. A kdo to neslyšel, měl by si nechat do uší nachcat od neposkvrněné dívky panenskou močí. Entrapped rozsračkovali Svitavy na mrdku takovým způsobem, jakým jsem snad ještě neviděl. A ta holka se zrzavejma vlasama v titěrných kraťasech, ze kterých jí lezly špeky všemi směry, jak na ně pařila ty vole, pivo vylejvala, skákala, tančila, na prdel padala, zádama tam vymetla bláto, bylo jí to jedno. Entrapped v tu chvíli působili jak kapela z jinýho vesmíru. Ty vole kam se serou všechny ty Dismembery, Entombedy a jiný chrastící kraviny. Entrapped jim ve Svitavách ukázali kde má kozel píču. A rozhodně teď nemám na mysli kozí píči koz, který byly asi metr za pódiem a poslouchaly zač je toho deathmetal. Perfektní!! 

Uf! Můžete mě mít díky mým přirovnáním a hodnocení za debila, nebudete sami a je mi to jedno. Všechno co tu píšu, odráží pouze a jenom můj názor na danou věc v danou chvíli. Chápeme? A víte jak se říká, že nejlepší pivo je z osmýho schodu? Tak my jsme nechlastali z osmýho schodu, ale z osmýho sudu. Tou dobou totiž SODík vystál frontu na pivo a zrovna se narážel osmý sud. A pivo furt chutnalo. Sice jsme jich nevypili tolik, protože dvanáctka je na koncertě vždycky ošemetná. Každopádně další kapela, zkušení harcovníci hrající už snad dvěstě let, mi připravili menší větší zklamání. Zmíněnou kapelou byli INGROWING, ne které jezdím již přes dvě dekády a tohle bylo asi jejich nejslabší vystoupení co jsem zažil. Ano, měli technické problémy, měli zvukové problémy, měli zpoždění. Oni odehráli všechno nejspíš jako vždycky, s nasazením, rychle, brutálně, ale nějak mi tomu něco chybělo. Ono taky hrát po geniálních Entrapped nebylo asi moc ideální pro hudbu, která se vyznačuje arcigrindchaosem. Na druhou stranu SODíkovi se to prej celkem líbilo a i Cica se vyjádřil obdobně.

 Takže asi sto uší, sto chutí. No jo, jenže pak se to stalo... Nemožné se stalo možným. Pokud jsem se o zvuku při Entrapped rozepsal v superlativech, poslední kapela YUA ho měla ještě zvukovější. Ty vole! Ta basa když zaduněla, nechvělo se na nás jen oblečení, jak je to zvykem u některých kapel, tady se regulérně chvěla zem pod nohama. Kdyby ty stromy, pod kterými jsme stáli, měly nějaké ovoce na sobě, věřím tomu, že to všechno opadá. Když se k tomu přidal jednoduchý, ale velmi precizní bubeník, který před setem vypadal absolutně nezúčastněně, pak dvě kvílivé kytary a hysterický řev, na který jsme zvyklí z depressive blackmetalu, všechno dohromady to bylo já nevim jakým slovem to popsat. Ona ta kapela je neznámá, má snad jen pět písniček ale oni byli jednoznačně nejlepší kapelou. Možná to vůči Entrapped nebude spravedlivý, ale já to tak slyšel. 

Původně jsme měli v plánu po první písni odejít podívat se na konečné řešení. Samozřejmě na konečné řešení o třetí místo v MS ve fotbale vy kreténi levičácký, neustále někoho obviňující z náckovství. Po první písni ale bylo rozhodnuto, že je nemyslitelné odejít z tak skvělého koncertu. Myslím, že kapela překvapila úplně všechny, kdo byl přítomen. Nejvíc asi mě. A čímže se prezentovali? Hráli jakýsi post metal, nebál bych se k tomu přidat ještě přídomek atmosférický a díky zpěvu i blackmetal. Takže si to představte. Čtvrt na dvanáct, tma, naprosto hutnej geniální zvuk, hlasitej (!!) - žádný tintítko jak z bedýnek od Vietnamců, kapela v tranzu, zpěvák řve, basa vytváří malý zemětřesení... 

Pokud tenhle víkend nějaká kapela někomu ukázala, kde má kozel píču, byli to YUA. Jen velká škoda, že moje záznamové zařízení je kvality ultranízké a absolutně nic z toho co tu v superlativech popisuju, nedokáže zaznamenat. Kdo tam nebyl a nevěří, nechť laskavě drží hubu! Děkuji.