Poslední dobou když se řekne, že nějaká kapela hraje "oldskůl", má se povětšinou za to, že je automaticky boží. Proto jsme vyrazili na festival nazvaný, United In Brutality, který jsme si přejmenovali na odlskůlfest, neboť tam budou samé oldskůlové kapely. A taky Massacre, která v naší malé zemi ještě nikdy nehrála. A navrch ještě Torr se starým setem dvojhodinovým (hahaha), a S.D.I. a samozřejmě dalších víc jak dvacet kapel. Jak se stalo dobrým zvykem, jako řidič se osvědčil Medvěd s jeho automobilem a kladným vztahem k řízení. Když smykem zabrzdil před barákem, z okýnek vyskočil Amorfis a Kinedryl aby mi pomohli naložit moje zavazadla. Medvěd se pochlubil modřinou na ruce po odběru krve: "Ta kráva neumí píchat." Cestou jsme nepotkali žádného úplného blbce za volantem a tak jsme plynulou jízdou dojeli až do Jablonného v Podještědí konkrétně do obce Lvová a ještě konkrétněji do restaurace Lemberk, kde jsme zaplnili naše žaludky chutným obědem a vynikajícím plzeňským pivem. To pivo bylo tak dobré, že jsme si až do cíle dělali z Medvěda prdel, proč si místo Plzně dal Birella. Náš humor se mu krutě nelíbil. Nemáme žádnou navigaci a tak jedeme plynule, nevymetáme žádné polní cesty, nebloudíme, ale pěkně na jistotu dorazíme do kempu u Ferdinanda, kde se zakončení festivalové sezony konalo. Když jsme tam přijeli, bylo téměř prázdno. Asi není až takovej zájem o oldschool, jak jsem si myslel. Po zabydlení a povinném pivku na chatě jsme zašli okouknout místo činu. Kapela se připravovala ale nikdo tam nebyl. Dali jsme si tedy točené pivko. Popíjeli jsme jedenáctku Březňáka za čtyřicet, ale byla možnost ještě i dvanáctka a Beránek třináctka. Také rádler, cider, vinea, zázvor... Paráda! Protože začalo chcát, tak jsme se uchýlili na chatu a já jsem se tam zabýval lovem pavouků. Sejmul jsem tam tři hajzly chlupatý. Čekáme na kapely a u toho popíjíme.
Jako první měli tu čest vystoupit brazilští ROTBORN. Nejsem si jistej jestli to byl dobrý výběr, protože na otevření festivalu to byla až moc dobrá kapela z až moc velké dálky. Nasadili laťku hodně vysoko jak svojí muzikou tak zvukem. Jenže těch třicet (čísly 30) lidí bylo prostě málo. Jako první měla hrát nějaká lokální nezajímavá a nezáživná kapela, třeba Krabathor :-) Od začátku je zde přítomen né Hliník, protože ten se odstěhoval jak známo do Humpolce, ale sám zvěrodoktor Leoš dobjej Noha. Přítomen je také náš kamarád Jirka Karel Pavouk, který si hned po první kapele odnáší CDčka a tričko za čtrnáct stovek. Omlouvám se mu, že jsem mu pantoflí sejmul strejdu a synovce. Nejdřív nechápavě kouká, ale když se mu pak zmíním že tím strejdou a synovci jsem měl na mysli pavouky v chatě, úlevně se zazubil. Jelikož z počátku festivalu vždycky zvyšujeme průtok piva, tak potřebuju brzy chcát. A jelikož ještě nejsme nijak zvlášť opilí, chodíme hezky spořádaně a poslušně do rohu areálu na toalety. Když jsem tam chcal, někdo si v kabince příšerně usral. Na moje "Hezkýýýýý..." se všichni kolem začali tlemit. Ovšem majiteli prdu moc do smíchu nebylo. Dle zvuku prdu mám podezření, že se nestihnul rozepnout a asi dostal do trenek obálku s hnědým pruhem. Druhá kapela se jmenovala ESCARNIUM a měla stejného bubeníka jako kapela předchozí. Z toho usuzuju, že pocházela taktéž z Brazílie, což ostatně potvrdil i zpěvák. Hráli taky deathmetal, ale hráli ho trochu jinak. Tenhle jejich deathmetal mi připomněl moje španělské oblíbence Machetazo. Laťka nastavená prvními Brazilci ovšem z produkce Brazilců číslo dvě neklesla ani o chlup. Velmi milá dvě překvapení hned na začátek. Když jsem v hledišti spokojeně sledoval kapelu, všiml jsem si, že kytaristovi z první kapely vypadl z kapsy telefon. Upozornil jsem ho tedy, že má telefon na zemi a když se on pro něj shýbal, tak si na něj svrhnul kelímek s pivem. Po několika minutách sušení a zkoušení ukázal palce na rukou a všichni mohli být spokojeni. BRUTALLY DISEASE začali hrát v době, kdy se v areálu objevila černá dodávka ze které vyskákali Torr a najednou bylo všude kolem plno securitas v modrých tričkách. Jako by mohlo těch asi čtyřicet přítomných lidí členům kapely Torr nějak ublížit. Brutally Disease byli jako vždycky švédský kanál. Kytary řezaly neskutečným způsobem alá Švédsko a zpěv, to je kapitola sama pro sebe. Pokud existuje někde svět kanálových lidí, měl by jim Michal Štěpánek, zpěvák, dělat prezidenta. Taky se mi strašně líbilo, že zmíněný zpěvák v rámci paření točil hárem kolem dokola a dokázal při tom ještě i flusat a světe div se, vždycky se trefil pod sebe na zem. Nikdy jsem to nezkoušel, neboť nedisponuji dlouhým hárem, ale přijde mi to technicky nemožné, že to šlo všechno na podlahu a aspoň občas to nevlítlo na kytaristy po stranách. Jak píšu výše, byl by to dobrý prezitent. TORR měli rezervované dvě hodiny, které byly avizované jako hrací dvě hodiny. Z toho ale sešlo, neboť strašně dlouho zvučili a byli to umělci z Prahy, jak je ironicky nazval SODík, který přijel na festival z pracovních důvodů trochu později. Protože zvučení nebralo konce, zašli jsme za našimi nejoblíbenějšími Liberečáky pozdravit je a pokecat. Když píšu nejoblíbenější, myslím to vážně. Jiné Liberečáky totiž neznám... Hned se na zábradlí chatky objevily panáky s nějakým dobrým rumem (žádnej bramborák od Božkova), které jsme ze slušnosti odmítli, abychom je následně do sebe kopli, zatímco Amorfisovi prcal nohu jejich pes. Zapíjel se totiž nový maličkatý Liberečáček Ludvík. Tak ať rosteš do metalu chlape! Pak už ale valíme na Torr, který dokázal zaplnit téměř celé hlediště. Na pořadu večera totiž byl set složený ze starých skladeb, a i když jsem si před nedávnem poslechl první dvě desky a doslova jsem u toho trpěl ušním průjmem, musím tady upřímně napsat, Torr mě naprosto rozsekal na sračku. Ty jejich songy ty pičo to bylo tak chytlavý, tak supr. Dokonce i Čurby na ně spokojeně pohupoval svojí veganskou čepicí. Mám takový pocit, že by se mohli Torr objevit příští rok ve středu na Obscene Extreme festivalu. Necháme se překvapit. Ze zmíněných dvou hodin vyhrazené pro Torr kapela po padesáti minutách oznámila poslední song, ale nikdo jim to neměl za zlé, protože Torr byli prostě vynikající! O následných S.D.I. se sice nepsalo, že by měli hrát dvě hodiny, ale i oni měli dvě hodiny vyhrazené. Začali o třicet pět minut déle a opět to nikomu nevadilo, protože všichni měli pivo, na nikoho nepršelo díky bezchybné pořadatelské péči v podobě kvalitních pivních stanů, takže nikdo prostě nemohl být nespokojený. Když začali hrát ten svůj speedmetal, všichni z toho byli naměkko. Strašně chytlavá muzika, která jakoby osumdesátkám z prdele vypadla, chytla za srdíčko snad každého. Medvěda zdá se EsDýAj poněkud zmohli. Stejně jako Alžbětu, která byla na každém internetovém serveru nově vedená ve stavu nebožtíků. Inu všichni tam jednou musíme. Upřímně je mi ale Alžběta i s celou Anglií (a Francií) u prdele. Dáme si závorku: (Na téma hnijící královny Alžběty na chatě proběhla i krátká diskuze, kdy já prohlašoval, že je mi jedno že umřela a že jsem ji neměl rád. To ovšem rozlítilo Medvěda do takových obrátek, že po mě přes celou místnost hodil polštářek a rozbil dva hrníčky. Nutno podotknout, že jeho vlastní dva hrníčky. Můj hrníček s motivem South Park přežil bez újmy. To má z toho, že gerontofilicky lpí na devadesátišestiletých stařenách). Závorka je uzavřena dámy a pánové....
Opět se v areálu objevil slabomyslný idiot s čírem a pivní postavou, který nezklamal a zase se choval jak hovado. Nejradši bych mu vyrval nohy z prdele, ale moje muskulatura na to není uzpůsobena. SODík nás při posledním songu S.D.I. opustil. Naštěstí ne způsobem jako to udělala anglická královna, ale jenom na noc, neboť ráno musel opět pracovně do zaměstnání. Na poslední kapelu SHAARK jsme čekali marně. Nepřijeli. A kdybych se nešel optat pana zvukaře, tak by nám to ani nikdo neřekl. První den tedy končí už v půl jedenáctý. Ale celej Shaark nám byl u našich prdelí, neboť jsme první den festivalu dostali přesně to, co jsme chtěli. Příjmené prostředí, čisté ubytování, dobré pivo za rozumnou cenu, skvělé kapely, parádní zvuk. A to vše za prašivých 1000 korun českých na tři dny. Nechápu tedy, že se prodalo jen něco kolem tříset vstupenek. Uchýlili jsme se tedy na chatu. Medvěd s Amorfisem nezklamali a jako vždy se první den ožrali. A přitom toho neměli o tolik víc než já, který se neožral. Asi stárnou kluci... I tak si ale Medvěd neodpustí dvanáctistupňovou plechovku v posteli. A jak tak pije, najednou upadne do kómatu. Amorfis už vedle něj vrčí do polštáře. Jelikož se nic podstatného nedělo i já ulehl. Ne tak Jirka Karel Pavouk s Kinedrylem. Ti měli cestovatelskou a ještě šli někde popíjet.
Druhý den ráno mi od 5:55 do 6:50 řve budík na telefonu, ale je mi to u prdele, protože mám špunty v uších. Po mém ranním vyprázdnění jsem si dal i sprchu a učinil hygienu dutiny ústní. Pak proběhla snídaně a tradiční prdění v postelích, o které se tradičně postarala dvojice Medvěd/Kinedryl. Když už to vypadalo, že se musí Medvěd zesrat, protože mu prdel bublala nad rámec možností, zvedl se a odešel srát. Když se ani po hodině nevracel, šel ho Amorfis hledat. Nenašel ho. Vyhlašuju tedy Medvěda za nezvěstného a jako jeho kamaráda mě to ani z postele nezvedlo. Uběhne ještě nějaká doba, než nacházíme Medvěda. My ho již oplakávali, zatímco on juchal u vedlejší chaty a popíjel s Leošem Nohou a jinými kumpány. Amorfis se okamžitě přidává. Ty zas budou vypadat... Před devátou hodinou se došoural i Karel, řečený Jirka a vypadal jak kdyby vylezl z kundí prdele. Byl úplně mimo, bez zubů, celej zmuchlanej, rozcuchanej, pravej bok mikiny od bahna. Kde má zuby nevěděl, ale pamatoval si, že blil. A že vyblil i zuby. Od té chvíle nosí v kapse Coregu. Když se jdu podívat k vedlejší chatě, kde seděl i Leoš Noha, první věta, kterou slyším z jeho úst mě hned rozesměje: "Začal jsem den - dal jsem si brko a pivo." Po chvíli ho táhneme k nám do chaty a probíhá fotosession na Medvědový posteli a ani nikomu moc nevadilo, že hned vedle chrápe Kinedryl v trenkách. Medvěd po vyfocení aktivně nabízí Leošovi plechovku R12, ale když otevře cestovní ledničku a poté i elektrickou ledničku, tak zjistí, že už se všechno vypilo. Zrovna ve chvíli, když se Leošovi začalo prášit od huby. Vracíme se tedy k ohni u vedlejší chaty. Leoš měl videohovor se svojí milou. Všichni ji máváme do telefonu a ona nám taky mává, Amorfis opodál chčije do řeky a představte si, taky mává do Leošovýho telefonu a pak si dáváme druhé mávací kolečko. Zašel jsem si do hospody pro pivo, ale měl jsem jenom tisícovku. Paní za barem říkala, že to nevadí a na oplátku mi vrátila devět stovek v padesátikorunách.
Pak jsme zajeli na oběd a pak proběhla siesta až do první páteční kapely DEVIANCE. Medvěd byl ale zmožen a chrápal. A zrovna Deviance by se mu páčili, což potvrzuje i logo Slayer vytetované na ruce kytaristy. Bylo tedy jasné odkud vítr vál. Thrashmetal nijak zvlášť nevyhledávám a ani Deviance nebude mojí oblíbenou kapelou, takže se odebíráme posedávat a polehávat na lavičkách venku. Je nám vedro. Uvažuju, jestli je paní Dagmar Honsová opravdu taková píča, jak jsem psal tady. Strašila nás totiž coby šéfka meteorologů, že celý víkend bude pršet a bude kosa. Ano. Teď už jo. Teď jsem si jistej jak sračka po třešních, že paní Honsová je píča. Zatímco první kapela mi zněla trochu jako Kreator, druzí DESTROSS mi přišli jako Debustrol/Slayer. Mám podezření, že v druhém songu si dokonce vypůjčili kus Raining Blood. Kdo neví o čem je řeč, tak patří do hajzlu jak sojovej řízek. Rozhodně se mi ale jejich produkce zamlouvala víc než u první kapely. Mezi naše řady se vrátil SODík, jež přijel z práce a konečně se mohl i on pustit do chmelových radovánek. Tou dobou se ztratil Amorfis. Snad šel na mé doporučení chrápat, neboť byl pod obraz boží. Třetí trešeři v pořadí byli REFORE. Takhle nějak by to mělo vypadat. Připomínali mi Sodom, Kreator, Motorhead, starou Sepulturu. Prostě oldskůl jak cyp. V průběhu vystoupení bicmen slezl ze své sesle a hodil tři lahvičky asi slivovice do lidí. Jednou se trefil přesně do vajec vedle mě stojícího fanouška. Následní FORCE OF HELL mě nebavili a tak dáváme kávu. Někteří (já) do kompletních hrníčků, někteří (ostatní) do hrníčků bez oušek, které vzaly za své při vyjadřování Medvědovy upřímné soustrasti Alžbětě. Pak přišel na řadu ČAD, na který se přilétla podívat do stanu i sršeň jak hovado. Velmi pohotový zpěvák kapely okamžitě reagující například na vychrtlého fanouška pojmenováním Iggy Pop, zareagoval na přerostlý létající hmyz že "sršně sů kurvy bzučivé". Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být název jejich nového songu. Čad se svými chytlavými písněmi plných krásných textů nás bavili jako sedět v hospodě. Nejvíc se mi líbila písnička Železný mejdan. Po čadích Slovácích naběhli KOMMAND a konečně ten den byl pořádnej kravál. Pořádnej oldschool parádně nazvučený. Prostě maximální spokojenost. A teď vtip: BYDLÍ LIDOŽROUT S NEKROFILEM: - VIDĚL JSEM V LEDNICI KUNDU. BUDEŠ TO JEŠTĚ ŠUKAT, NEBO SI Z TOHO MŮŽU UDĚLAT GULÁŠ? Konec vtipu... Dalším souborem byli MORTAL WOUND a opět oldskůl a opět skvělý. Zvuk, kapela, všechno. A opět bez Medvěda, kterýmu by z tohohle praskl čurák. Ani nevim proč, ale při jejich hraní jsem si vzpomněl na starou kapelu Deteriorot. A proč? Asi proto, že je to deathmetal ty debile! Po malé přeháňce dešťového typu přišla na paškál kapela NECROSY a zase to bylo něco jiného. Neměli basu, zato měli kundu na kytaře. Necrosy hráli parádní blackened deathmetal a v tom stanu, kde kapely vystupujou, je tak suprová atmosféra, jako kdyby se to konalo v klubu. No a pak na řadu přišli MASSACRE, na které se přišel podívat i Medvěd a byl z nich nadšen. Já jsem měl nějaký pindání ke zvuku, který se mi nezdál tak čistý jako u předchozích kapel, ale celkově se mi líbili. A na scéně se opět objevil slabomyslný dement, který se choval jako... jako slabomyslný dement. Už pro něj nemám slova, ale zasloužil by upravit od někoho xicht za svoje chování, kterým sral úplně každého. Po Massacre dáváme ještě jedno pivo a pak se jímám mrdat Amorfise. Nemyslím tím sex, ale dávám mu slovní kartáč za to, že mi na postel a polštář vylil pivo. Je to kurva mokrý, smrdí to a ležet na tom taky není dvakrát příjemný. Se vožerou hovada, neuměji v tom chodit a dle toho, jak vyčítavě na mě koukal, když jsem ho jebal, si asi ani neuvědomoval, že by něco vylil. Stejně jako loni, když ohodil zeď kafem...
Ráno chrápou všichni jak zabití, venku slunce, teplo, přesně jak předpověděla píča Honsová žejo. Pak se odebéřeme opět na oběd, kde se nám Karel řečený Jirka svěří s tajnou informací, že jak předešlý den blil, tak že nestihnul otevřít dveře auta a nablil si do něj. Šikula. Po obědě probíhá krátká siesta a hned honem na první kapelu, která se jmenovala FUNUS. Jirka řikal, že je to nuda ale já v rámci fotodokundamentace jsem se šel podívat a bylo to dobré. A bylo by to dobré i bez nejkrásnější baskytaristky na světě, kterou oni mají. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Slovenky jsou krásná stvoření. A proto mám jednu doma. SODík se nám svěřil, že má zácpu. Seděl na hajzlu půl hodiny, tlačil, ale jediné čeho docílil bylo, že ho rozbolela hlava z toho jak mohutně tlačil. Místo projímadla si rozdělal plechovku Staropramenu... TURBOWITCH mě nebavili a asi ani ostatní ne, protože hráli jen pro pár lidí. To FILTHDIGGER byla jiná třída. Parádní zvuk, parádní deathmetal, chvílemi pomalé pasáže. A opět bez kluků, kterým jejich játra vypověděla poslušnost a přikovala je k postelím. A pak přišla docela šílenost v podobě CRYPTIC BROOD. Kdyby měl na starosti známý kuchař Jirka Babica převedení hudby Cryptic Brood do receptu, určitě by řekl, že "Vemte do ruky starej blek sabat, hoďte to na pánev, přihoďte k tomu rychlej detmetal, pořádně to promíchejte a máte kryptik brůt. A když nemáte starej blek sabat, můžete ho nahradit něčim jiným, třeba Leškem Semelkou..." Kapela předváděla krkolomné změny temp v dlouhých sonzích a nejednomu z toho šla hlava kolem. Fakt mě to zaujalo. Jirka Karel Pavouk nám prozradil, že maďarsky Három znamená, že mají být tři palety na sobě. A já mu povidám, že dvě palety na sobě, se maďarsky řekne Három bez jedný palety. Smích! Na ARAWN se jdu podívat opět spíše z dokundamentaristického důvodu a vůbec mě jejich muzika nebaví, neboť zněli stejně blbě jako Arch Enemy, akorát, že na Arch Enemy se dá aspoň koukat díky zpěvačce. AGREGATOR z Maďarska mě ze začátku bavili, neboť jejich maďarština zněla poněkud exoticky, ale kolem čtvrtého songu to začalo nudit a nudilo to až do konce. Škoda. SODík se stále ještě nevysral. Poradil jsem mu, ať se podívá na složenku z ČEZu a se posere hned. OFFENCE pro mě byla nuda, ale Amorfise, kterého chytla záda, přilákali a on za jejich hudbou přihopkal jak pes k hovnu předtím, než se v něm vyválí. Sedíme tedy pod slunečníky a pozorujeme dívky, kterých tam oldschoolžel bylo poskrovnu. SODík se láskyplně zadíval na jednu, která vyšla z hospody. Vysvětlil jsem mu, že má vůči své prdeli krátké nohy a že po třech dnech má beztak prochcanej spodek. Následní OVERCHARGE se líbili hlavně SODíkovi. Mě to přišlo jako takový tvrdší Motorhead a já nikdy Motorhead nijak zvlášť neuctíval. Dokonce i zpěvákova vizáž a způsob nastavení mikrofonu evokovalo Lemmyho. Zdálo se mi to zvukově dost přepálený, tak jsem odešel odpočinout slechům a nohám. No a pak přišla kapela BÜTCHER, která nás rozsekala všechny. Speed/black jak cyp. Uplně boží a zahráli cover od Manowar, ale ten SODík prosral. Jak to vím? Protože zrovna když ho hráli, tak mi přišla od něj zpráva:
Sláva SODíkovým střevům a vivat la Staropramen! Slabomyslný kretén se opět předváděl a myslím, že ho měli už všichni dost, protože od poloviny setu po domluvě hlavního pódiového securitymana už jen stál poslušně jako beránek vedle reproduktoru a ucucával pivo. Poslední kapelou festivalu byli GALVANIZER, kteří i kdyby zahráli sebelíp, lepší než předchozí Bičr být prostě nemohli. Tím ovšem netvrdím, že nebyli dobří. Naopak zahráli velmi sympaticky a Medvěd si to užíval jak prase drbání. Přes den se vychrápal a teď by nejradši vychlastal cisternu piva a pařil až do rána. Jenže nic dalšího už nebylo. Konec. Ráno jsme poklidili chatu, vrátili klíče a vyjeli domů. Bylo to dobré zakončení festivalové sezony!
Pro pár dálších fotek pochybné kvality klikni sem.
