Zobrazují se příspěvky se štítkemInsistent. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemInsistent. Zobrazit všechny příspěvky

OBSCENE SOCIETY 2026


Ježiš ty vole to zase bylo. Kdybych měl teď sednout za volant, tak sjedu do příkopu hned za rodnou hroudou, jak se ještě motám. Za normálních okolností bych se tohoto večírku neúčastnil, protože normální okolností je u mě to, že si pořadatelé ve vybírání termínů vybíraji termíny na hovno, že musím do práce. Pan pořadatel na to šel tentokrát oklikou a můj oblíbený jednodenní festival udělal v den mého volna, což jsem kvitoval s vřelým nadšením, neboť sestava, jak už to u Čurbyho akcí bývá, byla našlapaná. Navíc se Amorfis dobrovolně nabídl, že se chopí volantu, což jsem kvitoval ještě víc, protože součástí malého Obscenu, jak se přezdívá pardubickému Obscene Society, je i minifestival pivovarů. Mňam ty vole. Nejsem žádnej znalec chmelomoku, piju to co mi chutná a když jsem tu byl předloni, tak mi kurevsky zachunal Clock. Co na tom, že stojí 70Kč. A jak je nenápadně zmíněno v úvodu dnešního krátkého povídání, nebylo těch sedumdesátikorun málo, co jsem věnoval barmanům výměnou za lahodný mok. Je třeba též nutné sdělit mým národům, že tak jak jste byli zvyklí na příhody naší party s Medvědem, Amorfisem, Járama a dalšíma skvělejma lidma, tak s tím je konec. Reporty už nebudou takové jako byly. Přeci jenom si taky chci užít všechny ty parádní kapely a ne furt psát poznámky a sledovat co se děje mimo koncertní běsnění, kde jaká krásná dívka popíjí, nebo kde se jaký sympatický mladík ožírá do němoty. Fakt už ne hele. Stejně to tu čte asi tak deset lidí takže naseru maximálně právě tak těch deset hlav. 



Když přijedu s Amorfisem a chrchlajícím smrkajícím slzícím medvědem do poslední zatáčky před Hradcem Králové, rozuměj do Pardubic, kde se Obscene Society konal, zjišťujeme, že se opravdu za parkování při sobotě platí pouze do poledne, z čehož vyplývá, že jsme ušetřili asi tak dvě piva za parkovné. Potkáváme Velkýho Járu, Malýho Járu, kteří jak jinak kouří své polské dýmky míru, s nimiž jsem jim pomohl bojovat celý večer. Díky za to kluci, že jsem se mohl zúčastnit nelehkého boje s vašimi hnusnými cigaretami a zajebat si tělo hnědými hleny. Byly tak hnusný, že vůbec netáhly a jednu jsem si musel čtyřikrát zapalovat. Ale jak se to říká: Darovanému oři na chrup nehleď. Jdem to omrknout dovnitř a světe div se, od posledně se tam nic nezměnilo. Necháváme se opáskovat, a já nevim proč, ale už při páskování jsem dokázal svojí existencí rozesmát dvě dívky. A vyjímečně to nebylo mým nechutným vzhledem, ale mojí praktickou vynalézavostí, to když mi Monika, toho času dlouholetá přítelkyně a matka posledních čtyř dětí pana pořadatele dávala pásku na ruku a já si dal na zápěstí ukazovák druhé ruky, aby tu pásku přetáhla přes něj: "Hele já si tam dám prst, až se opiju tak budu oteklý, tak aby mě to neškrtilo." Jak málo stačí k dívčímu štěstí. Tato nevinná hláška rozzářila úsměv zmíněných dvou holek a já si pomyslel, že Mise splněna. Přijeli jsme načas, takže rychle pro první pivo a začíná hrát první kapela


Mlaďáci ty vole, učit by se od nich mohli staří bardi, zahráli parádni thrashmetal. Líbilo se mi to. Proběhl tam i křest jejich desky. Křtil jim to kdo jiný než sám velky El Churby. Pivem. Bylo hezké vidět tohoto léta abstinujícího alkoholika s pivem v ruce. Kluci měli jen jednu desku, prototyp, vyrobený v počtu již zmíněném, tedy v jednom kuse. Politou pivem ji pak hodili do prořídlého davu, kde sebou plácla na parkety, než ji zvedl skalní fanoušek, který poctivě pařil od prvního tónu. Myslím že velmi krásný sběratelský artikl. 


Po první kapele jdu na druhé pivo, kde se ve frontě dozvídám, že to první pivo, byl to Ventill, je bezlepkové. No tak to zase ne, já mám lepek rád, takže druhé pivo si dávám Ipu a u té zůstanu až do konce. Ipa byla velmi lahodná. A jak je naznačeno v úvodu, byla velmi velmi!! lahodná. Druhou kapelou měli být tito pánové, ale nebyli. Dle progamového prohlášení druhou kapelou byli tito pánové. Chlapíci předváděli velmi sympatický death/grind a co víc, pan kytarista měl kraťasy s logem kapely Darkthrone, což jest jasný důkaz, že to byli slušní milí lidé. Hudba se mi fakt líbila hlavně díky krásně chaotickým bicím, ve kterých můj chorý mozek slyšel ranné Kataklysm. Poslední písnička s názvem Štědrý den, tam jsem snad slyšel i náznak blackmetalu. Ale víte jak to je s mým miniaturním deformovaný mozkem žejo. 


Zvukově byly první dvě kapely na jedničku. Světelně to bylo na jedničku s hvězdičkou. No a pak se to stalo. Naběhla totiž třetí kapela. A ta hrála grindcore. A já mám grindcore rád. Hlavně naživo teda. V průběhu setu jsem se dozvěděl, že za bicími v jeptiškovském řeholním hábitu sedí můj známý Dominik. A narovinu, Ty vole!! On bubnuje mnohem líp než zpívá a že zpívat umí, pokud se to chrčení a chroptění v tomto druhu muziky dá nazvývat zpěvem. Hned po koncertě jdu za ním a smekám pomyslný klobouček, protože ať si kdo chce co chce říká, třetí kapela se pro mě stala nejlepší z celého malého obscínu. Opravdu perfektní vynikající grindcore nářez se vším všudy tak jak ho máme všichni rádi. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo z nich byl nadšený, protože se na ně velmi pěkně kotlilo pod pódiem a na tvářích přítomných fanoušků byly vidět úsměvy od ucha levého, k uchu pravému.


Jediným mínusem celého festivalu kromě toho že jsem se ožral, i když to vlastně taky nebyl mínus, bylo, že se tvořily fronty na pivo. Barmanům to moc neodsejpalo. Nebyli sehraní a když třeba zrovna při výrobě mého piva došlo pivo v sudu, dokázali z prázdného sudu přerazit na jiný prázdný sud a strašně se divili, že z ústí pípy žádné pivo nevytéká. Hned na to došlo pivo i v druhé pípě a to teprve nastal chaos, který měl za následek to, že najednou byla fronta na pivo delší než by měla být. Ale nebylo to jen díky tomuto zádrhelu. Fronta tam byla prostě furt. Řešil jsem to tak, že jsem před koncem každý kapely utekl z hlediště a honem pro pivo, než se tam nahrnou ostatní. Dostáváme se ke čtvrté kapele, která hrála deathmetal a já v tom slyšel i náznaky grindu. Jejich set byl cypovitý jako cyp, avšak cypovitosti předešlé, tedy třetí kapely, jejich cypovitost nedosahovala.  Zvukově to bylo opravdu vymazlené, stejně tak světelně. Do toho to vynikající voňavý pivíčko, jééé mě se tam líbilo vážení...


Mezi každou kapelou jsem stáhnul Malýho Járu, nebo Velkýho Járu o jednu, popřípadě dvě cíga a jelikož opakování jest matkou moudrosti, a navíc jsem to Malýmu Járovi slíbil, je třeba si připomenout legendu tohoto blogu, a sice žvýkačky. Pravidelný čtenář těchto snůšek hoven ví, ti co nevědí, dozví se to v případě, že kliknou na slovo "tady". Nesmrtelná story pokračuje a chudák Malej Jára bude za svoji prozíravost pykat ještě několik let. Jen mě mrzí, že jsem uplně zapomněl koupit balení žvýkaček, které bych mu věnoval a zakončil tak největší objev lidstva za poslechnich tisíc pětset let. Pokud snad náhodný čtenář nemá šajnu o čem píšu, je nutností kliknout právě na "tady" a tam se vše dozví. Na pátou kapelu se těšili všichni chirurgové-patologové, neboť se jednalo o covidovou bandu. Pamatuju si, jak se dali v období koronavirového temna dohromady a zaplnili svojí muzikou díru na trhu. Já je okamžitě prokouknul a prorokoval, že budou dobří, ba co víc, že budou výborní. Kluci moje nadšení pro goregrind nesdíleli do takové úrovně jako já, ale to byla jen jejich mladická nerozvážnost. Uběhlo pár let a i oni dospěli do stavu, že se jim tato kapela líbí. Nicméně musím trochu kritizírovat, a sice to, že mikrofon s efektem zombie chrčení byl velmi utopený a nebyl slyšitelný. Narozdíl od druhého vokálu, který tomu zombiemu nedal sebemenší šanci vyniknout. 


Následuje další pivo a další cígo (kolikátý a kolikátý už??) a pak se vrhám na šestou kapelu. Ač již značně opiven, přiznám se bez mučení, nelíbilo se mi to. A dokonce ani poslední píseň, jež byla cover, nejsem si jistý od koho, tak plácnu, že to byli Napalm Death. Sorry Slovačiska od Trenčína, ale stali jste se pro mě nejslabší kapelou festu. 


A následuje sedmá kapela, kterou fakt nemám rád, protože jsou ultrapolitičtí a já na politiku co? Já na politiku seru soudruzi. Tohle svinstvo do muziky nepatří. Navíc ještě když hlásáš tu nesprávnou politiku. Nicméně musím uznat, že ten jejich Anthraxovsko Slayerovský trešmetal byl nakonec docela příjemný překvapení pro mě a rozhodně to pro mě bylo jejich nejlepší vystoupení co jsem od nich viděl. Možná za to mohl fakt excelentní zvuk, možná za to mohlo fakt excelentní pivo, těžko říct. Před festivalem jsem je pasoval do role zbytečný kapely, jak by řekl Pavouk, ale všichni kdo čtete tyto řádky a nemáte vzadu v lebce centimetrovou díru, tak jste si mohli přečíst, že nejhorší pro mě byla šestá kapela. 


Ovšem osmá kapela, to bylo zase něco pro mě. Po kolikátý jsem měl tu čest? Potřetí? Počtvrtý? Kdo si to má pamatovat. Ale pamatuju si, že se mi ani jednou naživo nelíbili. To se změnilo v Pardubicích, kdy zahráli skvostně. Ne tak skvostně jako třetí kapela, ale líbilo se mi to.


Devátou kapelou se stali staří známí toxičtí bardi, kteří měli naprosto excelentní zvuk. Pokud předešlé kapely byly zvukově na velmi vysoké úrovni, pak tato kapela jim zvukově vévodila. Ale rozhodně to nebylo pro mě jejich nejlepší vystoupení v mém mrzkém životě.


No a pak už to bylo tak nějak spíš o udržení rovnováhy, protože hladina piva se převalila přes pomyslný okraj a valila se mi do nohou, hlavy a vůbec všude. Vím že jsem na desáté kapele byl, samozřejmě vím co to bylo za bandu a vím, že se mi to líbilo, jako minule když jsem je viděl. Myslím, že Malej Jára si z nich regulerně ucvrkl. Já jsem to zas až tak neprožíval, neboť můj úsudek byl ovlivněn jinými požitky. 


Blížíme se k finále. Jedenáctá kapela byl tribute band. 


A poslední dvanáctá kapela byla duo hrající goregrind a na závěr celýho večera to bylo víc než ideální. Mohli jste totiž po třech písničkách odejít a o nic zásadního jste nepřišli, protože vše již bylo řečeno právě v předchozích třech písních. Stejně jsme to udělali i my s Amorfisem a po třech čtyřech písních opustili taneční parket. Jednak jsem toho měl už fakt dost, druhak jsem ten den vstával v půl čtvrtý ráno a prostě v nejlepším se má skončit. Ale to zase ne, protože to bych skončil u třetí kapely. Sedáme do Amorfisového automobilu. Sami. Bez medvěda. Ten to nedal a během večera nás opustil. Naštěstí ne nadobro, ale jen s rýmičkou. Hele a jak tyhle blitky zakončit? Samozřejmě pochvalou. Celý festival byl výborný. Počínaje skvělými prostory, které ABC klub nabízí, přes pivo, kapely, sympatické lidi, krásné dívky, pár mých známých, pokec s T.O.O.H. až po zvuk a světla. 

DEATH COFFEE PARTY 2020


V Litoměřicích na zahradě Čech jsem byl naposledy se školou a to je už pěkně dlouho, takže nastal čas poctít svojí návštěvou tohle místo po letech znovu. Naštěstí za podstatně příjemnějších okolností. Sice je DeathCoffeParty stále malá náhražka za neuskutečněný ObsceneExtremeFestival a CzechDeathFestival, ale zaplať rouškokriplům za to, že jsme se mohli pobavit aspoň na tomhle fesťáčku. Narozdíl od posledních let, kde na festivalech disponujeme přiměřeným ubytováním, tady jsme hlavy složili pod širákem. Teda aspoň první den. Ale o tom později. Do Litoměřic jsem vyrazil s Magim jeho vozem a cestou jsme potkávali samá debilní individua. Například u Sobotky kokot v červeným Fiatu Punto jel jak čurák prostředkem silnice, nenechal se předjet, aby nakonec nebezpečně předjížděl kamion, když se v protisměru vyřítil taky kamion. Oba kamiony musely udělat prudký manévr, jinak by Fiat a osoba trpící silničním kreténismem v něm, byli na sračku. Kamion, který byl předjížděný a jel před námi, po tomto manévru začal ze zaplachtované korby sypat náklad. Nějaké kuličky nebo obilí nebo co to bylo. Prostě debil v červeným Fiatu. Po silnicích se prohánělo nejvíc řidičů s pražskou poznávací značkou a jeden, ten byl fakt na tečku mezi oči. Zcela evidentně se nechtěl nechat předjet, protože tam, kde to sice zákon umožňoval, ale situace v silničním provozu ne, dodržoval striktně rychlost 65km/hod, i když by se tam dalo jet 140. A naopak, když se předjíždět dalo jak z hlediska pravidel silničního provozu, tak z hlediska provozu samotného, rozjel se pražský idiot na 110 a nepustil nás. Prostě zamindrákovanej dement. Pražští řidiči když nemají u tlamy semafory, tak jsou zmatení jak lesní včely. Po příjezdu do zahrady Čech jsme zaparkovali a šli se nadlábnout do restaurace Dobrá Bašta. Na zahrádce jsme ukořistili poslední dvě volná místečka a objednali si po dlouhé cestě chladivý pivní mok a naprosto skvělý burgr. 


Cvičené opice přicházející na území restaurace si desinfikovali ruce a řitní otvory připravenou desinfekcí. To jim panečku bude chutnat, až se zakousnou do burgru!! Demence... Malé dětičky cvičené opičky u vstupu hulákaly FUJ FUJ KORONA!! Ty chuděrky si asi musí doma vyslechnout moudra od rouškofilů... Po vydatném obědě jsme se odebrali do areálu. To už s námi byl i můj severský přítel SODík, který mi věnoval CD kapely Wyrm, za což jsem mu dal vlhký polibek na špičku jeho péra. Díky!! Když jsme čekali ve frontě na pivo, přihasil si pro pivo zpěvák kapely Gutalax. Když si ho všiml před námi stojící dredatý špindíra, říká mu: AŽ BUDETE HRÁT, TAK JÁ BUDU SRÁT. Maty, zpěvák kapely Gutalax mu z fleku s klidem odvětil: JÁ TAKY. To byla hláška, která mě fakt pobavila, když se nad tím člověk zamyslí, kdo tento minirozhovor mezi sebou vedl. Reklama na projímadlo jak vyšitá! Na čepu bylo pivo Žatec 11, nebo speciál 13. My jsme dali přednost jedenáctce a teda můžu říct, že větší hnus jsem už dlouho nepil. Prostě špatný. Radši jsme si začali chodit pro Cidera, který byl oproti pivu sice o 15kč dražší, ale chutnal báječně a v tom vedru které panovalo nás osvěžil na výbornou. Teda až po tom, co jsem si poručil led, který mi obsluha do kelímku dávkovala svými špinavými pařáty kovitnekovit. První kapela FATAL PUNISHMENT nebyla v mých uších nic moc ale něčím určitě vynikala. Naprosto příšernou angličtinou. Než tohle, měli by radši využívat radostí jazyka českého. V jejich hudbě jsem slyšel jakýsi Anthrax-Crossover osmdesátých let. Nic pro mě. Největším úskalím, které nebylo domyšleno byla absence programu. Prostě maličkatej kousek papírku s natištěným programem festivalu, který bychom dostali u vstupu. Sice tam byl program vyvěšen, ale je lepší sedět někde opodál, vytáhnout ho z kapsy a zjistit, co právě hraje, než se muset zvedat a jít se podívat na program vyvěšený u vstupu do koncertního sálu. Nebo v našem případě vytahovat telefon a kontrolovat program na stránkách bandzone. 


Druhá kapela měla být nějaká postrock doom, ale když naběhli kluci v košilích a spustili svůj brutální nářez, bylo jasný, že se postrock konat nebude. Na jevišti do nás svůj brutal hustili SOUL DECODER. Kapela byla sehraná jak cyp a zpěvák naprosto exceloval. Abych je ale jen nechválil. Jsou to Pražáci a museli nějak přijet do Litoměřic. Nejspíš autem a nejspíš to byla oktávka a je téměř jisté, že měli pražskou poznávací značku a všichni víme co je to za lidi :-) Stále pijeme Cidery, protože pivo se nedá pít. Je teplé a hnusné a po každém napití nebezpečně kope. Blbé je, že Cider je taky celkem zákeřný díky své pitelnosti a voltáži, takže na sluníčku ji za chvíli držíme jak po pěti pivech. Přešli jsme tedy zpět k pivu, které se od začátku trochu zlepšilo. Bylo studenější a dokonce už kopalo jen při posledním loku z kelímku. Další kapela byla CRIPPLED FINGERS. Tak nějak jakoby thrash a musím uznat, že docela dobrej. Po jejich vystoupení jsme se vykydli do jedné z mnoha připravených laviček. Vedle nás si sedl týpek a začal se cpát perníkem a zapíjet ho zelenou vodou. Kdejaký dement neznalý věci by si to mohl vysvětlit tak, že ti hnusní metalisté si tam píchali pervitin a pili k tomu trávu. To samozřejmně nebyla pravda, protože cattering obsahoval mimo zaběhnuté pochutiny jako různé druhy baget a smažených píčovin, i domácí pečený perník, který vypadal jak od maminky. Při zvukové zkoušce, kterou jsme sledovali ze zmíněné lavičky nám do rytmu na jiné lavičce blil blonďatý metalový sympaťák. Ten si asi musel odnést krásných žážitků z prvního dne festivalu. Našel se tam ale i jeden člověk, který si odnesl naprosto abnormálně kardinální zážitek. Ale o tom až později... 


Tou dobou jsem měl v sobě 4 piva v areálu, 3 cidery a 2 piva u oběda a já pořád nebyl chcát. Bylo takový vedro, že jsem všechno vypotil. Vlastně by se dalo napsat, že jsem potil chcanky. Kluci mě ale nakonec ukecali, ať jdu také a podělím se s nimi o můj žlutý nektar a tak i já se vychcal do krásné mušle na čistých, voňavých a po celou dobu festivalu udržovaných záchodech. Palec nahoru. Jak jistě všichni ví, obrovská deviza na akci tohoto typu, mít zařízení tohoto typu. WEE ALL GONA DIE hráli super metal core, melodic, death... co já vim... nějak se v těch posranejch škatulkách neorientuju. Areál festivalu byl fajn. Sice jsem ze začátku prskal, že je to jakoby stísněné, jako když ve hře Sim City choději lidičky sem a tam a jinam to nejde, což byl ale jen první dojem. IGNORANCE byla taková velmi příjemná pocta  Sepultuře z období alba "Root". Všechny to bavilo. Cavalera by měl radost. Při jednom z mých chcaní se najednou ozve od jiné mušle: "Ty vole já sem to debil. Sem si flusnul na čůráka." Milé.  FLESHLESS - super! Už dávno to není jen VÍÍÍÍÍVÍÍÍÍÍÍ VÍÍÍ VÍÍÍÍÍÍÍÍ ÁÁÁÁÁ, kvůli kterémužto se mi na čas přestali naživo líbit. Tohle byla profesionální řežba. Opravdu skvělé! Pak ale naběhli GUTALAX a všichni šli do hoven. Teda do kolen. Nikdy nepochopím, jak taková píčovina může být tak všeobecně oblíbená. Jenže ono to je tak pitomý, až je to skvělý. Celej koncertní sál se změnil v jednu obří průjmovou párty. Jednoznačně nejlepší Gutalax, který jsem měl možnost naživo sledovat. INSANITY ALERT jsem si užil v první lajně a dokonce i kolečko v kotli jsem si udělal ale na víc jsem neměl sílu. Tlak mi vystoupl na 240/190 a já byl rád, že jsem se nezadusil vlastními plícemi. Smekám před všemi, kteří dokáží v kotli křepčit po celou dobu. Po thrashové jízdě nastoupila SODOMA GOMORA se dvouma magorama za mikrofonama. Pro mě to bylo spíš takové zpestření než že by se mi to nějak zvlášť líbilo. Mám rád něco ze sólových kariér Řezníka a DeSada, ale Sodoma Gomora mě zatím míjí. Je to taková sračka, až vás to nutí klátit se do rytmu beatů. A nejlepší na tom je, že po shlédnutí už nemám žádnou potřebu jít na samostatný koncert Řezníka. Nejlepší song tam zahraný byl právě z Řezníkova repertoáru, a sice Nekorektní píča. Přítomní Black Lives Matters kondomové zplakali nad vejdělkem... 


Poslední kapelou, kterou jsme v pátek dali, byli GODLESS TRUTH což byl takovej na mě až moc složitej deathmetal. Naopak SODík si z toho stříknul do textilu. Pivo bylo zase teplý, ale protože jsme už měli pod čepicí, tak jsme to kousali co se do nás vešlo. Únava se dostavila a tak jsme to zabalili a ustlali si pod širákem. Bylo krásně jasno, hvězdičky svítily, komáři štípali. Všichni se ráno probudili poštípaní na xichtech, rukách, nohách a všude jinde, jenom já ne. Asi jsem okřídlené havěti smrděl a proto na mě vůbec nelezla a nehasila žízeň mojí krví. Ráno nás několik kapek deště vystrašilo z našich opileckých snů a tak jsme rychle sbalili spacáky a karimatky, naskákali jsme k SODíkovi do auta a jeli si umýt prdele a ráfky do Ústí právě k SODíkovi, kde na nás už čekal jeho pes Christopher. U SODíka jsme využili moderních výdobytků na maximum. Nebo aspoň já. Dvakrát jsem se tam vysral, dvakrát osprchoval, sežral jsem oběd o třech chodech a byl jsem připravený vrátit se na druhý den párty smrtícího kafe. Cestou se stala taková patálie s mrakama. Uplně normálně se seskupily do zlověstně tmavé formace a začaly kydat vody tři prdele. Průtrž nás chytla na cestě z Ústí do Litoměřic a my začali mít obavy, aby nám to nezkazilo požitek z dobře rozjeté akce. Projistotu jsme postavili stan, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože deště jsme si přes den ještě užili dosyta, ale hlavně, večer bylo všude mokro a v noci mlha vlhko, tohle na chrápání pod širákem rozhodně nebylo. Sobotu jsme odstartovali kapelou BACKFIST, což byl dobrý hárdkór, ale po chvíli mě začal nudit. Místo avizozvaných Madafaka znovu vystoupili SOUL DECODER, což mě velmi potěšilo, neboť oni jsou opravdu dobří, i když pražáci :-) . Další kapelou jsou INSISTENT a mají plno. Nejspíš to bylo ale tím, že se venku rozechcalo a návštěvníci se přišli schovat před deštěm. Hezky objednáno. Nevěřím totiž tomu, že všichni co tam byli, mají rádi grindcore který Insistent hrají. Mimochodem ho hrají velmi dobře. Jako bych se v tu chvíli ocitl na Obscene Extreme Festivalu. V koncertním sále se měly dodržovat rozestupy dva metry. Na to sere pes. Také se tam ale nesmělo kouřit. Bohužel vždycky se najde kretén, který chce mermomocí otravovat kouřem život okolním návštěvníkům. Já mám pro vás vy kuřácká hovna vzkaz. 
Začátek vzkazu: NECHŤ VÁM VYSCHNOU VEJCE!! Konec vzkazu. 


RISE OF SURYA se mi nelíbili. Pivo se jakžtakž dalo pít, ale pořád to byla kejda. SODík o tom prohlásil: "Je to takový jakoby pozitivní." Já mu odpověděl: "Je to takový jakoby na hovno." A nyní vyhlášení kreténa roku letošního DeathCoffe festivalu. Stal se jím týpek ve fialovém tričku. To si takhle jdeme chcát a já, ještě stále chčiju, když ucítím strašný smrad z hoven, který se vyřítil z kabinky WC. Řekl jsem si, že prostě někdo sral. No ale pak si jdu umýt ruce, a ten smrad, takový ten kyselý, čerstvě vysraný průjem, zesílil na maximum. U umývadla se tam kymácí blb a slovy TY VOLE SNAD NENI PRAVDA shrnul celou jeho veselou historku z natáčení, která spočívala v tom, že si nasral do gatí. Dalo by se očekávat, že když už se něco takového přihodí, a neříkejte, že jste k tomu již neměli náběh, nebo se vám to dokonce nestalo, tak přeci jdu conejkratší cestou pryč od všech a rychle někde umýt a převléknout. Ne. Tenhle týpek ve fialovém trikotu s posranými kraťasy, za kterým se linul pach čerstvě vysraných, ještě kouřících kravinců, úplně bez skrupulí si zašel na pivo, za nechápavě přihlížejících, nosy si ucpávajících a hlavami kroutících spoluúčastníků festivalu. Smrad to byl takový, že když jsem kolem pana Nasraljsemsidotrenek procházel, když čekal na pivo, koplo mě to tak, že jsem měl namále a mohl jsem tam někoho poblít. Takže vítěze bychom měli, teď zpět k muzice.


DPK, kteří hráli death/grind neměli svého zpěváka a tak se na postu za mikrofonem vystřídalo několik pěvců z jiných kapel. Když došli pěvci z jiných kapel, zahráli ještě dvě písničky bez zpěvu a byl konec. A máme tu druhé místo ve vestivalové soutěži o kokota roku. Stal se jím vysoký mladík s hrbem na zádech, který mu překrývala mikina Mayhem. Tento mladík mi připomínal xichtem jednoho z našich procesních inženýrů od nás z práce, naprostého nýmanda a debila. Oni totiž procesáci takoví prostě jsou. Takže tenhle náš hrbáč pařil na kapelu FOB. Kdyby pařil normálně, tak si ho nikdo nevšimne. Jenže on byl našrot a pařil nenormálně. Vrávoral tam a každou chvíli do někoho vrazil a vylil mu pivo. Když bylo vylito asi čtvrté pivo, a čtyři nasraní metalisté, uznal i kamarád hrbatého, že toho bylo dost a odvedl si ho pryč. Jenže náš hrbáč se zachoval jako Homer Simpson. Vyhodíte ho dveřma, vrátí se oknem. Takže se vrátil na taneční parket, který se díky rozlitým pivům změnil v klouzající smrdutou plochu a opět začal pařit a vrážet do lidí, kteří se přišli podívat na kapelu. Cože to hrálo? Jo...FOB. No takže když takhle poněkolikáté vrazil do jednoho dredaře, došla dredatému sympaťákovi trpělivost a vrhl se na hrba. Štěstí pro hrbáče bylo, že dredař měl u sebe i partnerku, která svojí výškou nemohla převyšovat 150cm, a která dredaře uklidnila a stáhla zpět. Ovšem kretén s hrbem si nedal pokoj a pořád se choval jak idiot až vrazil do té drobné aninéstopadesáticentimetrové paní. Ta jako kdyby jí někdo za triko hodil sršní hnízdo skočila po hrbáčovi, který na kluzké podlaze uklouzl a malá paní mu ládovala pěstmi hlava nehlava. Kriplhrb se ale začal bránit, proč by si taky měl dát přes tlamu od hobita žejo, jenže to se přepočítal a najednou se do toho pustil i dredař a další kolem a nějaká holka no prostě nastala mela, krev stříkala všude kolem, kosti bylo slyšet zřetelně jak praskají i v tom rachotu, který předváděla kapela... Co to bylo za kapelu?? Joo, pořád FOB. Nakonec se to nějak uklidnilo a všichni se rozešli pryč z kotle, protože jinak by byl průser. A jak hráli FOB? Nevim. Ten debil co vypadal jak náš debil procesák byl zábavnější než koncert. Později se objevil na scéně ještě jednou, tentokráte se žlutou hajzlštětkou


Naopak TORTHARRY byli skvělí jako vždycky. Stejně jako ANIME TORMENT. Další zástupce z hárdkorového ranku byli COMPANION, kteří konkrétně hráli hárdkor lvího srdce, jak hlásaly jejich trikoty. Jejich set jsme sledovali z boku v sedě na lavičce a odpočinuli tak našim zpráchnivělým kostem v nohách. Nejzajímavější na jejich produkci byl asi feat s Matym z Gutalaxu. Na scéně se pak objevili první rouškofilové. Jednalo se o kapelu z Německa s názvem NECROTTED. Pořád si desinfikovali ruce a varlata a už už jsem myslel, že i koncert odehrají s rouškami. Naštěstí se tak nestalo a my mohli slyšet muziku, kterou jsme na DeathCoffeeParty slyšeli v jiném podání už několikrát. SPASM byla zábavná ultrabrutální super show jako vždycky s kotlem jakokráva jakovždycky. Ani až u zvukaře nebylo bezpečno, jakej to byl kotel. Následní BENIGHTED nás opět rozsekali na masokostní moučku a vyhlásili třetího letošního idiota festivalu. Stala se jí holčina, která se v nákupním vozíku zcizeném v nedalekém Kauflandu, nechávala roztáčet uprostřed kotle. Na Benighted. Na kapelu, při jejíž produkci nabývá kotel na rychlosti a síle nevídaných rozměrů. Velmi nebezpečné. Ze začátku to bylo zábavné. Asi tak jednu minutu. Vožralá holka ve vozíku si to užívala, chvílemi byla roztáčena opravdu rychle. No ale všechno jednou končí, a tak i její kolotoč dokolotočoval. To se totiž z kotle najednou vynořil steroidy nabušený mladík v šedivém tričku, a holčinu ve vozíku burátlním způsobem vyvezl z tanečního parketu a vysokou rychlostí poslal slečnu i s vozíkem z parketového schodu, za kterým se vozík i se slečnou zabořil do bahna. Tuším slečna zůstala ležet, steroidy nabušený mladík se vrátil do kotle. Ovšem karma je zdarma a ani ne za pět minut se o jedné noze belhal zraněný steroid a sedal s bolestivou grimasou na lavičku... Tady bych třetí místo o kripla roku rozdělil mezi oba dva půl napůl. Když jsme šli z Benighted na záchod, potkali jsme stříbrného kriplohrba, kterak si ustlal v mokré trávě pod vzrůstajícím jehličnanem. Když jsme šli ze záchodu, potkali jsme vítězného kripla v čistém oblečení bez průjmového parfému. STERCORE od bratrů Slováků jsem již jednou viděl, ale tenkrát to kluci neodhadli s chlastem takže hráli jen chviličku. Tentokrát ožralí nebyli, měli naprosto excelentní zvuk (aby taky ne když maji v sestavě tři kytary) a nebýt prasklé bubeníkovy panenské blány, bylo vše O.K. Poslední kapelou, kterou jsme shlédli, byli MINCING FURY A TAK DÁLE. Výtečné! Zábavné! Hlasité! Skvělé!! Únava nás přemohla, takže jsme si zalezli někteří do stanu, někteří do auta a udělali Death Coffee Party PáPá. A moje hodnocení jakožto návštěvníka-premianta? Kromě piva, který na festivalech vždy postrádá kvalitu, nebylo z pořadatelského hlediska nic moc co vytknout. Za mě spokojenost a myslím, že jsem nebyl sám. Ale co bylo úplně nejhezčí na letošním ročníku DeathCoffeeParty? Byly to všudypřítomné krásné holky. Děvčata, byla jste nádherná a mám vás všechny rád!

Pro zobrazení fotek klikni sem.