CZECH DEATH FEST 2025

Tak tu máme další ročník bez zastoupení jediné čistě blackmealové kapely. Poslední blackmetal byl na Broďáku ke slyšení v podání skupiny IN APHELION a byla to také jediná kapela tohoto druhu ten rok. Nevím co tím sledujou páni pořadatelé, každopádně mě s tím serou.  Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný festival, který se nebál letos zařadit blackmetal do soupisky, byl Nice To Eat You, a tou kapelou byli moji miláčci Tsatthoggua. Můžete namítat, že na Czech Death Festu byli přeci Ador Dorath. Jo, ti jsou blackmetal asi jako sojovej řízek. Letos jsem nevyrazil s mojí tradiční partou SODíkem, Amorfisem a Medvěděm, neboť oni vyrazili na dovolenou do Dubaje, takže jsem vyjel na festival s přáteli, které netřeba jmenovat. Pokud o nich bude řeč, budou označeni jako přítel č.1, přítel č.2 atd. Ubytování jsem opět zařizoval já a opět v mém oblíbeném ubytovacím zařízení, do kterého vám nic není. A stejně jako loni když jsme se ubytovali a vydali se do víru festivalu pěšky na autobus, nám zastavila červená oktávka s týpkem za volantem a jestli prej nechceme hodit na festival, že tam má cestu kolem. No to bychom byli hloupí metalisté, kdybychom odmítli. Takže jsme si vezli naše napudrované prdele až před festivalovou bránu, kde jsme se vykulili, vyměnili naše vstupenky za festivalové pásky, nabili kredit a začali jsme lemtat. 

V areálu potkáváme opět ty samé známé xichty: Támhle otužilý plešoun v plavkách, tuhle ošklivá pankérka smažka, onde liliput s výraznými ústy,  ejhle slečna co si o sobě každoročně myslí, že je sexy, ale přitom je to tlama, ženy s bradavkami zimou ztopořenými, prostě stále ti samí sympatičtí a milí lidé. A vlastně jen kvůli tomu, abychom se s nimi potkali i za rok, si kupujeme vstupenku na příští ročník, aniž bychom znali jedinou kapelu, která bude hrát. To zase budu pičovat, že tam není žádnej blackmetal!!  Neber to ale kurva za devatenáct stovek! Hlavním sponzorem byl pivovar Primátor, a jak jsme se dozvěděli před koncem festivalu z projevu pana pořadatele, Primátor byl jediným pivovarem, který je před šestnácti léty neposlal do prdele. Spousta lidí na Primátor nadává, hlavně pak na speciál APA za bezkonkurenčních festivalových 50Kč, který ale naopak mě velmi chutnal, neměl jsem po něm průjem jak ostatní, ten mám já po Staropramenu, a vlastně se mi to hodilo že to lidem moc nechutnalo, protože ani jednou jsem nemusel čekat frontu. K dispozici byla ještě IPA a pivo Tchýně. A Plzeň. Na první pohled je vidět nemalá investice do rekonstrukce areálu, která loňský ročník ještě probíhala. Takže letos byla k dispozici parádní zaslunečníkovaná terasa, kompletně opravená celá budova zázemí a uplně parádně předělaná restaurace. Zdi, schody, chodníky. Veliký palec nahoru! 

Měl jsem v plánu dosáhnout na malého bobra, tedy vypít šest piv bez vychcání, ale opět to nevyšlo. Co se množství lidí týká, rozhodně mi nepřišlo vyprodáno. Nebylo totiž žádného problému dostat se i na hlavní kapely podívat se pěkně zblízka. Kotle byly menšího charakteru, nikdo do nás nijak extra nevrážel, nekonalo se žádné polití pivem, zkrátka bylo dobře. Nebo je to tím, že jsou deathmetalisti zženštělí, nevim. V kotli by asi měl být pořádný bordel. Zatím tam ale hopkali tatínci se svými ratolestmi na ramenou... Pokud bych chtěl vyzdviznout jeden obrovský a možná jediný, nešvar celého festivalu, byly by to fronty na chcaní a na sraní. Šest mušlí na chcaní a deset hajzlů na sraní totiž absolutně nemůže pojmout všechny ty vychlastaný piva a sežraný klobásy. Fronty tohoto typu se tvořily od první do poslední chvíle festivalu. Vystoupila také rasistická kapela, která měla zpěváka, který byl celý začerněný. A to jak víme, je dle nových pravidel rasistické. Prostě běloch si dnes už na černocha hrát nesmí. Když už jsem zmínil černochy, tak jedna doplňující fotka...

První den jsem si dle aplikace našich nabitých náramkových čipů ledvinami prolil 11 piv. Prostě na pohodu. Přátelé č. 1 a č. 2 toho vyslopali víc, ale i tak jsme se drželi ve stavu vnímání. Druhý den začíná královským sraním, královskou sprchou, královskou snídaní. Sláva halelůja za naše skvělé ubytování! Ve správný čas se sebereme a jdeme směr Špinka, což je nedaleké rekreační centrum. Cesta pěšky kolem všech těch krásných udržovaných chat a pozemků nás dojala. Dojetí nás přešlo, když jsme zjistili, že kiosek na Špince otevírá až od patnácti hodin a ono bylo teprve jedenáct. Přítel č.1 řiká příteli č. 2: "Vole skoč se ho zeptat jesi nám natočí." Povidám mu: "Ty vole má napsáno od patnácti, proč by ti měl natočit." Za chvíli se vrací přítel č. 2 a s úsměvem na nás mává. Ten provozovatel kvůli nám opravdu otevřel o čtyři hodiny dříve. A určitě neprohloupil. Najednou se tam začaly linout davy žíznivých lidí, ať už z festivalu, nebo elektrocyklodebilové, nebo maminky s malými dětmi. V kiosku se i vařily smažené píčoviny ale hlavně tam měli dvanáctku od pana Radka a ta byla naprosto excelentní. Přítel číslo jedna a přítel číslo dvě jich tam poslali projistotu hned šest. Já a přítel číslo tři jsme dali po třech pivech a vyrazili sami na festival počítaje s tím, že přítel č.1 a č.2 se zdrží, neboť oni nikdy neví kdy mají dost.

Cestou do areálu se mi nějak pokroutila střeva a já začal potřebovat akutačně srát. Takže jsme přidali do kroku a NAŠTĚSTÍ TY VOLE fronta na sraní čítala pouze dva čekatelé se stejným problémem. Netrvalo to tedy dlouho a já usedl na trůn a porodil malého hnědého chlapečka. No, nebudu to zaonačovat. Uplně normálně jsem nasral hromadu. Když jsem celý zpocený a k smrti unavený vylezl, čekala tam paní uklizečka. Na moje: "Tam bych teď nechodil.." jen mávla rukou ve smyslu "Tvoje hovno mě nemůže rozházet kámo." Prostě profesionálka. Bylo jich tam víc takových a staraly se o čistotu toalet a umýváren velmi důkladně. Neustále doplňovaly tekuté mýdlo, i když se našly časy, kdy žádné nebylo, ale to se nedá říct o důležitější věci a tou je toaletní papír, kterého tam bylo stále dostatek i pro chronické průjemáře. Když si jdu pro pivo k "mojí" APApípě, vedle haleká nějaký bard: "Jednu tchýni!" Kouknu na něj a poudám mu: "Ty vole Tchýně je sprostý slovo." Odpovědí mi je "Neboj, já už dvě pohřbil." Sympaťák... Známý sympatický svalnatý hoch, kterého pravidelně potkávám na koncertech se svojí neméně sympatickou maminkou, je vždycky namol. Ovšem na tomto festivalu své "namol" dohnal k dokonalosti. Zaregistroval jsem jak ho ve čtyřech odnášeji bezvládného do stínu. Později jsem zaregistroval v "jeho" stínu blitky ledabyle otřené dvěma papírovýma kapesníčkama. Stane se... 

Od kamarádů v pivním stanu se dozvídám, co je to východňárské perpetum mobile. To je: Vypij bo je nalité, nalij bo je vypité. Některé regiony mají krásné zvyky... Pak mě začal žaludek dohánět k šílenství a protože jsem držgrešle a nechtěl jsem dávat 350Kč za burger, tak jsem si za sto korun brodských koupil bramborák. Musím podotknout že bramborák byl extrémně hnusný, zbytečně velký, totálně prochcaný olejem. Byl tak olejovitý, že když jsem ho chvíli držel v ruce, započal mi z ruky několika čůrky stékat olej. Dědek co mi bramborák máchal v tom hnusným oleji nenabyl ani tolik inteligence a zdvořilosti, aby odpověděl na můj slušný pozdrav, a ten co mě kasíroval, to bylo něco podobnýho. Asi bráchové... Bramborákové těsto nebylo slané (bylo možné si bramborák přisolit - ale hned u stánku, tedy v době, kdy ještě nevíte jak chutná), nebyl v něm cítit žádný česnek ani majoránku. Správně to ohodnotil přítel č.4 "Je to jako když žereš brambůrky." Já bych jeho obsáhlou gastrorecenzi trošku rozšířil a shrnul bych to větou: "Ten bramborák byl hnusnej, přesmaženej, křupavej, neslanej, mastnej jako vlasy mafiána z devadesátých let,  a chutnal jako ty nejhnusnější brambůrky s příchutí BEZ CHUTI." Hotovo. Tečka. K dispozici samozřejmě nebyly jen odporné bramboráky a předražené burgery ale spousta dalších dobrých jídel za férové ceny. Jenže když chce člověk podpořit chuť na pivo, tak si dá bramborák, neboť od něj očekává, že bude osolený, bude v něm česnek a i další koření. Ne, takový bramborák se u dědků ve stánku nedělal. Ovšem nutno podotknout, že kluci říkali, že prý to byl normální bramborák. Tak teď nevim jestli jsem debil já nebo oni nebo dědci a jejich hnusný bramboráky. 

Ovšem na druhou stranu kde se zjevil, tu se zjevil přítel č. 7, který se nám svěřil, že onen hnusný bramborák si dával včera a že po něm měl regulerní kohoutkovou sračku. Kdo neví co je kohoutková sračka, tak ať si to někde zjistí... Nechme nesympatické dědky nesympatickými dědkami a průjmy z ojeových bramboráků průjmami z olejových bramboráků a pojďme dál! Kolem se bludně potácí přítel č. 2.. Nebezpečně se přibližuje k sanitkám a zravotníkům. Pak ale jako když do něj uhodí, zase jde pryč a pak nám přijde říct, že "Přemejšlel jsem, že bych si nechal změřit tlak." Kontroval jsem suchým "No, to by jim asi ta sanitka vybouchla." V areálu se vyskytoval také fanoušek, který s sebou stále tahal několik kopřiv v ruce a pařil s nimi. Přítel č. 3 se ke mě nahne, ukáže na kopřivového muže a povídá: "Cos dělal o víkendu? Poskakoval jsem na metalovým festivalu s kopřivou v ruce." Přítel č. 2 nabírá na promilích alkoholu v krvi a tak se ho ptám:  "Jak se ti líbila kapela?" Vykoktal jen "No to nevim" ... "Ty vole dyks na ně pařil v první lajně!"  Pak se na mě podíval smutnými očičkami a opustil nás na dlouhou dobu...

V sobotu ráno si někteří lížou rány z pátečního večera. Máme tu na baráku společně s morafskimi susedy epidemii roztrhlých obočí, modřin, boulí, naražených žeber, ztracené mikiny, vesty, čepice, kelímků... Jo jo, pátek byl velkej! Zatímco já a přítel č.3 ještě poleháváme, přítel č. 1 a přítel č. 2 už s morafskimi susedy slopou pivo. Bez čepic, mikin, vest, kelímků. Zato se šrámy na těle i na duši. S přítelem č. 3 tedy do areálu vyrážíme pěšky cestou, kudy šel přítel č. 2 s tím, že třeba najdeme jeho ztracenou čapicu. Každý šel po jedné straně a koukali jsme do příkopů, kde je to nejvíc vyválené. Dokonce jsme potkali na několik kusů rozmlácený patník. Asi se připletl někomu do cesty. Když míjíme čekárnu, povídá přítel č. 3  "Hele podívej se dovnitř, jestli si tam třeba přítel č. 2 nechtěl odpočinout." A nebýt jeho, nikdy bychom tu čepici nenašli. Nacházela se totiž za poštovními schránkami nebo co to bylo v trávě před tou čekárnou. Hurá! 

Festivalový vír se blíží ke konci a tak jsem se musel jít přes terasu, kterou jsem pokřtil na terasu buzerantskou, podívat do zrekonstruované hospody a byl jsem okouzlen. Jednak krásným novým prostředím a jednak hezkou slečnou, u které jsem si objednal kávu. "Líbí se mi jak ti koukaji řasy skrz brejle." Slečna se jen zatetelila z toho jaký fešák ji to oslovil, začervenala se a podala mi kávu. Kolem prošla dívka servírka se segedínem na talíří a haleká na celý lokál číslo objednávky: "Šedesátdevět!!" Uznale se na ni podívám a řeknu: "Dobře ty!!" A to byla druhá dívka, v jejíž tváři jsem já, ošklivý zjizvený stárnoucí šedivějící muž s příjemným úsměvem, vykouzlil ruměnec. 

To už se ale blížil úplný konec festivalu, který musí být do půlnoci ukončen, jak zní dohoda s městem. Před poslední kapelou si dávám zázvorové pivo a jdu se vychcat. Fronta asi dvaceti lidí až ven na cestu. Jak ženský, tak chlapi. Když se přiblížím ke dveřím, vidím, jak jeden týpek chčije do umyvadla. Jojo, několik toytoyek a raket na chcaní by to do budoucna chtělo někam umístit. Jinak se bude stávat stále častěji, že se bude chcát a srát v lepším případě někde u stromu, v tom horším do umyvadla. A tím bych letošní ročník uzavřel. Jo ještě něco. Hrály tam nějaký kapely. Pár se mi jich líbilo, pár ne, některé jsem neviděl.

TOP 3 čtvrtek: 1. INCANTATION 2. INGROWING 3. DOOMAS

TOP 3 pátek: 1. I AM MORBID 2. PANDEMIA 3. cover od Sepultury od THORTARRY a spol.

TOP 3 sobota: 1. MACHIAVELLIN GOD 2. LIK 3. HAEMORRHAGE

ANTITOP 3 festival: 1. TOTÁLNÍ ABSENCE BLACKMETALU 2. NEDOSTATEK WC 3. BRAMBORÁK OD DĚDKA

Pro pár fotek klikni sem.

FARÁŘOVA SLUJ vs. ABC KLUB (28. a 29. 4. 2023)

 PÁTEK

Jediným a hlavním důvodem, proč jsme vyrazili na tenhle koncert bylo podívat se do Mladé Boleslavi, jak funguje výroba pojebanejch elektromobilů... Kecám! Samozřejmě že nás tam přilákal blackmetal, který nemá v mé blízkosti moc na růžích ustláno. A taky hlavně obhlídnout legendární klub Farářova sluj, o kterém nám náš společný přítel Pavouk vypravoval v superlativech. A to v takových superlativech, že k nám ze severu dorazil i SODík, aby společně se mnou tenhle klub prozkoumal. Když jsme zaparkovali a málem způsobili dopravní nehodu, platíme vstupné 350Kč a vcházíme do designově vymazlené sluje, která vzhledem věrně kopíruje svoje jméno. Když si kupujeme pivo (Krakonoš za 35Kč), probíhá zvuková zkouška švédských Scitalis. Se zvukem jsou problémy, něco se nedaří a farář nervózně pobíhá a lamentuje, že je to všechno v prdeli a na hovno. Nejde jim nějak nazvučit zpěv a kytary. Nakonec to nějak ušmodrchaji a jejich zvuková zkouška končí prohlášením: Zapamatujte si, jak to máte nastavený. Pak si muzikanti sbalili svoje fidlátka a na pódium naběhla druhá kapela a začala zvukově zkoušet. Zajímavý postup, který jsem za svoji koncertní fanouškovskou kariéru ještě nezažil. Než se nazvučili Infernal Cult, prohlížíme si parádní prostory totálně undergroundového klubu. Výzdoba, všeljaké propriety a malůvky v nás vzbuzují nadšení!!

Trpělivě čekáme na první kapelu. Start akce měl být v 18:30hodin mladoboleslavského času. Předem jsem se u pořadatele informoval, protože například minulý týden, když jsem chtěl zajet po práci do Hořic na jednu pidiakci, na můj dotaz, kdy začne hrát první kapela, mi bylo odpovězeno Až přijdou lidi. Jestli nějaký přijdou. Tak jsem se jim na to vysral. V objektu se nacházela i jedna půvabná zrzka s kroužkem v nose, o které SODík prohlásil že je divná (jako lidi co volili Fialu a jeho bandu dementů). Podle mě ta zrzka byla krásná, stejně jako všechny ostatní zrzky... INFERNAL CULT začínají hrát v 18:56h, tedy v čase mezi půl sedmou a sedmou, jak mě informoval dva dny předem pan pořadatel. Zvukově to nakonec nebylo tak zlé, jak to vypadalo, že to bude. Zvuk byl prostě jinej. Při deathmetalu bych asi prskal, jenže deatmetalisti jsou vyměklí rozněžnění honiči. My co milujeme blackmetal potřebujeme trochu té špiny v hudbě. Když jsem šel ze zadní části hlediště vyzkoušet zvuk k pódiu, což bylo mimochodem 5 metrů (ano, takhle malá je Farářova sluj), zjistil jsem, že z předních reprobeden do obecenstva jde jenom zpěv. Jestli to tak mělo být, nebo se to prostě nedalo díky zpětným vazbám nazvučit jinak, netuším. Kytary a bicí do lidí (kterých tam mohlo být kolem čtyřiceti, a jak SODík poznamenal, že kdyby přišlo o deset lidí víc, tak je plno), zařezávaly ze zadních velkých beden umístěných za muzikanty, hned vedle zamřížovaného visícího Ježíše Krista, Pána našeho... Když se pak vrátím do zadních pozic, sympaťák farář, se se mnou přivítal slovy. Veverka? Růžová veverka? Já jsem se koukal na fejsbůk na fotky abych tě poznal. Dal jsem mu totiž echo, že do Sluje pojedu poprvé. Velmi milé gesto od něj. Vedle mě stál týpek s lepším foťákem, který fotil celý večer. Farář za ním přišel a v rachotu muziky mu něco říkal, načež fotograf ho začal fotit. Hned na to na něj farář řve aby ho slyšel i on MĚ NE TY VOLE, FOŤ KAPELU!! Odcházím vyhledat WC a po jeho použití se vracím na fenomenální píseň v pomalém tempu. Stojím hned za zrzavou krutopírkou, která je prostě k zakousnutí!! Koukám kolem sebe a vidím Silenthella a i zbytek kapely Sukkhu. Hezké, když kapela podpoří jinou kapelu návštěvou koncertu. Všichni kolem jsou naprosto v pohodě. Nikdo se nijak politicky neprojevuje, nikdo nevysává krev z papenských tepen, všichni se baví a i já si užíval zrzavočernou mši... Po padesátipěti minutách odhodili členové kapely Infernal Cult roušky a byl konec jejich dřevního blackmetalu s dřevním zvukem. Paráda!!

Zašel jsem si koupit dvě LP desky od Švédů, i když jsem je nikdy neslyšel. Jednu si nechávám podepsat. Mám z toho všeho tam ohromnou radost, jako děcko když dostane k narozeninám Lego. Kromě zrzky se ve sluji pohybovalo ještě několik dalších krásných děvčat. Blackmetal a pěkné holky. Co víc si přát? Druhá kapela na paškál přijela z Prahééé (stejně jako první) a patrně to vzali přes Černobyl, kde byli odklízet jaderný odpad. Nestačili se převléknout a tak na pódium vyhupsli v plynových maskách a slušivých outfitech. Můj soudruh nebožtík učitel Vítek by měl radost. Vždy měl totiž o pracovních sobotách radost, když jsme si na základní škole chlorem čistili plynové masky a nasadili si je a pak při branném cvičení s pytlíkama přigumičkovanýma na nohách jsme probíhali kouřem z dýmovnice... Oplynomaskovaná kapela byli samozřejmě NAURRAKAR, které jsem nikdy neviděl a na které jsem se hodně těšil a kteří nám zasadili tvrdou ránu. Jejich blackmetal byl jako kopanec do rozkroku. Zvuk byl opět na undergroundové úrovni a i když v průběhu vystoupení nikdo nic neladil, připadalo mi, že se vylepšuje a zesiluje. A hlasitou hudbu já rád, tuze rád! Došlo i na opravu mikrofonu, což jsem využil k dalšímu pochcání Farářovy sluje na místech tomu příšluných. Vracím se na výbornou písničku Uranfaust. Ovšem následná, poslední, ta mě rozsekala na sračku a donutila jít utratit nějaký prachy za 2 CDčka Naurrakar. A to i když zrovna ta poslední písnička ještě na žádném CD není. Nevadí, přikoupíme až bude.

Čekáme na hlavní hvězdy, které si dávají hodně načas, což je průser, protože by se mělo končit ve 22h, což okomentoval farář, že Zase přijedou. Myslel tím samozřejmě pány v uniformách, kteří nám mají pomáhat a také chránit, což oni ale nikdy nedělají. Bohužel hned vedle sluje prý bydlí jedna nesympatická paní, která nedokáže vstřebat metalovou muziku co je trochu slyšet i venku. Patrně z toho důvodu Fafářova sluj bude pokračovat jen do konce roku, jak nám bylo sděleno farářem, který už zase nervozně pobíhá sem a tam, protože kapela nemá ještě ani postavené bicí a už měla hrát! Prej: Si tam sakra malujou čůráky! Inu image a blackmetal prostě musí být pospolu. Farář nás ještě zve na další blackmetalový koncert v květnu, ale bohužel v ten termín budeme na jiné akci, a hned na to začne skandovat SCITALIS! SCITALIS! Jestli to bylo tím skandováním, nebo už headlineři byli připravení nevím, ale za chviličku už naskákali zmalovaní čertíci se svými nástroji před nás a začali do nás hrnout jejich verzi blackmetalu. Jejich vizáž společně s krásnými prostory klubu a stroboskopem lomeno světlem umístěným na zemi za kytaristovými zády, vypadala skvěle! Zvuk měli takovej, jakej si udělali na začátku (Zapamatujte si jak to máte nastavený.) Nebylo to nic moc. Zpěv docela v prdeli, kytary docela v piči. Jenže když jste přivřeli oči a zaposlouchali se, tak jste slyšeli přesně to, co jste slyšet chtěli. Neskutečnej námrd v podání těchhle Swerige zmrdů. Rázem jste zapomněli na obstrukce s malováním čuráků. Chemie Scitalis vs. Farářova sluj fungovala skvěle. Poočku jsem sledoval vchod, jestli do klubu vtrhnou pomáhat a chránit muži zákona a vymlátěji nás tam nunčakama. Nestalo se tak. Paní sousedka měla asi dobrou náladu... Scitalis končí ve 22:20 hodin, já ze země sbírám trsátko Scitalis, kradu setlist Scitalis za což mi zpěvák věnuje pravý blackmetalový úsměv, a my mizíme z klubu. Nadšeni. Spokojeni. Uspokojeni. Velká škoda, že klub bude končit. Teď když jsem si do něj našel cestu...

 

SOBOTA

Druhá část víkendového dvojáku se konala ve městě perníku plněného rybím tukem, tedy v Pardubicích. Naprosto a diametrálně odlišná akce s prostředím, na které jsem byl před pár hodinami. Do Pardubic jsem jako řidiče určil Amorfise, protože mi přišlo úsměvné, že nebude moct požívat slasti chmelové limonády na koncertě, kde se točí 8 druhů piv. Hahaha, strašná prdel prej... Ale tak třeba by mu ty piva nechutnaly... Když jsme přijížděli do Pardubic, strhla se vodní smršť. Stěrače nestíhaly, někteří řidiči zastavovali u krajnic, protože místo silnice se místy jednalo spíš o řeku. Ti co nezastavili a pokračovali dál spíš plavali ve svých autech než že by jeli po silnici. Docela síla. S parkováním tentokrát nebyly problémy. Asi proto, že bylo málo hodin. A nyní je čas na VS. z názvu tohoto dvojreportu. Porovnávat Farářovu sluj s klubem ABC je stejně uhozený, jako porovnávat anorektičku s Halinou Pawlowskou. Zatímco mladoboleslavská Farářova sluj je malý, temný, špinavý, absolutně undergroundový klub pro slušné lidi, pardubický ABC klub je rozlehlý světlý, čistý, přetopený prostor, s vypolstrovanými křesílky, šatnou, DJpultíkem a malou diskotékou, velkým koncertním sálem se špičkovou aparaturou. UFF. Tolik tedy k VS. z nadpisu. 

Zároveň s festivalem OBSCENE SOCIETY, který se na scénu vrátil po deseti letech, probíhal i minifestival minipivovarů. Ceny piva se pohybovaly od 50ti do 70ti korun českých. To je o 15 až 35 korun víc, než den předtím v Mladé Boleslavi prosím pěkně. Myslím že při našich platech je 70Kč za pivo fialová nehoráznost, jenže s tím neudělám nic. A podle všeho bude hůř... Na čepu tedy bylo 8 druhů piv a když se mě u baru slečna za pípou ptala, které si dám, ukázal jsem na nabídku, kouknul na kluky a řekl Tak dáme sjezdovku, ne? Tím bylo myšleno samozřejmě jedno pivko po druhém pěkně všechny. Amorfisovi zacukaly koutky, ve kterých se objevila pěna ze slin. Jako první jsem si dal pivko Slash, které bylo naprosto boží! Medvědovi tyhle silný pivka moc nechutnaly, ale já si je užíval plnými doušky. Přesně podle plánu začala burácet první kapela MILLIGAN. Znělo mi to jako jakýsi takový moderní deathmetal možná i core. Líbilo se mi to. Mělo to naprosto špičkový zvuk. Návštěvnost byla uspokojivá. Kluci řikali, že Milligan je takovej kolovrátek a nebavilo je to. Já si je užíval až do konce. Potím se jak píča před prvním šukem, protože klub je naprosto nepřirozeně a zbytečně přetopen. Nesnáším to kurva! Na keteryngu je k dispozici tofu, čočková polévka, chléb s pomazánkou (za 85Kč!!), vegegulage s fazolemi. Nic co by mému tělu prospělo...

Druhé pivko, kterým ochlazuji mé propocené tělo bylo Yuzu Proud - mělo čerstvou květinovou příchuť a bylo prostě vynikající! Druhá kapela která vystoupila v Ábécéčku byli trasheři REFORE. Nejsem na ten treš tak ulítlej jako kluci, ale i tak se mi to docela líbilo. Refore matlali (v dobrým slova smyslu) Slayer, Kreator a Anthrax. Dobré to bylo. Zvuk byl excelentní a lidí ještě přibylo. 

Chci pokračovat ve sjezdovce pivní nabídky, a objednávám si pivo No Idols!, ale paní za barem mi natáčí znovu Slashe. Nevadí. Dobrej důvod mít o pivo víc. Třetí kapelou která vystoupila na prknech, co znamenají "obscénní společnost" byli crustpunkoví CONQUESTIO. Paradoxně i když měli dvě kytary v sestavě, zvuk nebyl ideální v porovnání s předešlými. Co napsat k této kapele, když neholduju crustu ani punku? Měli zpěvačku. Na zádech měla batůžek ve tvaru zvířátka. Ječela do mikrofonu jak když ji někdo kopne do koulí (ano i to je v dnešním zvráceném superkorektním světě možné). Kdyby nebylo zpěvačky, nebylo by na kapele nic zajímavého. Ale to je jen můj názor, který nemusíte respektovat.

Tady by měla být fotka kapely Conquestio, ale jak se mi to poslední dobou stává, neuložila se ani jedna... 

Jdu si pro pivo Ventill od Proudu a opět si pochutnávám. Seru na to, že to stojí tolik prachů. Dalšími vystoupivšími byli SICK SINUS SYNDROME, kteří na scénu vtrhli v době covidu a kteří přesně vědí, co chceme slyšet. Jejich muzika je jak shnilé maso na uříznuté noze pohozené v mokrém příkopu. Prostě šťavnatá, plná červů, rozkládajícíse, zapáchající,... Asi v polovině setu proběhl křest nového alba, které jsem si chtěl koupit na vinylu, ale ještě nebyl k dispozici a stejně díky drahému pivu by mi na něj nezbyly peníze. Aneb jak kapely přicházejí o rito díky nenažranosti pivovarů a debilní vládě. CDčko křtil Martin z Pungent Stench a mám takové tušení, že se bude prodávat víc než dobře. Sick Sinus Syndrome zaplnili mezeru na trhu, protože tak jak hrají oni, dneska už moc kapel nehraje. Nikdo nehraje jako starý Carcass. A přitom to všichni chtějí slyšet. Dobrá práce!! 

Kochám se pohledy na krásné dívky, kterých se tam sešla spousta. Lidí je stále víc a další přicházejí. Aby taky ne, když soupiska slibovala pořádné pecky! Když si vzpomenu na předchozí Obscene Society festival z před deseti lety, který byl pro třicet lidí v pardubické Ponorce, musím se usmát. Kluci jdou na večeři a já, protože překvapivě nemám potřebu, můžu sledovat LYCANTROPHY, které bez zpěvačky Zdishy vidím potřetí a poprvé z toho se mi líbili. Možná díky požitým pivům vyšších voltáží, nebo díky výbornému zvuku, cojávim, přišlo mi to krutopřísně tvrdé a rychlé. Líbilo se mi to!

Dávám si pivko Matylda a těším se na DISFIGURED CORPSE. S nimi mě pojí hlavně to, jak jsem jako nezkušený návštěvník koncertů na jednom z prvních festivalů Obscene Extreme zašel do hospody v Trutnově na oběd a přisedl si na poslední volné místo ke dvoum týpkům, z nichž vylezlo, že jeden z nich je Třískala ze Sparku a druhý že obsluhuje kytaru v kapele Disfigured Corpse. Byl jsem na sebe pyšný, že obědvám s kapelou... Dnešní Disfigured Corpse mě kurevsky bavili. Vůbec jsem nečekal že by to mohl být takový nářez. Nevím už jak bych všechny ty skvělý kapely popisoval. Kytarista měl hezké tričko Depeche Mode, jejichž logo bylo vyvedeno v kostnatém fontu jako staré logo Napalm Death. Zatímco kluci do sebe ládovali burgry, já byl tak strašně spokojenej zase s muzikou. Utvořil se i kotel, kdy přede mě na zemi přistál jeden kotlář přímo na záda. Pokouším se ho svojí chabou muskulaturou zvednout za pomocí ostatních a když ho zvedneme, někdo na mě zezadu vyleje pivo. Jsem zmáčenej, smrdím pivem ale bylo to boží!

Zašel jsem si pro další pivko. Měl to být Podlipák, ale už došel. Takže sjezdovku nedokončím. Nevadí. Kupuju si tedy Krahulíka a těším se s klukama na ČAD. Když začali hrát, nad hlavou se mi rozsvítil pomyslný neon s nápisem Může mi prosím někdo ukázat člověka, který jim dělal zvuk? Čad moji milí měli totiž zvuk ve stavu geniálním. Jejich show byla opět plná zábavných keců sympatického zpěváka. Na pódium se vyhoupla krásná dívka, vyhrnula si tričko a ukázala nám své dokonalé jedničky a pak skočila do lidí. Miluju ji!! Bohužel koncert byl ukončen předčasně uprostřed písničky. Neviděl jsem co přesně se stalo, protože jsem zrovna psal SMSku, ale snad tam nějaký fanoušek pěstí poslal k zemi securiťáka. ČAD tedy odcházejí asi mírně nahněvaní...

Když jsem šel chcát, cestou k mušli si pěkně potáhnu chrchel pomalu až z prdele. Otočí se na mě s nevraživým pohledem týpek co už chcal. Sděluju mu, že to bych si nedovolil flusnout mu to na záda. On mi odpověděl, že takhle za zády to zní nepříjemně, stejně jako ty sráči chcimíři. V tu chvíli jsem mu to chtěl flusnout do xichtu. Přesně kvůli těmhle debilům to v republice jde všechno do piče. Kokot. Na další kapelu jsem zvědavý nebyl, ale stejně jsem na ni zavítal. LAHAR mi přišli takoví neslaní nemastní a stejně i klukům kterým v žilách koluje thrash. Blbý je, že došlo skoro všechno pivo. SHIT! 

Další kapela byl jeden velký návrat. INGROWING to po letech dali konečně zase dohromady. Zvukově to nebylo tak vymazlený jako třeba u ČAD ale pořád se tu bavíme o grindcore, ve kterém většina lidí tam venku vůbec nepoznává hudbu. Velká škoda, že nemají v sestavě ještě jednu kytaru. Byl by jejich náhul víc náhulovější. Já byl s jejich setem nadmíru spokojený

První headliner CRIPPLE BASTARDS slaví letos 35 let na scéně a tak jsem očekával, že by mohli zabrouzdat do uplný minulosti a oblažit nás několika noisegrindovými fláky. Bohužel se tak nestalo. Zpěvák Giulio  jako vždy pekelně soustředěný skoro v transu řval, halekal, blil, do mikrofonu a najednou ticho. Vypadl zvuk kytaristovi. Oprava trvala asi pět minut, v nichž nás bicmen potěšil sólem na jeho nástroj, tak jak to dělají Manowar. Když se technická chyba opravila, kapela spustila moji nejoblíbenější písničku S.L.U.T.S. Krásný song. Jinak mě ale Cripple Bastard trochu zklamali. Na můj vkus je v jejich novější tvorbě až moc zpěvu a spousta písniček mi přijde takových jakoby sterilních. Když ale zahrají něco starýho, je to úplně jiná kapela. Škoda.

Do finále na PUNGENT STENCH jdu s nealkoholickým zázvorovým pivem. Už na první pohled na pódiu je oproti minulým rokům vidět změna, kdy zmizel charismatický basák a nahradil ho Jacek, který to měl všechno na háku. Tvářil se jak kdyby mu ulítly včely, naprosto bez zájmu, prostě to odbrnkal a vyližte si prdel... I když tvorbu kromě prvních dvou alb nemám naposlouchanou, jejich pro mě neznámé písničky se mi líbily. Zvukově jejich prasárna byla opět v naprostém pořádku a i přes flegmatického basáka, byli Pungent Stench rozhodně nejlepší kapelou festivalu.

Vracíme kelímky, loučíme se se známými, s klubem ABC, který nám poskytl skvělé útočiště a budeme doufat, že příští rok se tu zase všichni sejdeme. Byl to dobrej víkend!!

Pro pár dalších nekvalitních fotek klikni sem.

UNITED IN BRUTALITY 2022

Poslední dobou když se řekne, že nějaká kapela hraje "oldskůl", má se povětšinou za to, že je automaticky boží. Proto jsme vyrazili na festival nazvaný, United In Brutality, který jsme si přejmenovali na odlskůlfest, neboť tam budou samé oldskůlové kapely. A taky Massacre, která v naší malé zemi ještě nikdy nehrála. A navrch ještě Torr se starým setem dvojhodinovým (hahaha), a S.D.I. a samozřejmě dalších víc jak dvacet kapel. Jak se stalo dobrým zvykem, jako řidič se osvědčil Medvěd s jeho automobilem a kladným vztahem k řízení. Když smykem zabrzdil před barákem, z okýnek vyskočil Amorfis a Kinedryl aby mi pomohli naložit moje zavazadla. Medvěd se pochlubil modřinou na ruce po odběru krve: "Ta kráva neumí píchat." Cestou jsme nepotkali žádného úplného blbce za volantem a tak jsme plynulou jízdou dojeli až do Jablonného v Podještědí konkrétně do obce Lvová a ještě konkrétněji do restaurace Lemberk, kde jsme zaplnili naše žaludky chutným obědem a vynikajícím plzeňským pivem. To pivo bylo tak dobré, že jsme si až do cíle dělali z Medvěda prdel, proč si místo Plzně dal Birella. Náš humor se mu krutě nelíbil. Nemáme žádnou navigaci a tak jedeme plynule, nevymetáme žádné polní cesty, nebloudíme, ale pěkně na jistotu dorazíme do kempu u Ferdinanda, kde se zakončení festivalové sezony konalo. Když jsme tam přijeli, bylo téměř prázdno. Asi není až takovej zájem o oldschool, jak jsem si myslel. Po zabydlení a povinném pivku na chatě jsme zašli okouknout místo činu. Kapela se připravovala ale nikdo tam nebyl. Dali jsme si tedy točené pivko. Popíjeli jsme jedenáctku Březňáka za čtyřicet, ale byla možnost ještě i dvanáctka a Beránek třináctka. Také rádler, cider, vinea, zázvor... Paráda! Protože začalo chcát, tak jsme se  uchýlili na chatu a já jsem se tam zabýval lovem pavouků. Sejmul jsem tam tři hajzly chlupatý. Čekáme na kapely a u toho popíjíme.

Jako první měli tu čest vystoupit brazilští ROTBORN. Nejsem si jistej jestli to byl dobrý výběr, protože na otevření festivalu to byla až moc dobrá kapela z až moc velké dálky. Nasadili laťku hodně vysoko jak svojí muzikou tak zvukem. Jenže těch třicet (čísly 30) lidí bylo prostě málo. Jako první měla hrát nějaká lokální nezajímavá a nezáživná kapela, třeba Krabathor :-) Od začátku je zde přítomen né Hliník, protože ten se odstěhoval jak známo do Humpolce, ale sám zvěrodoktor  Leoš dobjej Noha. Přítomen je také náš kamarád Jirka Karel Pavouk, který si hned po první kapele odnáší CDčka a tričko za čtrnáct stovek. Omlouvám se mu, že jsem mu pantoflí sejmul strejdu a synovce. Nejdřív nechápavě kouká, ale když se mu pak zmíním že tím strejdou a synovci jsem měl na mysli pavouky v chatě, úlevně se zazubil. Jelikož z počátku festivalu vždycky zvyšujeme průtok piva, tak potřebuju brzy chcát. A jelikož ještě nejsme nijak zvlášť opilí, chodíme hezky spořádaně a poslušně do rohu areálu na toalety. Když jsem tam chcal, někdo si v kabince příšerně usral. Na moje "Hezkýýýýý..." se všichni kolem začali tlemit. Ovšem majiteli prdu moc do smíchu nebylo. Dle zvuku prdu mám podezření, že se nestihnul rozepnout a asi dostal do trenek obálku s hnědým pruhem. Druhá kapela se jmenovala ESCARNIUM a měla stejného bubeníka jako kapela předchozí. Z toho usuzuju, že pocházela taktéž z Brazílie, což ostatně potvrdil i zpěvák. Hráli taky deathmetal, ale hráli ho trochu jinak. Tenhle jejich deathmetal mi připomněl moje španělské oblíbence Machetazo. Laťka nastavená prvními Brazilci ovšem z produkce Brazilců číslo dvě neklesla ani o chlup. Velmi milá dvě překvapení hned na začátek. Když jsem v hledišti spokojeně sledoval kapelu, všiml jsem si, že kytaristovi z první kapely vypadl z kapsy telefon. Upozornil jsem ho tedy, že má telefon na zemi a když se on pro něj shýbal, tak si na něj svrhnul kelímek s pivem. Po několika minutách sušení a zkoušení ukázal palce na rukou a všichni mohli být spokojeni. BRUTALLY DISEASE začali hrát v době, kdy se v areálu objevila černá dodávka ze které vyskákali Torr a najednou bylo všude kolem plno securitas v modrých tričkách. Jako by mohlo těch asi čtyřicet přítomných lidí členům kapely Torr nějak ublížit. Brutally Disease byli jako vždycky švédský kanál. Kytary řezaly neskutečným způsobem alá Švédsko a zpěv, to je kapitola sama pro sebe. Pokud existuje někde svět kanálových lidí, měl by jim Michal Štěpánek, zpěvák, dělat prezidenta. Taky se mi strašně líbilo, že zmíněný zpěvák v rámci paření točil hárem kolem dokola a dokázal při tom ještě i flusat a světe div se, vždycky se trefil pod sebe na zem. Nikdy jsem to nezkoušel, neboť nedisponuji dlouhým hárem, ale přijde mi to technicky nemožné, že to šlo všechno na podlahu a aspoň občas to nevlítlo na kytaristy po stranách. Jak píšu výše, byl by to dobrý prezitent. TORR měli rezervované dvě hodiny, které byly avizované jako hrací dvě hodiny. Z toho ale sešlo, neboť strašně dlouho zvučili a byli to umělci z Prahy, jak je ironicky nazval SODík, který přijel na festival z pracovních důvodů trochu později. Protože zvučení nebralo konce, zašli jsme za našimi nejoblíbenějšími Liberečáky pozdravit je a pokecat. Když píšu nejoblíbenější, myslím to vážně. Jiné Liberečáky totiž neznám... Hned se na zábradlí chatky objevily panáky s nějakým dobrým rumem (žádnej bramborák od Božkova), které jsme ze slušnosti odmítli, abychom je následně do sebe kopli, zatímco Amorfisovi prcal nohu jejich pes. Zapíjel se totiž nový maličkatý Liberečáček Ludvík. Tak ať rosteš do metalu chlape! Pak už ale valíme na Torr, který dokázal zaplnit téměř celé hlediště. Na pořadu večera totiž byl set složený ze starých skladeb, a i když jsem si před nedávnem poslechl první dvě desky a doslova jsem u toho trpěl ušním průjmem, musím tady upřímně napsat, Torr mě naprosto rozsekal na sračku. Ty jejich songy ty pičo to bylo tak chytlavý, tak supr. Dokonce i Čurby na ně spokojeně pohupoval svojí veganskou čepicí. Mám takový pocit, že by se mohli Torr objevit příští rok ve středu na Obscene Extreme festivalu. Necháme se překvapit. Ze zmíněných dvou hodin vyhrazené pro Torr kapela po padesáti minutách oznámila poslední song, ale nikdo jim to neměl za zlé, protože Torr byli prostě vynikající! O následných S.D.I. se sice nepsalo, že by měli hrát dvě hodiny, ale i oni měli dvě hodiny vyhrazené. Začali o třicet pět minut déle a opět to nikomu nevadilo, protože všichni měli pivo, na nikoho nepršelo díky bezchybné pořadatelské péči v podobě kvalitních pivních stanů, takže nikdo prostě nemohl být nespokojený. Když začali hrát ten svůj  speedmetal, všichni z toho byli naměkko. Strašně chytlavá muzika, která jakoby osumdesátkám z prdele vypadla, chytla za srdíčko snad každého. Medvěda zdá se EsDýAj poněkud zmohli. Stejně jako Alžbětu, která byla na každém internetovém serveru nově vedená ve stavu nebožtíků. Inu všichni tam jednou musíme. Upřímně je mi ale Alžběta i s celou Anglií (a Francií) u prdele. Dáme si závorku: (Na téma hnijící královny Alžběty na chatě proběhla i krátká diskuze, kdy já prohlašoval, že je mi jedno že umřela a že jsem ji neměl rád. To ovšem rozlítilo Medvěda do takových obrátek, že po mě přes celou místnost hodil polštářek a rozbil dva hrníčky. Nutno podotknout, že jeho vlastní dva hrníčky. Můj hrníček s motivem South Park přežil bez újmy. To má z toho, že gerontofilicky lpí na  devadesátišestiletých stařenách). Závorka je uzavřena dámy a pánové....

Opět se v areálu objevil slabomyslný idiot s čírem a pivní postavou, který nezklamal a zase se choval jak hovado. Nejradši bych mu vyrval nohy z prdele, ale moje muskulatura na to není uzpůsobena. SODík nás při posledním songu S.D.I. opustil. Naštěstí ne způsobem jako to udělala anglická královna, ale jenom na noc, neboť ráno musel opět pracovně do zaměstnání. Na poslední kapelu SHAARK jsme čekali marně. Nepřijeli. A kdybych se nešel optat pana zvukaře, tak by nám to ani nikdo neřekl. První den tedy končí už v půl jedenáctý. Ale celej Shaark nám byl u našich prdelí, neboť jsme první den festivalu dostali přesně to, co jsme chtěli. Příjmené prostředí, čisté ubytování, dobré pivo za rozumnou cenu, skvělé kapely, parádní zvuk. A to vše za prašivých 1000 korun českých na tři dny. Nechápu tedy, že se prodalo jen něco kolem tříset vstupenek. Uchýlili jsme se tedy na chatu. Medvěd s Amorfisem nezklamali a jako vždy se první den ožrali. A přitom toho neměli o tolik víc než já, který se neožral. Asi stárnou kluci... I tak si ale Medvěd neodpustí dvanáctistupňovou plechovku v posteli. A jak tak pije, najednou upadne do kómatu. Amorfis už vedle něj vrčí do polštáře. Jelikož se nic podstatného nedělo i já ulehl. Ne tak Jirka Karel Pavouk s Kinedrylem. Ti měli cestovatelskou a ještě šli někde popíjet.

Druhý den ráno mi od 5:55 do 6:50 řve budík na telefonu, ale je mi to u prdele, protože mám špunty v uších. Po mém ranním vyprázdnění jsem si dal i sprchu a učinil hygienu dutiny ústní. Pak proběhla snídaně a tradiční prdění v postelích, o které se tradičně postarala dvojice Medvěd/Kinedryl. Když už to vypadalo, že se musí Medvěd zesrat, protože mu prdel bublala nad rámec možností, zvedl se a odešel srát. Když se ani po hodině nevracel, šel ho Amorfis hledat. Nenašel ho. Vyhlašuju tedy Medvěda za nezvěstného a jako jeho kamaráda mě to ani z postele nezvedlo. Uběhne ještě nějaká doba, než nacházíme Medvěda. My ho již oplakávali, zatímco on juchal u vedlejší chaty a popíjel s Leošem Nohou a jinými kumpány. Amorfis se okamžitě přidává. Ty zas budou vypadat... Před devátou hodinou se došoural i Karel, řečený Jirka a vypadal jak kdyby vylezl z kundí prdele. Byl úplně mimo, bez zubů, celej zmuchlanej, rozcuchanej, pravej bok mikiny od bahna. Kde má zuby nevěděl, ale pamatoval si, že blil. A že vyblil i zuby. Od té chvíle nosí v kapse Coregu. Když se jdu podívat k vedlejší chatě, kde seděl i Leoš Noha, první věta, kterou slyším z jeho úst mě hned rozesměje: "Začal jsem den - dal jsem si brko a pivo." Po chvíli ho táhneme k nám do chaty a probíhá fotosession na Medvědový posteli a ani nikomu moc nevadilo, že hned vedle chrápe Kinedryl v trenkách. Medvěd po vyfocení aktivně nabízí Leošovi plechovku R12, ale když otevře cestovní ledničku a poté i elektrickou ledničku, tak zjistí, že už se všechno vypilo. Zrovna ve chvíli, když se Leošovi začalo prášit od huby. Vracíme se tedy k ohni u vedlejší chaty. Leoš měl videohovor se svojí milou. Všichni ji máváme do telefonu a ona nám taky mává, Amorfis opodál chčije do řeky a představte si, taky mává do Leošovýho telefonu a pak si dáváme druhé mávací kolečko. Zašel jsem si do hospody pro pivo, ale měl jsem jenom tisícovku. Paní za barem říkala, že to nevadí a na oplátku mi vrátila devět stovek v padesátikorunách. 

Pak jsme zajeli na oběd a pak proběhla siesta až do první páteční kapely DEVIANCE. Medvěd byl ale zmožen a chrápal. A zrovna Deviance by se mu páčili, což potvrzuje i logo Slayer vytetované na ruce kytaristy. Bylo tedy jasné odkud vítr vál. Thrashmetal nijak zvlášť nevyhledávám a ani Deviance nebude mojí oblíbenou kapelou, takže se odebíráme posedávat a polehávat na lavičkách venku. Je nám vedro. Uvažuju, jestli je paní Dagmar Honsová opravdu taková píča, jak jsem psal tady. Strašila nás totiž coby šéfka meteorologů, že celý víkend bude pršet a bude kosa. Ano. Teď už jo. Teď jsem si jistej jak sračka po třešních, že paní Honsová je píča. Zatímco první kapela mi zněla trochu jako Kreator, druzí DESTROSS mi přišli jako Debustrol/Slayer. Mám  podezření, že v druhém songu si dokonce vypůjčili kus Raining Blood. Kdo neví o čem je řeč, tak patří do hajzlu jak sojovej řízek. Rozhodně se mi ale jejich produkce zamlouvala víc než u první kapely. Mezi naše řady se vrátil SODík, jež přijel z práce a konečně se mohl i on pustit do chmelových radovánek. Tou dobou se ztratil Amorfis. Snad šel na mé doporučení chrápat, neboť byl pod obraz boží. Třetí trešeři v pořadí byli REFORE. Takhle nějak by to mělo vypadat. Připomínali mi Sodom, Kreator, Motorhead, starou Sepulturu. Prostě oldskůl jak cyp. V průběhu vystoupení bicmen slezl ze své sesle a hodil tři lahvičky asi slivovice do lidí. Jednou se trefil přesně do vajec vedle mě stojícího fanouška. Následní FORCE OF HELL mě nebavili a tak dáváme kávu. Někteří (já) do kompletních hrníčků, někteří (ostatní) do hrníčků bez oušek, které vzaly za své při vyjadřování Medvědovy upřímné soustrasti Alžbětě. Pak přišel na řadu ČAD, na který se přilétla podívat do stanu i sršeň jak hovado. Velmi pohotový zpěvák kapely okamžitě reagující například na vychrtlého fanouška pojmenováním Iggy Pop, zareagoval na přerostlý létající hmyz že "sršně sů kurvy bzučivé". Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být název jejich nového songu. Čad se svými chytlavými písněmi plných krásných textů nás bavili jako sedět v hospodě. Nejvíc se mi líbila písnička Železný mejdan. Po čadích Slovácích naběhli KOMMAND a konečně ten den byl pořádnej kravál. Pořádnej oldschool parádně nazvučený. Prostě maximální spokojenost. A teď vtip: BYDLÍ LIDOŽROUT S NEKROFILEM: - VIDĚL JSEM V LEDNICI KUNDU. BUDEŠ TO JEŠTĚ ŠUKAT, NEBO SI Z TOHO MŮŽU UDĚLAT GULÁŠ? Konec vtipu... Dalším souborem byli MORTAL WOUND a opět oldskůl a opět skvělý. Zvuk, kapela, všechno. A opět bez Medvěda, kterýmu by z tohohle praskl čurák. Ani nevim proč, ale při jejich hraní jsem si vzpomněl na starou kapelu Deteriorot. A proč? Asi proto, že je to deathmetal ty debile! Po malé přeháňce dešťového typu přišla na paškál kapela NECROSY a zase to bylo něco jiného. Neměli basu, zato měli kundu na kytaře. Necrosy hráli parádní blackened deathmetal a v tom stanu, kde kapely vystupujou, je tak suprová atmosféra, jako kdyby se to konalo v  klubu. No a pak na řadu přišli MASSACRE, na které se přišel podívat i Medvěd a byl z nich nadšen. Já jsem měl nějaký pindání ke zvuku, který se mi nezdál tak čistý jako u předchozích kapel, ale celkově se mi líbili. A na scéně se opět objevil slabomyslný dement, který se choval jako... jako slabomyslný dement. Už pro něj nemám slova, ale zasloužil by upravit od někoho xicht za svoje chování, kterým sral úplně každého. Po Massacre dáváme ještě jedno pivo a pak se jímám mrdat Amorfise. Nemyslím tím sex, ale dávám mu slovní kartáč za to, že mi na postel a polštář vylil pivo. Je to kurva mokrý, smrdí to a ležet na tom taky není dvakrát příjemný. Se vožerou hovada, neuměji v tom chodit a dle toho, jak vyčítavě na mě koukal, když jsem ho jebal, si asi ani neuvědomoval, že by něco vylil. Stejně jako loni, když ohodil zeď kafem... 

Ráno chrápou všichni jak zabití, venku slunce, teplo, přesně jak předpověděla píča Honsová žejo. Pak se odebéřeme opět na oběd, kde se nám Karel řečený Jirka svěří s tajnou informací, že jak předešlý den blil, tak že nestihnul otevřít dveře auta a nablil si do něj. Šikula. Po obědě probíhá krátká siesta a hned honem na první kapelu, která se jmenovala FUNUS. Jirka řikal, že je to nuda ale já v rámci fotodokundamentace jsem se šel podívat a bylo to dobré. A bylo by to dobré i bez nejkrásnější baskytaristky na světě, kterou oni mají. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Slovenky jsou krásná stvoření. A proto mám jednu doma. SODík se nám svěřil, že má zácpu. Seděl na hajzlu půl hodiny, tlačil, ale jediné čeho docílil bylo, že ho rozbolela hlava z toho jak mohutně tlačil. Místo projímadla si rozdělal plechovku Staropramenu... TURBOWITCH mě nebavili a asi ani ostatní ne, protože hráli jen pro pár lidí. To FILTHDIGGER byla jiná třída. Parádní zvuk, parádní deathmetal, chvílemi pomalé pasáže. A opět bez kluků, kterým jejich játra vypověděla poslušnost a přikovala je k postelím. A pak přišla docela šílenost v podobě CRYPTIC BROOD. Kdyby měl na starosti známý kuchař Jirka Babica převedení hudby  Cryptic Brood do receptu, určitě by řekl, že "Vemte do ruky starej blek sabat, hoďte to na pánev, přihoďte k tomu rychlej detmetal, pořádně to promíchejte a máte kryptik brůt. A když nemáte starej blek sabat, můžete ho nahradit něčim jiným, třeba Leškem Semelkou..." Kapela předváděla krkolomné změny temp v dlouhých sonzích a nejednomu z toho šla hlava kolem. Fakt mě to zaujalo. Jirka Karel Pavouk nám prozradil, že maďarsky Három znamená, že mají být tři palety na sobě. A já mu povidám, že dvě palety na sobě, se maďarsky řekne Három bez jedný palety. Smích! Na ARAWN se jdu podívat opět spíše z dokundamentaristického důvodu a vůbec mě jejich muzika nebaví, neboť  zněli stejně blbě jako Arch Enemy, akorát, že na Arch Enemy se dá aspoň koukat díky zpěvačce. AGREGATOR z Maďarska mě ze začátku bavili, neboť jejich maďarština zněla poněkud exoticky, ale kolem čtvrtého songu to začalo nudit a nudilo to až do konce. Škoda. SODík se stále ještě nevysral. Poradil jsem mu, ať se podívá na složenku z ČEZu a se posere hned. OFFENCE pro mě byla nuda, ale Amorfise, kterého chytla záda, přilákali a on za jejich hudbou  přihopkal jak pes k hovnu předtím, než se v něm vyválí. Sedíme tedy pod slunečníky a pozorujeme dívky, kterých tam oldschoolžel bylo poskrovnu. SODík se láskyplně zadíval na jednu, která vyšla z hospody. Vysvětlil jsem mu, že má vůči své prdeli krátké nohy a že po třech dnech má beztak prochcanej spodek. Následní OVERCHARGE se líbili hlavně SODíkovi. Mě to přišlo jako takový tvrdší Motorhead a já nikdy Motorhead nijak zvlášť neuctíval. Dokonce i zpěvákova vizáž a způsob nastavení mikrofonu evokovalo Lemmyho. Zdálo se mi to zvukově dost přepálený, tak jsem odešel odpočinout slechům a nohám. No a pak přišla kapela BÜTCHER, která nás rozsekala všechny. Speed/black jak cyp. Uplně boží a zahráli cover od Manowar, ale ten SODík prosral. Jak to vím? Protože zrovna když ho hráli, tak mi přišla od něj zpráva:  

Sláva SODíkovým střevům a vivat la Staropramen! Slabomyslný kretén se opět předváděl a myslím, že ho měli už všichni dost, protože od poloviny setu po domluvě hlavního pódiového securitymana už jen stál poslušně jako beránek vedle reproduktoru a ucucával pivo. Poslední kapelou festivalu byli GALVANIZER, kteří i kdyby zahráli sebelíp, lepší než předchozí Bičr být prostě nemohli. Tím ovšem netvrdím, že nebyli dobří. Naopak zahráli velmi sympaticky a Medvěd si to užíval jak prase drbání. Přes den se vychrápal a teď by nejradši vychlastal cisternu piva a pařil až do rána. Jenže nic dalšího už nebylo. Konec. Ráno jsme poklidili chatu, vrátili klíče a vyjeli domů. Bylo to dobré zakončení festivalové sezony!

Pro pár dálších fotek pochybné kvality klikni sem.