Ano dokonce ani na tuto akci jsem nedokázal z mojí party přemluvit nikoho, kdo by se mnou jel na multižánrový festival. U nich jak kapela neplní deathmetalový plán na 125% jako pravý svazácký úderník, tak nemají zájem. Jejich blbost. To já nelenil a dokonce i dovolenou si na to vzal. Jen velká škoda, že se nakonec odsunula účast řeckých Acherontas až na příští rok a byli nahrazeni českou kapelou Arawn. Nerozumějte mi špatně, mě Arawn nevadí, ale nahradit blackmetalovou kapelu thrashmetalovou, je jako vzít dítěti bradavku a dát mu dudlík. A teď si představte, že tomu dítěti je třeba už šestnáct let. V klidu si cucá bradavku pěkný holky, ruku má v jejích kalhotkách celou mokrou a najednou přijde někdo a řekne: "Hele, támhle je Vít Rakušan a chce podudat svý péro, tak se odsaj od kozy a běž mu ho přeblafnout." No žádná hitparáda to asi pro šestnáctiletého mladíka nebude... Co tím chtěl básník říct? ŽE ŽÁDNÁ, BYŤ SEBELEPČEJŠEJŠÍ THRASHOVÁ KAPELA NEMŮŽE NIKDY NAHRADIT BLACKMETALOVOU KAPELU. Nikdo nechtěl po pořadatelích, aby se sháněli po Mayhem nebo Satyricon, když jim odpadla hlavní hvězda. Bohatě by stačilo rozhlédnout se kolem sebe. V naší malé rasistické zemi máme tolik parádních blackmetalových bandů, že až hanba. A výmluvy, že to bylo narychlo, neberu vážně, protože ne, nebylo to narychlo. Času na oslovení tuzemských černých kapel bylo dostatek. No a aby toho nebylo málo, den před konáním akce odřekla ze zdravotních důvodů účast i kapela FOB, která byla nahrazena kapelou Plán To Kill. Ano, tady to bylo na rychlo a je jasné, že pořadatelé neměli moc na výběr... Takže jak jsem psal, zase jeden festiválek který se mi vesral do pracovního víkendu. Tedy pátek noční, sobota dovolená, neděle noční.
Zaparkuju asi tři minuty pěšky od klubu, poněvadž mě značka informovala o zákazu vjezdu do ulice kde se klub nachází a potkávám kámoše, který učinil stejně jako já. Jdeme spolu, máváme na Marjána, který je přisátý k půllitru na zahrádce hospody. U vstupu ukazuju svoji vstupenku, ale po načtení QR kódu to hlásí, že je vstupenka neplatná. Divný. Kupoval jsem si ji hned jak se oznámili Acherontas a navíc u SMSticket, kde nějakej ojeb asi nehrozí. Přišla mi ten den i připomínka e-mailem od SMSticket, že se Metal Gurmán Fest koná. Nikdo to ale moc neřešil, taky kdo by padělal vstupenku na takovouhle malou akci. V klubu si dávám pivo Vilém za šedesát a tím moje pivní onanie pro ten den končí z důvodu zachování řidičského oprávnění v případě policejní hlídky cestou domů. Pivo čepovali do těžkýho krýglu, kterej mě pak strašně sral svojí váhou, než jsem dopil. Zlatý vratný kelímky z tvrdýho plastu na festivalech. Ale už honem na první kapelu, kterou byli BESTIAL THERAPY a co to vidí oči mé... na pódiu se pohybuje kunda s mikrofonem v ruce. Hurá! Když spustili, docela mi spadla brada. Tohle jsem nečekal. Ty vole uplně výbornej deathgrind (?) Nebyl výbornej proto, že tam byla kunda s dvojbarevnou hlavou a ňadry dmoucími, ale poněvadž byli fakt skvělí. Parádní zvuk, rychlé pasáže, střední tempo, murmur, growl, scream. Super!
Ještě než mě začnou nenávidět všechny holky a dívky a ženy, chtěl bych uvést na pravou míru používání výrazu "kunda" v jejich souvislosti. Samozřejmě se nejedná o nadávku nebo urážku. To vůbec ne. My chlapi to máme nastavený jinak. Kundou se rozumí hezká holka. Kunda je přeci ta nejkrásnější věc na světě a to hovoří za vše. Vrhněmež se na druhou kapelu, která se jmenuje PLÁN TO KILL a která byla náhradou za onemocnělé F.O.B. Když jsem Plán To Kill viděl naposledy, na postu zpěváka měli kundu. To bylo téměř před deseti lety. No v Pardubicích se za mikrofonem vyloupl Manuel z Mexika, který zaskakoval za stálého zpěváka, jímž je Argentinec, momentálně pohybující se v USA, jestli jsem dobře pochopil. Každopádně když se objevilo info, že náhradou budiž Plán To Kill, byl jsem trochu zklamanej. Možná to podobně cítili i lidi, kterých přišlo málo a z nichž asi polovička po první kapele odešla někam do piče. A víš co? Ono to nebylo úplně špatný. Hráli jakýsi thrash HC groove. Chvilku jsem v tom slyšel Slayer. Pokud tu část písně neukradli, tak ji vymysleli téměř stejně jako Slayer v osumdesátkách. A opět nás bavil perfektní zvuk, a světla. Zpěvák na nás mluvil česky s roztomilým přízvukem. Pobavilo mě, když se nás zeptal, jestli má mluvit česky nebo španělsky, co že prej pro nás bude lepší. Byl to ohromnej sympaťák a šoumen. A taky to prej byla premiéra v kapele. Závěrečná písnička Roots Bloody Roots od jedné nejmenované kapely byla důstojným zakončením setu.
Po Plánování Zabíjet si dávám plechovku COOL za krásných šedesát korun přátelé. Tohle není pokus o výdělek. Ne. Tomu se říká zmrdství v přímém přenosu. Nakoupit v akci tyhle plechovky za patnáct korun a pak je práskat za šedesát. Chce se mi zvracet... A dámská obsluha za barem taky bída. Chodily tam kolem mě, nikde nikdo - taky kdo by jim za to ty prachy dával, když půl minuty chůze od klubu je hospoda s rozumnějšíma cenama, a vůbec si mě nevšímala. Já tam žmoulám svoji oranžovou bankovku, od huby se mi práší, a furt nic. V duchu jsem si řikal, že ještě půl minuty a jdu do hajzlu. Jako kdyby to slyšela, přicupitala a laskavě mě obsloužila. Jdu si to vypít ven na vzduch a kecám u stolu s nějakou dívkou o zákulisních informacích našich předních metalových festivalů, ale to se už rozcvičuje ARAWN, na které jdu mrknou. Není to moje krevní skupina ale zase mě to nijak zvlášť nenudilo. Nerad bych kohokoliv jakkoliv urazil, ale v jedné, možná dvou písních jsem normálně slyšel produkt AI. Strašně mi to připomínalo ty melodie, postupy a skladbu písní, jako kdyby to skládala Ejáj. Vím ale že je to blbost, a že to nebyli Arawn, kteří opisovali od AI ale byla to AI, která kopíruje všechna hudební klišé. Arawn mě nakonec i přes nelehký pocit, že jsou náhradou za blackmetalovou kapelu, bavili.
Po jejich vystoupení si opět sedám k neznámé dívce venku a opět kecáme o zákulisních informacích festivalů, kterých je ona aktivním členem. Žádné informace, které mi prozradila, ale dál nepustím. Nejsou to sice žádné neočekávané perly, nebo něco, co by nemohlo vyjít na svět už teď, ale i tak. Všechno se lidské plémě dozví, až nastane čas. Na řadě je pořádající kapela DAY BEFORE a už od prvních tónů je jasný, že tohle jde úplně mimo mě. Takovej tvrdší Clawfinger mixlej Linkin Parkem, jsem v tom slyšel. Vůbec se mi to nelíbilo. Ani hudebně, ani zpěvem. Ovšem nasazení bandě nechybělo. To rozhodně ne. Sorry pořádající kapelo!!
Jdu si pro šedesátikorunového zmrdského COOLa, naštěstí za barem byl chlap, který moji žízeň vyřešil během pěti vteřin a kecám s kapelou Aggressive Tyrants o krásách hrobnického zaměstnání a zmýdelnatělých exhumovaných mrtvolách. Také obdivuju nabídku rumů, mezi kterými je i prázdná flaška od Helloween rumu a plná flaška Iron Maiden rumu. Proč asi že jo. Protože Iron Maiden je mrdka, kterou nikdo nechce. :-)
Ať hledám jak hledám, nikde nenacházím slibovaný stánek Midian Music, který nám měl nabízet vinyly. Jasně, nejspíš by nic neprodali, ale tak neměla na to bejt pár dnů předem reklama, že tam budou. Třeba já si vzal s sebou tři tisíce na nákup desek. A přivezl jsem je zpátky domů a teď nevím co s nima. Budu je muset prohnat játrama... Jdu ven nadýchat se čerstvého vzduchu. V povětří je cítit pomalu hořící travní semeno... Připravuje se STREET MACHINE. A ti hráli hárdkór, který též nebyl můj šálek čehokoliv. Lidi na ně ale slušně pařili. V tuhle chvíli jsem očekával, že se do klubu nahrne spousta dalších lidí, leč nestalo se tak a je tak velmi pravděpodobné, téměř stodesetiprocentní, že tahle akce skončí mínusovým průserem. Těžko říct proč lidi nepřišli. Kvůli různorodé sestavě? Já to naopak vítám. Kvůli žádnému velkému jménu? Težko říct... Na kdejakou rapovou nebo mainstreamovou píčovinu je vyprodáno tři měsíce předem, ale jak přijde na metal, je to průser. Z toho mála co se přišlo podívat na Street Machine, vznikl slušný kotel a circle pit a i holky a maminy zapařily jak smyslů zbavené. Hned to bylo příjemnější pokoukání, když tam dvě sympaťačky začaly skotačit. Já takhle chvíli pařit, tak nejdřív z huby vyskočeji plíce, pak spáchá sebevraždu srdce a mě ponesou ven nohama napřed. Hoději mě na hnojník a o jednoho kokota na světě bude míň. Kunda v riflový sukni naběhala snad deset kilometrů. Pořádně si provětrala kalhotky. Dokonce i zpěvák pronesl směrem k těm dvoum "Holky respekt pro vás." A ano, i ode mě mají uznání. Tančily krásně.
Když skončili, kecám venku s kapelou Kraake o věcech budoucích a těšínkuju se na AGGRESSIVE TYRANTS. Co napsat ke kapele, která je s vašima ušima spjatá přes 30 let? Napíšu jen jedno slovo: Skvělý!! I skotačící tančící kundy přišly zapařit. Mám ale takový tušení, že vůbec neměly ponětí na co paří, že takhle tvrdou hudbu slyšely poprvé ve svých kundích životech. Jen malá připomínka ke zvuku, kytaru bych snesl trochu víc nahlas. Ale jinak parádní set, který nabídl průřez tvorbou. A jestli to někdo z kluků čte, poprosím do setu zařadit písničku Fuck Off Beverly Hills 90210 a také bych poprosil o vinylové vydání demáčů. Děkuji.
Po skončení aggressivního setu jdu zase na chvíli ven, kde už pobíhají šminkama pomalované xichty. Na zahrádce u stolů to docela hučí. Aggressive Tyrants pro ně asi nebyli dost dobří aby na ně zašli kouknout. Jejich blbost. Kolem projde zkrvavená jeptiška... Je jasný, že na řadu přichází jediný zástupce černého umění, lejdýz en džentlmen KRAAKE!! Těšil jsem se na ně, poněvadž mi hudebně z celé sestavy byli nejbližší a jejich druhé album je skvost! Kraake do těch asi čtyřiceti lidí nahustili svůj severský blackmetal způsobem, jakým řezník hustí prejt do střev na jitrnice a musím se opakovat, bylo to skvělé. A kdo to neslyšel, tak měl pravděpodobně nasráno v uších. Výbornému koncertu přispěl i perfektní zvuk. Tančící kundy se mezitím ožraly a válely se při svých tanečních kreacích po zemi i tam, kde před chvílí jeden opilec rozbil krýgl. Také jsem zahlédl půl ňaděr jedné z kund. Machrovala jak si jako vytáhne tričko, ale neodhadla to a vytáhla ho víc než chtěla. Bylo to hezký. Kraake zahráli z obou svých desek, sypačky střídaly nesypačkami a pět minut po tom, co měli dle programu končit, to zabalili. Bez přídavku, o který se škemralo. Nebylo času nazbyt, no.
Na svoji třičtvrtěhodinu slávy se připraví kapela z Polska, o které nikdo nic neví. Jen právě to, že jsou z Polska. Kdyby tam s námi byl Pavouk Karel, tak by nám povyprávěl. Po chvíli jsme se i my přesvědčili, že KINGDOM hrajou brutální, rychlej, výbornej bordelovej deathmetal. Valím na to bulvy jak vrchní bulvovalič. Díky krákoravému zpěvu se to líbí nejspíš i blackerskejm nulám jako jsem já. Chvílemi mi to připomínalo starý Immortal svým bordelem a pak zase Squash Bowels a Dead Infection. Nevim jak to z ní z CD, ale mě to nejvíc připomínalo právě zmíněné tři kapely. No zkrátka super a Kráke a Tyrani a Bestiální terapie prominou, ale byli to Kingdom, kdo nám tam všem ukázal, kde má kozel píču. Kurva nepamatuju, kdy jsem naposledy slyšel takovejhle námrd. Bohužel se ten námrd konal jen pro dvacet lidí. Styďte se kdo jste tam nebyli!!
Jakmile na mě na modré sociální síti vyskočí logo kapely Evil Regiment, vždycky zbystřím. Jednak proto, že za bicími funguje jeden můj známý ale hlavně je to kapela, jejíž CD se mi líbí a nikdy jsem neměl příležitost ji vidět naživo, protože na menší akce obvykle jezdím pouze v našem kraji, kde Evil Regiment obvykle nehrají. Výjimku tvoří blackmetal v severních Čechách, kam občas vyrazím. No a když jsem zjistil, že Radvančice, kde podle sociální sítě vystoupí mimojiné právě i Evil Regiment, je v mojí dojezdové vzdálenosti, rozuměj něco okolo šedesáti kilometrů, bylo rozhodnuto. No a pak se tam objevili Aggressive Tyrants, TOOH, Sorath a já byl lapen do pavoučí sítě. Na tenhle Pavoučí terror musím jet!
A když se někdy koncem června objevil program a já zjistil, že akce je naplánovaná do deseti hodin do večera skončit, výsknul jsem si radostí! Tak by to mělo být. Jednodenní akce. Pro alkoholiky postačující na nachlastání, pro budoucí důchodce ideální, že se do půlnoci dostanou do postele. Když jsem se navíc informoval, že se to koná na příjemném místě, už předem jsem pasoval akci jako podařenou. A jaký to tam teda bylo?
No! Byl jsem trochu zklamaný. Ne prostředím, o kterém bude ještě řeč. Maličko mě zaskočila výše vstupného, které bylo avizováno na šestsetšedesátšest korun českých, ale platil jsem jeden tisíc korun českých. Jako chápu, že v tom bylo pak všechno zdarma, ale mělo by to být prostě na plakátu uvedené. Já například vůbec nevěděl, že akce probíhá už od předešlého dne, kdy se chlastá a slaví. Jakože já nemám problém s tím platit vstupný, který je nastaveno, ale musím dopředu vědět kolik to bude. Vzhledem k tomu, že momentálně nemůžu požívat alkohol ze zdravotních důvodů, od žádné kapely jsem se nechystal nic kupovat, žádné CD ani oblečení, mohl jsem si s sebou klidně vzít jen 7 stovek, protože předpoklad vstupného 666Kč bych těmi sedmi stovkami pokryl. A pak tam přijedu a najednou litr. To nechceš žejo... No takže ke vstupu dostávám parádní kelímek, který poputuje našemu Pavoukovi, protože si o něj napsal a víc se hodí k němu než ke mě. Také jsem dostal instrukce: "Támle je výčep, támle je prase." Naštěstí ve výčepu byla i bezinková limonáda, nebo vinea, nevím, takže jsem si rovnou natočil. Byla chlazená a výborná. Zdravím se s Kocourem, který za pár chvil usedne na bubenickou sesličku v Evil Regiment. Potkávám kluky z !T.O.O.H! a těší mě, že mi sdělují, že moje reporty čtou a že je to baví. Díky kluci! Maličko mě znepokojuje hmyz, který od nedalekých rybníků zavítal na blackmetal ale říkal jsem si, že snad půjde na opilce a ne na mě. S úderem patnácté hodiny se na pidipodium vyšvihnou dva šviháci a zahajují konferenciérsky hudební produkci, konkrétně kapelu EVIL REGIMENT. Jak jsem psal, nikdy jsem je naživo neviděl a musím spokojeně pokývat hlavou. Pohledná zpěvačka s minimalistickým corpsepaintem má hlásek jak pěnkava s rezatým hřebíkem v krku a mým uším a očím je to velmi sympatické. Šikovný kytarista dával hudbě Evil Regiment naživo úplně jiný rozměr. Oproti CDčku to znělo jakoby víc blackmetalověji. Vzadu neúnavně bičoval Kocour svoje škopy a nejmíň nápadný byl basák, který dodával Evilímu Regimentovi bublající podtón. Nemohu jinak, než výskat nadšením, Evil Regiment se mi líbili a snad na ně ještě někdy v mém okolí narazím. Ještě zmíním zvuk, který byl špinavý, ale v pohodě. Nicméně oproti následujícím kapelám nebyl tak nahlas. Byl prostě špinavej. Stejně jako jejich hudba. V dobrém slova smyslu samozřejmě.
Když dohráli, zašel jsem se podívat, co se to tam vlastně na tom ohni otáčelo. A ejhle, bylo to prasátko. Ten co se tam o to staral to nejenže měl moc dobře ochucené, ale hlavně se nestalo, že by nebylo nařezáno, připraveno k sežrání. Byla možnost si to nandat na tácek, pěkně s chlebem a hořčicí a snad i okurky jsem tam zahlédl, ale my drsní hoši z královehradeckého kraje to máme stejně nejradši jen tak do ruky bez chleba. Posílám pochvalu panu o prasátko se starajícímu. Na stolech jsem také zahlédl nějaké dortíky, zákusky, perník, hroznové víno, meloun... Ale tyhle věci jsem přenechal jiným.
Druhá kapela se jmenovala KOUDELNÍKŮV SYN a už při zvukové zkoušce nabízí dynamičtější a hutnější zvuk než měli Evil Regiment. Dvě kytary jsou prostě znát. Začínají hrát s osmiminutovým zpožděním a když jsem je takhle pozoroval z povzdálí, přišlo mi to jako nějaká gardenparty. Totální kontakt fanoušků s kapelou v prostředí několika rybníků, travnatá plocha, stromy, opilí fanoušci se věčně cpou za mikrofony, což pan zpěvák trpělivě snášel. Koudelníkův Syn do nás hustil blackmetal s občasným skluzem k deathmetalu. Maličko bych ubral zpěv, protože přehlušil vše ostatní. Opilci se motají kolem, jeden s velkým mokrým flekem v rozkroku riflí. Někteří neustále padali na záda, protože už nezvládali držení rovnováhy, jeden pořád verboval ostatní a tahal je do kotle před kapelu, což bylo už celekm nepříjemný, zvlášť když se sotva držel na nohách. I přes nepohodlí kapela hraje jak o život, střídá sypačky se střednětempými skladbami, growling s blackmetalovým skřehotem, texty na protikřesťanské téma. "Víte co je nej průser na salaši? Když vám vlk vomrdá všechny ovce." O tom byla poslední píseň, která uzavřela příjemný blackdeath. Atmosféra panuje uvoněná, lidé posedávají po trávě, děti pobíhají, dospělí popíjejí...
Je třeba zmínit hezky vyzdobené pódium. Když se akce jmenuje Pavoučí Terror, nesmí samozřejmě chybět pavučiny a pavouci, dále pak velká plachta s obrácenými kříži a baphometem, pentagramy, otočený dřevěný kříž a baphometská světla, která se po setmění rozsvítila a společně s velkými obrácenými kříži červeně zářily do tmy. Velmi pěkné. Z davu zaslechnu To se ti na Obscenu nestane aby byl nalitej hlavní pořadatel... To jen potvrzuje moje slova o lásce k alkoholu, která tam čišela z každého, kdo ho požíval.
Třetí kapelou byli NOT!, kteří narozdíl od pořádajícího Pavouka mě osobně nijak zvlášť neoslovili. Jejich hudbu bych popsal jako hardcore na tři zpěvy s přesahem do jakéhosi grindu nebo powerviolence co jávim. Not! tedy nebyl můj šálek bezinkové limči. Jenže na mém názoru pranic nezáleží, ostatním se líbili a vyškemrali si přídavek, který byl věnovaný Markovi z Třebíče a pro všechny, kdo zaplatili. Takže i pro mě, neboť já platil, i když bych se tam asi lehce namíchal i bez placení. Ale takový já nejsu.
Pokud jsem se zmínil, že Not! nebyli můj šálek čehokoliv, tak další kapela na mě působila jako zjevení troufalosti. AFTER 12TH, tak se jmenovali, byli vopruz už při zkoušce, kdy dělají zvuk na text "Tohle je jenom zkouška a japonská diskotéka." Ty vole která kapela z našeho ranku takhle zkouší? Když spustili první písničku, zježily se mi chlupy na zádech. Špatně zazpívaný, špatně zahraný bumčvacht punkrock. Kapela si je vědoma svojí exotickou situací protože prej Nevíme co tady děláme mezi tak tvrdejma kapelama. Děkujem za pozvání. Dávám tomu šanci a zjišťuju, že mi to něco připomíná. Trochu mainstream, trochu punk. Tak trochu jako punkoví Chinaski.Ježíííš 😵💫!! Některé písně byly tak špatně faleště zazpívané, že to rvalo uši i s kusem xichtu. Sorráč, ale tohle se mi nelíbilo vůbec. Ani kdybych měl tři promile pod čepicí bych to neocenil. Jenže jak už to bývá, můj názor je zcela bezpředmětný, neboť lidem se to líbilo hodně. Jeden fanoušek v rámci paření na pódiu málem zahučel do škopků, aby pak povalil jiného opilého fanouška a vyváleli se v trávě. A za chvíli se objevila strkanice s tvrdými řečmi. Už se perou!? Né, jen se kočkovali, ale ke rvačce nebylo daleko. Vím přesně jak by to skončilo vzhledem k podroušení střízlivosti jednoho z aktérů. Ostatně že se něco semele mi bylo jasný od prvního okamžiku, kdy jsem viděl skvadru lidí která se tam nacházela. Bylo to jen otázkou času. Naštěstí se to nějak vyřešilo a jestli se nepletu, později jsem ony dva aktéry, zcela evidentně kamarády, zahlédl v obětí. A tak by to mělo být!! Nad hlavama nám přistávají letadla na letiště co je za rybníkem, děvčata na koních projela od nedalekého lesa kolem rybníku, děcka se tu prohánějí, lidi vedou opilecké rozhovory... Pohodová atmoška.
Poté se pavoučího pódia s grácií sobě vlastní ujmou AGGRESSIVE TYRANTS a hned v první písni je basák vyrušen flaškou rumu, ze které si přihnul, ale musel přestat hrát a zpívat, což jeho kolega od druhého mikrofonu s kytarou ocenil slovy Di do prdele. Překvapil mě nebývalý zájem o Aggressive Tyrants. Ten den to byla nejtvrdší kapela, ale téměř všichni zvedli svou prdel a zašli se podívat na trojici drtící grind/HC. Spousta rukou s telefony pořizují záznam této grupy. Píseň "Ty stará píčo" byla věnována oslavencovi pořadatelovi, neboť Pavoučí Terror je oslava narozenin. "A zatímco v New Yorku mají jako bodyguardy černoši, tak my máme dvě malý holčičky. Vyhoďte pavouka" a šup holky ho nemilosrdně vypoplonkovali z pódia. Do konce setu flaška rumu zela prázdnotou, o což se postarala čtveřice mladíků pařících v první lajně. Za pomoci basáka. Tohle byl jednoznačně nejveselejší Aggressive Tyrants co jem kdy viděl.
Je třeba ocenit pány pořadatele, jak to mají zmáknutý. Pěkné kelímky, pro VIP vyvedené v černé barvě, zahlédl jsem tam i jeden svítivě žlutý, látkové pásky na ruku, pro VIP klíčenky s programem... Kdo to má v ramci tak malé akce? Další kapelou byli !T.O.O.H!. Dvojce bráchů, která to hudebně spolu táhne již pěknou řádku let. Jsem rád, že zase koncertují, zatímco jsem je v minulosti neviděl dvacet let, za necelý poslední rok a půl jsem měl možnost shlednout jejich vystoupení třikrát. A tentokrát to mělo punc vyjímečnosti, protože se hrálo bez nasamplované basy a kláves, neboť při zapojování něco vyhořelo. Tím pádem se upustilo i od zaběhnutého setlistu, takže vznikl speciální set složený ze skladeb, které se domlouvali přímo na pódiu, protože s elektronickou mašinkou měli nacvičené jiné písně. Hrálo se tedy pouze bicí + zpěv a kytara + zpěv což znělo krutopřísně syrově. A to samozřejmě nahrávalo k tomu, že výběr písní bude staršího data. A to samozřejmě nahrávalo mojí spokojenosti, protože nejvíc, pokud jsem postřehl, se hrálo z prvního dema "Vy kusy mrdacího masa", jež jsem jako středoškolák střední školou povinný sjížděl celkem často. Naprosto unikátní vysotupení! Ber nebo nech bejt!!
Moje obavy ohledně hmyzu byly liché a pokud nějaký štípavý sráči lítali, mě ušetřili. Tou dobou si uvědomuju, že jsem vychlemstal asi čtyři limonády a byl jsem si třikrát pro prasátko do ruky, a že těch 1000Kč za vstupné je adekvátní. Jak nacenit akci, kde žrádlo bylo formou švédských stolů a chlast formou švédských píp? Mohl jsem vychlastat a sežrat kolik jsem chtěl a nikdo by s tím neměl problém. Je třeba taky potřeba připočítat šikovnýho zvukaře, kapely taky asi nepřijeli uplně zadarmo žejo, možná i pronájem oné hájovny nebo co to bylo, u které se to konalo. Těžko říct, jestli bude pan pořadatel v mínusu...
Na řadě je poslední kapela a tou byli SORATH. Nedávno jsem je shlédl v Mladé Boleslavi a mile mě tam překvapili. A nejinak tomu bylo i mezi rybníky v Radvančicích. Bubeník reagoval na prostředí "Ty pičo to je punk" a hned na to zpěvák hupsne mezi lidi a jeho místo postupně zaujmou hlasivkami tři fanoušci z první řady se svým pojetím vokálních linek. Někteří se serou muzikantům i do jejich hudebních nástrojů a kazí to jak kapele tak nám všem. Prostě punk. Sorath byli peklo! Jeli jednu sypačku za druhou, zvuk měli výborný (ze strany ale nebyl slyšet zpěv, což je zaznamenané ve videu níže), a hráli poctivých padesát minut. Všichni museli být spokojení. Já byl. Když bylo jasné, že už žádná píseň nezazní, hledám Kocoura abych se rozloučil, ale nikde ho nevidím, stejně tak kytaristu Evil Regiment, kluci z !T.O.O.H! už odjeli, takže se s nikým neloučím, sedám do auta a jedu směr rodná hrouda. Z příkopů mě kontroluje hektar srnek v podstatě po celou dobu cesty. Naštěstí žádná neměla potřebu pást se na silnici a já dorazil domů někdy po půl dvanáctý, což ale není vůbec důležitý. Důležitý je, že Pavoučí Terror byla párty, která se rozhodně povedla. A že se mi nelíbila nějaká kapela? Copak na tom záleží? Já si užil ty svoje, zmíněné v úvodu...
"Oh, mein Gott!!" Já byl v Prahé. A dobrovolně prosím pěkně. Samozřejmě za normálních okolností bych se tomuto místu plného neřesti a debilních politiků vyhnul velkým obloukem. Lidi jak já se těším až půjde pan premiér Fiala se svými souzmrdníky do prdele a já zase budu mít Prahu rád. No i když to je silný slovo, ale přestane mě srát na 110%. Každopádně naposledy jsem byl v Praze na koncertě Helloween před více jak dvěma léty. Od té doby nepřijela žádná kapela, která by mě do těchto končin nalákala. A to jsem tam dřív jezdil i na malé bezvýznamné koncerty, jak je možno se tu na blogu dočíst. Jenže věc se má tak, že když jsem se letos po letech podíval na jeden den na festival Brutal Assault a tam shlédl naprosto odzbrojující vystoupení české kapely Cult Of Fire, pro ten den Kult Ohně, kdy se na pódiu hrálo s pražským symfonickým orchestrem, tak jsem z toho byl tak okouzlen, že po krátké dohodě s Amorfisem jsem zakoupil vstupenky i na druhé, a jak hlásal pořadatel, i poslední vystoupení tohoto druhu této kapely. Pro velký zájem byl dodatečně přidán ještě odpolední koncert. Amorfis nakazil ještě i Medvěda, já s sebou vzal dceru a mohli jsme vyrazit do té naší stověžaté matičky.
Když jsme odjížděli z našeho rodného východočeského kraje, poletoval snížek, ale silnice byly sjízdné. Na dálnici samozřejmě debilní kamijóni předjíždějící své kamarády v kamijónech na deseti kilometrech, zatímco předjížděný kamion jede v pravém pruhu svých 120km/h, je předjížděný kamionem, který blokuje levý pruh rychlostí 121km/h. V plánu bylo zaparkovat v garážích na kraji Prahy na Černém mostě a i za těch párset metrů po Praze jsme potkali několik idiotů s pražskou poznávací značkou, kteří se cítili být těmi pravými "machy" , přeloženo do vidláčtiny, rozuměj uplně normálními "buzeranty" . Z parkoviště jsme přeběhli přes nadchod zakoupiti jízdenky na metro. Fííha, třicet korun za půl hodiny, krát dvě (byl jsem s dcerou), krát dvě (ještě zpáteční) a najednou jsem za metro vysolil 120Kč. Ale zase víš jak. My tady na vesnici nemáme ani blbou šalinu, natož metro, takže štěstí se v mém těle nakumulovalo dostatek a vybouchlo po nástupu do vagonu dopravního podniku hlavního města Prahy jako mrtvá kráva tejden na sluníčku. Vole štěstí jak když hodíš toulavýmu psovi voschlou kost!! Já jel metrem!! Dcera okomenovala svoje štěstí slovy: "Ty lidi sou tady fakt divný." Já ji jen doplním, že v metru, i když to bylo relativně čisté, bylo cítit na dotek všeljakou ulepenou šlemotou, vzduch uvnitř vozu jako pod zkaženým zubem a navíc mi přišlo, že sedačky byly cítit vyšším počtem nemytých těl. Možná by to chtělo pravidelně desinfikovat když už v létě planeta hořela a byla ta vedra. Lidi se prostě potěji a smrději a když se takové mastné vlasy několika lidí opřou o sedačku, co z toho na konci letní sezony asi může vzniknout žejo. Možná je to jen můj pitomej pocit čistotného člověka, ale mě to tam prostě smrdělo. Ale stejně štěstí vole, vidlák v metru! A rovnou deset stanic!! Huráá!! To mi už nikdo nesebere... Na zastávce Náměstí republiky jsme vystoupili, popošli pár kroků a byli jsme u divadla. Po chvilce se z davu lidí vynořil i SODík a zavelel, že se půjde na hlavní nádraží na pívo. Ze dvou důvodů. Radegast tam mají za 55Kč a protože v Národním domě nebo jak se to jmenovalo, luxusní restauraci u divadla, na nás nebyl nikdo zvědavý. Z padesátipěti korun českých za Radegast se vyklubalo 65, neboť SODík popletl obsah sklenic. Za padesát pět byla třetinka a tu pijí pouze děti a divní lidé. Dáváme tedy pivka, dcera kapučíno za kilo a Medvěd jako řidič grepomelového birella. Poté nastala pro okolní svět srážka s meteoritem díky naší krátké dráždivé konverzaci:
Medvěd: "Ptáku, za kolik maji dvanáctku Radegast v tý hospodě jak chodíš."
Já: "No teď zdražovali, takže je za 44Kč."
Několik hlav čumících do půllitrů kolem, se zvedlo a dívalo mým směrem.
Já: "No a v Žiželicích dávám za dvanáctku Radegastu 38Kč."
V tu chvíli všichni městští pivaři chlastající kolem vyzvraceli žlučové kameny do svých nedopitých piv a nasraně opustili lokál.... Dceruška si skočila na Václavák do Mekáče pro nějaké housky, my dali ještě po jednom žejdlíku a pak si skočili na WC za dvacku a vyrazili jsme k divadlu, kde se ve foajé sešla slušná hromada těl. Aby taky ne, když bylo vyprodáno a na programu byla exkluzivita sama.
Na šatnu kašleme, neboť nikdo nemá zájem po představení čekat hodinu ve frontě, než se dostane ke svým svrškům. Když se otevřou schody a my můžeme jít usadit naše tučné prdele do sedaček, zjišťujeme, že naše řada je první nad zvukařem, uprostřed sálu, tedy vlastně královská místa. Dobře jsem to koupil. Později se dočtete, že královská místa měli nakonec jen Medvěd, SODík a Amorfis. Na pořadu večera byl jistý mladík, kterému na matrice napsali do rodného listu jméno Vojtěch Libich Klavírista. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšel, stejně jako o devadesátidevíti procentech ostatních klavíristů. V divadelním sále se to plnilo jen velmi pomalu, ale většina lidí se nahrnula včas, aby si mohla poslechnout tři skladby zahrané na malý bílý elektrický klavír šikovnými pazourami Vojtěchovými. Uznale kývu hlavou při poslechu složitých melodií, které se linou z reproduktorů. Tohle se člověk nenaučí za dva dny. Na tohle musí mít člověk talent a pilně cvičit, což ovšem nedocenila skupinka kreténů, kteří se hlasitě smáli a jinak projevovali přímo při klavírních etudách. Prostě debilové. To i my vidláci zasraný máme vychování a respekt k umělcům!! Takový respekt, že mám jen jednu fakt hodně nepovedenou fotku...
Smekám před klavírním umem předkožku, ale ruce na koule pražských gayů: My přijeli na KULT OHNĚ. Ten byl v plánu hned jak se dotleská Vojtěchovi Libichovi za jeho parádní klavírní přednes. Většina lidí se okamžitě po jeho vystoupení vytratila nevím kam. Možná na pivo, možná uspokojit prostatu. Každopádně se vraceli na svá místa až v době, kdy už začalo očekávané představení pražského symfonického orchestru a kapely Cult Of Fire.
Ještě než se pustíme do neodborného krátkého rozboru následující hodiny, dlužím vysvětlení, proč já a moje dcera jsme neměli takzvaná královská místa. Tak třeba, že protože hned vedle mě se usadil distingovaný okvádrovaný pán, který mohl mít bratru dobrých dvěstěčtyřicet kilogramů. Ale musím uznat, že si byl patrně vědom své rozměrné postavy, protože mě absolutně v ničem neomezoval, co se týká prostoru. Ruce měl založené na velkém břichu a nohy se snažil držet u sebe, aby nezasahoval do mého prostoru. O to samé jsem se snažil i já. Nicméně ta polská zvěř co si sedla přede mě a před dceru, by zasloužila vykastrovat!! Né, dělám si prdel... Ale! Před dceru si sedl nějaký plešoun, který si následující hodinku a půl užíval jako kdyby byl na koncertě. Neposedně sebou házel do rytmu tu hlavou, tu trupem, a já ho naprosto chápu. Hudba která se k nám linula z jevištních reprobeden je krutě návyková. Ovšem ten vlasatý mládenec, který hrcl celou svojí vychrtlou vahou do sedačky předemnou, která se opěradlem okamžitě posunula o nějakých deset čísel do míst, kde ještě před chvílí spokojeně odpočívala moje kolena, to vážně přesral. Nehledě na to, že i on se zařadil do zástupu těch, které Smetanova hudba nenechala chladným, takže při každém jeho pařícím pohybu dostala moje kolena na prdel. A když zrovna nepařil, tak se v nepohodlné sedačce neustále přeusazoval a každý jeho pohyb znamenal kontakt nechutné, zatuchlé, stejně jako v metru zapáchající sedačky, s mými bolavými koleny. V pětiminutové pauze mezi Vojtěchem Libichem a Kultem Ohně jsem o svém problému naschvál nahlas povyprávěl vedle sedící dceři, že Ten debil co se přisral přede mě mi oddělá kolena jestli se bude pořád vrtět. Ten debil co se přisral předemě se několikrát na mě otočil a zkoumal mě pohledem a pak něco polsky povídal vedle sedícímu plešounovi. Možná to bylo něco v tomto smyslu: "Hej, Jacek, Kretyn za mną przeklina, że nie ma dość miejsca. Za chwilę pokażę mu, jak mało jest tam miejsca. Taki wieśniak nie będzie mi mówił, jak mam siedzieć w teatrze." Né hele, dělám si prdel. Kluci si jakože fakt užívali muziku, a byli pohybově nadanější než ostatní a měl jsem kolena na sračku, respektive měl bych, kdybych si pravou nohu nezkroutil doleva a levou nešoupnul našikmo do míst kam patří pravá. Takhle se to celkem dalo...
A nyní přichází na řadu konečně to očekávané, a já pevně doufám, že POSLEDNÍ vystoupení Kult Ohně tohoto druhu. Celkem vysokou cenu, 990Kč, jsem byl ochoten obětovat také z důvodu, že se jednalo o exkluzivní koncert, který se už nebude nikdy opakovat. Kdyby se teď měla přidávat ještě další vystoupení z komerčního hlediska, byl bych nepříjemně rozladěn. Dalším důvodem proč jsem se rozhodl jet na tenhle výlet (kromě obsahu samotného) bylo, že se dal očekávat vymazlený, k dokonalosti dotažený zvuk, který prý na Brutal Assaultu stál za hovno, jak jsme se mohli dočíst. Poznámka pod čarou - tam kde jsem na Brutal Assaultu stál při Kultu Ohně já, byl zvuk jak víno - konec poznámky pod čarou. A jak to dopadlo? No co vám mám povídat. Nevim jestli to byl záměr po stížnostech, že na festivalu všechno přehlušily kopáky (nepřehlušily) ale právě bicí dostaly v divadelním představení krutě na prdel. Při první písni v podstatě nebyly slyšet. Asi si toho byl vědom i sympatický zvukař, který byl na dosah Medvědovy ruky a našich nechápajících pohledů, a tak postupně bicí vytahoval ze dna sraček až na jakous takous, úplně tu nejminimálnější přijatelnou úroveň. Nevím jestli to slyšeli i ostatní tak jako já, ale já bych řekl, že ani kytary nedostaly tolik prostoru jako na prvním vystoupení na Brutal Assaultu. Zkrátka a jednoduše všemu dominovaly smyčce orchestru. Kdybych měl shrnout zvuk celého smetaního setu, byla by to tato slova: "Zatímco na Brutal Assaultu to bylo o kapele, tady to bylo o orchestru." A o světlech, které byly řekl bych zbytečně předimenzované, a svojí aktivitou potlačovaly promítanou projekci za bubeníkem.
Nevím jestli ten nedokonalý zvuk byl ve všeobecném názoru, mě to přišlo docela líto. Snad až si to koupím na vinylu, a já věřím že se to na vinyl dostane, bude ten zvuk nějak dodělanej ve studiu, aby to neznělo tak plaše. Hodinka se Smetanou v ohni utekla jak voda ve Vltavě. Zaznělo to samé co v srpnu na festivalu. Některé skladby byly dechberoucí (hlavně ty známé melodie, které nosí v hlavě úplně každý, protože je někde už slyšel třeba v reklamě a vryla se mu do palice), některé písně byly trošku chaotické a místy obyčejné, ale takových okamžiků nebylo mnoho. Při dvou nebo třech skladbách z podlahy před kapelou tryskaly ohně (fanouškům v prvních řadách muselo být pořádně horko).
Když asi ve třech čtvrtinách celého koncertu zazněly smyčce a známou melodií uváděly největší Smetanův hit, Vltava, všichni v sále byly jako na trní. Tohle je prostě monstrózní dílo geniálního skladatele. Tahle písnička by byla skvělá snad v jakémkoliv hudebním stylu. Dovedu si ji představit v hiphopu, ambientu, popu... prostě ve všem. Skvost mezi skvosty! Poslední písní, která zazněla, byla autorská kapelní píseň Váh, to aby aj naši bratia z toho Smetany slízli trošku smetany. A taky že slízli. Po nekonečném aplausu ve stoje a všeobecném jásotu a nadšení z představení, se pomaličku suneme směr ulička k východu a o řadu sedadel nad námi sedí opřená hlavou o opěradlo sedačky v naší řadě nějaká dívka a nehybně se nehýbe. Patrně to byla právě ta z našich bratrů (panečku to je výraz - BYLA TO TA Z NAŠICH BRATRŮ - woke aktivisti LGBTQ+ ze mě musí mít orgasmus), která si slízla více smetany než musela, neboť vedle stojící chalan ji utěšoval "...však hééj, to sa möže stať každému..." . No nevím zežrat se jak pračka ponožku v divadle, na to musíš mít národní hrdost získanou ze skautského oddílu Vysoké Tatry. Nejprve jsem si myslel, že tam normálně blije a říkal jsem si Ty vole co je normálního na tom přijet se pětset kilometrů vyblejt do Prahy do divadla, ale nikde jsem neviděl žádný zvratkový potůček, takže dívka asi jen trochu přebrala. A to se vyplatí!!
Když se dostaneme na čerstvý vzduch, SODík nám oznamuje, že za jedenáct minut mu jede vlak, tak mu dávám velkou pusu a hned jak odbíhá, mávám mu na rozloučenou zmuchlaným kapesníkem. Posádka našeho automobilu se ztrácí v davu a jde na metro. Jednak proto, že potřebujeme chcát a v divadle bychom se spíš dřív pochcali, než že bychom se dočkali volného WC a druhak taky proč dále setrvávat v tomto městě když nemusíme, žejo. No bohužel demence dementů si vybrala svoji dementní chvilku, to když WC v metru nekompromisně uzavřelo své odtokové kanálky ve 21 hodin. Ve chvíli, kdy má člověk opravdu plný močák si prostě jen řekne Čuráci debilní... Vychcali jsme se tedy až v garážovém parkovišti na Černém mostě, kde byla WC otevřená, čistá, zdarma. Tak jak by to mělo být. Další pražská demence (lidi nemějte mi to za zlé, já vás mám fakt všechny rád a to co tu píšu nesmíte brát vážně) na výjezdu z Prahy směr dálnice na Hradec Králové. Tohle značení při opravě komunikace musel vymýšlet nějaký inženýr a schvalovat Pražák. Jiní debilové by to takhle bravurně debilně nezvládli. Cestou si vypravujeme své dojmy. Já bych to shrnul slovy: Divadelní Kult Ohně byl oproti tomu festivalovému díky zvuku poloviční, ale i tak to byl jedinečný zážitek, kterému, kdyby se nezatáhla opona, vestoje plácáme dlaněmi o sebe ještě teď... Na konec přidávám hodnocení mé dcery, která poslouchá takový ty sračky co frčeji mezi sedumnáctiletejma... "Bylo to zajímavý propojení metalu a orchestru. Pro člověka, kterej nemá o metalu ani ponětí jako já, to bylo pěkný."
Pan režisér mého třetího listopadového víkendu mi narežíroval ještě jeden koncert na nepracovní dny, a tím byl, jak briskně prozrazuje titulek dnešního reportu, ponorková akce POD HLADINOU.
No to to trvalo. KONEČNĚ zase někdo v perníkový díře uspořádal koncert, kde není zastoupení jen jednoho hudebního stylu. Však všude kolem je deathmetalu plná prdel a přitom je to tak jednoduchý. Přizvat k deathu 2 žánrově odlišné kapely. I když původně to tak být nemělo, neboť měli vystoupit deathmetaloví Let Them Burn, kteří ale onemocněli. Na plakátu k této akci tedy deathmetalové pořadatele doplnil perverzní grindcore Aggressive Tyrants a "náhradníci" něžněpohlavní doomblackmetaloví Tisíc Let Od Ráje. Tam jsem samozřejmě nemohl chybět. Dokonce i turnaj v šipkách jsem kvůli této akci oželel. Beztak bych házel piču jako vždy. Sice se v Hradci Králové ve stejný čas konala sešlost s kapelami Prolapsed, Bestial Therapy, Belly Error a Milligan, ale mě pardubická akce přišla zajímavější, takže jsem nějak kolem dvacáté hodiny sedl do automobilu a vyrazil do města perníku s beďarovou polevou. Začít se mělo zhruba ve 21 hodin a proto jsem ve 20 hodin zaflokoval své zimní pneu před Medvědovou haciendou s meruňkovou fasádou, kde na mě už čekal na okraji silnice jako šlapka na E55 a mohli jsme vyrazit vstříc pardubickému dobrodružství. Cestou jsem prorokoval, že tam bude tak dvacet lidí. Jééééj, kdybyste jen věděli jak moc jsem se mýlil. V Pardubicích za dobu, co jsem tam nebyl, vyrostl nový kruhový objezd a všude kolem se mohutně buduje. Úplně to změnilo výraz města a i když jsem v oněch místech nikdy nebloudil, protože tam prostě byla hlavní silnice, kterou se přijíždělo směr centrum, díky tomu okruhu, který vznikl a do budoucna bude sloužit jestli jsem to správně pochopil jako výpadovka do nové nákupní zóny a na dálnici, jsem úplně ztratil orientaci. Naštěstí vedle mě seděl Medvěd brtník a ten, ač také trochu zmaten, zavelel: "Tady vyjeď!" (upřímně, ono to ani jinam nešlo). Uposlechl jsem ho a najednou bylo zase všechno v pořádku, zase ty starý dobrý Pardubice. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom svědčilo i plné parkoviště před klubem, kdy jsem hned na začátku vychytal poslední volné místečko. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom, že bylo plné parkoviště, vůbec nesvědčil počet lidí pohybujících se v hospodě a přidruženém klubu Ponorka. Moji milí, v objektu se totiž pohyboval výčepní, dvě kapely, 8 fanoušků a 4 lidi, které akce dle jejich vizáže vůbec nezajímala a v klidu si popíjeli pivko v hospodě. A ano, nepřepsal jsem se když jsem napsal, že se tam pohybovaly dvě kapely. Hned jak jsme se s pivem lomeno Birellem usadili (nebylo jednoduché si ze všech těch volných míst vybrat to správné) zkoušející kapela Necnon Mortuss nám ústy svého zpěváka prozradila, že kapela Tisíc Let Od Ráje nevystoupí, neboť někteří její členové onemocněli, což jim zavolali den před koncertem a pořádající Necnon Mortuss už nestačili najít náhradu. Inu co se dá dělat... Nic. Tisíc Let Od Ráje jsem ještě nikdy neviděl, takže za mě je to určitě škoda že nepřijeli. Co naplat, musíme se spokojit se dvouma nabušenejma bandama. Chvíli před devátou hodinou si nás všech vosum nebo deset návštěvníků obešel výběrčí vstupného, kterému platíme 200Kč a za odměnu dostáváme čtvrtinkový kelímek a parádní nášivku Necnon Mortuss, která funguje jako vrácenka, neboť na pásky na ruku se jaksi pozapomnělo.
I když na co vrácenku, když si nás museji všechny pamatovat, když jsme se dostavili v tak nehojném počtu. Zajímalo by mě, jestli se na to Pardubičáci vysrali, protože jim někdo dal echo, že budou jen dvě kapely, nebo že Aggressive Tyrants a Necnon Mortuss nejsou dost velkými lákadly, nebo že se prostě jen chtěli doma u lahváče a pizzy z rozvozu dívat na dementní Clash Of The Stars, nebo lidi odradil pozdější začátek akce, nedovedu odhadnout. Každopádně fakt, že nás tam nakonec bylo 12, prostě zamrzí a mám neblahé tušení že si to Necnon Mortuss příště rozmyslí v Ponorce něco pořádat. V devět večer tedy začíná deathmetalová jízda v podání NECNON MORTUSS. Medvědovi jsem v autě říkal, že tohle se mu bude líbit. A líbilo. I mě. Po zvukové stránce nebylo co vytknout. Po hudební stránce také ne, a to jak všichni vědí, nepatřím mezi milovníky deathmetalu. Kapela celý klub pěkně prokouřila množstvím kouře z kouřovodů, červené efekty byly efektní, světla pěkná. Kurva co víc chtít?? Většina, ne-li všechny písně, pojednávaly o druhé světové válce. Tohle téma je rozbuškou pro levičáky. Jakmile někdo řekne Hitler, Heidrich, nebo něco podobnýho, hned se objeví několik veganských aktivistů a začnou poučovat o tom, že být nácek není správné. Žádný vegan aktivista se naštěstí neobjevil. Asi měli něco lepšího na práci. Necnon Mortuss, ač mají v názvu SS, což by některým kreténům mohlo také evokovat náckovství, samozřejmě žádnými těmihle nejsou. Necnon Mortuss hráli poctivý hutný deathmetal, který se dle "nadšeného aplausu" pár lidí musel líbit celému osazenstvu parketu, kdy každý měl svoji dlaždici a další 4 kolem. Vždycky je mi těch kapel strašně líto když nepřijdou lidi. Neznám finanční podmínky, za kterých se dá pořádat takový koncert v takovém klubu, ale ty dva tisíce vybrané na vstupném to nemohly zalepit. Škoda.
S Medvědem si kupujeme poslední CDčka Aggressive Tyrants a já ještě tričko, jdu si pro druhého Birella, Medvěd asi pro devátý pivo a čekáme na headlinera. AGGRESSIVE TYRANTS poslouchám už krutě dlouho. Poprvé jsem je zaregistroval už na střední škole s kazetovým demo počinem "A miminko je na světě". Nikdy nezapomenu na mastné kníraté držky spolužaček, když jsem jim pouštěl co poslouchám. Hele chtěly to vědět samy. Já jim nic nevtíral. Zajímalo je, proč mám na sobě furt jen černé oblečení a jeden kus toho oblečení je zrovna to, co je (Cannibal Corpse a jejich Butchered At Birth). S tímto kouskem šatníku mám i historku, také ze střední, kdy mě paní profesorka Hrdličková, každým coulem elegantní dáma, která dnes už asi hnije dva metry pod zemí, protože jsem ji už dlouho nepotkal, mě chtěla vyzkoušet v hodině literatury. Naběhnul jsem si to k tabuli, ona se na mě znechuceně podívá a praví: "Dane, prosím Vás, sundejte si tu mikinu. Nechci se na to dívat." Inu, co jsem měl dělat, chtěla to, dostala to. Mikina šla dolů a na mém těle se objevilo tričko s tímtéž motivem. Tenkrát, jindy absolutně vážná paní profesorka, se usmála a poslala mě smrdět zpátky do lavice. Bez zkoušení. Ale to jsem odbočil. Jen jsem chtěl dát světu najevo, že Aggressive Tyrants znám už prostě dlouho. Sedáme si k jinému stolu, protože tam kde jsme seděli prvně, se pohyboval opilý vagabund nebezpečně naklánějící se s půllitrem piva a opravdu by vyznělo dost blbě, kdybych tu psal že se mi podařilo z koncertu kde bylo 12 lidí odjet domů politý pivem. A taky ty židle, které tam byly, jaksi nebyly zkonstruovány na lidi s normální postavou, rozuměj na sto a víc kilové muskulatury. První židle se tam pode mnou ve svých plechových nožkách rozjela. Na druhou jsem sedal s velkým respektem a radši se vůbec nehýbal. Kterej pražskej inženýr tohle vymejšlí... No nic, čekáme na Aggressive Tyrants a já Medvědovi pokládám řečnickou otázku: "Jaký to je pro kapelu, která je na scéně přes 30 roků asi pocit, stavět bicí a zvučit, a přitom vědět, že budou hrát pro dvanáct lidí?" Aggressive Tyrants jsou ale profíci, nebo to třeba pro ně byla nová zkušenost a vyzkoušet se má všechno (však o tom hlavně jsou jejich písně hehe), nebo vyhráli na sportku a nic je nerozházelo, protože na sobě absolutně nedali znát rozčarování z nastalé situace.
Ke koncertu přistupovali jako vždy precizně, hráli docela dlouhý set ALE HLAVNĚ!! - snad poprvé měli fakt parádní zvuk! Děkujeme pane zvukař! Kytarista a zpěvák v jedné osobě se nám svěřil, že je nachlazený, ale vůbec to nebylo poznat na jeho výkonu, který byl stejně jako basistův zpěv excelentní. Takhle s přehledem hrát jsem kapelu ještě neviděl a kdyby si mezi písněmi kytarák nechrchlal a nesmrkal pod masku, tak bych vůbec nepoznal že má nejhorší chlapskou nemoc na světě, rýmičku. Chlape, klobouk dolů. Pozadu nezůstal ani vzadu pan bubeník, který s takovým přehledem mlátil paličkama o blány a činely, až jsem si řikal, že on zraje jak víno. A v jedný písničce, kapela promine, ale název neznám, je taková pěkná bicí vyhrávka, a s takovou lehkostí, s jakou to zahrál, bylo vidět že ho to baví hrát. Jo, anebo jsou to zasraní pozéři všichni a přetvařovali se. Ovšem to, že jsou to pozéři, je asi tak stejně možné, jako že já dnes vyhraju první ve sportce. (pokud ano, Aggressive Tyrants věnuju každému členovi po jednom milionu korun, ale pod podmínkou, že všechny své písně vydají na krásných barevných vinylech. Zamrzí už teď vědět, že se to nestane díky mému gamblerskému štěstí, které na mě za posledních 25 let co sázím, ještě nesedlo.) Aggressive Tyrants zahráli to co bylo potřeba zahrát. Nové písničky, staré písničky, dva covery, KOKOtí píčovinu, mezi písněmi probíhaly veselé hlášky na téma sexuálních úchylek a podobných libůstek. Já nemohu hodnotit jinak než kladně. A budu dokonce ještě smělejší: Toto byl můj nejlepší Aggressive Tyrants co jsem viděl. Ano, přesně tak. A přeju všem, kteří tam nebyli, že to neviděli a neslyšeli. Hned jak Agresivní Tyrani dohráli, odcházíme s Medvěděm pryč z klubu. Nejsem moc na pokoncertní dvoření s kapelama, protože za klávesnicí, to jsem machr, ale když mám s někým vést rozhovor, tak jsem maličkej jak růžová veverka. ...Bože to jsou zase kydy co tu píšu... 😀
To nejdůležitější v tomto videu je řečeno někdy v čase 09:33
Ty vole, pěkně nás sledujou... Zmínil jsem tu při psaní demo "A miminko je na světě" a teď než se nahraje video, tak kouknu na Seznam a tam zpráva týkající se Otýlie Vranské. Otázka za bludišťáka:
"Na kterém demu Aggressive Tyrants se nachází píseň s názvem "Otýlie Vranská?"
A: A miminko je na světě
B: A miminko je na světě
C: A miminko je na světě
Své odpovědi můžete posílat na korespondenčních lístcích na známou adresu Jindřišská 16, Praha 1, 111 50, ale bude to mít stejný efekt jako vysvětlovat panu premiérovi Fialovi, že je kokot.
Moji koncertovou pouť roku 2022 jsem zakončil v pardubické Ponorce. Musel jsem si vzít na neděli dovolenou, protože jak víme, koncerty v Ponorce se dokážou díky dlouhým pauzám na zvučení protáhnout do ranních hodin a mě zrovna vyšel pracovní víkend. Vstávat před pátou hodinou ráno, dvě hodiny po tom co přijedete z koncertu na který jedete po dvanáctihodinové směně ve fabrice...na to už nemám. Takže jsem obětoval předposlední den dovolené abych se mohl zúčastnit této zajímavé sestavy. Nová deska Sodomy Gomory je totiž dost dobrá, Ejakulující Kokos jsem viděl jen jednou a Aggressive Tyrants můžu stále. Do soupisky přibyli jako poslední Street Machine, kteříšto byli moji "poprvé". Pro ty, kteří si vstupenku nezajistili v předprodeji, u vstupu zjistili nemilou věc, a sice, že na místě je vstupné dražší o sto korun českých. To jsem já ale nemusel řešit, neboť mě hřála v telefonu SMSka s kódem od SMSticket, který když kontrolovala dvě malá potetovaná děvčata u malého nepotetovaného stolečku, mohla si rodidla odtrhnout z mého krásného malého telefonu. Ještě stále v této zaostalé zemi je spousta lidí, kteří si myslí, že sedmipalcová hovada, kterým říkají telefon, preferuje každý. Děvčatům prozradím jak se můj mini smartphone jmenuje a jdu dál do klubu, který je zaplněný až po čárku. Pozdravím se s kámošem a chvíli kecáme s rozcvičující se kapelou Aggressive Tyrants, která i když celou akci otvírala, nemohla si stěžovat na nedostatek hlav v obecenstvu. Spousta lidí samozřejmě přišla na Sodomu Gomoru, ale když už tam byli, tak se přišli podívat i na Aggressive Tyrants. Většinou Tyrani hrajou jako poslední a jen pro pár lidí. Tentokrát si užívali pěkně zaplněný sál. Co jsme si ale neužívali my, byl zvuk. Ale o tom později. Na facebooku se psalo, že akce začíná v devatenáct hodin. Pro jistotu jsem se informoval, protože vím jak to v Ponorce chodí, v kolik bude zahájena produkce a bylo mi odpovězeno, že hrát se začne ve dvacet hodin. Nakonec se začalo přesně ve dvacet hodin a patnáct minut podle lajnapu, který visel na sloupu. Nevídané!!
Aggressive Tyrants zahráli svůj klasický set plný hitů. Za účelem pořízení nějakých obrázků jsem se přemístil do přední pozice, kde byl zvuk celkem v pohodě. Ovšem po chvíli jsem se postavil tam, kde by zvuk měl být ťip ťop a ty vole zklamání. Jak jsem byl zvyklý, že v Ponorce je zvuk většinou v pořádku, tak jsem byl zklamán, protože kytara se mi zdála strašně utopená, stejně tak zpěv kytaristy. Všechno ostatní bylo cajk. Také jsem si všiml, nějakého pokusu o zakouření scény. Jednou. A jestli jsem dobře koukal, tak to bylo naposledy ten večer. Asi došel kouř... Jako přídavek nám chlapci naservírovali dva covery. První byl od kapely Našrot a druhý od Napalm Death. Bylo to dobré vystoupení a i lidi to bavilo dle reakce. A pokud jsem se zmiňoval o tom, že se začalo načas, tak tady se musí udělat jenda velká tlustá čára, protože od teď to šlo už všechno do prdele. Tradiční zbytečně dlouhé pauzy mezi kapelama totiž nechyběly ani tento večer. To je kurva nemoc Ponorky tohleto! Proč na festivalu Obscene Extreme jde všechno zvládnout za deset minut, a tady se musí jebat se zvukem hodinu? Do piče však někteří musí druhý den do práce. Já teda ne, protože raz dva tři dovolená, ale tohle je prostě na hovno.
V klubu začalo být kurevsky vedro. Splachuju ho lahodným Birellem za čtyřicet Ká a čekám na kapelu STREET MACHINE, kterou jsem ještě nikdy neviděl, neslyšel. Ta začala zvučit své nástroje v době, kdy už měli patnáct minut hrát... Na sál se nahrnula hromada HC fanoušků, povětšinou větších rozměrů, ať už do výšky nebo do šířky. Byli prostě velcí, tlustí, upocení, bezohledně odstrkávali každého v cestě aby se dostali víc dopředu. Jeden tam vlítnul do kotle jenom aby vyhodil kelímek s pivem do vzduchu. V klubu vedro jako kráva a ty vole oni v kulichách, kapucách, kšiltech, mikinách, bundách skáčou jak kamzíci aby utvořili prvotřídní kotel. Jinej kotel než který znám grindových akcí. Byl to pravý hrozící hárdkorový skákací kotel!! K muzice, kterou Street Machine hráli to sedlo jako hrnec na prdel. Dobrý ty vole!! Když pak kapela oznámila, že si dají feat. se Sodomou Gomorou, odevšad se najednou vynořila samá krásná děvčata, hlavně ta v tom bílým triku ZNK, co přišla s tím divným něčím co bylo něco mezi holkou a klukem (fakt jsem to nedokázal identifikovat). Vypadala jak panenka a voněla jak čerstvě nastrouhaný kokos. Myslím ta v tom triku ZNK. Později se při setu další kapely objevila i na pódiu a úplně později jsem ji zahlédl vycházet z backstage... Při zmiňovaném songu se Sodomou, rozuměj s Řezníkem a DeSadem zažila Ponorka ten večer první peklo. Jak se ti dva čuráci přidali ke Street Machine, všichni začali pařit a musím se přiznat, bylo to fakt skvělé. Všichni se smažili v tom hnusným vydýchaným vedru, bylo tam jak v želví kundě, HC, rap, metal, buchty, drsní fanoušci, krásná barmanka,... Výborné!!
Po skončení hárdkoru opět hodina pauza. A ten zvukař, to hovado, který ani právě skončivší Street Machine nevyladil ideálně, tam klidně flegmaticky smotává kabely jak zpomalenej film a je mu uplně u prdele, že už je víc jak hodina skluz. A protože jak na facebooku tak i na sloupech a před klubem na ceduli se hlásalo, že Sodoma Gomora vystoupí ve 22:30 hodin, tak od té doby se do klubu nahrnulo snad ještě jednou tolik lidí. Nebylo k hnutí. Hodinu jsme tam přešlapovali, někteří po svých nohách, někteří po cizích. Kámoš mi říkal, že bude těhotnej, ale neví s kým, a do toho tam z backstage začali odnášet a odvážet přes dav lidí zařízení předchozích kapel. Vedro graduje. Snad abysme zvukaře a dva ocasy ze Sodomy nevypískali, začal DJ točit gramec a zatímco zvukař chodí sem a tam zmatenej jak lesní včela, točil DJ Beastie Boys, Motley Crue a různé rapy a mixoval je, rozuměj kurvil. Všichni jsme se ale dočkali a před dýdžeje vtrhnul omaskovaný Martin Pohl alias Řezník alias sodomagor společně s alias DeSádem, nevim jak se ten šulin jmenuje, a začalo se songem z nové desky, která je dle mého názoru velmi vydařená. Ale co mi to tu nesedí sakra? Jo už vím. Je to zvuk... Ty vole jak může zvukař dojebat i zvuk kterej není naživo? Dojebal ho konkrétně tím, že byl potichu. A taky že Řezníkův mikrofon byl potichu. Jestli to bylo tou jeho uslintanou maskou, nebo prostě jen zvukař nenašel správnej knoflik, kterým by pootočil doprava, nedovedu odhadnout. Každopádně Řezníkovi nebylo rozumět a byl o dost potiššeji než DeSád, který byl slyšet excelentně. Nikomu to ale nevadilo, protože většina lidí byla pod obraz boží. Při písničce o silném kuřákovi doporučila kapela, aby si všichni zapálili, takže se v klubu zase po čase kouřilo. Nutno podotknout, že aby se vyhovělo liteře zákona, stejným způsobem kapela doporučila po písničce, aby si v klidu cigaretu dokouřili, ale další, aby si již nezapalovali. To je rozumné. Krásná scéna se mi naskytla, kdy jeden z fandosodomagorů si nesl tři kelímky s pivem, pěkně nad hlavou, aby náhodou někoho nepolil. Někdo do něj v rámci paření strčil a týpek má polovinu obsahu kelímků na hlavě. Pivo mu teče po jeho řídké kadeři za triko. Ale vzal to jako fakt, na nikoho se nezlobil a pokračoval zmáčenej dál do davu. Sodoma Gomora zahrála písničky, které jsem většinu z nich znal, a to jsem slyšel jen dvě alba. Takže pro mě dobrý. Set ukončili celkem brzy, že by snad pro zdravotní indispozici DeSáda? V jedné písničce, jak je slyšno a vidno v přiloženém videu se nám po zapomenutém textu svěřil, že chtěl celou akci odpískat ještě ve středu, neboť byl nemocný, ale nyní je už zdravý a text zapomněl z jednoho prostého důvodu. Po dlouhý době si dal jedno pivo... Ovšem to nebyl ten důvod proč po čtyřiceti minutách jakoby končili. Chtěli samozřejmě abychom si je vyvolali zpět a na oplátku, že nám zahrají tři písničky, chtěli oni vidět dvě kozy. Ano, výhodná nabídka jak od Horsta Fuchse. Tři songy za dvě kozy. A to se vyplatí!! Na pódium se vyšvihla jedna dívka, která se ale neměla k tomu aby nám ukázala cecíky, tak se musela poroučet. Ovšem druhá dívka, krev a hodně mlíka, tak ta už nám svoje kozy ukázala. Bohužel všichni honimíři si to chtěli zaznamenat na své zvráceně obří telefony takže jich do vzduchu, vylétlo několik desítek a já byl tak blokovaný že kozy zaznamenané nemám. Ale viděl jsem je a byly velký. Fakt veliký a pěkný!! Při jedné písničce došlo i na šarvátku několika blbců vožralejch, který se strkali ale k ničemu většímu nedošlo. Škoda, mohlo to být hezké zpestření. Tři přidané songy měly najednou zvuk jak víno a i Řezníkovi bylo rozumět, což je jenom jasný důkaz neschopnosti pana zvukaře.
Když Sodoma Gomora definitivně zbořila Ponorku, oddělilo se zrno od plev. Plevel šel domů, zůstalo zrno. Na řadě byl totiž EJAKULUJÍCÍ KOKOS! Ale nejprve samozřejmě dlouhá příprava nástrojů a zvuku, otevření oken (hurá!!) a poslední lahodný birell. Podlaha byla ulepená jak trenky bezdomovce a když začaly Kokosy hrát, bylo čtvrt na dvě ráno. Kapele vůbec nevadilo, že hraje pro nějakých dvacet pět lidí a drtila do nás svůj hustej havajskej grindsypec. Stejně jako předešlým kapelám, tak i Kokosům pořád něco píská a vazbí. Pak ještě praskla i struna basákovi ke konci ale bylo to dobré vystoupení. Zvláštní byla situace, kdy jeden opilec převrávoral přes zábralí ke kapele. Pan zpěvák tedy předal mikrofon onomu opilci a nechal ho v tom vykoupat, ať zazpívá písničku on. Opilec se toho zhostil se zvednutou hlavou a celou písničku odmutoval, že kdo by neznal originál, řekl by si jenom co to kurva.... ale dál by to neřešil. Prostě "blití" jak by řekl hudebně nevzdělaný ignorant. Celý song pro jistotu pak dali ještě jednou znovu už v originálním znění. Zpěvák pobíhá s mikrofonem, dvakrát dokonce do vedlejší hospody, kde řve do bezdrátového mikrofonu - to asi muselo vypadat směšně, když tam přilítnul a řval cosi o ejakulátu - a celý koncert zakončil v leže na baru za nicnechápajících pohledů krásné barmanky a sympatické barmanky. Výborné!!
Jo, jinou fotku EjakuKokosu nemám.
Celkově to byla určitě vydařená akce, jen ten zvukař byl nějakej divnej. Byla tam spousta krásných děvčat, z nichž dokonce jedna se mnou prohodila pár slov a pak mi řekla ahoj a já se do ní okamžitě zamiloval. Birell byl skvěle vychlazený, lidi v pohodě, a že se tam mísilo různorodé zvěrstvo od punkáčů, přes grindery a hárdkoristy a rapery až po blackmetalistu v tričku Watain, na to sere pes. Příště snad jen víc odvětrávat a najmout rychlejšího zvukaře. Jinak ale dobrá práce!
