PAVOUČÍ TERROR 2025

Jakmile na mě na modré sociální síti vyskočí logo kapely Evil Regiment, vždycky zbystřím. Jednak proto, že za bicími funguje jeden můj známý ale hlavně je to kapela, jejíž CD se mi líbí a nikdy jsem neměl příležitost ji vidět naživo, protože na menší akce obvykle jezdím pouze v našem kraji, kde Evil Regiment obvykle nehrají. Výjimku tvoří blackmetal v severních Čechách, kam občas vyrazím. No a když jsem zjistil, že Radvančice, kde podle sociální sítě vystoupí mimojiné právě i Evil Regiment, je v mojí dojezdové vzdálenosti, rozuměj něco okolo šedesáti kilometrů, bylo rozhodnuto. No a pak se tam objevili Aggressive Tyrants, TOOH, Sorath a já byl lapen do pavoučí sítě. Na tenhle Pavoučí terror musím jet!

A když se někdy koncem června objevil program a já zjistil, že akce je naplánovaná do deseti hodin do večera skončit, výsknul jsem si radostí! Tak by to mělo být. Jednodenní akce. Pro alkoholiky postačující na nachlastání, pro budoucí důchodce ideální, že se do půlnoci dostanou do postele. Když jsem se navíc informoval, že se to koná na příjemném místě, už předem jsem pasoval akci jako podařenou. A jaký to tam teda bylo?

No! Byl jsem trochu zklamaný. Ne prostředím, o kterém bude ještě řeč. Maličko mě zaskočila výše vstupného, které bylo avizováno na šestsetšedesátšest korun českých, ale platil jsem jeden tisíc korun českých. Jako chápu, že v tom bylo pak všechno zdarma, ale mělo by to být prostě na plakátu uvedené. Já například vůbec nevěděl, že akce probíhá už od předešlého dne, kdy se chlastá a slaví. Jakože já nemám problém s tím platit vstupný, který je nastaveno, ale musím dopředu vědět kolik to bude. Vzhledem k tomu, že momentálně nemůžu požívat alkohol ze zdravotních důvodů, od žádné kapely jsem se nechystal nic kupovat, žádné CD ani oblečení, mohl jsem si s sebou klidně vzít jen 7 stovek, protože předpoklad vstupného 666Kč bych těmi sedmi stovkami pokryl. A pak tam přijedu a najednou litr. To nechceš žejo... No takže ke vstupu dostávám parádní kelímek, který poputuje našemu Pavoukovi, protože si o něj napsal a víc se hodí k němu než ke mě. Také jsem dostal instrukce: "Támle je výčep, támle je prase." Naštěstí ve výčepu byla i bezinková limonáda, nebo vinea, nevím, takže jsem si rovnou natočil. Byla chlazená a výborná. Zdravím se s Kocourem, který za pár chvil usedne na bubenickou sesličku v Evil Regiment. Potkávám kluky z !T.O.O.H! a těší mě, že mi sdělují, že moje reporty čtou a že je to baví. Díky kluci! Maličko mě znepokojuje hmyz, který od nedalekých rybníků zavítal na blackmetal ale říkal jsem si, že snad půjde na opilce a ne na mě. S úderem patnácté hodiny se na pidipodium vyšvihnou dva šviháci a zahajují konferenciérsky hudební produkci, konkrétně kapelu EVIL REGIMENT. Jak jsem psal, nikdy jsem je naživo neviděl a musím spokojeně pokývat hlavou. Pohledná zpěvačka s minimalistickým corpsepaintem má hlásek jak pěnkava s rezatým hřebíkem v krku a mým uším a očím je to velmi sympatické. Šikovný kytarista dával hudbě Evil Regiment naživo úplně jiný rozměr. Oproti CDčku to znělo jakoby víc blackmetalověji. Vzadu neúnavně bičoval Kocour svoje škopy a nejmíň nápadný byl basák, který dodával Evilímu Regimentovi bublající podtón. Nemohu jinak, než výskat nadšením, Evil Regiment se mi líbili a snad na ně ještě někdy v mém okolí narazím. Ještě zmíním zvuk, který byl špinavý, ale v pohodě. Nicméně oproti následujícím kapelám nebyl tak nahlas. Byl prostě špinavej. Stejně jako jejich hudba. V dobrém slova smyslu samozřejmě. 

Když dohráli, zašel jsem se podívat, co se to tam vlastně na tom ohni otáčelo. A ejhle, bylo to prasátko. Ten co se tam o to staral to nejenže měl moc dobře ochucené, ale hlavně se nestalo, že by nebylo nařezáno, připraveno k sežrání. Byla možnost si to nandat na tácek, pěkně s chlebem a hořčicí a snad i okurky jsem tam zahlédl, ale my drsní hoši z královehradeckého kraje to máme stejně nejradši jen tak do ruky bez chleba. Posílám pochvalu panu o prasátko se starajícímu. Na stolech jsem také zahlédl nějaké dortíky, zákusky, perník, hroznové víno, meloun... Ale tyhle věci jsem přenechal jiným.

Druhá kapela se jmenovala KOUDELNÍKŮV SYN a už při zvukové zkoušce nabízí dynamičtější a hutnější zvuk než měli Evil Regiment. Dvě kytary jsou prostě znát. Začínají hrát s osmiminutovým zpožděním a když jsem je takhle pozoroval z povzdálí, přišlo mi to jako  nějaká gardenparty. Totální kontakt fanoušků s kapelou v prostředí několika rybníků, travnatá plocha, stromy, opilí fanoušci se věčně cpou za mikrofony, což pan zpěvák trpělivě snášel. Koudelníkův Syn do nás hustil blackmetal s občasným skluzem k deathmetalu. Maličko bych ubral zpěv, protože přehlušil vše ostatní. Opilci se motají kolem, jeden s velkým mokrým flekem v rozkroku riflí. Někteří neustále padali na záda, protože už nezvládali držení rovnováhy, jeden pořád verboval ostatní a tahal je do kotle před kapelu, což bylo už celekm nepříjemný, zvlášť když se sotva držel na nohách. I přes nepohodlí kapela hraje jak o život, střídá sypačky se střednětempými skladbami, growling s blackmetalovým skřehotem, texty na protikřesťanské téma. "Víte co je nej průser na salaši? Když vám vlk vomrdá všechny ovce." O tom byla poslední píseň, která uzavřela příjemný blackdeath. Atmosféra panuje uvoněná, lidé posedávají po trávě, děti pobíhají, dospělí popíjejí...

Je třeba zmínit hezky vyzdobené pódium. Když se akce jmenuje Pavoučí Terror, nesmí samozřejmě chybět pavučiny a pavouci, dále pak velká plachta s obrácenými kříži a baphometem, pentagramy, otočený dřevěný kříž a baphometská světla, která se po setmění rozsvítila a společně s velkými obrácenými kříži červeně zářily do tmy. Velmi pěkné. Z davu zaslechnu To se ti na Obscenu nestane aby byl nalitej hlavní pořadatel... To jen potvrzuje moje slova o lásce k alkoholu, která tam čišela z každého, kdo ho požíval.

Třetí kapelou byli NOT!, kteří narozdíl od pořádajícího Pavouka mě osobně nijak zvlášť neoslovili. Jejich hudbu bych popsal jako hardcore na tři zpěvy s přesahem do jakéhosi grindu nebo powerviolence co jávim. Not! tedy nebyl můj šálek bezinkové limči. Jenže na mém názoru pranic nezáleží, ostatním se líbili a vyškemrali si přídavek, který byl věnovaný Markovi z Třebíče a pro všechny, kdo zaplatili. Takže i pro mě, neboť já platil, i když bych se tam asi lehce namíchal i bez placení. Ale takový já nejsu. 

Pokud jsem se zmínil, že Not! nebyli můj šálek čehokoliv, tak další kapela na mě působila jako zjevení troufalosti. AFTER 12TH, tak se jmenovali, byli vopruz už při zkoušce, kdy dělají zvuk na text "Tohle je jenom zkouška a japonská diskotéka." Ty vole která kapela z našeho ranku takhle zkouší? Když spustili první písničku, zježily se mi chlupy na zádech. Špatně zazpívaný, špatně zahraný bumčvacht punkrock. Kapela si je vědoma svojí exotickou situací protože prej Nevíme co tady děláme mezi tak tvrdejma kapelama. Děkujem za pozvání. Dávám tomu šanci a zjišťuju, že mi to něco připomíná. Trochu mainstream, trochu punk. Tak trochu jako punkoví Chinaski. Ježíííš 😵‍💫!! Některé písně byly tak špatně faleště zazpívané, že to rvalo uši i s kusem xichtu. Sorráč, ale tohle se mi nelíbilo vůbec. Ani kdybych měl tři promile pod čepicí bych to neocenil. Jenže jak už to bývá, můj názor je zcela bezpředmětný, neboť lidem se to líbilo hodně. Jeden fanoušek v rámci paření na pódiu málem zahučel do škopků, aby pak povalil jiného opilého fanouška a vyváleli se v trávě. A za chvíli se objevila strkanice s tvrdými řečmi. Už se perou!? Né, jen se kočkovali, ale ke rvačce nebylo daleko. Vím přesně jak by to skončilo vzhledem k podroušení střízlivosti jednoho z aktérů. Ostatně že se něco semele mi bylo jasný od prvního okamžiku, kdy jsem viděl skvadru lidí která se tam nacházela. Bylo to jen otázkou času. Naštěstí se to nějak vyřešilo a jestli se nepletu, později jsem ony dva aktéry, zcela evidentně kamarády, zahlédl v obětí. A tak by to mělo být!! Nad hlavama nám přistávají letadla na letiště co je za rybníkem, děvčata na koních projela od nedalekého lesa kolem rybníku, děcka se tu prohánějí, lidi vedou opilecké rozhovory... Pohodová atmoška.

Poté se pavoučího pódia s grácií sobě vlastní ujmou AGGRESSIVE TYRANTS a hned v první písni je basák vyrušen flaškou rumu, ze které si přihnul, ale musel přestat hrát a zpívat, což jeho kolega od druhého mikrofonu s kytarou ocenil slovy Di do prdele. Překvapil mě nebývalý zájem o Aggressive Tyrants. Ten den to byla nejtvrdší kapela, ale téměř všichni zvedli svou prdel a zašli se podívat na trojici drtící grind/HC. Spousta rukou s telefony pořizují záznam této grupy. Píseň "Ty stará píčo" byla věnována oslavencovi pořadatelovi, neboť Pavoučí Terror je oslava narozenin. "A zatímco v New Yorku mají jako bodyguardy černoši, tak my máme dvě malý holčičky. Vyhoďte pavouka" a šup holky ho nemilosrdně vypoplonkovali z pódia. Do konce setu flaška rumu zela prázdnotou, o což se postarala čtveřice mladíků pařících v první lajně. Za pomoci basáka. Tohle byl jednoznačně nejveselejší Aggressive Tyrants co jem kdy viděl.

Je třeba ocenit pány pořadatele, jak to mají zmáknutý. Pěkné kelímky, pro VIP vyvedené v černé barvě, zahlédl jsem tam i jeden svítivě žlutý, látkové pásky na ruku, pro VIP klíčenky s programem... Kdo to má v ramci tak malé akce? Další kapelou byli !T.O.O.H!. Dvojce bráchů, která to hudebně spolu táhne již pěknou řádku let. Jsem rád, že zase koncertují, zatímco jsem je v minulosti neviděl dvacet let, za necelý poslední rok a půl jsem měl možnost shlednout jejich vystoupení třikrát. A tentokrát to mělo punc vyjímečnosti, protože se hrálo bez nasamplované basy a kláves, neboť při zapojování něco vyhořelo. Tím pádem se upustilo i od zaběhnutého setlistu, takže vznikl speciální set složený ze skladeb, které se domlouvali přímo na pódiu, protože s elektronickou mašinkou měli nacvičené jiné písně. Hrálo se tedy pouze bicí + zpěv a kytara + zpěv což znělo krutopřísně syrově. A to samozřejmě nahrávalo k tomu, že výběr písní bude staršího data. A to samozřejmě nahrávalo mojí spokojenosti, protože nejvíc, pokud jsem postřehl, se hrálo z prvního dema "Vy kusy mrdacího masa", jež jsem jako středoškolák střední školou povinný sjížděl celkem často. Naprosto unikátní vysotupení! Ber nebo nech bejt!!

Moje obavy ohledně hmyzu byly liché a pokud nějaký štípavý sráči lítali, mě ušetřili. Tou dobou si uvědomuju, že jsem vychlemstal asi čtyři limonády a byl jsem si třikrát pro prasátko do ruky, a že těch 1000Kč za vstupné je adekvátní. Jak nacenit akci, kde žrádlo bylo formou švédských stolů a chlast formou švédských píp? Mohl jsem vychlastat a sežrat kolik jsem chtěl a nikdo by s tím neměl problém. Je třeba taky potřeba připočítat šikovnýho zvukaře, kapely taky asi nepřijeli uplně zadarmo žejo, možná i pronájem oné hájovny nebo co to bylo, u které se to konalo. Těžko říct, jestli bude pan pořadatel v mínusu... 

Na řadě je poslední kapela a tou byli SORATH. Nedávno jsem je shlédl v Mladé Boleslavi a mile mě tam překvapili. A nejinak tomu bylo i mezi rybníky v Radvančicích. Bubeník reagoval na prostředí "Ty pičo to je punk" a hned na to zpěvák hupsne mezi lidi a jeho místo postupně zaujmou hlasivkami tři fanoušci z první řady se svým pojetím vokálních linek. Někteří se serou muzikantům i do jejich hudebních nástrojů a kazí to jak kapele tak nám všem. Prostě punk. Sorath byli peklo! Jeli jednu sypačku za druhou, zvuk měli výborný (ze strany ale nebyl slyšet zpěv, což je zaznamenané ve videu níže), a hráli poctivých padesát minut. Všichni museli být spokojení. Já byl. Když bylo jasné, že už žádná píseň nezazní, hledám Kocoura abych se rozloučil, ale nikde ho nevidím, stejně tak kytaristu Evil Regiment, kluci z !T.O.O.H! už odjeli, takže se s nikým neloučím, sedám do auta a jedu směr rodná hrouda. Z příkopů mě kontroluje hektar srnek v podstatě po celou dobu cesty. Naštěstí žádná neměla potřebu pást se na silnici a já dorazil domů někdy po půl dvanáctý, což ale není vůbec důležitý. Důležitý je, že Pavoučí Terror byla párty, která se rozhodně povedla. A že se mi nelíbila nějaká kapela? Copak na tom záleží? Já si užil ty svoje, zmíněné v úvodu...

 

PRO FOTKY KAPEL KLIKNI SEM.

22.11.2024 KULT OHNĚ: CULT OF FIRE - BOHEMIAN SYMPHONY ORCHESTRA PRAGUE vs. 23.11. 2024 POD HLADINOU ( Necnon Mortuss / Aggressive Tyrants )

"Oh, mein Gott!!" Já byl v Prahé. A dobrovolně prosím pěkně. Samozřejmě za normálních okolností bych se tomuto místu plného neřesti a debilních politiků vyhnul velkým obloukem. Lidi jak já se těším až půjde pan premiér Fiala se svými souzmrdníky do prdele a já zase budu mít Prahu rád. No i když to je silný slovo, ale přestane mě srát na 110%. Každopádně naposledy jsem byl v Praze na koncertě Helloween před více jak dvěma léty. Od té doby nepřijela žádná kapela, která by mě do těchto končin nalákala. A to jsem tam dřív jezdil i na malé bezvýznamné koncerty, jak je možno se tu na blogu dočíst. Jenže věc se má tak, že když jsem se letos po letech podíval na jeden den na festival Brutal Assault a tam shlédl naprosto odzbrojující vystoupení české kapely Cult Of Fire, pro ten den Kult Ohně, kdy se na pódiu hrálo s pražským symfonickým orchestrem, tak jsem z toho byl tak okouzlen, že po krátké dohodě s Amorfisem jsem zakoupil vstupenky i na druhé, a jak hlásal pořadatel, i poslední vystoupení tohoto druhu této kapely. Pro velký zájem byl dodatečně přidán ještě odpolední koncert. Amorfis nakazil ještě i Medvěda, já s sebou vzal dceru a mohli jsme vyrazit do té naší stověžaté matičky.

Když jsme odjížděli z našeho rodného východočeského kraje, poletoval snížek, ale silnice byly sjízdné. Na dálnici samozřejmě debilní kamijóni předjíždějící své kamarády v kamijónech na deseti kilometrech, zatímco předjížděný kamion jede v pravém pruhu svých 120km/h, je předjížděný kamionem, který blokuje levý pruh rychlostí 121km/h. V plánu bylo zaparkovat v garážích na kraji Prahy na Černém mostě a i za těch párset metrů po Praze jsme potkali několik idiotů s pražskou poznávací značkou, kteří se cítili být těmi pravými "machy" , přeloženo do vidláčtiny, rozuměj uplně normálními "buzeranty" . Z parkoviště jsme přeběhli přes nadchod zakoupiti jízdenky na metro. Fííha, třicet korun za půl hodiny, krát dvě (byl jsem s dcerou), krát dvě (ještě zpáteční) a najednou jsem za metro vysolil 120Kč. Ale zase víš jak. My tady na vesnici nemáme ani blbou šalinu, natož metro, takže štěstí se v mém těle nakumulovalo dostatek a vybouchlo po nástupu do vagonu dopravního podniku hlavního města Prahy jako mrtvá kráva tejden na sluníčku. Vole štěstí jak když hodíš toulavýmu psovi voschlou kost!! Já jel  metrem!! Dcera okomenovala svoje štěstí slovy: "Ty lidi sou tady fakt divný." Já ji jen doplním, že v metru, i když to bylo relativně čisté, bylo cítit na dotek všeljakou ulepenou šlemotou, vzduch uvnitř vozu jako pod zkaženým zubem a navíc mi přišlo, že sedačky byly cítit vyšším počtem nemytých těl. Možná by to chtělo pravidelně desinfikovat když už v létě planeta hořela a byla ta vedra. Lidi se prostě potěji a smrději a když se takové mastné vlasy několika lidí opřou o sedačku, co z toho  na konci letní sezony asi může vzniknout žejo. Možná je to jen můj pitomej pocit čistotného člověka, ale mě to tam prostě smrdělo. Ale stejně štěstí vole, vidlák v metru! A rovnou deset stanic!! Huráá!! To mi už nikdo nesebere... Na zastávce Náměstí republiky jsme vystoupili, popošli pár kroků a byli jsme u divadla. Po chvilce se z davu lidí vynořil i SODík a zavelel, že se půjde na hlavní nádraží na pívo. Ze dvou důvodů. Radegast tam mají za 55Kč a protože v Národním domě nebo jak se to jmenovalo, luxusní restauraci u divadla, na nás nebyl nikdo zvědavý. Z padesátipěti korun českých za Radegast se vyklubalo 65, neboť SODík popletl obsah sklenic. Za padesát pět byla třetinka a tu pijí pouze děti a divní lidé. Dáváme tedy pivka, dcera kapučíno za kilo a Medvěd jako řidič grepomelového birella. Poté nastala pro okolní svět srážka s meteoritem díky naší krátké dráždivé konverzaci:

Medvěd: "Ptáku, za kolik maji dvanáctku Radegast v tý hospodě jak chodíš." 

Já: "No teď zdražovali, takže je za 44Kč."

Několik hlav čumících do půllitrů kolem, se zvedlo a dívalo mým směrem.

Já: "No a v Žiželicích dávám za dvanáctku Radegastu 38Kč."

V tu chvíli všichni městští pivaři chlastající kolem vyzvraceli žlučové kameny do svých nedopitých piv a nasraně opustili lokál.... Dceruška si skočila na Václavák do Mekáče pro nějaké housky, my dali ještě po jednom žejdlíku a pak si skočili na WC za dvacku a vyrazili jsme k divadlu, kde se ve foajé sešla slušná hromada těl. Aby taky ne, když bylo vyprodáno a na programu byla exkluzivita sama.

Na šatnu kašleme, neboť nikdo nemá zájem po představení čekat hodinu ve frontě, než se dostane ke svým svrškům. Když se otevřou schody a my můžeme jít usadit naše tučné prdele do sedaček, zjišťujeme, že naše řada je první nad zvukařem, uprostřed sálu, tedy vlastně královská místa. Dobře jsem to koupil. Později se dočtete, že královská místa měli nakonec jen Medvěd, SODík a Amorfis. Na pořadu večera byl jistý mladík, kterému na matrice napsali do rodného listu jméno Vojtěch Libich Klavírista. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšel, stejně jako o devadesátidevíti procentech ostatních klavíristů. V divadelním sále se to plnilo jen velmi pomalu, ale většina lidí se nahrnula včas, aby si mohla poslechnout tři skladby zahrané na malý bílý elektrický klavír šikovnými pazourami Vojtěchovými. Uznale kývu hlavou při poslechu složitých melodií, které se linou z reproduktorů. Tohle se člověk nenaučí za dva dny. Na tohle musí mít člověk talent a pilně cvičit, což ovšem nedocenila skupinka kreténů, kteří se hlasitě smáli a jinak projevovali přímo při klavírních etudách. Prostě debilové. To i my vidláci zasraný máme vychování a respekt k umělcům!! Takový respekt, že mám jen jednu fakt hodně nepovedenou fotku...

Smekám před klavírním umem předkožku, ale ruce na koule pražských gayů: My přijeli na KULT OHNĚ. Ten byl v plánu hned jak se dotleská Vojtěchovi Libichovi za jeho parádní klavírní přednes. Většina lidí se okamžitě po jeho vystoupení vytratila nevím kam. Možná na pivo, možná uspokojit prostatu. Každopádně se vraceli na svá místa až v době, kdy už začalo očekávané představení pražského symfonického orchestru a kapely Cult Of Fire. 

Ještě než se pustíme do neodborného krátkého rozboru následující hodiny, dlužím vysvětlení, proč já a moje dcera jsme neměli takzvaná královská místa. Tak třeba, že protože hned vedle mě se usadil distingovaný okvádrovaný pán, který mohl mít bratru dobrých dvěstěčtyřicet kilogramů. Ale musím uznat, že si byl patrně vědom své rozměrné postavy, protože mě absolutně v ničem neomezoval, co se týká prostoru. Ruce měl založené na velkém břichu a nohy se snažil držet u sebe, aby nezasahoval do mého prostoru. O to samé jsem se snažil i já. Nicméně ta polská zvěř co si sedla přede mě a před dceru, by zasloužila vykastrovat!! Né, dělám si prdel... Ale! Před dceru si sedl nějaký plešoun, který si následující hodinku a půl užíval jako kdyby byl na koncertě. Neposedně sebou házel do rytmu tu hlavou, tu trupem, a já ho naprosto chápu. Hudba která se k nám linula z jevištních reprobeden je krutě návyková. Ovšem ten vlasatý mládenec, který hrcl celou svojí vychrtlou vahou do sedačky předemnou, která se opěradlem okamžitě posunula o nějakých deset čísel do míst, kde ještě před chvílí spokojeně odpočívala moje kolena, to vážně přesral. Nehledě na to, že i on se zařadil do zástupu těch, které Smetanova hudba nenechala chladným, takže při každém jeho pařícím pohybu dostala moje kolena na prdel. A když zrovna nepařil, tak se v nepohodlné sedačce neustále přeusazoval a každý jeho pohyb znamenal kontakt nechutné, zatuchlé, stejně jako v metru zapáchající sedačky, s mými bolavými koleny. V pětiminutové pauze mezi Vojtěchem Libichem a Kultem Ohně jsem o svém problému naschvál nahlas povyprávěl vedle sedící dceři, že Ten debil co se přisral přede mě mi oddělá kolena jestli se bude pořád vrtět. Ten debil co se přisral předemě se několikrát na mě otočil a zkoumal mě pohledem a pak něco polsky povídal vedle sedícímu plešounovi. Možná to bylo něco v tomto smyslu: "Hej, Jacek, Kretyn za mną przeklina, że ​​nie ma dość miejsca. Za chwilę pokażę mu, jak mało jest tam miejsca. Taki wieśniak nie będzie mi mówił, jak mam siedzieć w teatrze."  Né hele, dělám si prdel. Kluci si jakože fakt užívali muziku, a byli pohybově nadanější než ostatní a měl jsem kolena na sračku, respektive měl bych, kdybych si pravou nohu nezkroutil doleva a levou nešoupnul našikmo do míst kam patří pravá. Takhle se to celkem dalo... 

A nyní přichází na řadu konečně to očekávané, a já pevně doufám, že POSLEDNÍ vystoupení Kult Ohně tohoto druhu. Celkem vysokou cenu, 990Kč, jsem byl ochoten obětovat také z důvodu, že se jednalo o exkluzivní koncert, který se už nebude nikdy opakovat. Kdyby se teď měla přidávat ještě další vystoupení z komerčního hlediska, byl bych nepříjemně rozladěn. Dalším důvodem proč jsem se rozhodl jet na tenhle výlet (kromě obsahu samotného) bylo, že se dal očekávat vymazlený, k dokonalosti dotažený zvuk, který prý na Brutal Assaultu stál za hovno, jak jsme se mohli dočíst. Poznámka pod čarou - tam kde jsem na Brutal Assaultu stál při Kultu Ohně já, byl zvuk jak víno - konec poznámky pod čarou. A jak to dopadlo? No co vám mám povídat. Nevim jestli to byl záměr po stížnostech, že na festivalu všechno přehlušily kopáky (nepřehlušily) ale právě bicí dostaly v divadelním představení krutě na prdel. Při první písni v podstatě nebyly slyšet. Asi si toho byl vědom i sympatický zvukař, který byl na dosah Medvědovy ruky a našich nechápajících pohledů, a tak postupně bicí vytahoval ze dna sraček až na jakous takous, úplně tu nejminimálnější přijatelnou úroveň. Nevím jestli to slyšeli i ostatní tak jako já, ale já bych řekl, že ani kytary nedostaly tolik prostoru jako na prvním vystoupení na Brutal Assaultu. Zkrátka a jednoduše všemu dominovaly smyčce orchestru. Kdybych měl shrnout zvuk celého smetaního setu, byla by to tato slova: "Zatímco na Brutal Assaultu to bylo o kapele, tady to bylo o orchestru." A o světlech, které byly řekl bych zbytečně předimenzované, a svojí aktivitou potlačovaly promítanou projekci za bubeníkem.

Nevím jestli ten nedokonalý zvuk byl ve všeobecném názoru, mě to přišlo docela líto. Snad až si to koupím na vinylu, a já věřím že se to na vinyl dostane, bude ten zvuk nějak dodělanej ve studiu, aby to neznělo tak plaše. Hodinka se Smetanou v ohni utekla jak voda ve Vltavě. Zaznělo to samé co v srpnu na festivalu. Některé skladby byly dechberoucí (hlavně ty známé melodie, které nosí v hlavě úplně každý, protože je někde už slyšel třeba v reklamě a vryla se mu do palice), některé písně byly trošku chaotické a místy obyčejné, ale takových okamžiků nebylo mnoho. Při dvou nebo třech skladbách z podlahy před kapelou tryskaly ohně (fanouškům v prvních řadách muselo být pořádně horko). 

Když asi ve třech čtvrtinách celého koncertu zazněly smyčce a známou melodií uváděly největší Smetanův hit, Vltava, všichni v sále byly jako na trní. Tohle je prostě monstrózní dílo geniálního skladatele. Tahle písnička by byla skvělá snad v jakémkoliv hudebním stylu. Dovedu si ji představit v hiphopu, ambientu, popu... prostě ve všem. Skvost mezi skvosty! Poslední písní, která zazněla, byla autorská kapelní píseň Váh, to aby aj naši bratia z toho Smetany slízli trošku smetany. A taky že slízli. Po nekonečném aplausu ve stoje a všeobecném jásotu a nadšení z představení, se pomaličku suneme směr ulička k východu a o řadu sedadel nad námi sedí opřená hlavou o opěradlo sedačky v naší řadě nějaká dívka a nehybně se nehýbe. Patrně to byla právě ta z našich bratrů (panečku to je výraz - BYLA TO TA Z NAŠICH BRATRŮ - woke aktivisti LGBTQ+ ze mě musí mít orgasmus), která si slízla více smetany než musela, neboť vedle stojící chalan ji utěšoval "...však hééj, to sa möže stať každému..." . No nevím zežrat se jak pračka ponožku v divadle, na to musíš mít národní hrdost získanou ze skautského oddílu Vysoké Tatry. Nejprve jsem si myslel, že tam normálně blije a říkal jsem si Ty vole co je normálního na tom přijet se pětset kilometrů vyblejt do Prahy do divadla, ale nikde jsem neviděl žádný zvratkový potůček, takže dívka asi jen trochu přebrala. A to se vyplatí!! 

Když se dostaneme na čerstvý vzduch, SODík nám oznamuje, že za jedenáct minut mu jede vlak, tak mu dávám velkou pusu a hned jak odbíhá, mávám mu na rozloučenou zmuchlaným kapesníkem. Posádka našeho automobilu se ztrácí v davu a jde na metro. Jednak proto, že potřebujeme chcát a v divadle bychom se spíš dřív pochcali, než že bychom se dočkali volného WC a druhak taky proč dále setrvávat v tomto městě když nemusíme, žejo. No bohužel demence dementů si vybrala svoji dementní chvilku, to když WC v metru nekompromisně uzavřelo své odtokové kanálky ve 21 hodin. Ve chvíli, kdy má člověk opravdu plný močák si prostě jen řekne Čuráci debilní... Vychcali jsme se tedy až v garážovém parkovišti na Černém mostě, kde byla WC otevřená, čistá, zdarma. Tak jak by to mělo být. Další pražská demence (lidi nemějte mi to za zlé, já vás mám fakt všechny rád a to co tu píšu nesmíte brát vážně) na výjezdu z Prahy směr dálnice na Hradec Králové. Tohle značení při opravě komunikace musel vymýšlet nějaký inženýr a schvalovat Pražák. Jiní debilové by to takhle bravurně debilně nezvládli. Cestou si vypravujeme své dojmy. Já bych to shrnul slovy: Divadelní Kult Ohně byl oproti tomu festivalovému díky zvuku poloviční, ale i tak to byl jedinečný zážitek, kterému, kdyby se nezatáhla opona, vestoje plácáme dlaněmi o sebe ještě teď... Na konec přidávám hodnocení mé dcery, která poslouchá takový ty sračky co frčeji mezi sedumnáctiletejma... "Bylo to zajímavý propojení metalu a orchestru. Pro člověka, kterej nemá o metalu ani ponětí jako já, to bylo pěkný."

   

Pan režisér mého třetího listopadového víkendu mi narežíroval ještě jeden koncert na nepracovní dny, a tím byl, jak briskně prozrazuje titulek dnešního reportu, ponorková akce POD HLADINOU.

No to to trvalo. KONEČNĚ zase někdo v perníkový díře uspořádal koncert, kde není zastoupení jen jednoho hudebního stylu. Však všude kolem je deathmetalu plná prdel a přitom je to tak jednoduchý. Přizvat k deathu 2 žánrově odlišné kapely. I když původně to tak být nemělo, neboť měli vystoupit deathmetaloví Let Them Burn, kteří ale onemocněli. Na plakátu k této akci tedy deathmetalové pořadatele doplnil perverzní grindcore Aggressive Tyrants a "náhradníci" něžněpohlavní doomblackmetaloví Tisíc Let Od Ráje. Tam jsem samozřejmě nemohl chybět. Dokonce i turnaj v šipkách jsem kvůli této akci oželel. Beztak bych házel piču jako vždy. Sice se v Hradci Králové ve stejný čas konala sešlost s kapelami Prolapsed, Bestial Therapy, Belly Error a Milligan, ale mě pardubická akce přišla zajímavější, takže jsem nějak kolem dvacáté hodiny sedl do automobilu a vyrazil do města perníku s beďarovou polevou. Začít se mělo zhruba ve 21 hodin a proto jsem ve 20 hodin zaflokoval své zimní pneu před Medvědovou haciendou s meruňkovou fasádou, kde na mě už čekal na okraji silnice jako šlapka na E55 a mohli jsme vyrazit vstříc pardubickému dobrodružství. Cestou jsem prorokoval, že tam bude tak dvacet lidí. Jééééj, kdybyste jen věděli jak moc jsem se mýlil. V Pardubicích za dobu, co jsem tam nebyl, vyrostl nový kruhový objezd a všude kolem se mohutně buduje. Úplně to změnilo výraz města a i když jsem v oněch místech nikdy nebloudil, protože tam prostě byla hlavní silnice, kterou se přijíždělo směr centrum, díky tomu okruhu, který vznikl a do budoucna bude sloužit jestli jsem to správně pochopil jako výpadovka do nové nákupní zóny a na dálnici, jsem úplně ztratil orientaci. Naštěstí vedle mě seděl Medvěd brtník a ten, ač také trochu zmaten, zavelel: "Tady vyjeď!" (upřímně, ono to ani jinam nešlo). Uposlechl jsem ho a najednou bylo zase všechno v pořádku, zase ty starý dobrý Pardubice. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom svědčilo i plné parkoviště před klubem, kdy jsem hned na začátku vychytal poslední volné místečko. Jak jsem psal, mýlil jsem se v počtu odhadovaných návštěvníků a o tom, že bylo plné parkoviště, vůbec nesvědčil počet lidí pohybujících se v hospodě a přidruženém klubu Ponorka. Moji milí, v objektu se totiž pohyboval výčepní, dvě kapely, 8 fanoušků a 4 lidi, které akce dle jejich vizáže vůbec nezajímala a v klidu si popíjeli pivko v hospodě. A ano, nepřepsal jsem se když jsem napsal, že se tam pohybovaly dvě kapely. Hned jak jsme se s pivem lomeno Birellem usadili (nebylo jednoduché si ze všech těch volných míst vybrat to správné) zkoušející kapela Necnon Mortuss nám ústy svého zpěváka prozradila, že kapela Tisíc Let Od Ráje nevystoupí, neboť někteří její členové onemocněli, což jim zavolali den před koncertem a pořádající Necnon Mortuss už nestačili najít náhradu. Inu co se dá dělat... Nic. Tisíc Let Od Ráje jsem ještě nikdy neviděl, takže za mě je to určitě škoda že nepřijeli. Co naplat, musíme se spokojit se dvouma nabušenejma bandama. Chvíli před devátou hodinou si nás všech vosum nebo deset návštěvníků obešel výběrčí vstupného, kterému platíme 200Kč a za odměnu dostáváme čtvrtinkový kelímek a parádní nášivku Necnon Mortuss, která funguje jako vrácenka, neboť na pásky na ruku se jaksi pozapomnělo. 

I když na co vrácenku, když si nás museji všechny pamatovat, když jsme se dostavili v tak nehojném počtu. Zajímalo by mě, jestli se na to Pardubičáci vysrali, protože jim někdo dal echo, že budou jen dvě kapely, nebo že Aggressive Tyrants a Necnon Mortuss nejsou dost velkými lákadly, nebo že se prostě jen chtěli doma u lahváče a pizzy z rozvozu dívat na dementní Clash Of The Stars, nebo lidi odradil pozdější začátek akce, nedovedu odhadnout. Každopádně fakt, že nás tam nakonec bylo 12, prostě zamrzí a mám neblahé tušení že si to Necnon Mortuss příště rozmyslí v Ponorce něco pořádat. V devět večer tedy začíná deathmetalová jízda v podání NECNON MORTUSS. Medvědovi jsem v autě říkal, že tohle se mu bude líbit. A líbilo. I mě. Po zvukové stránce nebylo co vytknout. Po hudební stránce také ne, a to jak všichni vědí, nepatřím mezi milovníky deathmetalu. Kapela celý klub pěkně prokouřila množstvím kouře z kouřovodů, červené efekty byly efektní, světla pěkná. Kurva co víc chtít?? Většina, ne-li všechny písně, pojednávaly o druhé světové válce. Tohle téma je rozbuškou pro levičáky. Jakmile někdo řekne Hitler, Heidrich, nebo něco podobnýho, hned se objeví několik veganských aktivistů a začnou poučovat o tom, že být nácek není správné. Žádný vegan aktivista se naštěstí neobjevil. Asi měli něco lepšího na práci. Necnon Mortuss, ač mají v názvu SS, což by některým kreténům mohlo také evokovat náckovství, samozřejmě žádnými těmihle nejsou. Necnon Mortuss hráli poctivý hutný deathmetal, který se dle "nadšeného aplausu" pár lidí musel líbit celému osazenstvu parketu, kdy každý měl svoji dlaždici a další 4 kolem. Vždycky je mi těch kapel strašně líto když nepřijdou lidi. Neznám finanční podmínky, za kterých se dá pořádat takový koncert v takovém klubu, ale ty dva tisíce vybrané na vstupném to nemohly zalepit. Škoda.

         

S Medvědem si kupujeme poslední CDčka Aggressive Tyrants a já ještě tričko, jdu si pro druhého Birella, Medvěd asi pro devátý pivo a čekáme na headlinera. AGGRESSIVE TYRANTS poslouchám už krutě dlouho. Poprvé jsem je zaregistroval už na střední škole s kazetovým demo počinem "A miminko je na světě". Nikdy nezapomenu na mastné kníraté držky spolužaček, když jsem jim pouštěl co poslouchám. Hele chtěly to vědět samy. Já jim nic nevtíral. Zajímalo je, proč mám na sobě furt jen černé oblečení a jeden kus toho oblečení je zrovna to, co je (Cannibal Corpse a jejich Butchered At Birth). S tímto kouskem šatníku mám i historku, také ze střední, kdy mě paní profesorka Hrdličková, každým coulem elegantní dáma, která dnes už asi hnije dva metry pod zemí, protože jsem ji už dlouho nepotkal, mě chtěla vyzkoušet v hodině literatury. Naběhnul jsem si to k tabuli, ona se na mě znechuceně podívá a praví: "Dane, prosím Vás, sundejte si tu mikinu. Nechci se na to dívat." Inu, co jsem měl dělat, chtěla to, dostala to. Mikina šla dolů a na mém těle se objevilo tričko s tímtéž motivem. Tenkrát, jindy absolutně vážná paní profesorka, se usmála a poslala mě smrdět zpátky do lavice. Bez zkoušení. Ale to jsem odbočil. Jen jsem chtěl dát světu najevo, že Aggressive Tyrants znám už prostě dlouho. Sedáme si k jinému stolu, protože tam kde jsme seděli prvně, se pohyboval opilý vagabund nebezpečně naklánějící se s půllitrem piva a opravdu by vyznělo dost blbě, kdybych tu psal že se mi podařilo z koncertu kde bylo 12 lidí odjet domů politý pivem. A taky ty židle, které tam byly, jaksi nebyly zkonstruovány na lidi s normální postavou, rozuměj na sto a víc kilové muskulatury. První židle se tam pode mnou ve svých plechových nožkách rozjela. Na druhou jsem sedal s velkým respektem a radši se vůbec nehýbal. Kterej pražskej inženýr tohle vymejšlí... No nic, čekáme na Aggressive Tyrants a já Medvědovi pokládám řečnickou otázku: "Jaký to je pro kapelu, která je na scéně přes 30 roků asi pocit, stavět bicí a zvučit, a přitom vědět, že budou hrát pro dvanáct lidí?" Aggressive Tyrants jsou ale profíci, nebo to třeba pro ně byla nová zkušenost a vyzkoušet se má všechno (však o tom hlavně jsou jejich písně hehe), nebo vyhráli na sportku a nic je nerozházelo, protože na sobě absolutně nedali znát rozčarování z nastalé situace. 

Ke koncertu přistupovali jako vždy precizně, hráli docela dlouhý set ALE HLAVNĚ!! - snad poprvé měli fakt parádní zvuk! Děkujeme pane zvukař! Kytarista a zpěvák v jedné osobě se nám svěřil, že je nachlazený, ale vůbec to nebylo poznat na jeho výkonu, který byl stejně jako basistův zpěv excelentní. Takhle s přehledem hrát jsem kapelu ještě neviděl a kdyby si mezi písněmi kytarák nechrchlal a nesmrkal pod masku, tak bych vůbec nepoznal že má nejhorší chlapskou nemoc na světě, rýmičku. Chlape, klobouk dolů. Pozadu nezůstal ani vzadu pan bubeník, který s takovým přehledem mlátil paličkama o blány a činely, až jsem si řikal, že on zraje jak víno. A v jedný písničce, kapela promine, ale název neznám, je taková pěkná bicí vyhrávka, a s takovou lehkostí, s jakou to zahrál, bylo vidět že ho to baví hrát. Jo, anebo jsou to zasraní pozéři všichni a přetvařovali se. Ovšem to, že jsou to pozéři, je asi tak stejně možné, jako že já dnes vyhraju první ve sportce. (pokud ano, Aggressive Tyrants věnuju každému členovi po jednom milionu korun, ale pod podmínkou, že všechny své písně vydají na krásných barevných vinylech. Zamrzí už teď vědět, že se to nestane díky mému gamblerskému štěstí, které na mě za posledních 25 let co sázím, ještě nesedlo.) Aggressive Tyrants zahráli to co bylo potřeba zahrát. Nové písničky, staré písničky, dva covery, KOKOtí píčovinu, mezi písněmi probíhaly veselé hlášky na téma sexuálních úchylek a podobných libůstek. Já nemohu hodnotit jinak než kladně. A budu dokonce ještě smělejší: Toto byl můj nejlepší Aggressive Tyrants co jsem viděl. Ano, přesně tak. A přeju všem, kteří tam nebyli, že to neviděli a neslyšeli. Hned jak Agresivní Tyrani dohráli, odcházíme s Medvěděm pryč z klubu. Nejsem moc na pokoncertní dvoření s kapelama, protože za klávesnicí, to jsem machr, ale když mám s někým vést rozhovor, tak jsem maličkej jak růžová veverka. ...Bože to jsou zase kydy co tu píšu... 😀 

To nejdůležitější v tomto videu je řečeno někdy v čase 09:33

         

Ty vole, pěkně nás sledujou... Zmínil jsem tu při psaní demo "A miminko je na světě" a teď než se nahraje video, tak kouknu na Seznam a tam zpráva týkající se Otýlie Vranské. Otázka za bludišťáka: 

"Na kterém demu Aggressive Tyrants se nachází píseň s názvem "Otýlie Vranská?" 

• A: A miminko je na světě
• B: A miminko je na světě
• C: A miminko je na světě  

Své odpovědi můžete posílat na korespondenčních lístcích na známou adresu Jindřišská 16, Praha 1, 111 50, ale bude to mít stejný efekt jako vysvětlovat panu premiérovi Fialovi, že je kokot.

3.12. 2022 SODOMA GOMORA / AGGRESSIVE TYRANTS / STREET MACHINE / EJAKULUJÍCÍ KOKOS

 

Moji koncertovou pouť roku 2022 jsem zakončil v pardubické Ponorce. Musel jsem si vzít na neděli dovolenou, protože jak víme, koncerty v Ponorce se dokážou díky dlouhým pauzám na zvučení protáhnout do ranních hodin a mě zrovna vyšel pracovní víkend. Vstávat před pátou hodinou ráno, dvě hodiny po tom co přijedete z koncertu na který jedete po dvanáctihodinové směně ve fabrice...na to už nemám. Takže jsem obětoval předposlední den dovolené abych se mohl zúčastnit této zajímavé sestavy.  Nová deska Sodomy Gomory je totiž dost dobrá, Ejakulující Kokos jsem viděl jen jednou a Aggressive Tyrants můžu stále. Do soupisky přibyli jako poslední Street Machine, kteříšto byli moji "poprvé". Pro ty, kteří si vstupenku nezajistili v předprodeji, u vstupu zjistili nemilou věc, a sice, že na místě je vstupné dražší o sto korun českých. To jsem já ale nemusel řešit, neboť mě hřála v telefonu SMSka s kódem od SMSticket, který když kontrolovala dvě malá potetovaná děvčata u malého nepotetovaného stolečku, mohla si rodidla odtrhnout z mého krásného malého telefonu. Ještě stále v této zaostalé zemi je spousta lidí, kteří si myslí, že sedmipalcová hovada, kterým říkají telefon, preferuje každý. Děvčatům prozradím jak se můj mini smartphone jmenuje a jdu dál do klubu, který je zaplněný až po čárku. Pozdravím se s kámošem a chvíli kecáme s rozcvičující se kapelou Aggressive Tyrants, která i když celou akci otvírala, nemohla si stěžovat na nedostatek hlav v obecenstvu. Spousta lidí samozřejmě přišla na Sodomu Gomoru, ale když už tam byli, tak se přišli podívat i na Aggressive Tyrants. Většinou Tyrani hrajou jako poslední a jen pro pár lidí. Tentokrát si užívali pěkně zaplněný sál. Co jsme si ale neužívali my, byl zvuk. Ale o tom později. Na facebooku se psalo, že akce začíná v devatenáct hodin. Pro jistotu jsem se informoval, protože vím jak to v Ponorce chodí, v kolik bude zahájena produkce a bylo mi odpovězeno, že hrát se začne ve dvacet hodin. Nakonec se začalo přesně ve dvacet hodin a patnáct minut podle lajnapu, který visel na sloupu. Nevídané!!

Aggressive Tyrants zahráli svůj klasický set plný hitů. Za účelem pořízení nějakých obrázků jsem se přemístil do přední pozice, kde byl zvuk celkem v pohodě. Ovšem po chvíli jsem se postavil tam, kde by zvuk měl být ťip ťop a ty vole zklamání. Jak jsem byl zvyklý, že v Ponorce je zvuk většinou v pořádku, tak jsem byl zklamán, protože kytara se mi zdála strašně utopená, stejně tak zpěv kytaristy. Všechno ostatní bylo cajk. Také jsem si všiml, nějakého pokusu o zakouření scény. Jednou. A jestli jsem dobře koukal, tak to bylo naposledy ten večer. Asi došel kouř... Jako přídavek nám chlapci naservírovali dva covery. První byl od kapely Našrot a druhý od Napalm Death. Bylo to dobré vystoupení a i lidi to bavilo dle reakce. A pokud jsem se zmiňoval o tom, že se začalo načas, tak tady se musí udělat jenda velká tlustá čára, protože od teď to šlo už všechno do prdele. Tradiční zbytečně dlouhé pauzy mezi kapelama totiž nechyběly ani tento večer. To je kurva nemoc Ponorky tohleto! Proč na festivalu Obscene Extreme jde všechno zvládnout za deset minut, a tady se musí jebat se zvukem hodinu? Do piče však někteří musí druhý den do práce. Já teda ne, protože raz dva tři dovolená, ale tohle je prostě na hovno. 

 

V klubu začalo být kurevsky vedro. Splachuju ho lahodným Birellem za čtyřicet Ká a čekám na kapelu STREET MACHINE, kterou jsem ještě nikdy neviděl, neslyšel. Ta začala zvučit své nástroje v době, kdy už měli patnáct minut hrát... Na sál se nahrnula hromada HC fanoušků, povětšinou větších rozměrů, ať už do výšky nebo do šířky. Byli prostě velcí, tlustí, upocení, bezohledně odstrkávali každého v cestě aby se dostali víc dopředu. Jeden tam vlítnul do kotle jenom aby vyhodil kelímek s pivem do vzduchu. V klubu vedro jako kráva a ty vole oni v kulichách, kapucách, kšiltech, mikinách, bundách skáčou jak kamzíci aby utvořili prvotřídní kotel. Jinej kotel než který znám grindových akcí. Byl to pravý hrozící hárdkorový skákací kotel!! K muzice, kterou Street Machine hráli to sedlo jako hrnec na prdel. Dobrý ty vole!! Když pak kapela oznámila, že si dají feat. se Sodomou Gomorou, odevšad se najednou vynořila samá krásná děvčata, hlavně ta v tom bílým triku ZNK, co přišla s tím divným něčím co bylo něco mezi holkou a klukem (fakt jsem to nedokázal identifikovat). Vypadala jak panenka a voněla jak čerstvě nastrouhaný kokos. Myslím ta v tom triku ZNK. Později se při setu další kapely objevila i na pódiu a úplně později jsem ji zahlédl vycházet z backstage... Při zmiňovaném songu se Sodomou, rozuměj s Řezníkem a DeSadem zažila Ponorka ten večer první peklo. Jak se ti dva čuráci přidali ke Street Machine, všichni začali pařit a musím se přiznat, bylo to fakt skvělé. Všichni se smažili v tom hnusným vydýchaným vedru, bylo tam jak v želví kundě, HC, rap, metal, buchty, drsní fanoušci, krásná barmanka,... Výborné!! 

 

Po skončení hárdkoru opět hodina pauza. A ten zvukař, to hovado, který ani právě skončivší Street Machine nevyladil ideálně, tam klidně flegmaticky smotává kabely jak zpomalenej film a je mu uplně u prdele, že už je víc jak hodina skluz. A protože jak na facebooku tak i na sloupech a před klubem na ceduli se hlásalo, že Sodoma Gomora vystoupí ve 22:30 hodin, tak od té doby se do klubu nahrnulo snad ještě jednou tolik lidí. Nebylo k hnutí. Hodinu jsme tam přešlapovali, někteří po svých nohách, někteří po cizích. Kámoš mi říkal, že bude těhotnej, ale neví s kým, a do toho tam z backstage začali odnášet a odvážet přes dav lidí zařízení předchozích kapel. Vedro graduje. Snad abysme zvukaře a dva ocasy ze Sodomy nevypískali, začal DJ točit gramec a zatímco zvukař chodí sem a tam zmatenej jak lesní včela, točil DJ Beastie Boys, Motley Crue a různé rapy a mixoval je, rozuměj kurvil. Všichni jsme se ale dočkali a před dýdžeje vtrhnul omaskovaný Martin Pohl alias Řezník alias sodomagor společně s alias DeSádem, nevim jak se ten šulin jmenuje, a začalo se songem z nové desky, která je dle mého názoru velmi vydařená. Ale co mi to tu nesedí sakra? Jo už vím. Je to zvuk... Ty vole jak může zvukař dojebat i zvuk kterej není naživo? Dojebal ho konkrétně tím, že byl potichu. A taky že Řezníkův mikrofon byl potichu. Jestli to bylo tou jeho uslintanou maskou, nebo prostě jen zvukař nenašel správnej knoflik, kterým by pootočil doprava, nedovedu odhadnout. Každopádně Řezníkovi nebylo rozumět a byl o dost potiššeji než DeSád, který byl slyšet excelentně. Nikomu to ale nevadilo, protože většina lidí byla pod obraz boží. Při písničce o silném kuřákovi doporučila kapela, aby si všichni zapálili, takže se v klubu zase po čase kouřilo. Nutno podotknout, že aby se vyhovělo liteře zákona, stejným způsobem kapela doporučila po písničce, aby si v klidu cigaretu dokouřili, ale další, aby si již nezapalovali. To je rozumné. Krásná scéna se mi naskytla, kdy jeden z fandosodomagorů si nesl tři kelímky s pivem, pěkně nad hlavou, aby náhodou někoho nepolil. Někdo do něj v rámci paření strčil a týpek má polovinu obsahu kelímků na hlavě. Pivo mu teče po jeho řídké kadeři za triko. Ale vzal to jako fakt, na nikoho se nezlobil a pokračoval zmáčenej dál do davu. Sodoma Gomora zahrála písničky, které jsem většinu z nich znal, a to jsem slyšel jen dvě alba. Takže pro mě dobrý. Set ukončili celkem brzy, že by snad pro zdravotní indispozici DeSáda? V jedné písničce, jak je slyšno a vidno v přiloženém videu se nám po zapomenutém textu svěřil, že chtěl celou akci odpískat ještě ve středu, neboť byl nemocný, ale nyní je už zdravý a text zapomněl z jednoho prostého důvodu. Po dlouhý době si dal jedno pivo... Ovšem to nebyl ten důvod proč po čtyřiceti minutách jakoby končili. Chtěli samozřejmě abychom si je vyvolali zpět a na oplátku, že nám zahrají tři písničky, chtěli oni vidět dvě kozy. Ano, výhodná nabídka jak od Horsta Fuchse. Tři songy za dvě kozy. A to se vyplatí!! Na pódium se vyšvihla jedna dívka, která se ale neměla k tomu aby nám ukázala cecíky, tak se musela poroučet. Ovšem druhá dívka, krev a hodně mlíka, tak ta už nám svoje kozy ukázala. Bohužel všichni honimíři si to chtěli zaznamenat na své zvráceně obří telefony takže jich do vzduchu, vylétlo několik desítek a já byl tak blokovaný že kozy zaznamenané nemám. Ale viděl jsem je a byly velký. Fakt veliký a pěkný!! Při jedné písničce došlo i na šarvátku několika blbců vožralejch, který se strkali ale k ničemu většímu nedošlo. Škoda, mohlo to být hezké zpestření. Tři přidané songy měly najednou zvuk jak víno a i Řezníkovi bylo rozumět, což je jenom jasný důkaz neschopnosti pana zvukaře. 

 

Když Sodoma Gomora definitivně zbořila Ponorku, oddělilo se zrno od plev. Plevel šel domů, zůstalo zrno. Na řadě byl totiž EJAKULUJÍCÍ KOKOS! Ale nejprve samozřejmě dlouhá příprava nástrojů a zvuku, otevření oken (hurá!!) a poslední lahodný birell. Podlaha byla ulepená jak trenky bezdomovce a když začaly Kokosy hrát, bylo čtvrt na dvě ráno. Kapele vůbec nevadilo, že hraje pro nějakých dvacet pět lidí a drtila do nás svůj hustej havajskej grindsypec. Stejně jako předešlým kapelám, tak i Kokosům pořád něco píská a vazbí. Pak ještě praskla i struna basákovi ke konci ale bylo to dobré vystoupení. Zvláštní byla situace, kdy jeden opilec převrávoral přes zábralí ke kapele. Pan zpěvák tedy předal mikrofon onomu opilci a nechal ho v tom vykoupat, ať zazpívá písničku on. Opilec se toho zhostil se zvednutou hlavou a celou písničku odmutoval, že kdo by neznal originál, řekl by si jenom co to kurva.... ale dál by to neřešil. Prostě "blití" jak by řekl hudebně nevzdělaný ignorant. Celý song pro jistotu pak dali ještě jednou znovu už v originálním znění. Zpěvák pobíhá s mikrofonem, dvakrát dokonce do vedlejší hospody, kde řve do bezdrátového mikrofonu - to asi muselo vypadat směšně, když tam přilítnul a řval cosi o ejakulátu - a celý koncert zakončil v leže na baru za nicnechápajících pohledů krásné barmanky a sympatické barmanky. Výborné!! 

Jo, jinou fotku EjakuKokosu nemám.

  

Celkově to byla určitě vydařená akce, jen ten zvukař byl nějakej divnej. Byla tam spousta krásných děvčat, z nichž dokonce jedna se mnou prohodila pár slov a pak mi řekla ahoj a já se do ní okamžitě zamiloval. Birell byl skvěle vychlazený, lidi v pohodě, a že se tam mísilo různorodé zvěrstvo od punkáčů, přes grindery a hárdkoristy a rapery až po blackmetalistu v tričku Watain, na to sere pes. Příště snad jen víc odvětrávat a najmout rychlejšího zvukaře. Jinak ale dobrá práce! 

Pár nekvalitních fotek tady.

28. 5. 2022 MÁJOVÁ VESELICE

A zase jednou velké dilema! 28.5.2022 totiž v Pardubicích zahrál Marduk a další černoty. Jenže se také ve stejný den konala vesnická tancovačka s rozmanitým žánrovým zastoupením. Nakonec jsem zvážil všechna pro a proti a vyrazil do Hořic na Májovou veselici. Tentokrát s Magim a já usedl za volant. Akce se konala v objektu kamenictví. Kapela hrála pod jakousi polorozpadlou stodolou, která byla podepřena lešeňovkami. Kolem kapely se procházelo do výčepu, který byl též součástí oné stodoly a tou se vycházelo ven, kde byla k dispozici ToiToika a nejgeniálnější vynález všech dob, chcací raketa. Když jsme přijeli, už hrálo místní uskupení VĚTRACÍ ŠACHTA, (video tady) které jsem měl již tu čest vidět tady.

Na veselici jsme přijeli trochu déle, neboť byl Magi povinnostmi zavázán jednomu spolku, coby loupežník na oblíbené akci pro děti, Pohádkový les. Když jsme přijeli do kamenictví kde se celá paráda konala, čekalo nás dobrovolné vstupné. Dobrovolně jsme oba hodili dvoustovku do připravené háble od okurek a šli za zvukem produkce. Větrací Šachta hrála něco na způsob thrash-bum-čvacht-death. Nic světoborného, avšak je vidět, že se kluci svojí hudbou baví. Když byly oznámeny poslední čtyři písničky, zeptal se zpěvák, kolik mají ještě času. Odpovědí mu bylo: "Druhá a třetí kapela ještě nepřijela, tak klidně hrajte." Hehe, dobrej úlet. Další kapela přijela při posledním songu, který se jmenoval Black Death a pojednával o projíždění morového průvodu u Jičína. A byl to určitě nejlepší song co zahráli a to i když bicmen udělal docela dost slyšitelnou chybu. Pak přišla už jen taková minutová píčovinka ohledně jurského parku...

Přítomni byly povědomé xichty z různých festivalů, které tam potkávám. Například dívka, která z dálky vypadá pěkně, avšak z blízka je docela slušné strašidlo a její na pohled neandrtálský přítel vypracované obří muskulatury. Potkávám je třeba na Obscene Extreme festivalu. A bylo tam víc povědomých lidí, s kelímky s logy OEF, CZDF, Symbolic festu, BA. Druhá kapela přijela do Hořic až z Karlových Varů, jmenovala se PLESNIVÝ FAZOLE (video tady a tady) a hrála punk-rock. Měli tři zpěvy, z nichž jeden hlavní, jeden ženský, který ale zněl spíš jak chlapský, nebo jako ženský po prokalených třech dnech a jeden, který obstarával kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré. Stejně jako u první kapely. Pan zvukař vůbec neměl cit pro naladění baskytary. Takže bylo slyšet každé škrábnutí struny, které přebilo vše ostatní. Kytara utopená a bicí, jako kdyby ani nehrály z repráků. Tou dobou se v areálu mohlo nacházet něco kolem čtyřiceti lidí. Od malých dětí až po staré šedivé vousaté páprdy. Kapela se prezentovala svižnými písničkami punkrockově laděnými. Na jeden song si vyměnili posty zpěvák s basistkou a nedopadlo to moc dobře. Basistka se svým vychlastaným hlasem moc dobře nezpívala a zpěvák si zase netykal s baskytarou, dělal chyby a zkrátka jak poznamenala (zatím) mírně opilá baskytaristka, trošku to pojebkali. Nebo třeba písničku, kterou složila basačka, když se jí narodila dcera, dvakrát pokazila než ji napotřetí zahrála dobře.  

Když by se prostředí, ve kterém se oslava šedesátých narozenin konala dalo s čistým svědomím nazvat PUNK (kde jinde se hraje pod polorozpadlou stodolou obklopenou kameny, pod nedalekým nově postaveným mostem s jeřábem značky Škoda hned vedle pódia?), tak i ceny za pochutiny zde byly punk. Pivko Rampušák za pětatřicet, birell za pětadvacet (!!!) - to jsem už dlouho neviděl (na souběženě konaném koncertu Marduk v klubu Žlutý pes, stojí Birell 40Kč). Škoda jen, že ledničky ve kterých se nealko pivo chladilo, byly nastavené na vyšší teplotu, než by bylo záhodno. Jednou z kapel, kvůli kterým jsem dal přednost před profesionálním koncertem Marduk v Pardubicích hořické veselici, byli AGGRESSIVE TYRANTS. (video tady a tady).

Tou druhou kapelou byla Bambulkiné dobrodružstvá. Aggressive Tyrants sleduju od prvních demáčů už skoro třicet roků. Je úctyhodné, že celou dobu hrají ve stejné sestavě a stále objíždí různé pidiakce. Klobouk dolů. A nikdy mě naživo nepřestanou bavit. Škoda jen, že pan zvukař to nedotáhnul do konce. Opět basa úplně mimo a kytara nebyla skoro slyšet. Je zajímavé, že i když zvukař od svého pultíku zmizel, zvuk se postupně vylepšoval, až vygradoval na hezkou čtyřku, hodnoceno školními tabulkami. Fanoušci rocku a punku, kteří byli též přítomni, asi valili bulvy na tyrantí produkci. Jeden zajímavý fakt - za svůj mrzký a bezvýznamný život jsem byl na koncertě v Hořicích třikrát. Jednou to bylo na Kábatech v tělocvičně před dvaceti osmi léty (je toto možné?). Podruhé to bylo na zámečku kde hráli Aggressive Tyrants a kde koncert ukončil hrozící zásah policie a potřetí v kamenictví a též tam hráli Aggressive Tyrants. Takže procentuální účast Aggressive Tyrants na koncertech v Hořicích slušná.  Tou dobou už bylo několik přítomných slušně pod parou. Obzvláště pak baskytaristka z předchozí kapely Plesnivý Fazole. A pak taky neandrtálec se strašidlem. Basačka do všech narážela, neboť neměla vůli udržet rovnováhu, všem vylévala pivo, padala dozadu, dopředu, do stran, snažila se Aggressivům strnout jejich masky, pogovala, zkrátka dělala to, co uznala za vhodné v jejím povznešeném stavu. Neandrtálsko strašitdelné dvojici zase nedal spát dvousetlitrový sud, který byl přítomen v hledišti. Nejenže ho při tančení převrhli vlastními těly a vylili piva, která si na něj před chvílí položili, ale chovali se jako kdyby byli na Obscene Extreme festivalu. OK, tam ať si dělají co chtěji. Ale na oslavě narozenin v Hořicích v kamenictví to vypadalo trapně a hlavně nebezpečně. A když přišla ta hora svalů ke mě a vyhrožovala mi ať přestanu natáčet video, to mi přišlo už trochu za hranou. Chvíli pak do mě naschvál vrážel a vyloženě mě chtěl vyprovokovat, ale já ho měl v prdeli. Nic jiného mi totiž nezbývalo, protože by mě jedním pohybem ukazováčku levé ruky zlomil vejpůl. Třetí kapelou, která se na této akci vyjímala jak hovno v napoleonce, byli novobydžovští NO BODY BOYS (video tady a tady) v čele se šoumenem Štěpánem Málkem, který dříve zpíval s punkovými N.V.Ú. a nyní to samé dělá s punkovými V.V.Ú.

Kapela se presentuje jakýmsi mixem rocku-SKA-punku-reggae-metalu, nedokážu to pojmenovat. Došlo i na parádní growling v písni Sniper Hill. Parádní atmosféru doplňují omaskovaní členové kapely. Opravdu pěkné. Jak vizuálně, tak hudebně. Kdo by to byl býval řekl, že to bude nejlepší kapela toho večera. Zajímavostí budiž to, že zvuk byl kupodivu velice dobrý. Škoda jen přibývající opice u našich starých známých fazolky, neandrtálce a strašidla. Dvousetlitrový sud se už objevil i nad hlavami, bylo do něj boxováno a piva se i nadále vylejvala, padalo se... Tohle prostě nechceš. Drzost neandrtálce neznala mezí, když si Štěpán na jednu písničku vzal do ruky desky s textem (text byl anglicky a zpíval se výslovností tak jak se anglicky psal) a ty desky mu to svaly nabušené potěšení naschvál vyrazilo z ruky... Takhle se lidi na oslavách šedesátin, byť punkmetalově laděných, nechovají. Na kamenictví padla zima jako kráva ty vole. Dostali jsme chuť poslat do žaludků nějakou prasárnu. Pizzu, kebab, Asii, prostě nějaký ty kraviny co se žerou ve světě. A světe div se, v půldesátý večer v sobotu v Hořicích nefunguje jediný podnik. Ale vůbec nic. Absolutně vymeteno. Co to kurva je? Dementní Hořice... Dáváme si tedy guláš v polorozpadlé stodole a ty vole ten byl! Nepamatuju, že bych někdy jedl lepší. Poctivá porce horké hnědé hmoty posypané cibulí, k tomu chleba. Za 80Kč. Komu se to zdá hodně, je debil. Tohle nemělo chybu. Zasytilo a zahřálo. Když jsem čekal na další kapelu a Magi zmizel pozdravit svoje kámoše z kapely Amoclen, zaslechl jsem pana oslavence, jak někomu říká "hlavní hvězda večera a oni jeli domů." Nevěděl jsem o čem mluví a nechal to tak. Po areálu se prohání holka, co si o sobě myslí že je neskutečně sexy ale není, s dvoustovákem sudem nad hlavou. Každou chvíli zavrávorá, ale nutno podotknout, sud neupustila. Chvíli na to na beton, který znamená svět naběhne kapela ALCO-COMA. Video tady.

Když jsem napsal, že naběhla, nevyjádřil jsem se přesně. V tu dobu totiž měli už skoro dvě hodiny zpoždění, takže nějakej spěch neměl už smysl. Zvukově to opět nebylo úplně ideální, ale bylo to lepší než v případě prvních tří kapel. Liberečáci s alkoholickým názvem zpívali nejčastěji jak jinak o chlastu. Hlavně pak nejvíce bylo skloňováno slovo Rohozec. Hudebně se mi to ale nelíbilo. Byl to jakýsi hardcore ale ne takovej ten tvrdej, kterej máme rádi. Bylo to jaksi alternativní. Nevim no, nic pro mě. Ovšem jeden punkáč s vypracovaným pekáčem buchet místo břicha, svlíkl se do půltěla a propařil celý koncert. Nevim proč se svlékl, když byla kosa jako cyp. Já také nemám potřebu natřásat svým rosolovitým ztukovatělým bílým tělem. Slušně zapařila i vožralá fazolka a samozřejmě naše dvojice homosapiens. V prořídlém kotli lítal opičí testosteron se sudem nad hlavou a třísknul jím o zem a hned na to do něj kopl kanadou kousek od zpěváka, který až uskočil jak se lekl. Když dohráli písničku, na pódium přišel i staronový zpěvák kapely, takže se jelo na dva zpěvy a prej že Když to tady začínají být jatka (tím myslel ono třísknutí sudem) tak si dáme písničku s názvem Jatka. Neandrtálec padá do odposlechů, polonaháč rozkopává kelímek s pivem, fazolka ztrácí věci z batohu. V písničce zazní i variace na zpěv alá Maty z Gutalaxu. Pěkně to chlapcům chrochtalo... 

Chvíli na to přichází Magi se špatnou, špatnou, velmi hodně špatnou zprávou. Zlatý hřeb večera, kapela Bambulkiné dobrodružstvá, nevystoupí. Takže o tomhle mluvil oslavenec... Velká škoda, protože to byli z části oni, kvůli komu jsem dal přednost vesnické tancovačce před Mardukem. Pak se mi Magi svěřil, že ho začaly bolet záda a je utahanej. Přeci jenom měl za sebou dva dny ohledně příprav a účinkování na Pohádkovém lese. A navíc mě byla zima, trochu zklamání z neúčasti Bambulek... Zkrátka jsme se dohodli, že se na zbytek vykašlem a v jedenáct večer jsme vyrazili domů. Magi se v autě pěkně ohřál a nakonec ještě zašel popít na Pohádkový les. Já objel rodnou vesnici, abych zjistil, jestli někde nejsou kumuly. Objevil jsem dvě. Před hasičskou zbrojnicí vykrádaly charitativní kontejner s oblečením dvě cikánky. Nad hromadou oblečení se krčily jak zombie nad mrtvolou, cenily na mě zuby a přitom do kočárku odkládaly svůj nákup. Stačí dole vyhnout (zničit) dveře a voilá, obchod je otevřen. Modrá pláštěnka jim ale nepřišla dost dobrá ani zadarmo...

Pro pár dalších fotek klikni sem.