Ježiš ty vole to zase bylo. Kdybych měl teď sednout za volant, tak sjedu do příkopu hned za rodnou hroudou, jak se ještě motám. Za normálních okolností bych se tohoto večírku neúčastnil, protože normální okolností je u mě to, že si pořadatelé ve vybírání termínů vybíraji termíny na hovno, že musím do práce. Pan pořadatel na to šel tentokrát oklikou a můj oblíbený jednodenní festival udělal v den mého volna, což jsem kvitoval s vřelým nadšením, neboť sestava, jak už to u Čurbyho akcí bývá, byla našlapaná. Navíc se Amorfis dobrovolně nabídl, že se chopí volantu, což jsem kvitoval ještě víc, protože součástí malého Obscenu, jak se přezdívá pardubickému Obscene Society, je i minifestival pivovarů. Mňam ty vole. Nejsem žádnej znalec chmelomoku, piju to co mi chutná a když jsem tu byl předloni, tak mi kurevsky zachunal Clock. Co na tom, že stojí 70Kč. A jak je nenápadně zmíněno v úvodu dnešního krátkého povídání, nebylo těch sedumdesátikorun málo, co jsem věnoval barmanům výměnou za lahodný mok. Je třeba též nutné sdělit mým národům, že tak jak jste byli zvyklí na příhody naší party s Medvědem, Amorfisem, Járama a dalšíma skvělejma lidma, tak s tím je konec. Reporty už nebudou takové jako byly. Přeci jenom si taky chci užít všechny ty parádní kapely a ne furt psát poznámky a sledovat co se děje mimo koncertní běsnění, kde jaká krásná dívka popíjí, nebo kde se jaký sympatický mladík ožírá do němoty. Fakt už ne hele. Stejně to tu čte asi tak deset lidí takže naseru maximálně právě tak těch deset hlav.
Když přijedu s Amorfisem a chrchlajícím smrkajícím slzícím medvědem do poslední zatáčky před Hradcem Králové, rozuměj do Pardubic, kde se Obscene Society konal, zjišťujeme, že se opravdu za parkování při sobotě platí pouze do poledne, z čehož vyplývá, že jsme ušetřili asi tak dvě piva za parkovné. Potkáváme Velkýho Járu, Malýho Járu, kteří jak jinak kouří své polské dýmky míru, s nimiž jsem jim pomohl bojovat celý večer. Díky za to kluci, že jsem se mohl zúčastnit nelehkého boje s vašimi hnusnými cigaretami a zajebat si tělo hnědými hleny. Byly tak hnusný, že vůbec netáhly a jednu jsem si musel čtyřikrát zapalovat. Ale jak se to říká: Darovanému oři na chrup nehleď. Jdem to omrknout dovnitř a světe div se, od posledně se tam nic nezměnilo. Necháváme se opáskovat, a já nevim proč, ale už při páskování jsem dokázal svojí existencí rozesmát dvě dívky. A vyjímečně to nebylo mým nechutným vzhledem, ale mojí praktickou vynalézavostí, to když mi Monika, toho času dlouholetá přítelkyně a matka posledních čtyř dětí pana pořadatele dávala pásku na ruku a já si dal na zápěstí ukazovák druhé ruky, aby tu pásku přetáhla přes něj: "Hele já si tam dám prst, až se opiju tak budu oteklý, tak aby mě to neškrtilo." Jak málo stačí k dívčímu štěstí. Tato nevinná hláška rozzářila úsměv zmíněných dvou holek a já si pomyslel, že Mise splněna. Přijeli jsme načas, takže rychle pro první pivo a začíná hrát první kapela.
Mlaďáci ty vole, učit by se od nich mohli staří bardi, zahráli parádni thrashmetal. Líbilo se mi to. Proběhl tam i křest jejich desky. Křtil jim to kdo jiný než sám velky El Churby. Pivem. Bylo hezké vidět tohoto léta abstinujícího alkoholika s pivem v ruce. Kluci měli jen jednu desku, prototyp, vyrobený v počtu již zmíněném, tedy v jednom kuse. Politou pivem ji pak hodili do prořídlého davu, kde sebou plácla na parkety, než ji zvedl skalní fanoušek, který poctivě pařil od prvního tónu. Myslím že velmi krásný sběratelský artikl.
Po první kapele jdu na druhé pivo, kde se ve frontě dozvídám, že to první pivo, byl to Ventill, je bezlepkové. No tak to zase ne, já mám lepek rád, takže druhé pivo si dávám Ipu a u té zůstanu až do konce. Ipa byla velmi lahodná. A jak je naznačeno v úvodu, byla velmi velmi!! lahodná. Druhou kapelou měli být tito pánové, ale nebyli. Dle progamového prohlášení druhou kapelou byli tito pánové. Chlapíci předváděli velmi sympatický death/grind a co víc, pan kytarista měl kraťasy s logem kapely Darkthrone, což jest jasný důkaz, že to byli slušní milí lidé. Hudba se mi fakt líbila hlavně díky krásně chaotickým bicím, ve kterých můj chorý mozek slyšel ranné Kataklysm. Poslední písnička s názvem Štědrý den, tam jsem snad slyšel i náznak blackmetalu. Ale víte jak to je s mým miniaturním deformovaný mozkem žejo.
Zvukově byly první dvě kapely na jedničku. Světelně to bylo na jedničku s hvězdičkou. No a pak se to stalo. Naběhla totiž třetí kapela. A ta hrála grindcore. A já mám grindcore rád. Hlavně naživo teda. V průběhu setu jsem se dozvěděl, že za bicími v jeptiškovském řeholním hábitu sedí můj známý Dominik. A narovinu, Ty vole!! On bubnuje mnohem líp než zpívá a že zpívat umí, pokud se to chrčení a chroptění v tomto druhu muziky dá nazvývat zpěvem. Hned po koncertě jdu za ním a smekám pomyslný klobouček, protože ať si kdo chce co chce říká, třetí kapela se pro mě stala nejlepší z celého malého obscínu. Opravdu perfektní vynikající grindcore nářez se vším všudy tak jak ho máme všichni rádi. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo z nich byl nadšený, protože se na ně velmi pěkně kotlilo pod pódiem a na tvářích přítomných fanoušků byly vidět úsměvy od ucha levého, k uchu pravému.
Jediným mínusem celého festivalu kromě toho že jsem se ožral, i když to vlastně taky nebyl mínus, bylo, že se tvořily fronty na pivo. Barmanům to moc neodsejpalo. Nebyli sehraní a když třeba zrovna při výrobě mého piva došlo pivo v sudu, dokázali z prázdného sudu přerazit na jiný prázdný sud a strašně se divili, že z ústí pípy žádné pivo nevytéká. Hned na to došlo pivo i v druhé pípě a to teprve nastal chaos, který měl za následek to, že najednou byla fronta na pivo delší než by měla být. Ale nebylo to jen díky tomuto zádrhelu. Fronta tam byla prostě furt. Řešil jsem to tak, že jsem před koncem každý kapely utekl z hlediště a honem pro pivo, než se tam nahrnou ostatní. Dostáváme se ke čtvrté kapele, která hrála deathmetal a já v tom slyšel i náznaky grindu. Jejich set byl cypovitý jako cyp, avšak cypovitosti předešlé, tedy třetí kapely, jejich cypovitost nedosahovala. Zvukově to bylo opravdu vymazlené, stejně tak světelně. Do toho to vynikající voňavý pivíčko, jééé mě se tam líbilo vážení...
Mezi každou kapelou jsem stáhnul Malýho Járu, nebo Velkýho Járu o jednu, popřípadě dvě cíga a jelikož opakování jest matkou moudrosti, a navíc jsem to Malýmu Járovi slíbil, je třeba si připomenout legendu tohoto blogu, a sice žvýkačky. Pravidelný čtenář těchto snůšek hoven ví, ti co nevědí, dozví se to v případě, že kliknou na slovo "tady". Nesmrtelná story pokračuje a chudák Malej Jára bude za svoji prozíravost pykat ještě několik let. Jen mě mrzí, že jsem uplně zapomněl koupit balení žvýkaček, které bych mu věnoval a zakončil tak největší objev lidstva za poslechnich tisíc pětset let. Pokud snad náhodný čtenář nemá šajnu o čem píšu, je nutností kliknout právě na "tady" a tam se vše dozví. Na pátou kapelu se těšili všichni chirurgové-patologové, neboť se jednalo o covidovou bandu. Pamatuju si, jak se dali v období koronavirového temna dohromady a zaplnili svojí muzikou díru na trhu. Já je okamžitě prokouknul a prorokoval, že budou dobří, ba co víc, že budou výborní. Kluci moje nadšení pro goregrind nesdíleli do takové úrovně jako já, ale to byla jen jejich mladická nerozvážnost. Uběhlo pár let a i oni dospěli do stavu, že se jim tato kapela líbí. Nicméně musím trochu kritizírovat, a sice to, že mikrofon s efektem zombie chrčení byl velmi utopený a nebyl slyšitelný. Narozdíl od druhého vokálu, který tomu zombiemu nedal sebemenší šanci vyniknout.
Následuje další pivo a další cígo (kolikátý a kolikátý už??) a pak se vrhám na šestou kapelu. Ač již značně opiven, přiznám se bez mučení, nelíbilo se mi to. A dokonce ani poslední píseň, jež byla cover, nejsem si jistý od koho, tak plácnu, že to byli Napalm Death. Sorry Slovačiska od Trenčína, ale stali jste se pro mě nejslabší kapelou festu.
A následuje sedmá kapela, kterou fakt nemám rád, protože jsou ultrapolitičtí a já na politiku co? Já na politiku seru soudruzi. Tohle svinstvo do muziky nepatří. Navíc ještě když hlásáš tu nesprávnou politiku. Nicméně musím uznat, že ten jejich Anthraxovsko Slayerovský trešmetal byl nakonec docela příjemný překvapení pro mě a rozhodně to pro mě bylo jejich nejlepší vystoupení co jsem od nich viděl. Možná za to mohl fakt excelentní zvuk, možná za to mohlo fakt excelentní pivo, těžko říct. Před festivalem jsem je pasoval do role zbytečný kapely, jak by řekl Pavouk, ale všichni kdo čtete tyto řádky a nemáte vzadu v lebce centimetrovou díru, tak jste si mohli přečíst, že nejhorší pro mě byla šestá kapela.
Ovšem osmá kapela, to bylo zase něco pro mě. Po kolikátý jsem měl tu čest? Potřetí? Počtvrtý? Kdo si to má pamatovat. Ale pamatuju si, že se mi ani jednou naživo nelíbili. To se změnilo v Pardubicích, kdy zahráli skvostně. Ne tak skvostně jako třetí kapela, ale líbilo se mi to.
Devátou kapelou se stali staří známí toxičtí bardi, kteří měli naprosto excelentní zvuk. Pokud předešlé kapely byly zvukově na velmi vysoké úrovni, pak tato kapela jim zvukově vévodila. Ale rozhodně to nebylo pro mě jejich nejlepší vystoupení v mém mrzkém životě.
No a pak už to bylo tak nějak spíš o udržení rovnováhy, protože hladina piva se převalila přes pomyslný okraj a valila se mi do nohou, hlavy a vůbec všude. Vím že jsem na desáté kapele byl, samozřejmě vím co to bylo za bandu a vím, že se mi to líbilo, jako minule když jsem je viděl. Myslím, že Malej Jára si z nich regulerně ucvrkl. Já jsem to zas až tak neprožíval, neboť můj úsudek byl ovlivněn jinými požitky.
Blížíme se k finále. Jedenáctá kapela byl tribute band.
A poslední dvanáctá kapela byla duo hrající goregrind a na závěr celýho večera to bylo víc než ideální. Mohli jste totiž po třech písničkách odejít a o nic zásadního jste nepřišli, protože vše již bylo řečeno právě v předchozích třech písních. Stejně jsme to udělali i my s Amorfisem a po třech čtyřech písních opustili taneční parket. Jednak jsem toho měl už fakt dost, druhak jsem ten den vstával v půl čtvrtý ráno a prostě v nejlepším se má skončit. Ale to zase ne, protože to bych skončil u třetí kapely. Sedáme do Amorfisového automobilu. Sami. Bez medvěda. Ten to nedal a během večera nás opustil. Naštěstí ne nadobro, ale jen s rýmičkou. Hele a jak tyhle blitky zakončit? Samozřejmě pochvalou. Celý festival byl výborný. Počínaje skvělými prostory, které ABC klub nabízí, přes pivo, kapely, sympatické lidi, krásné dívky, pár mých známých, pokec s T.O.O.H. až po zvuk a světla.
