Jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem nikde na žádném koncertu nebyl. Ne že by nic kolem nebylo, ale pořadatelé si už tradičně vybrali svoji dávku škodolibosti, když zajímavé akce pořádali v dny, kdy jsem musel do práce. A když už se něco objevilo na mé volno, nestálo mi za to projet pohonné hmoty kvůli kapelám, které jsem viděl už několikrát. Jiná situace ovšem nastala i 16.11. Opět jsem měl pracovní víkend, ale jiné to bylo v tom, že jsem si vzal předposlední den dovolené na noční směnu a vyrazil do nedalekého Hradce Králové na Schwarzes Königgrätz. Sice se ve stejný čas o dvacet kilometrů dál konala jiná akce, kde zahráli Mallephyr, Crippled Fingers, Warfield, Okult a The Book, ale já dal přednost lízátkům před oschlým pardubickým perníkem. Jen velká škoda, že se akce z Country clubu Lucie, kde se konala minulý rok, přesunula do Infinity Music Baru. Nejspíš v tom byly finance, což chápu, protože ruku na blackmetalový péro, kolik lidí přijde v Hradci na Trautenauer 666, Wyrm, Bohemyst a Moonlight Seance? Po návštěvním fiasku z minulého roku se vlastně není co divit, že pan pořadatel přesunul svoji akci do jiných prostor. Bohužel já osobně si myslím, že toto místo není na koncerty moc stavěné. V případě větší návštěvy, se fanoušci tísní na malém plácku na konci klubu, což jsem tam zažil při mé minulé návštěvě, kdy byl klub zaplněn po čárku. Při placení vstupného třistapadesát Kaček si všímám papírku, na kterém je 28 čárek, pokud jsem dobře počítal. Takže zatím celých 28 hlav si našlo cestu a přišlo podpořit blackmetal v Hradci. To je ostudné číslo. Dávám si Birella, ale přes hluk neslyším obsluhu, kolik stojí, tak jí nechávám na baru padesátikorunu a odcházím na první kapelu večera, kterou byli MOONLIGHT SEANCE odněkud z ostravské prdele.
Ten výraz "z ostravské prdele" jsem použil záměrně, ne proto, abych urážel naše moravské kamarády, ale proto, že hned jak začali v 19 hodin a 6 minut řezat do svých nástrojů, abych mohl přirovnat jejich zvuk. Ten totiž moji milí byl právě přesně jak z nějaké ostravské prdele. Nic proti klukům mlaďákům, rozhodně jim nechybělo nadšení, ale bicmen byl podle mého hudebního mínění úplně mimo rytmus a navíc hudba kapely nějak výrazně nedovolovala mu vyniknout v jeho umu. Naštěstí. Hrálo se povětšinou ve středním až pomalém tempu. Zpěvák nás informoval, že má ochuravělý krk, ale já si ničeho nevšiml. Krákoral a zpíval velmi čistě. Občas mu pomáhal kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré jak jsem zmínil, ale to se změnilo při skvěle zahraném a zazpívaném coveru od kolegů z Finska, Beherit, kde se konečně daly rozlišit hudební nástroje. Písnička od Beherit byla v podání ostravaku kratkych zobaku perfektni. Všechno ostatní od nich mi ale znělo chaoticky, jako kdyby to bylo první demo nějaké začínající kapely úplně nového hudebního stylu nahrávané na kazeťák přes mikrofon někdy ke konci vosumdesátek. Prostě totální dřevní oldschool. Myslim ale že kluci maji tolik nadšení, že když se svojí hudbě budou věnovat a vychytají zvukové neduhy, budou jednou určitě dobří. Anebo taky ne.
Moonligh Seance hráli jen krátce a to zahráli jednu píseň dvakrát. Lidi si stále nenašli cestu za černočernou kulturou. Zjišťuju, že aby akce nebyla prodělečná, je potřeba 60 platících blackmetalu chtivých hlav. To zatím není... Už při zvukovce následující kapely WYRM je vidět, respektive slyšet, diametrálně odlišná dynamika zvuku a um bubeníka. Tohle bude jiná písnička než první kapela.
Bális (pan bubeník) do toho řezal jak smysluzbavený, až mu z toho v půlce setu odpadl mikrofon od jednoho bubnu. Ondra si rval hlasivky skrz oční bulvy, Alsius hobloval struny na maximum a Mormo s basou v ruce mručel a vrněl a duněl. Vynikající kapela a jako vždy vynikající koncert plný brutálních a rychlých písní. Zpomalilo se jen na pár mžiků pro slečinky. Vyškemrali jsme si přídavek, kterým se stala nejstarší skladba kapely. Wyrm se loučí a mě píská v uších, protože zvuk byl silně dynamický a hlasitý. Paráda!! V pauze kecám s kámošem o všemožných tématech, hlavně si pak oba stěžujeme na předražené hudební nosiče. Kurva dávat za desku devět stovek, to je prostě strašně moc a dost lidí si rozmyslí, jestli koupit nebo ne. Kdyby to prodávali za dvě kila, koupili by si to všichni. My bychom byli šťastní, že máme nové kousky do sbírek a oni by vydělali tak jako tak. Zmrdi. Jdu si pro druhého Birella a opět jsem přes hukot v klubu neslyšel kolik stojí, tak jsem opět položil padesátikorunu na bar a čekal co se bude dít. Slečna za barem přinesla nazpět jednu korunu českou a položila ji na bar. Abych ze sebe neudělal kolenovrta, tak jsem předstíral, že se upřeně dívám na animovaný obraz Mony Lisy, jak chlemstá Redbull a korunové mince si nevšímal. No aspoň jsem zjistil, že v Infinity music baru chtějí za lahvového Birella v hodnotě dvaceti korun, krásných 49 Kaček. Tou dobou jsem zahlédl v davu nějakých padesáti (??) lidí bubnobijce následující kapely. Jak jsem zmínil, aby akce byla alespoň na nule, bylo potřeba šedesát platících hlav, což se myslím nesplnilo ani poté, co do klubu přišlo několik fanoušků blackmetalu zaměřeného trutnovským směrem. Na pódiu se objevují kozlí lebky, svícny a další různé hezké propriety.
Zvuková zkouška trvala o něco déle, než by si kapela typu TRAUTENAUER 666 zasloužila, ale výsledek byl uspokojující. Trautenaueři zněli výborně! Bubeník to tam mastil jak pominutej, byly ohně, bylo jejich plivání, pěkná image, krásné písně, všechno jak má být! Opravdu výborné! Dokonce se i několik hlav z publika rozhodlo, že protočí své krční závity. O nějakém opravdovém kotli ale nemůže být řeč. V davu jsem zahlédl i několik něžných pohlaví, které se kroutilo a tančilo na líbezné tóny pánů z Trautenberka. Opět jsme si vyfňukali přídavek a pak byl konec. Byli jsme upozorněni, že kapela má k dispozici nějaká CDčka a trička, což mě potěšilo, protože při mém minulém setkání s nimi, neměli nic. Už už jsem se viděl v krásném novém rohatém tričku s logem kapely, ale nikde jsem je nenašel. Asi ze sebe smývali všechny ty šminky... A následuje poslední kapela páteho Švarcesového kénigrecu, a tou jsou BOHEMYST.
Pokud měli Wyrm dobrej zvuk a Trautenauer 666 ještě lepší, pak Bohemyst byli zvukovými králi večera. Dle zvukovky teda. Ovšem realita při samotném vystoupení byla trošku jinde. Nechápu co se mohlo posrat od zvukovky, ale začalo se s mizerným zvukem, kdy kytary nebyly slyšet a naopak bicí, zpěv a nasamplované občasné klávesy trhaly uši, jak byly hlasité. Postupně se to trochu vyrovnávalo, ale prostě, nebylo to ono. Z obecenstva zmizeli ti, kteří dorazili na předchozí kapelu, takže nás tam zase bylo jako prstů na malomocném. Když jsem Bohemyst viděl v září, tak jsem kromě prvních tří písniček byl z jejich vystoupení nadšený. Jenže to jsem měl pod čepicí galon piv. Tady jsem měl pod čepicí dva Birelly a Bohemyst mi přišli takoví nějací nemastní neslaní. Asi se mi automaticky zařadili mezi kapely, u kterých vyžaduji nějaké to promile v krvi, aby se mi líbili. S kámošem jsme se nemohli pohledem dopátrat, jestli je jejich kytarista panem kytaristou, nebo slečnou kytaristkou. Svojí vizáží a ladnými pohyby dokonale maskoval své pohlaví. Když se ale teď dívám na fotky na Síti, tak mi přijde jako normální chlap... Asi už mi fakt mrdá. Nic na tom ale nemění, že muzikant je to výtečný. Ostatně jako všichni v kapele. Vždyť je to vlastně all star projekt zkušených metalových bardů, kteří nám už dlouhé roky činí potěšení z poslechu muziky. Jako u předchozích kapel, i Bohemyst museli jednu píseň přidat. Ta skončila asi pět minut po půlnoci a byl konec. Pátý ročník Schwarzes Königgrätz se stal minulostí. Cestou z tanečního parketu hledám Trautenauer 666 s CDčkama a tričkama, ale nikde jsem je nezahlédl. Škoda... Loučím se s panem pořadatelem, s kámošem a jeho drobnou ženou, kterou jsem během večera dvakrát málem zašlápl (promiň) a mizím směr domů. Celkově bych akci hodnotil pozitivně. První kapela mladíčci, kteří hráli pro pár nadšenců a nabrali cenné zkušenosti. Druhá kapela ostřílení harcovníci, kteří mě svojí muzikou baví od prvního poslechu alba "Purge", které mi kdysi věnoval SODík. Třetí kapela, dle všeho hlavní tahoun celého večera, s parádní vizáží a ohníčky u odposlechů ukázala, co je to trutnovské peklo. Čtvrtá kapela zkušení profíci. Co víc si přát? Větší účast. Mám takové tušení, že příští ročník se už konat nebude a není se co divit. Ale rád bych se mýlil...
Všechny rasistické a politické urážky, narážky a podobné zhovadilosti v tomto reportu jsou myšleny ze srandy a pokud se někoho dotknou, tak je vůl. Jsou to jenom slova...
První festivalový den pro mě tradičně začal už v noci. Tentokrát se mi nezdálo, že jsem někomu řezal hlavu, ani jsem žádnému štěněti nevypíchl oko "omylem". Tentokrát se mi nezdálo nic, ale o svá práva se přihlásil až po čárku naplněný močový měchýř. V tu nejnemožnější vy-PÍ-čenou hodinu, tedy ve 3:14h. Samozřejmě člověk pak už nezabere, když ví, že ho čeká skvělý festival. Počkal jsem tedy do světla a pak se doprozevloval do odjezdu. Tentokrát pouze s Amorfisem. Cestou jsme se stavili na oběd a hned jak jsme za dvě hodiny dorazili do Bajtlichu, kde se festík konal, jsme ho začali splachovat jedenáctkou od Březňáka, oproti některým jiným festům, ještě stále za rozumnou cenu 50 korun českých. Pro tento víkend byly všechny tekutiny po padesáti korunách. Rychle jsme nakoupili vstupenky na jarní Nice To Eat You Festival za směšných 1200Kč. Během chvíle byla první edice sta lístků vyprodaná. Strašně zamrzel fakt, že přijelo málo lidí. Bez návštěvníků to nejde dělat. Nedivím se pořadatelům, že pár hodin po festivalu vyšli s prohlášením, že United In Brutality už příště nebude. Pro mě dvojnásobná škoda, protože zmizel festival, kde mohl hrát blackmetal. Sice mám ohlášené Tsatthoggua na Nice To Eat You, ale stát se do té doby může ledacos a případná jiná blacková náhrada na tento festival nehrozí. A přitom tak komorní atmosféra, dalo by se říci až rodinná (dle počtu lidí). Tenhle festival mi bude chybět.
Ale pojďme se stručně ohlédnout za právě skončivším, třetím, posledním Junajtydinbrutalitem. První kapela, mě známá, OKULT zahrála parádní blackdeath. Trochu mi do jejich satanistické image neseděl basák s trikem Malibu bo co to měl na sobě. Shodli jsme se, že jsou hodně dobří. Chvíli jsem v tom slyšel Deicide. Dobrá práce Okulte!!
Tou dobou se dozvídáme, že náhrada za slovenské Infer se nedostaví, stejně jako Mater Monstifera, a že program skončí ve 23 hodin. Když se daří, tak se daří, žejo. Je třeba zmínit, že v chatě se mnou přebýval ještě Jirka Karel Tarantulák Pavouk Spajdrmen a SODík. Dále na festivalu byli přítomni Éda Kemlink, Antonín Bejval... Teda Malej Jára a Velkej Jára. A ještě nějací známí z různých festů. Opravdu rodinná atmosféra. Druhá kapela, která zahrála na prknech co do budoucna neznamenají United ani Brutality, byla MILLIGAN. Již jsem měl tu čest je vidět párkrát a řekl bych, že se zlepšují. Ale prosím vás, berte moje slova s rezervou. Né že někdo vytroubí do světa, že si doma pouštím Milligan když napouštím manželku. Zas tak moc se nezlepšili. Jen jsem tím chtěl říct, že se mi líbili. Dobrá práce Mylygene!!
Zatímco ještě hraje Milligan, za pódiem se rozcvičuje banda nasraných myslivců v kloboucích s péry vztyčenými proklatě pevně, vousy načesanými, xichty počmáranými. Samozřejmě se jednalo o kapelu VARULV, kterou jsem od začátku bral jako osobního headlinera. Všichni pekelní myslivci od Vídně po Salzburg při mě stáli, protože jakmile hrábli Varulv do strun, pedálů a hlasivek, nad hlavou se nám všem rozblikal zelený neonový nápis "Ou máj gád vot t fak". Oni zahráli tak výborně kurva!! Takhle černej rokenrol jsem dlouho neslyšel. A neviděl. Myslivecké vestičky měli našňořené, klobouky načechrané, péra, pravda nevypadala čerstvě, a do toho drtili primitivní melodický blekmetál. Moje černé srdíčko vystříklo dávku krvavých spermií do komory a chlopeň (ta pravá samozřejmě jak jinak) poslala krvavý výstřik do mých uší. Všichni kdo tam v tu chvíli byli, tak vypadali šťastně, nadšeně a blaženě. Moje nadšení nenacházelo mezí. Co na tom, že mám plnej močák, až mi chcanky prosakují do břicha? Tohle si nemůžu nechat ujít. Slyšel jsem v tom všechno podstatný. Starej Gorgoroth, Walknut, Elvise Presleyho... Okamžitě po skončení je jdu otravovat, že chci jejich CD a LP. LP s sebou nemají, ale dali mi odkaz na vydávající firmu, která jak se ukázalo později už má LP vyprodané. Kupuju teda jen dvě CDčka. Stejně tak Amorfis, kterej bere i triko a i SODík si pořídil triko. Nejlepší na tom tričku je, že není vůbec jasné, co je to za kapelu, neboť jakési kostěné písmeno a krysí logo nebo co to je, opravdu můžete vzít do divadla nebo kostela a nikdo vás nemůže nařknout z ničeho. Varulv se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Dobrá práce Varulfe!
Nákup u Varulv neprobíhal lehce. Já na ně německo česko anglicky, oni na mě polsko anglicky. Nakonec jsme skončili u google translatoru. Myslím ale že mému "Fuck Englis, Fuck Deutsch, Fuck Euro" rozuměli celkem dobře. No a aby toho nebylo náhodou málo, nějaký klučina u jejich auta zkolaboval na hypoglykémii. Když se pak fotíme s kapelou, smějou se mému foťáku, stařičkému digitálu kapesního typu, značky Kodak, a také nemohou rozdýchat velikost mého telefonu. Na oplátku se jich ptáme, proč nemaji v merchandise i myslivecké klobouky. Jazyková bariéra způsobila to, že jsem vůbec nerozuměl tomu, co nám na to odpověděli. Odnáším si CDčka do chaty a zastavuju se u prodejního stolu Naurrakar. Bohužel nemají nic, co bych potřeboval a dokonce ani to, co by potřebovali oni sami. Mám na mysli fyzický nosič výborného nového EP na jiném formátu než na kazetě, neboť kazetu bych si mohl pouštět maximálně tak z balkonu. Chápu že vydat takovou blbost jakou Naurrakar je, pro 99,9% populace euromuslimského kontinetu, na LP, je jako vsadit si na svoje koleno a pak si ho prostřelit brokovnicí. Ale když oni jsou tak dobří!! Zjistili, že jsem TA růžová veverka a požádali mě o foto, prý na profil. Tak snad si to rozmysleli a nebo ztratili telefon nebo prostě jen tu fotku rovnou smazali, bo su ošklivy a pořad červeny a tlusty a ružovy veverčak. Radši jsem si strčil prst do nosu při focení, aby (ne)bylo vidět jaký jsem vidlák. A pamatujte: "Praha je jen místo!!" Nikdo ji nemá rád. Když jdu na další kapelu, ASPERATUS, chci stáhnout Járu o cígo: "Dej mi cígo vole." "Nemám. Musím pro ně do auta." Slyšela to zrzavá holčina stojící kousek od nás, vyndala krabičku, rozbalila ji a nabídla mi. Tímto bych jí chtěl poděkovat, že podanou pomocnou cigaretou odvrátila můj plicní šok. Velkej Jára má nové brýle!! Teprve si na ně zvyká, ale slušeji mu. Vypadá v nich tak nějak seriozně a ne jako seschlý nevrlý dědek od sousedů. Asperatus hrají deathetal. A hrají ho dobře. Ale po Varulv, takže pro mě tak trochu sešup dolů. Jenže můj názor se nemusí nutně shodovat s názory ostatních lidí. Mějte to na prosím na paměti při čtení těch mých výplodů tady na blogu. Dobrá práce Asperátusi!!
Na scéně se rozbřinkávají NAURRAKAR a když je vše připraveno, pronese zpěvák znepokojivou větu: "Za tři minuty přijdem a ať je tady plno čmoudu." Cukaly mi koutky úst, protože v našich hlavách jsme slyšeli Ať je tady plno čmoudů. A to si přeje jen pan Vít Rakušan, toho času strašnej čurák. Hoši od Naurrakaří řeky z Prahy, co je jenom místo, který nemá nikdo rád, zase předvedli, zač je toho Černobyl. Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že jejich čmoud by měl mít výhradně zelenou radioaktivní barvu. Barevná světla při jejich vystoupení dělají z bílého čmoudu čmoud zbarvený často dorůžova, což mi přijde trochu gay a není to vůbec to pravé naurrakarské. Vyřešil by to Trinoxin z filmové série Return Of The Living Dead, který sice není úplně zelený, ale je zlověstně hustý a na starých videokazetách vypadal zeleně. To by byla jiná sranda. Bysme se nadejchali té zelené sračky a pak si všichni navzájem vykousali díry do lebek. A pak bysme vzali útokem Prahu, ale tam bysme pochcípali hlady, protože po trinoxinu se žerou jenom mozky. Ale to už zase fantazíruju nad touto mojí oblíbenou filmovou sérií a to sem nepatří. Toto je seriózní blog se seriózními reporty a recenzemi. Kluky, kteří Naurrakar neznali, jsem upozorňoval, že oni jsou peklo a že TOTO bude dobré, mi pak s čmoudem v očích říkali, že TOTO bylo opravdu dobré. A zároveň pro mě druhá nejlepší kapela festu. Dobrá práce Naurakare!!
Než se vrhneme na další kapelu, mám poznamenané, že mám do reportu propašovat odkaz na Levné vaření a Jdeme srát. Levné vaření doporučuji díly, ve kterých je hlavní surovinou gothajl. Ale to jsou skoro všechny.
Následující kapela SABIENDAS měla na kytaře starou rašpli s účesem alá dlouhosrstý pudlík. Ale ona to valila jako cyp dámy a pánové. A vůbec ten jejich deathmetal je přesně ten, co chci slyšet. Občas teda. Žádnej Dájyng Fýtus ani Kenybl Korps, ale Sabiendas. Dobrá práce Sabyjendasy!!
Další černotou zasmrádlá kapela byli BOHEMYST. První tři songy (nebo dva??) mě vyloženě sraly. Ale od čtvrté písně to bylo výborné. Nevim proč mi to tak přišlo. Možná ty první tři písničky byly na můj vkus moc progresivní a já jsem člověk rozumu mdlého, složitou hudbu nechápající. Každopádně od čtvrtého songu Dobrá práce Bohemyste!!
A jdeme do finále prvního dne, o které se postarali pardálové INGROWING. Samozřejmě že svojí hudbou si namazali ostatní kapely na chleba a rozdrtili všechno a všechny, ale tak zase oni hraji poctivý grindcore a všichni víme co je to za hudbu. Tak poctivě ho hráli, že i do kotle jsme se SODíkem zaběhli rozproudit krev v našich stárnoucích tělech. Trochu jsme si zapařili, poposlouchali, kvitovali jak jim to šlape a byl konec. Dobrá práce Ingrovyngu!!
A zaplať čmoudům, že se na to poslední dvě kapely vysraly. Počet vypitých piv s množstvím (ne)naspaného času se projevil na utuchající aktivitě našich tučných muskulatur, takže jsme byli rádi, když jsme naše cholesterolem a cukrovkou a alkoholismem a dnou a vysokým tlakem prolezlá těla flákli na postele a usli spánkem spravedlivých. Dobrá práce páteční programe Junajtydynbrutalityfestu!!
Sobotní ráno tradičně patří Amorfisovi, který ani nestačil vystřízlivět a už od osmi hodin hrne hrnek za hrnkem. Ten zase bude vypadat... My ostatní projdeme rutinou sobotního rána. Za přítomnosti WC, sprchy, utopenců, kávy, léků, atd. SODík se svěřil, že na podzim absolvuje degustační menu zážitkového charakteru v luxusní restauraci a uvažuje, že si vezme tričko Varulv. Reaguji větou hodnou filosofa: "Čím méně, tím více." No a pak se to stalo. Malej Jára nás všechny poučil, jak se to má dělat, když nás seznámil s přelomovým objevem. Přátelé a kamarádi, nyní nastává pasáž, kterou když jsem psal, tak jsem se upřímně bavil. Je ovšem třeba, abyste četli pozorně, soustředili se a zapojili trochu fantazii a představivost. Malej Jára nás uzemnil větou: "Když se učíš a žvejkáš při tom žvejkaču a pak při zkoušení u tabule taky žvejkáš, tak si pamatuješ co ses učil." Teď by mohlo nastat několik situací:
1. Jako v dobách století minulých, bych s chladným pokrfejsem zavolal Žána Čmouda, který by přinesl dřevěnou krabičku vykládanou sametem a v ní bílou rukavici. Opatrně bych krabičku otevřel, vzal rukavici do ruky a vlepil bych Járovi rukavifacku. Nějak takhle...
2. Pod Járou se rozevřela zem, objevil se růžový čert, napíchnul Járu na vidle a jebnul s ním do pekelného kotle.
3. Celá Chřibská propukla v hurónský smích zhudebněný Michalem Davidem.
4. Svět kolem se zastavil. Ptáci přestali mávat křídlama a popadali na zem. Naprosté ticho a vákuum. Mě tiká tvář pod okem. Je slyšet jak pod oknem nejistě cvrká cvrček. Z dáli zaznívá zvuk cirkulárky...a Járovo "Kluci co je vám? Nechte toho. Já se bojím" zatímco my máme pěnu u huby a jednomu po druhém nám z té přelomové myšlenky explodují hlavy. Naše mozky to prostě nedokázaly vstřebat.
5. Pátá situace je ta, která opravdu nastala - nastalo hrobové ticho. Všechno kolem se zastavilo. Skelnýma očima nehybně civím na Járu, SODík pomalu rozvážně prstem posunul brýle ze špičky nosu ke kořenu (stále se bavíme o nosu), Pavouk vykoukl zpoza dveří s rozcuchanou hlavou, bezzubou hubou, přidržuje se futer čtyrapůlprstovou rukou, Amorfis něco mumlá v rohu do kouta. Civíme na něj jakože "Ty vole kdes to slyšel?" "Ty píčo co to bliješ?" Místo toho prolomím hrobové ticho větou: "Eště jednou řekneš takovou píčovinu, tak máš zákaz všeho." Pavouk se probral z kómatu vzniklým restartováním šedé kůry mozkové a vyštěkl: "Tý vole! Kde já moh bejt kdybych tohle věděl za totáče?!" Všichni z toho máme prdel. Kromě malýho Járy...
Postupně se doprokecáváme na první kapelu, kterou jsou M.O.R.. Jejich píseň "Metoda otvírání rakví" nám bude v hlavě znít ještě dlouho. Kecám. Hned s dalším songem jsem ji zapomněl. Ale byla fakt parádní. Basák vypadal jako pan hokejista Voráček. Jejich uštěkaný devadesátkový thrashcore ne nepodobný starému Kryptoru (Já to tam slyšel!!), nás bavil. Dobrá práce More!! Né po kóm deš gádžo bješ makat more....
CRYPTIC REMAINS, maďarská banda se dvouma kytarama, třema zpěvama, basou se sedmi strunama, bubeníkem se sluchátkama a hlavním zpěvákem s metrákem svalové hmoty, zahrála hutný deathmetal. Měli na můj vkus zbytečně dlouhé songy. Ale i tak Dobrá práce Kryptykurýmejnsy!! Při této kapele vznikla fotka nazvaná "Kluci v akci". Zleva: Antonín Bejval, Čeněk Jirsák, Zilvar z chudobince, Éda Kemling.
Amorfis v první lajně vydatně imaginárně vypomáhal kytarou, basou i bicími. Také si fotil boty zpěvákovy, ale fotku prej už smazal. Jojo, když je člověk na kaši, fotí ledacos... Potom vylil jedné holce pivo do Steelky a odvrávoral pryč.
Další kapelou byli jako špinaví Taliáni vypadající němečtí GRAVEHAMMER. Hrubě to tam rozčísli svým deathmetalem. Nevím o čem zpívali, ale cítil jsem v tom satanismus, kterému přispívala i image špinvaců. Dobrá práce Grejvhemre!!
A jedeme z kopce vážení! Další byli RADIATION hrající metalický speed thrash. Pro 40 lidí? Kurva!! Dobrá práce Radyjejšne!!
NECROBLASPHEMY mě zaujali svým krásným jménem. Myslel jsem, že budou hrát nějakou krvavou kozí prasečinu ve stylu Archgoat, ale mrskali bum čvacht deathmetal. Dobrá práce Nekroblasfeme!!
Pak to znovu rozsekl malej Jára hláškou, že si chce koupit žvýkačku, aby si prej pamatoval Assassin. Svět jde do sraček...
NAHUM - najednou kde se vzali, tu se vzali, lidi!! Hezky se zaplnil stan. A ještě jedna dobrá zpráva tou dobou, Fiala ve volbách dostal přes piču a snad už definitivně půjde do hoven, kam patří s celou svojí zkurvenou bandou zoufalců z pětikoalice. Nahum se nám líbili, takže Dobrá práce Nahume!!
ANASARCA - ti byli supr jak cyp. Dokonce do té doby nezvěstný Amorfis na ně přivrávoral. Dobrá práce Anasarko!!
A po Anál sakra zahráli Helloween. Bohužel jen z CD ale bylo to i tak boží. Píseň Ride the sky patří ke klenotům metalové hudby. Nikomu se moc nechtělo ven, chtěli si užít písničku. Anebo možná spíš teplo stanu. Venku totiž na Bajtlich padla zima jak Fialova zkorumpovaná vlastizrádná vláda.
Poté zahráli ASSASSIN, což byla legenda trešového pidlikání. Na pohled bylo plno, ale i tak spousta volného místa pro ty, kteří nepřišli. Ale dobrá práce Asasyne!!
Amorfis má vypito na pětiletku a plán plní na 127%. A hledá telefon. Pavouk neohroženě hlídá setlisty a každému, kdo se k němu přiblíží, utrhne koule i s kouskem prdele.
EMBRIONAL - Výborné to bylo!! Amorfis je provrávoral. Sotva mu k tomu stačil celý stan když odcházel hledat telefon. Dobrá práce Embyjonale!!
Poslední kapelou která zahrála poslední hrací den na posledním United In Brutality byli Bolt Thrower revival, neboli SPEARHEAD. První píseň, pomalá ve valivém tempu se mi hodně líbila. Užil jsem si ji úplně vepředu. Pak jsem se přesunul dozadu a nějak mě to přestalo bavit. A rozbolela mě záda a nohy a byla najednou zima i mě, kterému většinou zima nebývá. Tak jsem to zabalil. O tom, že podzim vystrkuje růžky a ukazuje zač je toho léto, svědčí i to, že venku nikdo nebyl. Anebo to svědčí spíš o tom, že všichni chtěli vidět Spearhead. Dobrá práce Spírhede!!
Noc byla opravdu chladná, měsíc svítil jak čerstvě oholená píča a v tu chvíli si člověk začne uvědomovat, jak rychle to všechno zase uteklo. Léto v hajzlu, festivaly v píče, spoře oděné dívky nikde, jen ten fialovej hnus to tu bude ještě rok kurvit. Měl jsem v plánu příští rok vynechat jeden festival a rozhodl jsem se, že to bude Death Coffee Party. Bohužel vynechám dva. United In Brutality končí. Byl jsem na všech třech ročnících a byl to pro mě nejlepší festival. Bude mi chybět tento způsob zakončení léta.
Máme za sebou další ročník festivalu Metalgate Czech Death a opět musím uznale kývat hlavou, hýkat nadšením a těšit se na další ročník. A to jsem už dva měsíce předem nadával, že tam bude samej deathmetal a že to bude stát za hovno. Ty vole piču starou!! Jak se dočtete níže, užili jsme si to zase po svém. Sestava stejná jako vloni, tedy Medvěd, Amorfis, SODík a já. A samozřejmě hromada známých v areálu. Ale na hotelu jsme byli my čtyři, respektive nejdříve jen tři bez Amorfise, který dorazil později díky rodinným povinnostem. Po zabydlení jsme vyrazili na autobus, jehož zastávka se nachází asi tři minuty chůze od našeho apartmánu a poněvadž jsme měli prázdný pajšly, tak jsme nejdříve zašli do hospody na oběd, kde nás obsluhovala "slečna rovnátková" do které jsem se okamžitě zamiloval. Zdravím ji tedy i když vím, že si tohle přečte jen těžko. Když přijdeme do areálu, SODík má zprdelekliku, to když nějaký týpek nabízí vstupenku za předprodejových 1700Kč. Ušetřil tak čtyři kila a hned se jde na kapelu s takovým jakoby lepším pocitem. První kapelou, kterou jsme slyšeli, záměrně nepíšu viděli, protože jsme ji neviděli, ale jen slyšeli, byli VANGUARD, které jsme již několikrát viděli a tady když jsme ji slyšeli, zdálo se nám to celý nějaký jiný a divný, tak jsme se rozhodli, že nám bude stačit ji jenom slyšet a že ji nemusíme vidět. Toliko k vysvětlení, proč jsme Vanguardy jen slyšeli a neviděli. Neviděli jsme je v pivním stanu u pivka, které bylo až směšně levné, totiž primátorská APA ty vole za 40Kč!! Děláš si prdel? Tleskám teď nad klávesnicí tomu, kdo zařídil, že to nebylo dražší. APA navíc velmi chutnala (jak komu, že Medvěde?). Byla chlazená, voňavá, pitelná, byla prostě boží. Mlaďák za pípou se s ní vždycky vyloženě mazlil než ji natočil. I kocůrovi chutnala!! Palec nahoru!!
Desítku, jedenáctku a Plzeň nebo co všechno to tam čepovali jsem ani neochutnával. Nebyl důvod. APA byla prostě skvělá. Na další kapelu se dostavil i sám Jirka Karel Pavouk Nero bezpalcový, dostavil se ve stavu čistém, střízlivém a se zuby na svém místě, stejně tak jako s připraveným lepidlem na zuby, kdyby se náhodou zase stalo něco nepředvídatelného. Zmínil jsem tu palec nahoru v souvislosti s pivem a je třeba zmínit ještě jeden palec nahoru, ten který postrádá Jirka Karel, a ten palec je za padesátikorunovou zálohu na vratný kelímek. Proč to nejde i na jiných festivalech je mi záhadou. 90 v Trutnově a 70 v Srbské kamenici (nevratný) by si měli vzít příklad. Kapela LANDSCAPE OF SHADOW měla výborný zvuk a hrála jakýsi melodický metalcore. Není to nic co bych vyhledával, ale vydržel jsem skoro do konce a nijak mě to neuráželo. Na rozdíl od mého ramene, se kterým mám letité vleklé problémy a se kterým si páni (to jsou ti co mají penis a vejce) a paní (to jsou ty, co mají vaginy) v bílých pláštích neví rady. Bodavá bolest po celý den není rozhodně to, co by si našinec na třídenním hudebním festivalu vyloženě přál. Na počasí na tenhle víkend se meterorologové dohodnout nedokázali a tak zatímco jedna předpověď slibovala teploty kolem 17ti stupňů a přeháňky, druhá nám dopřávala dvacetidevíti stupni. Nakonec to vyšlo dokonale. Když se zatáhlo, bylo 17 a třeba i poprchávalo, dvakrát i pěkně popršelo a když vylezlo slunce, tak smažilo jak někde na pláži. Takže vlastně další palec nahoru patří našim meteorologům za to, že nekecali a že bylo opravdu jasno až zataženo s teplotami 17-29 stupňů.
Letos to na tílko rozhodně nebylo. Ale našli se tam i tací, kteří i když pršelo, byla zrovna zima, pobíhali v areálu jen v plavkách a koupací čepici, zmáčení od hnijící zelené vody z rybníku Broďák a bylo jim srdečně jedno, že ostatní se krčí v mikinách. V půl třetí to rozbalili Mexikánci ARMADA a já byl nadšen!! Oni jak pochází z úplně jiné země, tak i hrajou uplně jinak. Ano, hráli deathmetal, byl to oldschool jak prase, ale kdyby to měl zahrát někdo jinej, bude to uplně o hovně. Deathmetalová prasečina v přímém přenosu prosím pěkně. Kapela měla svůj zvuk, žádná kopírka chrastících Dismember. Zpěvák překvapil svou dokonalou češtinou, když nám několikrát během setu připomněl "Dáme pivo pičo". Vole boží!! Další kapelu všichni známe podle názvu, ale nikdo z nás neví co hrajou vlastně za muziku. Jen jsme dostali echo, že by v tom měla zpívat Alenka z pražských Nocturnal Pestilence. Nakonec se z Alenky z Noctural Pestilence vyklubala Dahlien z Diligence / Keep On Rotting / Abnormality, která v Nocturnal Pestilence jen hostuje. Každopádně její momentální kapela THE CORONA LANTERN mě slušně posadila na prdel. Dahlien má v hrdle hodně nasranýho slavíka a tak po celou dobu setu krákorá, řve, křičí a provádí různé pohybové kreace, za což samozřejmě její nasraný slavík nemůže. V černém klobouku a šminkách na očích mi připomínala zjevem trochu Johana Edlunda z Tiamat. Ale všichni už asi víte, jakou mám já představivost, takže zmíněnou podobu s Johanem nebrat vážně.
Hudba Corony Lantern se mi líbíla, vydržel jsem na celé vystoupení a těšil se jak se pěkně poprvé vychčiju, s čímž mě zajímala informace, zda se dostaví můj chcací blok, nebo se normálně dokážu vychcat jako člověk. To si takhle jdu na ty neustále během festivalu uklizené a čisté hajzly, když mě zastaví nějaký týpek a prosí mě: "Prosimtě, můžu si vyfotit tvou nohu?" Řikám mu "Jo v pohodě. Co tam mám?" Jemu se rozzářily oči "ULVER!". Zatímco si fotí mé nechutně hnusné lýtko, mu říkám "Tak to se ti asi bude líbit moje ruka." Vyhrnuju rukáv a ukazuju mu další tři kérky ULVER. Prej Tý vole... Vyfotil si to a já měl takovej pocit zadostiučinění, protože moje tetování jsou jednoduchá, pro většinu lidí nicneříkající a pochvala vždycky potěší. Prší. A vůbec ne málo. Jsme schovaní pod slunečníkem a čekáme, co předvede Dejvyho nová kapela SYMBTOMY. Zjišťuju, že pro mě zůstane nejlepší Dejvyho kapela Sectesy. A nezmění na tom nic ani fakt, že na base se prsí žena, což je v metalu VŽDYCKY krásné. A když tu zmiňuju něžné krásné pohlaví,... Děvčata! Opět jste byla krásná! Některá jste byla ještě krásnější a všechny (až na jednu namyšlenou pindu, která si o sobě myslí, že je královna krásy, ale opak je pravdou) vás mám rád!! No a teď mi zavolal můj zubatý přítel a prej Vole přiď, točíme tu kuře kuli tobě když máš ty narozeniny, dáme si pivo. No takže zanechávám slintátní těchto zvratků a pokračování později...
...Další kapela EMBRIONAL z Polska nebylo nic pro mě a jediné co mě na ní zaujalo, bylo poděkování zpěváka Thank You moc. Když nastupuje thrashmetal z Chile NUCLEAR, tak přijíždí Amorfis a já s ním jedu na hotel, poněvadž on tam s námi ještě nebyl, tak aby někde něco nevyvedl. Vůbec nevím proč bych se měl bát, když je střízlivej. Asi preventivně. V následujících hodinách se moje obavy o něj potvrdily. Vracíme se autobusem do areálu a všichni jdeme na večeři do hospody. Přicházíme když zkouší kapela TRAHIR. Vůbec jsem jí nevěnoval pozornost, neznal jsem ji. Jenže jakmile začali hrát a já uslyšel zpěv, okamžitě jsem se musel přesunout pod pódium. V tu chvíli polovička lidí čuměla jak kokoti co se to děje a nechápali která bije. Z druhý polovičky polovička nevěděla jestli se má smát, brečet, nebo si rvát uši z lebky. A ten zbytek, ti s citem pro muziku včetně mě, si užívali naprosto perfektní doomstoner. Když spojíte první album od Black Sabbath, ranné Manowar a jebnete do toho Isengard, vznikne vám Trahir. Geniální!!
Kurva však třicet roků marně sháním nějakou kapelu, která by hrála aspoň trochu podobně jako můj milovaný Isengard a KONEČNĚ jsem se dočkal. První písnička jakoby z prdele vypadla právě Isengard. A že zpěvák vypadá jak vypadá v červeném supermanském oblečku a v bílých legínách, je mi upřímě u prdele. S jakým přehledem a nadsázkou tam tihle borci z Prahy vymetli precizní show, já prostě nemohl jinak a hned jsem běžel koupit si CDčko za posměšků lidí kolem, kteří v Trahir viděli bukvice. Sešli jsme se tam u stánku s CDčkama tři takto postižení... Medvěd prskal cosi o transkách a sračce ve spojení s Trahir, ale on je odborník přes jinou muziku. Následní DISFIGURED CORPSE, naprosto diametrálně odlišná muzika než Trahir mě taky slušně odrovnali. Skvělí byli už před nedávnem v Pardubicích, ale tady to bylo ještě o chlup lepší. Super!
REVEL IN FLESH mi přišlo trochu jako Dismember s blackmetalovým vokálem. Proč ne žejo? Je nutno podotknout, že skoro všechny kapely měly vynikající zvuk. Pokud ne od začátku jejich setů, tak v průběhu první nebo druhé písničky se to vždycky vyladilo. Klobouk dolů pánové zvukařové a panny zvukařky, byly-li jste tam nějaké. Čtvrteční headliner v podobě německé kapely ATROCITY mě ani trochu nezajímal. Vydržel jsem až do konce, ale přišlo mi to jako nastavovaná kašička pro lidi, co je mají rádi a chtěji od nich právě tohle slyšet a kapela to pro mě udělá, i když by třeba chtěli udělat něco jiného. Vlastně mám od nich rád a ve sbírce jen desku Atlantis, ze které bohužel zazněla pouze jedna písnička a sice ta úplně poslední. A ten song byl uplně skvělej. Pro mě, kdyby přehráli celý album Atlantis, byl bych spokojený. To ale samozřejmě nešlo, protože mají novinku tak je blbost aby z ní nehráli. Kluci říkali že to bylo dobrý, leč já nemohu souhlasiti. Po skončení čtvrtečního programu nás kamarádi z Liberce seznamují se sympatickou roztomilou veverkou, které hádám dvacet pět let, ovšem jak se nám svěřila, už hodně dlouho ne. Děkuji Karlovi Krylovi za pořízení fotografie. Snad mi veverka promine, že jsem ji dal sem na blog, ale já ji tu mít chci.
Po společném pivku si bereme taxika za kilo a v půl třetí ráno uléháme. Docela slušně opivení... Jenže se opět ozvala Amorfisova nemoc, nutkavá potřeba chlastat už tři hodiny po tom, co ulehne vožralej ke spánku. U nikoho nenašel pochopení v půl šestý ráno jít kalit a tak mu vynadáme, načež se on sebere a odejde pryč a my chrápeme do půl devátý. Pak proběhne snídaně v podobě míchaných vajíček na slanince, zeleninka, chleba, pivo, pepsi, prášky na tlak. Spali bysme asi ještě dýl, ale Amorfis nám volal a vzbudilo nás to. Celý rozjuchaný skrz mobilního operátora přeje společně s našimi známými z jiného festivalu Medvědovi k svátku. V tu chvíli nám došlo, že nás s Amorfisem ten den čekají perné chvíle... Po snídani zkouším vzít Nimesil na bolest v rameni, která se z bodavé intenzivní pulzující bolesti stala bodavá intenzivní nepulzující, to jako že to bolelo furt. Když už jsme spřádali plány, kde všude budeme Amorfise hledat, najednou se ozve nesmělý klepání na dveře a do místnosti vstoupí sám on, o kterém je řeč, v hodně podroušeném stavu s odřenými koleny a lokty. Vůbec neví kde byl, co tam dělal, že jsme mu volali, že hovor přijal ale nezmohl se ani na slovo, že on potom volal nám, prostě Amorfis. Dal si rychlou sprchu a vyrazili jsme na autobus, kterej měl zpoždění šest minut. A asi to řidič chtěl dohnat, protože s námi hnal jako kdyby nás ukrad. Vzadu na plošině pro kočárky jsme vláli v zatáčkách sem a tam a když přifrčel autobus na zastávku před festival a brzdil, měli jsme co dělat abysme se udrželi na svejch pozicích. Amorfis celou dobu v buse dělal ostudu všem metalistům a jak řidič spěchal, nechybělo mnoho a chudáka Amorfise skřípnul ve dveřích. Do areálu přicházíme když hraje PANYCHIDA, ale vůbec nás to nebaví. Místo Nahum zahráli HEJTMAN. Je hezký vědět, že i Česká republika má svůj ČAD. Strašně se mi jako člověku kterej má rád blackmetal líbila písnička Píseň černých vran. Jdeme na oběd do hospody, ale je uplně narvaná a tak na oběd sereme a se SODíkem místo oběda dáváme pivo. Obhlídli jsme nabídku žrádla v areálu za férové ceny a haha jako burito za 270Kč mi moc fér nepřijde. Naštěstí APA od pivovaru Primátor je krutě návykový pivo který dokáže i zasytit. Místo Shampon Killer vystoupila EXORCIZPHOBIA ale já tuhle ukňouranou levičáckou kapelu prostě nemám rád. Nemějte mi to prosím za zlý. Každej jsme ňákej a ty moje bláboly tady píšu pro mejch pár známejch, který mě znají a vědí že jsem neškodnej debil. Trochu sprchlo a mě napadla hláška z jednoho českýho filmu Tento způsob léta zdá se mi poněkud noisecore...
Jestli je APA pitelný pivo, je třeba zmínit i to, že po něm chodím každou chvíli chcát. A ten kdo nepije APU tak má sračku, takže samozřejmě na hajzlech fronta na sraní. Když jdu kolem fronty k chcacímu zařízení, zahlídnu Amorfise jak se motá mezi obsazenýma kabinkama sem a tam a neví co má dělat. Začnu chcát a někdo z fronty prej Tos zabloudil? Vole musím se smát tomu, protože Amorfis opravdu dokázal zabloudit v obdélníkový místnosti plný záchodů. Když jdu ke kámošovi pro mikiny, protože se ochladilo, potkávám fanouška tohodle blogu z Chlumce nad Cidlinou. Svěřil se mi, že přečet uplně všechno a že se mu to hrozně líbilo. Díky za sledování a slova chvály, snad bude pořád o čem psát a snad se bude líbit. Takovýhle reakce vždycky potěšeji. Kdyby si toho někdo nevšim, tak dnešní report je divnej sám o sobě jako vždycky, ale protože mi přišel e-mail, že prej bych neměl psát spisovně, tak čtvrtek je tak nějak spisovně ale pátek, teda to co píšu teď je zase nespisovně. Za mě osobně spisovně to sice vypadá blbě, ale je to lepší. Takže od soboty zase spisovně, hej? Se SODíkem jsme si našli šikovný místo v pivním stanu a pozorujeme Amorfise jak se motá mezi lidma který nezná, každýho votravuje, ke každýmu kdo si dělá selfí vleze do záběru, motá se kolem Leoše Nohy a něco mu tam čtvrt hodiny vysvětluje. Chudák Leoš... Ale to je prostě náš Amorfis. Další náhrada už ani nevim za co, byli GORGATRON ze země která dřív patřila indiánům, i když to se teď vlastně už nesmí říkat protože slovo indián je prej rasistický a urážlivý. SERU NA TO hahaaaaa. Gorgatron mě mile překvapili. Parádní sypec zakončenej koverem od Sepultury. Dobrá práce!!
Když Amorfis dootravoval většinu přítomných, přišel nám vyprávět historku o tom, jak ráno v šest hodin přišel do areálu a nějakej týpek měl triko Cattle Decapitation. Snažil se to vyslovit, ale vůbec mu to nešlo. Historka pokračuje tím, že mu Amorfis řek Seš démon. Konec historky. A pointa? No přeci že je to démon co měl na sobě Cattle Decapitation. Tuhle veselou historku nám převyprávěl asi 7x, ale my hned u druhýho vypravování věděli jak to dopadne, tak nás to pak už moc nebavilo. Jdeme se podívat na jedinou drum´n´bassovou kapelu co drtí grind (SPASM) a vidím nad hlavama fanoušků v prvních řadách transparent s nápisem MALÝ PÉRO NEVADÍ!! Sympatický toto. A při další kapele ROTTENNESS je Amorfis opět nezvěstnej. Kapela hraje výborně!! Zahráli výborný cover Anthrax I Am The Law a vyloženě si svoje vystoupení užívali. Nejsem překvapenej, že se mi to líbí protože mi to Pavouk doporučoval a Pavouk moji milí zná všechen deathmetal na světě.
Jdu si dobít náramek na konzumaci, protože APA ve mě mizí snad ještě rychlejc než předešlej den. Cestou k dobíjecí stanici mi tři lidi chválí tričko Wyrm co mám na sobě. Lidi neblbněte. Já nechci bejt středem pozornosti ať už kuli tetování, blogu nebo tričku. Chápeme? No a zase se nacházím na WC, kde se nacházeji i všudypřítomní hajzlandělé, rozuměj uklizečky. Jedna z nich nakoukne do kabinky a prohlásí To není tak posraný. Málem jsem pochcal souseda u vedlejší mušle jak jsem se začal tlemit... Já vim, není to směšný. Zatímco my chčijeme, uklizečky čekají s košťaty za našimi zády a vždycky když se někdo vysere a zmizí z kabinky, jdou to tam uklidit. Jeden ze chcacích maniaků nahlas přemejšlí Já se asi nevychčiju když tu budete (aha, ne jen já mám chcací blok!!!!!) Odpovědí jedný z uklizeček bylo ať si dáme špunty do uší, že ono to pak půjde. Kurva však když jsem se vychcal já, tak už to dá každej!! Při MORIBUND OBLIVION (video tady) jsme zjistili, že Amorfis je v pořádku na hotelu a chrápe. A zase jdeme žrát do hospody. Oni ty festivaly jsou čimdálvíc o tom, kdo toho víc sežere a vychlastá. Vysere. A vychčije. A když se vracíme do areálu, potkáváme nějakou paní a ta paní na mě prej Jé, tričko Wyrm. Já Vás znám. Já si Vás totiž čtu!! Až se mi ve tváři objevil ruměnec... Jdu mrknout na POSTCARDS FROM ARKHAM a hele ono to vůbec nebylo špatný. Sice stejně jako Trahir se to tam asi moc nehodilo, ale svoje fanoušky to mělo. Hlavně závěr setu, kdy zrychlili a zněli dost blackmetalově se mi líbil. Kapela děkovala úplně všem kolem, včetně zvukařů. A jako kdyby zvukařům stoupla sláva do palic, tak na IN APHELION byl zvuk z počátku zahuhlanej. Kurva jediná opravdu blackmetalová kapela a má mít zvuk na hovno? Jdu si nasranej pro pivo a když se vracím zpět před kapelu, zvuk je jak víno. Do piči to to nemůžou vyladit při zvukovce? Od toho přeci jsou, ne? U čtvrtýho songu se bicmenovi podařilo prokopnout kopák. Výměna trvala chvilku a mohlo se pokračovat v parádní blackmetalový jízdě. Do tý doby určitě nejlepší kapela festu.
Dokonce i Amorfis se na ně připotácel a mocně hrozil v první lajně. Následní TORTHARRY prochlastáváme kousek od zvukaře. Viděli jsme je už tolikrát a vlastně to že jsme jim nevěnovali pozornost neznamená, že jsme je neslyšeli. Hráli jako vždycky suprově. Dokonce jsem se dokopal k tomu, že jsem zašel koupit ručník s jejich logem. Budu si mít teď čím utírat prdel. Ručník má totiž černou barvu a nebudou na něm vidět případné skvrny. Amorfis se stal opět nezvěstným a když si píšu do svýho debilníčku, že se Amorfis stal opět nezvěstným, najedou se uplně na sračku objeví před námi.
Přišel totiž na GRAVE, dalšího headlinera, od kterýho jsem očekával švedskej zvuk, ale byl jsem tak trochu zklamanej. Na můj vkus to prostě málo chrastilo ale i tak to bylo skvělý. Jediná kapela, na kterou se mi zdálo, že bylo úplně plno. Ve svým debilníčku mám tuhletu poznámku: Genius Loci - nejde slovy popsat rozhovor s Amorfisem. Už si nepamatuju přesně o co šlo, ale určitě to bylo něco ve smyslu, že když se po festivalu nemotá lidem pod nohama a nehuláká scény z legendárních českých filmů, že to tam bez něj prostě není ono. Poslední kapela pátečního večera byla MISERY INDEX a mě to přišlo oproti Grave jako zábavovka... Kecám volové! Byla to pecka! Když přijdeme na taxi stanoviště, zjišťujeme že tam nejsme sami a že dneska asi půjdem po svejch. SODík šel napřed a my ještě nějakou chvíli čekali na taxika. Marně. Kdybysme šli do piče o tři minuty dřív z Mizernýho Indexu, nemuseli jsme se plahočit po neosvětlený silnici v černým oblečení tři kilometry na hotel. Jdeme teda pěšky a ještě že jsem nastolil vražedný tempo, protože jak se později svěřil Medvěd, Přijít o chvilku dýl, tak sem se posral. Cestou nám z hotelu volá SODík, že prej kde jsou klíče. A nám zatrnulo, protože Amorfis se motá po silnici na sračku, není s ním řeč ani jiný pořízení a teď se ho ptám na to, kam dal klíč když odcházel navečer z hotelu. Vyčítavě se na mě dívá co to po něm vlastně chci, aby z něj nakonec vypadlo na čtvrtej pokus slovo KYTIČKY. Ty vole! Dostává od nás jebačku a modlíme se, aby si vzpomněl kam klíče dal až přijdem. A hodně nám zatrnulo, když jsme viděli, jak bezradně hledá klíč v květináči a nic tam není. Nakonec jsme ho našli mezi knížkama na polici. UF! Do postelí zalejzáme opět v půl třetí a doufáme, že Amorfis v sobotu už nebude tolik chlastat.
Poslední den festivalu se probouzíme do docela slušný zimy. Po snídani tedy míříme opět na autobus a zjišťujeme, že je to na mikinu. Jenže když se dostavíme do areálu a postavíme se před STERCORE, zjišťujeme že vylezlo slunce a je vedro jako kráva. Stercore hráli tentokrát v pětičlenné sestavě a nebyl jsem spokojen se zvukem, neboť mi přišlo, že hlavní roli v něm hrají kopáky a pak zase kopáky. Líbilo by se mi, kdyby místo samplů používali nějakýho šášulu, kterej by tam pobíhal s takovou tou klávesovou kytarou co má Michal David. Bylo by to asi trochu ujetý, ale když kapela používá takhle samply, mám pocit že nás ojebává plejbekem. Medvěd povidá Amorfisovi: Do 18ti hodin můžeš chlastat a ráno budeš za volantem čistej. Amorfis se na něj smutně podívá a odpovídá: Vole víš co já dokážu vypít do šesti? A pak jsme šli na BOHEMYST, protože jsem tušil, že by mohli být dobří a to se taky potvrdilo. Byli hodně dobří. Jen kdyby tak nepražilo to pojebaný slunce.
A kdyby nedošla APA. Ano, nemoc posledních ročníků na všech festivalech je to, že dojde to nejlepší pivo... Přesedlávám tedy na jablečného Cidera a snažím se nemyslet na bolest co mi trhá rameno. Trpím jak postřelenej kůň i když v sobě mám ibalgin a nimesil... Nahum a Melancholy Pessimism propíjíme a od velkýho Járy se odzvídám, že pedofilie není nemoc, ale nedočkavost. A pak jsme se zvedli a šli na FLESHLESS, protože je máme rádi a oni nás opět nezklamali. Trochu zamotali hlavu sekuriťákovi Žlábovi, který jim ukazoval, že už je čas končit, a když zpěvák Láďa ohlásil ještě jeden song, Žlába nasraně mávnul rukou a odchází pryč. Nevěděl, že Fleshless zakončují svoje sety dvacetisekundovými songy, takže než stačil vůbec odejít z pódia, byl konec vystoupení. Fleshless se tomu smějí, Žlába se tomu směje, a ten kdo to zaregistroval se tomu smál. INGROWING mě zklamali. Zvukem, zpěvem. Sorry. Když se schovávám před sluncem, jde kolem nějaká paní a povídá mi: "Ta sušenka pomohla. Jsem se po ní probrala. On má kvalitní zboží." WTF?? Jak si mě mohla s někým splést? Takovej xicht jako mám já těžko jinde pohledáš a já jí rozhodně žádnou sušenku nedával.
Dalších pár kapel mě nějak nebaví. Asi se dostavila únava a nechuť pít jiné pivo než APA, která už bohužel není. Navíc mě bolí rameno jako kráva. A protože došel i Cider, přecházím na grepově pomelového birella. Velkej Jára se mnou posílá malýho Járu k nim do auta, prej tam má prášek na bolest zubů. Beru si jeden a během tří minut je po bolesti. Ta úleva vole. Hned se líp koukalo na HYPNOS když člověk nemusí hledat nějakou (jakoukoliv) polohu, ve který necítí bolest. Hypnos jak se mi dřív nelíbil, tak teď jsem ho viděl během měsíce podruhé a podruhé se mi líbil. To bude panečku ve Třtěnicích v srpnu na heavymetalové zábavě veselo, až to tam Hypnos rozbalí po Motorbandu. Headliner FLESHCRAWL mě vyloženě srali. Ale jen první dva songy. Ještě že jsem neodešel jak jsem měl v plánu, protože od třetí písničky to byla uplně jiná kapela. Naprostá pecka!! A pak ABORTED. Taky se mi to ze začátku nelíbilo ale v průběhu setu jsem se do toho dostal. Taky dobrý. Ne tak dobrý jako Fleshcrawl, ale furt hodně dobrý. Podle mě teda. No jenže pak se to stalo. Naběhla poslední kapela. NECROPHOBIC jsem nikdá neviděl, znám od nich jedno album ale to co předvedli na Broďáku, nemělo chybu. Pokud by si někdo někým chtěl vytřít prdel tak jak si Necrophobic vytřeli prdel všema předchozíma kapelama, musel by mít vytřenou díru do prdele! Jejich vystoupení bylo jako vytírání prdele ostnatým drátem! Naprosto perfektní zvuk, skvělý black trochu death, lehká kapelní image. Prostě uplně skvělý!! Jednoznačně nejlepší kapela letošního ročníku a kdo tvrdí, že ne, tak tvrdí že ne. Já tvrdím že jo. Těsně před koncem se odebíráme na taxika, abysme tam byli první jako důchodci v Kauflandu. A zatímco nás paní taxikářka v pátek odvezla za stovku, nedělní gay taxikář si řekl o 240Kč za 3 km. Srát na něj na čuráka...
Jestli chcete popozerat pár fotek v kvalitě 5k, klikněte sem.
