UNITED IN BRUTALITY 2024

Všechny rasistické a politické urážky, narážky a podobné zhovadilosti v tomto reportu jsou myšleny ze srandy a pokud se někoho dotknou, tak je vůl. Jsou to jenom slova...

První festivalový den pro mě tradičně začal už v noci. Tentokrát se mi nezdálo, že jsem někomu řezal hlavu, ani jsem žádnému štěněti nevypíchl oko "omylem". Tentokrát se mi nezdálo nic, ale o svá práva se přihlásil až po čárku naplněný močový měchýř. V tu nejnemožnější vy-PÍ-čenou hodinu, tedy ve 3:14h. Samozřejmě člověk pak už nezabere, když ví, že ho čeká skvělý festival. Počkal jsem tedy do světla a pak se doprozevloval do odjezdu. Tentokrát pouze s Amorfisem. Cestou jsme se stavili na oběd a hned jak jsme za dvě hodiny dorazili do Bajtlichu, kde se festík konal, jsme ho začali splachovat jedenáctkou od Březňáka, oproti některým jiným festům, ještě stále za rozumnou cenu 50 korun českých. Pro tento víkend byly všechny tekutiny po padesáti korunách. Rychle jsme nakoupili vstupenky na jarní Nice To Eat You Festival za směšných 1200Kč. Během chvíle byla první edice sta lístků vyprodaná. Strašně zamrzel fakt, že přijelo málo lidí. Bez návštěvníků to nejde dělat. Nedivím se pořadatelům, že pár hodin po festivalu vyšli s prohlášením, že United In Brutality už příště nebude. Pro mě dvojnásobná škoda, protože zmizel festival, kde mohl hrát blackmetal. Sice mám ohlášené Tsatthoggua na Nice To Eat You, ale stát se do té doby může ledacos a případná jiná blacková náhrada na tento festival nehrozí. A přitom tak komorní atmosféra, dalo by se říci až rodinná (dle počtu lidí). Tenhle festival mi bude chybět. 

Ale pojďme se stručně ohlédnout za právě skončivším, třetím, posledním Junajtydinbrutalitem. První kapela, mě známá, OKULT zahrála parádní blackdeath. Trochu mi do jejich satanistické image neseděl basák s trikem Malibu bo co to měl na sobě. Shodli jsme se, že jsou hodně dobří. Chvíli jsem v tom slyšel Deicide. Dobrá práce Okulte!! 

Tou dobou se dozvídáme, že náhrada za slovenské Infer se nedostaví, stejně jako Mater Monstifera, a že program skončí ve 23 hodin. Když se daří, tak se daří, žejo. Je třeba zmínit, že v chatě se mnou přebýval ještě Jirka Karel Tarantulák Pavouk Spajdrmen a SODík. Dále na festivalu byli přítomni Éda Kemlink, Antonín Bejval... Teda Malej Jára a Velkej Jára. A ještě nějací známí z různých festů. Opravdu rodinná atmosféra. Druhá kapela, která zahrála na prknech co do budoucna neznamenají United ani Brutality, byla MILLIGAN. Již jsem měl tu čest je vidět párkrát a řekl bych, že se zlepšují. Ale prosím vás, berte moje slova s rezervou. Né že někdo vytroubí do světa, že si doma pouštím Milligan když napouštím manželku. Zas tak moc se nezlepšili. Jen jsem tím chtěl říct, že se mi líbili. Dobrá práce Mylygene!!

Zatímco ještě hraje Milligan, za pódiem se rozcvičuje banda nasraných myslivců v kloboucích s péry vztyčenými proklatě pevně, vousy načesanými, xichty počmáranými. Samozřejmě se jednalo o kapelu VARULV, kterou jsem od začátku bral jako osobního headlinera. Všichni pekelní myslivci od Vídně po Salzburg při mě stáli, protože jakmile hrábli Varulv do strun, pedálů a hlasivek, nad hlavou se nám všem rozblikal zelený neonový nápis "Ou máj gád vot t fak". Oni zahráli tak výborně kurva!! Takhle černej rokenrol jsem dlouho neslyšel. A neviděl. Myslivecké vestičky měli našňořené, klobouky načechrané, péra, pravda nevypadala čerstvě, a do toho drtili primitivní melodický blekmetál. Moje černé srdíčko vystříklo dávku krvavých spermií do komory a chlopeň (ta pravá samozřejmě jak jinak) poslala krvavý výstřik do mých uší. Všichni kdo tam v tu chvíli byli, tak vypadali šťastně, nadšeně a blaženě. Moje nadšení nenacházelo mezí. Co na tom, že mám plnej močák, až mi chcanky prosakují do břicha? Tohle si nemůžu nechat ujít. Slyšel jsem v tom všechno podstatný. Starej Gorgoroth, Walknut, Elvise Presleyho... Okamžitě po skončení je jdu otravovat, že chci jejich CD a LP. LP s sebou nemají, ale dali mi odkaz na vydávající firmu, která jak se ukázalo později už má LP vyprodané. Kupuju teda jen dvě CDčka. Stejně tak Amorfis, kterej bere i triko a i SODík si pořídil triko. Nejlepší na tom tričku je, že není vůbec jasné, co je to za kapelu, neboť jakési kostěné písmeno a krysí logo nebo co to je, opravdu můžete vzít do divadla nebo kostela a nikdo vás nemůže nařknout z ničeho. Varulv se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Dobrá práce Varulfe!

Nákup u Varulv neprobíhal lehce. Já na ně německo česko anglicky, oni na mě polsko anglicky. Nakonec jsme skončili u google translatoru. Myslím ale že mému  "Fuck Englis, Fuck Deutsch, Fuck Euro" rozuměli celkem dobře. No a aby toho nebylo náhodou málo, nějaký klučina u jejich auta zkolaboval na hypoglykémii. Když se pak fotíme s kapelou, smějou se mému foťáku, stařičkému digitálu kapesního typu, značky Kodak, a také nemohou rozdýchat velikost mého telefonu. Na oplátku se jich ptáme, proč nemaji v merchandise i myslivecké klobouky. Jazyková bariéra způsobila to, že jsem vůbec nerozuměl tomu, co nám na to odpověděli. Odnáším si CDčka do chaty a zastavuju se u prodejního stolu Naurrakar. Bohužel nemají nic, co bych potřeboval a dokonce ani to, co by potřebovali oni sami. Mám na mysli fyzický nosič výborného nového EP na jiném formátu než na kazetě, neboť kazetu bych si mohl pouštět maximálně tak z balkonu. Chápu že vydat takovou blbost jakou Naurrakar je, pro 99,9% populace euromuslimského kontinetu, na LP, je jako vsadit si na svoje koleno a pak si ho prostřelit brokovnicí. Ale když oni jsou tak dobří!! Zjistili, že jsem TA růžová veverka a požádali mě o foto, prý na profil. Tak snad si to rozmysleli a nebo ztratili telefon nebo prostě jen tu fotku rovnou smazali, bo su ošklivy a pořad červeny a tlusty a ružovy veverčak. Radši jsem si strčil prst do nosu při focení, aby (ne)bylo vidět jaký jsem vidlák. A pamatujte: "Praha je jen místo!!" Nikdo ji nemá rád. Když jdu na další kapelu, ASPERATUS, chci stáhnout Járu o cígo: "Dej mi cígo vole." "Nemám. Musím pro ně do auta." Slyšela to zrzavá holčina stojící kousek od nás, vyndala krabičku, rozbalila ji a nabídla mi. Tímto bych jí chtěl poděkovat, že podanou pomocnou cigaretou odvrátila můj plicní šok. Velkej Jára má nové brýle!! Teprve si na ně zvyká, ale slušeji mu. Vypadá v nich tak nějak seriozně a ne jako seschlý nevrlý dědek od sousedů. Asperatus hrají deathetal. A hrají ho dobře. Ale po Varulv, takže pro mě tak trochu sešup dolů. Jenže můj názor se nemusí nutně shodovat s názory ostatních lidí. Mějte to na prosím na paměti při čtení těch mých výplodů tady na blogu. Dobrá práce Asperátusi!!

Na scéně se rozbřinkávají NAURRAKAR a když je vše připraveno, pronese zpěvák znepokojivou větu: "Za tři minuty přijdem a ať je tady plno čmoudu." Cukaly mi koutky úst, protože v našich hlavách jsme slyšeli Ať je tady plno čmoudů. A to si přeje jen pan Vít Rakušan, toho času strašnej čurák. Hoši od Naurrakaří řeky z Prahy,  co je jenom místo, který nemá nikdo rád, zase předvedli, zač je toho Černobyl. Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že jejich čmoud by měl mít výhradně zelenou radioaktivní barvu.  Barevná světla při jejich vystoupení dělají z bílého čmoudu čmoud zbarvený často dorůžova, což mi přijde trochu gay a není to vůbec to pravé naurrakarské. Vyřešil by to Trinoxin z filmové série Return Of The Living Dead, který sice není úplně zelený, ale je zlověstně hustý a na starých videokazetách vypadal zeleně. To by byla jiná sranda. Bysme se nadejchali té zelené sračky a pak si všichni navzájem vykousali díry do lebek. A pak bysme vzali útokem Prahu, ale tam bysme pochcípali hlady, protože po trinoxinu se žerou jenom mozky. Ale to už zase fantazíruju nad touto mojí oblíbenou filmovou sérií a to sem nepatří. Toto je seriózní blog se seriózními reporty a recenzemi. Kluky, kteří Naurrakar neznali, jsem upozorňoval, že oni jsou peklo a že TOTO bude dobré, mi pak s čmoudem v očích říkali, že TOTO bylo opravdu dobré. A zároveň pro mě druhá nejlepší kapela festu. Dobrá práce Naurakare!!

Než se vrhneme na další kapelu, mám poznamenané, že mám do reportu propašovat odkaz na Levné vaření a Jdeme srát. Levné vaření doporučuji díly, ve kterých je hlavní surovinou gothajl. Ale to jsou skoro všechny.

Následující kapela SABIENDAS měla na kytaře starou rašpli s účesem alá dlouhosrstý pudlík. Ale ona to valila jako cyp dámy a pánové. A vůbec ten jejich deathmetal je přesně ten, co chci slyšet. Občas teda. Žádnej Dájyng Fýtus ani Kenybl Korps, ale Sabiendas. Dobrá práce Sabyjendasy!!

Další černotou zasmrádlá kapela byli BOHEMYST. První tři songy (nebo dva??) mě vyloženě sraly. Ale od čtvrté písně to bylo výborné. Nevim proč mi to tak přišlo. Možná ty první tři písničky byly na můj vkus moc progresivní a já jsem člověk rozumu mdlého, složitou hudbu nechápající. Každopádně od čtvrtého songu Dobrá práce Bohemyste!!

A jdeme do finále prvního dne, o které se postarali pardálové INGROWING. Samozřejmě že svojí hudbou si namazali ostatní kapely na chleba a rozdrtili všechno a všechny, ale tak zase oni hraji poctivý grindcore a všichni víme co je to za hudbu. Tak poctivě ho hráli, že i do kotle jsme se SODíkem zaběhli rozproudit krev v našich stárnoucích tělech. Trochu jsme si zapařili, poposlouchali, kvitovali jak jim to šlape a byl konec. Dobrá práce Ingrovyngu!!

A zaplať čmoudům, že se na to poslední dvě kapely vysraly. Počet vypitých piv s množstvím (ne)naspaného času se projevil na utuchající aktivitě našich tučných muskulatur, takže jsme byli rádi, když jsme naše cholesterolem a cukrovkou a alkoholismem a dnou a vysokým tlakem prolezlá těla flákli na postele a usli spánkem spravedlivých. Dobrá práce páteční programe Junajtydynbrutalityfestu!!

Sobotní ráno tradičně patří Amorfisovi, který ani nestačil vystřízlivět a už od osmi hodin hrne hrnek za hrnkem. Ten zase bude vypadat... My ostatní projdeme rutinou sobotního rána. Za přítomnosti WC, sprchy, utopenců, kávy, léků, atd. SODík se svěřil, že na podzim absolvuje degustační menu zážitkového charakteru v luxusní restauraci a uvažuje, že si vezme tričko Varulv. Reaguji větou hodnou filosofa: "Čím méně, tím více." No a pak se to stalo. Malej Jára nás všechny poučil, jak se to má dělat, když nás seznámil s přelomovým objevem. Přátelé a kamarádi, nyní nastává pasáž, kterou když jsem psal, tak jsem se upřímně bavil. Je ovšem třeba, abyste četli pozorně, soustředili se a zapojili trochu fantazii a představivost. Malej Jára nás uzemnil větou: "Když se učíš a žvejkáš při tom žvejkaču a pak při zkoušení u tabule taky žvejkáš, tak si pamatuješ co ses učil." Teď by mohlo nastat několik situací:

1. Jako v dobách století minulých, bych s chladným pokrfejsem zavolal Žána Čmouda, který by přinesl dřevěnou krabičku vykládanou sametem a v ní bílou rukavici. Opatrně bych krabičku otevřel, vzal rukavici do ruky a vlepil bych Járovi rukavifacku. Nějak takhle...

2. Pod Járou se rozevřela zem, objevil se růžový čert, napíchnul Járu na vidle a jebnul s ním do pekelného kotle.

3.  Celá Chřibská propukla v hurónský smích zhudebněný Michalem Davidem.

4. Svět kolem se zastavil. Ptáci přestali mávat křídlama a popadali na zem. Naprosté ticho a vákuum. Mě tiká tvář pod okem. Je slyšet jak pod oknem nejistě cvrká cvrček. Z dáli zaznívá zvuk cirkulárky...a Járovo "Kluci co je vám? Nechte toho. Já se bojím" zatímco my máme pěnu u huby a jednomu po druhém nám z té přelomové myšlenky explodují hlavy. Naše mozky to prostě nedokázaly vstřebat.

5. Pátá situace je ta, která opravdu nastala - nastalo hrobové ticho. Všechno kolem se zastavilo. Skelnýma očima nehybně civím na Járu, SODík pomalu rozvážně prstem posunul brýle ze špičky nosu ke kořenu (stále se bavíme o nosu), Pavouk vykoukl zpoza dveří s rozcuchanou hlavou, bezzubou hubou, přidržuje se futer čtyrapůlprstovou rukou, Amorfis něco mumlá v rohu do kouta. Civíme na něj jakože "Ty vole kdes to slyšel?" "Ty píčo co to bliješ?" Místo toho prolomím hrobové ticho větou: "Eště jednou řekneš takovou píčovinu, tak máš zákaz všeho." Pavouk se probral z kómatu vzniklým  restartováním šedé kůry mozkové a vyštěkl: "Tý vole! Kde já moh bejt kdybych tohle věděl za totáče?!" Všichni z toho máme prdel. Kromě malýho Járy...

Postupně se doprokecáváme na první kapelu, kterou jsou M.O.R.. Jejich píseň "Metoda otvírání rakví" nám bude v hlavě znít ještě dlouho. Kecám. Hned s dalším songem jsem ji zapomněl. Ale byla fakt parádní. Basák vypadal jako pan hokejista Voráček. Jejich uštěkaný devadesátkový thrashcore ne nepodobný starému Kryptoru (Já to tam slyšel!!), nás bavil. Dobrá práce More!! Né po kóm deš gádžo bješ makat more....

CRYPTIC REMAINS, maďarská banda se dvouma kytarama, třema zpěvama, basou se sedmi strunama, bubeníkem se sluchátkama a hlavním zpěvákem s metrákem svalové hmoty, zahrála hutný deathmetal. Měli na můj vkus zbytečně dlouhé songy. Ale i tak Dobrá práce Kryptykurýmejnsy!! Při této kapele vznikla fotka nazvaná "Kluci v akci". Zleva: Antonín Bejval, Čeněk Jirsák, Zilvar z chudobince, Éda Kemling.

Amorfis v první lajně vydatně imaginárně vypomáhal kytarou, basou i bicími. Také si fotil boty zpěvákovy, ale fotku prej už smazal. Jojo, když je člověk na kaši, fotí ledacos... Potom vylil jedné holce pivo do Steelky a odvrávoral pryč.

Další kapelou byli jako špinaví Taliáni vypadající němečtí GRAVEHAMMER. Hrubě to tam rozčísli svým deathmetalem. Nevím o čem zpívali, ale cítil jsem v tom satanismus, kterému přispívala i image špinvaců. Dobrá práce Grejvhemre!! 

A jedeme z kopce vážení! Další byli RADIATION hrající metalický speed thrash. Pro 40 lidí? Kurva!! Dobrá práce Radyjejšne!!

NECROBLASPHEMY mě zaujali svým krásným jménem. Myslel jsem, že budou hrát nějakou krvavou kozí prasečinu ve stylu Archgoat, ale mrskali bum čvacht deathmetal. Dobrá práce Nekroblasfeme!!

Pak to znovu rozsekl malej Jára hláškou, že si chce koupit žvýkačku, aby si prej pamatoval Assassin. Svět jde do sraček...

NAHUM - najednou kde se vzali, tu se vzali, lidi!! Hezky se zaplnil stan. A ještě jedna dobrá zpráva tou dobou, Fiala ve volbách dostal přes piču a snad už definitivně půjde do hoven, kam patří s celou svojí zkurvenou bandou zoufalců z pětikoalice. Nahum se nám líbili, takže Dobrá práce Nahume!!

ANASARCA - ti byli supr jak cyp. Dokonce do té doby nezvěstný Amorfis na ně přivrávoral. Dobrá práce Anasarko!!

A po Anál sakra zahráli Helloween. Bohužel jen z CD ale bylo to i tak boží. Píseň Ride the sky patří ke klenotům metalové hudby. Nikomu se moc nechtělo ven, chtěli si užít písničku. Anebo možná spíš teplo stanu. Venku totiž na Bajtlich padla zima jak Fialova zkorumpovaná vlastizrádná vláda.

Poté zahráli ASSASSIN, což byla legenda trešového pidlikání. Na pohled bylo plno, ale i tak spousta volného místa pro ty, kteří nepřišli. Ale dobrá práce Asasyne!!

Amorfis má vypito na pětiletku a plán plní na 127%. A hledá telefon. Pavouk neohroženě hlídá setlisty a každému, kdo se k němu přiblíží, utrhne koule i s kouskem prdele.

EMBRIONAL - Výborné to bylo!! Amorfis je provrávoral. Sotva mu k tomu stačil celý stan když odcházel hledat telefon. Dobrá práce Embyjonale!!

Poslední kapelou která zahrála poslední hrací den na posledním United In Brutality byli Bolt Thrower revival, neboli SPEARHEAD. První píseň, pomalá ve valivém tempu se mi hodně líbila. Užil jsem si ji úplně vepředu. Pak jsem se přesunul dozadu a nějak mě to přestalo bavit. A rozbolela mě záda a nohy a byla najednou zima i mě, kterému většinou zima nebývá. Tak jsem to zabalil. O tom, že podzim vystrkuje růžky a ukazuje zač je toho léto, svědčí i to, že venku nikdo nebyl. Anebo to svědčí spíš o tom, že všichni chtěli vidět Spearhead. Dobrá práce Spírhede!! 

Noc byla opravdu chladná, měsíc svítil jak čerstvě oholená píča a v tu chvíli si člověk začne uvědomovat, jak rychle to všechno zase uteklo. Léto v hajzlu, festivaly v píče, spoře oděné dívky nikde, jen ten fialovej hnus to tu bude ještě rok kurvit. Měl jsem v plánu příští rok vynechat jeden festival a rozhodl jsem se, že to bude Death Coffee Party. Bohužel vynechám dva. United In Brutality končí. Byl jsem na všech třech ročnících a byl to pro mě nejlepší festival. Bude mi chybět tento způsob zakončení léta.

Pro pár nicneříkajících fotek klikni sem.

20.1.2024 WINTER VIOLENCE (Klan, Altars Ablaze, Mallephyr, Milligan)

Prvním mým letošním výjezdem za kulturou se stal dvanáctý ročník večírku nazvaného WINTER VIOLENCE, který nabízel můj oblíbený Mallephyr a další tři pecky. S omluvenkou se dostavil Medvěd, neboť jako hrdý vesničan dal přednost hasičské výroční schůzi. Vyrazil jsem tedy jenom s Amorfisem, který v Ponorce ještě nikdy nebyl. Upozorňoval jsem ho na liknavé dodržování hracích časů, přibržděného zvukaře a příjemný klub. A jak to dopadlo? To se dozvíte až po tom, co tu zdemonstruju jeden festival v Portugalsku, na který vyrazil Magi se svými vykutálenými kámoši a poslal mi několik bodů s poznatky, jaké to tam je. Takže jen krátce. Na můj dotaz, jaké jsou Portugalky a pivo a zvuk, mi přišla telegramem odpověď: "Portugalky jsou celkem dobrý, zvuk luxus a pivo je horší. 0,2 za 3 eura, 0,35 za 5 eur a 0,8 za 10 eur." A vole my tu nadáváme na Fialu jakej to je čurák, že zdražil pivo na sedum pětek. Ovšem pivo v průměrném portugalském obchodě je prý dobré a jen za jedno jediné usmrkané euro. 

Na SODíkův dotaz ohledně počasí nám náš dopisovatel od společnosti Magi odpověděl: "Ve čtvrtek pršelo docela dost. Ale jinak tady chodíme v tričku přes den, nebo na chvíli si nasadíme mikinu, když fouká, ale jde to v mikině tady vydržet celý den i noc." To je ovšem ale poznatek velice zásadní, neboť můžeme s čistým svědomím zkonstatovat, že počasí v Portugalsku se téměř neliší od toho v České republice. No přece i u nás máme na sobě trička a mikiny. Že na nich máme natažený ještě i zimní bundy, neboť je venku mínus deset, je věcí jinou, nepodstatnou. Na můj dotaz, jaké kapely viděli, odpověděl benjamínek našeho týmu, který již není nejmladší, že "Kapely super, včera jsme viděli Anime Torment, Epicardiectomy, Kraanium a další kapely co byly dobrý ale už nevím název. Zvuk byl dobrý a Portugalci rozjíždí dobrej kotel už od začátku akce. Dneska budeme čekat na Teethgrinding, Analepsy, Anaal Nathrakh, Vulvactomy a Serrabulho." Na moji připomínku, že jsem viděl Anaal Nathrakh už třikrát a pokaždý měli zvuk na píču, mi bylo sděleno toto prohlášení: "To v tý době budeme asi tak na sračku, že zvuk moc řešit nebudeme." 

Na moji prosbu o nějakou veselou historku z natáčení, se Magi svěřil, že jich má spousty, ale nejsou nijak spjaté s festivalem, ale že "takový veselý záblesk bylo, že tu nejsme jediní Češi a vyloženě jsme se těšili až na české kapely. Zařveme ´Pyčo hobluj´ a kluci to vždycky ocenili úsměvem..." No tak to je fakt docela úsměvné. Každopádně palec nahoru za Magiho, nemyslím ten palec, který mu chybí na jeho noze, který byl rozdrcen cihlou v jeho útlém mládí, ale ten který mu nechybí, ten na druhé noze, za to, že měl s kámošema koule vyrazit za písničkou tak daleko. Například já, ač velký fanoušek kapely Samael, byl jsem před lety pozván svými polskými přáteli na čtyři koncerty Samael v Polsku, protože žádný promotér je k nám do Čech nepřivezl. Měl bych zajištěné ubytování a průvodce, ale i tak jsem s velkými díky odmítl. Nikdy jsem na koncertě nebyl mimo území ČR a tak to i zůstane. Kapela má přijet za fanouškem, ne fanoušek za kapelou... Už jen dodám, že celá akce se odehrávala v Lisabonu a jmenovala se XAPADA FEST a že bylo vyprodáno právě díky takovým jako je Magi a spol., kteří nejsou kozervativní jako já.

 

A nyní se již můžeme pustit do pardubického koncertu, na který jsem vyrazil s Amorfisem, jak nenápadně zmiňuji v úvodu. Zima jak v ruským filmu, Amorfis bublinu u nosu a řidiči překvapivě nebláznili, dokonce ani ti v oktávkách. Do klubu jsme přijeli v 19:55 hodin. Začátek byl plánován na dvacátou hodinu, tak to máme ještě minimálně třičtvrtě hodiny čas... Po prvním zaslechnutí hospody a přilehlého klubu ještě z venku si řikám "Ty vole tam to hučí". Po prvním nakouknutí uvnitř hospody a přilehlého klubu si řikám "Ty vole tady to hučí." A fakt hučelo. Takhle narváno na metalovou akci tam pamatuju snad jen na Behemoth někdy za vlády krále Karla čtvrtýho. V klubu i hospodě je teplo, takže se v prosotrech pohybujeme v mikinách a tričkách. Všimněte si podobnosti s Portugalskem.... Hned si jdu pro pivo a valím oči. Krásná chlazená výborná hladinka Plzně za 50Kč. Dobře vy!! Bohužel můžu jen jednu, neboť by páni policisté mohli mít nějaké připomínky. Beru teda pivo, zaplatím vstupné 250Kč a zase valím oči na všechny ty usměvavé sympatické lidi. Pivo mám v těchto končinách poprvé od památného koncertu Cerebral Turbulency, který byl přerušen litry mé krve. Dočíst se o tom můžete tady. Znovu valím voči, když přesně úderem dvacáté hodiny začíná hrát první kapela MILLIGAN.

 

Kapela z Vysokého Mýta nám zahrála veselé deathmetalové písně o zvířátkách, které střídaly písně veganské a antiveganské a pohádkové. U třetí písničky pan kytarista, strašně sympatický chlápek, potřeboval vyměnit svůj nástroj, neboť ten původní odešel do kytarového nebe, tak jsem mu podal kufr s náhradní kytarou a vlastně jsem zachránil koncert. Celá Ponorka si oddechla, všichni mi gratulovali k úspěchu, přátelsky mě plácali po zádech a chtěli si se mnou povídat. S hrdinou... Přeberte si to jak chcete. Zvuk měli Milligan hutný, čistý, bez zpětných vazeb. Pan zvukař odvedl dobrou práci. Chvilku před třitvrtě na devět se před kapelou objevuje pan pořadatel, aby upozornil, že zbývá čas už jen pro jednu písničku. Nad hlavou se mi rozblikala tři duhová neonová písmena WTF a já přemejšlel až mě vnitřek hlavy z toho bolel, co se to kurva děje!! V Ponorce, kdy byl v minulosti naplánovaný začátek akce na sedmou hodinu, aby se v klidu začalo v půl devátý, zvukovky trvaly hodinu a víc a akce končívaly, když někteří vstávali do práce, se najednou začíná na vteřinu přesně a kapely mají svůj hrací čas, který je nekompromisně vyžadován pořadatelem? UFF! Ještě mi řekni, že zvukovka bude trvat dvacet minut a já vopíchám tu krásnou holku, co stála kousek vedle mě. Po skončení Milligan jsem se šel k výběrčím vstupného pozeptati na informaci ohledně počtu přítomných metaluchtivých fanoušků, avšak odešel jsem bez znalosti tohoto čísla, neboť si u vstupu nevedli evidenci a počet návštěvníků prý zjistí až rozbijí bakšiš. Každopádně tam bylo víc lidí než na úžasné akci, která v Ponorce proběhla před několika léty a o které se milý návštěvníku tohoto blogu můžeš dočíst tady. 

Přítomnost skoroblackmetalových kapel na letáku této akce přilákala do klubu obecenstvo s nedobře vyvedeným corpsepaintem ve xichtech. Sorry, ale například já, ač blackmetal tak nějak trochu poslouchám, asi bych nešel na koncert zmalovanej jak píča. Tahle image patří na xichty členů hudebních spolků a ne na tlamy opilých fanoušků. Zašel jsem k baru, že bych ochutnal točený grepový birell, ale je tam tolik lidí a jen jedna holčina za barem, nemá absolutně žádnou šanci pokrýt svými službami poptávku. Všichni se navzájem překřikují, každý chce svůj drink. Já jsem čekání po několika minutách vzdal. Sedl jsem si na prdel u stolu a pozoroval mumraj a řikal si směrem ke zvukařovi Kurva to zase bude čekání. Ztracená hodina a půl života!! Ale co se to děje?? Zase ta tři duhová písmena nad mojí hlavou WTF, všechno odsejpá a najednou se na pódiu pohybují černě odění mladí sympatičtí lidé, ve kterých poznávám členy kapely MALLEPHYR a netrvá to dlouho a zvuková zkouška je u konce. Ty vole!! Ještě že to nestihli do těch dvaceti minut jak píšu výš, jinak bych musel opíchat tu krásnou holku co stála kousek ode mě a riskoval bych že si zadělám na ostudu.

 

Chvíli po deváté hodině večerní tedy začíná hrát kapela, kterou mám fakt hodně rád a která kvalitou svojí muziky převyšuje ty ostatní. Sorráč, ale já to tak prostě mám nastavený. Zpěvák mi v Ponorce přišel svým vokálním projevem trochu jako slovutný Attila. Od čistého zpěvu, přes deathový murmur a blackové skřečení se chvílemi dostával až po hrdelní mručení a nelidské chrčení! Miluju to!! Ne toho zpěváka, ale jeho zpěv. Čisté vokály mi trochu připomněly nikoho známějšího než Fenrize a všichni dobře vědí, jaký vztah mám k Fenrizovým kapelám. Pokud jsem o Milligan napsal, že měli hutný zvuk, tak vůbec nevím, jak popsat zvuk Mallephyr. Jak to kurva ten zvukař udělal za takovou chvilku? Jak je dopiče možný, že v minulosti jsem z Ponorky v půl třetí ráno odjížděl nasranej domů a to ještě měla hrát další kapela, protože se zvučilo hodiny a hodiny a teď, když člověk připraví Amorfise na zvukové martýrium, je zvuk jak z píči za pár minut? Zvuk z píči není myšlen špatný, ale naopak. Však víte, píča, potažmo kunda je ta nejkrásnější věc na světě. Mallephyr měli naprosto parádní zvuk. Bylo to kurevsky nahlas tak jak to mám rád, i když teď když píšu tyhle blbosti, mi dost hučí v pravým uchu. Kytary byly ostré jako břitva. Prostě všechno tak jak má být. Na poslední písničku jsem se šel podívat dozadu a tam ten zvuk nebyl tak výrazný a hlasitý, ale to mohlo být způsobené tím, že dva metry od pódia, kde jsem stál předtím, to bylo fakt nahlas a ostrý. Hudebně mi svojí složitější skladbou písní Mallephyr připomínal trochu známější kolegy Abigor. Nevim proč. Prostě mi to přišlo podobný. Moje hodnocení zní: Naprosto perfektní, skvělé a brutální. S přehledem si svojí rychlostí a tvrdostí vytřeli prdel s celejma Pardubicema i s tím jejich zasraným perníkem s průjmovou polevou. Když skončili, tak mě napadla taková nepříjemná věc. Při vší úctě ke zbývajícím dvou kapelám, nic lepšího ten večer už přijít prostě nemohlo. Amorfis si kupuje CDčko Mallephyr. Já si CDčko Mallephyr nekupuji, neboť jsem hrdým vlastníkem vinylové verze jejich skvělého alba "Wombs Of Worms". A nyní nastal čas, kdy se ověří, zda předchozí přesnost a dodržování časového harmonogramu nebyla jen náhoda. NEBYLA!! Nevím, kdo za tím vězí, ale díky jak cyp za to, že jsme nemuseli nekonečně dlouho čekat než začne další kapela. Na pódiu se začínají klátit pořadatelské postavy, kapela KLAN.

   

Zvukovka opět probíhá hladce a plynule. Jen kytarista měl nějaký problém s aparátem, který ale vyřešil a hned jak bylo vyřešeno, zabrnkal nám Metallicu a hned se šlo na věc. První song začal bez kopáků ale už během písničky se to vyladilo a Klan do nás začal hustit brutální hutný deathmetal s hovadským vokálem. To by se Medvědovi líbilo. Jenom škoda vazbení mikrofonu v míře nemalé. Zvuk vepředu řeže jak cyp. Kousek dál to opět není takový. Ale zase z toho nekrváceji ušní bubínky. Při posledním songu, který byl coververzí, jež jsem nedokázal identifikovat ale znal jsem ji, vznikl docela slušný circlepit a pařící kotel. Hádal jsem, že coverovanou kapelou byl Slayer nebo Venom. Strašně známá písnička. Kamarádi, kteří holdují thrashmetalu mě pak vyvedli z míry, když mi řekli, že to byli Sodom, konkrétně Agent Orange. Kapela, která minulých stošedesát let nekoncertovala a tohle vystoupení bylo jejich první nebo druhé, už si nepamatuju, si myslím, rozhodně ostudu neudělala. Naopak, měli největší podporu v obecenstvu a ten brutální deathmetal, který hráli se líbil i mě, a to jak jistě víte všichni, deathmetal není moje životní láska. Pravověrní deatheři museli hýkat nadšením. Já jsem také hýkal. Ovšem ne nadšením, ale svojí od přírody spořivou částí mého já, to když jsem si v ruce držel třetinkovou plechovku žlutého nápoje jménem Fanta a nadvakrát ji do sebe otočil. To vše za krásných 40 korun českých!! A doprdele... Pivo, i když je kurevsky drahé díky nenažranosti pivovarů, hospodských a v neposlední řadě i těch, kteří vedou naši zemi do záhuby, vyjde levněji, než obarvená voda s cukrem. Kam jsme se to dostali tyvole? Poslední kapelou, která zvučila své nástroje se jmenovala ALTARS ABLAZE.

 

Zkouška to byla trochu delší, neboť se vyměňovala bicí souprava. Máme tedy trochu víc času se bavit o tom, co přijde a zjišťujeme, že se nemáme o čem bavit, protože tu kapelu vůbec neznáme. Jediným vodítkem je označení death/black na letáku. Dobře, jsme dohodnuti, že když to bude sračka, pojedem domů už v průběhu setu. Zkouška dává tušit uměle až elektricky znějící kopáky, což osobně nemám vůbec rád. Když kapela spustí kousek písně při zkoušce, řikám si, že by to vůbec nemuselo být marné. Ve chvilce klidu haleká blonďatá holčina Jooo, to bude dobrý, Marduk!! Že by věděla něco víc než my? Stále platilo, že když to bude blbost, jede se domů. Jenže pak se objevil pán s mikrofonem, který svojí vizáží připomínal Roba Halforda v mladší verzi, zaskřehotal do mikrofonu a já byl lapen. Nikam se předčasně nepojede. To bylo jasné už při zvukovce. Takovej vokál, jakej měl pan zpěvák by mu mohla závidět nejedna renomovaná blackmetalová a deathmetalová kapela. Opravdu skvostné. I Amorfis ocenil sílu hlasivek zpěváka souhlasným kýváním své chlupaté ovousené hlavy. Ne, Marduk to nebyl, ale rychlostí a brutalitou si se švédskou legendou notovali dobře. Jediný co mě sralo, byly ty elektricky znějící kopáky. Kurva proč?? Taková škoda. Dokonce jsem se rozhodoval, že si půjdu koupit jejich CDčko, ale misku vah převáhlo to, že jejich písně byly prošpikovány deathmetalovými kytarovými sóly a já nejsem jejich příznivcem. Teď toho lituju, že jsem si CD nekoupil. Hudba Altars Ablaze byla rychlá, brutální, plná sól se zpěvem, co měl fakt hodně velkou sílu. A zaškatulkování do death/black sedí jako hrnec na prdel. Jen ty kopáky, kdyby nezněly jak čvachtání přejetých koťátek. Škoda no. Jako jediná kapela měla také kouř, a to takový, že kurevsky silný. V jednom momentě nebylo v klubu vidět na krok. 

A tím nemyslím, že nebylo vidět na dva metry, ale opravdu nebylo vidět vůbec. Ani kapela, ani člověk předemnou, ani svítící reklama na CocaColu nad barem. Prostě nic... Docela škoda taky je, že v ponorce někdo neustále prděl, ale to byly takový bahňáky vole, hnusnej smrad v malým prostoru. Myslel jsem, že bar už zavřeli, jaká tam byla mlha a tma a semtam smrad, ale ne, když se kouř rozestoupil, bar se opět ukázal jako funkční. Celá akce končí pár minut po půlnoci, což je nevídané, neslýchané. Na Ponorku teda... Loučíme se se známými a odcházíme k zamrzlému automobilu a už z dálky vidím, že nejaký vemeno zaparkovalo tak jak zaparkovalo. Takhle parkuje jenom chuj pojebaný.

Kdyby mi podklouzla noha když jsem se snažil vměstnat moji vyzáblou postavu na místo řidiče, tak se oběsím na dveřích. Takhle může zaparkovat opravdu jen idiot s poznávací značkou 5E4 7179.

Pro pár dalších fakt hodně špatnejch fotek klikni na sem.

FARÁŘOVA SLUJ vs. ABC KLUB (28. a 29. 4. 2023)

 PÁTEK

Jediným a hlavním důvodem, proč jsme vyrazili na tenhle koncert bylo podívat se do Mladé Boleslavi, jak funguje výroba pojebanejch elektromobilů... Kecám! Samozřejmě že nás tam přilákal blackmetal, který nemá v mé blízkosti moc na růžích ustláno. A taky hlavně obhlídnout legendární klub Farářova sluj, o kterém nám náš společný přítel Pavouk vypravoval v superlativech. A to v takových superlativech, že k nám ze severu dorazil i SODík, aby společně se mnou tenhle klub prozkoumal. Když jsme zaparkovali a málem způsobili dopravní nehodu, platíme vstupné 350Kč a vcházíme do designově vymazlené sluje, která vzhledem věrně kopíruje svoje jméno. Když si kupujeme pivo (Krakonoš za 35Kč), probíhá zvuková zkouška švédských Scitalis. Se zvukem jsou problémy, něco se nedaří a farář nervózně pobíhá a lamentuje, že je to všechno v prdeli a na hovno. Nejde jim nějak nazvučit zpěv a kytary. Nakonec to nějak ušmodrchaji a jejich zvuková zkouška končí prohlášením: Zapamatujte si, jak to máte nastavený. Pak si muzikanti sbalili svoje fidlátka a na pódium naběhla druhá kapela a začala zvukově zkoušet. Zajímavý postup, který jsem za svoji koncertní fanouškovskou kariéru ještě nezažil. Než se nazvučili Infernal Cult, prohlížíme si parádní prostory totálně undergroundového klubu. Výzdoba, všeljaké propriety a malůvky v nás vzbuzují nadšení!!

Trpělivě čekáme na první kapelu. Start akce měl být v 18:30hodin mladoboleslavského času. Předem jsem se u pořadatele informoval, protože například minulý týden, když jsem chtěl zajet po práci do Hořic na jednu pidiakci, na můj dotaz, kdy začne hrát první kapela, mi bylo odpovězeno Až přijdou lidi. Jestli nějaký přijdou. Tak jsem se jim na to vysral. V objektu se nacházela i jedna půvabná zrzka s kroužkem v nose, o které SODík prohlásil že je divná (jako lidi co volili Fialu a jeho bandu dementů). Podle mě ta zrzka byla krásná, stejně jako všechny ostatní zrzky... INFERNAL CULT začínají hrát v 18:56h, tedy v čase mezi půl sedmou a sedmou, jak mě informoval dva dny předem pan pořadatel. Zvukově to nakonec nebylo tak zlé, jak to vypadalo, že to bude. Zvuk byl prostě jinej. Při deathmetalu bych asi prskal, jenže deatmetalisti jsou vyměklí rozněžnění honiči. My co milujeme blackmetal potřebujeme trochu té špiny v hudbě. Když jsem šel ze zadní části hlediště vyzkoušet zvuk k pódiu, což bylo mimochodem 5 metrů (ano, takhle malá je Farářova sluj), zjistil jsem, že z předních reprobeden do obecenstva jde jenom zpěv. Jestli to tak mělo být, nebo se to prostě nedalo díky zpětným vazbám nazvučit jinak, netuším. Kytary a bicí do lidí (kterých tam mohlo být kolem čtyřiceti, a jak SODík poznamenal, že kdyby přišlo o deset lidí víc, tak je plno), zařezávaly ze zadních velkých beden umístěných za muzikanty, hned vedle zamřížovaného visícího Ježíše Krista, Pána našeho... Když se pak vrátím do zadních pozic, sympaťák farář, se se mnou přivítal slovy. Veverka? Růžová veverka? Já jsem se koukal na fejsbůk na fotky abych tě poznal. Dal jsem mu totiž echo, že do Sluje pojedu poprvé. Velmi milé gesto od něj. Vedle mě stál týpek s lepším foťákem, který fotil celý večer. Farář za ním přišel a v rachotu muziky mu něco říkal, načež fotograf ho začal fotit. Hned na to na něj farář řve aby ho slyšel i on MĚ NE TY VOLE, FOŤ KAPELU!! Odcházím vyhledat WC a po jeho použití se vracím na fenomenální píseň v pomalém tempu. Stojím hned za zrzavou krutopírkou, která je prostě k zakousnutí!! Koukám kolem sebe a vidím Silenthella a i zbytek kapely Sukkhu. Hezké, když kapela podpoří jinou kapelu návštěvou koncertu. Všichni kolem jsou naprosto v pohodě. Nikdo se nijak politicky neprojevuje, nikdo nevysává krev z papenských tepen, všichni se baví a i já si užíval zrzavočernou mši... Po padesátipěti minutách odhodili členové kapely Infernal Cult roušky a byl konec jejich dřevního blackmetalu s dřevním zvukem. Paráda!!

Zašel jsem si koupit dvě LP desky od Švédů, i když jsem je nikdy neslyšel. Jednu si nechávám podepsat. Mám z toho všeho tam ohromnou radost, jako děcko když dostane k narozeninám Lego. Kromě zrzky se ve sluji pohybovalo ještě několik dalších krásných děvčat. Blackmetal a pěkné holky. Co víc si přát? Druhá kapela na paškál přijela z Prahééé (stejně jako první) a patrně to vzali přes Černobyl, kde byli odklízet jaderný odpad. Nestačili se převléknout a tak na pódium vyhupsli v plynových maskách a slušivých outfitech. Můj soudruh nebožtík učitel Vítek by měl radost. Vždy měl totiž o pracovních sobotách radost, když jsme si na základní škole chlorem čistili plynové masky a nasadili si je a pak při branném cvičení s pytlíkama přigumičkovanýma na nohách jsme probíhali kouřem z dýmovnice... Oplynomaskovaná kapela byli samozřejmě NAURRAKAR, které jsem nikdy neviděl a na které jsem se hodně těšil a kteří nám zasadili tvrdou ránu. Jejich blackmetal byl jako kopanec do rozkroku. Zvuk byl opět na undergroundové úrovni a i když v průběhu vystoupení nikdo nic neladil, připadalo mi, že se vylepšuje a zesiluje. A hlasitou hudbu já rád, tuze rád! Došlo i na opravu mikrofonu, což jsem využil k dalšímu pochcání Farářovy sluje na místech tomu příšluných. Vracím se na výbornou písničku Uranfaust. Ovšem následná, poslední, ta mě rozsekala na sračku a donutila jít utratit nějaký prachy za 2 CDčka Naurrakar. A to i když zrovna ta poslední písnička ještě na žádném CD není. Nevadí, přikoupíme až bude.

Čekáme na hlavní hvězdy, které si dávají hodně načas, což je průser, protože by se mělo končit ve 22h, což okomentoval farář, že Zase přijedou. Myslel tím samozřejmě pány v uniformách, kteří nám mají pomáhat a také chránit, což oni ale nikdy nedělají. Bohužel hned vedle sluje prý bydlí jedna nesympatická paní, která nedokáže vstřebat metalovou muziku co je trochu slyšet i venku. Patrně z toho důvodu Fafářova sluj bude pokračovat jen do konce roku, jak nám bylo sděleno farářem, který už zase nervozně pobíhá sem a tam, protože kapela nemá ještě ani postavené bicí a už měla hrát! Prej: Si tam sakra malujou čůráky! Inu image a blackmetal prostě musí být pospolu. Farář nás ještě zve na další blackmetalový koncert v květnu, ale bohužel v ten termín budeme na jiné akci, a hned na to začne skandovat SCITALIS! SCITALIS! Jestli to bylo tím skandováním, nebo už headlineři byli připravení nevím, ale za chviličku už naskákali zmalovaní čertíci se svými nástroji před nás a začali do nás hrnout jejich verzi blackmetalu. Jejich vizáž společně s krásnými prostory klubu a stroboskopem lomeno světlem umístěným na zemi za kytaristovými zády, vypadala skvěle! Zvuk měli takovej, jakej si udělali na začátku (Zapamatujte si jak to máte nastavený.) Nebylo to nic moc. Zpěv docela v prdeli, kytary docela v piči. Jenže když jste přivřeli oči a zaposlouchali se, tak jste slyšeli přesně to, co jste slyšet chtěli. Neskutečnej námrd v podání těchhle Swerige zmrdů. Rázem jste zapomněli na obstrukce s malováním čuráků. Chemie Scitalis vs. Farářova sluj fungovala skvěle. Poočku jsem sledoval vchod, jestli do klubu vtrhnou pomáhat a chránit muži zákona a vymlátěji nás tam nunčakama. Nestalo se tak. Paní sousedka měla asi dobrou náladu... Scitalis končí ve 22:20 hodin, já ze země sbírám trsátko Scitalis, kradu setlist Scitalis za což mi zpěvák věnuje pravý blackmetalový úsměv, a my mizíme z klubu. Nadšeni. Spokojeni. Uspokojeni. Velká škoda, že klub bude končit. Teď když jsem si do něj našel cestu...

 

SOBOTA

Druhá část víkendového dvojáku se konala ve městě perníku plněného rybím tukem, tedy v Pardubicích. Naprosto a diametrálně odlišná akce s prostředím, na které jsem byl před pár hodinami. Do Pardubic jsem jako řidiče určil Amorfise, protože mi přišlo úsměvné, že nebude moct požívat slasti chmelové limonády na koncertě, kde se točí 8 druhů piv. Hahaha, strašná prdel prej... Ale tak třeba by mu ty piva nechutnaly... Když jsme přijížděli do Pardubic, strhla se vodní smršť. Stěrače nestíhaly, někteří řidiči zastavovali u krajnic, protože místo silnice se místy jednalo spíš o řeku. Ti co nezastavili a pokračovali dál spíš plavali ve svých autech než že by jeli po silnici. Docela síla. S parkováním tentokrát nebyly problémy. Asi proto, že bylo málo hodin. A nyní je čas na VS. z názvu tohoto dvojreportu. Porovnávat Farářovu sluj s klubem ABC je stejně uhozený, jako porovnávat anorektičku s Halinou Pawlowskou. Zatímco mladoboleslavská Farářova sluj je malý, temný, špinavý, absolutně undergroundový klub pro slušné lidi, pardubický ABC klub je rozlehlý světlý, čistý, přetopený prostor, s vypolstrovanými křesílky, šatnou, DJpultíkem a malou diskotékou, velkým koncertním sálem se špičkovou aparaturou. UFF. Tolik tedy k VS. z nadpisu. 

Zároveň s festivalem OBSCENE SOCIETY, který se na scénu vrátil po deseti letech, probíhal i minifestival minipivovarů. Ceny piva se pohybovaly od 50ti do 70ti korun českých. To je o 15 až 35 korun víc, než den předtím v Mladé Boleslavi prosím pěkně. Myslím že při našich platech je 70Kč za pivo fialová nehoráznost, jenže s tím neudělám nic. A podle všeho bude hůř... Na čepu tedy bylo 8 druhů piv a když se mě u baru slečna za pípou ptala, které si dám, ukázal jsem na nabídku, kouknul na kluky a řekl Tak dáme sjezdovku, ne? Tím bylo myšleno samozřejmě jedno pivko po druhém pěkně všechny. Amorfisovi zacukaly koutky, ve kterých se objevila pěna ze slin. Jako první jsem si dal pivko Slash, které bylo naprosto boží! Medvědovi tyhle silný pivka moc nechutnaly, ale já si je užíval plnými doušky. Přesně podle plánu začala burácet první kapela MILLIGAN. Znělo mi to jako jakýsi takový moderní deathmetal možná i core. Líbilo se mi to. Mělo to naprosto špičkový zvuk. Návštěvnost byla uspokojivá. Kluci řikali, že Milligan je takovej kolovrátek a nebavilo je to. Já si je užíval až do konce. Potím se jak píča před prvním šukem, protože klub je naprosto nepřirozeně a zbytečně přetopen. Nesnáším to kurva! Na keteryngu je k dispozici tofu, čočková polévka, chléb s pomazánkou (za 85Kč!!), vegegulage s fazolemi. Nic co by mému tělu prospělo...

Druhé pivko, kterým ochlazuji mé propocené tělo bylo Yuzu Proud - mělo čerstvou květinovou příchuť a bylo prostě vynikající! Druhá kapela která vystoupila v Ábécéčku byli trasheři REFORE. Nejsem na ten treš tak ulítlej jako kluci, ale i tak se mi to docela líbilo. Refore matlali (v dobrým slova smyslu) Slayer, Kreator a Anthrax. Dobré to bylo. Zvuk byl excelentní a lidí ještě přibylo. 

Chci pokračovat ve sjezdovce pivní nabídky, a objednávám si pivo No Idols!, ale paní za barem mi natáčí znovu Slashe. Nevadí. Dobrej důvod mít o pivo víc. Třetí kapelou která vystoupila na prknech, co znamenají "obscénní společnost" byli crustpunkoví CONQUESTIO. Paradoxně i když měli dvě kytary v sestavě, zvuk nebyl ideální v porovnání s předešlými. Co napsat k této kapele, když neholduju crustu ani punku? Měli zpěvačku. Na zádech měla batůžek ve tvaru zvířátka. Ječela do mikrofonu jak když ji někdo kopne do koulí (ano i to je v dnešním zvráceném superkorektním světě možné). Kdyby nebylo zpěvačky, nebylo by na kapele nic zajímavého. Ale to je jen můj názor, který nemusíte respektovat.

Tady by měla být fotka kapely Conquestio, ale jak se mi to poslední dobou stává, neuložila se ani jedna... 

Jdu si pro pivo Ventill od Proudu a opět si pochutnávám. Seru na to, že to stojí tolik prachů. Dalšími vystoupivšími byli SICK SINUS SYNDROME, kteří na scénu vtrhli v době covidu a kteří přesně vědí, co chceme slyšet. Jejich muzika je jak shnilé maso na uříznuté noze pohozené v mokrém příkopu. Prostě šťavnatá, plná červů, rozkládajícíse, zapáchající,... Asi v polovině setu proběhl křest nového alba, které jsem si chtěl koupit na vinylu, ale ještě nebyl k dispozici a stejně díky drahému pivu by mi na něj nezbyly peníze. Aneb jak kapely přicházejí o rito díky nenažranosti pivovarů a debilní vládě. CDčko křtil Martin z Pungent Stench a mám takové tušení, že se bude prodávat víc než dobře. Sick Sinus Syndrome zaplnili mezeru na trhu, protože tak jak hrají oni, dneska už moc kapel nehraje. Nikdo nehraje jako starý Carcass. A přitom to všichni chtějí slyšet. Dobrá práce!! 

Kochám se pohledy na krásné dívky, kterých se tam sešla spousta. Lidí je stále víc a další přicházejí. Aby taky ne, když soupiska slibovala pořádné pecky! Když si vzpomenu na předchozí Obscene Society festival z před deseti lety, který byl pro třicet lidí v pardubické Ponorce, musím se usmát. Kluci jdou na večeři a já, protože překvapivě nemám potřebu, můžu sledovat LYCANTROPHY, které bez zpěvačky Zdishy vidím potřetí a poprvé z toho se mi líbili. Možná díky požitým pivům vyšších voltáží, nebo díky výbornému zvuku, cojávim, přišlo mi to krutopřísně tvrdé a rychlé. Líbilo se mi to!

Dávám si pivko Matylda a těším se na DISFIGURED CORPSE. S nimi mě pojí hlavně to, jak jsem jako nezkušený návštěvník koncertů na jednom z prvních festivalů Obscene Extreme zašel do hospody v Trutnově na oběd a přisedl si na poslední volné místo ke dvoum týpkům, z nichž vylezlo, že jeden z nich je Třískala ze Sparku a druhý že obsluhuje kytaru v kapele Disfigured Corpse. Byl jsem na sebe pyšný, že obědvám s kapelou... Dnešní Disfigured Corpse mě kurevsky bavili. Vůbec jsem nečekal že by to mohl být takový nářez. Nevím už jak bych všechny ty skvělý kapely popisoval. Kytarista měl hezké tričko Depeche Mode, jejichž logo bylo vyvedeno v kostnatém fontu jako staré logo Napalm Death. Zatímco kluci do sebe ládovali burgry, já byl tak strašně spokojenej zase s muzikou. Utvořil se i kotel, kdy přede mě na zemi přistál jeden kotlář přímo na záda. Pokouším se ho svojí chabou muskulaturou zvednout za pomocí ostatních a když ho zvedneme, někdo na mě zezadu vyleje pivo. Jsem zmáčenej, smrdím pivem ale bylo to boží!

Zašel jsem si pro další pivko. Měl to být Podlipák, ale už došel. Takže sjezdovku nedokončím. Nevadí. Kupuju si tedy Krahulíka a těším se s klukama na ČAD. Když začali hrát, nad hlavou se mi rozsvítil pomyslný neon s nápisem Může mi prosím někdo ukázat člověka, který jim dělal zvuk? Čad moji milí měli totiž zvuk ve stavu geniálním. Jejich show byla opět plná zábavných keců sympatického zpěváka. Na pódium se vyhoupla krásná dívka, vyhrnula si tričko a ukázala nám své dokonalé jedničky a pak skočila do lidí. Miluju ji!! Bohužel koncert byl ukončen předčasně uprostřed písničky. Neviděl jsem co přesně se stalo, protože jsem zrovna psal SMSku, ale snad tam nějaký fanoušek pěstí poslal k zemi securiťáka. ČAD tedy odcházejí asi mírně nahněvaní...

Když jsem šel chcát, cestou k mušli si pěkně potáhnu chrchel pomalu až z prdele. Otočí se na mě s nevraživým pohledem týpek co už chcal. Sděluju mu, že to bych si nedovolil flusnout mu to na záda. On mi odpověděl, že takhle za zády to zní nepříjemně, stejně jako ty sráči chcimíři. V tu chvíli jsem mu to chtěl flusnout do xichtu. Přesně kvůli těmhle debilům to v republice jde všechno do piče. Kokot. Na další kapelu jsem zvědavý nebyl, ale stejně jsem na ni zavítal. LAHAR mi přišli takoví neslaní nemastní a stejně i klukům kterým v žilách koluje thrash. Blbý je, že došlo skoro všechno pivo. SHIT! 

Další kapela byl jeden velký návrat. INGROWING to po letech dali konečně zase dohromady. Zvukově to nebylo tak vymazlený jako třeba u ČAD ale pořád se tu bavíme o grindcore, ve kterém většina lidí tam venku vůbec nepoznává hudbu. Velká škoda, že nemají v sestavě ještě jednu kytaru. Byl by jejich náhul víc náhulovější. Já byl s jejich setem nadmíru spokojený

První headliner CRIPPLE BASTARDS slaví letos 35 let na scéně a tak jsem očekával, že by mohli zabrouzdat do uplný minulosti a oblažit nás několika noisegrindovými fláky. Bohužel se tak nestalo. Zpěvák Giulio  jako vždy pekelně soustředěný skoro v transu řval, halekal, blil, do mikrofonu a najednou ticho. Vypadl zvuk kytaristovi. Oprava trvala asi pět minut, v nichž nás bicmen potěšil sólem na jeho nástroj, tak jak to dělají Manowar. Když se technická chyba opravila, kapela spustila moji nejoblíbenější písničku S.L.U.T.S. Krásný song. Jinak mě ale Cripple Bastard trochu zklamali. Na můj vkus je v jejich novější tvorbě až moc zpěvu a spousta písniček mi přijde takových jakoby sterilních. Když ale zahrají něco starýho, je to úplně jiná kapela. Škoda.

Do finále na PUNGENT STENCH jdu s nealkoholickým zázvorovým pivem. Už na první pohled na pódiu je oproti minulým rokům vidět změna, kdy zmizel charismatický basák a nahradil ho Jacek, který to měl všechno na háku. Tvářil se jak kdyby mu ulítly včely, naprosto bez zájmu, prostě to odbrnkal a vyližte si prdel... I když tvorbu kromě prvních dvou alb nemám naposlouchanou, jejich pro mě neznámé písničky se mi líbily. Zvukově jejich prasárna byla opět v naprostém pořádku a i přes flegmatického basáka, byli Pungent Stench rozhodně nejlepší kapelou festivalu.

Vracíme kelímky, loučíme se se známými, s klubem ABC, který nám poskytl skvělé útočiště a budeme doufat, že příští rok se tu zase všichni sejdeme. Byl to dobrej víkend!!

Pro pár dalších nekvalitních fotek klikni sem.