CZECH DEATH FEST 2026

Na úvod stačí napsat jen jednoho citoslovce, doplnit ho JéPéGéčkem a hned je jasné, jaká obava byla z letošního ročníku CZDF. Teď přijde jako ten citoslovec a to JPG. "Ajaj..."

Kurva chcípli jsme tam.... I letos jsem složil hlavu v apartmánu tety Ludmily se stejnými hlavami jako v předešlých letech. Tedy s ovousenou hlavou Amorfisem, se severskou hlavou SODíkem a s medvědí hlavou Medvědem. Avšak nepřijel jsem se ubytovat s nimi, neboť jsem měl nějaké rodinné povinnosti a dorazil jsem dýl. Což mi ale vůbec nevadilo, neboť za celé tři dny festival nabízel pouze jednu a půl blackmetalových kapel z nichž jedna byla v programu jako úplně poslední a půlka zahajovala páteční bjesnění. No a čtvrtek v mých uších nenabízel až do 18:05 hodin nic, co bych nutně potřeboval vidět. 

Když přijedu na hotel a zabydlím se, nečekám na autobus ale vyrážím pěšky něco přes dva kilometry směr festival. Kurva v tom vedru to nebude žádná prdel. Na vrátnici autokempu Brodský se nechám opáskovat. Poprvé po dlouhé době na levou ruku, neboť jsem se rozhodl přestat nosit hodinky stran toho problému, že je v nich často vybitá baterka a paní v klenotnictví/hodinářství, kde jsem si nechával baterku měnit, se vždycky vymlouvá, že značku Casio musí posílat do posraný Prahy a že to pak musí na tlakovou zkoušku a jiný zkoušky a výměna baterky vyjde pomalu na pětikilo. Takže jsem je nechal dojít a už na ně kašlu. Jaký to byl osvobozující pocit, mít festivalovou pásku s čipem na levý ruce. Ten pocit, že až si budu vytírat prdel pravačkou, nebude mi přebývající páska překážet a nebudu se muset strachovat, že třeba kousek hovna ulpí na ní. Napiču, že ze zvyku dost často jsem zvedl ruku, že se podívám, kolik je hodin a hodinky nikde. Čumím na čip a než mi dojde že jsem retard, co přestal nosit hodinky, několik vteřin to trvá. Snad si definitivně zvyknu na Obscene Extreme Festivalu. Hned honem musím vyhledat malýho Járu, kterému jsem přivezl dar hodnoty nevalné, a sice krabičku žvýkaček. Všichni víme proč. Kdo neví, může se o tom dočíst tady. Ministerstvo zdravotnictví doporučuje kyblík na blití a korýtko na sraní při čtení zmíněné story... Malej Jára mi připomíná, že jsem před dvěma rokama říkal, že to nebudu do budoucna vytahovat, ale víte jak, opakování jest matkou moudrosti. A honem na pivko. Musím dohnat kluky. Přeci jenom mají pět kapel náskok. Loni jsem pil APU od Primátora a chutnala mi. Tak jsem se rozhodl pít ji i letos. No hele, za 55Kč jsem první pivo dostal ne v tom vedru zrovna dvakrát vychlazený. Ale překousal jsem to a další už pak bylo většinou dobrý. První kapela, kterou jsem letos viděl, byli DARKFALL. A nebylo to vůbec špatné. Sice to nebyl můj šálek hnisu, ale vůbec mi to nevadilo. Ovšem následní Maďaři OMEGA DIATRIBE, kteří si prohodili svůj set právě s Darkfall, byla v mých uších dost velká píčovina. V areálu se pohybovaly jak staré, tak nové xichty a také holky s panákama. Asi nabízely Jägermaister, nebo možná nějakou jinou medicínu. Když za námi přišly, učinil jsem prohlášení: "Holky, jste krásný, ale nechceme." Přeci jenom jsem nasadil docela vražedné tempo. Když jsem se díval na historii mých nákupů piv, bylo to jedno pivo na půl hodiny, což je na můj vkus tempo vražedné. A taky že mě to později pěkně semlelo. Následují ale HYPNOTIC SCENERY. Absolutně nic jsem od nich neočekával a upřímně, původně jsem se šel jenom podívat na dívku, která obsluhovala klávesy. Nakonec mě velmi mile překvapili. Hráli totiž staré písničky. Znělo mi to jako starý Paradise Lost. A bylo to mocinky moc pšíjemňý. Tou dobou mám 8 pivo a furt jsem nebyl chcát. Ale na velkýho bobra si netroufám. Pro neznalé, malý bobr je šest piv bez vychcání, velký bobr je dvanáct piv bez vychcání. Ale to je už kurva jiná ledvinová liga. No a pak hráli ROTPIT a ty se stali nejlepší kapelou, kterou jsem ve čtvrtek viděl. Naprosto perfektní zvukově, skvělý valivý tempo. Jak říkal Marján: "Bylo to dobrý, ale měli by zrychlit." Já byl nadmíru spokojený. Hele a pak byl asi Disbelief, který si ale vůbec nevybavuju. Ale POSSESSED si pamatuju zcela jasně. Největší problém s Possessed jsem měl ten, abych neztratil rovnováhu a nespadl držkou na vyprahlou brodskou trávu. Jak jsem naznačil, pivo každou půlhodinu v kombinaci s třicetistupňovým dusnem, je prostě peklo. Vím že mě Possessed celkem nudili. Nikdy jsem je neposlouchal a to je možná celej problém. Pro mě to je prostě jenom rychlej bordel s nudnejma kytarovejma sólama. Po skončení se dáváme nějak dohromady a následuje cesta na hotel ozdobená mými pády a různými klopýtáními a kelímek jsem ztratil a a a a gravitace byla rezolutně proti mé vzpřímené chůzi a tak mě kluci, moji andělé strážní, několikrát sbírali nemohoucího ze země. No prostě jsem byl sťatej. Ale ne tak jak to dokáže Amorfis a Medvěd. Ti v tomhle jedou první ligu. Já jsem ten, co chlastá okresní přebor. Napiču, že Amorfis se v pátek ráno v šest, tedy tři hodiny po tom, co jsme zalehli, rozhodl, že když nespí on, nebude spát nikdo a začal tu svou. Hulákal jak Pepin z Postřižin na celej hotel už od božího rána. A samozřejmě chopil se piva. Přicucnul se lačně k plechovce a požíval chmelový výdobytek moderní společnosti plnými doušky. Trestal jednu plechovku za druhou. Aby taky ne, když se ve čtvrtek držel v pozadí. Že prý chtěl poznat také festival z té druhé strany. Každopádně jsme se všichni pěkně nasnídali, prolítli sprchou a šli na autobus, protože hned první kapela pátečního programu byla ta, co jsem potřeboval vidět. Kolínští BJES nemají chybu. Od geniálního loga, přes krásné melodie a skvělou muziku, přes sympatie muzikantů a jednoduchou image, prostě všechno vynikající. Velkým překvapením pro mě byla poslední písnička se zpívající dívčinou v bílých šatech, která byla excelentní. Dívka pěla tklivě a krásně, aby v půlce písně hystericky řvala a svůj řev posunula do zoufalého pláče. Velmi působivé. Jen obrovská škoda, že hráli za denního světla. Bejt tohle představení v noci, oblíbilo by si tuhle kapelu mnohem víc lidí. Bjes se pro mě stali kapelou součástí mého TOP 5 festivalu a ať si o tom moji ortodoxně deathmetalově smýšlející druzi myslí, co jen chtějí.

Jsem člověk, který nedokáže pít dva dny po sobě, tak je celkem jasné, že pátek se ponese ve znamení osvěžujících nápojů, povětšinou nealkoholického typu. Takže za celý den, v tom zkurveným vedru, které navíc na rozdíl od čtvrtka podpořil ještě silný svit slunce, debužíroval jsem různé limonády, vinný střik, perlivé vody, cidery. Piva jen dvě. Ovšem Amorfis lemtal finále ligy mistrů. Každou chvíli byl nezvěstný, zase se motal, no prostě náš ovousený kamarád. Důležité je, že jsme se nějakým způsobem dokázali zase sejít v naši partu a že se to tentokrát obešlo bez krvavých šrámů. Osobně mě v pátek ráno Amorfis obdivoval, že jsem po všech těch mých pádech vyvázl bez jediného škrábnutí, boule, modřiny. On si sice narazil v pátek koleno, ale oproti rozbitýmu obočí, domlácenejm nohám, a všemožným podlitinám z minulých festivalů, to bylo jako plivnutí do jímky plné prezidentů Petrů Pavlů. Druhá banda v pátek se jmenovala FATALITY a jako hele, zase to nebyl můj šálek, ale musím uznat, že to asi nebylo uplně špantý, ne? Pak jsme zašli na oběd. Já si teda dal jen česnečku a ta byla poctivá. Byla poctivě slaná a poctivě česneková. S rozteklým sýrem, šunkou a opečenými kreténkami. Mňam. Nic, jedem dál. Další kapela, kterou jsem zahlídnul, byli THY LEGION a opět docela dobrý. Pak ale naběhli COLOSALIST a opět jsem tam šel především podívat se na dívku s houslemi, která navíc měla do oranžova zbarvené vlasy. Kapelu samotnou jsem nikdy předtím neslyšel a ono to bylo uplně výborný! Krásný doom se vším všudy. Pak jsme zašli na tlačenku s cibulí a octem do nedaleké hospody a ta tlačenka byla fakt dobrá. Další kapelu, kterou si vybavuju byli až SARCÓFAGO, kteří když byli před časem ohlášeni, naskočila mi husí kůže. Moje nadšení a nadšení mně podobných, později trošku zchladil fakt, že ze Sarcófago tam vlastně skoro nikdo nebyl, ale to vůbec nevadilo. Hráli písničky Sarcófago a bylo to úplně skvělý. Teda ale až od doby, než zvukaři dali do kupy zvuk, což bylo asi po čtvrté písničce. Třetí a čtvrtou písničku přišel za velkých ovací vyzpívat nějaký jiný zpěvák, jmenující se Sebastian. Bohužel zrovna na ty dvě jeho písničky měl mikrofon poruchu, takže se Sebastian  nasraně poroučel z pódia. Pak tam chvíli zmateně pobíhali technici a pak se zvuk vyladil a byla to řežba a skvělý koncert. Dokonce i tyranosaurus rex přišel zapařit do kotle, což členům kapely vykouzlilo úsměv na jejich brazilských tvářích. Mě jen napadlo, že Kdybys viděl co se děje na Obscene Extreme Festivalu, tak se smíchy pochčiješ. Nakonec, pořadatel obscénně extrémního festivalu se nechal slyšet, že se mu Sarcófago líbili mnoho a nepochybuju o tom, že si je v následujících letech na svůj festival pozve taky. Kluci mi říkali, že Possessed byli lepší, ale já to viděl a slyšel úplně jinak. Jednak jsem na Possessed byl indisponován a druhak Sarcófago byli prostě lepčejší. Pak přicupitalil BLOODBATH a čéče mě se to taky líbilo. Mělo to parádní hutnej zvuk, ale vůbec mě to nenudilo a to je u deathmetalu co říct. Opak jsem ale slyšel při AVULSED, který jednak dosrali zvukaři (zdálo se mi to, nebo si letos zvukaři nějak nevěděli u několika kapel poradit se svými problémy?), jednak kytarista se svojí dvojkrkou buzerantskou kytarou vypadal jako buzík, tak trochu jako Michal David. A když spustil na vrchní krk krkolomné sólo, které znělo jako sračka co hroch rozmetává ocasem od svý prdele, zkazilo to celý dojem z jinak dobré písně. Velkou pochvalu zaslouží zpěvák. Takovej zombie ryk, jaký on dokáže ze svého španělského chřtánu vyloudit, se jen tak neslyší. Dle mých bratrů do nepohody, byli Avulsed lepší než Bloodbath. Ovšem já jdu proti proudu a říkám, že Bloodbath byli mnohem lepší než Avulsed. A to jsem předtím nikdy ani jednu kapelu neposlouchal, prosím pěkně. Po Avulsed se odebíráme za vzdáleného blýskání na noční procházku. Když přijdem na hotel, spadne nám hovno ze srdce, Amorfis nataženej na posteli, nyná do polštáře jako Jezulátko.

Kdyby náhodou někoho zajímalo, proč je zde druhé video také Bjes, tak je to proto, že jsem měl v telefonu ještě video Rotpit, které ale chrchlá, protože měli velmi hutný zvuk, a v plánu byl zbytek karty dojebat na Redzeda a Tsjuder, o kterých bude ještě řeč. Jinými slovy, víc toho prostě nemám...

Poslední den festivalu je takové vedro, že se škvaříme ve vlastních chcankách. Já se spáleným xichtem a obrysy tílka z předešlého dne. Nejsem si jistej, jestli jsem někdy zažil na festivalu takovouhle výheň. Každá kapela oceňovala neskutečnou výdrž fanoušků, kteří i v tom dusnu, vedru, slunci, vydrželi na jejich sety. Já takovej nadšenec nejsem (vlastně jsem na slunci stál jen při Bjes) a první kapelu, kterou vidím v sobotu, jsou NAHUM a jen díky tomu, že se skrýváme na několika centimetrech stínu, který vrhá zvukařský stan. Nahum neposlouchám, protože mě ničím nedokážou překvapit ve svojí hudbě, ale předposlední písničku, která zněla dost blackmetalově, jsem si užil. Ta se fakt povedla. Melancholy Pessimism trávíme vyvalení v trávě ve stínu a nevěnujeme jim pozornost. Na FRACTURED INSANITY, deathmetal jak cyp z Belgie, se ale zajdem podívat. Opět stojíme ve stínu, který se stále prodlužuje, a užívám si velmi pěkný deathmetal. A to kluci deathmetaloví sedí pod pivním stanem a chlemstaji furt to pivo a na kapelu nezašli. Ovšem spalující vedro se chýlí ke konci. Dávají nám to najevo mračna kumulující se kolem dokola. Na řadě je ale INSANIA a ta se kurva povedla. Jako já vim, že tahle kapela by asi na tomhle fesťáku hrát neměla, protože ortodoxním metalheads praská čurák jen při vyslovení názvu kapely. Jenže já si nemůžu pomoct, Insania byla skvostná. Asi nejlepší zvuk letos ze všech kapel, zpěvák oproti minulému vystoupení nebyl hlasově indisponován a dával svoji brutální dávku textů s lehkostí. V černé košili na tom zkurveném slunci, které se drželo už jen nad naším festivalem. Insania zahrála písně, z nichž jsem většinu znal a všechno to byly hity. Přišel se na ni podívat dav lidí, kteří si zpívali texty, pařili v kotli, nebo si prostě jen za mírného pokyvování užívali hudbu. Tohle ale deathmetalisti, kteří potřebují mít v muzice brutalitu, rychlost, blití a nesrozumitelné texty, nikdy nemůžou pochopit. Já bych třeba nemohl poslouchat celý tři dny blackmetal, natož pak deathmetal, nebo nedej bože thrashmetal. Po Insanii na molu obdivujeme mušličku jedné dívky, která se tam převlékala do plavek a jdem se podívat na FLESHLESS, který zahrál standardně kvalitně. Hned jak Fleshless dohráli svoje poslední tři noise písničky, začaly nás skrápět tolik vytoužené kapky deště. A pak to mělo už rychlej průběh. Během minuty se přihnala taková bouřka, jakou našinec často nevidí. Takovej hukot, jakej se přehnal přes festival, kde se stromy lámaly a ničily zaparkovaná auta, kde stany odšplouchla náhlá vlna vody a cesty se změnily v rozvodněné potoky, ploty se poroučely k zemi, elektrické vybavení festivalu vyhořelo, kroupy některým opozdilcům z hlavy udělaly boulovou a nechci ani domyslet, jak své zboží uchránili prodejci LP, CD a merche... Asi po půlhodině se dozvídáme mezi prvními, že zbytek festivalu se ruší. V první chvíli jsem si řekl že "Tak kurva na festivalu je jedna blackmetalová kapela a ona nebude hrát." Pak jsem si řekl, že "No do piči, stejně bych tu asi mokrej nevydržel až na poslední kapelu." Zaslechl jsem také názor, že za všechno může nenáviděný Redzed, že byl pozván na tento festival. Nevím. Každopádně byl konec. Šlus. Spláchnuto. Lidi sčítají škody na svých autech, hledají své stany, pořadatelé své ploty a plachty, hysteričtí fanoušci křičí na pořadatele, že kde kurva budou spát, když jim voda odnesla stan, jako kdyby za to pořadatelé mohli. A všechno to z povzdálí sledujou kačeny klidně si plující v Broďáku a myslící si: "Tak vy kreténi. Matka příroda ukázala celýmu deathmetalu kde má kozel píču."

Můj festivalový TOP 5 bez pořadí: ROTPIT, BJES, INSANIA, COLOSALIST, SARCÓFAGO

Nějaké nechutné fotky nechutných xichtů tady.

14. 11. 2025 BJES / ETERNAL DAMNATION / NAURRAKAR

Původně jsem řešil dilema, neboť jsem byl pevně rozhodnut zajet se podívat do města perníku na sličnou zpěvačku a zaposlouchat se do jejího školeného hlasu v kapele Emrei´s. Jenže pak jsem si poslechl Eternal Damnation a najednou jsem vůbec rozhodnutý nebyl. Naopak, byl jsem velmi nerozhodnutý. Svěřil jsem se s mým problémem v práci Amorfisovi a ten kluk vousatá povídá: "Nebuď buzík a jeď do Kolína." No a já se rozhodl, že nebudu buzík a do toho Kolína jsem jel.

Kolín je město, kam zas tak často nejezdím, vlastně autem jsem tam byl dvakrát, z toho jednou na nádraží a jednou někde v okrajový části. No a teď mám jet (sám) rovnou do centra, kde to vůbec neznám. A taky to tak dopadlo. I když jsem si doma prohlížel mapu kudy pojedu a ještě jsem měl navigaci, stejně jsem pobloudil. Ale ne mojí vinou. Navigace v tom nejlepším prostě začala stávkovat a naváděla mě furt dokola bez cíle. To jsem zjistil až když jsem podruhé projel po jednom okruhu, shodou okolností asi patnáct metrů od místa konání akce, což jsem ovšem zjistil až později. Takže když jsem už potřetí objížděl celý Kolín, zastavil jsem u nějakýho supermarketu, navigaci vyresetoval a bylo všechno v pořádku. Ale to jsem už ztratil dobrých dvacet minut, takže do Baru pod hodinama přicházím deset minut po začátku. Kdyby navigace fungovala tak, že na druhý straně přenosu dat sedí nějakej zhulenej týpek a radí kudy mám jet, ještě teď se musí smíchy popadat za břicho jak se mnou vyjebal. Když jsem zaparkoval a vylezl z auta, šel jsem směrem ke klubu, šli přede mnou nějací místní domorodci, říkal jsem si  Do piče kam jsem se to dostal? Domorodci totiž strašně smrděli čerstvým kravím průjmem. Naštěstí se mé podezření ukázalo jako liché, neboť když odbočili jiným směrem, čerstvý kraví průjem na rozdíl od nich nezmizel.  Do Baru pod hodinama tedy přicházím deset minut po začátku, kde už drtí BJES svoje bjesy do postblackového pohřebního rituálu. 

Po zaplacení dvousetkorunového vstupného a zběžného okouknutí hospůdky s malým prostorem pro koncerty se nechávám vcucnout do víru bjesů. Na první pohled bylo zaplněno tak napůl. Jako vždy, jsem se ve vydýchaném vzduchu začal nesmyslně potit, takže mikina jde dolů a věnuju se kapele, která byla vynikající. Oni mají svůj design našlapanej a funguje to. Černé kápě, spousta kouře, světla, stroboskopy...perfektní zvuk!! a skvělé písně. Rozhodně nejlepší Bjes co jsem měl možnost shlédnout. Na parketu to rozjela skupinka mladíků, kteří bych řekl nepatřili mezi "naše". Hopkali jak koloušci, drže se za ramena a skandovali "Davide my tě milujeme" a vůbec si z toho dělali prdel. Ale asi se jim to líbilo, protože celkem hlasitě si vyřvali přídavek, kterým se stala písnička Morana. Bjes po každé skladbě sklidili v rámci možností ohlušující aplaus a zaslouženě. Byl to opravdu skvělý koncert.

 

Hned jak dohrají, začínám jednat. Jednak si jdu pro něco k pití (Birella v lahvi za čtyřicetdevět rovnáse padesát, který se třeba tady dá pořídit za sedumnáct) protože mi při tom bloudění řádně vyschlo v hrdle a jednak si jdu koupit svoje předposlední tričko letos, tričko následující kapely NAURRAKAR. Na chvíli si sednu a fakt to netrvalo dlouho, ozve se ohlušující zkouška Naurrakarů. Jdu se podívat, a zvuk který se linul byl uplně šílený. Strašně nahlas to bylo. Napadlo mě jen Ty vole snad to pak trochu stáhnou, ale nestalo se tak. Naurrakar se do nás pustili s takovou brutalitou a brutálním zpěvem, až to zdravý nebylo jak to bylo nahlas. A do toho se ještě něco posralo kytaristovi, nějaká zeleně svítící píčovina, co měl přidělanou na kytaře, takže mu to vynechávalo a pískalo. Na videu to moc poznat není, protože na mých videích není poznat nikdy nic, ale bylo to opravdu nahlas.

Když jsem se po dvou písničkách přesunul dozadu, tedy o dva metry dál, bylo to o trochu lepší. Ale rozdíl nebyl moc velkej. Koloušci co bjesnili na Bjes, po Bjesu odhopkali někam do piče, takže nás Naurrakar sledovalo asi patnáct hlav. Škoda. Dokonce ani přídavek se nijakým zvlášť mocným způsobem nevyvolával, neboť nás tam bylo málo. Jenže kapela škodolibě chtěla, abychom nasralali kytaristu, který bojoval s tou zeleně svítící píčovinou na kytaře a už nechtěl hrát, tak jsme teda jako ten přídavek vyvolali. No když jsem viděl jak kytarista zápasí s nefunkčním zařízením, už jsem myslel, že po vzoru slavnějších kolegů jako jsou Motley Crue, Manowar nebo AC/DC tu kytaru sundá a rozmlátí ji o pódium. Nakonec se tak nestalo a Naurrakar slézají z pódia řekl bych celkem rozpačitě, se všemi kytarami nerozmlácenými. Asi si představovali, že to bude lepší, nebo já si to tak představoval, i když vlastně za přepálený zvuk nevím jestli mohli oni, technické problémy také nebyly asi moc jejich vina a návštěvnost už vůbec ne. A aby toho nebylo málo, zahlédl jsem později bubeníka, jak něco se svítícím mobilem hledá. A nemůže najít... když se daří, tak se daří žejo...

 

Možná by bylo dobré objasnit, jak jsem se vlastně ocitl na tomto koncertě. Věc se má tak. Podruhý v životě jsem byl "za školou". Poprvé to bylo v roce 1998 v mém maturitním ročníku, kdy jsem místo školy šel do hospody sledovat semifinále Nagana. Kdo neví, co znamená pojem Nagano, který se vysloví v Česku, nechť si doplní znalosti. No a podruhý jsem byl "za školou", tedy "za prací", včera na koncertě. Měl jsem jít totiž na noční. Jenže firma s námi tak trochu vyjebala. V létě nám dovolenou nechtěli pořádně dávat, protože nedostatek pracovní síly a takový kecy. V říjnu přišli s tím, že si do konce roku musíme vybrat všechnu dovolenou s tím, že to musí být nahlášené do čtrnácti dnů. No a když už si to teda člověk naplánuje, stráví nad tím třičtvrtě hodiny tak, aby své dny volna co nejlépe rozvrhl, tak přijde befel zvrchu, že je přísný zákaz vybírání dovolených, protože se očekává, že od polovičky prosince nebude práce a budeme doma za 80% procent platu. Samozřejmě ti, kteří už nemají žádnou dovolenou. Já mám ještě 5 dnů a byl jsem tak nasranej, že ti, co dovolenou už nemají, se budou válet doma za pěkný peníze a mě to sežere dovolenou, že jsem vymyslel toto malé zadostiučinění, anžto jsem zavolal administrátorovi, že od rána seru a bliju a že teda nepřijdu na noční směnu a beru si den dovolený. A v klidu jsem jel na koncert. Tak takovejhle lump já jsem... Ještě než začne hrát poslední kapela, jdu si koupit poslední tričko letošního roku, tričko BJES se starým logem, které je jedním slovem GENIÁLNÍ. Kdyby to někoho zajímalo, letos jsem si koupil víc triček než za posledních několik let. Byly to motivy Aggressive Tyratns, Bjes, Tsatthoggua, Polymetal,  Sól, Necromanth, Bloodline, Samael, 2x Grausamkeit, Kraake a včera Naurrakar a zase Bjes.  Když si odnáším trička do auta, opět cítím čerstvý kraví průjem. Vracím se na sál pln očekávání kapely ETERNAL DAMNATION. 

Obvykle to nedělám, ale tyto rarachy jsem si naposlouchal předem. Zjistil jsem totiž, že hrají výbornou muziku. Online jsou k dispozici čtyři písně (jedno demo a jeden singl) a ty jsem za posledních 14 dnů slyšel celkem hodněkrát. Velká škoda, že zatím není k dispozici žádný fyzický nosič, který bych mohl zakoupit a použít k poslechu. Zvuková zkouška dává tušit kvalitní kulturní zážitek. A opravdu mě to mile překvapilo. Jejich hudba mi přišla jako takovej melodickej starej Gorgoroth. Koloušci prohloupili, že po Bjesu odhopkali někam do piče. Bohužel nás tam bylo ještě méně než na Naurrakar. Takže chvílemi před kapelou stálo 8 lidí, chvílemi dokonce i 12. Záleželo na tom, jak zrovna kdo procházel kolem na záchod, nebo jak šel někdo kolem baru a chtěl nakouknout co se tam děje když už se neplatí vstupné. Anebo si občas nějaký opilec vzpomněl, že je vlastně na koncertě, tak by mohl jít na chvíli otravovat před kapelu, aby se po půl písničce zase odsral odkud přišel. Z materiálu, který kapela zahrála bude jednou výborná deska. Blackové smrště střídaly střední a pomalá tempa a vše protkané melodiemi. Opravdu výborné a hned jak to vyjde, jdu do toho. Všechno hezký jednou končí a i Eternal Damnation se nachýlili ke konci. Obšťastnili nás coverem od kapely Mayhem. Nejsem mayhemomaniak ale řekl bych že to byla písnička Freezing Moon, která sklidila největší úspěch. Dokonce se na ni přišlo podívat i víc lidí. Když se skončí, zaslechnu cestou ven z hospody "Ty vole to byla jízda" a "Tak tohle se povedlo" a jo. Byla to jízda a povedlo se to. Fakt. Venku lačně nasávám čerstvý kraví průjmový vzduch a pousměju se nad myšlenkou, že Kolín už budu mít asi nadosmrti spojený právě se zmíněným zápachem čerstvě nasranýho kravskýho hovna.

31.1.2025 NORNÍR / HALPHAS / BJES

Do poslední chvíle nebylo jasné, s kým se vlastně objevím na této akci, protože jak Medvěd tak i SODík bojovali s rýmičkou, což jak všichni víme, je nejzákeřnější chlapská nemoc na světě. Nakonec se oba dva dali tak nějak dohromady a mohli jsme vyrazit na blekmentál. Kdyby se nedali dohromady, vyrazil bych sám. Medvěd se pro mě stavil jeho letitou oktávkou a chvíli před oficiálním začátkem akce jsme hledali parkování u kulturáku. Čáru přes rozpočet nám udělalo plné parkoviště a plné přilehlé uličky. Ve velkém sále kulturního domu se patrně konal nějaký ples, soudě dle načančaných děvčat a naškrobených chlapců pohybujících se kolem objektu. Nakonec jsme zaparkovali před nějakým nehtovým studiem nebo co to bylo. A měli jsme z prdele kliku, protože zrovna odtamtud vyjíždělo auto. No i když z prdele kliku... o tom se dočte náruživý čtenář tohoto blogu na konci dnešního slintu. Po zaparkování se vítáme se SODíkem, který přijel do boleslavské metropole ze Sudet a honem do vyhřátého kulturáku, protože venku byla vlezlá kosa. Jdeme najisto, neboť z minule jsme již poučení, že pan Farář své akce pořádá ve skromných prostorech divadelní scény z druhé strany. Po zaplacení vstupného, které pro tento večer činilo 450Kč, si honem běžím koupit LP Nornír od ošklivého vousatého plešatého bubeníka kapely a tričko Bjes od krásné sympatické havraní slečny bjesky. Jen škoda, že už nebylo k mání tričko se starým logem, které jsem trestuhodně v minulosti prosral. To logo je totiž genální... Rázem jsem o 1350Kč lehčí. Bylo to ale v plánu, takže spokojený si odnáším desku a tričko do auta a honem zpátky na pivko. Minule byla na čepu Plzeň za 55Kč, tentokrát to byl Krakonoš za 45Kč. No i když těch 45 bych bral s rezervou, jak se dočte průměrný čtenář tohoto blogu na konci reportu před příhodou dobrého místa k zaparkování. Na pivo se opět čeká dost dlouho. Možná je to záměr, aby se lidi neztřískali a neponičili zařízení kulturáku, možná to záměr není. Každopádně by to mohlo odsejpat rychleji, kdyby si pan výčepní hleděl pouze a jen točení piv a nerozléval ještě i panáky.

Při zkoušce první kapely, zmíněných BJES, si všímám, že malý sál je opět velmi pěkně zaplněn. Na můj pozdější dotaz kolik se prodalo vstupenek, jsem se stejně jako posledně nedozvěděl nic. Prej "No, sešlo se nás tu takovej nějakej počet". Lidé postávají a posedávají v očekávání věcí budoucích. My zaplujem do první řady sedaček a sledujeme zkoušku, kterou neomylně řídí pan Farář Neomylný. Jednou se za mnou přišel poradit, jestli je třeba trochu stáhnout zpěv, což bylo, takže ho stáhl a bylo to dobré. Pak si kapela pustila z telefonu intro, ale hned jak skončilo, vyskytl se nějaký problém, který se po chvíli vyřešil a intro se pustilo znovu. Také se řešila tma, která by byla k bjesnícímu přednesu tou nejlepší volbou. Jenže nikdo neví, kde se zhasínají světla, takže dva slabé kužely světla osvětlují kraj pódia. Dle mého to atmosféře koncertu nijak neuškodilo. Sálem smrdí vonné tyčinky, hnus z kadidla. Kapela celá v černém s kapucami na lebkách, kouřovod chrlí modře podsvícenou mlhu, následuje úvodní řev, prásknutí do bicích, přidá se basa a kytara a už se bjesní! Zvukově to, musím přiznat, nebylo ideální, ale nejsem si jistý, jestli to byla chyba zvukaře, nebo jestli kapela takovýhle zvuk bere jako svoje poznávací znamení. Druhá věc, co mě trochu vadila, byla intra mezi jednotlivými skladbami. Nemějte mi to za zlé, všeobecně mi intra nevadí, pokud jsou použita tak, aby hudbu doplňovala a ne aby hudbě podstrkovala hluchá místa. Díky nim mezi skladbami vznikaly dlouhé pauzy. Písně plynule nenavazovaly na končící intra a to byl možná celý kámen úrazu. V této rovině by to chtělo dopilovat. Jinak jsem byl ale s hudbou Bjes naprosto spokojený. Jejich písničky nesoucí se na vlnách post blacku (závěrečná skladba byla regulerní post rock), jsou chytlavé, mají hlavu a patu a a a a... prostě se mi líbí. Kluci mé nadšení z Bjesu (kurva to je tak dokonalej název pro černou kapelu!!) neopětovali. Myslím, že kdyby se vylepšil zvuk, i oni by občas hýkli nadšením. 

   

Během bjesího bjesnění dovalil ještě i Pavouk a Čeněk z naší party. Opět čekáme na pivo a SODík se mi svěřil, že už se těší na kapelu Mojimír. Koukám na něj jak Pražák na křižovatku bez semaforu a až po chvíli mi dojde, že má na mysli druhou vystupující kapelu, NORNÍR. Při zkoušce se pan pořadatel ptá kapely, jestli by nemohl nechat rozsvíceno za účelem vyfotografování během vystoupení, ale maličkatá zpěvačka, kterou byste doma mít nechtěli, společně s kytaristou rezolutně odmítají jakékoliv jiné osvětlení než pódiové.

Když začli Nornír hrát, všem nám spadla čelist. Hele, mám Bjes fakt rád, ale tohle byla uplně jiná třída (taky ale uplně jiná muzika s uplně jiným zvukem). Nornír svým vystoupením odsunul Bjes do druhé ligy. Sorry Bjesové, snad mi nerozbijete hubu až se zase někdy někde potkáme... Zpěvačka Nornír se s tím nesrala a do jejich blackmetalu s heavymetalovými kudrlinkami vřískala, krákala, zpívala a ještě do toho řezala na kytaru. Vypadala pořád nasraně, pokud to nebyl jen dojem z jejího namalovaného xichtu blackmetalovými barvami. Ale byla fakt výborná. Obzvláště v rychlých a epických pasážích zněli Nornír prostě dokonale! Ani po zvukové stránce nebylo nic moc co vytknout. Nornír předčili mé očekávání ale i trochu nasrali, neboť nezahráli píseň "Helvegen", toho času cover od Wardruny. Tam by se teprve projevily kvality zpěvaččiny.

 

Po Nornír čekáme na další pivko za dalších 45Kč a honem mrkat na zkoušku poslední kapely toho večera, HALPHAS. Stejně jako Bjes a Nornír, tak i Halphas zapálili vonné tyčinky. Smrdělo to tam jako v nějakém orientálním obchodě se strakatými ponči. Fuj kurva co je tohle za módu? Blackmetalová kapela by měla mít na pódiu uříznuté kozlí hlavy a ne vonné tyčinky. V případě veganské blackmetalové kapely by na podlaze mělo být rozházené zapáchající nechutné fermentované tofu a ne vonné tyčinky. A v případě politicky zaměřené blackmetalové kapely by se v kaluži krve měla na podlaze s uříznutou hlavou válet madam fon der lejnová a ne vonné tyčinky!! Nebo byl snad pátek mezinárodním dnem vonných tyčinek? No nic...

Halphas bylo čiré blackmetalové zlo. A díky nepovedenému zvuku to bylo hlavně o zpěvu. A bicích. Atmosféra nechutná, hnusná, brutální, černá, funerální. Prostě kvalitní raw blackmetal. Ty vole s vonnejma tyčinkama mě jebne snad. Je mi jasné, že taková muzika není pro každého, a to dokonce ani pro některé fanoušky z branže. Například Pavouk znechuceně odešel v průběhu setu. Čeňkovi se to také nelíbilo. Já s tím neměl nejmenší problém. Jenže já nejsem normální. Kdo jinej na světě si v jeden den pustí Helloween, Final Exit a Ulver? Takových dementů jako jsem já opravdu mnoho není.  Poslední píseň Halphas byla vyloženě skvělá! Byla pomalá, valivého charakteru a řekl bych, že i zvukově si to sedlo. Trochu pozdě no.

   

Během jejich hraní mě někdo zatahal za rukáv. Byl to Čeněk a jestli prý nechci pivo. Chci Čeňku! Samozřejmě fronta zase až do prdele, takže jsem se ke svému pivu dostal až po skončení koncertu. A nyní slibovaný výser ohledně čtyřicetipěti korun za pivo, o kterém se zmiňuji v úvodu. Když upíjím z upatlaného kelímku nechutné pivo (ten večer bylo hnusné poprvé), svěřil se nám Čeněk, že tohle pivo nestálo 45Kč ale 60Kč. Kůůůrva, to je inflace! Petr Fiala hadr s jeho inflací!! Aby během hodiny podražilo pivo o 15Kč, na to nemá ani ten fialovej blb. Kdyby to pivo bylo aspoň dobrý, ale byl to ekl, takže jsem asi čtvrtku vylil. Loučíme se a odcházíme k autům, když najednou medvěd zabručí: "No podivej se na ty debily." Řikám mu: "Co, máš tam botičku od fízlů?" Ano, bystřejší jistě pochopili, že následuje v úvodu slíbené vysvětlení toho, že jsme měli z prdele kliku s parkováním. Takže obejdu auto ke zničenému medvědovi a ten jen smutně lomeno nasraně hlesne: "Nějaká svině mi ukopla zrcátko." A opravdu. Zrcátko u řidiče viselo za dráty, které ho držely pohromadě s autem. Jinak bylo úplně ukopnuté. Kurva kterýmu zamindrákovanýmu voliči Víta Rakušana vadilo zrcátko na starý oktávce? Nebo vadila hradecká SPZka? To bych čekal spíš v Pardubicích tohleto. BĚŽTE DO PRDELE VY KUNDY ZASRANÝ ZKURVENÝ ZRCÁTKA NA AUTECH NIČÍCÍ!! No takže tak. Nebýt třicetiprocentní inflace na pivu a zdemolovaného zrcátka, mohl to být skvělý večer. Takhle to byl skvělý večer (díky kapelám), s třicetiprocentní inflací na pivu a dojebaným zrcátkem.

Několik dalších fotek najdete níže. Stačí kliknout sem.

13.4.2024 BJES / TRIGONUM MORTIS / SEKEROMLAT / ENTRAPPED

Jak už dva letáky v úvodu dnešního klávesového průjmu napovídají, nevyhnula se této akci změna v line-upu. V jednom z předešlých reportů jsem psal, že díky absenci blackmetalu na festivalu Czech Death Fest uvidím letos až do podzimu jen jednu blackmetalovou kapelu, a tou jsou NÁV. A ani to mi nevyšlo. Náv kvůli zdravotní indispozici pana bubeníka byli nahrazeni neméně kvalitní kapelou, a sice bjesnícíma BJES. Pro mě osobně kosmetická úprava, některým to mohlo přijít s Náv lepší, já už teď prozradím, že se mi to jako většinou zase líbilo. Do klubu přijíždíme chvíli před avizovaným začátkem, který se posunul o půl hodiny. Nakonec jsem vyrazil jenom s Amorfisem, který, ač skolen nehezkým kašlíčkem, jel podpořit klubovou akci. Takový je to srdcař! Po zběžném prošmejdění klubu a přilehlé hospody můžu konstatovat, že plno rozhodně není. Dáváme si Plzeň, která od minula podražila o pět korun českých a pozorujeme pana zvukaře, jak se se vším loudá, motá kapely, uklízí kabely, kontroluje, ladí, a všechno tak hrozně pomalu. Přesně tak, jak jsem na to z Ponorky (kromě minulé akce) zvyklý. Nabíráme tedy půlhodinku zpoždění. Zatím můžeme obdivovat vyzdobené pódium různými svíčkami a kosterními propriety. A pak přiběhla kapela s masakroidním názvem SEKEROMLAT, která rozhodně nešetřila šminkama. A bylo to ku prospěchu věci. Designově to měli vymazlený. Bubeník měl klasický blackmetalový corpsepaint, jaký používají severské blackmetalové kapely, basák měl obličej zmalovaný na černo (není to náhodou rasisticky nekorektní?) s velkým obráceným bílým křížem namalovaný od plešky až po krk, prostě přes celej xicht. Kytarista se pyšnil netradičními zebřími pruhy našikmo a zpěvák měl vizáž démona z kanálu. Kdo viděl legendární filmy Demons a C.H.U.D., tak ví o čem píšu. Zvukově to ze začátku nebylo vůbec dobrý a zvukař si možná tři písně se zvukem hrál, ale ani když se to srovnalo, i tak to nebylo ani třetinový oproti úternímu koncertu v Hradci Králové. Ale co člověk potřebuje za zvuk k punkově znějícímu dřevnímu blackmetalu, jakým se Sekeromlat prezentovali? To co zvukař vypotil stačilo k tomu, aby mě Sekeromlat jako první kapela rozsekeromlatil. Fakt mě to bavilo a to i když jsem si před nějakou dobou poslechl jejich nahrávku "Drápy a tesáky" a moc mě neoslovila. Živá produkce byla ovšem o něčem jiném. Chtěl jsem si koupit jejich nahrávku, ale bohužel ji mají k dispozici jen na audiokazetě, kterýmž neholduji... Po skončení sekerního mlatu si jdu zakoupit CD Bjes, ale nikdo u stolu s kapelním merchem nesedí. Chvíli čekám a nic. Asi samoobsluha.

Jdeme se vyvětrat ven do teplého večera, protože v klubu bylo na můj vkus moc teplo. Klábosíme s bývalým Chlumečákem a jeho paní o muzice, Amorfis se dusí kašlem, zapíjí to pivem a já jsem zvědav na další kapelu, kterou jsou ENTRAPPED, o kterých kamarád básnil, jak ho jejich album poslalo do hoven. Dokonce na ně měl přijet, ale něco mu do toho vlezlo. I tričko si vyjednal, že aby mu tam kapela přivezla, no nakonec z toho sešlo... Cestou na taneční parket si chci koupit CD Bjes (už zase) ale opět u merchandiseového stolu nikdo není. Se čtvrthodinovou sekero(mlatou) na pódium, co znamená hrát pro čtyřicet lidí, vlítnou zmínění Entrapped a hned jak kytarista hrábnul do strun, bylo všem jasné, odkud vítr vane. Samozřejmě ze Švédska. Dismemberovsky chrastící zvuk, který je poslední léta v oblibě u množství kapel rozvášnil několik fanoušků, kteří pařili jak o život. Obzvláště jeden alkoholem znavený fanoušek metalu pocházející ze země s modrožlutou vlajkou, ne, není to Ukrajina, odhodil křiváka někam do prdele, válel se po zemi, mezi stoly a užíval si chřestýše z Českých Budějovic, odkud kapela pochází. Zvukově to vepředu bylo hodně dobré. Před zvukařem se mi zdálo, že to bylo zbytečně překopákováné. Hudebně to není můj šálek dobrého piva, ale mě naživo baví většina kapel, takže mě to vůbec nenudilo a Amorfis z toho byl dokonce nadšen.

Jdu si koupit CD Bjes a zjišťuju, že samoobsluha už není, a příjemná dívčina mi z krabičky vyndá CDčko a huráááá, mám Bjes! Zase jdeme ven vyvětrat se do vlahého večera. Amorfis zase chrchlá až je celý dezorientovaný a přes plot zahrádky odflusne zdehtovatělý roztok plic, kterým málem trefil zrovna procházející paní po chodníku. Kdyby ji trefil do nohy, tak ji zlomí stehenní kost, vykloubí kyčel, vyhodí koleno a zůsobí těžkou distorzi hlezna. Takový chrchle se trhaly z amorfisového dýchacího ústrojí. Také se nám pochlubil, že si koupil jednak CD Bjes, ale hlavně LP Entrapped a ještě víc hlavně tričko Entrapped. Vypravoval nám prej Já chci tričko XL, načež mu entrappedí prodejce sdělil, že má jen jedno této velikosti, které si objednal někdo na facebooku. Amorphis se mu svěřil, že ten někdo je náš společný kamarád, a že se nedostaví. Jak je ten svět malej... Hodíme si nákup do auta a jdeme se podívat, co jsou zač ti TRIGONUM MORTIS. Vysokomýťáci na letáku byli presentováni jako death/black. Nevím jestli to sedělo, spíš ne a je to jedno. Každý se stejně maximálně soustředil na kytaristku. Jak vždycky píšu, dívka v metalové kapele je vždy potěšení pro oči a pohlazení na duši. Kytaristka Žaneta nejenže rozdávala úsměvy na všechny strany, občas se zamračila, ale hlavně bravurně obsluhovala svůj nástroj. Tuhle holčinu vídám na letních festivalech a díky její křehké postavičce, bych nikdy do ní neřekl, že hraje v kapele podobného ražení. Povědomý mě byl i zpěvák, který jak jsem se dozvěděl obsluhuje hlasivky ještě i v jiné vysokomýtské kapele, Milligan, kterou jsem v Ponorce už také viděl. Nicméně musím pana zpěváka pokárat. Ne za to, jaké dokázal vyluzovat chrochty a skřeky, ale nějak mi jeho zpěv neseděl do muziky. Možná to byl jen můj problém, protože měli ze všech kapel největší podporu, ale mě se to prostě nějak nelíbilo. A oni hráli tak strašně zbytečně dlouho. Kdyby zahráli o dvě písničky méně, mohli jsme se zbavit zpoždění, které jsme měli a nikdo by asi ani nic nenamítal. Hráli fakt dlouho. Čím dýl hráli, tím víc mi jejich muzika připomínala -bum-čvacht- Jak píšu, ostatním se to líbilo...

A naposledy jdeme ven na vzduch, který se z teplého až vlahého proměnil na celkem chladný. Amorfis opět kloktá výtok z plicního edému. Díky delšímu setu Trigonum Mortis je nám jasné, že v půlnoci se neskončí, což mě trochu sralo, protože jsem ráno potřeboval brzo vstávat. Domluvil jsem se s Amorfisem, že ať bude situace jaká bude, prostě to ve čtvrt na jednu zabalíme a pojedeme domů. Myslím, že kdo si na BJES počkal, nemohl být zklamaný. Bjes se rozbjesnili v černých hábitech v hustém kouři při omamné smradovůni vonných tyčinek za tónů blackmetalu, který se linul z jejich nástrojů a hrdla zpěváka, který se posilňoval červeným vínem rovnou z flašky. Pan zvukař svoji práci tentokrát téměř dotáhl do konce. Zvuk byl hlasitý, čitelný, jen trošičku přepálený zpěv. Ale to už vysírám. Bjes se mi ze všech kapel líbil nejvíc. Škoda, že nehráli předposlední, protože kdyby se prohodili s Trigonum Mortis, mohli jsme před půlnocí s čistým svědomím odjet. Najednou padla čtvrt na jednu, tedy domluvený čas odjezdu, ale jakožto řidič jsem dal Amorfisovi jasné echo, že se nikam nejede, že je to skvělý a že počkáme do konce. To bylo v době, když Bjes rozbjesnil poslední písničku. Skončilo se kousek před půl jednou. Loučíme se bývalým s Chlumečákem a jeho paní, proháníme ježka po parkovišti a svištíme domů rychlostí povolenou. Narozdíl od jednoho debila, který... ale co, nebudu se rozčilovat. V Chlumci nad Cidlinou v sokolovně probíhala asi nějaká diskotéka, dle opilých polonahých dívek a sjetých mladíků pohybujících se vrávoravou chůzí po chodnících. Jeden z nich nebezpečně málem vběhnul pod moje kola. Jen by se to dvakrát zhouplo a bylo by po sjetém mladíkovi. Svět jde do sraček. Takže shrnutí: Zlato bere Bjes, stříbro Sekeromlat, bronz Entrapped a valník brambor vyhrávají Trigonum Mortis. V dnešní době, když je žrádlo drahý, je beztak valník brambor lepší než cokoliv jinýho... Boha jeho to jsou zase kecy...

Pro pár dalších fotek klikni sem.

9. 12. 2023 NIHILO / HÅN / BJES

Kdo by to byl býval řekl, že se do mladoboleslavské Farářovy sluje letos ještě podívám? A kdo by to byl býval řekl, že to bude takový menší sraz naší party, se kterou brázdíme po letních festivalech? Bylo nás pjet, jak jest psáno v jedné české knize jednoho českého spisovatele a jak zazní v jednom českém seriálu: 

Ano, na švýcarský deathmetal Nihilo, švýcarský blackmetal  Hån a český blackmetal Bjes, jsem se totiž vypravil s Amorfisem. A do třetice, kdo by to byl býval řekl, že ani řídit nebudu muset? Amorfis totiž nabídl svůj řidičský um právě na tento koncert, což jsem uvítal, protože jak furt jezdím na koncerty sám, nemůžu si dát pivo a to je vždy nepříjemné. Co by to bylo ale za mini sraz, kdyby se ho neúčastnil Jirka Karel takřečený Pavouk, takřečený Spajdrmen, který vymetá každou akci, takže proč by neměl být zrovna tady, žejo. Dalším do party srazu byl SODík, který přidáčijoval ze severu. Magimu jsme ani nenabízeli, že by se mohl jet podívat, neboť jeho pěstěný modrý vous a zkrácený vlas, by na blackmetalovém koncertě působil stejně přirozeně asi jako reklama na Zalando. A Medvěd? Medvídka skolila skoliosa nehezkého typu a upoutala ho na lůžko ve skrečenecké poloze a křečích, ale protože moc moc moc chtěl vidět pořádný kapely, tak se nechal uschopnit a přisedl ke mě a Amorfisovi do automobilu značky Mazda. Bylo nás tedy pjet... Po příjezdu ke klubu se zdravíme se SODíkem, který nás ubezpečil, že v klubu je protentokrát zima a málo lidí. Mě tam chladno nebylo, protože jsem vyžrané funící prase a je mi teplo i když ostatní navlíkaji svetry. Lidí tam bylo opravdu pomálu, ale to se změnilo v opak v průběhu večera. Dali jsme si všichni pivko na uvítanou, a vyčkávali co se bude dít. Do sluje přicházeli stále další a další fanoušci a rychle se prostory zaplnily. Zašel jsem si koupit CDčko kapely Hån, nastartoval jsem aparáty na pořizování obrazového materiálu a trpělivě popíjel z půllitru než se začne. Nejprve proběhla zkouška kouřovodu, kterou velectěný pan vikář okomentoval: "Sakra, řikal sem ať je toho míň. Se tady udusíme" a demonstrativně zachrchlal "zhuchrhuh". Potom vybídl zpěváka "Ráďo, tak se nestyď, pěkně se představte..." Ráďa ale nedbal farářových pokynů, někam s kapelou zmizeli a vrátili se po několika minutách ve slušivých rubáších. Ještě než se započne hráti, vlítne farář na plac a vyvolává SPZky "3SL 6543 - nemůže vjet dodávka, přeparkuj si to..." a "2AS 3456 Čí to je?"  "To je moje." "Tak si to dej do píči vole, tam píčuje že nemůže projet..." Po vyřízení parkovacího pořádku se konečně může začít. Kolínská kapela s krásným názvem a ještě krásnějším logem, BJES, začala klidným intrem, aby mohla pěkně začít hrnout svůj romantický depresivní blackmetal, kde melancholii střídá blackový bjes. Krásné dlouhé songy lahodily mým uším, avšak už ne mé ruce, která držela záznamové zařízení. Kurva mít deset minut zvednutou ruku, to je pro moje ochablá ramena a svalstvo značně nepohodlné. Ale co bych pro vás neudělal... Atmosféra byla parádní, neboť jak jsem psal výše, klub se pěkně zaplnil a tak to má být. Škoda jen malých prostorů, že někteří nemohli přímo před kapelu, ale postávali u baru nebo ve vchodové místnosti. Ale ono je to jedno. Farářova sluj za nějakých 21 dnů bude minulostí, tak co řešit takový věci jako malý prostory... V průběhu vystoupení Bjesu přibjesnil i náš kamarád Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdrmen. Místo toho, aby nás pozdravil, pozvedl a potřásl pravicí, zamířil rovnou k výčepu. Hrací čas se nachýlil k neúnosnosti a tak Farář od baru burácí "Žaneto, poslední, neni čas!" načež mu Žanetka odvětí, že "to byla poslední", že "je konec", což pan Farář přátelsky okomentuje "Jo. Konec. Dyk ste hráli hodinu parchanti..." Bjes tedy dobjesnil necelou hodinu poté, co bjesnit začal a na začátek večera i Medvěd, SODík a Amorfis uznali, že to bylo dobré. Jak zvukově tak hudebně. Medvěd se mi svěřil, že když vešel do sluje, rozblikal se mu nad hlavou růžový neonový nápis "Ty vole, kam sem se to dostal?!" Patrně takhle reaguje každý kdo tam vejde poprvé. Ale po chvíli se počáteční zděšení vždycky změní v nadšení.

 

Jdu ven pochcat paní sousedku, krávu, která z velké části může za to, že klub bude zrušen. Nahoře nad klubem blikají zelená světýlka od právě probíhající diskotéky. Zmrdi buzerantský... Na řadě je druhá kapela, a také má krásný název a krásné logo, švýcarští HÅN. Na ty jsem se těšil, protože jsem si je poslechl a jejich "horní" blackmetal (od slova Horna, což je finská legendární blackmetalová kapela) se mi tuze líbil. Při zkoušce kytara trhá uši. Líbí se mi to, ale asi ani já, sebetrýznící kokot, bych nevydržel třičtvrtě hodiny tohle poslouchat. Nejlepší zvukař na světě, rozuměj sám farář, nařizuje stáhnout to. Po stažení kytar se otočí do obecentsva a ptá se jak to zní. Kurva to je zvukař!! Netrvá to vůbec dlouho, ono ani nemůže, protože času není nazbyt, začne Hån burácet blek jak Horna cyp. Netradičně s kytarami v popředí a zpěvákem schovaným za nimi. Zpěvák mi možná přišel trochu monotónní, ale co byste nechtěli od kapely hrající raw blacmetal. Myslím, že operní árie čekal jen málokdo. Hån ještě ve 21 hodin hraje a je tedy jasné, že zase budou nervy aby se skončilo včas. Hån se prezentovali nádherným dřevním blackmetalem, který prostě nejde nemilovat. Za mě velká spokojenost, klukům se to taky líbilo a Spajdr hned běžel vykoupit celou jejich diskografii.

   

V klubu se kromě spousty krásný hochů nachází i spousta děvčat, která jsou některá nádherná, některá krásná a některá hezká. Děkujeme něžnému pohlaví za to, že chodí na koncerty.  Ve 21:20 hodin slujského času Farář už zase lítá a nadává ať už se hraje aby se nemuselo pomáhat a chránit... Z davu jsem zaslechl: "Máš vítr že přijde sousedka, viď?" "Svině jedna..." Netrvá dlouho a NIHILO začnou hrát. Hrají zvláštní deathmetal s pro mě trochu nepříjemným zpěvem. Přišlo mi, že zpěvák zpívá furt dokola jedno slovo. Zněly mi všecky dost podobně. Jeho zbarvení hlasu by se spíše hodilo do NYHC (pro blbce, ňů jórk hárd kór). Ale muzikou se Nihilo prezenotvalo kvalitní. Parádní death. Přesně ten, který mi vůbec nevadí. O tom, že zpěv byl jiný, svědčí i můj rozhovor mezi písněmi při pauze... Stáli jsme na lavicích úplně vzadu a SODík mi řiká: "Tady je ten zvuk takovej zahuhlanej" načež kontruju že "mě se to naopak tady líbí, ale nelíbí se mi zpěv." což SODík dookomentuje, že "Mě přijde že zpívá to samý furt dokolečka." Řikám mu, že přesně tohle jsem si napsal i do poznámek. Takže není to mnou, že bych byl vesnickej debil bez pochopení deathmetalu. Ono to tak opravdu bylo. Jakýmsi odlehčením hlavního vokálu byly kytaristovy doprovodné vokály, které zněly každé slovo jinak. Ovšem s postupem času i hlavní zpěvák jakoby začal používat i jiná slova a všechno začalo znít normálně. Pro fanouška extrémní muziky samozřejmě. Kapela dává přídavek pro faráře, píseň to byla skvělá, nějaký cover, a chvíli po desáté hodině je konec. Děláme společné foto naší party Bylo nás pjet, od Spajdrmena dostávám nějaká CDčka a LGBT samolepku kapely Afsky (díky!!), od SODíka pornočasopisy, abychom se v práci nenudili (díky!!) a od Medvěda emulzi z hořčičného semene (díky!!). V autě i Amorfis zauvažoval o tom, že se mu zdál vokál poslední kapely jako kdyby zpíval neustále jedno slovo a já měl takovou radost, že si toho všichni všimli, protože by ze mě zase udělali debila, až by si to přečetli tady na blogu. Koncert to byl výborný, s výborným pivkem a výborným zvukem. Díky za něj Jirko!!

Pro několik nekvalitních, nicneříkajících a atmosféru nijak nezachycujících fotek klikni sem.