Dohrává mi poslední song a já nemůžu jinak, než pustit si tohle parádní dílo znovu. Zní to, jako kdyby se spojili Behemoth (které nemám rád) s Laibach (které nemám rád) a udělali muzikálovou verzi jakéhosi černého rituálu, při kterém je dýkou obětována nahá vyholená blondýnka s ňadry velikosti tři. Všude spousta krve, dvojhlaví černí psi s vyplazenýma hadíma jazykama poslušně čekají, jestli nezbyde kousek blondýnky, kolem éterické bytosti v černých kápích čekají, jestli na ně přijde řada, aby si pohrály s její kundou. Všechno to sleduje na trůnu chlupatej nasranej Belzebub olizující pahýl nohy z talíře plného pahýlů nohou. Opodál zpívá mohutné chorály sbor složený ze všech démonů sériálu o Smrtelném zlu. A když album skončí, tak nemáte jinou starost než to, jak a kde sehnat čerstvou vyholenou blondýnku s ňadry velikosti tři. Jo. Přesně takhle zní deska "Rituals" od Rotting Christ. Kapely, která by se mi měla líbit od začátku do konce, ale věc se má tak, že z celé její diskografie se mi líbí právě jen tohle album. Na desce spolupracovala spousta muzikantů z undergroundového světa a jestli se nepletu, tak snad v každé písničce zpívá někdo jiný. Myslím, že tohle dílo ocení každý kdo má rád metalovou muziku. Krásné melodie, hutné bicí, různorodé vokály, parádní kytary, sbory, satanistické texty. Všechno, co průměrný našinec od muziky očekává.
No ale byla to pěkná sobota!! Napsala mi jedna paní, že prý náhodou vlezla na tenhle blog a zamilovala se do prvního čísla časopisu Spark, a že prý jestli bych nebyl ochoten jí ho pustit. Ona si rovnou i odpověděla že to asi neklapne ale že to zkusit musela. Dobrá to žena!! Odpověděl jsem jí, že časopisy nejsou moje, že je mám pouze zapůjčené za účelem naskenování a ona to pochopila. Ale i tak, kdyby se majitel prastarých Sparků rozhodl poslat je do světa, nechť mi dá vědět... A nyní se dostáváme k jádru kokršpaněla, a sice k malýmu Obscínu. Na první pohled pro normálního člověka bombastická sestava. Však považte, moc šancí vidět !T.O.O.H! v posledních letech nebylo, stejně tak Isacaarum, kteří už po několikáté zase začínají hrát. Nevím jak Contrastic, ale taky jsem je dlouho neviděl. K tomu Insanity Alert, Inhumate, MOB47. Pecka! Jenže když se na to normální člověk podívá druhým pohledem, do očí ho práskne logo hárdkorových veteránů MOB47, které prostě vidět nepotřebuje. A když, tak ne jako headlinera. O BELZEBONG nemá smysl vůbec hovořit. To je stejný úlet, jako když deathmetalisté nesnesou na svém festivalu blackmetalovou kapelu, protože je to přeci deathmetalový festival a pak -BUCH- jako hlavní kapela rapující Clawfinger (viz červnový Czech Death Fest). Zbývá tedy už "jen" Insanity Alert a Inhumate, které jsem viděl několikrát, a i když pokaždé byli skvělí, místo nich bych radši viděl něco v našich končinách méně profláklého. Nicméně jsem na nic nečekal, objednal ihned po zveřejnění sestavy tři lístky a s Amorfisem a Medvědem jsme vyrazili. Řídil Amorfis, ale je to jeho chyba. Já mu radil - Medvěd pivní speciály, který tam budou, nemá rád, loni dal tři, kdyby řídil, mohl by klidně ty tři dát znova a večer sednout za volant. Amorfisovi loni chutnalo ale nedokázal Medvědovi říct aby řídil letos on, tak to odsral. No a když se dva nemůžou dohodnout, třetí se má dobře. Takže jsem si vychutnával pivka v množství větším, než normálním. Řídil tedy Amorfis, Medvěd zaujmul místo spolujezdce a já si svoje koule hladil na zadním sedadle. Amorfis zaparkoval dvě auta od našich známých kteří pocházejí z Chlumec-city, zdravíme se s nimi a pak hned další zdravice pravice s dalšími našimi kamarády a přáteli. Procházíme distra a hurá na pivko! Na čepu bylo 8 speciálů a já chtěl stejně jako loni započít zápolit s takzvanou sjezdovkou, tedy že si dám od každého piva jedno pěkně odshora dolů. První pivo bylo FRANZ SPALEK. Bylo dobré, ale chutnalo jako normální pivo. Výčepnímu jsem se svěřil, že nemám pětikorunu z toho důvodu, že jsem si dal všechny drobné na šipky a on že také hraje šipky. Abych mu dokázal, že nekecám, vytáhl jsem svůj mobilní telefon značky Unihertz a jal jsem se mu ukazovati webovou stránku šipkařskou naší hospody. Když jsem vyndal telefon, tak prej na mě A že nemáš ještě menší telefon... Odpovím s klidem Mám a vytáhnu z kapsy dvou a třičtvrtě palcový tintítko, kterým pořizuju videozáznamy. Ostatní barmani a barmanky se mohli pochcat smíchy. A pak se stala taková ošemetná věc. Vypil jsem první pivo a šel pro druhé, které se jmenovalo Clock a to vám byla taková lahoda, že už jsem u něj zůstal a další neochutnával. Jenže chlastejte si nějakejch vosum devět hodin pivko s voltáží 5,2 volume žejo... No dopadlo to tak jak dopadlo. S druhým pivkem jdu mrknout na první kapelu večera, v tu dobu ještě vlastně odpoledne, a tou byli mlaďáci DEADROOTS. Je neuvěřitelné, jak vyspěli oproti minule, když jsem je viděl. Kluci hráli fajny thrash těžkotonážního levelu. Líbilo se mi to. Zvuk měli hutný, světla dobrá. Já být spokojený. Zpěvák screamoval a trešově hulákal, kytaráci brejkovali a bicmen ladil přesnost. Bohužel neznalý jejich tvorby jsem zaznamenal jejich asi nejklidnější píseň. Ostatní songy byly nářez. Slyšel jsem ovlivnění Slayerem a Sepulturou. Za mě dobrý!
Jede se načas, takže i pauzy mezi kapelami neznají opožďovacího charakteru, za což patří obrovský dík panu pořadateli. Všechny kapely měly na svoji přípravu stejně dlouhý vymezený čas patnáct minut a děj se vůle boží. Takže jsem si ani pořádně nestačil popovídat a už to mlátí druhá kapela, která se zove GORC. Na téhle kapele mě zaujaly tři věci. První byla zpěvačka, která byla nasraná až za roh, druhá byla písnička s názvem Posranej rohlík, která pojednávala o plýtvání potravinami a třetí byla neuvěřitelně rychlá muzika, kterou se presentýrovali. Byla tak rychlá, že bubeník po každé písni popadal dech, seč mu plíce stačily. Naštěstí pro něj skončili svůj set po pár minutách. Mám neblahé tušení, že další desetiminutovku by už ve zdraví nedal. Jejich světelná šou byla ovšem velmi nevstřícná pro pořizovatele videozáznamu, neboť namířené bíle svítící reflektory do našich xichtů nebyly to pravé ořechové pro čočky v kamerách.
Další kapelou vystoupivší na obscénně societním festivalu byli poláci PUTRID EVIL, kteří rozvášnili především malého junáčka v první lajně. Jejich nemainstreamový deathmetal byl víc než fajny, ovšem pouze do té doby, než jsem zjistil, že každá druhá píseň zní jako ta předešlá a podobně jako ta následující. Opět bílé světlo namířeno na naše tlamy, takže ve videu nic pořádně vidět není. Když jsem byl v první lajně, tak kytara řezala jak tanga do kundy ale vzadu před zvukařem to nebylo nic moc. Amorfis jakožto řidič si svoji sobotní dávku chmelomoku vybral a nadále se věnoval už jenom nealkoholickému popíjení. Když mi oznámil, že plechovka grepověpomelového Birellu ho přišla na šedesát korun českých, číslicemi 60Kč, musel jsem se tím šokem napít báječného piva Clock. A to jsem si ten samý nápoj nedávno kupoval v akci za 17Kč. Takhle se vydělává! Víc než třísetprocentní marži nemají na půllitru chemicky ošetřené vody snad ani v demokratické republice Kongo.
V pauze před další kapelou kecáme o našich prdelích a prdelích našich idolů a pomaličku se prochlastáváme do začátku hracího času kapely FAÜST, na které jsem zaslechl v davu hejt, že sice jsou dobří, ale neřeknou slovo česky a dokonce že se i mezi sebou dorozumívaji anglicky. Ještěže Putin nemluví anglicky. Půlka světa by byla v prdeli. Včetně kapely Faüst... Potvrzuji, že byli dobří. Ba co víc, byli výborní. Ale rozhodně nemohu potvrdit fakt, že mluvili ingliš. Pan zpěvák mluvil jazykem mateřským, tím nejnádhernějším a nejkvětnatějším, naší milovanou češtinou. Odehráli parádní thrashovou jízdu a já byl opět spokojen. A myslím že i všichni kolem.
Po Faustech venku pokuřujeme borůvkové doutníčky když zaslechnem dunění ze sálu a já vykřiknu Beton pičo! S šedivákem vlítnem do útrob klubu a už z dálky vidím, že to není Beton ale kapela bratří, TOOH, moje zamrzlá láska, ke které jsem se nikdy nedokázal prokousat až do morku kostí, ale vždycky jsem je měl rád. Naposledy jsem je viděl v roce 2002 na Fekal Party, když ještě nebyla v té vymrdané Vopici, ale v krásném areálku v Riegorvých sadech. Strašně jsem se těšil až je zase uvidím. A jak to dopadlo? Naprosto famózně! Byl jsem nadšen, jak jim to šlapalo. V obecenstvu se našli debilové, které nezajímalo nic jiného než proč má zpěvák sluchátka na uších. Asi nějací voliči vládní pětikoalice. Kromě sluchátek na uších měl zpěvák k dispozici ještě pultík s notebookem a nějaké efekty. Bratři zahráli přesně tak, jak jsem si přál, aby zahráli a doufám, že bude víc příležitostí je zase někdy někde vidět. Děkuji tímto Čurbymu že je pozval a oživil mi tak vzpomínky přes dvacet roků staré...
Ani jsem nestihl s klukama probrat, jak skvělí byli TOOH a už duní kapela s nejvíc brutálním názvem na světě BETON. Slováci no. A uplně boží vole!! Narozdíl od dua TOOH jich na pódiu zevluje 5 a hrajou fakt skvělej deathmetal. Žádnej Vader nebo Grave, ale Beton do piče! Zpěv mi přišel podobný kapele Mörkhimmel, kterou čtenáři tohoto blogu možná ani neznají, tak vlastně vůbec netuším, proč je dávám za příklad. Muzikou by si mohli tykat s modrožlutou vlajkou, opět jako minule upozorňuju, že se nejedná o tolik u nás proklamovanou vlajku ukrajinskou, kterou většina lidí už nemůže ani cejtit, ale o vlajku švédskou. Ano, Beton hráli deathmetal chrastícího typu, tolik typický pro Švédsko. Naprosto skvělé vystoupení. Jenom si to uvědomělí politicky založení Slováci totálně posrali, když si museli rejpnout a jinak to prostě nešlo, oni MUSELI vyjebávat do mikrofonu že Fico je kokot. Mikrofon se za ně stydí ještě teď. Koho to kurva zajímá? Jestli chtěli hulákat protivládní politická hesla, měli se sebrat a jet jebat někam do jiné piče a ne do té pardubické. Řikám to furt, neserte politiku do muziky čuráci!! Po trapném výpadu proti premiéru Slovenské republiky (co jste si zvolili to máte kokoti!! My tu máme vládu plnou čuráků a nevšiml jsem si, že by si na to někdo stěžoval na koncertě, fakt jste mě nasrali kokoti maďarský!) jsme byli upozorněni, že Keby sme chceli a mali nejaké love, oni majů k dispozici nějaké tričká Tublatanky.
V přestávce popíjím pivko a pokuřuju borůvku s legendou sběratelů rychlodabingu na véháeskách a když zaslechneme dunění, zahodíme piva a cigára a ve spěchu si rozrážíme cestu lidmi, abychom viděli další kapelu, kterou není moc možností vidět a kterou jsem viděl naposledy v roce 2003. Řeč je samozřejmě o CONTRASTIC. A jak mě sralo světlo u předchozích kapel, tak Contrastic neměli nic. Jen pár barevných žárovek a jinak tma na pódiu. Takže opět video ve sračkách. Ovšem muziku předváděli skvělou. Až mě zamrzelo, že jsem jejich desku z mé sbírky poslal do světa. Zvuk měli vynikající. Ale to měly všechny kapely. Nejvíc se mi na zvuku líbilo, že nic nevyčnívalo nad ostatním a všechno bylo tak akorát. U elektrogrindu je taková věc k nezaplacení! Dobrá práce!!
Po Contrastic jsme plni očekávání dalšího z kapelních reunionů, v případě ISACAARUM už v pořadí asi třetího. A víte co? Nic moc. Pro mě teda. Nevím co vedlo Chymuse k odchodu od Pačess (vím ale neřeknu), každopádně mě Isacaarum ničím neoslnili stejně jako před jejich prvním znovuzrozením. Tahle kapela prostě není pro mě. Na druhou stranu mě nikdy jejich koncerty nenudily. Ale taky mě moc nebavily. Narozdíl od ostatních, kteří hýkali nadšením. Hýkali tak nahlas, že v jejich hýkotu úplně zmizelo klasické isacaarovské tupatupatrrrr tatatatatatatata. Podle mého názoru, který je samozřejmě špatný až nepřiměřený, měla tato legenda zůstat zakopána v mokré hlíně. Nic na tom nezmění ani svítící brýle a svěrací kazajka páně zpěvákova Chymusova. Před dvaceti lety by to na mě nejspíš fungovalo. Dnes už ne.
Na festival si našel cestu i nácek, kterého potkávám na jiných akcích. No a kurva co? To že nefandíme naší prolhané vládě a líbí se nám Burzum, z nás nácky ještě nedělá. Nebo jo? A mě je to jedno. Důležité bylo, že na řadu přišla legenda s velkým L. Parta Francouzů s šíleným zpěvákem, který pro rozbité čelo a zasliněnou bradu nechodí nikdy daleko. A nejinak to bylo i na Obscene Society festu. Už u třetí písničky visela zpěvákovi pod bradou tkanice hustých bílých slin. Jeho vizáž naprosto korespondovala s produkovanou muzikou, která byla jedním slovem báječná. Komu se tohle nelíbí, tak je proruský šváb. Hele když to může říkat Fiala o zemědělcích, proč ne já o všech, kteří neposlouchají INHUMATE žejo. Jako vždycky kapela předvedla neuvěřitelné výkony, plné hlenů, škubů, krve, potu a hnusu. Bordelizující muzika nenechala nikoho v klidu. Například já v první lajně přišel o své pivo, aby na mě následně jedno cizí přistálo. Napiču je, že se proslýchá, že Inhumate končí a už nás tedy do budoucna nebudou obšťastňovat svými tanečky. Pro undergroundovou muziku je to velká ztráta. Inhumate byli bez debat nejlepší kapela celého festu.
Tou dobou jsem byl již slušně oCLOCKován a i mé poznámky dostaly patřičně jiný rozměr. Například tato poznámka (V ponofce plesky. Vekal jsrm bitkju) znamená, že ve vedlejším klubu Ponorka měli nějakou akci plešky. Těšil jsem se na pravou nefalšovanou bitku mezi levičákama a plešatcema, ale k ničemu nedošlo. V plánu byla před naším odjezdem ještě jedna kapela a tou byli INSANITY ALERT. Bohužel pro ně už jsem si stanovil vrchol festivalu v podobě předešlé kapely, takže jsem k nim přistupoval vlažněji. Tím ale nechci namítat, že by hráli špatně. Naopak, byli jako vždy dobří, cover od Queen neměl chybu. Cover od Iron Maiden je už taková klasika. Co víc k nim napsat? Nic.
V tuhle chvíli jsme měli nasednout do automobilu a odjíždět z Pardubic, ovšem z mě neznámého důvodu se tak nestalo a zašli jsme se podívat ještě na hárdkorovou legendu MOB47. Ani nevim, jestli jsme tam byli až do konce a je to jedno. Karty byly jasně rozdány. Top 3 kapel: 1- Inhumate, 2- Beton, 3- TOOH. Top 3 piv: 1- CLOCK, 2- CLOCK, 3- CLOCK. A to je vše přátelé. Amorfisovi jsem vylepšil kapotu jeho auta, cestou domů jsem poklidně podřimoval a najednou jsem byl doma. Byla to výborná akce a vůbec by mi nevadilo, kdyby velký Obscín letos skončil a pokračovalo se v menším jednodenním formátu.
V době, kdy jsem začínal psát tuhle dnešní píčovinu, mi poslal nějaké informace Magi, který se trhnul od naší party a byl za jinou písničkou na jiné akci. Napsal mi, že koncert byl fajn. Kapely většinou hrály samý beatdown jako NFNC, takže bylo dost kryplpitu. Dokonce jednou stáli kluci blíž a jedna ženská se rozeběhla a rozrazila dvě řady lidí před nimi a pak na Magiho skočila a dala mu ránu pěstí do spánku, takže potom se už mezi ty kretény neblížili. Dávali pivka a kecali a prostě si to tam užívali. A vyvrcholení celé akce byli Epicardiectomy, kdy šli do kotle a všechno bylo úplně super. Žádné vrážení do lidí zbytečný, jen se houpali do rytmu jak jim to hudba dovolila. A taky byla sranda, když zpěvák řekl And next song is called a začal blít do mikrofonu a my JO TO JE PŘESNĚ TEN SONG TO ZNÁME! A on se smíchem dodal, že přesně na tuhle reakci čekali všichni z kapely. Toliko tedy korespondenčně z jiné akce od Magiho...
Jak už dva letáky v úvodu dnešního klávesového průjmu napovídají, nevyhnula se této akci změna v line-upu. V jednom z předešlých reportů jsem psal, že díky absenci blackmetalu na festivalu Czech Death Fest uvidím letos až do podzimu jen jednu blackmetalovou kapelu, a tou jsou NÁV. A ani to mi nevyšlo. Náv kvůli zdravotní indispozici pana bubeníka byli nahrazeni neméně kvalitní kapelou, a sice bjesnícíma BJES. Pro mě osobně kosmetická úprava, některým to mohlo přijít s Náv lepší, já už teď prozradím, že se mi to jako většinou zase líbilo. Do klubu přijíždíme chvíli před avizovaným začátkem, který se posunul o půl hodiny. Nakonec jsem vyrazil jenom s Amorfisem, který, ač skolen nehezkým kašlíčkem, jel podpořit klubovou akci. Takový je to srdcař! Po zběžném prošmejdění klubu a přilehlé hospody můžu konstatovat, že plno rozhodně není. Dáváme si Plzeň, která od minula podražila o pět korun českých a pozorujeme pana zvukaře, jak se se vším loudá, motá kapely, uklízí kabely, kontroluje, ladí, a všechno tak hrozně pomalu. Přesně tak, jak jsem na to z Ponorky (kromě minulé akce) zvyklý. Nabíráme tedy půlhodinku zpoždění. Zatím můžeme obdivovat vyzdobené pódium různými svíčkami a kosterními propriety. A pak přiběhla kapela s masakroidním názvem SEKEROMLAT, která rozhodně nešetřila šminkama. A bylo to ku prospěchu věci. Designově to měli vymazlený. Bubeník měl klasický blackmetalový corpsepaint, jaký používají severské blackmetalové kapely, basák měl obličej zmalovaný na černo (není to náhodou rasisticky nekorektní?) s velkým obráceným bílým křížem namalovaný od plešky až po krk, prostě přes celej xicht. Kytarista se pyšnil netradičními zebřími pruhy našikmo a zpěvák měl vizáž démona z kanálu. Kdo viděl legendární filmy Demons a C.H.U.D., tak ví o čem píšu. Zvukově to ze začátku nebylo vůbec dobrý a zvukař si možná tři písně se zvukem hrál, ale ani když se to srovnalo, i tak to nebylo ani třetinový oproti úternímu koncertu v Hradci Králové. Ale co člověk potřebuje za zvuk k punkově znějícímu dřevnímu blackmetalu, jakým se Sekeromlat prezentovali? To co zvukař vypotil stačilo k tomu, aby mě Sekeromlat jako první kapela rozsekeromlatil. Fakt mě to bavilo a to i když jsem si před nějakou dobou poslechl jejich nahrávku "Drápy a tesáky" a moc mě neoslovila. Živá produkce byla ovšem o něčem jiném. Chtěl jsem si koupit jejich nahrávku, ale bohužel ji mají k dispozici jen na audiokazetě, kterýmž neholduji... Po skončení sekerního mlatu si jdu zakoupit CD Bjes, ale nikdo u stolu s kapelním merchem nesedí. Chvíli čekám a nic. Asi samoobsluha.
Jdeme se vyvětrat ven do teplého večera, protože v klubu bylo na můj vkus moc teplo. Klábosíme s bývalým Chlumečákem a jeho paní o muzice, Amorfis se dusí kašlem, zapíjí to pivem a já jsem zvědav na další kapelu, kterou jsou ENTRAPPED, o kterých kamarád básnil, jak ho jejich album poslalo do hoven. Dokonce na ně měl přijet, ale něco mu do toho vlezlo. I tričko si vyjednal, že aby mu tam kapela přivezla, no nakonec z toho sešlo... Cestou na taneční parket si chci koupit CD Bjes (už zase) ale opět u merchandiseového stolu nikdo není. Se čtvrthodinovou sekero(mlatou) na pódium, co znamená hrát pro čtyřicet lidí, vlítnou zmínění Entrapped a hned jak kytarista hrábnul do strun, bylo všem jasné, odkud vítr vane. Samozřejmě ze Švédska. Dismemberovsky chrastící zvuk, který je poslední léta v oblibě u množství kapel rozvášnil několik fanoušků, kteří pařili jak o život. Obzvláště jeden alkoholem znavený fanoušek metalu pocházející ze země s modrožlutou vlajkou, ne, není to Ukrajina, odhodil křiváka někam do prdele, válel se po zemi, mezi stoly a užíval si chřestýše z Českých Budějovic, odkud kapela pochází. Zvukově to vepředu bylo hodně dobré. Před zvukařem se mi zdálo, že to bylo zbytečně překopákováné. Hudebně to není můj šálek dobrého piva, ale mě naživo baví většina kapel, takže mě to vůbec nenudilo a Amorfis z toho byl dokonce nadšen.
Jdu si koupit CD Bjes a zjišťuju, že samoobsluha už není, a příjemná dívčina mi z krabičky vyndá CDčko a huráááá, mám Bjes! Zase jdeme ven vyvětrat se do vlahého večera. Amorfis zase chrchlá až je celý dezorientovaný a přes plot zahrádky odflusne zdehtovatělý roztok plic, kterým málem trefil zrovna procházející paní po chodníku. Kdyby ji trefil do nohy, tak ji zlomí stehenní kost, vykloubí kyčel, vyhodí koleno a zůsobí těžkou distorzi hlezna. Takový chrchle se trhaly z amorfisového dýchacího ústrojí. Také se nám pochlubil, že si koupil jednak CD Bjes, ale hlavně LP Entrapped a ještě víc hlavně tričko Entrapped. Vypravoval nám prej Já chci tričko XL, načež mu entrappedí prodejce sdělil, že má jen jedno této velikosti, které si objednal někdo na facebooku. Amorphis se mu svěřil, že ten někdo je náš společný kamarád, a že se nedostaví. Jak je ten svět malej... Hodíme si nákup do auta a jdeme se podívat, co jsou zač ti TRIGONUM MORTIS. Vysokomýťáci na letáku byli presentováni jako death/black. Nevím jestli to sedělo, spíš ne a je to jedno. Každý se stejně maximálně soustředil na kytaristku. Jak vždycky píšu, dívka v metalové kapele je vždy potěšení pro oči a pohlazení na duši. Kytaristka Žaneta nejenže rozdávala úsměvy na všechny strany, občas se zamračila, ale hlavně bravurně obsluhovala svůj nástroj. Tuhle holčinu vídám na letních festivalech a díky její křehké postavičce, bych nikdy do ní neřekl, že hraje v kapele podobného ražení. Povědomý mě byl i zpěvák, který jak jsem se dozvěděl obsluhuje hlasivky ještě i v jiné vysokomýtské kapele, Milligan, kterou jsem v Ponorce už také viděl. Nicméně musím pana zpěváka pokárat. Ne za to, jaké dokázal vyluzovat chrochty a skřeky, ale nějak mi jeho zpěv neseděl do muziky. Možná to byl jen můj problém, protože měli ze všech kapel největší podporu, ale mě se to prostě nějak nelíbilo. A oni hráli tak strašně zbytečně dlouho. Kdyby zahráli o dvě písničky méně, mohli jsme se zbavit zpoždění, které jsme měli a nikdo by asi ani nic nenamítal. Hráli fakt dlouho. Čím dýl hráli, tím víc mi jejich muzika připomínala -bum-čvacht- Jak píšu, ostatním se to líbilo...
A naposledy jdeme ven na vzduch, který se z teplého až vlahého proměnil na celkem chladný. Amorfis opět kloktá výtok z plicního edému. Díky delšímu setu Trigonum Mortis je nám jasné, že v půlnoci se neskončí, což mě trochu sralo, protože jsem ráno potřeboval brzo vstávat. Domluvil jsem se s Amorfisem, že ať bude situace jaká bude, prostě to ve čtvrt na jednu zabalíme a pojedeme domů. Myslím, že kdo si na BJES počkal, nemohl být zklamaný. Bjes se rozbjesnili v černých hábitech v hustém kouři při omamné smradovůni vonných tyčinek za tónů blackmetalu, který se linul z jejich nástrojů a hrdla zpěváka, který se posilňoval červeným vínem rovnou z flašky. Pan zvukař svoji práci tentokrát téměř dotáhl do konce. Zvuk byl hlasitý, čitelný, jen trošičku přepálený zpěv. Ale to už vysírám. Bjes se mi ze všech kapel líbil nejvíc. Škoda, že nehráli předposlední, protože kdyby se prohodili s Trigonum Mortis, mohli jsme před půlnocí s čistým svědomím odjet. Najednou padla čtvrt na jednu, tedy domluvený čas odjezdu, ale jakožto řidič jsem dal Amorfisovi jasné echo, že se nikam nejede, že je to skvělý a že počkáme do konce. To bylo v době, když Bjes rozbjesnil poslední písničku. Skončilo se kousek před půl jednou. Loučíme se bývalým s Chlumečákem a jeho paní, proháníme ježka po parkovišti a svištíme domů rychlostí povolenou. Narozdíl od jednoho debila, který... ale co, nebudu se rozčilovat. V Chlumci nad Cidlinou v sokolovně probíhala asi nějaká diskotéka, dle opilých polonahých dívek a sjetých mladíků pohybujících se vrávoravou chůzí po chodnících. Jeden z nich nebezpečně málem vběhnul pod moje kola. Jen by se to dvakrát zhouplo a bylo by po sjetém mladíkovi. Svět jde do sraček. Takže shrnutí: Zlato bere Bjes, stříbro Sekeromlat, bronz Entrapped a valník brambor vyhrávají Trigonum Mortis. V dnešní době, když je žrádlo drahý, je beztak valník brambor lepší než cokoliv jinýho... Boha jeho to jsou zase kecy...
Pro pár dalších fotek klikni na "Další informace".
Cestou na tuhle vypečenou akci od kluků z Grindpa Promotion and Booking jsem se stavil v jedné vsi u známého a vyzvednul si u něj dva vinyly. Dal jsem mu o stovku víc, než jsme byli domluveni, neboť mi dal jako bonus ještě třípalečné cédéčko a taky aby měl pejskům na granule. Pokračoval jsem do klubu Lucie, kde se Česko-Litevsko-Polský večírek konal. Musel jsem objet celý Hradec, protože jak jistě všichni vědí, u nemocnice před nedávnem začala totální rekonstrukce křižovatky a projet tamtudy mají problém i sanitky. Potkal jsem cestou taky jednoho debila ve stříbrný audině s pražskou poznávací značkou, kterak mě v zatáčce předjíždí na plné čáře. Patrně pospíchal. Tihleti tydýti jsou pak většinou omotaný kolem stromu a já jim to přeju... Do klubu jsem dorazil pět minut před avizovaným začátkem, tedy v 18:55hod. Páni pořadatelé úzkostlivě dbají na dodržování hracích časů, což je super, ale v úterý mohli udělat u první kapely výjimku a nechat ji hrát déle.
Dávám si lahvové nealkoholické pivo, tuším že za něj chtěli 44Kč a vyhlížím známé xichty. Našel jsem dva. Jeden xicht pochází z Chlumce a je věrným fanouškem tohoto blogu a druhý xicht pořádá podzimní blackmetalovou akci. S oběma prohodím pár slov a jen se napiju, padne devatenáctá hodina, která znamená zhasnutí světel, puštění ambientního intra, které svým prasopalem s dívčím chrchlákem protne jeho melancholickou náladu polská kapela DOM ZLY. Čumím jak blázen na blackový výplach, který střídá ponurý doom post, s jakoby rezavým drátem drásanými hlasivkami polsky pějící zpěvačky, to vše zabaleno do skvělého zvuku aparatury značky JBL. Opravdu vynikající a skvělá show podpořená jednoduchými světly. Jen velká škoda právě toho hracího harmonogramu, který na Dom Zly nepamatoval delší stopáží, protože půlhodina pro kapelu, která hrála tak skvěle, bylo strašně málo.
Kupuju si okamžitě jejich LP a odnáším si ho do auta, když najednou kde se zjevili, tu se zjevili, dva zjevy, kteří mě znali. A já je neznal. V tuhle chvíli si vždycky říkám Tak a je to tady. Teď dostanu do držky za ty kraviny co tu píšu. Určitě nějací pražáci, nebo někdo s pražskou poznávací značkou, nebo volič pětikoalice. Na mé nechápavé pohledy se představili jako bubeník z Mallephyr s tátou, taktéž čtenáři mého psaní, toho času jestli se dobře pamatuju zmiňující se mi, že můj blog je legenda. Chlapi, jsem upřímně dojat a díky za slova chvály.... Uf... Ze srdce mi tedy spadl kámen o velikosti Vatikánu, neboť kdybych se měl bránit ataku zuřivých Pražáků, kdo mě zná tak ví, že jsem muskulatury zoufalé, fyzičky nevalné, formy ubohé, bojových umění neznalý. Chvíli si povídáme a dozvídám se od nich, že zpěvák a kytarista v jedné osobě, mluvíme stále o Mallephyr, se zrovna snaží prodat nějaké vinyly. Na můj dotaz, kde se tak právě děje, mě nasměrují do rohu hospody, kde opravdu u stolu sedí pan zpěvák obklopen kapelním merchandisem. No a já jak slyším slovo vinyl, tak si hned musím nějakej koupit a je úplně jedno, že jsem si za poslední hodinu a půl koupil už tři. Jdu se tedy ozvat, že bych taky jeden chtěl, načež se dozvídám cenu 550Kč, což není málo, ale naprosto to chápu a respektuju (narozdíl od cen opravdu velkých kapel, o čemž bude ještě řeč). Jenže kouknu do peněženky a tam?: Tududumdum... Kurva, poslední čtyři stovky a pár drobnejch. Nějak jsem to tentokrát podcenil. Cítím se jak debil. Jak by se mi teď hodilo to kilčo, které jsem nechal pejskům. No nic, překousnu si jazyk, omluvím se, že jsem debil a odcházím do auta s tím, že bych tam mohl mít nějaké drobné do nákupních vozíků. V autě si schovám desku polské kapely i s jejich plejlistem, najdu tam třicet korun a vracím se zpátky. Informuju zpěváka Mallephyr, že jsem sice něco našel, ale ještě je to pořád málo a že těch zbývajících třicet korun seženu i kdybych se měl prostituovat. A jak jsem spěchal a byl nasranej sám na sebe, tak jsem se začal nekontrolovatelně potit. Jen jsem přišel na sál, kde to páchlo trochu po hovnech a vydýchaným vzduchem, hrála už druhá kapela, v pořadí první litevská, jménem AORTES. Postavím se na kraj ke zdi a potím se jak středoškolák u tabule. Ne. Víc se potím. Mnohem víc. Asi se moje tělo opožděně začalo bránit těm dvanácti dvanáctistupňovým pivům, co jsem vychlastal den předtím na projížďce na kole. Nikdo jiný se nepotil. Jen já. Kapalo mi to z nosu, z uší, z čela pod tričko, které se po chvíli stalo celé úplně promočené. Možná jsem v přechodu a mám jen návaly horkosti. Jestli ano, bude to přechod monstrózní. Opírám se holou rukou o zeď, kde po mě zůstává mokrý flek. Poslouchám kapelu a nedokážu se na ni soustředit, protože se soustředím na to, aby se na mě nikdo nedíval, což samozřejmě člověk neovlivní. Ještě že byla poměrně tma a třeba mě nikdo ani neviděl jak ze mě chčije. Aortes si tedy moc neužívám. Prostě jen přijímám jejich muziku, kterou bych zařadil do škatulky sludge noise pomalej bordel. Spíš přemýšlím, kde seženu zbytek peněz na vysněnou desku Mallephyr. Myslím, že bych se klidně mohl i dohodnout, že by mi ji dali se slevou (v den vydání, by to byla docela rarita), ale i kdyby mi to bylo nabídnuto, rezolutně bych odmítl. Myslím, že za vydáním desky je hromada práce, která by měla být odměněna stoprocentně a ne jen devadesátipětiprocentně. Trn z prdele mi nakonec vytrhl chlumecký xicht, který mi ochotně zapůjčil padesátikorunovou minci. Díky ti za to! V sobotu ti ji vrátím v Pardubicích. Zpěvák právě hrající kapely měl na pódiu i jakýsi pultík s různými samply a ruchy a také malinké klávesy a mikrofon s nějakým efektem. Kolem celého pultíku se různě kroutil a poskakoval jako zkušený epileptik. Jede se přesně podle plánu, zvuk je perfektní, jen vyvětrat by to chtělo...
Pauzu mezi Aortes a Mellephyr trávíme venku, kde je vlahý večer. Kecáme o našich oblíbených kapelách, festivalech (shodneme se, že soupiska kapel na letošní ročník Czech Death Festu je jedna velká bída až na tři headlinery) a i o cenách LP, které jsou u některých LP prodávaných v naší krásné, leč prohnilé zemi, prodávány za ceny nepřijatelné. Jako krásný příklad můžeme uvést eshop EMP nebo Musicrecords a porovnat jejich ceny, s cenami, které platí metaloví fanoušci třeba v Polsku nebo USA. Deska, která se v USA prodává za 12 dolarů by přeci u nás nemusela nutně stát 7 stovek. Nebo co to kurva bylo jako za poslední LP Dodheimsgard? Jako fakt si někdo myslí, že dám dvanáct stovek za kus asfaltu jen abych mohl machrovat jakej jsem hipster poslouchající norské umělce? Ani hovno. Bohužel jsme se s mým padesátikorunovým zachráncem pocházejícím z Chlumce nad Cidlinou shodli na tom, že i 8-9 stovek za novinkové vinyly kapel COFFIN STROM (zpívá Fenriz) a DARKTHRONE (bubnuje Fenriz) je prostě víc než by mělo být. A přitom oba bychom ten Coffin Storm chtěli. Stejně tak Darkthrone, ale ty sbírám na CD takže to mi zas tak nevadí... Na druhou stranu den před touhle akcí jsem prochlastal za pár hodin 5 stovek, tak nevim na co si tu stěžuju... Klábosíme a těšíme se na MALLEPHYR, kteří jak jsem zmínil, v ten den oficiálně vydali novou desku, kterou jsem si nestáhnul, ani neposlechnul. Rovnou jsem si ji koupil a jestli se mi chlapi nebude líbit, tak.... si ji i tak nechám. Když nastal čas, jdu na sál zjistit stav a dozvídám se, že jsou nějaké problémy s nazvučením. Problémy se ale vyřešily rychle, takže se může začít a a a a... zase nás všechny odrovnali! Zvuk měli vynikající (což samozřejmě jak už je tradicí není adekvátně zachyceno mým záznamovýcm zařízením ve videu). Chvílemi jsem pozoroval bubeníka, který to odbubnoval s prstem v nose. On se snad ani nezapotil ty vole!! Sypačky jel s takovým přehledem, až se tomu nechtělo věřit. Kytarista honil pražce kytary po celém Hradci, zpěvák lomeno kytarista heká, blije, zpívá, struny drtí, basák znásilňuje svoji šestistrunku... Pecka jako! Skvělá muzika, profesionální vystupování kapely, já nemůžu jinak než je pasovat do role nejlepší české kapely, hrající tvrdý undergroundový rock´n´roll. Paráda kluci, jen tak dál!!
Když dohráli, opět se jdeme nadýchat čerstvého vzduchu a vracíme se v době, kdy už hraje poslední kapela, druhá Litevská, ERDVE. A zatímco u první litevský jsem potil hektolitry močůvky, u druhé litevské kapely se mi ježily chlupy na husích rukou z toho, jak to bylo mohutný. Takovej zvuk nemá spousta kapel za celou svoji kariéru. A do toho ta jejich těžkotonážní muzika. Vůbec nevím co napsat o kapele, o které vím hovno, která hraje muziku, které nerozumím. Člověk by na ně i zapařil, kdyby věděl jak. Já si v ruce držel LP Mallephyr, takže bych na Erdve nezapařil ani kdybych věděl jak. Zpěv mi přišel trochu jednotvárný, ale energie, která čišela z jejich soundu byla naprosto odzbrojující lomeno devastující. Kolem se nacházelo i několik pohledných slečen a jedna sličná zrzečka, kolébaly se do rytmů se zavřenými oči, jakoby v tranzu. Kdybych měl přirovnat k něčemu hudbu, kterou se Erdve prezentovali, byla by to Halina Pawlowská, jak se řítí v buldozeru proti zdi, před kterou Sepultura hraje Roots Bloody Roots. Vážně silně nakažlivé. Asi pět minut před koncem, tedy ve 22:25hod se kapela loučí, ale mě bylo jasné, že se ještě vrátí, protože lidi si to přáli. Přáli si to ostatně u všech kapel, ale jak jsem psal výše, hrací časy se dodržovaly.
V pauze mezi koncem a přídavkem se loučím s rodilým chlumečákem, procházím hospodou, kde se loučím s Mallephyrem. Vylezu ven z hospody, jdu kolem oken klubu, která jsou zevnitř zabedněna a obdivuju rezonování oken z ulice. Opravdu mohutný zvuk to byl. Je teplo a vlhko. Cesta domů je prosta debilů. V protisměru jsem kromě tří záchranek nepotkal jediný vůz, pokud nepočítám větší množství srnek všude v příkopech a na polích. Ovšem srnky se nedají považovat za vůz, žejo. Domů přijíždím chvíli před půl dvanáctou. Je zima a fouká studený vítr. Byl to kurva parádní koncert. A dokonce Hradečáci i překvapili, že přišli. Docela by mě zajímalo, co rozhoduje pro místní v účast na koncertě, protože v Hradci, ale i v Pardubicích pamatuju akce, kdy lidi prostě nepřišli a hrálo se pro patnáct hlav anebo naopak klub byl nacpaný k prasknutí. Navíc ve všední den, vstupné 400Kč, zkrátka jsem čekal návštěvní průser, ale myslím, že pořadatelé i kapely mohou být spokojeni. Povedlo se to a jen houšť Grindpa Production and Booking.
Dne 22. srpna 2022 nebylo moc příjemné počasí na to, abych vytáhl bicykl a tak jsem se šel projít zadem do místního malého městečka Nový Bydžov, přezdívaný Cikánov. Prošel jsem vesničkou Sloupno, pozdravil se s pasoucíma se koníčkama, přešel most a podél řeky jsem směřoval k jedné z mála atrakcí tohoto hnusného města, tedy k myšákům a kačenám, rozuměj k místu, kde se zdržuje kolonie nutrií říčních a hejno kachen divokých. Projdu kolem nich na jedné straně a kolem nehorázného bordelu u popelnic na straně druhé a blížím se k muzeu hraček. Až potud taková tak procházková klasika. Ale naproti muzeu to začíná být zajímavé. Moje periferní vidění totiž na radaru ukázalo podezřelý předmět. Kouknu doprava, zaostřím moje šeroslepé oči a co nevidím... V trsu uschlé traviny se tam válí zelený papírek v hodnotě 100Kč.
Nacházel jsem se poblíž černošské čtvrti Jakochánov, kde hrozilo nebezpečí života, tak jsem rychle papírek vyfotil, sebral a namířil dál procházkou. Jenže co se nestalo... Udělám dva kroky a moje vycvičené periferní vidění na svém radaru zaznamenalo opět podezřelý objekt. Otočím hlavu doleva a moje šeroslepé oči po zaostření na okraji louže identifikovaly předmět zelené barvy. Jelikož jsem se nacházel kousek od černošské čtvrti, vyfotil jsem rychle objekt, sebral ho a i s druhým papírkem v hodnotě 100Kč opustil nebezpečnou zónu.
Zpětně jsem si pak sypal popel na hlavu, že jsem se nepodíval ještě kolem, jako když v lese najdete houbu a pak kolem další. A víte jak se říká, že když šlápneš do hovna, že budeš mít štěstí? Tak něco na tom bude. O pár kilometrů dál jsem jedno čerstvé psí hovno opravdu rozšlápl. Jen se mi to stalo tak trochu opačně. Nejdřív štěstí v podobě dvou stovek a pak hovno na botě... To jsem si ale nevyfotil, neboť jsem měl dostatek práce s jeho dolování ze vzorku podrážky...
Jako dorostenec střední ekonomickou školou, se zaměřením na podnikání a služby v zemědělství, protloukající se, jsem si ve volných chvílích obkresloval z německy psaných blackmetalových magazínů Ablaze krásná zakroucená loga blackmetalových kapel a v době přechodu z kopírování audiokazet na kopírování CDček jsem marně snil o tom, že někdy uslyším právě kapelu Tsatthoggua, kteréž logo jsem také mistrnými tahy obšlehnul. Netrvalo to ani několik desítek let a já nejenže jsem se s tvorbou téhle německé zmrdutosti seznámil skrz datový tok empétrojek, ale o něco později jsem i zakoupil jejich obě CD, které měli k dispozici. Zklamáním pro mě bylo, když jsem zjistil, že kapela je nefunkční. Ovšem relativně nedávno jsem s potěšením zjistil, že TSATTHOGGUA zase funguje a že dokonce chystá vydat desku. Sice jenom demáč a EP, ale ani jedno jsem doma neměl, takže k doplnění sbírky věc ušlechtilá. Bohužel se nejedná o žádný mě neznámý materiál. Strana "A" tohohle vinylu nabízí větší část dema "Siegeswille", které se prezentuje rychlým, řekl bych hodně kvalitním blackmetalem, který se s ničím nesere. Bohužel je to demo a ta jak známo nemívají dobrý zvuk. Nevím, jestli byl zvuk pro toto vydání nějak remasterován, slyšet to rozhodně není. Když kapela chce mít špatný zvuk (v minulosti třeba Darkthrone), musí tomu uzpůsobit svoji muziku. A protože Tsatthoggua se prezentuje rychlým blackmetalem, který bych přirovnal k Marduk, čistý a kvalitní zvuk je podmínkou k dobrému požitku. Samotná hudba je jak kdyby ji sral samotný satanáš svojí chlupatou prdelí a při tom v dlani mačkal vydloubnuté oči malé holčičky. Písně z dema jsou jen tak mimochodem s dobrým zvukem slyšet i na debutní desce "Hosanna Bizarre". Druhou stranu otevírá poslední písnička z dema a následuje EP "German Black Metal", což bylo v první aktivní době kapely poslední, co jim vyšlo. Zvukově je to o mnoho lepší, než demo, hudebně se stále jedná o prasácký, rychlý s ničím se neseroucí black metal. Přesně ten hnus, co mám tak rád. Skladby z tohoto EP se nachází na druhém CD "Trans Cunt Whip." A víte co? Když tu desku tak teď poslouchám, seru na špatnej zvuk! Tsatthoggua hraje skvěle a doufám, že budou pokračovat a že třeba vyjedou předvést své koncertní umění do naší malé zemičky. Vůbec nelituju koupě tohoto LP. Osmose Production ho zabalilo do krásného, zcela nekompromisního obalu (tohle vlastníma očima fakt nechceš vidět). Vnitřní obal s texty a informacemi o nahrávkách je designově taktéž pěkně vyveden, ostatně jako všechny jejich počiny. Prznění ženskejch a sadomaso blackmetal jdou prostě k sobě.
K poslechu a tanci Tsatthoggua haleká Hallelujah Messiah na bandcamp
Tak strašně jsem se těšil na kapely Cholera, Sukkhu a Necromanth, které měly 16.3. hrát v Mladé Boleslavi ve Farářově sluji, že jsem se asi přetěšil a jak jistě všichni vědí, akce byla zrušena, protože klub se nečekaně musel uzavřít o měsíc dřív, než bylo avizováno. Fakt mě to sere, protože Cholera je jak designově tak hudebně krutopřísně dobrá, Sukkhu mám rád a jejich vystoupení mají šťávu a Necromanth jsou přesně ta kapela, kterou potřebujete vidět naživo. Budeme tedy přát všem, kteří se zasloužili, aby se Farářova sluj zavřela, choleru pro celé jejich rodiny. A jak to tedy 16.3. dopadlo? Nechci nějak podceňovat nebo dehonestovat Sadistic Night, ale prostě radši bych na tři blackmetaly (už jenom z toho důvodu, že mám blackmetal rád), než na dva treše a jeden death (už jenom z toho důvodu, že treš neposlouchám a deathu neholduju). Jenže když ono nic jinýho nebylo k mání... a do posraný Prahy nepojedu.
Všichni pardálové, kteří přicházeli v úvahu, že by se mnou mohli jet, mi dali vale, takže jsem nakonec jel sám. Informoval jsem se u pana pořádajícího, v kolik se začne hrát. Od 17ti hodin se otevírá bar a od 18ti hodin začíná živá hudební produkce. A s malým zpožděním to tak bylo. Myslím ten začátek v 18h. V 17 hodin jsem se tedy naonduloval abych nedělal naší obci ve městě ostudu, nazul vycházkovou obuv a vylezl ven a tam se začali čerti ženit. A to ještě před chvílí svítilo slunce jak prdlý. Na můj nekvalitní záznamový aparát jsem zachytil přechod z polojasna na tornádo. Cestou do Jičína chcalo jak cyp a na vjezdu do města mě Jičín vítal různými odstíny modré a šedé.
Parkuju u nemocnice, protože to tam znám a pěšky jdu několik set metrů na náměstí, kde se v patře nachází bar, ve kterém se Sadistická noc konala. Vezmu za madlo bytelných dveří a...nic. Uplně normálně zavřeno. Kolem se ale pohybovalo několik vagabundů, kteří se určitě chystali na stejný koncert jako já a vychutnávali si svoji dávku nikotinu. Po chvilce přišel bodrý vousatý mládenec, vzal za madlo tak, že dveře málem vyrval z pantů a já v duchu opět zkonstatoval, že nejsem ve formě. Vezmu tedy za dveře i já a už povolily bez problémů. Vyšplhám se po příkrých nepříjemných schodech do patra, zaplatím vstupné dvě kila, otevřu dveře do baru a první pohled řiká Tý vole tady je lidí. Pozdravím se s kámošem a po chvilce zjišťuju že Tý vole tady je lidí, není zas až tak pravda. Všichni totiž byli nasáčkovaní v přední části před barem a popíjeli u stolů. V zadní části a na parketu nebyl nikdo. Mohlo tam být nějakých 30 lidí? Účast tedy nic moc, vezmeme-li v potaz to, že někteří z těch lidí byli kapelníci pekelníci. U sympatické obsluhy měním čtyřicet korun českých za láhev nealkoholického piva a čekám až si první kapela EPIDEMY dojede svoje předkoncertní cigárko. Pražským hevíkářům to cigárko ale tvrá čtvrt hodiny, tak nevim co tam dělali. Naštěstí v klubu hraje muzika mého mládí, takže se na Epidemy čeká při písničkách od Motorhead, Accept a Manowar příjemně. Kapela se ukazuje v době, kdy hraje písnička "Warriors Of The World", basák bere do ruky svůj nástroj a hraje společně s manowařím bojovníkem Joeyem DeMaiem, k němu se přidá i kytarista. Zvukař po chvíli vypne Manowar a část Epidemy ještě chvíli paroduje známý hit od upadající kapely. V 18 hodin a 15 minut se konečně začíná hrát. Na pódiu, které není vyvýšené, ale je na stejném koberci, na kterém jsme stáli i my, fanoušci, se nachází i kouřotvory, které kapela během své produkce často používala. V kombinaci se světly, ucházejícím heavíkem a celkem dobrým zvukem, mi jejich set přišel docela v pohodě. Hráli snaživě, potili se jak koně, zpěvák v jedné písni zabrousil i do jakés takés screamo polohy. Pak jednu písničku posrali a stěžovali si zvukařovi, že se neslyší v odposleších. Po krátké konzultaci se zvukařem se pokračuje. Jenže další výser, kytaristovi praskla struna, takže sedmou písničku zahráli jen na jednu kytaru. Když se pak v průběhu vrátil i druhý kytarista s novou strunou, rozdíl byl velký. Hned měla muzika větší šťávu. Škoda jen, že zpěvák nezvládal melodický zpěv. Když vrčel a řval, Epidemy mi byli bližší, ale když se snažil zpívat, znělo to prostě blbě. Epidemy zakončují svůj set jako velká heavy kapela natahováním konce písničky a po padesáti minutách končí. Těch třicet lidí, co se na ně přišlo podívat poctivě aplaudovalo, i já jim zatleskal, ale víte jak. Není to můj šálek čajíčku.... Bohužel mi nějak zahabroval telefon a jediná trochu použitelná fotka, která se mi uložila, je tato...
Zajdu si pro druhé nealkoholické pivo a klábosím s kámošem. Připravuje se pořádající kapela SADISTIC HANNIBAL, která si v posledních týdnech prochází martýriem na sociálních sítích za to, že si dovolili hrát s kapelou Zóna-A. Že proto jsou to prý zkurvení náckové a hrajou zkurvený agrometal. Tyhlety kecy většinou z tlamy vypustí nějakej pomatenej levičák z Prahy, rozuměj volič pětikoalice. Ale když realitvně nedávno mohli být za zkurvené nácky označeni i Fleshless, a to přímo fanoušky festivalu na který byli Fleshless pozvaní a v minulosti na něm několikrát hráli, není se co divit, že jde Evropa díky takovýmto dementům do hajzlu. Podle těchto voslů se mimimálně za každým druhým rohem krčí Himler... Dle zvukové zkoušky můžeme v podání Sadistic Hannibal očekávat bordel. A jak se později ukázalo, bordel to opravdu byl. Zvuk byl dobrý, ale jejich písně by se daly charakterizovat jako krátké, rychlé, hlasité. Prostě bordel. V dobrým slova smyslu. Zpěv z oblasti deathu, muzika hodně, ale opravdu hodně tvrdej thrash. Ne takové to pidlikání co předvádí hvězdy trešového nebe, ale pořádnej, nekompromisní thrashmetal. Nic z toho co tu píšu samozřejmě jako vždycky není objektivně zachyceno na přiloženém nekvalitním videu. Během setu došlo na představení nového basáka a zapití jeho příštích třiceti let u kapely, panákem něčeho bílýho. Na několik písní vznikl malinkatý minikotlík, i na stagedaving pana zpěváka došlo a světe div se, i takzvané wall of death se konalo. Všechno v počtu nějakých pěti šesti lidí. Já byl s celým jejich vystoupením spokojen, a to thrashmetal vlastně vůbec neposlouchám. Možná bych měl začít poslouchat nacistický agrometal, který zakončil své koncertní taškaření písní ze života, která měla název "Cikán je hnusná bestie", nebo tak nějak se to jmenovalo. Zábavná byla i představovačka jednotlivých členů, která probíhala následovně: "Tohle je první člen, tohle druhej člen, támhle třetí člen, čtvrtej a pátej." Stejně jako u předešlé kapely, i u této se mi většina fotek nevím proč neuložila. Asi by to chtělo upgrade mobilního zařízení...
Před poslední kapelou dávám poslední nealkoholické pivo a ve dvacetjedna hodin středoevropského času vběhnou na koberec, co znamenají sadistickou noc NECNON MORTUSS. (Poznámka pod čarou - být tam nějaký ten dement, co vidí nácka v každým, tak určitě Necnon Mortuss označí za nácky díky SS na konci názvu a odejdou na protest pryč někam, kde se podává veganské vepřové. Konec poznámky pod čarou.) ... Zatímco Sadistic Hannibal se při své ortodoxnosti, kdy se muzikou hlavně baví a na všechno serou, obešli bez kouřotvoru, Necnon Mortuss tuto vychytávku, která na koncertu dělá příjemnou atmosféru, měli a využívali ji hojně. Zvuk měli parádní, což opět není adekvátně zachyceno ve videu dole. Asi jsem položil prst na mikrofon a proto je to takové zahuhlané a potichu. Ve skutečnosti to bylo jasné, hutné a hlasité. Na Necnon Mortuss bylo několik Wall Of Deathů v každé písni, na koberci nás stálo stále jen těch třicet lidí. Zpěvák nás obšťastňoval různorodými vokály, jedna píseň byla dokonce blackmetalová, zbytek brutální deathmetal, kerý by se klukům, kteří dali přednost jiným aktivitám, určitě líbil. Po třičtvrtěhodině co hráli, jsem opustil prostory Baru Na Starym, protože mi mohl močák prasknout po těch třech nealkoholických pivech. Už jsem se tam nevrátil, i když zbývalo ještě patnáct minut do nočního klidu. Vycházím na čerstvý vzduch na jičínské náměsti a z pootevřeného okna v patře, kde ještě hrál Necnon Mortuss, se do náměstí rozléhal řízný deathmetal. A tak to má být!
Pro pár fotek, který se mi uložily a jsou fakt na hovno, klikni na DALŠÍ INFORMACE. Pokud je nechceš vidět a nebo pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento nacistický blábol, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
