ČTVRTEK
Zasraný fašisti z ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s dalšíma zkurvenejma zmrdama se dohodli, že když je ta pandemie, rozuměj 130 nakažených denně na 10 milionů obyvatel, že by nám mohli povolit nějakej ten festival, a tak se stalo to, v co jsem na začátku jara vůbec nevěřil a sice, mohli jsme vyrazit na živou muziku. Tentokrát jenom s mým severským přítelem SODíkem, protože ostatním z party nebyla soupiska dost dobrá. V plánu bylo rozložit v kempu stan a strávit tři dny pod stanem. Naštěstí se ozvala paní domácí, která pro nás měla připravené ubytování, takže stan na poslední chvíli odpadl. A zaplať Pánu Bohu za to! Nedovedu si představit, že bychom měli tři dny vegetit v tom šíleným vedru, které panovalo, ve stanu. V kempu jsou sice k dispozici krásné zrekonstruované záchody a také sprchy se tam nachází, ale není nad to, po propařeným dnu se v klidu sprchnout, najíst se u stolu a zalehnout do postele. Po příjezdu na hotel nás neuvítal vypelichaný kocour, jak tomu bylo zvykem v minulých letech, neboť se odebral do věčných lovišť. Budiž mu země lehká. Byl to dobrej kocour! Po krátké rozpravě s paní domácí, vybalení nejnutnějšího, jsme na sebe hodili festivalový outfit, tedy tílko, kraťasy a sandále a vyrazili na autobus, který nás dovezl před areál autokempu Brodský, kde se festival konal. Hned u vstupu jsme dostali lahvičku s gelem na potírání covidového zločinu, klíčenku, knížku s programem, náramek na ruku a kompenzaci za "menší" kapely na soupisce v hodnotě 8 piv. Na výběr byla ještě kompenzace ve formě slevy na vstupenku na příští rok, ale tou jsme pohrdli. Hned jak jsme to všechno nastrkali do kapes a nakoupili žetony za 18Kč/1ks, jsme vyrazili na pivo, protože vedro bylo vysušující od začátku do konce. K čepu se hrdě hlásil pivovar Primátor.
Už teď můžu říct, že jsem neměl žádné střevní problémy po tomto pivu a to normálně mám s většinou piv problémy průjmovitého rázu. Vyzkoušeli jsme speciál APA, který byl vysokovoltážní, konkrétně to byla čtrnáctka, jak nám bylo řečeno od výčepního. APA byla velice dobrá, ale chlastejte čtrnáctku tři dny na přímým slunci v šíleným vedru. Sebevražda. Ale když jsme ochutnali desítku ANTONÍNA, naše pohledy po prvním doušku jasně křičely do světa - A kurva!! Fuj hnus. Tak jsme zkusili jedenáctku ležák, který byl jen tak tak mezi blitím a pitím. Takže jsme nakonec stejně zůstali u čtrnáctkový Apy. První kapelou kterou jsme po dlouhoměsíčním půstu shlédly, byli deathmetaloví PROLAPSED. Bohužel i po tak dlouhé koncertní abstinenci se nadšení z živého vystoupení nedostavilo. Na přímým slunci ve vedru jako kráva jsme dali tři songy a šli do stínu. Kapela náš úprk určitě pochopila. Ostatně nebyli jsme sami, kdo se před sluncem skrýval. To se prostě nedalo. Když jsme šli z WC, kde jsem opět srdnatě, ovšem marně, bojoval se svým chcacím blokem, zaslechli jsme pankáče, kterak prohlásil "ty vole tosem eště neviděl mejt si ruce po chcaní" - inu každý jsme nějaký. Zkusili jsme také pšeničné pivo, které mi smrdělo jako mýdlo a které mi chutnalo podobně. Ne, na tomto festivalu už jiné pivo než APU nevezmu do jater. Další kapelou kterou jsme chtěli vidět byli ANIME TORMENT. Tihle sympatičtí kluci ze severu mám čimdálvíc radši. Zpěvák nás informoval o změně kytaristy, který se prý dá pomuchlat. Jak ženami, tak muži. Zahlédl jsem několik šibalsky zdvihlých obočí kolem, ale dále tomu nevěnoval pozornost. Soustředil jsem se na to, abych se na slunci neroztekl a taky trochu na dění na pódiu. Obojí dohromady na sto procent mi to nějak nešlo. Taky jsem zase potřeboval chcát. Aspoň jsem cestou zpět využil výdobytků kapitalismu v podobě zakoupení výtečného nápoje Kingswood, který se podával s ledem a brčkem, to vše za tři žetony. Osvěžující, chutné. Začínají nás pálit ramena a krky, které nám začínají chytat kolem tílek červenou barvu. Další na pořadu dne byli DYSANGELIUM. Nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že zvukově to už od první kapely není ono. Jako kdyby zvukař naschvál potlačil kytary a vytáhl rachot bicích, basu a zpěv. Škoda. Tohle se změnilo až s nástupem větších kapel. Jestli to byl záměr, nebo levorukost zvukaře si netroufnu odhadnout. Následuje NÁV, na které jsem se těšil a první co mě napadlo, když jsem viděl program, bylo HRACÍ ČAS NA HOVNO. Ale tak už to na festivalech chodí, že blackmetal, když už tam nějaký je, musí prostě hrát ve tři odpoledne. Navíc to vedro... Náv se mi líbili a vydržel jsem jejich celý set. Odchytl jsem si potom kytaristu a trochu poklábosil. Byl to strašně příjemný člověk a tak to má být.
Kupujeme si další Apu a je nám jasné, že s naší spotřebou, bychom se čtrnáctkama měli trochu brzdit. Zašel jsem si koupit desku, kterou jsem měl v plánu SICK SINUS SYNDROME. Chtěl jsem si ji koupit u známého, ale on ji neměl, tak mě poslal k panu Olivovi do vedlejšího stánku, který ji měl. A jak zrovna burácela kapela, tak jsem mu pořádně nerozuměl, když mi patrně říkal, že sice má SICK SINUS SYNDROME na LP, ale jedná se o nějakou limitovanou edici, za 33 žetonů. Krát osmnáct a jste na šesti stovkách. No a schválně si zkuste přemejšlet a přepočítávat žetony na prachy, prostě cokoliv, když vám po zádech stýká čůrek potu, máte v sobě několik piv a těšíte se až budete mít v ruce desku kterou nemusíte shánět po eshopech a platit poštovné. No takže jsem si koupil limitovanou edici na krásném hnědém žíhaném vinylu. Ale co, žetony budou, my nebudem. Z toho vedra nám začalo bublat v žaludcích, tak jsme zašli ven do hospody na večeři. V hospodě bylo ještě větší vedro než venku, takže moje koule se po dosednutí začaly vařit ve vlastní šťávě. Po večeři, jsme se vrátili na festival a rovnou šli sednout si na molo a plácnout nohy do vody rybníku Broďák. Poslouchali jsme kapelu IN PAIN a pozorovali lidi kolem. Člověk si kolikrát musel v duchu říct, "za co se kurva stydím se svojí postavou?". MEAN MESSIAH zvučili jako Metallica. Snažili se o jakous takous ohnivou šou, v tom vedru skvělý nápad. Píšu ohnivou šou, ale veškerá ta šou byla, že z plynových bomb pyrotechnik vypouštěl plameny. Tečka. Finýto. Šlus. Konec. V této šou později pak pokračovali i Tortharry. V polovině setu Mean Messiah jsme konečně přišli na to, tedy přišel jsem na to já, protože v přicházení na takové věci jsem expert, no zkrátka jsme přišli na to, koho nám připomíná hudební projev Mean Messiah. Stačilo zavřít oči a spatřili jsme plešatého čertíka z Kanady. Ano, Mean Messiah nám připomínali Devina Townsenda. Bylo to docela milé, ale na můj vkus v tom bylo příliš mnoho produkce z playbacku. Při posledním songu jsem zaznamenal pokus o kotel, kdy v hledišti křepčil Robin Hood s hovnem na zádech, týpek ve slamáku a plavkách a Rambo s nábojnicovým pásem s kšiltovkou s vrtulkou... Ale proč ne? K hudbě Mean Messiah ideální sestava. Poté naběhli MALIGNANT TUMOUR, a zase dobrý. Já nevim jak to dělaji. Doma si jejich motormetal neposlechnu co je rok dlouhej, ale koncertně mě to pořád baví. A navíc konečně skvělej zvuk. Ale opravdu skvělej. Házíme do sebe několik dalších čtrnáctek a když jdu chcát, upozorňuju jednoho opilce, že do umyvadla se čůrat nemá. Pořadatelé TORTHARRY to parádně rozbalili, ale zde snesu trochu kritiky na jejich hlavy. Chlapi, bylo to moc dlouhý. Příště když bude tak hnusně vedro, třičtvrtěhodinka i s křestem bude bohatě stačit. Tortharry zahráli jako vždycky parádně. Zazněly čtyři nové songy, úplně nejstarší songy, songy mezi těmi nejstaršími a nejnovějšími, pokřtilo se cédéčko, zvuk z počátku nemastnej neslanej ale od čtvrté písničky parádní, všechno cajk. Jen ta stopáž měla být kratší. Zmíním ještě že CD křtil Leoš "dobjej" Noha, kterého zná každý profesionální fotbalista okresního přeboru. Opět mě přemohlo chcaní, ale když jsem přišel před vchod WC, dveře byly zamčené, klíč nikde a zevnitř se někdo snažil dobývat ven. Asi zkurvenej zámek... Vychcal jsem se tedy cestou na hotel, který máme vzdálený půlhodinku chůze.
PÁTEK
Ráno mě probudila plná střeva. Využil jsem proto hotelového WC. Poté proběhla sprcha a snídaně a pak zase WC, popíjeli jsme chlazené ovocné pivko, směle využívali výdobytků sociálního zařízení. Lenošili jsme, koukali na jůtůb, poslouchali nový Helloween, pak dali dálší gáblík, a zase WC a sprchu. Kurva tohle by v kempu pod stanem možný prostě nebylo. Na autobus jsme šli tak, abychom byli 10 minut před první kapelou připraveni na značkách s Apou v ruce. Byl jsem totiž zvědavý na gorovinu MURDER RAPE AMPUTATE. A rozhodně jsem nebyl zklamaný. Řezníci do nás bušili klasické tupatupatupagore melodie a kdo chtěl, tomu se to líbilo. Kdo nechtěl, tomu se to nelíbilo. Velmi sympatičtí pánové. Vedro k posrání a to i přes to, že od rybníka sem tam zavanul svěží vánek, který ofoukl naše potem zmáčená těla. SILENT GENERATION pro mě byla úplná neznáma. Ve zpěvákovi jsme poznali borce ze Soul Decoder, kteří mě rozsekali vloni na DeathCoffeeParty, takže se dalo očekávat, že půjde o směsku coru a deathu. Ty vole to bylo boží!! Sory jako, legendy jako Tortharry, Malignant Tumour mi musí prominout, ale Silent Generation všechny roznesli na pomyslných kopytech svým slambrutalchvílirapem. Opravdu jsem si je užil. Paráda!! Po nich nastoupili zmínění SOUL DECODER, kteří z brutality neupustili ani kousek a opět to bylo super. Hlavně pak zpěvák, který má hlasový rozsah jako Texas. Nicméně bych řekl, že loni v zahradě Čech byli trochu lepší. Jdeme pro pivo a zalejzáme do stínu, kde propíjíme MADE BY ZERO. Metalcore, kterému neholdujeme. Pak jdeme zase sednout si na molo a smočit dolní končetiny a posloucháme ARCH OF HELL, kteří v našich uších byla strašná mrdka. Z mola nás zvedlo jenom to, že jsme dle promomateriálu zjistili, že v sestavě mají dvě děvčata. Bohužel ani děvčata nezachránila mizérii, kterou kapela předváděla. Odcházíme do hospody na brzkou večeři. Bohužel večeře se podává až od 18ti hodin, takže si dáváme tlačenku s utopencem. Mňam. A pivo samozřejmě. SODík i přes mé varování si dává Bernarda, já si dávám Krakonoše. Naštěstí tlačenka s utopencem vykonaly svoji povinnost na jedničku. Povinnost takovou, že po jídle tohoto typu chutná jakžtakž i desítka Starobrno.
Na Broďák se vracíme na MATER MONSTIFERA a opět je to přesně to co mě nebaví. Jdeme tedy do stínu na lavičku pozorovat lidi, fotit holky a popíjet čtrnáctku. Nějakej chlápek se vychcal na břízu. Chcal dlouho. Oklepal si šulína a odešel. Za půl minuty přišel jinej týpek se dvouma papírovýma talířema se žrádlem. Položil talíře do míst, kde ještě před minutou chcal první chlápek. Týpek začal telefonovat, zatímco papírové talíře absorbovaly chcanky z trávy u břízy. Po chvilce k němu přišla partnerka s malým děckem, sedli si všichni do trávy a jali se ládovat šťavnatými pokrmy... Jediná zahraniční kapela, byli letos Slováci DOOMAS, které jsem také nikdy neslyšel a musím říct, že to bylo dobré. Ovšem únava mých starých údů mě dohnala, abych si šel sednout na volnou lavičku ke stolu za zvukaře a jen tak poslouchal jejich velmi poctivý doomdeath. Přišel ke mě nějaký pár a zeptal se mě, jestli mám u stolu místo. Slovo dalo slovo a dali jsme se do řeči. Zrovna jsem si psal poznámky o tom, že Slováci DOOMAS, které jsem nikdy neslyšel hráli poctivý doomdeath, když se mě zcela evidentně alkoholem podroušený cyp optal, co to píšu. Prozradil jsem mu, že si dělám poznámky pro report, načež neméně alkoholem podroušená jeho přítelkyně, která si v minisukni sedla naproti mě chtěla být také v reportu. Slíbil jsem jí, že o ní něco napíšu. Takže neznámá metalistko píšu o tobě, že když sis sedala na lavičku, všiml jsem si, že máš růžové kalhotky :-) Poznamenal jsem si to, a holčině napsal na papír adresu na tento blog, tak snad bude spokojená až si o sobě přečte... Alkoholem podroušená dvojice se mi svěřila, že se jim nelíbí, že když se festival jmenuje Czech Death Fest, že na něm není žádnej deathmetal. Řikám jim, že za chvíli jeden budou mít. Bude v něm zpívat holka a kapela se jmenuje POPPY SEED GRINDER. Je zajímavé, že vůbec nevěděli o jakou kapelu se jedná. Každopádně jsem je zahlédl v hledišti jak nadšeně absorbují PSG tóny. Sluníčko s fekálem v hrdle za mikrofonem do kapely vneslo něžnost a krásu, kterou Jarda a spol. v kapele jaksi postrádají. Poppy Seed Grinder všem nakopali řitě a pokud jim potetovaný poklad od mikrofonu nezdrhne, bude pohádka pokračovat. Vynikající!! A evidentně jsem nebyl sám, komu se to líbilo, protože jsem zaznamenal povícero fanoušků třímajících v rukách zakoupené CD Poppy Seed Grinder. To bude panečku překvapení, až zjistí že na tom CD nezpívá zpěvačka, kterou ještě před pár minutami obdivovali.... Po deathmetalu naběhli DAERRWIN, kteří se presentýrovali post blackem. Hodně lidí asi nepochopilo jejich muziku ale já se nebráním ničemu. Líbilo se mi to. Bohužel skončili dřív než brzo. Kolik hráli songů? Čtyři? Pět?? Tak snad někdy příště...
A pak vystoupila persóna nejvyššího kalibru BIG BOSS. Píšu a říkám to pokaždý a všem. Jirka Valter alias Big Boss je majitelem nejkrásnějšího zpěvu u nás. Bohužel na pódium ho přišla jen půlka. Respektive ho tam skoro přinesli. Posadili na židličku a všechno to vypadalo tak smutně. Jenže pak Jirka promluvil a všechno bylo zase úsměvné. Při písničkách mu basák Paramba radil co a kdy má zpívat ale jen asi v prvních třech. Postupně jakoby Jirka ožíval a obdaroval nás svým krásným zpěvem a krásnými písněmi, které byly také na smutné vlně, melancholické, chvílemi s náznaky blackmetalu. Až má člověk pocit, jakoby to Big Boss vzdával a připravoval se na odchod. Kontrastem k tomu byly kecy mezi písničkami, kdy si s ostatními členy kapely dělal prdel ze všeho. Například Jirka chtěl aby mu jeho bodyguard, kterému říká mistr světa (vyhrál nějaký mistrovství ve vzpírání bo co) přinesl vinný střik. Mistr světa na pár vteřin zmizel aby se opět objevil na scéně s kelímkem, ve kterém na dně bylo trochu žluté břečky. V hledišti výbuch smíchu. Jirka ho naoko vyprcal a svaloušovi pohrozil že mu dá přes tlamu ze židličky... Nebo ohlášení přídavku. To byla taky komedie... Jak Jirka nemůže chodit pořádně, tak se jen otočil na židličce a nechal se vyvolat davem. Pak se otočil zpět jakože přišel ze šatny zpět na pódium a kapela přidala jeden song. Pak Big Boss přivolal dva bodyguardy, kteří ho téměř odnesli pryč a byl konec. Big Boss se svěřil, že se mu špatně dýchá a že si myslel, že už to nedá a že se nevyhrabe ze sraček... No a pak jsme si všichni usrali protože naběhnul DEBUSTROL a ten byl taky skvělej. Zvuk to mělo výbornej a došlo i na motorovou pilu. Opravdu skvělé!! Po Debustrolu jsme to zabalili a vydali se na hotel, kde na patro přibyli další alkoholici do ostatních pokojů.
SOBOTA
Ráno noví spolubydlící alkoholici od Jihlavy rovnou narazili bečku piva BRTNÍK a chlastali a chlastali achlastaliachlastaliachl... Přivezli si s sebou několik sudů. Ochutnáváme od nich Brtníka a člověče dobrý. Jak jsme se dozvěděli, nejenže Primátor oni nazývají jako Projímátor, ale Krakonoše mají za Kašonoše.
Necháváme se odvézt paní domácí před hospodu, kde si dávám dobrou polévku, a svíčkovou s pěti. Také pivem nepohrdneme. Tentokrát oba Krakonoše, protože den předtím Bernard byl prý extrémně hnusný. SODík mi nevěřil, i když jsem ho upozorňoval, že Bernard je strašná sračka. Ovšem tento den byl špatný i Krakonoš. Po obědě honem rychle na NUUMMITE. Dáváme dva songy a musíme pryč ze slunce. Sedíme na dřevěných paletách ve stínu pivního stanu a najednou za sebou z lavičky slyším ženský hlas "CHINASKI MÁM RÁDA OD ZAČÁTKU. NO A KRYŠTOFA, TOHO MÁM RÁDA TAKY OD ZAČÁTKU" A najednou já ve své hlavě slyším: "DRŽ HUBU PÍČO ZKURVENÁ". Nablít do kelímku se mi chtělo, když jsem ji slyšel krávu. Nejodpornější člověk na festivalu!! Potom přišli na řadu ELBE, jejichž hudba, která by se hodila do temného malého klubu kontrastovala s tím, kde hráli - festival, 35 stupňů ve stínu, přímé slunce, hodina po poledni. Na slunci vydrželi stát jen ti nejchrabřejší. Při INNERSPHERE si vychutnávám chlazenou malinovku a koukám po holkách, kterých se tentokrát urodilo velké množství. Některé štíhlé, některé méně štíhlé, ale všechny do jedné by zasloužily poňufat po ochmířených vagínách... Pak konečně zase něco co se více hodí na festival tohoto jména, DEAD CARNAGE, kteří provozovali fajny oldsdkůl detmetal z Ostravy. Dali jsme čtyři songy ve výhni a museli utéct do stínu. Naštěstí areál je tak malý, že ať jste kdekoliv, kapela která zrovna hraje, je slyšet i tam, kde se zrovna nacházíte. Není tedy potřeba za každou cenu stád pod pódiem a nechat se spálit tím zmrdem co za celou dobu festivalu nepřestal pražit. Ovšem HNUS UMÍRAJÍCÍ je zrovna něco, co jsem vidět chtěl, takže jsem na nich vypotil dva litry potu. Už jsem se nedivil, že jsem ten den ještě nebyl chcát. Chcal jsem totiž póry své kůže. Minule jim při jejich vystoupení vypadla elektrika, protože se přihnala vichřice a bouřka, tentokrát basák s dokonalým blackovým malováním řešil jiné problémy. Po vystoupení z něj zbyla jen louže černého barviva. Kapela se prezentovala mírumilovným blackmetalem, kdy například hráli písničku o pejskovi jménem Marie, který již není mezi námi... Jeden song pro ně napsal i Alexandre Dumas. Bylo to tak mírumilovné, až jeden z fanoušků zahýkal na zpěváka POSLOUCHEJ SE JAK ZPÍVÁŠ! JÁ CHCI SLYŠET ŇÁKÝ ZLO!! Až tak byli mírumilovní.
Vedro bylo úmorné, ale vydržel jsem a honem běžel pro další Apu abychom měli co požívati ve stínu pod stromy při vystoupení kapely TENGRI, která se ale vůbec nehodila na akci tohoto typu. Dokonce jsem při jejich setu na chvíli usnul a probudilo mě až moje vlastní chrápání. Abych se probral, dáváme se SODíkem další pivo abychom přežili DROM. Ti hráli snad půl dne. Dramaturgicky všechny post rockově laděné kapely tam vůbec nesedly. Pro příště by to chtělo nějaký punk, crust, více blackmetalu a všichni by byli spokojeni. BRUTALLY DECEASED jsme si ujít nenechali. Už se dalo postávat kousek u zvukaře ve stínu. Zpěvák poděkoval kapele Drom za krásné melancholické intro a kapela do nás začala cpát švédský deathmetal, který zakončila výtečným coverem od Marduk. Dobrá práce! Areálek byl zaplněn docela pěkně, ale je nutno podotknout, že kdyby se nejednalo o první větší akci po době covidové, tolik lidí by asi na "okleštěnou" soupisku kapel nedorazilo. FLESHLESS jsme si dali na molu s nohami v zeleně kalné teplé vodě brodského rybňýku s malinovkou u tlamy. V tu chvíli mě napadla myšlenka, která ať vyzní jak chce sobecky a nepravdivě, že letošní CzechDeathFest byla výborná preparty pro další festivaly které nás ještě čekají... A pak zasejc jedna legenda. V.A.R. Ano, přesně takhle V.A.Ří trešmetal staří kmeti. Křtilo se tributní CD vydané Pařátem a bylo to fakt dobré. Klobouk dolů. Já ve svých čtyřicetidvouch letech mám problém ráno vstát z postele a dávám si sám pro sebe tipy, která část mého těla mě bude ten den bolet tentokrát a oni, o hromadu let starší chlápci, plní energie předvedou pokaždý kvalitní vystoupení. Respekt! Po Varech, nikoli Karlových, jsme si dali už jenom ROOT. Jdem do davu, podívat se zblízka, neboť každý jejich koncert může být posledním. Jura alias Big Boss na postu zpěváka totiž opravdu nepřekypuje vitalitou. Ale hlas má báječnej. Nejvíc zafungovaly songy z prvních dvou desek a taková 666 byla jedinečná!! Samozřejmě i novější songy vyzněly super, ale klasika je klasika. A do toho šoumenské hlášky Big Bossovy. Nejednou v hledišti zazněl smích jak v kině při nějaké trapné emerykánské komedii. Na poslední písničku s vypětím mnoha sil Big Boss vstal ze židličky a nechal všechno odzpívat kytaristy. Pak si zavolal osobního sluhu, mistra světa, který ho odbelhal z pódia a bylo po Růtu. Krásný koncert s krásnými songy... Na GUTALAX jsme se stylově vysrali a šli na hotel. Mám takový tušení, že pokud nepřijdou s nějakými novými hovny, nebudu mít do budoucna potřebu vidět je na každém druhém koncertu, zvlášť když hrajou na konci festivalu. Samozřejmě kdyby hráli před Rootem, tak na ně zajdu, pobavím se, pohoupu se do rytmu. Ale náš plán byl conejdříve se dostat na hotel, vyházet ze sebe obsah střev, povečeřet, provést očistu těla a zahučet do postele abysme ráno conejdřív vyrazili domů... Věrný čtenář patrně kroutí hlavou, kde je nějaká zmínka o tom, že jsme se ožrali, že jsme někde něco vyváděli nebo tak něco. Ne. Nic takovýho. Ano pili jsme čtrnáctku, ale s rozumem. V tom vedru by byla jasná sebevražda pít jedno za druhým, jak to děláváme na jiných festivalech v jiných klimatických podmínkách. Takže asi tak.
