Začalo to v době, kdy si můj šedý přítel (zdravím medvěda Zbyňka) začal stěžovat na to, že mě při sexu po telefonu špatně slyší. Že by prý nebylo od věci upgradovat telefonní aparát. Byl sice jediný kdo si stěžoval, ale protože je to můj dlouholetý přítel, který mi v začátcích našeho přátelství nechtěně zlomil nos (jak to zní stupidně - nechtěně zlomil nos), tak proto jsem do toho upgrade v rámci zachování nosní přepážky raději šel. Stávající tlačítkový Samsung stál stejně za hovno a jednou jsem ho už lovil z hoven ze záchodu, to když mi vypadl po vytírání prdele z kapsy. Výměna se tedy nabízela i bez ponoukání jiných. Všichni kolem měli dotykové telefony chytrého typu a neustále s nimi machrovali a mě to lezlo na nervy a měl jsem je za teplouše. Jenže sehnat v té době něco normálního tlačítkového bylo nemožné. Dnes v retrománii která panuje, seženete kde co. Ale před lety v době o které je řeč, ne. Uvolil jsem se tedy, že se stanu taky teploušem. Ale jen malým. Nechtěl jsem být velký teplouš s velkým telefonem, který trhá kapsu. Mým přáním bylo být malým teplouškem s malým teplofonem. A to byl kámen úrazu. Od doby, kdy se lidi začali na telefonech dívat na porno, rostou obrazovky telefonů do šílených rozměrů. Marně jsem sháněl všude možně malý dotykový telefon. Ulízaní, slizcí prodavači v O2, Vodafonu a T-mobile mi nabízeli jejich verze malých telefonů - rozuměj šestipalcový hovada. Čuměli na mě jak na debila co to po nich chci a nechápali, že se někdo nechce vláčet na zádech s batohem určeným pro přepravu mobilu. Nic jsem nesehnal ani v normálních neoperátorských prodejnách. Nezbývalo nic jiného než zkusit využít kouzlo internetové sítě. Ať jsem brouzdal po českém internetu jak jsem chtěl, nic jsem nenašel. "Zachránila" mě až Heureka, která vyhledala obchod, kde nabízeli poslední kus čtyřpalcového Samsungu. Neváhal jsem ani minutu a aniž bych se zajímal o technické parametry telefonu, objednal jsem si ho. Ze Slovenska. Když přišel, byl jsem nadšen. Velikostí, designem, barvama... Jen ta jeho střeva byla nějaká na hovno. Telefon se sekal, nic na něm pořádně nefungovalo a když z něj nešlo nakonec ani pořádně zavolat, přišel na řadu tovární reset. Pak telefon fungoval ještě hůř. Napsal jsem tedy bratům Slovákům, jak se věci mají a oni arogantně odepsali, že když to nechodilo od začátku, že jsem jim to měl okamžitě poslat a nedávat tovární nastavení a ať jim ho teda pošlu zpátky. Čuráci. Vysral jsem se na ně. Já to řikám pořád, že Slováci jsou banda kokotou. Ne všichni samozřejmě. Já sám mám za ženu Slovenku a je to dobrá holka. Začal jsem se tedy poohlížet po novém aparátu. A jak je Google chytrej, zmerčil, že jsem vyhledával malej telefon, začaly na mě pořád bafat reklamy na minitelefony. Ale jen z ciziny. Na Ebay jich pár bylo, ale přečetl jsem si technická data a usoudil, že nechci zpět z deště pod okap. Až jednoho dne na mě vykouknul článek Nejmenší smartphone světa a já se okamžitě zamiloval. Hurá! Zázrak, o kterém píšu se jmenuje JELLY UNIHERTZ a má displej 2,45 palců!! Nepředstavitelný pro úchyly s obříma telefonama. Blbý bylo, že telefon měl být k dispozici až za tři měsíce. Vrátil jsem se tedy k tlačítkovému a netrpělivě čekal, kdy půjde do prodeje vyspělejší verze od Unihertz, která měla 2GB RAM a 16 ROM. Naivně jsem si myslel, že by ho snad šlo koupit v ČR. Ani zmínka o jeho prodeji v naší krásné zemi české. A na Ebay se to vždycky vydražilo tak strašně draho. Nakonec se na mě štěstěna usmála, to když nějaký pán tento telefon zakoupil, nelíbil se mu a dal ho do bazaru za 2500Kč. Okamžitě jsem mu psal, že ho koupím a za tejden jsem měl svého miláááššška v dlani. Byl jsem u vytržení z velikosti a z představy, jak na něj budou všichni čumět. A nejlepší bylo, že fungoval bezchybně. Byl svižný, dobře fotil a kupodivu videa z koncertů místo obligátního chrchlání měla překvapivě dobrý zvuk. Takhle krásně fotí na automat bez jakéhokoliv nastavení...
A takhle filmuje v kotli deathmetalové kapely.
Odolnosti přidal i gumový kryt. Spokojenost pak náhradní baterka a ochranné sklo, které se mi ale nepodařilo dobře přilepit tak jsem ho sundal. Jak se později ukázalo, telefon je tak malý a lehký, že rozbít displej se nepodařilo ani pogujícím pankáčům v kotli na Dayglo Abortion, kdy mi po uklouznutí vyletěl z ruky pod nohy pařících punx.
Sranda byla v prodejně T-mobile, když jsem si jel nechat upravit SIMkartu z Normal na Nanokartu. Hned jak slečna za pultíkem uviděla, co malého držím, strčila si ruku do kalhotek a vytekla. Nikdy nic tak hezkého malého neviděla a hned si ho vzala do ruky a hladila ho a fotila si ho. Pořád se bavíme o telefonu, chápeme? Když si ho vyfotila vedle zapalovače aby bylo vidět že je fakt malej, ukázala ho kolegům v prodejně a až pak se pustila do výroby nové SIMky. Když zjistila, že se do telefonu vejdou SIMky 2 a k tomu ještě microSD, opět zvlhla. A když zjistila, že na telefonu fungují běžné aplikace jako Facebook, WTTSP, internet a podobné, regulerně z ní na podlahu prodejny vyčvachlo kundí mlíko. V té samé prodejně o pár měsíců později se vše opakovalo s jinou holčinou. Zajel jsem si tam pro telefon "zdarma" k paušálu. Opět nějaká buchta nenacházela slov na můj maličký telefonek. Chtěl jsem po nich nějaký malý "zdarma" model, ale opět mi nabídli jen obrovskou mrdku. Huawei. Strašná sračka. No ale na noční stolek na porno to jakž takž stačí. V hospodách jsem byl se svým malým potěšením středem pozornosti hlavně u děvčat mladších ročníků, která nevěděla co si s ním počít. Všechna si ho chtěla podržet, pomazlit se s ním a vyzkoušet si ho. Dělalo mi to moc dobře. Dokonce i v Egyptě když jsem na dovolené po celodenním výletu lodí spojeným s potápěním chlastal jedno pivo za druhým v baru, všiml si Ahmed, který mě obsluhoval, že v ruce držím malinkatou roztomilou věc a hned si ji chtěl vyzkoušet a takhle si udělal pravé egyptské rychlé selfiečko. Je to cukrouš, co?
Nebudu to prodlužovat. Spokojenost s Unihertz Jelly byla 100%. Jenže pak přišla aktualizace systému. Přestala fungovat klávesnice. Stáhl jsem si jinou. Nespolehlivé začaly být i další aplikace (možná by jen stačil reset) a funkčnosti nepřidaly ani různé opilecké koncertní i nekoncertní pády. Přední kamera (ano, tenhle drobeček má i přední kameru - viz. koloušek Ahmed) začala fotit tak nějak rozmazaně.
A baterie o kapacitě menší než malé, vydržela i mě, nenáročnému uživateli, sotva jeden den. Bylo na čase rozloučit se s Jellym a poobhlédnout se po novém. Šel jsem rovnou na Google a hledal "nástupce" Unihertzu. Objevil jsem po pár minutách studování recenzí a technických údajů SOYES XS. Parádní třípalcovej Číňan, 3GB RAM, 32GB ROM, který podporuje Google obchod play, což první adept na koupi který jsem si vyhlédl, neuměl. Naštěstí jsem to odhalil dříve než jsem se mohl nasrat. Na Wish jsem tedy objednal za necelé tři tisícovky nový telefon. Když přišel, málem jsem si stříknul. Paráda! Rychlej, krásnej, akorát do ruky. Paní lékárnici, když skenovala QRC kód z e-receptu, slyšitelně mlaskly stydké pysky o sebe. Tak krásný telefon to je. Bohužel je to šmejd. To jsem zjistil velmi brzy. Foťák fotí jak když sere a maluje.
Blesk je slabý jak výron semene devadesátiletého stařečka. Nastavení čehokoliv v podstatě nulové. Když jsme byli na horách, přestal fungovat úplně a hned jak jsme sjeli z hor, zase začal. Ale hlavně, baterka vydrží sotva šest hodin. Na to, že jsem šel do nového telefonu hlavně kvůli slabé výdrži baterie (jeden den) a pořídil jsem si telefon s výdrží baterie 6 hodin, jedná se o prvnotřídní výser. Jsem čurák. Ale to mi nevadí. Slýchávám to často. Škoda jen, že jsem při hledání nového telefonu nepoužil český internet. Dozvěděl bych se totiž, že UNIHERTZ do prodeje pošle conevidět nový model Jelly 2. 6GB RAM, 128ROM. Třípalcovej displej. Mohl jsem si ušetřit tři litry za Soyes. Ale jak řikám já, peníze budou my nebudem. Hned jsem samozřejmě Jelly 2 objednal přímo od výrobce z Číny. Čekat, že snad nějaký český shop toto nabídne u nás, z toho jsem už vystřízlivěl.
Ovšem objednat telefon přímo od výrobce z Číny, se ukázalo jako poněkud pošetilé. Jenže ono v tu dobu nikde jinde než přímo od nich to objednat nešlo. Bylo mi jasné, že je velká pravděpodobnost, že to celníci zabavěji a celá zásilka se tím může o nějaký čas pozdržet. Že ale bude můj balíček z Číny smrdět od 23. února na poště v Chebu, kde se na něj asi zapomnělo, to jsem nečekal. Po uplynutí dvou měsíců, které mají celníci na vyřízení, jsem se jim chtěl dovolat. Naprosto nemožné. Ani jednou nepřijali můj hovor. Tak jsem napsal na českou poštu znepokojivý e-mail. Přišla mi automatická odpověď že se předem omlouvají, ale díky covidu může odezva s odpovědí trvat déle než je to běžné. Co všechno se dá svést na covid, je neuvěřitelné. Už i neschopnost zaměstnanců státní pošty, celníků a celého toho zkurveného předraženého podniku, který nám všem jen znepříjemňuje život.
26. 4. 2021, tedy dva měsíce a jeden týden, neboli 9 týdnů od zaplacení čínské manufaktuře, jsem se rozhodl činit. To jsem se rozhodl teda už dřív, ale chtěl jsem se někam posunout. Jak píšu výše, blbečci z celnice na poště v Chebu sice mají uvedené číslo pro kontakt, ale moje telefonní číslo patrně není v jejich VIP na seznamu, takže ať volám jak chci, nikdo to nezvedá. 20.4. jsem odeslal České poště email na jimi uvedenou emailovou adresu, ale ani po šesti dnech mi nebyli schopni odpovědět. Zavolal jsem tedy na doručovací poštu, která náleží k mému bydlišti, do Nového Bydžova, kde mi po několika minutách hovoru ochotná paní sdělila, že mi nemůže pomoci, i když by velmi ráda.... bla bla bla... Poslední možnost, která možná mohla být ta první, zavolal jsem na zákaznickou linku. Jenže nějaký problém s poštou patrně řeší povícero čecháčků, takže ani po patnácti minutách poslouchání infantilní melodie pořád dokola a sterilního hlasu automatu, že nemám zavěšovat, že operátoři vyřizují telefonáty klientů, kteří se dovolali přede mnou a že doba čekání může být delší než 5 minut,... no zkrátka jsem se za tu dobu spravedlnosti (rozuměj operátora) nedovolal. Sterilní hlas mě na konci každého hlášení nezapomněl upozornit, že můžu též napsat email na info@cpost.cz . TAM JSEM VÁM PSAL PŘED TEJDNEM TY KRÁVO!!
Když ta paní v automatu říkala, že jim mám napsat e-mail, i když už jsem jim jeden poslal, tak jsem se rozhodl, že jim napíšu ještě jeden. Takovej zlejší, respektive spravedlivější, ve kterém se před nimi poníženě neplazím, ale hrdě jim doporučuji.
Dobrý den,
Po osmi dnech se probudila Česká pošta a napsala mi krátký e-mail, ve kterém shrnuje, že mi absolutně nemůžou pomoci. Jako kdybych já mohl za to, že můj telefon ukradl nějaký jejich zaměstnanec.
A protože se nic zvláštního nedělo, napsal jsem 4.5. poštovnímu ombudsmanovi. To je člověk, který jednak musí dle zákona do šedesáti dnů odpovědět na můj e-mail, a měl by se jím i zabývat v tom smyslu, že navrhne nějaké řešení. Pro mě jsou tři možnosti řešení: Zaprvé - záhadně se najde můj ztracený/ukradený telefon. Zadruhé - vrátěji se mi prachy. Zatřetí - a to je asi ta nejpravděpodobnější varianta, nevrátí se mi ani prachy ani telefon a to všechno s úsměvem na rtech zaměstnanců české pošty. Nezbývá tedy nic jiného než čekat. Mezitím marně čekám na konzervu shnilých ryb, která byla zaplacena také už před měsícem a stále ji nemám doma....
Tak pan obmudsman překvapivě brzy odpověděl, avšak nic se tím nevyřídilo. Na tomto blogu nenajdete nudnější a zbytečnější text, než ten, který mi poslal pan ombudsman...
Vážený pane,
vzhledem k tomu že se jedná o zásilku z ciziny, uvádím, že Česká pošta, s.p., poskytuje poštovní služby na základě zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, a Poštovními podmínkami vydanými na základě těchto právních norem. Česká republika je členem Světové poštovní unie, jejíž Akta jsou svým charakterem multilaterálními mezinárodními smlouvami, které stanoví závazná jednotná pravidla pro mezinárodní poštovní provoz. Podle čl. 10 Ústavy ČR jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí českého právního řádu. Akta Světové poštovní unie jsou tak závazná nejen pro poskytovatele poštovních služeb, ale i pro uživatele těchto služeb. Dle těchto Akt Světové poštovní unie je odesilatel až do doby doručení zásilky jejím vlastníkem, z tohoto důvodu veškerá práva spojená se zásilkou jdou za ním.
Zároveň upozorňuji na skutečnost, že podle ustanovení čl. 23 Světové poštovní úmluvy mají určení provozovatelé odpovědnost pouze za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu doporučených zásilek, obyčejných balíků a zásilek s udanou cenou.
K případným proběhlým platbám mezi adresátem a odesílatelem se nepřihlíží, neboť do jejich vzájemných vztahů poštovní operátoři nevstupují.
Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, pokud má odesílatel pochybnosti o správném doručení zásilky, podává reklamaci odesílatel u poštovního operátora, u kterého byla zásilka podána. Podat reklamaci u České pošty, s.p., není možné.
Pokud se při reklamaci zjistí, že nedostatek vznikl na straně České pošty, s.p., a z tohoto zjištění bude vyplývat náhrada škody, vyplatí ji odesílateli operátor v zemi podání a tento náklad uplatní u České pošty, s.p.
Vážený pane, lituji, že nastaly okolnosti, které Vás vedly k napsání podání.
S pozdravem
Ing. Pavel Bobek
poštovní ombudsman
Vlastně nechápu proč vůbec takováto funkce, jako je poštovní ombudsman, existuje. Pokud to má být vyšší instance k řešení průserů české pošty, proč pan Ing. Pavel Bobek nevlítnul do Chebu na poštu, nefláknul tam pěstí do stolu, nevyžádal si kamerové záznamy ze dne doručení, nezmrdal je tam všechny až na podlahu a aspoň trochu se nesnažil. Ohánět se paragrafy umí kdejakej vocas, tedy i Pavel Bobek. Odepsal jsem mu tedy krátký email (viz níže), ve kterém mu kulantně vysvětluju, že on je naprosto zbytečný článek ve společnosti a že Česká pošta je zlo. Nic to ovšem nemění na tom, že stále nemám svůj krásný nový telefon. Je stále jasnější, že telefon Unihertz Jelly2 mě nebude stát skorobůra, ale skorodesítku...
Dobrý den,
Nemusím snad připomínat, že po tomto povídání došlo k ukončení komunikace ze strany pana poštovního ombudsmana.
6.5. jsem napsal strohý e-mail Číňanům, že mi nic nepřišlo a ať pošlou jiný telefon, vrátěji peníze, nebo reklamujou zásilku u svého poštovního úřadu. O čtyři dny později, když se Unihertz neozval, jsem napsal znovu. A o další tři dny opět. Na třetí email už reagovali. Sláva! Hurá!! Napsali mi, že telefon odeslali v únoru, že to od nich převzala Deutsche post, která nemá žádný návratový servis v případě, že je uvedena špatná adresa (což nebyla) a nebo že nikdo není doma (což není pravda). V takovém případě měla být zásilka vrácena do skladů Deutsche post, kde byla zničena (což jen tak mimochodem také není pravda). Odepsal jsem jim, že jsem to byl já kdo zaplatil 10 dolarů za poštovné, že jsem to byl já kdo zaplatil 199 dolarů za telefon a že jsou to oni komu jsem to zaplatil a jako zákazníkovi je mi úplně jedno, kdo zásilku ztratí nebo ukradne, protože jsem to já kdo zaplatil. Tuším že pokud mi odpovědí, tak to bude něco v tom smyslu, že oni nenesou žádnou odpovědnost, že za to nemůžou, že to poslali, a že jsem to vlastně já kdo to všechno posral. Bohužel pro mě, je tohle už úplně poslední možný pokus, jak se dostat ke svému, na oficiálních stránkách objednanému, zaplacenému a následně odeslanému a ztracenému telefonu.
Aby řeč nestála, napsal jsem 13.5. Číňanům další e-mail, kde jim vysvětluji, že já jako zákazník kašlu na to, že přepravní společnost nedoručila nic. A že reklamovat to musí oni, protože mě jejich problémy nezajímají... Nevěřím že odepíšou a tak už pomalu tahám pětilitr na nový telefon...
Pak jsem napsal Číňanům ještě znovu 18.5., že by mě zajímalo, co s celou záležitostí hodlají udělat, protože stále nemám svůj telefon, za který jsem si zaplatil.
Taky jsem napsal na polici české republiky. Ptal jsem se jich, jestli je možné podat trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci krádeže zásilky. Už se tím docela bavím, tak jsem zvědavej co odpovědí.
21.5. jsem napsal Číňanům další slušný e-mail. A 24.5. jsem zjistil, že mají na stránkách napsáno toto: The delivery time may vary, particularly during peak periods or in bad climate weather conditions. If you haven't received your items after 3 weeks, please contact us first, we will do our best to investigate and solve the delivery problem.
No tak jsem jim napsal, jakože když tam mají napsané, že v případě problémů se máme ozvat a oni budou řešit problém s doručením, tak proč to jako nedodržujou. Nejspíš mi neodepíšou, takže je příště pošlu do hajzlu.
Začínám mít pocit, že si Číňani zablokovali můj e-mail. Zkusím jim tedy napsat z jiného e-mailu. Napsal jsem jim jako kdybych si u nich stěžoval poprvé. Snad můj geniální trik skrz své úzké škvíry šikmých očí neprokouknou.
Také jsem dostal odpověď od pánů policistů. Nejedná se o trestný čin, ale pouze o přestupek a samozřejmě mám právo na to, podat oznámení na služebně PČR. Možná do toho půjdu. Ať je nějaká prdel. Mezi tím vším marně hledám nějakou zmínku o mém vysněném telefonu na českém internetu. Neskutečný co za obrmrdky se všude nabízejí, ale o Jelly2 na prodej nikde ani zmínka. Tak snad se brzy objeví.
2.6. jsem učinil rozhodnutí a z německého dražebního portálu objednal nový kus mého zkurvenou českou poštou ukradeného telefonu. Takže mě to tintítko díky zkurvysynům a zkurvydcerám z české pošty nevyjde na 4700 ale na 9400Kč. FUCK!!
8.6. přinesly pošťačky k podpisu multijazyčný dokument, na kterém byla vyplněna moje adresa a zaškrtnuté políčko, že jsem prostřednictvím české pošty ani nijak jinak neobdržel zásilku. Tento dokument jsem opatřil svým vlastnoručním podpisem a nechal pošťačky ať dělají svoji práci. Docela by mě zajímalo, kdo to spachtoval. Vzhledem k tomu, že všichni zainteresovaní, které jsem až doposud otravoval s žádostí o pomoc, neměli chuť se angažovat v mém problému, nemám tušení, kdo podal reklamaci. Byli to snad Číňani, kdo reklamaci podal? Že by je mé časté otravování e-mailem natolik unavilo, že pohli svým žlutým prstem a využili práva reklamace? Nebo to byl pan poštovní ombudsman, kterému jsem v mejlu napsal, že je k hovnu a jeho ego to neuneslo? Nebo to byl někdo iniciativní uvnitř české pošty, možná že přímo ten kdo to ukradl, a poslal mi tento dokument, který představuje moji poslední šanci na nějakou satisfakci? Těžko říct kdo to byl a těžko říct, jak to dopadne....
Hurá! Devátého června byl ten den, kdy jsem v ruce třímal malou krabičku s telefonem Jelly 2, který mi byl Českou poštou odcizen a který jsem si tedy pořídil jinak. Jaký rozdíl - původní telefon jsem si objednal někdy kolem dvacátého února a dodnes ho díky České poště nemám. Druhý jsem si objednal druhého června a za týden byl doma...
Při prvním použití je vidět, že se nejedná o žádnou fušeřinu, jako v případě předchozího telefonu Soyes. Na druhou stranu Soyes vypadá víc sexy, ale to je tím, že je štíhlejší a celkově trochu menší. Možná jde jen o zvyk. Nový telefon je pěkný cvalík, pokud se to v této velikostní kategorii, kdy je telefon velký jako platební karta, dá vůbec říci. Každopádně pokud jsem nadával u Soyes na nekvalitu fotoaparátu, u Jelly2 toto odpadá, neboť fotky pořízené tímto prckem jsou o dvě třídy lepší. Na výběr je buď 16megapixel ve formátu 4:3 nebo 9megapixel v 16:9. A to se počítá! Maličko mě straší, že je telefon docela těžký a narozdíl od původního Jelly, který byl lehčí než vzduch, se tenhle nový po prvním pádu na zem rozlítne na tisíce kousků... Ale třeba ne. Hned za týden odzkouším i jak na tom je kamera při filmování hlasité produkce na koncertě. Moje putování s mými telefony je tedy pro letošní rok u konce. Jsem zvědavý, jak to dopadne s někým reklamovanou ukradenou zásilkou, jestli se ke mě dostanou peníze nebo ještě jeden telefon. Ať tak, či onak, vítězství bude na mé straně!! A příště se konečně podívám na zub festivalu CzechDeathFest. Hurá!
9megapixel, 16:9, automat
Žádné komentáře:
Okomentovat