Poprvé jsem měl na Welicoruss v plánu jet už v době, kdy svět neznal slova restrikce, rouška, respirátor, koronavirus a podobné píčoviny. Jenže jsem si o jeden den popletl datum a místo abych byl v Pardubicích na koncertě, vypravoval jsem v hospodě kámošovi, že zejtra vole jedu do Pardubic na Welicoruss vole. Jaké bylo moje překvapení druhý den, když mi na facebooku vyletěla hláška, že akce se zúčastnilo tolik a tolik lidí. No jo, když máte v hlavě nasráno jako já, není vám pomoci... Podruhé jsem Pardubice ve spojitosti s koncertem Welicoruss zaregistroval v době, kdy se neusátle omílaly ruce-roušky-rozestupy-covid. Samozřejmě koncert byl zrušený jako všechno ostatní. Náhradní termín se objevil v době, kdy všichni řešili jestli očkovat nebo neočkovat a jestli si nasadit respirátor, nebo se nechat zmlátit fízlama. Tenhle termín byl z podzimu také přesunut na 29.1.2022 a následně zrušen v době, kdy se Rusák začal ochomejtat kolem Ukrajiny. Třetí náhradní termín už vyšel a mohl jsem teda v sobotu hned po práci vyrazit do pardubické Ponorky. Tentokrát s přítelem Obelixem, jež nikdy na akci podobného typu nebyl a právě počet vystupujících kapel (dvě) byl jedním z důvodů, proč jsem ho na koncert vzal s sebou. Kdyby se mu to náhodou nelíbilo, tak aby netrpěl moc dlouho. Moje obavy byly ale liché, neboť ač neznalý tvrdé metalové muziky, koncert se mu líbil. Na neděli jsem si pro jistotu vzal dovolenou, protože ruku na čuráka, v Ponorce si nikdo nemůže být jistý, že koncert nezačne v jedenáct večer... Do Pardubic přijíždíme v 19:30hodin a světe div se, před klubem bylo parkoviště plné. A stejně tak všude kolem. Trochu jsem znejistil, protože Ponorka není moc prostorný klub a kdyby všichni z těch zaparkovaných aut byli dychtiví po ruském paganmetalu, mohl by nastat problém s nepříjemnou atmosférou. Našli jsme jedno volné místo asi pět minut chůze od klubu u popelnic. Cestou do klubu potkáváme dvě děvčata, z nichž jedna močí v křoví a druhá se nás ptá, Nemáte náhodou papírový kapesníky?, neboť si nemají čím utřít ústí močových trubic. Když jsme jim sdělili, že zrovna právě teď u sebe žádné takové vymoženosti nemáme, otázala se nás ta akční, čím si utíráte pinďoury? Necháváme dotaz letět vzduchem dál někam do Hradce Králové a míříme ke vstupu do Ponorky. Hned po zaplacení vstupeného 250Kč mi bylo jasné, že nikdo ze zaparkovaných aut nebyl dychtiv ruského paganmetalu, neboť se v prostorách klubu nacházelo jen pár lidí.
Paní u vstupu se nás zeptala, jestli nevíme zda-li už skončil hokej (Pardubice vs. Budějice). Zjišťujeme, že klání bude trvat ještě dvě minuty. Kupujeme lahodné birelly a usedáme v prázdné hospodě bez obsluhy. Ano, tento večer byl funkční pouze bar v klubu. Hospoda fungovala jako jakási chill-out zóna. No a jak už to bývá v Ponorce zvykem, avizovaný začátek akce na devatenáctou hodinu se samozřejmě posouvá. Asi se čeká až skončí hokej a milostivě se dostaví blbci v červenobílých dresech. Vysral bych se na ně vole! Kurva buďto chci halekat na hokeji, že rozhodčí je piča nebo chci halekat na bubeníka, že už nemůže ne? Obelix si v autě zapomněl telefon a protože se začátkem to vypadalo bledě, zašli jsme pro něj do auta. Když jsme se vraceli, močící dívky se od křoví přesunuly ke schodům u vstupu a opět na nás žadonily papírový ubrousek (by mě zajímalo čím se teda utřela když nic nesehnala?). Obelix z kapsy vyndává zmuchlaný, avšak nepoužitý ubrousek a věnuje ho dojaté dívce, která hned na to upírá prosebný zrak na mě. Vytahuju z kapsy hadrový nepoužitý kapesník a posílám ji do prdele se slovy Ten ti nedám, je svatební do výbavičky. Dáváme dalšího birella a když padne devátá hodina, dvě hodiny po oficiálním začátku akce, na podium naskáčou čtyři, na pohled odrbaní, špinaví, počmáraní chlapíci z WELICORUSS a beze slova a bez zvučení nám pouští intro, po kterém se rozjede jejich sedumdesátipětiminutový set plný melodického paganmetalu, blackmetalu, heavymetalu, nasamplovaných kláves, blackového skřehotu, čistého zpěvu a semtam falešného zpěvu.
První písnička na mě od začátku křičela Ty vole tohle vypadá na zvukovej průser roku! Naštěstí druhej song byl už v pořádku. Přítomno mohlo být tak 50 (?) lidí, z nichž mohla být tak jedna třetina něžného pohlaví. První řadu obsadily z větší části fanynky, které mohly nechat oči a svá vlhká rodidla na členech kapely, kteří, přiznávám ve svých outfitech vypadali velmi sympaticky. První třičtvrtěhodina patřila hádám novým skladbám. Usuzuju tak dle toho, že po čtyřiceti pěti minutách nám bylo ruskou češtinou oznámeno, že další songy budou staršího data. Komunikace kapely probíhala výhradně skrz zpěváka a to v angličtině, ruštině a češtině. Nejvíc na mě fungovaly písničky zpívané v ruštině. V hledišti se žádný levičácký provokatér s ukrajinskou vlajkou neobjevil, o politice nepadlo ani slovo, takže koncert ubíhal písničku za písničkou bez zásahu securitas, holky z první lajny do sebe lily jednoho panáka za druhým, zapíjely to pivem, kroutily se, pařily, objímaly, tančily... děvčata já vás miluju!! Kapela hrála jak o život, zájem v hledišti si vydobývala roztleskáváním a skandováním HEJ! HEJ! HEJ! které znělo tak trochu jako OI! OI! OI!... Když to udělali poprvé, řekl jsem si OK, na rozjezd chtějí rozpohybovat publikum, když neproběhla žádná předkapela. Když to udělali v dalším songu znovu, už to nebylo zábavné. Když to ale dělali téměř v každém songu, tak už to sralo. Co jsme kurva na Michalovi Davidovi? Když jsem psal, že se zvuk u druhé písničky zlepšil, je to pravda. Ale ideální to rozhodně nebylo. Bohužel kapela hraje jen s jednou kytarou a ta navíc ještě zdála se mi utopená oproti kopáku, který vévodil. A nebylo to místem kde jsem stál. Vyzkoušel jsem tři pozice na parketu. Při kytarových sólech jak už to bývá u jednokytarových kapel vznikla hluchá místa a navíc ta utopená kytara... No, mohlo to být lepší. Nicméně jakožto fanoušek muziky a klubové scény jsem byl spokojený. Po koncertě Welicoruss nastalo fotící a podepisovací peklo s fanoušky, také došlo patrně na znásilnění maličkého distra s tričkama, neboť každý druhý na sobě hrdě měl hadřík s nápisem Welicoruss. I přes průměrnou návštěvu si myslím, že kapela mohla být spokojená. Dáváme pito a čekáme na druhou kapelu večera INNESPHERE, kteří jak jsem se dočetl hrají melodický deathmetal.
Po stavbě bicích a nazvučení nástroů, které netrvalo ani tak moc dlouho, jsem od jedné opilé dívky zaslechl, jak vříská na druhou opilou dívku Hele ty neznáš orgasmus Lucifer a Satan všechno dohromady vole... Jak já miluju tahle opilá blábolající děvčata... Při zkoušení si kapela na kytary a basu vybrnkávala pecky od GNR, Lynyrd Skynyrd, Queen, Iron Maiden a mě bylo jasné, že s tím deathmetalem to nebude zas až tak horký. A při první hromadné zkoušce se potvrdily moje obavy, protože kousek, kterým zkoušeli zvuk, mi přišel spíše jako doommetalový flák. Když se rozjeli naplno, zvuk byl víceméně v pohodě (měli dvě kytary, basu a tři zpěvy). Při poslechu jejich muziky mě napadla jen jedna možná přijatelná škatulka: Deathmetal pro slečinky. Prostě to na mě tak působilo. Ono to nebylo nijak špatné, holky z toho na parketu uchcávaly, a několik hlav i pařilo, ale nebylo to nic moc pro mě. Asi jsem čekal něco jiného. Něco víc chlapskýho. Takže asi po půlhodince Innerspeřího metalu jsme se sbalili a vydali se na cestu domů. Bylo půl dvanáctý a ruku na Putina, po dvanáctihodinový směně v továrně, dvouch hodinách čekání u Birella na začátek akce, moje tělo už to prostě nestačí vstřebat. Nejsem stroj, ani můj kámoš, který nemusí spát třeba měsíc v kuse. Závěrem musím napsat, že jsem rád, že se Ponorka stále drží po smrti Lumíra a že do klubu pozve občas i nějaký ten nářez. Ten příští bude už za 14 dní. Do pelechu jsem zalezl něco po půl jedné ráno a letmo zkontroloval facebook. Vyskočila na mě hláška, že koncert Welicoruss začíná ve 20hodin. To je nejlepší se takovou novinu dozvědět několik hodin po... No a poselství do budoucna: Bez papírových kapesníků na utření pičky a bez peněz, na koncert do Ponorky nelez!
Pro pár dalších fotek klikni na Další informace... za předpokladu že ti někdo neposlal odkaz přímo na tento report. V takovém případě nikam klikat nemusíš.
