Paní Honsová z českého hydrometeorologického ústavu je asi pěkná píča ne? Tak ty vole vona straší, že celej víkend bude chcát a v noci zima jak v ruským filmu, a nakonec jsem byl rád, že jsem si narychlo před odjezdem přibalil do tašky ještě tři tílka. Až taková je píča paní Dagmar Honsová. Hydrometeorologický ústav pláče nad její demencí, stejně jako obyčejný dělník nad demencí nadřízených. Tímto úvodem jsem chtěl jen říct, že letošní počasí bylo opět extrémní, co se týká hnusu. Však nejdřív půlhodinový deštík ve frontě. A pak sauna, která se střídala s nočníma bouřkama. Prostě humus. Potil jsem se jako vrata vod chlíva už cestou na Bojiště, kam jsem letos zavítal po dvacátéprvé. Když jsem přijel s kámošem na parkoviště před benzinku, šli jsme suverénně do areálu, že si odbydeme povinné nasazení náramku s finančním čipem, dokud tam není fronta. Čurbyžel nás tam nepustili s tím, že budou pouštět až od dvanácti hodin trutnovského času. Trochu zklamání, ale co už. Na tyhle kapitalistické móresy jsme byli zvyklí z monstrakce s názvem Brutal Assault. I kvůli těmto nelogickým tahům ze stran pořadatelů, jsme tam přestali jezdit... Zašli jsme tedy na hotel ubytovat se s tím, že když je ten poloviční ročník, že snad nebude tolik lidí a fronta později žádná nebude. Když jsme ale šli zpět z hotelu k areálu, potkali jsme kámoše, který jel na hotel a hlásil, že před vstupní branou se tvoří fronta až někam do prdele. Trochu mě to nasralo, ale nakonec se ukázalo, že kámoš nejenže blbě slyší (dostal facku v ringu na ucho a od tý doby na něj ani po operaci neslyší) ale on i blbě vidí, protože fronta měla sotva padesát metrů a navíc docela rychle odsejpala. Jenže když jsme si vystáli novou frontu u vstupu, logicky se musela uvnitř tvořit fronta na dobití čipů na náramcích. A taky že jo. Mraky se začaly zlověstně kumulovat, takže když jsme pak stáli s kámošema ve frontě až do prdele k okénku, kde nám nabili čipy, spustil se parádní liják. A panečku, jak by to odsýpalo, kdyby se otevřelo ještě i druhé dobíjecí okénko, které bylo zavřené. Patrně málo personálu, protože i sám velký pan pořadatel u vstupu kontroloval vstupenky. No každopádně to trochu zamrzelo. V pláštěnce jsem tedy moknul ve frontě, kámoši stáli pod střechou. Po nabití financí jsme konečně mohli vyrazit na pivko. Kelímek 70Kč, pivo 45Kč, manipulační poplatek 30Kč, takže po zakoupení prvního piva jsem na náramku měl z nabitých 1000Kč krásných 855Kč. A to se vyplatí. Naštěstí byl letos na čepu Radegast Ratar a řeknu vám, byl naprosto skvělej. Žádnej festivalovej speciál, jak je zvykno na festivalech. Nic takového. Tohle pivo bylo prostě boží. To se kurva pilo samo. Nekopalo to, bylo to vychlazený, chutnalo to prostě jak pivo v hospodě. Vynikající!! Započali jsme teda prolévat játra Ratarem a nadávat na největší nešvar letošního obscénně extremního festivalu. A tím byla absence programu. Kdybychom dostali u vstupu místo promoletáčku vytištěný program, každý by to ocenil více. Ano v době dat a mobilních telefonů si to můžeme vyhledat, a i v areálu to bylo na několika místech uvedené v bilboardové formě, ale zvyk je železná košile a mě prostě ten tištěný program chyběl. No a tady veškerá kritika ve věci pořadatelství končí. První kapelu jsem chtěl vidět. Už jenom kvůli tomu, že bubeník pochází z mojí rodné vsi, v sestavě mají Mexičana a prý hrají i nějaké zábavné covery. Ano ono je jedna věc chtít vidět a pak to porovnat s viděným výsledkem. Tohle se nepovedlo. A rozhodně tomu nepřidalo ani hodinu a čtvrt zpoždění, za které ale kapela nemůže. Závada byla na nějakém zařízení. Začalo se tedy déle. Nikomu to nevadilo. Ratar nás hladil na těle i na duši a HYSTOS - tak se jmenovala ta kapela, šla jedním uchem tam a druhým ven. Ony zmíněné covery byly od kapel Brujeria a Root. A nevím který byl horší. Ale asi ten od Brujeria. Každopádně skvělý tah byl ten, že Hystos hráli jako první, a ještě lépe to vyšlo s tím zpožděním, že všichni už byli nadržení na muziku, takže i Hystos si užil křepčení fanoušků pod pódiem. Čínská chřipka za poslední rok a půl pěkně zamotala hlavu promotérům a pořadatelům různých akcí a po době, kdy nesmělo být nikde nic, se povolili alespoň menší akce. A i tou měl být letošní, řekněme malý, obscín. Co se počtu návštěvníků týká, ani mi to nepřišlo. Co se týká vybavenosti areálu, zaregistroval jsem absenci velkého stanu nahoře, menší pódium, bez velkoplošné obrazovky, méně dister, menší cattering, ale vůbec ničemu to nevadilo. Všechno šlapalo a ani fronty se nikde moc netvořily. Na druhou kapelu jsem se musel jít vymočit do nejskvělejšího vynálezu na světě, do chcací rakety. Měl jsem tou dobou už šest piv a hrozilo protrhnutí hráze. Nemohl jsem se dochcat. Lidi kolem odcházeli a přicházeli a já pořád chcal a chcal... AFTERCOME hráli jakýsi punk grind crust, který zněl velmi dobře, ale já musel sejít ke vstupní bráně, neboť přijel kámoš z Rumunska a já pro něj měl vstupenku. Na FAÜST jsem byl zvědavý, zda potvrdí svoje kvalitní vystoupení z loňského miniobscenu a nezklamali mě. Byli neméně dobří jako minulý rok. Parádní treš! TRIGGER mě zaujal svým bordelem který lahodil mým ušním boltcům a taky to, že měli bicmena netradičně vlevo z našeho pohledu. REPULSIVE FEAST produkovali crust? Co já vim. Tyhle škatulky mě serou. Pro někoho je to Dbeat, pro někoho crust, pro mě je to všechno metal. Potím se jak kůň po velký pardubický a tak navyšujeme rataří tempo a lejem to do sebe horem pádem. BLACK SACHBAK z Izraele hráli trochu jako Anthrax a mě se to dost líbilo. Mám rád takovej bigbít. Pak byli na řadě NEEDFUL THINGS a na ty jsem byl zvědavej, protože vyměnili zpěváka. Bylo to dobré jak pardubický perník. Byl jsem se podívat i v první lajně v kotli a karma zapůsobila a tak jeden pařmen mě pošlapal ruku a druhej mi prdelí skočil na hlavu. A aby toho nebylo málo, když jsem si pak šel pro pivo, zavadil jsem kraťasama o vykukující šroub z lavičky a roztrhl si kapsu tak, že mi peněženka z ní vypadla. Mám neblahé tušení, že pokud někdo nenasype do rekonstrukce bojiště pár milionů, další generace nebude mít kde pařit. Areál chátrá a je to vidět. Nejvíc právě na těch lavičkách.
PUTRID OFFAL byl o pět bordel, který mám rád. SPASM rozjeli klasickou spasmí prasečinu se vším všudy. Zahráli nový song, který zněl úplně jinak, než jejich dosavadní produkce. Trochu jako atmosférický blackmetal devadesátých let... Kecám. Nikdo by nepoznal, že se jedná o nový song, kdyby to zpěvák Radim neprozradil. Tentýž zpěvák také pochválil nahaté obecenstvo, kterého se vyrojilo letos víc než dost, o čemž bude ještě řeč. Pak naběhli INSANITY ALERT a zase nás poslali všechny do hoven. Bylo to skvělé jak chléb s máslem, rychlé jak Petr Rychlý a zábavné jak demonstrace v Teplicích. Prostě skvělá live-kapela. Zpěvákovi od minule vyrostlo bříško, ale na mě nemá. Před odjezdem jsem se vážil, měl jsem krásných 106,8kg. Dnes, když píšu tento výblitek, vážím rovných 110kg, což zas až tak velká hitparáda není. Zvukově tomu nebylo co vytknout, kotel se pod pódiem vytvořil ve velikosti větší, než velké a všichni si to užívali, protože Insanity Alert jsou prostě skvělí!! Po nich se zvučilo a zvučilo. To totiž hvězdy HATE chtěli dobýt Bojiště a tak namistrovaně ladili své nástroje jak mistři světa ty vole až už to začalo být trapné. Hudbu Hate jsem měl vždycky za takovou slabší odnož Behemoth, ale nakonec se mi to celkem líbilo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tahle kapela prostě na OEF nepatří. Nakonec mě to může být putna, neboť jsem polovinu setu strávil ve frontě na pivo. Fronta čítala asi 5 lidí, ale bohužel za pípou se vystřídala směna a bylo to znát. Mladý klučina neměl šajnu jak se to má dělat, a tak na naše výtky ať kurva už točí, projistotu netočil. Prostě katastrofa. My tam měli žízeň, a jemu to bylo putna ty vole že nám utiká headliner festivalu díky jeho nešikovnosti. Jéééé ten si tam vyslechl.... Někteří šli radši na jiné pivo, kterých bylo k dispozici hodně. Já ale nechtěl míchat a tak jsem si počkal až brzda laskavě natočí. Pro příště by to chtělo zjišťovat u brigádníků, jestli mají aspoň nějakou praxi. SQUASH BOWELS mám rád, ale jak hráli minule na tomto festivalu se nemohlo líbit snad ani jim. Jenže to hráli starý songy ve speciálním vystoupení. Letos nic takového nehrozilo, takže to byli staří dobří Squash Bowels, které máme všichni rádi. Zahráli parádně. Po nich jsme dali už jenom turecký CENOTAPH, který ač bez basy, měl excelentní zvuk a jejich brutal chlív death zněl brutálně dobře. Jenže pak jim praskla struna bo co a nějaký čas nehráli, tak jsme se s kámošem odebrali a šli na hotel. Ono to samozřejmě bylo spíš únavou, ale všude budem řikat, že nás nebavilo čekat, než si kapela vyřeší svoje technické problémy. Na hotelu jsme pojedli, provedli ústní hygienu a zahučeli na lože s nebesy. Spokojení. První den se přes počáteční nasranost zmíněnou výše, vydařil.
Druhý den, tedy sobota, začala hromadným vyprazdňováním střev. Teda ne hromadným že jsme srali všichni pohromadě, ale hromadným jakože jsme srali všichni, ale pěkně popořádku. Pak proběhla snídaně a pak něco, co bylo v plánu. Otevření nafouklé konzervy švédské lahůdky, OSKAR SURSTRÖMMING. Nerad bych to zde rozebíral, a právě proto to zde nerozeberu a rozeberu to tady někdy jindy. Ale možná taky ne. Než jsme se vyhrabali, bylo půl jedenáctý a tedy čas odchodu do města na oběd. Šli jsme automaticky do hospody, kam jsme chodívávali minulé roky na vynikajícího burgra, ale covid pěkně zamával z restauratérstvím, takže hospoda zavřená. Vzali jsme za vděk hospodu v podloubí na náměstí, kde kuchyně nestála za mnoho, obsluha stála taky za hovno, ale důležitý byl teplý oběd do našich žaludků. Opět se potíme neskutečným způsobem. Paní Honsová je píča. Sice jsem to již zmiňoval, ale ona si zaslouží to zopakovat, neboť opakování je píča Honsová. Rychle dobít nový prachy na chlast a v mém případě urychleně, ale opravdu U R Y C H L E N Ě do toitoiky, ve které jsem strávil krásných 20 minut. Vyšel jsem z ní jako nový člověk. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nesral. Divím se, že se to tam všechno vešlo. Vždycky jsem si myslel, že už to je všechno, ale pak to ve mě zavrčelo a další gejzír obscene extreme mi vyletěl z prdele rychlostí 3 machy. Z toitoiky vycházím naprosto unavený, propocený a potácím se ke korytu s tekoucí vodou, sahám po mýdle které tam někdo nechal, oplachuju si obličej a od koryt jdu jako nový člověk, krokem lehkým, kam jinam než pro pivo a pak honem na kapelu, neboť z pódia se ozývá to, co má každý normální člověk rád, tedy grindcore jak prase, který produkuje duo říkající si IMPULSEAR. Po nich pražští JUST WAR odehráli vynikající set plný motorometalu. To bylo opravdu skvělé. Kdyby dostali hlavní vysílací čas, tak rozbijou bojiště na sračku. Oproti nim mě následující SCHIZOPHRENIA moc nenadchla. Na můj vkus to bylo moc metalové. Ale dobře se u toho popíjelo. U prvního songu jsem si řikal, že slyším Morbid Angel. Později jsem si všiml, že kytaristi mají trička Morbid Angel, takže je jasné odkud vítr fouká. A hádejte, jaký si na konec vystoupení střihli cover... Ano od Morbid Angel. BOWEL FUCK trávím dole u kulinářských stanů. Když jsem šel opět na raketu, všiml jsem si, že někteří, kteří měli hovno v poslední zatáčce otevřeli dveře toitoiky a znechuceně je hned zase zavřeli a šli zkusit další, která neměla nasráno tam, kam normální člověk nesere. Také jsem zaregistroval holčinu, byla to normální holka, docela pěkná, udržovaná, jak vylezla z toitoiky, spokojená, že vykonala potřebu. Chvíli na to se objevil týpek se skříženýma nohama, otevřel dveře toitoiky, ze kterých před chvílí vyšla ona spokojená dívka a znechuceně odvrátil nos a oči od míst, kde dívka vykonávala potřebu a šel zkoušet štěstí do nějaké jiné umělohmotné boudy určené k vyprazdňování. A co tím chtěl básník říci? Že největší prasata co se týká sraní a chcaní jsou ženský. Ale i tak vás mám rád!! Jste krásné a že vás tam letos zase bylo... Radost pohledět. A na ty polonahé, to byla pastva pro oči! Pak jsem zašel na PERFECITIZEN, kteří se mi líbili vloni na NTEY festu. Avšak zde, to byla strašná nuda a bylo to tím, že hráli z nového alba, které se mi nelíbí. Staré songy fungovaly dobře. Nová tvorba je moc složitá, a já jsem člověk jednoduchý. SKIPLIFE oželujeme a jdem si nacpat nácka. Tím nemyslím nácka jako nácka, ale nácka jako nácka, tedy žaludky. Říká se to tak, nebo ne? Na výběr byla více než dostačující nabídka všemožných veganských produktů. Já si vybral s kámošem tortillu s falafelem, česnekovým dipem a zeleninou. Velkou za 150Kč. Možná se někteří podiví nad cenou, ale tady se musím prodejce zastat. Nejenže falafel v tortille byl dobrý, ale byla toho hromada. Obrovská tortilla, v tom 5 falafelových karbošů, hromada zeleniny a skvělý česnekový dip. Nejsem žádný houžvička a jím rád a hodně. Snědl jsem i tuto tortillu a můžu říct, že jsem měl problémy ji do sebe celou nasoukat. Dobře investovaných 150Kč!! Po tortille naběhli SKELETHAL, kteří měli výtečný zvuk a jejich death byl též výtečný. Tím nechci říct, že by jiné kapely měly zvuk na hovno. Většinou to bylo tak, že první song se to vyladilo a zbytek setu už byla jedna velká křišťálová zvuková stopa. LYCANTHROPHY bez zpěvačky Zdíši mě nijak zvlášť nebaví, takže jsem je s kámošem strávil v odpočinkové zóně na lavičce v parku, kde jsme dali odpočinout našim znaveným údům. Co jsme slyšeli, byla plně komplikovaná hudba plná nečekaných záseků a řvaní. ZATRATA bylo něco co se mi naopak líbilo. A líbila se mi i dvojbarevná dredařka, která suprově pařila mimojiné právě i na Zatratu u levé strany pódia. Chtěl jsem si ji natočit, protože se mi velice líbila, ale než jsem tam došel, tak nějací dobrodruzi vytáhli v kotli dýmovnice s černým kouřem, škrtli zápalkou a rázem bylo pod pódiem nedýchatelno, neviditelno, černo. Černokouř mě spolehlivě vyhnal z kotle. Dobře mi tak. Nemám šmírovat hezké špinavé krasterky.
Po výborné Zatratě měli ABORTION těžkou úlohu, ale jejich vystoupení bylo plné kokotského humoru a nagrindovali do nás pořádnou porci pravého slovenského grcu, který se musel líbit všem kdo šel kolem. Po Abortion naběhli kámošovi oblíbenci FLESHCRAWL. Já z nich zpočátku moc nadšený nebyl, ale od třetího songu se mi to líbilo. A to tak že hodně. Takže mé obavy z třičtvrtě hodiny nudy, se ukázaly jako liché. Když jsem si po Fleshcrawl šel pro pivo, sympatický chlapík v kloboučku za pípou mi sdělil infarktpřivozující novinu: Dochází Ratar. Je ho už jen 6 sudů. Chytl jsem se za srdce a bylo mi to hrozně líto, protože ten Ratar, to zlato, které Radegast uvařil, byl prostě skvělý. No co, budem chodit na desítku. Ono už stejně nebylo moc piv v plánu. Na JACOBSAE jsem vůbec nebyl zvědavej. Nikdy jsem je neslyšel a ono mě to rozsekalo na louži výkalů. Naprosto perfektní zvuk, precizně provedené zasekávačky, fastcore jak cyp ty vole. Veliké překvapení pro mě a do té doby asi nejlepší kapela festu v mých uších. Po Jacobsaech naběhli skoroPUNGENT STENCH a nastalo peklo. Přehrávali totiž první desku, kterou ač jsem slyšel naposledy jako dorostenec střední školou povinný, vybavoval si postupně všechny písničky. Jako kdyby mi je v mozku nějaká neviditelná mechanická ruka vyndávala z regálů ze šuplíčků. Zajímavý. Po Pungentech se odebíráme spokojeně znavení, nebo znaveně spokojení na hotel, kde se dohadujeme co bylo ten den nejlepší. Ukončil jsem to vsunutím špuntů do uší, ve kterých mi příjemě hučelo.
Neděle opět začíná snídaní s kámošema z hotelu a odjezdem jednoho z nich na dětský tábor. Jako vedoucí... Pak se zašlo na pizzu, která byla vynikající. Stejně tak obsluha, která byla rychlá a usměvavá, narozdíl od minulých let, kdy tam obsluhovaly krávy převlečené za servírky. Pizza nám zaplácla naše bezedné nácky a tak na CONQUESTIO funíme a při tom sledujeme holčinu, jak huláká v pro nás nezajímavém crustu bo co to bylo. Ráno bylo pod mrakem, ale už když jsme dorazili do pizzerie, tak bylo hnusně dusno. Přesně jak nepředpověděla paní Honsová. To je totiž strašná píča, kdybyste to nevěděli. Po tý pizze se mi do piva ještě nechtělo, tak jsem zašel na vynikající Cider. Bohužel to byl poslední, protože chvíli na to došel. Škoda. Zašel jsem tedy na alkonádu, konkrétně na aperoládu, což byl za 110Kč panák aperolu, led, grepový sirup, soda a kousky citronu. Naprosto vynikající!! Osvěžující, a trochu předražené. Půllitr jsem měl v sobě za pár minut a kdybych se tím měl nabažit, vychlastal bych toho galon. Tak dobře mě ale neplatí. Jdu si projít distra konečně a zjišťuju, že někteří prodejci jsou asi z jiné planety co se cen hudebních nosičů týká. Sháněl jsem Hellhammer, ale bez výsledku, takže letos jsem si nepřivezl žádné cédéčko ani desku. Pak jsem zašel znovu za holčinou, která mi udělala ten skvělý aperolový nápoj. Chtěl jsem si dát ledový čaj, protože bylo zkurvený vedro, jak ostatně nepředpověděla píča Honsová, ale ledový čaj už došel. Nechal jsem si tedy namíchat čerstvou limonádu s příchutí limetka a máta. Upozorňuju slečnu, kterou bych v tu chvíli nejradši zprznil, že požaduji, aby to bylo studené. Ubezpečila mě, že to studené bude. Ovšem když jsem se poprvé napil, nejradši bych tu slečnu, kterou jsem chtěl před chvílí prznit, zabalil do ostnatýho drátu a strčil ji ze Sněžky dolů. Teplý to bylo ty vole jak chcanky. Když to nemáš chlazený, tak si vytři kundu kopřivama!! Když jsem to nasraně dopil, zašel jsem na radegastskou desítku a bylo zase dobře. TURTLE RAGE jsem tedy trávil již s nápojem metalistů a užíval si bordelu až na kost. Je k neuvěření, že se něco takového dá vyprodukovat ve dvojici. Zahráli nám asi třistapadesát tisíc písniček a šli od válu. Dobrá práce! Při jejich setu jsem se s kámošem bavil tím, že jsme pozorovali ožraly a odhadovali, jestli klopýtnou o kus trubky, která uprostřed cesty mezi lavičkami trčí asi patnáct centimetrů ze země. Zatímco opilci se s přehledem kolem trubky vymotali, střízlivě vypadající účastníci zájezdu jménem OEF padali k zemi jak hrušky. Je až s podivem, že se nikomu nic nestalo. Kdyby totiž na tu trubku někdo spadnul hlavou, nastal by velký problém... Další kapelou byla KULMA, která byla na můj vkus příliš uřvaná. Tou dobou se s námi rozloučil další kámoš, který musel domů jet obhospodařovat venušin pahorek své ženy. Zůstal jsem tedy se zbytkem kámošů a jednou kámoškou, o níž se nemohu zde na blogu zmiňovat, neboť by se tento výpotek změnil na růžovou knihovnu a to samozřejmě nikdo nechce. Poslechli jsme si sympaticke kratke zobaky z Ostravi jménem NAHUM a po nich já už celý natěšený letěl dolů kousek za kotel na SICK SINUS SYNDROME. Tahle kapela byla můj osobní headliner. Já věděl že budou dobří. Věděl jsem to už když vypustili do světa první písničku na jůtůbu, že budou dobří. Byli tak dobří že jsem jejich set strávil celý na sluníčku, vypotil jsem cisternu potu a slunko mě sesmahlo na Palacha, tak jak je to u mě zvykem. Bylo to to samé sluníčko, které tento víkend dle paní Honsové vůbec nemělo vylézt. Víte kdo je to paní Honsová? Nevíte? Tak já vám to prozradím. Paní Honsová je hlavní odhadovatelka počasí v naší krásné zemi české, která odhadovala, že celý víkend proprší a bude 17 stupňů. Odhadla to špatně a proto je to píča. PRŮMYSLOVÁ SMRT byla opět uřvaná kapela, která mě nijak nenadchla a tak jsem ji prolil v hledišti ve stínu. Rumunští NECROVILLE byli nejzajímavější svojím původem, tedy Rumunskem. Jinak jsem na jejich deathmetalu neshledal nic, co by vybočilo z podprůměru. Po nich zahrála EXORCIZPHOBIA, kterážto mě taky moc nebaví, protože když bych si chtěl poslechnout, kapelu hrající jejich styl, sáhnu po Anthrax a ukojím svoje crossoverové choutky. Ale cover od Malignant Tumour za pěvecké pomoci zpěváka z Malignant Tumour byl fakt dobrý. Po Exorcizphobii se na pódium s chodítkama přišourala část domova důchodců, říkající si SCHISMOPATHIC. Ty vole dědkové starý jak dřevěný uhlí a oni to drtili jak manažer dělníka! Neuvěřitelný! K další kapele nevím co už mám napsat. FLESHLESS je prostě dobrej. Výborně se u toho kejvá do rytmu hlavou a to i za předpokladu, že jste je viděli už hodněkrát. Pak naběhli GOD DETHRONED a já se rázem ocitl někde na jiném festivalu. Vůbec se mi to nelíbilo, bylo to na mě moc melodické, vyměklé. Ještěže se na scéně objevili naháči, které zmiňuji v počátcích tohoto výseru. Takže si to představte. Kapela velkého jména, která musí být vyplašená už jen z toho, kam že se to dostala, dohraje písničku, a najednou na pódium vyleze kluk s holkou, kluk stáhne kaťata a holka mu začne náruživě kouřit péro. Všichni kolem se smějí, kouřenej týpek vytlemenej hází šťastné pohledy do obecentsva, rukama přiráží hlavu klečící partnerce a užívá si svoji třičtvrtěminutu pornoslávy. Asi tak dlouho totiž trvala tato roztomilá exhibice, na kterou God Dethroned nezapomenou ani až se rozpadnou. A to v tu chvíli netušili, že hned jak začnou hrát další písničku, vyleze na pódium další dvojce, tentokrát kaťata stáhla holčina, vytasila chlupatou píču a kudrnatý týpek ji začal přímo před kapelou lízat. Neskutečné, a ještě teď, když píšu tyhle žvásty mi slzí oči smíchem. Když holčina schovala svoji chlupatou bembeřici, už se nic podobného při setu God Dethroned nekonalo, takže se v klidu důstojně dokončil koncert a všichni na něj budou vzpomínat. Někteří na to, jak kapela dobře zahrála, většina přihlížejících na to, jak se na Obscínu při koncertu kouří a líže. Takhle vznikají legendy a předsudky o tomto festivalu. Stačí prolézt některé internetové diskuze, pokud se někde píše o Obscene Extreme Festivalu. Lidé neznalí poměrů v tomto festivalu vidí jen násilí, hovna a sodomii. Jsou to samozřejmě slabomyslní lidé, protože normální člověk musí v Obscene Extreme festivalu vidět lásku k muzice, přátelství a zábavu.
Na GRIDE jsem byl zvědavý jak středoškolák na klitoris a tak jsem se uvelebil na pěkném místečku a pozoroval prachatický coremetal v okleštěné obměněné sestavě, kde bubeník, který mimochodem neskutečným způsobem zvládal bubnovat a i zpívat, kde basu drtil bubeník Honza Kapák z Masters Hammer a kde kytarista řezal rify a melodie a hlasivky zároveň. Bylo to působivé i bez šedivého dlouhána, který dříve obstarával pozici uživatele mikrofonu. Bylo to bych řekl že i lepší. Ale nejsem znalec Grajdu. V tu chvíli jsem se zbytkem kámošů řešil důležitou věc. A sice jsem vypozoroval, že po Radegastu vůbec nesmrději naše prdy. A že jeden z mých kámošů se s prděním vůbec nesere. Prdel mu bublala každou chvíli, že jsme si všichni mysleli, že se zesral. Ale nezesral. Ale ani to taky nesmrdělo. Ani jsem z okolí nezaregistroval žádný smrad z prdů, jak tomu bylo zvykem. Ano bylo tam méně lidí, ale stejně, když si člověk usere, tak to prostě smrdí. Zvlášť když tři dny chlastá pivo a žere příšernosti. Letos ale ne. Řešení je jasné. Bylo to Radegastem. Jak tam většina lidí chlastala Ratara, tak prostě to pivo je tak dobrý, že lidem nesmrděly prdy. A proprděli jsme se k poslední kapele letošního ročníku, a sice opět skoroPUNGENT STENCH, kteří na svém druhém letošním vystoupení odehráli své druhé album. Sám za sebe mohu říci, že se mi vystoupení z předešlého dne líbilo více. Nejspíš proto, že první deska kterou přehrávali, obsahuje lepší materiál. Druhá deska je taková utahaná, sice hutná, ale prostě utahaná. Na scéně se opět objevují naháči, takže v nejeden okamžik na pódiu kromě kapely a securiťáků byli i čtyři úplně nazí kluci, kteří pařili svými bimbasy. Kapela dokonce i poděkovala za čtyři penisy na pódiu. Pak se tam objevila i holka s kozama venku, a pak zase kokoti a pak jsme si vyřvali přídavek a pak byl konec... Uteklo to jako voda, ale pokud se mě týká a měl bych si vybrat, dávám přednost letošnímu formátu festivalu. Tři dny bohatě stačí k domrdání mého zchátralého organismu. I letos byly k vidění netradiční masky, například již tradiční Marge Simpson, králíci, Mad Max, různí superhrdinové, kočičky, prase atakdáleatakdále. Ovšem dva převleky zde musím vyzdvihnout, protože byly sexy, úchylné a dokonalé. Jedná se samozořejmě o sadomaso dvojci a pak o Bohuša. Obojí vidíte na fotkách pod textem. Proč Bohuš? Však má jen červený trenky, bílý tílko a hučku s parukou. Jenže ten týpek, vysoký hubený, měl víc Bohušovské pohyby, než samotný Bolek Polívka ve známém filmu. A tím letošní slintání o festivalu Obscene Extreme končím, jen ještě připomenu, že Honsová je píča: Honsová je píča.
