Farář je mrtev, ať žije Farář!! Sláva Farářovi, nikoli Ukrajině, jak to vyvolávají slabomyslní politici, jimž jejich dny u moci naštěstí už brzy skončí.... S ukončením legendárního klubu Farářova Sluj v Mladé Boleslavi letos v únoru, bylo několika desítkám fanoušků blackmetalu prachmizerně. Například já to nesl jen velmi těžce, protože ať si kdo chce řiká co chce, blackmetal v mojí dojezdové vzdálenosti nemá na růžích ustláno a do Farářovy sluje jsem jezdil dá se říci, výhradně na blackmetal. Takže velkou radost jsem měl, když se objevil designově povědomý plakát na jednu akci v Mladé Boleslavi, kde sídlil i nuceně uzavřený klub Farářova Sluj. Sice jsem na tu akci nejel, protože byla deathmetalového charakteru a já byl stejně pracovně vytížen u mého kapitalistického chlebodárce, ale i tak jsem měl z toho radost. A Farář na sebe nenechal dlouho čekat a vyflusnul do éteru další leták, tentokrát na black/deathovou akci. Navíc v době, kdy jsem do práce nemusel, takže když jsem se rozhodoval, co budu dělat 28.12. s načatým večerem, volba byla jasná. Žádná pekařina ani zasraná Jihlavanka, jak hlásá reklama na kafe, ale Dům kultury Mladá Boleslav!! Nakazil jsem ještě i Amorfise a Medvěda. Amorfis se chopil řidičského umu, takže po všech stránkách všechno cajk!! Ehm, teda až do doby zaparkování a následného hledání místa konání koncertu. Jelikož mladoboleslavská sokolovna, nebo chcete-li Dům Kultury, je docela velký objekt, vešli jsme, ač se nám to moc nezdálo, po schodech do prosklených dveří velkého vchodu, za kterým si hrála dvě vietnamská děcka s tamagoči, po chodbě pobíhali nervozně Vietnamci a ve velkém sálu byly nazdobené stoly prohýbající se pod hromadami jídla kuchyně vietnamského typu. Naštěstí žádný z Asiatů nevytáhl katanu za účelem rozčtvrcení našich těl do polévky a vůbec neřešili, že na jejich svatbu přišli tři vagabundi v černém oblečení a dál ševelili po okolí a zařizovali si svoje věci. S úsměvem na tvářích opouštíme hlavní část budovy a hledáme dál. Po chvilce narazíme na další vchod po straně, kde už podobně pozičně postižení řeší, kde vlastně je ta sokolovna, chcete-li Dům kultury. Chlapík před námi byl odkázán na stejné místo, odkud jsme přišli. Povidám že Tam jsme teď byli a je tam nějaká vietnamská svatba. Všichni propukneme v huronský smích a pokračujeme dál. Až z druhé strany pod zaplivaným betonovým podloubím, které vlastně vůbec nemělo "louby" takže to asi byla spíš terasa v patře, se nacházelo několik černě oděných postav. Hurá! Našli jsme to! Cestou ke vchodu si málem namlátím tlamu, neboť tam bylo na zemi zmrzlé cosi, co bylo velmi kluzké.
Hned si jdu koupit tričko k distru Blood And Disaster, ale zjišťuju, že kolumbijská verze XL je mi těsná a XXL neměli, takže jsem si tričko nekoupil. Vystojíme si malou frontu na pivko. Na čepu byla Plzeň za 55 korun českých. Jak blízko Prahy (50 km) a zároveň tak daleko od Prahy (Plzeň na koncertě za 55 Kč po Praze si asi nedáš žejo. To máte proto, že jste volili Fialu vy kreténi!!). Nakouknem do sálu a napadne mě jen jedno prodloužené slovo: "Božííííííí..." Sál, ve kterém se konal (v době nakouknutí do sálu teprve bude konat) koncert, byla příjemná místnost svažující se směrem k vyvýšenému pódiu, a hlavně: Byly tam sedačky!! A to je věc nedocenitelná, hlavně pak pro nás s měkkými kostmi a znavenými těly. Ať ses posadil nebo postavil kam jsi chtěl, odevšad jsi perfektně viděl na vystupující umělce. Zdravím se s panem Farářem Pořádajícím a jeho paní, popíjíme Plzničku, která by snesla trochu víc vychladit. Kdo Plzeň nepije, měl smůlu. Bylo nám oznámeno, že k dispozici je pouze Plzeň. Tak jen tak z prdele, když si jdu pro druhý pivko, řeknu, že chci Staropramen. Paní Farářová se na mě podívá a spustí její mateřskou počeštěnou Slovenštinou Ty musíš furt něco ty veveryčak jeden! Vehnalo mi to úsměv do uší. Znělo to v jejím podání strašně roztomile. Když se ladila první kapela, vzal si slovo pan Farář. Předstoupil před nás se spojenými prsty svých dlaní u pasu, pozvedl pohled vzhůru k Nebi a s citem sobě vlastním prohlásil: "Přátele, upozorňuju, že tu máme nové židle." Z obecenstva se ozvalo "Neboj vole my na nich nebudeme stát." Pan Farář šibalsky doplnil "No aby nebyly vod krve a tak...". Naštěsti jsem si později nevšiml, že by někdo využil krásné nové židle k tomu, aby na nich prováděl obětní rituál, byť už aby se někde obětovala koza, ňadratá blondýna, nebo třeba jen slepice. Máme sice malý zpoždění, ale i tak Šéf celé akce - pro nechápavé, blbé, a voliče Petra Fialy, Šéfem celé akce je samozřejmě Farář - směrem ke kapele pronese "Kluci, tak za deset minut jo?" Pak se otočí k nám, do velmi pěkně zaplněného sálu "Nebo chcete hned? Aby vám neujel vlak..." Kapela ale trvá na svých deseti minutách přípravy. Po deseti minutách se opět objevuje velký šéf a Hujersky zvolává z davu "Pane profesore, už je čas!!" Na scéně se objevuje první kapela večera PSORA.
Po chvilce produkce za mnou přijde Šéf a ptá se mě, jestli je ta kytara dost slyšet. Řikám mu že Kytara je v pohodě, ale ta basa je nějaká na piču. Odpovědí mi je, že s tím nic dělat nemůže, že si to basák zvučí sám. Nicméně třeba zmíněná kytara se velmi líbila Medvědovi. Pro mě osobně celý ten jejich deathmetal nebyl nic moc. Není to prostě moje parketa. Kapela mi to promine. Není to její chyba. Pro mě to nebylo ničím zajímavé. Navíc to snad bylo i trochu mixnutý hardcorem nebo já nevim, možná se mi to zdálo. Komorní atmosféru malého kinotheátr-sálu umocňoval zvuk, který nebyl nahlas, ale ani potichu. Bylo to prostě tak akorát, že když jste odlepili prdel ze židle a šli k podiu, reprák vám neustřelil palici. V polovině Psořího vystoupení si jdu pro třetí Plzeň a zjišťju, že na akci přišlo opravdu docela dost lidí. U vstupu nedisponují informací kolik se prodalo lístků. Odhadem tak 60+? Opravdu nevim, ale rozhodně bych si předem tipnul, že přijde méně lidí. Také zjišťuji, že z dámských WC se do foayer line smrad a na pánských WC nebylo cítit vůbec nic. Ne nadarmo se říká, že ženský jsou větší prasata než chlapi a že jen dvě věci smrdí jako ryba a jedna z nich je ryba... Vracím se s pivkem na koncert, kde kapela stále drtí ten svůj kolovrátek, basák tam furt šoustá tu jednu strunu, prská mu to zvukově a prostě to dost ruší. Z davu mezi písněmi zaslechnu zvolání směrem ke kapele "Ještě kdybyste tak měli basáka!" Já sám můžu držet maximálně tak pysk, protože na jakoukoliv kytaru nezahraju ani hovno, takže nebudu pomlouvat basáka z fungující kapely, že hraje na piču, i když hraje na jednu strunu, což jen tak mimochodem v tomto hudebním stylu není nic neobvyklého. Medvěd například podotkl, že nejslabším článkem kapely je bicmen, ale to je řekl bych relevantní, i když nevim pořádně co to slovo znamená. Zkrátka třeba jen v hudbě Psory nedostává šanci prokázat svůj um na plný vejce. Zpěv se nesl od kvičícího mrouskání přes prasečí ryk až po trhání hlasivek řevem. Ono to vlastně nakonec vůbec nebylo marný, ale koupit si to nepoběžím. Můj plán byl koupit si tričko Blood And Disaster, bohužel jsem hnusný tlustý růžový veveryčak a kolumbijská verze XL mi byla takzvaně jitrnicovatá. Blížíme se do finále vystoupení první kapely a to bylo to, co mě bavilo nejvíc. Ne to, že bych si říkal No konečně pudou do piče, to to trvalo... To vůbec ne, ale proto, že mě jejich poslední píseň zaujala ze všech nejvíc, neboť mi svojí strukturou připomínala trochu zapomenuté bohy CBT. Kturopýrsky těžkotonážní song!! A kapelní výser na závěr bylo, když minutu před koncem se posrala kytaristovi kytara a on na tu poslední minutu ještě zapojil do hry náhradní, kterou měl za sebou připravenou ve stojanu.
Dáváme další Plzeň a čekáme na mé osobní headlinery BLOOD AND DISASTER. Na pódiu se pohybují tři Kolumbijci. Oproti loňskému roku, kdy se Blood And Disaster stali poslední kapelou, kterou jsem viděl (silvestrovská akce) přibyl do živého hraní basák. A můžu potvrdit, že s basou je to lepší, neboť je to právě basová kytara, která tvrdí muziku. Navíc Kolumbijec s basovým aparátem basově nekolumbijcuje jen na jednu strunu, ale basově kolumbijcuje pěkně na všech pět strun. Kolumbijština z chřtánu zpěvákova zní hodně sexy a kolumbijský bicmen do toho bije jako správný Kolumbijec. Fabian (zpěvákokytarista) během představení burcuje lidi v sále, aby neseděli, ale šli tancovat před kapelu. Velký Šéf z davu lidí mu odpovídá "Fabijáne musíš slušně (česky)" a Fabiján reaguje "Hehe Farar Satanu blueaaarrgh!" a opět spustí ten jejich kolumbijský black speed thrash. A já jim to prostě baštím se vším všudy. Poslední song, který byl přídavkem, jež dostal pracovní název pro ten den "Nemám čas" snad ani nebyl přídavkem, protože kapela vůbec nepočkala až si ho vyškemráme ale asi po minutové pauze nám ho prostě zahráli. A byla to píseň pár ekzalánc. Byla mi dost povědomá, a je možné, že šlo o nějaký cover, neboť to znělo až moc evropsky. Snad tu nepíšu moc předsudkově a rasisticky. To by mě mrzelo. Na tomto blogu nemá rasismus místo! Jako třeba v tom hnusným vtipu. Znáte ho ne?
V pondělí v deset hodin dopoledne se zřítí panelák, ve kterém bydlí 12 rodin cikánů a jedna rodina bílých. Všichni cikáni zahynou pod troskami, jenom bílí přežijí. Pozůstalí cikání z okolních paneláků jsou tímto jevem natolik rozrušeni, že uspořádají před budovou Městského úřadu demonstraci a požadují šéfa záchranného sboru:
"Jak je možné, že všichni cikáni v baráku zařvali a bílý kurvy přežily?"
Šéf záchranného sboru jim to vysvětlil:
"Kdybyste všichni chodili do práce jako ty bílý kurvy, tak se vám taky nic nestalo..."
Prostě odporně nechutný tohleto...
A nyní je čas na srovnání bývalého Farářového působiště (klub Farářova Sluj) a mladoboleslavského kulturního domu. Předně je třeba říci, že jsem rád, že se vůbec něco děje. Ale! V kulturáku není žádný genius loci. Do Sluje jste se protáhli škvírou mezi těžkými dřevěnými dveřmi a ošuntělou zdí a nebylo pochyb, kde jste. Do kulturáku jste prošli dvěma prosklenými dveřmi a není poznat, kde se to kurva nacházíte. V kině? Divadle? V roce 1983? Nikde žádný satanský obrazy a odkazy na metal a špína nebo cokoliv co by vás hodilo do smrduté tmavé sluje k páchnoucímu tříhlavému drakovi. Všude svítí lustry z doby, kdy Československu pevně vládla Komunistická strana Československa, imitace mramoru, židličky, šatna, světla na stěnách... Ve Sluji když jste se chtěli kouknout kolik je hodin, potřebovali jste baterku abyste viděli na ručičky na hodinkách (pokud teda neholdujete různým chytrým nesmyslům na zápěstích). V kulturáku je potřeba vzít si sluneční brýle, aby se vám do sítnice nevypálily ručičky z hodinek. Samozřejmě přeháním, jen jsem tím chtěl naznačit, že Farářova Sluj byla jedinečná a svojí podstatou naprosto přesně splňovala to, co člověk čeká od místa, kde by se měly konat metalové koncerty. No nic. Zamáčkneme slzu a těšíme se na poslední kapelu KARDROZ
.
Při přípravě bicích došlo k nějakým neshodám a nervozitě, nevim proč co se dělo, ale vše vyřešil Angelo, toho času KolumBijec předchozí kapely, který zapůjčil nějaký aparátek Kardrozu a vše dál pokračovalo s úsměvem na triku. Tedy ehm, na tílku. Image kapely byla tragická. Bílá tílka na nevzhledných hubených nebo sádelnatých mužských tělech vidět nechceš. A hnědou pruhovanou hipísáckou košili zpěvákovu už vůbec ne. Trochu divně to vypadalo, když spustili black/death s přesahem do všeho možnýho, dokonce i down death core jsem v tom zaslechl. Je toto možné? Hrajou bez basáka, vypadaji jak grungeová kapela z poloviny devadesátých let, ale naštěstí hráli velice příjemnou muziku. Bylo to velmi poslouchatelné a návykové. Děvčata se kroutila do rytmu a vůbec jejich muzika rozpohybovala největší počet fanoušků. Mezi třetí a čtvrtou písní jsem zaznamenal, že kytarista krátce zariffoval Píseň pro Satana od ROOT, ale celé písně jsme se nedočkali. Možná se mi to jen zdálo a prostě jen rukou zavadil o struny. Celé vystoupení Kardroz kazila jen jedna jediná věc, a sice, že nebyly slyšet kopáky. Jako kdyby upadl mikrofon a ven do lidí nic nešlo. Byly slyšet tak jakoby z povzdálí ale například mě to vůbec nevadilo. Bůhví jak by mě to s nazvučenýma kopákama sralo. A třeba to tak mělo být. Nevim... Když Kardroz dohrál, opět předstoupil velký Šéf Farář, poděkoval, že jsme přišli a pozval nás na akci, která se bude konat 31.1.2025. My přijedem Jirko!! Díky za povedenou akci!
Pro pár nekvalitních fotek klikni na "Další informace". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Kníkavé intro nás připravuje na střednětempý úvod projektu, který se prezentuje elektro cyber gore grind píčovinou. Dalo by se říct, že Libido Airbag je legenda. Samozřejmě ve svém ranku. Poslouchal jsem tuhle sračku už jako dítě střední školou povinné, dokonce i debutní CD jsem si za mrzký peníz koupil. A pak mě přestali bavit a znovu jsem je objevil až s geniálním kraťasem Bagman (video dole), kde je použita hudba z EP Miss Melanoma, které je předmětem tohoto blábolu. Samozřejmě jsem hned běžel koupit si CDčko. Tohle prostě musíš mít. No a později se naskytla příležitost za pár korun pořídit toto elektrozvěrstvo i na vinylu. Hudba samotná není pro každého. Ale to asi žádná z tady recenzovaných nahrávek. Ono ne každý chce poslouchat umělé dunění basů, automatické bicí, houpavé taneční vyhulené tempo, navazující na blastbeatový ryk, kytaru, která nezní jako kytara a zpěv, který je vytažený z prdele, tak jako u každého správného goru. Prasata ve chlévě nechrochtají tak procítěně, jako zpěvák na tomto minipočinu. Kurva tohle by byla kapela na Obscene Extreme festival!! A né pořád dokola Gutalax. Nic proti hovnům, ale kapel, které hrají jako Libido Airbag opravdu není mnoho a naživo to musí být švanda. Když k tomu připočítáte opravdu vymazlený zvuk, který je ideální do paneláku na nasírání sousedů, zjistíte, že se vám ta dunivá uštěkaná chrochtající sračka plná tanečních beatů kurevsky líbí. Na druhou stranu poslouchat tohle dýl než dvacet minut, tak mi praskne palice. Další nahrávky od téhle kapely už mi nepřišly tak sexy. Myslím, že tohle EP je nejlepším počinem kapely lomeno projektu a že už nikdy nebude překonané.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Práce, hospoda, šipky. Práce hospoda šipky. Prácehospodašipky... Pořád dokola. Už mě ten stereotyp začal srát, takže jsem se rozhodl zajet na jednu malou akci, kde vystoupily kapely, které bych vůbec nepotřeboval vidět a slyšet. Furt lepší, než vysát v přetopené hospodě deset dvanáctek a zúčastnit se šipkového turnaje, nebo sedět doma s lahváčem u televize. Ne že by mě šipky a chlast nebavily, to ne, ale jak se můžu prosadit proti borcům, kteří každý den trénují umění hodu šipkou, a já v podstatě jen házím při turnajích. To že jsem dvakrát skončil třetí a jednou druhý svědčí o tom, že štěstí lítá tak dlouho kolem, až sedne na vola. Takže jsem takhle v neděli v práci hledal, jestli se třeba v sobotu, kdy byly v plánu právě šipky a Radegast, něco neděje v pardubických a hradeckých klubech. Hradec zklamal, ale Pardubice na mě troubily letákem na akci nazvanou Bleak December a tím mě tak zachránily od dalšího práce, hospoda, šipky. Třikrát hurá! Ostatní z party nad tímhle koncertem ohrnuli čenichy, což se není co divit. Ono co se také dalo očekávat od večera, na kterém se představily tři kapely, z nichž jedna hrála naživo poprvé a nemá venku žádnou nahrávku a nedalo se v podstatě vůbec předem poslechnout co hrají, druhá se mi posledně moc nelíbila a třetí je mimo můj obvyklý hudební záběr. Jenže zvědavost na kapely a neochota jít si propláchnout játra pivem zapříčinila, že jsem v sobotu usedl za volant mého automobilu značky Ford Fusion a vydal se do města Perníku s hlenovou polevou. Po příchodu do objektu valím bulvy na narvanou hospodu. Jaký to rozdíl oproti minulé akci, kde se nás sešlo dvanáct. Zcela evidentně některá z kapel si tam přivezla značnou část fanouškovské základny. Jdu zaplatit vstupné, které činilo dvě sta korun českých a řikám výběrčímu: "Moc mi to neutahuj", načež on pásku na ruce dotáhne, zvedne hlavu a se psíma očima se mě ptá "Prosím?" Ach jo... Jdu si pro Birella, sedám si ke stolu v klubu v očekávání dalších chvil.
Na pódiu už se pohybují mladíci z kapely ABSENT GOD, kteří se nalíčili ve stylu strýčka Festera. Ne všichni tedy. Bubeník byl bez šminků a nápadně mi připomínal Mlčenlivého Boba z filmů s Jayem a Mlčenlivým Bobem. Po klubu se porůznu potulují individua a vagabundi různých velikostí a pohlaví, oblečených do všemožných outfitů od vycházkových tenisek a širokých kalhot, přes blackmetalová trička, tvídové sako, a bundy s kožíškem, až po punk a gothic oblečky. Asi nějaká inkluze bo co... Pořádající kapela se pilně připravuje na svoje první vystoupení a je vidět, že nemají ještě zkušenosti, protože zvukař v jedné chvíli použil větu No tohle neříkám často... to když kytarista jaksi pozapomněl nebo nevěděl něco zapnout. A ten druhej to měl zase na plný pecky, že když se dotknul struny, všichni kolem obranně zabořili hlavu před hlukem mezi ramena. Dali to ale dohromady velmi dobře, protože když začali hrát, nebylo pochyb o dobrém zvuku. Jak je mým zvykem, aby tady v těch reportech bylo něco, co by přiblížilo koncert, a né jen snůška slovního průjmu, natáčím si pár minut videa, které ale stejně nikdy nedokáže díky své nekvalitě věrně demonstrovat, jaké to tam bylo. Jedna ze zmíněných inkluzí, obrýlený blonďatý mladíček s půllitrem v ruce, se klátil z nohy na nohu a nebezpečně se ke mě přibližoval. Než se ale stačil přiblížit, jiná inkluze s profi foťákem se postaví přede mě a začne si pořizovat snímky kvalitativně na mnohonásobně vyšší úrovni, než jsem schopen pořídit já, na úkor mého videa. Připadal si hrozně důležitě, že fotí kapelu na jejich prvním koncertě a mě neskutečně sral. A když jsem se přesunul na druhou stranu, našel si cestu i tam. Ty vole zlatejch dvanáct lidí minule!! Ne, hele dobrý. Kluci hráli něco na pomezí blackmetalu, HC, sludge, doommetalu a fakt jim to šlo. Na první jejich vystoupení, kde zpočátku byla trochu cítit tréma, zahráli výborně. Jen škoda, že zpěvák, který příležitostně hrál i na kytaru, svůj nástroj na některé písně odkládal, protože hned to šlo se zvukem o level níže. Do budoucna bych na jejich místě druhou kytaru používal po celou dobu. Jak jsem zmínil, image kapely byla všeljaká, a když stáli na pódiu, už nevypadali moc jako strýček Fester, ale spíš jako nějací gotici, odění do koženého kabátku, volného trika nebo já fakt nevim co to měli na sobě. Mlčenlivý Bob vzadu u bicích vypadal stále jako Mlčenlivý Bob. Dalším takovým nešvarem po nepoužívání druhé kytary na sto procent, mi přišlo, že zpěvák se chvílemi hubou netrefoval před mikrofon, protože měl potřebu dívat se na kytaru, jestli hraje správně, a tím pádem pak nebyl slyšet. To by chtělo dopilovat. Jinak ale kluci zvedám palec. Ani na chvíli mě vaše songy nenudily. Jsem zvědav, jak budete znít skrze digitální vlny.
Když si jdu pro druhého Birella, ptám se chlapce u vstupu, který mi způsobil odumření pravého zápěstí koncertní vstupenkovou páskou, kolik se prodalo vstupenek. Odpovědí mi bylo, že to nemá spočítané. Ale odhadem bych odhadoval čirý odhad nějakých 50 lidí? Očekával jsem zkoušecí martýrium, jak jsme na to dříve z Ponorky byli zvyklí, ale nebylo to zas tak strašný. Vysokomýtští TRIGONUM MORTIS po nějaké půlhodince naběhli v tričkách Unleashed, Carpathian Forest a Dakrthrone, aby do nás nahustili jejich verzi death/blacku. A musím říct, že mě velmi mile překvapili. Minule, také v tomto klubu, se mi nijak zvlášť nelíbili, ale na této akci, nevím proč, byli prostě dobrý. Zahráli bez basáka, který je zdravotně indisponován a vůbec to na zvuku nebylo znát. Kytaristka, drobounká dívčina, ne o moc větší než kytara, nešetřila úsměvy na všech stranách, aby je hned vystřídala nasranou grimasou, hmatala po svém hudebním nástroji, pařila, hopkala, jebala struny. Pecka! Druhou kytaru obsluhoval zkušeně a v poklidu sympaťák s Unleashedem na hrudi. Vzadu bicí rachot (chtělo to malinko ubrat na rytmičáku pane zvukař) a ve předu vévodil svojí obří postavou a drtícím hlasem zpěvák, který mistrně střídal blackmetalový ryk s deathmetalovým murmurem (chtělo to malinko ubrat i zde pane zvukař). Jejich muzika dokázala rozpohybovat slušnou dávku chlapců a děvčat na parketu. Apropos, děvčata... Bylo jich tam ten večer množství požehnané v kráse neutuchající! V jednu chvíli těsně přede mnou tančily 3 krásky a další 4 se kroutily kousek vedle. Další v poklidu stály vzadu, jedna s kytarou na pódiu, další dvě v příští kapele... Co se děvčat týká, byl večírek nazvaný Bleak December, zastoupen v množství dostatečném. Kapela nám naservírovala staré písně, i ty nové, které vyšly jako singly letos, a musím uznat, že některé pasáže byly vskutku skvostné (ty ultrarychlé, kdy se obě kytary doplňovaly). Takže za mě opět palec nahoru!
Po skončení Trigonum Mortis se to tam úplně vylidnilo. Patrně si všichni, stejně jako já, mysleli, že poslední kapela bude nějaká ucajdaná popová sračka, která nemá místo v metalových duších. No jejich blbost. Já si počkal a sledoval, jak se na pódiu pohybují tři osoby kapely WOLFGRIEF, kteří si připravují svoje serepetičky, odlišné od těch, které si připravují normální, rozuměj metalové bandy. Blonďatý chlapík, vypadající jako panáček Ken, co vozí panenku Barbie v růžovém kabrioletu, se motá kolem pultu s monitorem a takovým jakoby klávesovým aparátem, s kytarou pověšenou na rameni. Slečna zpěvačka má na stojanu mikrofonu krabičku, která jí umožňovala minimálně dva efekty, jestli jsem to dobře pochopil. První efekt byl na zdrsnění jejího hlasu a druhý efekt na "hall". Třetím členem do party byla opět slečna, v tomto případě slečna DJka, která se starala o svůj pultík. "Hm, zajímavý. Tady to bude buď průser, nebo pecka. Nic mezi tím..." honilo se mi v mém lobotomií poznamenaném mozku. Když vyzval pan zvukař, ať Ken vyzkouší tu svou mašinku, moje uši se zachvěly radostí. Když vyzval slečnu zpěvačku, mimochodem velmi krásnou dívku, aby vyzkoušela svůj zpěv, moje celé já bylo totálně v prdeli. Seskočil jsem z barové židličky a všiml si, že se v klubu nacházím jako návštěvník téměř sám. Koukám na tu éterickou bytost za mikrofonem a bylo jasné, kdo bude ten večer nejlepší. Když pak zkusili kousek písně všichni dohromady, v duchu jsem se nezmohl na nic jiného než na nadšené No do píči ty vole...
Nikdy jsem naživo nic takového neviděl. Zvukově mi to připomínalo dnes již zaniklé industrial metalisty Gorgonea Prima (díky samplům) a trochu i jako stále více industriální metalisty Anaal Nathrakh (díky podladěné deathcoreové kytaře) a trochu The Gathering (díky zpěvačce, která měla hlásek jak peříčko), ale všechno to bylo zabalené do moderního popu a hiphopu a jánevimčehovšehoještě. Všemu vévodily husté elektrobeaty, na které většina metalistů není zvědavá. Ne tak já. První dvě písně jsem strávil vepředu abych věrohodně (ne)zachytil atmosféru koncertu na filmový pás a zbytek jsem si šel do středu prořídlého sálu vychutnávat. Celou tu hudební nálož umocňovala pěkná světelná show, pokud to tak můžu nazvat, která dodávala vystoupení parádní šťávu. Hýkám nadšením. Jeden oplodňovák střídá druhý, hutná kytara rifuje, DJka kroutí temné beaty, zpěvačka pěje, kňourá, rapuje, a pak je najednou ze všeho na chviličku regulerní hiphop, nebo aspoň to, co si pod pojmem hiphop představuju já, a já byl uplně v prdeli. Přesně tohle jsem potřeboval slyšet. Jen převeliká škoda, že po necelé půlhodině skončili. Asi toho víc nemaji, protože kdyby jo, tak by určitě přidali ještě aspoň jednu skladbu. Ještě chvíli čekám, jestli třeba nezahrají nějakou písničku znovu, ale nic se už nestalo. Vedle mě stojící mladík to shrnul takto: "Tohle by se hodilo na nějakou gotik párty, kde maji všichni rypáky vod koksu, sou vožralý a lezou po sobě..." Pro mě osobně to byl ke konci roku jedinečný zážitek, kapelu tímto začínám sledovat a budu doufat, že někdy něco vydají na fyzickém nosiči. Určitě si to koupím...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...