Práce, hospoda, šipky. Práce hospoda šipky. Prácehospodašipky... Pořád dokola. Už mě ten stereotyp začal srát, takže jsem se rozhodl zajet na jednu malou akci, kde vystoupily kapely, které bych vůbec nepotřeboval vidět a slyšet. Furt lepší, než vysát v přetopené hospodě deset dvanáctek a zúčastnit se šipkového turnaje, nebo sedět doma s lahváčem u televize. Ne že by mě šipky a chlast nebavily, to ne, ale jak se můžu prosadit proti borcům, kteří každý den trénují umění hodu šipkou, a já v podstatě jen házím při turnajích. To že jsem dvakrát skončil třetí a jednou druhý svědčí o tom, že štěstí lítá tak dlouho kolem, až sedne na vola. Takže jsem takhle v neděli v práci hledal, jestli se třeba v sobotu, kdy byly v plánu právě šipky a Radegast, něco neděje v pardubických a hradeckých klubech. Hradec zklamal, ale Pardubice na mě troubily letákem na akci nazvanou Bleak December a tím mě tak zachránily od dalšího práce, hospoda, šipky. Třikrát hurá! Ostatní z party nad tímhle koncertem ohrnuli čenichy, což se není co divit. Ono co se také dalo očekávat od večera, na kterém se představily tři kapely, z nichž jedna hrála naživo poprvé a nemá venku žádnou nahrávku a nedalo se v podstatě vůbec předem poslechnout co hrají, druhá se mi posledně moc nelíbila a třetí je mimo můj obvyklý hudební záběr. Jenže zvědavost na kapely a neochota jít si propláchnout játra pivem zapříčinila, že jsem v sobotu usedl za volant mého automobilu značky Ford Fusion a vydal se do města Perníku s hlenovou polevou. Po příchodu do objektu valím bulvy na narvanou hospodu. Jaký to rozdíl oproti minulé akci, kde se nás sešlo dvanáct. Zcela evidentně některá z kapel si tam přivezla značnou část fanouškovské základny. Jdu zaplatit vstupné, které činilo dvě sta korun českých a řikám výběrčímu: "Moc mi to neutahuj", načež on pásku na ruce dotáhne, zvedne hlavu a se psíma očima se mě ptá "Prosím?" Ach jo... Jdu si pro Birella, sedám si ke stolu v klubu v očekávání dalších chvil.
Na pódiu už se pohybují mladíci z kapely ABSENT GOD, kteří se nalíčili ve stylu strýčka Festera. Ne všichni tedy. Bubeník byl bez šminků a nápadně mi připomínal Mlčenlivého Boba z filmů s Jayem a Mlčenlivým Bobem. Po klubu se porůznu potulují individua a vagabundi různých velikostí a pohlaví, oblečených do všemožných outfitů od vycházkových tenisek a širokých kalhot, přes blackmetalová trička, tvídové sako, a bundy s kožíškem, až po punk a gothic oblečky. Asi nějaká inkluze bo co... Pořádající kapela se pilně připravuje na svoje první vystoupení a je vidět, že nemají ještě zkušenosti, protože zvukař v jedné chvíli použil větu No tohle neříkám často... to když kytarista jaksi pozapomněl nebo nevěděl něco zapnout. A ten druhej to měl zase na plný pecky, že když se dotknul struny, všichni kolem obranně zabořili hlavu před hlukem mezi ramena. Dali to ale dohromady velmi dobře, protože když začali hrát, nebylo pochyb o dobrém zvuku. Jak je mým zvykem, aby tady v těch reportech bylo něco, co by přiblížilo koncert, a né jen snůška slovního průjmu, natáčím si pár minut videa, které ale stejně nikdy nedokáže díky své nekvalitě věrně demonstrovat, jaké to tam bylo. Jedna ze zmíněných inkluzí, obrýlený blonďatý mladíček s půllitrem v ruce, se klátil z nohy na nohu a nebezpečně se ke mě přibližoval. Než se ale stačil přiblížit, jiná inkluze s profi foťákem se postaví přede mě a začne si pořizovat snímky kvalitativně na mnohonásobně vyšší úrovni, než jsem schopen pořídit já, na úkor mého videa. Připadal si hrozně důležitě, že fotí kapelu na jejich prvním koncertě a mě neskutečně sral. A když jsem se přesunul na druhou stranu, našel si cestu i tam. Ty vole zlatejch dvanáct lidí minule!! Ne, hele dobrý. Kluci hráli něco na pomezí blackmetalu, HC, sludge, doommetalu a fakt jim to šlo. Na první jejich vystoupení, kde zpočátku byla trochu cítit tréma, zahráli výborně. Jen škoda, že zpěvák, který příležitostně hrál i na kytaru, svůj nástroj na některé písně odkládal, protože hned to šlo se zvukem o level níže. Do budoucna bych na jejich místě druhou kytaru používal po celou dobu. Jak jsem zmínil, image kapely byla všeljaká, a když stáli na pódiu, už nevypadali moc jako strýček Fester, ale spíš jako nějací gotici, odění do koženého kabátku, volného trika nebo já fakt nevim co to měli na sobě. Mlčenlivý Bob vzadu u bicích vypadal stále jako Mlčenlivý Bob. Dalším takovým nešvarem po nepoužívání druhé kytary na sto procent, mi přišlo, že zpěvák se chvílemi hubou netrefoval před mikrofon, protože měl potřebu dívat se na kytaru, jestli hraje správně, a tím pádem pak nebyl slyšet. To by chtělo dopilovat. Jinak ale kluci zvedám palec. Ani na chvíli mě vaše songy nenudily. Jsem zvědav, jak budete znít skrze digitální vlny.
Když si jdu pro druhého Birella, ptám se chlapce u vstupu, který mi způsobil odumření pravého zápěstí koncertní vstupenkovou páskou, kolik se prodalo vstupenek. Odpovědí mi bylo, že to nemá spočítané. Ale odhadem bych odhadoval čirý odhad nějakých 50 lidí? Očekával jsem zkoušecí martýrium, jak jsme na to dříve z Ponorky byli zvyklí, ale nebylo to zas tak strašný. Vysokomýtští TRIGONUM MORTIS po nějaké půlhodince naběhli v tričkách Unleashed, Carpathian Forest a Dakrthrone, aby do nás nahustili jejich verzi death/blacku. A musím říct, že mě velmi mile překvapili. Minule, také v tomto klubu, se mi nijak zvlášť nelíbili, ale na této akci, nevím proč, byli prostě dobrý. Zahráli bez basáka, který je zdravotně indisponován a vůbec to na zvuku nebylo znát. Kytaristka, drobounká dívčina, ne o moc větší než kytara, nešetřila úsměvy na všech stranách, aby je hned vystřídala nasranou grimasou, hmatala po svém hudebním nástroji, pařila, hopkala, jebala struny. Pecka! Druhou kytaru obsluhoval zkušeně a v poklidu sympaťák s Unleashedem na hrudi. Vzadu bicí rachot (chtělo to malinko ubrat na rytmičáku pane zvukař) a ve předu vévodil svojí obří postavou a drtícím hlasem zpěvák, který mistrně střídal blackmetalový ryk s deathmetalovým murmurem (chtělo to malinko ubrat i zde pane zvukař). Jejich muzika dokázala rozpohybovat slušnou dávku chlapců a děvčat na parketu. Apropos, děvčata... Bylo jich tam ten večer množství požehnané v kráse neutuchající! V jednu chvíli těsně přede mnou tančily 3 krásky a další 4 se kroutily kousek vedle. Další v poklidu stály vzadu, jedna s kytarou na pódiu, další dvě v příští kapele... Co se děvčat týká, byl večírek nazvaný Bleak December, zastoupen v množství dostatečném. Kapela nám naservírovala staré písně, i ty nové, které vyšly jako singly letos, a musím uznat, že některé pasáže byly vskutku skvostné (ty ultrarychlé, kdy se obě kytary doplňovaly). Takže za mě opět palec nahoru!
Po skončení Trigonum Mortis se to tam úplně vylidnilo. Patrně si všichni, stejně jako já, mysleli, že poslední kapela bude nějaká ucajdaná popová sračka, která nemá místo v metalových duších. No jejich blbost. Já si počkal a sledoval, jak se na pódiu pohybují tři osoby kapely WOLFGRIEF, kteří si připravují svoje serepetičky, odlišné od těch, které si připravují normální, rozuměj metalové bandy. Blonďatý chlapík, vypadající jako panáček Ken, co vozí panenku Barbie v růžovém kabrioletu, se motá kolem pultu s monitorem a takovým jakoby klávesovým aparátem, s kytarou pověšenou na rameni. Slečna zpěvačka má na stojanu mikrofonu krabičku, která jí umožňovala minimálně dva efekty, jestli jsem to dobře pochopil. První efekt byl na zdrsnění jejího hlasu a druhý efekt na "hall". Třetím členem do party byla opět slečna, v tomto případě slečna DJka, která se starala o svůj pultík. "Hm, zajímavý. Tady to bude buď průser, nebo pecka. Nic mezi tím..." honilo se mi v mém lobotomií poznamenaném mozku. Když vyzval pan zvukař, ať Ken vyzkouší tu svou mašinku, moje uši se zachvěly radostí. Když vyzval slečnu zpěvačku, mimochodem velmi krásnou dívku, aby vyzkoušela svůj zpěv, moje celé já bylo totálně v prdeli. Seskočil jsem z barové židličky a všiml si, že se v klubu nacházím jako návštěvník téměř sám. Koukám na tu éterickou bytost za mikrofonem a bylo jasné, kdo bude ten večer nejlepší. Když pak zkusili kousek písně všichni dohromady, v duchu jsem se nezmohl na nic jiného než na nadšené No do píči ty vole...
Nikdy jsem naživo nic takového neviděl. Zvukově mi to připomínalo dnes již zaniklé industrial metalisty Gorgonea Prima (díky samplům) a trochu i jako stále více industriální metalisty Anaal Nathrakh (díky podladěné deathcoreové kytaře) a trochu The Gathering (díky zpěvačce, která měla hlásek jak peříčko), ale všechno to bylo zabalené do moderního popu a hiphopu a jánevimčehovšehoještě. Všemu vévodily husté elektrobeaty, na které většina metalistů není zvědavá. Ne tak já. První dvě písně jsem strávil vepředu abych věrohodně (ne)zachytil atmosféru koncertu na filmový pás a zbytek jsem si šel do středu prořídlého sálu vychutnávat. Celou tu hudební nálož umocňovala pěkná světelná show, pokud to tak můžu nazvat, která dodávala vystoupení parádní šťávu. Hýkám nadšením. Jeden oplodňovák střídá druhý, hutná kytara rifuje, DJka kroutí temné beaty, zpěvačka pěje, kňourá, rapuje, a pak je najednou ze všeho na chviličku regulerní hiphop, nebo aspoň to, co si pod pojmem hiphop představuju já, a já byl uplně v prdeli. Přesně tohle jsem potřeboval slyšet. Jen převeliká škoda, že po necelé půlhodině skončili. Asi toho víc nemaji, protože kdyby jo, tak by určitě přidali ještě aspoň jednu skladbu. Ještě chvíli čekám, jestli třeba nezahrají nějakou písničku znovu, ale nic se už nestalo. Vedle mě stojící mladík to shrnul takto: "Tohle by se hodilo na nějakou gotik párty, kde maji všichni rypáky vod koksu, sou vožralý a lezou po sobě..." Pro mě osobně to byl ke konci roku jedinečný zážitek, kapelu tímto začínám sledovat a budu doufat, že někdy něco vydají na fyzickém nosiči. Určitě si to koupím...
Žádné komentáře:
Okomentovat