14. 11. 2025 BJES / ETERNAL DAMNATION / NAURRAKAR
Původně jsem řešil dilema, neboť jsem byl pevně rozhodnut zajet se podívat do města perníku na sličnou zpěvačku a zaposlouchat se do jejího školeného hlasu v kapele Emrei´s. Jenže pak jsem si poslechl Eternal Damnation a najednou jsem vůbec rozhodnutý nebyl. Naopak, byl jsem velmi nerozhodnutý. Svěřil jsem se s mým problémem v práci Amorfisovi a ten kluk vousatá povídá: "Nebuď buzík a jeď do Kolína." No a já se rozhodl, že nebudu buzík a do toho Kolína jsem jel.
Kolín je město, kam zas tak často nejezdím, vlastně autem jsem tam byl dvakrát, z toho jednou na nádraží a jednou někde v okrajový části. No a teď mám jet (sám) rovnou do centra, kde to vůbec neznám. A taky to tak dopadlo. I když jsem si doma prohlížel mapu kudy pojedu a ještě jsem měl navigaci, stejně jsem pobloudil. Ale ne mojí vinou. Navigace v tom nejlepším prostě začala stávkovat a naváděla mě furt dokola bez cíle. To jsem zjistil až když jsem podruhé projel po jednom okruhu, shodou okolností asi patnáct metrů od místa konání akce, což jsem ovšem zjistil až později. Takže když jsem už potřetí objížděl celý Kolín, zastavil jsem u nějakýho supermarketu, navigaci vyresetoval a bylo všechno v pořádku. Ale to jsem už ztratil dobrých dvacet minut, takže do Baru pod hodinama přicházím deset minut po začátku. Kdyby navigace fungovala tak, že na druhý straně přenosu dat sedí nějakej zhulenej týpek a radí kudy mám jet, ještě teď se musí smíchy popadat za břicho jak se mnou vyjebal. Když jsem zaparkoval a vylezl z auta, šel jsem směrem ke klubu, šli přede mnou nějací místní domorodci, říkal jsem si Do piče kam jsem se to dostal? Domorodci totiž strašně smrděli čerstvým kravím průjmem. Naštěstí se mé podezření ukázalo jako liché, neboť když odbočili jiným směrem, čerstvý kraví průjem na rozdíl od nich nezmizel. Do Baru pod hodinama tedy přicházím deset minut po začátku, kde už drtí BJES svoje bjesy do postblackového pohřebního rituálu.
Po zaplacení dvousetkorunového vstupného a zběžného okouknutí hospůdky s malým prostorem pro koncerty se nechávám vcucnout do víru bjesů. Na první pohled bylo zaplněno tak napůl. Jako vždy, jsem se ve vydýchaném vzduchu začal nesmyslně potit, takže mikina jde dolů a věnuju se kapele, která byla vynikající. Oni mají svůj design našlapanej a funguje to. Černé kápě, spousta kouře, světla, stroboskopy...perfektní zvuk!! a skvělé písně. Rozhodně nejlepší Bjes co jsem měl možnost shlédnout. Na parketu to rozjela skupinka mladíků, kteří bych řekl nepatřili mezi "naše". Hopkali jak koloušci, drže se za ramena a skandovali "Davide my tě milujeme" a vůbec si z toho dělali prdel. Ale asi se jim to líbilo, protože celkem hlasitě si vyřvali přídavek, kterým se stala písnička Morana. Bjes po každé skladbě sklidili v rámci možností ohlušující aplaus a zaslouženě. Byl to opravdu skvělý koncert.
Hned jak dohrají, začínám jednat. Jednak si jdu pro něco k pití (Birella v lahvi za čtyřicetdevět rovnáse padesát, který se třeba tady dá pořídit za sedumnáct) protože mi při tom bloudění řádně vyschlo v hrdle a jednak si jdu koupit svoje předposlední tričko letos, tričko následující kapely NAURRAKAR. Na chvíli si sednu a fakt to netrvalo dlouho, ozve se ohlušující zkouška Naurrakarů. Jdu se podívat, a zvuk který se linul byl uplně šílený. Strašně nahlas to bylo. Napadlo mě jen Ty vole snad to pak trochu stáhnou, ale nestalo se tak. Naurrakar se do nás pustili s takovou brutalitou a brutálním zpěvem, až to zdravý nebylo jak to bylo nahlas. A do toho se ještě něco posralo kytaristovi, nějaká zeleně svítící píčovina, co měl přidělanou na kytaře, takže mu to vynechávalo a pískalo. Na videu to moc poznat není, protože na mých videích není poznat nikdy nic, ale bylo to opravdu nahlas.
Když jsem se po dvou písničkách přesunul dozadu, tedy o dva metry dál, bylo to o trochu lepší. Ale rozdíl nebyl moc velkej. Koloušci co bjesnili na Bjes, po Bjesu odhopkali někam do piče, takže nás Naurrakar sledovalo asi patnáct hlav. Škoda. Dokonce ani přídavek se nijakým zvlášť mocným způsobem nevyvolával, neboť nás tam bylo málo. Jenže kapela škodolibě chtěla, abychom nasralali kytaristu, který bojoval s tou zeleně svítící píčovinou na kytaře a už nechtěl hrát, tak jsme teda jako ten přídavek vyvolali. No když jsem viděl jak kytarista zápasí s nefunkčním zařízením, už jsem myslel, že po vzoru slavnějších kolegů jako jsou Motley Crue, Manowar nebo AC/DC tu kytaru sundá a rozmlátí ji o pódium. Nakonec se tak nestalo a Naurrakar slézají z pódia řekl bych celkem rozpačitě, se všemi kytarami nerozmlácenými. Asi si představovali, že to bude lepší, nebo já si to tak představoval, i když vlastně za přepálený zvuk nevím jestli mohli oni, technické problémy také nebyly asi moc jejich vina a návštěvnost už vůbec ne. A aby toho nebylo málo, zahlédl jsem později bubeníka, jak něco se svítícím mobilem hledá. A nemůže najít... když se daří, tak se daří žejo...
Možná by bylo dobré objasnit, jak jsem se vlastně ocitl na tomto koncertě. Věc se má tak. Podruhý v životě jsem byl "za školou". Poprvé to bylo v roce 1998 v mém maturitním ročníku, kdy jsem místo školy šel do hospody sledovat semifinále Nagana. Kdo neví, co znamená pojem Nagano, který se vysloví v Česku, nechť si doplní znalosti. No a podruhý jsem byl "za školou", tedy "za prací", včera na koncertě. Měl jsem jít totiž na noční. Jenže firma s námi tak trochu vyjebala. V létě nám dovolenou nechtěli pořádně dávat, protože nedostatek pracovní síly a takový kecy. V říjnu přišli s tím, že si do konce roku musíme vybrat všechnu dovolenou s tím, že to musí být nahlášené do čtrnácti dnů. No a když už si to teda člověk naplánuje, stráví nad tím třičtvrtě hodiny tak, aby své dny volna co nejlépe rozvrhl, tak přijde befel zvrchu, že je přísný zákaz vybírání dovolených, protože se očekává, že od polovičky prosince nebude práce a budeme doma za 80% procent platu. Samozřejmě ti, kteří už nemají žádnou dovolenou. Já mám ještě 5 dnů a byl jsem tak nasranej, že ti, co dovolenou už nemají, se budou válet doma za pěkný peníze a mě to sežere dovolenou, že jsem vymyslel toto malé zadostiučinění, anžto jsem zavolal administrátorovi, že od rána seru a bliju a že teda nepřijdu na noční směnu a beru si den dovolený. A v klidu jsem jel na koncert. Tak takovejhle lump já jsem... Ještě než začne hrát poslední kapela, jdu si koupit poslední tričko letošního roku, tričko BJES se starým logem, které je jedním slovem GENIÁLNÍ. Kdyby to někoho zajímalo, letos jsem si koupil víc triček než za posledních několik let. Byly to motivy Aggressive Tyratns, Bjes, Tsatthoggua, Polymetal, Sól, Necromanth, Bloodline, Samael, 2x Grausamkeit, Kraake a včera Naurrakar a zase Bjes. Když si odnáším trička do auta, opět cítím čerstvý kraví průjem. Vracím se na sál pln očekávání kapely ETERNAL DAMNATION.
Obvykle to nedělám, ale tyto rarachy jsem si naposlouchal předem. Zjistil jsem totiž, že hrají výbornou muziku. Online jsou k dispozici čtyři písně (jedno demo a jeden singl) a ty jsem za posledních 14 dnů slyšel celkem hodněkrát. Velká škoda, že zatím není k dispozici žádný fyzický nosič, který bych mohl zakoupit a použít k poslechu. Zvuková zkouška dává tušit kvalitní kulturní zážitek. A opravdu mě to mile překvapilo. Jejich hudba mi přišla jako takovej melodickej starej Gorgoroth. Koloušci prohloupili, že po Bjesu odhopkali někam do piče. Bohužel nás tam bylo ještě méně než na Naurrakar. Takže chvílemi před kapelou stálo 8 lidí, chvílemi dokonce i 12. Záleželo na tom, jak zrovna kdo procházel kolem na záchod, nebo jak šel někdo kolem baru a chtěl nakouknout co se tam děje když už se neplatí vstupné. Anebo si občas nějaký opilec vzpomněl, že je vlastně na koncertě, tak by mohl jít na chvíli otravovat před kapelu, aby se po půl písničce zase odsral odkud přišel. Z materiálu, který kapela zahrála bude jednou výborná deska. Blackové smrště střídaly střední a pomalá tempa a vše protkané melodiemi. Opravdu výborné a hned jak to vyjde, jdu do toho. Všechno hezký jednou končí a i Eternal Damnation se nachýlili ke konci. Obšťastnili nás coverem od kapely Mayhem. Nejsem mayhemomaniak ale řekl bych že to byla písnička Freezing Moon, která sklidila největší úspěch. Dokonce se na ni přišlo podívat i víc lidí. Když se skončí, zaslechnu cestou ven z hospody "Ty vole to byla jízda" a "Tak tohle se povedlo" a jo. Byla to jízda a povedlo se to. Fakt. Venku lačně nasávám čerstvý kraví průjmový vzduch a pousměju se nad myšlenkou, že Kolín už budu mít asi nadosmrti spojený právě se zmíněným zápachem čerstvě nasranýho kravskýho hovna.
8. 11. 2025 SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ VI.
Tenhle den jako kdyby se pořadatelé akcí zbláznili. Však posuďte sami. V mém kraji, tedy královehradeckém, který je na metalové akce všeho druhu často dost skoupý, se na sobotu v mé dojezdové vzdálenosti sešlo několik akcí na kterých bych chtěl být. Že bylo tolik akcí dokazuje i to, že ve dvou řádkách mám tvar slova "akce" pětkrát. Tak například v Kutné hoře se konalo pozdvižení U KOŘENŮ HORY kde mimo jiné zahráli moji oblíbení Mallephyr.
V legendárním pardubickém Žluťáku slavila legendární česká kapela Needful Things své třicáté narozeniny po boku legendárních Rotten Sound. Tahle akce určitě byla legendární.
Jak už název dnešního reportu a minulý čas zmíněných Kutných Hor a Žluťáků napovídá, vybral jsem si to nejčernější co jsem mohl, můj milovaný blackmetal. A nezměnilo na tom nic ani to, že ve stejný den se moje bývalé spolužačky rozhodly pořádat první třídní sraz po třicetidvouch letech od ukončení základní školy. Možná kdyby spolužačkám voněly jejich kundy sírou, plivaly oheň, jezdily na bradatých kozlech s ňadry odhalenými a uctívaly Satana, že bych se k nim přidal. Ale popíjet Sračkopramen v místní hospodě a navzájem předstírat zájem o fotky dětí těch druhých, to fakt ne. A aby byl výčet úplný, nesmím zapomenout na šipkový turnaj, který potěším svojí návštěvou vždy, když se nikde nic neděje. Pomyslný jazýček vah se přehoupl ve prospěch SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ.
Jediná pravidelná čistě blackmetalová sešlost v mém kraji. Na piču, že moji kámoši do metalové zbraně se blackmetalu bojí a jezdí jen na uhlazené deathové koncerty a thrashové pidlikání, takže jsem opět musel vyrazit sám. Budiž jim to ale odpuštěné, neboť se vydali do zmíněného Žluťáku na zmíněnou akci, kde bych taky skončil, kdybych si nevybral černou muziku. Ještě než jsem vyrazil do Hradce, stavil jsem se na turnaji v šipkách kde jsem skončil někde uprostřed. A ještě že tak, protože kdybych ještě jednou vyhrál, už bych musel odstoupit z turnaje, abych stihl šestý Švarcesový Kénigrac. No i když... Do Pavijána přijižídím asi deset minut před plánovaným začátkem blackmetalového večírku. Platím vstupné 300Kč (podle mě to bylo málo a myslím, že pan pořadatel na tom zase prodělal bačkory). Pak podporuju kapelu Sukkhu a kupuju si jejich LP. Chtěl jsem i tričko, ale to se mi nelíbilo. A to že se mi nelíbilo, se zase nelíbilo jejich basačce. Upřímně, bylo jí to uplně jedno, jestli se zrovna mě líbí nebo nelíbí jejich tričko, ale i tak promiň že se mi nelíbí. Cestou s deskou do auta podporuju kapelu Kraake a kupuju si jejich tričko. Protože se mi líbí. Pak se konečně porozhlídnu po klubu, jestli tam není někdo známej. Kromě několika členů kapel a pana pořadatele nikdo. Ale jinak bylo zaplněno pěkně na první pohled. Téměř všechna místa k sezení byla obsazena povětšinou černě oděnými xichty, jak doporučuje etika na slušný blackmetalový koncert. Zajdu si pro pomelovýho Birella a víš co? Nebejt toho hnusnýho vedra, který tak nenávidím, tak by mi nechybělo vůbec nic.
Vlastně jedna věc mi chyběla, a sice začátek podle plánu. Vysvětlím, aby nedošlo k nějaký mejlce. Vždycky tady prskám na to, že se začátek koncertu posune tu o půl hodiny, tu o hodinu. Začínat se podle informací na facebooku mělo v 19:30 hodin. Když se nic nedělo, sednul jsem si ke dvoum takovým postraším sympaťákům, kteří jak jsem pochopil, přišli už v hodin 18, neboť prý "Na plagátu bylo napsaný vod šesti." Nevim, plakát jsem neviděl, řídím se tím, co se objeví na sociální síti. Dědkové pokračují: "Vono by to už začlo, ale vedle hraje nějaká filharmonie, tak se musí počkat až dofidlaji." Ty vole to si děláš prdel!! Proč kurva nepočkaji filharmonisti až skončí Schwarzes Königgrätz? Už od 5. března věděli, že tam budeme mít černou mši. A pak jsme to my, kdo musí pokorně sklopit hlavy, držet hubu a krok? FUCK!! Ovšem pokud filharmonie svoje fidlání ohlásila již před pátým březnem, naše ponížená pozice byla na místě. Je zajímavé, že docela hlučná dětská diskotéka s trdelníkem a skákacím hradem, která probíhala na druhém břehu řeky, jim nevadila... No nic, budem doufat, že houslistům popraskaly smyčce, dirigent dostal uprostřed představení průjem a flétnistky měly akutní záchvat zvracení. Naše černé hodování tedy začalo v půl deváté kapelou DARK METHODISM. Je zajímavé, že tahle banda má z vystupujících kapel co do počtu nejvíc vydaných CD, na scéně je už relativně dlouho a dostali pozici otvíráku. Jak jsem záhy zjistil, pozice to byla asi oprávněná. Musím trochu kritizovat. Né že by se mi to nelíbilo, a možná že můj úsudek je ovlivněn tím, že jsem se začal nekontrolovatelně potit, kdy se moje chabá tělesná schránka patrně rozhodla vyloučit všechny sračky co jsem za poslední měsíc vstřebal ve formě potu, ale nějak mě jejich hudba, kterou bych označil za black´n´roll nebo punk´n´black, navíc s takovým zasviněným zvukem, zkrátka mě to nějak zvlášť na prdel neposadilo. Jenže co já vim o blackmetalu. Vlastně dohromady nic. Třeba právě takhle to má znít. Kapela to určitě takhle chtěla, protože jinak by po čtyřech vydaných CD něco vymyslela. Když ke mě později před třetí kapelou přišel mladý sympatický muž s tím, že ho neznám, ale on že moc rád čte tyhle moje blitky, tak on to vystihnul naprosto přesně, když jsme se chvíli bavili právě o Dark Methodism. Prohlásil totiž "Hele, snažili se, no..." A přesně tohle to vystihuje. Mě samotnýho by tenhle výraz hodnocení nikdy nenapadl, takže jsem mu rovnou vpálil, že jeho hodnocení použiju. Díky kámo, vytrhnul jsi mi trn z prdele!
Hned jak dohrají, jdu se vyvětrat a cestou podporuju kapelu Necromanth a kupuju si jejich tričko. A posílám jedno veliký sorry týpkovi, co tam kvůli mě prohrabal a přeházel celou bednu triček, než našel XL, který se mi ale zdálo malý, takže jsem škemral o 2XL, který se ve výsledku vůbec nemuselo hledat, protože jeden exemplář visel na ramínku jako předváděcí kousek, a které když jsem si zkusil, tak jsem zjistil, že je mi velké (sláva, ještě nejsu takový vypíčený tlustý kokot), takže jsem zase pak vysíral, že chci XL. Tyhlety velikosti, kdy každý výrobce má tričko jinak veliký, je peklo. Chtěl jsem pak ještě podpořit samotný festival koupí festivalového trička, ale měli už jen velikost L, a to by nebylo nic pro mě. V tom bych už vypadal jak vypíčený tlustý kokot. Tak snad příští rok a předobjednávám si bílou verzi. Děkuji. Když se vrátím do víru dění, rozcvičují se KRAAKE a dle zvukové zkoušky to bude zvukově i hudebně jiná liga. Ale úplně jiná! Pan zpěvák Ježek si vyzul svá bagančata, poté sundal ponožky, načež se objevily jeho trollí ladné nožky, čímž bylo potvrzeno, že je vše připraveno a může se začít hrát, což se po krátkém krákajícím intru také stalo. V porovnání s předchozí kapelou vás při poslechu Kraake MUSELO napadnout Ty vole tohle je blackmetal! Mnohem hlasitější než předchozí kapela, mnohem rychlejší než předchozí kapela. A taky mnohem lepší. Kurva to byla taková smršť! Nevim co se divím, však jsem je před měsícem viděl v Litoměřicích a tuším měli i stejný setlist, ale tam se mi zdáli pomalejší. Možná to bylo pivem, které jsem si v Litoměřicích dopřával oproti hradeckému koncertu, kde jsem si pivo nedopřával. Kraake v mých uších bez debat kraakají vyšší příčky blackmetalové extraligy. A třeba se poserte. A nemyslel jsem si to sám. Odezva od lidí byla velká a dokonce došlo i na pařbu v první lajně, včetně kudrnaté sympaťačky, která své kadeře ani na chvíli nenechala v klidu a celý set poctivě proházela hlavou. Dobře ty!!
Ty vole to je strašný ty moje fotky :-) Už bych asi fakt měl zakoupit nový aparát na pořizování fotek. Hele jednou možná. Ale spíš ne. Jsem srdcař a telefon s třípalcovým displejem kterým to fotím, prostě nic nepřekoná. Vždycky mám velký problém najít nějakou použitelnou fotku. Když si vezmete tu co vidíte výše, že je nejpovedenější a nejostřejší ze všech co jsem s Kraake vyfotil, tak si asi plácnete o čelo jako tihle magoři. To už se ale po lokálu začínají pohybovat zmalované dívčí xichtíky a chlapské xichty z kapely SUKKHU. Vypadají všichni skvěle, nicméně zpěvačka svou vizáž dotáhla k dokonalosti. Nádhera!! A pokud mě zrak nešálil, tak zrzavá!! Teď by tu měl být slintající smajlík ale taková věc se k blackmetalovému koncertu nehodí. (Kdo holduje zrzkám, nechť se podívá na tenhle jinej můj blog.) Vizuálně dokonalá zpěvačka, později za mikrofonem perfektní, pohybově bych to nejlépe ohodnotil udiveným obličejem a zdviženým obočím. Stejně jako všichni z kapely. UFF! SODík mi psal, že jsme Sukkhu s touto zpěvačkou už jednou viděli u Faráře, já si myslím, že neviděli, takže jsem bral tuhle sestavu Sukkhu pro mě jako novou. Začátek koncertu měli vyveden dramatickým nástupem z útrob hospody, kdy svižnou chůzí jeden po druhém neohroženě přišli na pódium. V tu chvíli mě napadlo, jak by podobný nástup provedli třeba na Wackenu, mezi 80ti tisícema lidí... Co se týká designu, měli to fakt vymazlený. A nyní nastává opět kritická chvilka mého telefonu, který si vybral stávkující chvíli v tu nejnevhodnější chvíli, protože si na chvíli vyměnila zpěvačka pozici s kytaristou a já měl chvíli na to, abych si ji vyfotil z blízka. Jenže v tu chvíli na chvíli prostě telefon vypověděl poslušnost. Takže máte peška. Najděte si to na síti od profesionálních fotografů. Stojí to za to!! A při tom si můžete poslechnout velmi pěkný rozhovor se třemi členy Sukkhu. Myslel jsem si, že Kraake ten večer nebudou mít už konkurenci, ale hele je Sukkhu! Jeden neví, co se mu líbilo víc. Šlapalo jim to neskutečně a snad kromě jakéhosi rušivého pískání v začátku setu, byli absolutně boží... tedy čertí... Však i tympány byly KONEČNĚ výborně nazvučené. Více slov netřeba.
Když Sukkhu sklidili svoje fidlátka, naběhnou čerti z planety NECROMANTH. Oni byli jedinou kapelou večera, která měla v sestavě dvě kytary. Hned jak spustí, tak si člověk vybaví devadesátkový ranný Gorgoroth, který všichni tak milujeme. Hudba Necromanth se nese právě v duchu prvních třech gorgorotích alb. Nebo aspoň mě to tak přišlo. Trochu mě nasralo, že se oddělilo zrno od plev a dav asi padesáti lidí na poslední kapelu prořídl zhruba na polovičku. Ti co odešli neměli možnost shlédnout čiré nasrané zlo vložené do rychlých, syrových songů, které byly proložené pomalými epickými pasážemi. Valím uši jak hrajou dobře. Jedna píseň, tuším čtvrtá nebo pátá od konce, to byl vyloženě rituál. Vole to by filharmonici čuměli!! A stejně jako Sukkhu měli nástup na pódium, Necromanth měli obdobný výstup, kdy jeden po druhém opustili prkna co znamenají peklo a nechali tam jen kytaristu, který dorifoval do finále a stylově tak zakončil šestý ročník Schwarzes Königgrätz. Velká škoda, že Necromanth nemají žádné LP a dokonce ani CD. Mají jen MC a to je pro mě KO. Tak snad se brzo dočkám a budu si moct něco koupit do mé skromné sbírky. Velký dík panu pořadatelovi za to, že do toho zase šel a že na tom zase nejspíš prodělal trenky nebo bačkory, nebo něco jinýho. Potlesk ve stoje kámo!!
A pro zasmání několik párů fotek pro představu, z čeho jsem vybíral ty výše... Stačí kliknout sem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)