Původně jsem řešil dilema, neboť jsem byl pevně rozhodnut zajet se podívat do města perníku na sličnou zpěvačku a zaposlouchat se do jejího školeného hlasu v kapele Emrei´s. Jenže pak jsem si poslechl Eternal Damnation a najednou jsem vůbec rozhodnutý nebyl. Naopak, byl jsem velmi nerozhodnutý. Svěřil jsem se mým problémem v práci Amorfisovi a ten kluk vousatá povídá: "Nebuď buzík a jeď do Kolína." No a já se rozhodl, že nebudu buzík a do toho Kolína jsem jel.
Kolín je město, kam zas tak často nejezdím, vlastně autem jsem tam byl dvakrát, z toho jednou na nádraží a jednou někde v okrajový části. No a teď mám jet (sám) rovnou do centra, kde to vůbec neznám. A taky to tak dopadlo. I když jsem si doma prohlížel mapu kudy pojedu a ještě jsem měl navigaci, stejně jsem pobloudil. Ale ne mojí vinou. Navigace v tom nejlepším prostě začala stávkovat a naváděla mě furt dokola bez cíle. To jsem zjistil až když jsem podruhé projel po jednom okruhu, shodou okolností asi patnáct metrů od místa konání akce, což jsem ovšem zjistil až později. Takže když jsem už potřetí objížděl celý Kolín, zastavil jsem u nějakýho supermarketu, navigaci vyresetoval a bylo všechno v pořádku. Ale to jsem už ztratil dobrých dvacet minut, takže do Baru pod hodinama přicházím deset minut po začátku. Kdyby navigace fungovala tak, že na druhý straně přenosu dat sedí nějakej zhulenej týpek a radí kudy mám jet, ještě teď se musí smíchy popadat za břicho jak se mnou vyjebal. Když jsem zaparkoval a vylezl z auta, šel jsem směrem ke klubu, šly přede mnou nějací místní domorodci, říkal jsem si Do piče kam jsem se to dostal? Domorodci totiž strašně smrděli čerstvým kravím průjmem. Naštěstí se mé podezření ukázalo jako liché, neboť když odbočili jiným směrem, čerstvý kraví průjem na rozdíl od nich nezmizel. Do Baru pod hodinama tedy přicházím deset minut po začátku, kde už drtí BJES svoje bjesy do postblackového pohřebního rituálu.
Po zaplacení dvousetkorunového vstupného a zběžného okouknutí hospůdky s malým prostorem pro koncerty se nechávám vcucnout do víru bjesů. Na první pohled bylo zaplněno tak napůl. Jako vždy, jsem se ve vydýchaném vzduchu začal nesmyslně potit, takže mikina jde dolů a věnuju se kapele, která byla vynikající. Oni mají svůj design našlapanej a funguje to. Černé kápě, spousta kouře, světla, stroboskopy...perfektní zvuk!! a skvělé písně. Rozhodně nejlepší Bjes co jsem měl možnost shlédnout. Na parketu to rozjela skupinka mladíků, kteří bych řekl nepatřili mezi "naše". Hopkali jak koloušci, drže se za ramena a skandovali "Davide my tě milujeme" a vůbec si z toho dělali prdel. Ale asi se jim to líbilo, protože celkem hlasitě si vyřvali přídavek, kterým se stala písnička Morana. Bjes po každé skladbě sklidili v rámci možností ohlušující aplaus a zaslouženě. Byl to opravdu skvělý koncert.
Hned jak dohrají, začínám jednat. Jednak si jdu pro něco k pití (Birella v lahvi za čtyřicetdevět rovnáse padesát, který se třeba tady dá pořídit za sedumnáct) protože mi při tom bloudění řádně vyschlo v hrdle a jednak si jdu kopit svoje předposlední tričko letos, tričko následující kapely NAURRAKAR. Na chvíli si sednu a fakt to netrvalo dlouho, ozve se ohlušující zkouška Naurrakarů. Jdu se podívat, a zvuk který se linul byl uplně šílený. Strašně nahlas to bylo. Napadlo mě jen Ty vole snad to pak trochu stáhnou, ale nestalo se tak. Naurrakar se do nás pustili s takovou brutalitou a brutálním zpěvem, až to zdravý nebylo jak to bylo nahlas. A do toho se ještě něco posralo kytaristovi, nějaká zeleně svítící píčovina, co měl přidělanou na kytaře, takže mu to vynechávalo a pískalo. Na videu to moc poznat není, protože na mých videích není poznat nikdy nic, ale bylo to opravdu nahlas.
Když jsem se po dvou písničkách přesunul dozadu, tedy o dva metry dál, bylo to o trochu lepší. Ale rozdíl nebyl moc velkej. Koloušci co bjesnili na Bjes, po Bjesu odhopkali někam do piče, takže nás Naurrakar sledovalo asi patnáct hlav. Škoda. Dokonce ani přídavek se nijakým zvlášť mocným způsobem nevyvolával, neboť nás tam bylo málo. Jenže kapela škodolibě chtěla, abychom nasralali kytaristu, který bojoval s tou zeleně svítící píčovinou na kytaře a už nechtěl hrát, tak jsme teda jako ten přídavek vyvolali. No když jsem viděl jak kytarista zápasí s nefunkčním zařízením, už jsem myslel, že po vzoru slavnějších kolegů jako jsou Motley Crue, Manowar nebo AC/DC tu kytaru sundá a rozmlátí ji o pódium. Nakonec se tak nestalo a Naurrakar slézají z pódia řekl bych celkem rozpačitě, se všemi kytarami nerozmlácenými. Asi si představovali, že to bude lepší, nebo já si to tak představoval, i když vlastně za přepálený zvuk nevím jestli mohli oni, technické problémy také nebyly asi moc jejich vina a návštěvnost už vůbec ne. A aby toho nebylo málo, zahlédl jsem později bubeníka, jak něco se svítícím mobilem hledá. A nemůže najít... když se daří, tak se daří žejo...
Možná by bylo dobré objasnit, jak jsem se vlastně ocitl na tomto koncertě. Věc se má tak. Podruhý v životě jsem byl "za školou". Poprvé to bylo v roce 1998 v mém maturitním ročníku, kdy jsem místo školy šel do hospody sledovat semifinále Nagana. Kdo neví, co znamená pojem Nagano, který se vysloví v Česku, nechť si doplní znalosti. No a podruhý jsem byl "za školou", tedy "za prací", včera na koncertě. Měl jsem jít totiž na noční. Jenže firma s námi tak trochu vyjebala. V létě nám dovolenou nechtěli pořádně dávat, protože nedostatek pracovní síly a takový kecy. V říjnu přišli s tím, že si do konce roku musíme vybrat všechnu dovolenou s tím, že to musí být nahlášené do čtrnácti dnů. No a když už si to teda člověk naplánuje, stráví nad tím třičtvrtě hodiny tak, aby své dny volna co nejlépe rozvrhl, tak přijde befel zvrchu, že je přísný zákaz vybírání dovolených, protože se očekává, že od polovičky prosince nebude práce a budeme doma za 80% procent platu. Samozřejmě ti, kteří už nemají žádnou dovolenou. Já mám ještě 5 dnů a byl jsem tak nasranej, že ti, co dovolenou už nemají, se budou válet doma za pěkný peníze a mě to sežere dovolenou, že jsem vymyslel toto malé zadostiučinění, anžto jsem zavolal administrátorovi, že od rána seru a bliju a že teda nepřijdu na noční směnu a beru si den dovolený. A v klidu jsem jel na koncert. Tak takovejhle lump já jsem... Ještě než začne hrát poslední kapela, jdu si koupit poslední tričko letošního roku, tričko BJES se starým logem, které je jedním slovem GENIÁLNÍ. Kdyby to někoho zajímalo, letos jsem si koupil víc triček než za posledních několik let. Byly to motivy Aggressive Tyratns, Bjes, Tsatthoggua, Polymetal, Sól, Bloodline, Samael, 2x Grausamkeit, Kraake a včera Naurrakar a zase Bjes. Když si odnáším trička do auta, opět cítím čerstvý kraví průjem. Vracím se na sál pln očekávání kapely ETERNAL DAMNATION.
Obvykle to nedělám, ale tyto rarachy jsem si naposlouchal předem. Zjistil jsem totiž, že hrají výbornou muziku. Online jsou k dispozici tři písně (jedno demo a jeden singl) a ty jsem za posledních 14 dnů slyšel celkem hodněkrát. Velká škoda, že zatím není k dispozici žádný fyzický nosič, který bych mohl zakoupit a použít k poslechu. Zvuková zkouška dává tušit kvalitní kulturní zážitek. A opravdu mě to mile překvapilo. Jejich hudba mi přišla jako takovej melodickej starej Gorgoroth. Koloušci prohloupili, že po Bjesu odhopkali někam do piče. Bohužel nás tam bylo ještě méně než na Naurrakar. Takže chvílemi před kapelou stálo 8 lidí, chvílemi dokonce i 12. Záleželo na tom, jak zrovna kdo procházel kolem na záchod, nebo jak šel někdo kolem baru a chtěl nakouknout co se tam děje když už se neplatí vstupné. Anebo si občas nějaký opilec vzpomněl, že je vlastně na koncertě, tak by mohl jít na chvíli otravovat před kapelu, aby se po půl písničce zase odsral odkud přišel. Z materiálu, který kapela zahrála bude jednou výborná deska. Blackové smrště střídaly střední a pomalá tempa a vše protkané melodiemi. Opravdu výborné a hned jak to vyjde, jdu do toho. Všechno hezký jednou končí a i Eternal Damnation se nachýlili ke konci. Obšťastnili nás coverem od kapely Mayhem. Nejsem mayhemomaniak ale řekl bych že to byla písnička Freezing Moon, která sklidila největší úspěch. Dokonce se na ni přišlo podívat i víc lidí. Když se skončí, zaslechnu cestou ven z hospody "Ty vole to byla jízda" a "Tak tohle se povedlo" a jo. Byla to jízda a povedlo se to. Fakt. Venku lačně nasávám čerstvý kraví průjmový vzduch a pousměju se nad myšlenkou, že Kolín už budu mít asi nadosmrti spojený právě se zmíněným zápachem čerstvě nasranýho kravskýho hovna.
Žádné komentáře:
Okomentovat