Stalo se to v pátek 12.3.2021. A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco podobného stát mohlo. Normálně jsem šel na noční a na výtěr nosu sadistickými mladíky ve skafandrech. Tentokrát probíhal výtěr z obou nosních dírek. Na papír jsem napsal, že souhlasím s výtěrem pouze z jedné nosní dírky. Mladík se tvářil zmateně a kdybych do něj ještě chvíli vandroval, tak se snad i nechal ukecat. Oproti minulému vytírání nosu, tento bolel jako svině a já později litoval, že jsem netrval pouze na jedné nosní dírce. Při rozdělování práce jsem se od mistra dozvěděl, že mě a mého spolupracovníka čeká takzvaná buňka. I když je za to příplatek 500Kč za směnu, nemáme tento druh náhrady pracovní síly rádi. Jedná se totiž o to, že dva lidi lítají kolem tří výrobních linek. Takže dvě pracovní síly obsluhují dohromady pět lisů, troje nůžky, pět gumovaček (stroj na pogumování), dvě baličky (stroj na baleni) a tři paletizátory (stroj na rovnání hotové výroby), to vše na rozloze menšího fotbalového hřiště. My máme rádi svůj klid a ne stres. Každopádně si to takhle v rámci buňky štráduju k lince, která není moje primární, klopýtnu a padám. Po dopadu, kdy i přes hukot výrobní haly plné lisů bylo zřetelně slyšet jak mi praskla ruka, nahlas pronesu: "Ty vole, já si zlomil ruku." Zkouším zápěstí. Nejde pohnout. Zkouším loket. Bolest jako kráva a nejde pohnout. Po chvíli ke mě přišel spolupracovník a zkonstatoval moji stiuaci slovy: "Co se tu válíš vole?" Odpovídám, že jsem si nejspíš zlomil ruku, která mezi tím začala otékat. Pan mistr mě tedy odvezl na pohotovost, kde se potvrdila má slova, a sice, ty vole zlomil sis ruku. Paradoxně ne v zápěstí, ale v lokti. Ulomil jsem si takový to srdíčko co je na konci kosti. Naštěstí se to nepohlo a nemuseli mi to rovnat a následně šroubovat. Za půl hodiny odjíždíme s mistrem z nemocnice. Já smířený se dvouma měsícema pracovního úrazu, on s tím, že ho budou nadřízení jebat, co to má na směně za hovada, když klopejtnou a zlámou si hnátu. Není se co divit. Moje váha v tu dobu byla 105,7kg a už tehdy jsem se bál zjištění, kolik budu mít až mi po měsíčním nicnedělání a válení se sádru sundaji. Bylo mi jasné, že 4 kg, které jsem při asi covidu shodil, budou zpět... Když jsme se vrátili před vjezd na parkoviště našeho slavného podniku, vidíme, že vrata jsou zamčená a vrátný odchází. Byl asi 30 kroků od vrat. Když na něj mistr zavolal, ať nám otevře, byl nevrlý a nasraný, že musí udělat pár kroků zpátky a ať si tohleto nezvykáme. Jako kdyby se fraktura hlavičky radia vlevo bez posunu dala naplánovat. Čurák vrátnej. Stejně jako jeho šéf... Po příchodu na halu žádám, abych byl otestován na přítomnost alkoholu v dechu, ale mistr to odmítá s tím, že je to zbytečné, že je vidět, že jsem střízlivej. Byl jsem. Zásadně nepožívám žádných omamných ani alkoholických látek když vím, že mám jít do práce. Prostě to nedělám, i když si všichni myslí bůhvíjakej jsem alkoholik. Nejsem. O půlnoci opouštím pozemek mého kapitalistického chlebodárce a jdu domů. Otevírám lahváče, koukám na televizi. Pak si lehnu a chci spát. Nejde to. Bolí to....
Pokud chcete vědět, co jsem dělal den po dni, klikněte sem.