Když se objevil leták na tuhle akci a zveřejnili jsme si ho na našem kámoším chatu, bylo nás pět, kdo uvažoval o tom, že se zajedou podívat na legendu polského grindcore Squash Bowels. Jak už to tak bývá poslední léta, nakonec jsem na tuhle, a už teď prozradím, že velmi parádní akcičku, vyrazil sám. Nejdřív jsem si ale odskočil na turnaj v šipkách, kde jsem získal krásné šesté místo. Turnaj začínal v 16 hodin a já z něj vypadl v 18 hodin, tedy půlhodinku předtím, než jsem měl v plánu vyrazit do Pardubic. Krásně mi to teda vyšlo, že jsem dopil své nealkoholické pivo a vyrazil. Jen co jsem protnul startovní pásku města Pardubice, potkal jsem policejní hlídku v akci. A po chvíli další. A pak ještě jednu. A pak další. Kůůrva, asi nějaký erupce na slunci nebo co. Od kámoše jsem se o pár minut později dozvěděl, že ten den byl v Pardubicích někdo zamordován a že se hledá pachatel. Je hezké vědět, že člověk nefiguruje na seznamu podezřelých a mohl jsem klidně projet kolem blikajících policejních vozů. Po příjezdu na místo konání jsem se okamžitě vydal na WC, neboť se ve mě vařily chcanky po dvou nealkoholických pivech co jsem popil na šipkách. Po vychcání si kupuju plechovku citronového COOLa za 40Kč a kecám s kámošem. Lidí kolem poskrovnu, takže se není co divit že se čekalo jestli někdo ještě nepřijde. Začátek se tím posunul jak je v Ponorce zvykem. V době, kdy se má už hrát, se teprve začíná zkoušet. Přítomno je asi třicet lidí? To věru není mnoho...
Na pódium se vyšvihli INVEINS. Při zkoušce zaujme hlavně basák se svojí šestistrunkou a bubeník s dunivým hnědým tónem, který rády používají deathcoreové kapely. Půl hodiny po oficiálním začátku pouští INVEINS uřvané intro, šlápnou do deathcorových pedálů a akce začíná. Zvuk je na excelentní úrovni, pěkně nahlas. Hudba brutální deathcore s hardcore vsuvkami. Jelikož jsem deathcore naposledy slyšel minulý rok v srpnu, tak mi tohle bodlo. Zpěvák stále láká "Poďte blíž přátele!" ale nikomu se nechtělo točit palicí a hýbat těly. Co jsem tak zaslechl z davu, většině lidí bylo blbě a éterem se nesla včerejší akce v pražské Modré Vopici. Nevim. Vopici nesleduju a nechystám se do ní v dohledné době. Pan zpěvák popsal celou situaci jako "Krev, chcanky a chlast." Pak se ohlásilo pálení kostelů a kapela spustila parádní blackmetalovou smršť s perfektním blackmetalovým vokálem. Hůůstýýýý!! Vůbec mi nevadilo, že se skladba posunula do harcore a deathcore, aby se zase vrátila do blackmetalových vod. Parádní píseň!! A hned další písnička taky silně ovlivněná blackmetalem. Fakt mě to bavilo, aniž bych to čekal. Na akci jsem přijel hlavně kvůli Squash Bowels. Všechno dobré ostatní pro mě byl bonus. INVEINS po půlhodince končí. Škoda. Byli skvělí. Když si jdu pro dalšího citronového COOLa za dalších čtyřicet korun, koukám, že lidí trochu přibylo, ale pořád je to bída. Upřímě jsem čekal, že bude plný dům. Stavuju se v distru INVEINS, jestli nemá kapela CD nebo LP. Nemají. Ale je mi přislíbeno, že v létě CD a LP bude. Koupím!! K dispozici jsou zatím jen nějaké hadry. Kupuju si teda aspoň CD zpěvákovy bývalé kapely. Prý je to také takový mix black/death/core. Ty vole za pade. I kdybych to měl mrsknout pak někde do auta a už si to nikdy nepustit... Pomyslné sázky na délku prodlevy mezi první a druhou kapelou byly uzavřeny a nyní přišlo rozuzlení. Kdo si vsadil, že to bude trvat dlouho, tak vyhrál.
Kapel F.A.M. je už dávno připravena na pódiu, ale pan zvukař někam zmizel. Začíná se zvučit až po čtyřiceti minutách (!!!) od konce předešlé kapely. Peklo... Po dalších patnácti minutách se začáná grindit po Polski. Je nám puštěno intro, které obstarává známá taneční píseň, kterou všichni znají z rádií. Bubeník měl u sebe takovou mašinku, do které když plácnul paličkou, ozvalo se "O kurwa!" Po intru na nás kapela spustila poctivý hutný grindcore s perfektním zvukem. Co víc k tomu napsat? Prostě bordel. Ale kurevsky dobrej. Mám Grindcore rád, no... Chvílemi mi to připomínalo legendární demo "Vaginal Putrefaction", chvíli to znělo jako klasický "tupa tupa trrrrr gore", chvíli jako klasický grindcore, jako Dead Infection, Impetigo. Zkrátka parádní grindcore. Zpočátku byli přijati vlažně, ale když lidi zjistili o jaký masakr se jedná, vysloužili si Pšonkové slušný aplaus po každém tracku. Jeden by nevěřil, jaký potrat se dá vyloudit hlasivkami. Po půlhodince běsnění Poláci končí a já objevuji Ameriku vážení: mandarinkozázvorový COOL. Ten v hospodě neměli, ale za barem na sále na mě z chlaďáku volal "Debile, dej si mě. Budu ti chutnat. Je mi tu zima, kup si mě." No co jsem měl dělat žejo. Podávám sympatické usměvavé paní za barem pade a ona mi nic nevrací. Možná jsou na sále jiné ceny než v přilehlé hospodě. Nevadí mi to. Chuťově je ale tenhle COOL, o kterém jsem neměl tušení že exituje, tak trochu mdlý. Vůbec není cítit zázvorem a mandarinky je v tom taky asi jako masa v sojovým řízku. Myslím že COOL lemon natrhává všem ostatním příchutím prdel.
Následuje zvuková zkouška kapely CUTTERRED FLESH. Ti zvučí podstatně kratší dobu než Poláci. Možná je to tím, že hráli bez odposlechů, nevím. Těmto technickým věcem neholduji. Každopičopádně to byla další banda, která měla naprosto perfektní zvuk. Oni byli prosím pěkně tou kapelou, na kterou jsem se vůbec netěšil, poněvadž jsem je měl zaškatulkované do obyčejného deathmetalu, kterému stejně jako technickým věcem, neholduji. Jenže jejich muzika měla v sobě trochu víc než jen deathmetal. Trošku to prznili deathcorem a nebylo to vůbec na škodu. A mám takové tušení, že jejich tvorba bude do budoucna tíhnout k tomuto druhu muziky, o čemž nás přesvědčila i druhá premiéra nové písně z připravovaného alba, která ač deathmetalová, žádní Cannibal Corpse se nekonají. Je to prostě jiné. Takové okořeněné. Někdy u čtvrté písně začaly problémy s vazbujícím pískáním. Dost to rušilo, tak jsem se šel vychcat a když jsem se vrátil, vazby už slyšet nebyly. Takže za to vlastně mohl můj plný močák. Když tak poslouchám a spokojeně pohupuju mým obézním tělem, musím se sám sebe ptát: "Ty vole proč sem vlastně kluci nepřijeli? Však tohle by se jim líbilo!" Poslední píseň od CUTTERRED FLESH byla vyloženě skvělá. Kapela se loučí a mě přišlo, že to byla zase jen nějaká půlhodinka. Škoda... Poprvé v životě mi v klubu není vedro a neroztéká se mi make-up na žaludu. Naopak jen v tričku bylo za střízliva docela chladno. Jdu si do auta pro mikinu a uložit CD kapely VICTIMS od zpěváka první vystoupivší bandy, které jsem pořídil za padesát korun českých a které mi tu teď hraje, když píšu tyhle bludy a musím spokojeně zavrnět. Moje první (blackened) deathcoreové CD. Líbí se mi to. Možná přehodnotím můj postoj k srpnovému litoměřickému festivalu Death Coffee Party, který nemám letos v plánu a když mi vydrží deathcoreová nálada, tak ho do svých plánů zahrnu.
Pln očekávání mířím zpět do klubu na headlinery SQUASH BOWELS, které sleduji od roku 1997, kdy jsem si hrdě koupil split kazetu s českými, tenkrát grindery, MALIGNANT TUMOUR. Mé očekávání se neslo v měřítku přísnějším než by bylo třeba. Nic než parádní koncert jsem si nepřipouštěl. A víte co? Bylo to parádní!! Už při zkoušce bylo jasně znát, odkud vítr vane (z grindového kanálu) s příměsí humoru, to když zpěváci zkouší své zvukové efekty na vokálech se slovním spojením "Do píči." Vypadá to, že ty nejzásadnější slova, tedy -kurva- a -píča- se polsky řeknou stejně jako v česky. Jenže pak se ozvalo to, co nikdo nechtěl: "Bas jest poruchany." Naštěstí to netrvalo dlouho, no i když sekera byla už víc než hodinu, doodzkoušelo se to a řežba mohla započata býti. A jaké to tedy bylo? Ty pičo boožžíííí. Tak brutálnímu vystoupení na dva hovadské vokály jsem už dlouho nebyl přítomen. Zvuk neskutečně hutný, že když jsem se postavil do první lajny, připadal jsem si jak mobilní telefon, na který zrovna někdo volá. Skrz mě procházely vibrace z basů a kopáků. Nicméně tím vepředu trpěl zbytek zvuku. Když člověk poodešel kousek dál, bylo vše v naprostém pořádku. SQUASH BOWELS zahráli průřez tvorbou a své vystoupení zakončili písní "Maradona" z připravovaného nového alba. Co na to říct? SQUASH BOWELS v životní formě. Pecka největší. Moje nadšení nezná konce a je jen škoda, že všechny kapely hráli jen půlhodinu. Nebo mě to aspoň přišlo, že hráli jen tak krátce. Když je jasné, že už nic dál nebude, jdu pomalu k autu a vychutnávám si čerstvý vzduch prostý od elektronických cigaret s přívůní (to jako příchuť ale vůně) jahod a dalších chemických sraček, které elektrokuřáci užívali v klubu v množství hojném. U protějšího auta dáví fanoušek žaludeční šťávy. Ne každý tento večer zvládl podle svých představ. Pokud ovšem představy onoho chlapíka nebyly o tom, že bude blít na chodníku vedle auta. To by pak bylo vše v naprostém pořádku... Z nenápadné akce se nakonec vyklubalo velké překvapení a všechno bylo opravdu skvělé. Aby ne, když na nás dohlížel náš Pán, který se na koncert přijel podívat svým nebeským korábem...
