MOTOREST MILOVICE, aneb sežer co můžeš za dvě kilča

Nedávno jsem tu psal o tom, jak budu s rodinou jezdit po východočeských restauracích a budu si nacpávat nácka. A taky to nevypadalo, že by k tomu nemělo dojít. Byl jsem s dětmi v mexické restauraci Jičín, pak jsem je vzal do EB Dinners na pravýho émeryckýho burgra a v plánu byla indicko-nepálská restaurace v Hradci Králové. Jenže děti i manželka nějak začaly zlobit, tak jsem celou akci stopnul na neurčito. I tu Indii a Nepál v Hradci. Včera ale přišla moje žena, že v Milovicích po roce otevřeli znovu motorest a že teď to funguje ve stylu SEŽER CO MŮŽEŠ ZA DVĚ KILA. To se musí vyzkoušet!! Takže jsem se po sladkých dvou a půl hodinách spánku po noční probudil a zavelel jsem ženě: "Ženo, jedem!!" Vyjeli jsme tedy do restaurace, která byla v dobách dávno minulých, tedy nějak kolem zvonění klíčema na Václaváku, vyhlášena svým katovým šlehem, což byla dříve šleha. Měli ho tam pěkně ostrej a s hranolkama jsem ho tam nejednou pojídal. Naposled jsem byl v motorestu před dvouma rokama na svatýho Martina. Dával jsem si tam kaldoun, což je husí polévka. Nikdy předtím jsem to neměl, chutnalo mi to, ale už to mít nemusím. No a dnes, třetí den nově znovuotevřené restaurace byl nejvyšší čas navštívit onu špeluňku, než se to rozkřikne a budou se tvořit fronty až do Hradce Králové.  Když člověk vleze dovnitř, tak zjistí, že na interiéru se příliš nepracovalo, pokud vůbec. Pokud se nepletu, žádná změna oproti minule nenastala. A pokud ano, tak ne tak rapidní. Lokál zel prázdnotou. Jen usměvavá příjemná paní nám vysvětlila, jak to tam funguje. Já zaplatil za dvě osoby čtyři stovky českých korun a mohli jsme jít tloustnout. V nabídce toho mnoho nebylo, ale tak na zaplnění dvou nácků to bohatě stačilo. Na menu byly k dispozici tyto pokrmy: Rajská omáčka, čevapkundadopíčičiči, uzená krkovička, špenátek, kuřecí medajlonky a kuřecí čínská směs, tedy katův šleh. Samosebou že to nebudou lidi žrát samotné, takže přílohy v podobě houskového knedle, bramborových špalíčků, brambor a rýže se také přiohřívaly ve varnách do podoby teplé. Byly tam také dvě polévky, gulášová a kuřecí vývar. No a samozřejmě něco zdravého, zelný salátek, cibule, a také kyselý okurek a chléb. Několik džbánků s různými druhy nealkoholických žbrďol a sladká tečka na závěr, jakási jablečná buchta. Vše bylo možné dochutit hořčicí, kečupem a tatarkou. Na stolech pak byla k dispozici slánka a pepřenka. Chtěl jsem ochutnat všechno, ale zas takovej nácek nejsem. Takže jsem zvládl toto v chronologickém pořadí.

Gulášová polévka: Byla vynikající!! Poctivá, hustá, výborně dochucená. Dokonce i moje drahá polovička, která na takovýhle věci moc není, tak si nandala a chutnala jí. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba. 

Kuřecí vývar: Na můj vkus, jelikož nesolím, byla trochu slanější, ale nic co by mi vadilo. Polévka byla velmi hustá, ale protože nejsem nenažranej levičák, nabral jsem si jen trochu a bez hustého. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.

Uzená krkovice se špenátkem, bramborové špalíčky, houskový knedlík: Uzené maso se rozpadalo jen se na něj člověk podíval. Bramborové špalíčky byly měkké, chutné, nelepily se na patro ani na zuby. Šťáva byla vychucená. Špenát by snesl trochu více soli. Houskový knedlík byl nadýchaný, jemný a měkoučký. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady jsem trochu posypal špenát, který paradoxně potřeboval dosolit, ale jak už víte, já nesolím.

Čevabčici s bramborem, zelným salátkem, cibulí a okurkem: Šiška z mletého masa byla křehká, dobře vychucená, brambor osolený, fialové zelí excelentní, zelný salátek chutný, kysaný okurek kysaný a cibule šťavnatá. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba. 

Čínská kuřecí směs: Maso se pod tíhou mého pohledu samo rozložilo na atomy, jak bylo perfektně měkoučké, zbytek směsi byl jemňoulince pikantní. Jako přílohu jsem zvolil chléb. Ten byl nakrájený na půlkrajíčky a lehce oschlý, i když byl přikrytý látkovou utěrkou. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.

Nácek je zaplněný, ale sladkou píčovinku na konec si prostě odepřít nemůžu. 

Jablečná buchta: Super bylo, že nebyla téměř vůbec sladká, což je vlastnost, kterou mám na sladkostech nejradši. Byla jemná a rozplývala se na jazyčisku. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, ale protože nejsem kokot, na jablečnou buchtu bych ho nenasypal ani já.

Džbánky se žbrďolama: Ochutnal jsem dvě příchutě. Tipoval bych to na mango a na pomeranč. Obě příchutě byly neperlivé. Moje drahá polovička měla jinou, perlivou. Chutnalo to jako obyčejný sirup s vodou. Bylo to studené a osvěžujicí. Když půjdete do nějaké hogofogo restaurace, bude tento džbánek s obyčejnou šťávou v nápojovém lístku uvedený jako domácí limonáda, s cenou 89Kč/0,5l. Tady kdybych vypil všech šest džbánků, nikdo by patrně neřekl půl slova. 

Tak moji milí. Tohle byl MOTOREST MILOVICE, aneb sežer co můžeš za dvě kilča. Jako největší nevýhodu považuju to, že se nejspíš v okolí kolem velmi rušné silnice, která je hlavním tahem z Hradce Králové na Hořice, Jičín, Liberec, nenachází žádná reklama, která by právě styl stravování Sežer co můžeš za dvě kila, dávala řidičům vědět. Paní v lokále nám povídala, že otevřeno mají od středy, tedy třetí den, a že první den měli 40 lidí, druhý den to bylo o několik víc. Nevím jestli kecala, když říkala, že chodili na jedenáctou, každopádně chvíli před půl jedenáctou jsme tam byli sami. Také nám řekla, že ještě není vše doladěné, že například zatím není k dispozici točené pivko a limo, ale pracuje se na tom. Zajímala se odkud jsme se dozvěděli o tom, že mají otevřeno (z modré sociální sítě). Myslím, že pan provozovatel nemusí mít strach o návštěvnost. Ve velmi blízkém okolí (2-4km) totiž probíhá monstr stavba dálnice a různých sjezdů a nadjezů a podjezdů a kruhových objezdů, takže nějaký čas nějaký ten znavený dělník na dobrý oběd určitě rád zajde. Jen by to chtělo do budoucna někde směrem k Hradci Králové nějakou tu ceduli, že to existuje. Provoz na té silnici je opravdu šílený. Ve videu pod textem se náhodný návštěvník může podívat na oficiální promo restaurace a pak na moje video, ano opět velmi nekvalitního charakteru, a pár fotografií, jak to tam ve skutečnosti vypadá.