ČESKÁ POŠTA
To si takhle po noční umeju vejce, neboť jsem se chystal k paní doktorce pro výsledky krve a doporučení ke specialistovi přes kardio. Paní doktorka ordinovala ten den od půl osmé, tedy v době, kdy bych po noční už normálně spal. Když jsem přišel pět minut po otevíračce do čekárny, sedělo tam už šest lidí. Doprdele to nemají ti lidé nic důležitějšího na práci? Minule jsem byl na odběru krve, který probíhal v podání sestry od 8h. Paní doktorka přichází na devátou, ale stejně tam na ni v těch 8 už čekali tři lidé. Ale to jsem odbočil. Den, o kterém píšu, byl dnem, kdy jsem přišel mezi šest lidí. Tři byly ukrajinského původu. Stejně tak paní doktorka a paní zubařka ve vedlejší ordinaci. Ale to je nepodstatné. Podstatné je, že ty tři Ukrajinky byly normálně nevychovaný svině. Nejenže byly hlučné a neustále žvanily něco tím svým přitroublým přízvukem, na který je už každý normální člověk alergický, ale ještě to byly, jak jsem pochopil později, přebornice v předbíhání. Jedna, když z ordinace odcházel občan české národnosti, ještě nedovřenými dveřmi vtrhla do ordinace a dožadovala se obsloužení. Proč? Protože čeká? Protože pospíchá? Proč nemohla vysedět čas, který ji díky pořadí opravňoval vstupu do ordinace? Další dvě Ukrajinky se hned po ní po jejím vzoru vrhly také do ordinace, aniž by byly na řadě. Proč choději do ordinace po dvou? Asi nějaká ukrajinská specialita, protože to ráno se na prasáka do ordinace za paní doktorkou protlačily tři takové páry. A ty Čecháčku, slušně vychovaný, čekej. My jsme tu už doma... Hlava mi klimbala po noční směně a kdyby to v čekárně nesmrdělo kyselým blitkovým smradem, který okořenil cikán, jenž si ze svého smrdutého prstu sundal obvaz a objevil se zčernalý, od zaschlé krve dojebaný ukazovák, z nejž se linul zápach zapařené desinfekce, asi bych i usnul. Nestalo se tak a i já se po hodině a třičtvrtě sezení dostal k paní doktorce, která mi vytiskla tři papíry, které mě opravňují ke kardioprohlídce. Před desátou hodinou tedy uléhám a kolem poledne se s hrůzou probudím, že jsem něco zaspal a zbytečně spánkem promrdal čas. Jdu se vychcat a koukám, na stole leží dva nežádoucí papíry. Jeden se jmenuje OZNÁMENÍ O PŘÍCHODU ZÁSILKY / POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ ZÁSILKY a druhý, menší, poučení o tom, že zásilka je uložena po dobu deseti dnů a když si ji nevyzvednu, tak se to bere jako že byla doručena.
Trochu jsem zpozorněl, protože takovéto fašistické jednání je i na Českou poštu moc a bylo mi jasné, že to asi není deska z Francie, na kterou čekám. Ten větší kus papíru mě informoval o tom, že se jedná o doporučenou zásilku do vlastních rukou, kterou si můžu vyzvednout DNES anebo v dalších dnech na naší poště. Hele, já proti Český poště nic nemám. Ale ať se mi kurva nesere do života! Já se jí vyhýbám od té doby, co mi ztratili/ukradli telefon, o čemž se můžete dočíst tady na blogu. A úplně jsem Českou poštu začal ignorovat, když mě silně nalíčená slečna ukrajinské národnosti s nehty dlouhými až do prdele na novobydžovské pobočce začala poučovat, jak má vypadat zabalená deska. Tenkrát jí řikám: "Milá slečno, já desky balil v době, kdy Vy jste ještě nebyla na světě. Buďte si jistá, že na poště už mě nikdo neuvidí." A také jsem to zásadově dodržoval a opravdu až do pátku jsem na poště nebyl. Jenže právě ony dva papírky mě poňoukaly k tomu, že bych na tu poštu měl asi zajít, protože doporučené psaní do vlastních rukou může znamenat jen několik věcí. Pozdrav od pánů policistů, kteří mě pomohli a ochránili tím, že mi naměřili vyšší rychlost radarem, nebo že mi moje firma poslala vytýkací dopis za průser, který jsem někdy v dubnu v práci udělal, nebo že mě moje vlast potřebuje a povolává mě do zbraně, abych hrdě bránil ukrajinské hochy, kteří terorizují naši zemi svojí přítomností. Bohužel ze zmíněných dvou papírů nelze vyčíst absolutně nic, natož pak, o jakou barvu pruhu na obálce se jedná. Inu nezbylo mi tedy ničehož jiného, než se na tu poštu vypravit. Musím si pospíšit, je půl jedný a pošta má do jedné. Tak teda na sebe navlíknu tričko a svižnou chůzí se klátím přes celou rodnou ves směrem k budově označené modrou trumpetou. Schválně jestli tam bude za přepážkou ta líná paní neschopná, kterou jsem kdysi učil odesílat doporučenou zásilku. Bingo! Byla tam! A ještě zmatenější a tupější než si ji pamatuju.
"Dobrý den, něco tu mám a vůbec nevim co by to mohlo bejt."
"Tak se na to podíváme. Jo no jo, ale to vám přišlo dneska, to tu bude až v pondělí. A nechoďte si pro to ráno, spíš až tak odpoledne."
"To budu v práci. Jaktože to tu kurva není, když se tu píše (ukazuju jí jeden z těch papírů), že si to můžu vyzvednout dnes."
"No jo, to my to tam takhle máme předtištěný."
"Víte o tom, že česká pošta je uplně k hovnu, že jo?"
S touto větou jsem sbalil své dva papíry a nasraný odešel domů. Na internetu jsem chvíli zkoušel zjistit, co to je, až jsem došel k závěru, že to nejspíš prostě bude pokuta, že mě někde zachytil radar. A víte co? No nebyla to pokuta! Ve středu, kdy jsem měl volno, jsem na poštu zašel znovu.
"Dobrý den, mám tady dopis do vlastních rukou."
"No jo, ale já mám problém, nefunguje mi tiskárna."
"Já už sem nechci chodit potřetí."
Podávám paní občanku a čekám co se bude dít. Chňapla po ní a začala lovit v kartotéce s opruhovanými obálkami. Hrabe se v nich odpředu, pak odzadu, drbe se na hlavě, zkouší to znova a znova až vyloví moji modře opruhovanou obálku a vítězoslavně si ji bere před počítač, na kterou je napojená předpotopní zažloutlá jehličková tiskárna. Paní pošťačka něco z obálky odtrhne, dá mi to podepsat, pak si tam opíše nacionále z mého občanského průkazu a pak zasune papír do tiskárny, dvakrát stiskne enter. Tiskárna se snaží seč může, vrčí, škube tiskacím zařízením, ale nepohne se víc než o dva milimetry.
"Ta je mrtvá."
"No jo, ale co já teď mám dělat?"
"Že by zavolat servis?"
Naštěstí nebazírovala na tom, že musím podepsat i vytištěnou část jak se to dělá u zásilek, dala mi obálku s modrým pruhem, vrátila občanku a já zase mohl vypadnout z toho zlého místa. Před poštou jsem zkoumal přes tenký papír obálky co to vlastně může být a zahlédl jsem tam jméno našeho souseda. To může znamenat jen jedno, a sice, že někdo na městském úřadě měl potřebu ještě něco řešit skrze sousedem nabourané mé auto. V tu chvíli jsem zjistil, že jsem ušetřil sedum stovek za pokutu, se kterými jsem se už rozloučil. Ale to čekání a ta nevědomost, co to vlastně může být. Že by někdo mohl vytáhnout něco co jsem provedl v minulosti, nebo třeba že jsem napsal něco protiukrocikánofialofilního a někdo mě kvůli tomu chce popotahovat... Akorát jsem z toho za těch pět dnů, kdy jsem musel čekat než se k dopisu dostanu, zešedivěl ještě víc, než už jsem. A za to patří České poště řád smrdutého bobra. České poště posílám hezkou písničku a ať jde už konečně do prdele.
PAVOUČÍ TERROR 2025
Jakmile na mě na modré sociální síti vyskočí logo kapely Evil Regiment, vždycky zbystřím. Jednak proto, že za bicími funguje jeden můj známý ale hlavně je to kapela, jejíž CD se mi líbí a nikdy jsem neměl příležitost ji vidět naživo, protože na menší akce obvykle jezdím pouze v našem kraji, kde Evil Regiment obvykle nehrají. Výjimku tvoří blackmetal v severních Čechách, kam občas vyrazím. No a když jsem zjistil, že Radvančice, kde podle sociální sítě vystoupí mimojiné právě i Evil Regiment, je v mojí dojezdové vzdálenosti, rozuměj něco okolo šedesáti kilometrů, bylo rozhodnuto. No a pak se tam objevili Aggressive Tyrants, TOOH, Sorath a já byl lapen do pavoučí sítě. Na tenhle Pavoučí terror musím jet!
A když se někdy koncem června objevil program a já zjistil, že akce je naplánovaná do deseti hodin do večera skončit, výsknul jsem si radostí! Tak by to mělo být. Jednodenní akce. Pro alkoholiky postačující na nachlastání, pro budoucí důchodce ideální, že se do půlnoci dostanou do postele. Když jsem se navíc informoval, že se to koná na příjemném místě, už předem jsem pasoval akci jako podařenou. A jaký to tam teda bylo?
No! Byl jsem trochu zklamaný. Ne prostředím, o kterém bude ještě řeč. Maličko mě zaskočila výše vstupného, které bylo avizováno na šestsetšedesátšest korun českých, ale platil jsem jeden tisíc korun českých. Jako chápu, že v tom bylo pak všechno zdarma, ale mělo by to být prostě na plakátu uvedené. Já například vůbec nevěděl, že akce probíhá už od předešlého dne, kdy se chlastá a slaví. Jakože já nemám problém s tím platit vstupný, který je nastaveno, ale musím dopředu vědět kolik to bude. Vzhledem k tomu, že momentálně nemůžu požívat alkohol ze zdravotních důvodů, od žádné kapely jsem se nechystal nic kupovat, žádné CD ani oblečení, mohl jsem si s sebou klidně vzít jen 7 stovek, protože předpoklad vstupného 666Kč bych těmi sedmi stovkami pokryl. A pak tam přijedu a najednou litr. To nechceš žejo... No takže ke vstupu dostávám parádní kelímek, který poputuje našemu Pavoukovi, protože si o něj napsal a víc se hodí k němu než ke mě. Také jsem dostal instrukce: "Támle je výčep, támle je prase." Naštěstí ve výčepu byla i bezinková limonáda, nebo vinea, nevím, takže jsem si rovnou natočil. Byla chlazená a výborná. Zdravím se s Kocourem, který za pár chvil usedne na bubenickou sesličku v Evil Regiment. Potkávám kluky z !T.O.O.H! a těší mě, že mi sdělují, že moje reporty čtou a že je to baví. Díky kluci! Maličko mě znepokojuje hmyz, který od nedalekých rybníků zavítal na blackmetal ale říkal jsem si, že snad půjde na opilce a ne na mě. S úderem patnácté hodiny se na pidipodium vyšvihnou dva šviháci a zahajují konferenciérsky hudební produkci, konkrétně kapelu EVIL REGIMENT. Jak jsem psal, nikdy jsem je naživo neviděl a musím spokojeně pokývat hlavou. Pohledná zpěvačka s minimalistickým corpsepaintem má hlásek jak pěnkava s rezatým hřebíkem v krku a mým uším a očím je to velmi sympatické. Šikovný kytarista dával hudbě Evil Regiment naživo úplně jiný rozměr. Oproti CDčku to znělo jakoby víc blackmetalověji. Vzadu neúnavně bičoval Kocour svoje škopy a nejmíň nápadný byl basák, který dodával Evilímu Regimentovi bublající podtón. Nemohu jinak, než výskat nadšením, Evil Regiment se mi líbili a snad na ně ještě někdy v mém okolí narazím. Ještě zmíním zvuk, který byl špinavý, ale v pohodě. Nicméně oproti následujícím kapelám nebyl tak nahlas. Byl prostě špinavej. Stejně jako jejich hudba. V dobrém slova smyslu samozřejmě.
Když dohráli, zašel jsem se podívat, co se to tam vlastně na tom ohni otáčelo. A ejhle, bylo to prasátko. Ten co se tam o to staral to nejenže měl moc dobře ochucené, ale hlavně se nestalo, že by nebylo nařezáno, připraveno k sežrání. Byla možnost si to nandat na tácek, pěkně s chlebem a hořčicí a snad i okurky jsem tam zahlédl, ale my drsní hoši z královehradeckého kraje to máme stejně nejradši jen tak do ruky bez chleba. Posílám pochvalu panu o prasátko se starajícímu. Na stolech jsem také zahlédl nějaké dortíky, zákusky, perník, hroznové víno, meloun... Ale tyhle věci jsem přenechal jiným.
Druhá kapela se jmenovala KOUDELNÍKŮV SYN a už při zvukové zkoušce nabízí dynamičtější a hutnější zvuk než měli Evil Regiment. Dvě kytary jsou prostě znát. Začínají hrát s osmiminutovým zpožděním a když jsem je takhle pozoroval z povzdálí, přišlo mi to jako nějaká gardenparty. Totální kontakt fanoušků s kapelou v prostředí několika rybníků, travnatá plocha, stromy, opilí fanoušci se věčně cpou za mikrofony, což pan zpěvák trpělivě snášel. Koudelníkův Syn do nás hustil blackmetal s občasným skluzem k deathmetalu. Maličko bych ubral zpěv, protože přehlušil vše ostatní. Opilci se motají kolem, jeden s velkým mokrým flekem v rozkroku riflí. Někteří neustále padali na záda, protože už nezvládali držení rovnováhy, jeden pořád verboval ostatní a tahal je do kotle před kapelu, což bylo už celekm nepříjemný, zvlášť když se sotva držel na nohách. I přes nepohodlí kapela hraje jak o život, střídá sypačky se střednětempými skladbami, growling s blackmetalovým skřehotem, texty na protikřesťanské téma. "Víte co je nej průser na salaši? Když vám vlk vomrdá všechny ovce." O tom byla poslední píseň, která uzavřela příjemný blackdeath. Atmosféra panuje uvoněná, lidé posedávají po trávě, děti pobíhají, dospělí popíjejí...
Je třeba zmínit hezky vyzdobené pódium. Když se akce jmenuje Pavoučí Terror, nesmí samozřejmě chybět pavučiny a pavouci, dále pak velká plachta s obrácenými kříži a baphometem, pentagramy, otočený dřevěný kříž a baphometská světla, která se po setmění rozsvítila a společně s velkými obrácenými kříži červeně zářily do tmy. Velmi pěkné. Z davu zaslechnu To se ti na Obscenu nestane aby byl nalitej hlavní pořadatel... To jen potvrzuje moje slova o lásce k alkoholu, která tam čišela z každého, kdo ho požíval.
Třetí kapelou byli NOT!, kteří narozdíl od pořádajícího Pavouka mě osobně nijak zvlášť neoslovili. Jejich hudbu bych popsal jako hardcore na tři zpěvy s přesahem do jakéhosi grindu nebo powerviolence co jávim. Not! tedy nebyl můj šálek bezinkové limči. Jenže na mém názoru pranic nezáleží, ostatním se líbili a vyškemrali si přídavek, který byl věnovaný Markovi z Třebíče a pro všechny, kdo zaplatili. Takže i pro mě, neboť já platitl, i když bych se tam asi lehce namíchal i bez placení. Ale takový já nejsu.
Pokud jsem se zmínil, že Not! nebyli můj šálek čehokoliv, tak další kapela na mě působila jako zjevení troufalosti. AFTER 12TH, tak se jmenovali, byli vopruz už při zkoušce, kdy dělají zvuk na text "Tohle je jenom zkouška a japonská diskotéka." Ty vole která kapela z našeho ranku takhle zkouší? Když spustili první písničku, zježily se mi chlupy na zádech. Špatně zazpívaný, špatně zahraný bumčvacht punkrock. Kapela si je vědoma svojí exotickou situací protože prej Nevíme co tady děláme mezi tak tvrdejma kapelama. Děkujem za pozvání. Dávám tomu šanci a zjišťuju, že mi to něco připomíná. Trochu mainstream, trochu punk. Tak trochu jako punkoví Chinaski. Ježíííš 😵💫!! Některé písně byly tak špatně faleště zazpívané, že to rvalo uši i s kusem xichtu. Sorráč, ale tohle se mi nelíbilo vůbec. Ani kdybych měl tři promile pod čepicí bych to neocenil. Jenže jak už to bývá, můj názor je zcela bezpředmětný, neboť lidem se to líbilo hodně. Jeden fanoušek v rámci paření na pódiu málem zahučel do škopků, aby pak povalil jiného opilého fanouška a vyváleli se v trávě. A za chvíli se objevila strkanice s tvrdými řečmi. Už se perou!? Né, jen se kočkovali, ale ke rvačce nebylo daleko. Vím přesně jak by to skončilo vzhledem k podroušení střízlivosti jednoho z aktérů. Ostatně že se něco semele mi bylo jasný od prvního okamžiku, kdy jsem viděl skvadru lidí která se tam nacházela. Bylo to jen otázkou času. Naštěstí se to nějak vyřešilo a jestli se nepletu, později jsem ony dva aktéry, zcela evidentně kamarády, zahlédl v obětí. A tak by to mělo být!! Nad hlavama nám přistávají letadla na letiště co je za rybníkem, děvčata na koních projela od nedalekého lesa kolem rybníku, děcka se tu prohánějí, lidi vedou opilecké rozhovory... Pohodová atmoška.
Poté se pavoučího pódia s grácií sobě vlastní ujmou AGGRESSIVE TYRANTS a hned v první písni je basák vyrušen flaškou rumu, ze které si přihnul, ale musel přestat hrát a zpívat, což jeho kolega od druhého mikrofonu s kytarou ocenil slovy Di do prdele. Překvapil mě nebývalý zájem o Aggressive Tyrants. Ten den to byla nejtvrdší kapela, ale téměř všichni zvedli svou prdel a zašli se podívat na trojici drtící grind/HC. Spousta rukou s telefony pořizují záznam této grupy. Píseň "Ty stará píčo" byla věnována oslavencovi pořadatelovi, neboť Pavoučí Terror je oslava narozenin. "A zatímco v New Yorku mají jako bodyguardy černoši, tak my máme dvě malý holčičky. Vyhoďte pavouka" a šup holky ho nemilosrdně vypoplonkovali z pódia. Do konce setu flaška rumu zela prázdnotou, o což se postarala čtveřice mladíků pařících v první lajně. Za pomoci basáka. Tohle byl jednoznačně nejveselejší Aggressive Tyrants co jem kdy viděl.
Je třeba ocenit pány pořadatele, jak to mají zmáknutý. Pěkné kelímky, pro VIP vyvedené v černé barvě, zahlédl jsem tam i jeden svítivě žlutý, látkové pásky na ruku, pro VIP klíčenky s programem... Kdo to má v ramci tak malé akce? Další kapelou byli !T.O.O.H!. Dvojce bráchů, která to hudebně spolu táhne již pěknou řádku let. Jsem rád, že zase koncertují, zatímco jsem je v minulosti neviděl dvacet let, za necelý poslední rok a půl jsem měl možnost shlednout jejich vystoupení třikrát. A tentokrát to mělo punc vyjímečnosti, protože se hrálo bez nasamplované basy a kláves, neboť při zapojování něco vyhořelo. Tím pádem se upustilo i od zaběhnutého setlistu, takže vznikl speciální set složený ze skladeb, které se domlouvali přímo na pódiu, protože s elektronickou mašinkou měli nacvičené jiné písně. Hrálo se tedy pouze bicí + zpěv a kytara + zpěv což znělo krutopřísně syrově. A to samozřejmě nahrávalo k tomu, že výběr písní bude staršího data. A to samozřejmě nahrávalo mojí spokojenosti, protože nejvíc, pokud jsem postřehl, se hrálo z prvního dema "Vy kusy mrdacího masa", jež jsem jako středoškolák střední školou povinný sjížděl celkem často. Naprosto unikátní vysotupení! Ber nebo nech bejt!!
Moje obavy ohledně hmyzu byly liché a pokud nějaký štípavý sráči lítali, mě ušetřili. Tou dobou si uvědomuju, že jsem vychlemstal asi čtyři limonády a byl jsem si třikrát pro prasátko do ruky, a že těch 1000Kč za vstupné je adekvátní. Jak nacenit akci, kde žrádlo bylo formou švédských stolů a chlast formou švédských píp? Mohl jsem vychlastat a sežrat kolik jsem chtěl a nikdo by s tím neměl problém. Je třeba taky potřeba připočítat šikovnýho zvukaře, kapely taky asi nepřijeli uplně zadarmo žejo, možná i pronájem oné hájovny nebo co to bylo, u které se to konalo. Těžko říct, jestli bude pan pořadatel v mínusu...
Na řadě je poslední kapela a tou byli SORATH. Nedávno jsem je shlédl v Mladé Boleslavi a mile mě tam překvapili. A nejinak tomu bylo i mezi rybníky v Radvančicích. Bubeník reagoval na prostředí "Ty pičo to je punk" a hned na to zpěvák hupsne mezi lidi a jeho místo postupně zaujmou hlasivkami tři fanoušci z první řady se svým pojetím vokálních linek. Někteří se serou muzikantům i do jejich hudebních nástrojů a kazí to jak kapele tak nám všem. Prostě punk. Sorath byli peklo! Jeli jednu sypačku za druhou, zvuk měli výborný (ze strany ale nebyl slyšet zpěv, což je zaznamenané ve videu níže), a hráli poctivých padesát minut. Všichni museli být spokojení. Já byl. Když bylo jasné, že už žádná píseň nezazní, hledám Kocoura abych se rozloučil, ale nikde ho nevidím, stejně tak kytaristu Evil Regiment, kluci z !T.O.O.H! už odjeli, takže se s nikým neloučím, sedám do auta a jedu směr rodná hrouda. Z příkopů mě kontroluje hektar srnek v podstatě po celou dobu cesty. Naštěstí žádná neměla potřebu pást se na silnici a já dorazil domů někdy po půl dvanáctý, což ale není vůbec důležitý. Důležitý je, že Pavoučí Terror byla párty, která se rozhodně povedla. A že se mi nelíbila nějaká kapela? Copak na tom záleží? Já si užil ty svoje, zmíněné v úvodu...
PRO FOTKY KAPEL KLIKNI SEM.
OBSCENE EXTREME AFTERSHOW PARTY 2025
Festivalové běsnění je už několik hodin passé a já jako každý rok když mi to zdraví, finance a volno dovolí, musel být na afterparty. Jedním z důvodů je zjistit přímo na místě, co je takzvané "surprise". Loni jsem spekuloval, že by to mohli být Macabre, nakonec se oním překvapením stali Groinchurn a bylo to skvělý. Letos nám páni pořadatelé slíbili "sérprajzy" hned dva a mě šrotovala už při festivalu hlavou dvě jména. Blood Duster a Rot. Proč zrovna tyhle? Protože by to bylo opravdu překvapení s velkým P. A možná taky proto, že v mojí hlavě jsem si tyhle dvě kapely vysnil jako vrchol celé akce. A jak to dopadlo? Jaký teda byly závěrečný dortíky? Dočteš se níže.
Jak jste si nemohli přečíst v obsáhlém reportu z festivalu samotného, odjel jsem z něj po naprosto strhujícím výkonu kapely Inhumate, která se loučila se svojí kariérou. Byla to nejlepší kapela celého festivalu a nic potom už prostě nemohlo být lepší. Takže někdy ve čtvrt na devět večer v sobotu jsem jel domů, omýt vejce a kakaové očko. A druhý den zpět na afterparty. Na Bojiště jsem dorazil pět minut po začátku akce, když už hrála první kapela. A když fronta u vstupu do pivního stanu čítala asi dvacet lidí. Fronta byla odbavována jedním člověkem, který nasazoval papírové pásky, ale i tak to netrvalo dlouho a i já se mohl dostat do mírně zasmrádlého pivního stanu a sledovat výkon řecké kapely VILE SPECIES.
Tahle kapela mě v rámci festivalu na hlavním pódiu moc nebavila ale ve stanu, kde se konala afterparty, to znělo jaksi živěji, dravěji a osobněji. Nasraný grind je stejně lepší na klubové scéně než na velkém pódiu. Zvuk na malé stejdži pro menší publikum byl brutálně hutný, čistý a precizní. Nebojím se proto hodnotit sedmi body z deseti, protože ten jejich grind byl prostě dobrej. Kapela končí dvacet pět minut po sedumnácté hodině a dokonce i malého poga na závěr se dočkali. Po skončení se jdu projít už téměř vyklizeným areálem a řikám si: "Bejt tohle v mým bydlišti, je z toho feťáků a cikánů ráj." Že tady probíhal o víkendu nejzuřivější festival světa dokazují jen stylové samolepeky, pár banerů a sem tam nějaký odpadek. Stejně jako na festivalu, ani na afterparty se nečeká dlouho než se nazvučí, takže to sotva stihnu obejít a už hraje druhá kapela, TOOLS OF THE TRADE z Malajsie. Hráli bez basy a řekl bych, že to znělo ještě syrověji než předchozí banda. Žádný uhlazený rokenrol, ale podsvinčí grindpalba. Žádný kecy mezi songama, jedna prasečina navazuje na další. Ani nedali prostor pro aplaus. Mě se to líbilo a hodnotím stejně jako první kapelu, tedy 7/10. Zmínil jsem, že se afterparty konala v pivním stanu. Dříve tomu tak už bylo, ale poslední roky se závěrečný večírek odehrával v takzvaném skleníku, který se odebral do skleníkového nebe a místo něj vyrůstá nová restaurace.
Já bych třeba tu afterparty osobně mít nemusel, ale když už to je a mít odvoz, tak proč ne žejo. A taky bylo potřeba dopít pivo, kterého si, myslím, se letos nevypilo moc, protože jak jste se mohli dočíst v obsáhlém reportu, nebylo nejlevnější a jak jste se nemohli dočíst v tom samém obsáhlém reportu, počasí nebylo moc shovívavé k nasávání. Festivalové ceny se ovšem maličko snížily...
Znáte tu říkanku z dětství? "Černoušek Bubu, má černou hubu. Nožičky skládací, prdelku foukací." Nevim co to znamená, ale na pódiu se rozcvičují čtyři foukací prdelky, které po krátké chvíli drtí těžkopádně těžkotonážní deathmetal total kanal. Ekvivalentem jejich hudby je parní válec. Botswaňani OVERTHRUST se mi s jejich valivým deathem líbili už na velkém pódiu a nejinak to bylo i na afterparty. Dávám deset z deseti. Už jen kvůli těm xichtům bicmena, jehož styl hry na bicí je k popukání. A zpěvákovy humpolácké kreace s basou jak od pralesního satana neměly chybu. Parádní! Afričani si užívají svoje dny slávy, přeci jenom jsou to pro nás exoti, myslím tím, že jsou exotičtí tím, z jaké oblasti pocházejí a hrají deathmetal. Nikdy předtím jsem podobnou kapelu, složenou ze samých černochů neviděl. Každopádně tleskám jim.
Po "nožičkách skládacích a prdelkách foukacích" nastoupily divoženky z USA, samá noha samý prso, plná prdel kund na pódiu. Kapelu EMASCULATOR jsem měl letos už možnost vidět na festivalu Nice To Eat You a stala se tam jednou z nejlepších kapel celého festu. Na hlavní scéně na Bojišti se mi také libily a teď na afterparty byly opět krásné, sexy, usměvavé, šťastné a hrály skvělý deathmetal. Bez debat hodnotím deseti body z deseti možných. A když k tomu připočtu pohled pod kratičkou minisukýnku slečny zpěvačky pokaždé, když opřela nohu o odposlech a poodhalila nám své spodní prádlo, byl ten deathmetal ještě lepší! Doufám tedy že to bylo spodní prádlo a ne bobr... V první řadě to muselo vonět kundí šťávou. Na světě je přeci jen krásně. Chce to víc takových čistě ženských bandů! Pavouk, který to kontroloval z první lajny, mi potvrdil, že nedívat se jí mezi nohy, bylo těžší, než sehnat setlist Metallicy. Já osobně po první písni dal přednost sledování skvělého deathmetalu pěkně zezadu nerozptylován zpěvaččinou odkrytou vulvou.
A teď přichází na řadu překvapení číslo jedna. A světe div se, jak jsem v úvodu zmiňoval, že v mojí hlavě kolovala dvě jména, tak hned jak se na pódiu začaly pohybovat známé brazilské xichty, bylo jasné, že minimálně jednu bandu jsem uhodl. Ano, veleznámí a velevýborní ROT zahráli na letošní afterparty. A byla to jízda. Z fleku hodnotím jedenácti body z možných deseti. Takovou drtičku na dva zpěvy těžko pohledat. Nikoho jejich hudba nenechala chladným, hlavně pak ne kotlaře, kteří točili circlepity jak o život. A Pavouka taky nenechali chladným. Přeci jenom tak pěknej setlist jaký oni měli, hned tak není k mání. Žhavým zbožím se stal tenhle setlist, protože to byl speciální set pro afterparty. Jejich písně zněly jako mlejnek ma maso meloucí stehenní kosti. Jeden z fanoušků se z toho dokonce poblil!! Přilítnul celý udýchaný z kotle a asi dva metry ode mě hodil 3 šavle. Okamžitě stanem zavanula opojná kyselá vůně čerstvě nablitých zvratků. Škoda, že to nevyblil v kotli, nejlíp ve chvíli, když by zrovna plul nad hlavami fanoušků. To by teprve bylo obscene extreme!! Pavouk svůj setlist ulovil, ale trpěl u toho. Vedle něj prej stál nějaký smradlavý polsky hovořící občan, lepil se na něj, pivem ho polil... Na druhé straně pódia o setlist zase bojoval pavoukův úhlavní nepřítel, takzvaný nášivkář. Tentokrát byl lítý boj zakončený remízou. Oba mají své vysněné listy papíru. Podepsané od členů ROT. Parádní trofej kluci!!
No a dostáváme se k mojí genialitě. Opět zase. Jak jinak žejo. Druhým překvapením totiž byly BLOOD DUSTER, tedy kapela, kterou jsem také předpovídal. Jenže teď pozor! Sice měli lepší zvuk než v hlavní části festivalu, ale dost horší, než předchozí kapely. Byl jsem z toho dost rozčarován. Od pátého songu se to naštěstí zvukově vyrovnalo, jenže hraj si po ROT žejo. Úloha nelehká. Australani navíc afterparty pojali jako opravdovou taneční párty, takže se nekonaly téměř žádné sypačky a těch nějakých 35 minut odbyly australským rockem. Před poslední písní haleká pan zpěvák "This is last song, everybody come on stage..." Nemusel pobízet dvakrát a většina těch špinavých zasmrádlých upocených ožralů se přes hliníkové zátarasy škrábe ke kapele na malé pódium a netrvalo to ani deset vteřin a něco tam rozšlapaly a zbytek posledního songu dohrál jen z odposlechů. Stylové zakončení festivalu... Je mi to líto, ale moji oblíbenci to podle mě nezvládli (v rámci jejich kvalit), a dávám jim za jejich výkon 8/10. Na celé čáře tedy zvítězili ROT a získávají bludišťáka! Vyzvednout si ho můžou dnes v restauraci u Stolinů v Novém Bydžově mezi šestnáctou a sedumnáctou hodinou. Na závěr odpověď na medvědovu otázku, ohledně toho, kolik tam bylo lidí. Je to docela dobře patrné ze závěru videa, které je točené ze zadní části stanu. Někteří lidé seděli ještě i ve vedlejším stanu a zpěvák Blood Duster uprostřed setu jejich směrem halekal, jestli se jim tam sedí dobře, což mě pobavilo. A samozřejmě ti, co nemusí Blood Duster se motali venku.
OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2025, aneb Dobrého stačí pomálu
219 days ago...
Dnes je 2.12.2024 a už teď vím, že tento report z Obscene Extreme 2025 bude posledním z tohoto festivalu tak jak jsem na něj zvyklý. Obscene Extreme pro mě už totiž není ani moc obscénní a už vůbec ne extrémní. Už mě tam nemá co překvapit. Zatím je ohlášených několik zajímavých, či méně zajímavých kapel, nic to nemění na tom, že ročník 2025 bude mým posledním, na který se pojedu podívat. Nebo alespoň v takovém stylu jako doposud, tedy že přijedu na začátek festu ve středu a odjedu v sobotu večer, abych se v neděli vrátil na afterparty. Bude to můj dvacátý pátý ročník, (počítám i covidový miniročník pro 300 lidí.) Nebyl jsem pouze na prvním ročníku. Dvacet pět let... Čtvrt století... Moře vypitých a následně vychcaných piv a projebaných prachů. Už na tak velkou akci nemám sílu a ani peníze. A však dobrého stačí pomálu žejo. Takže nejvyšší čas se na to vykašlat. Nebo třeba jet se podívat jen na jeden den, nebo jen na večerní programy, bez chlastu, na pohodu. Uvidím jak se rozhodnu... A třeba se na to sám pan pořadatel Čurby vykašle a jeho bronzové sochy legendárních argentinských narkomanů a fotbalistů a cesty kolem světa, bude do budoucna financovat jeho fabrika na obscénní merchandise. Beztak mu město začalo házet klacky pod nohy, i když v každém rozhovoru zmiňuje, jaké má nadstandardní vztahy s radnicí. Já se pojedu s tímhle festivalem rozloučit ať už se budou či nebudou konat další ročníky. Jaké jsou ty nadstandardní vztahy se dá dočíst v tomto rozhovoru.
The present...
A jak tedy probíhal můj "poslední" ročník? To se dozvíte v obsáhlém reportu níže. Trochu jsem se rozepsal. Víc než obvykle, takže si na to otevřte lahváče, strčte si anální kolík na místo k tomu určené, nebo udělejte kafe, každý dle svého gusta.
Začátek reportu: Bylo to dobrý.
Report: Nejvíc se mi líbily (bez pořadí) tyto kapely: URTIKARIA ANAL, OVERTHRUST, ROT, CAPSAICIN STITCH RUPTURE, PIKODEATH, BRUTAL SPHINCTER, DISFIGURED CORPSE, BLOOD DUSTER, KORPSE, MASSGRAV, GENERAL SURGERY, FULCI, ANTICHRIST SIEGE MACHINE, LARVAE, INHUMATE.
Konec reportu: Příště už nejedu. Možná (viz. úvod)
Největší výser festivalu: Ceny piva.
POLYMETAL 5.7.2025
No sláva! Konečně zase Polymetal. Toho není nikdy dost, i když zlí jazykové tvrdí, že Není Pešta, není Polymetal. Tihle lidé si patrně neuvědomují, že jednak Alan Pešta už bloudí peklem a jednak, že v Polymetalu skončil v roce 1995, tedy před třiceti léty. Ano, staré písně s Alanovým zpěvem jsou naprosto jedinečné, ale nynější zpěvák je dává naživo velmi dobře. No a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí žejo. Nám se Polymetal líbí. Jen škoda, že se kapela nemá k reedicím nebo vlastně k prvním oficiálním vydáním všech svých nahrávek. Všechno to byly jen demokazety buď xerox, nebo pochybné vydání, pak snad nějaký live CDR, které je dostupné jako jediná jejich nahrávka a jinak za čtyřicetiletou hudební kariéru nic. Je to velká škoda. Psal jsem to už v jiném reportu na jinou akci Polymetalu. Dema "Hazardní hráč" a "Ve znamení kříže" jsou plné hitů, které i na koncertech vyznívají ve prospěch kapely a prostě si zaslouží vydat to oficiálně. A kdy jindy, když ne teď, když kapela slaví čtyřicet let na scéně. Já vim že to není jednoduchý tohle všechno poplatit a pak doufat že si to někdo koupí, protože ne každej je takovej, že to doma chce mít... Radní obce Lodín, která se nachází několik málo kilometrů od mé rodné vsi na pouť, kde Polymetal zahráli, pozvali ještě i další dvě kapely, ale ruku na polymetalový srdce, ani jedna nemá v porovnání s hity kapely Polymetal pražádnou šanci uspět. A právě z toho důvodu jsme vyrazili přímo a jen na Polymetal. Odpolední pičování na pouti nás fakt nebere... Zázemí celé akce bylo řekl bych vesnické, velmi pěkné. Na posekané louce se nacházela jakoby pouť. Pár komediantů s kolotočem, střelnicí, skákacím hradem a nevim jestli tam bylo ještě něco, vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost. Pro děti tam bylo malování na obličej, pro dospělé výčep s Radegastem desítkou za 40Kč, kofolou anebo nějakými chlazenými rozlévanými, či plechovkovými nápoji. Zahlédnul jsem tam trdelník, párky v rohlíku, snad se tam i prasátko točilo. Sedělo se pěkně ve stínu pod stany, podávala se káva... Všechno tohle šlo ale mimo mě, kromě jednoho piva a jednoho kafe. Já jsem přijel výhradně na Polymetal a tak jsem k tomu i přistupoval. Hrací čas Polymetalu byl plánovaný na dvě hodiny. Tak dlouho se nehrálo, neboť se začalo o čtvrt hodiny déle a končilo o pár minut dříve. Ale ono se není co divit. Jako vždycky, myslím si to teda, to byla vina (ne)fanoušků, kteří misto aby zvedli svoje zpařené prdele a šli se podívat zblízka na kapelu, posedávali a vůbec je hudba nezajímala.
Anebo to prostě nebyli metalisti a Polymetal jim nic neříkal. To já narozdíl od nich na to pojebaný slunce vylezl pod pódium a poctivě jsem si odstál celý koncert, který čítal 18 písniček. Konkrétně to byly tyhle fláky: Pohřeb v bílém, Noční víly, Ikarus, 6000 křížů, Čaroděj, Ples upírů, Proč mi to leješ do hlavy, Imperátor, Nevidomá, Žádný slitování, Bílí andělé, ve které muzikanti udělali chybu, ale tak nějak se vrátili do písně a dohráli ji, Černý baron, Sobec, Premiéra, při které došla zpěvákovi baterie v mikrofonu a píseň byla přerušena. Následné přirovnání k předvčerejšímu blackoutu nikoho nerozesmálo, protože lidi to prostě nezajímalo. Sochy v trávě, naživo naprosto zbytečná skladba, což nikdo, ale tím myslím, že opravdu vůbec nikdo z těch asi deseti přihlížejících neocenil potleskem. Jezdci z pekel a jako poslední píseň byla představena Ve znamení kříže a pak se kapela naoko začala balit, ale kdo už na Polymetalu někdy byl, tak ví, že musí zaznít ještě Alkoroll, který obvykle funguje jako přídavek. Jenže kdo si ho vykřičí, když tam nikdo nebyl? Vyřešilo se to šalamounsky. Na žádné vyvolávání "ještě jednu, ještě jednu" dojít nemuselo. Zpěvák prostě oznámil že "Bylo tady přání, abysme zahráli Alkoroll." Hele, je to možný, nebudu se hádat, jestli si to někdo přál nebo ne, já v duchu jo, ale spíš si myslím, že zpěvák jen zachraňoval situaci. A pak byl konec. No hele, asi takhle. Kdyby na mě po většinu koncertu nepražilo slunce, kdyby přišlo víc lidí zpod stanů ALE hlavně kdyby HZ PRODUCTION, kteří měli na starosti zvuk a osvětlení totálně nedokurvili zvuk, mohlo to být dobré. Jenže tyhle profesionály bych si nepozval ani na nazvučení Dagmar Patrasové, když blije v příkopu sperma. Ne, opravdu zvuk byl hroznej. Hlavní zpěv byl přepálený, vedlejší zpěvy a kytary utopené, kopáky dunivé a celý ten zvuk byl jaksi zahuhlaný. Se zvukem z Přelouče, kde to zvučili nějaký mladý kluci, se tahle sračka nedala absolutně srovnat. Jsem ze "svých obvyklých" akcí prostě asi zvyklý na trochu jiný standard. Polymetal jsem viděl popáté a rozhodně to byl můj nejhorší Polymetal. Hlavně díky zvuku teda. Příště to bude lepší.. HZ Production by se na to měli vykašlat, protože když něco neumím, tak co? TAK SE DO TOHO NESERU!!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)