STŘEDA...

25.10.2025 SADISTIC NIGHT ( V.A.R. / Sadistic Hannibal / La Petite Mort / Wietrator )

Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl. 

Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek,  Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik. 

Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.

Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.

 

Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím. 

       

Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...

 

Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.

Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!

24.10.2025 HYPNOS / NEUROTIC MACHINERY / POPPY SEED GRINDER

Pár dnů před vypuknutím tohoto deathmetalového večírku nám bylo prostřednictvím modré sociální sítě oznámeno, že z důvodu nemoci se nemohou zúčastnit Sceletons. Náhrada hledána nebyla. Nevadí. Ale kdyby odstoupila některá z ostatních kapel, už by pro mě účast neměla smysl. Začátek akce byl posunut o hodinu, počet kapel se ustálil na čísle tři, výše vstupného zůstala nezměněna.

 

A jak jsem si minule stěžoval, že se mnou nikdo u nás nechce jezdit na koncerty a že musím furt jezdit sám a řídit, tak člověče, stavil se za mnou v práci Amorfis a prej: "Hele vole, já na ty Hypnos pojedu taky a klidně vemu auto." No jéééje. Takže po dlouhých dvaceti letech jsem mohl v Ponorce popít víc než jedno pivo. Naposledy jsem tam měl pivko na této krvavé akci. V domluvený čas se u mě Amorfis stavil, a společně jsme se pak ještě stavili pro Medvěda a vyrazili vstříc deathmetalovému běsnění. Po příjezdu jdu na pěstní souboj s parkovacím automatem, do kterého vhazuji 70Kč, abych po chvíli zápolení získal papírový lístek, který nás opravňoval k parkování až do půl desáté. Parkovné totiž ta pardubická hovada vyžadují až do dvaadvaceti hodin. Běžte do hoven kokotsky perníkářští radní!! Uklidňuji se až když v ruce držím pivo, konkrétně desítku od Arnošta. Za krásných 39, tedy 40Kč. Pivo bylo překvapivě pitelné. Pak se zdravíme s šedivákem a Klárkou a po chvilce dorazil i Marján, byla nás tam celá hromada prdelí. Když si jdu pro druhé pivo, oslovuje mě u baru cizí muž mým rodným příjmením. Dám se s ním do hovoru, odkud že mě zná a vylezlo z něj, že díky mě měli v devadesátkách na gymplu hromadu kazet s metalovou hudbou, kterou jim tam dodával můj kámoš, který je měl ode mě. Tak přeci jenom nejsem úplně k hovnu...

Jelikož jak jsem zmínil v úvodu, Sceletons se nekonali, jako první obsadili pódium POPPY SEED GRINDER. S půlhodinovým zpožděním. Ale to mi bylo co? To mi bylo úplně u prdele, neboť jsem měl pivo a kolem kamarády, takže čas ubíhal velmi rychle. Chvilku jsem se bavil s hlavní postavou kapely (pokud to tak můžu napsat o jediném zakládajícím členovi), Jardou, který mi sdělil, že tahle sestava, kterou teď mají je prostě boží a že si strašně sedli a že budu čumět. A víte co? Fakt jsem čuměl. Hned první píseň je vynikající. A druhá taky! Zpěvák výbornej, basovka nasamplovaná, Jarda za kytarou hobluje a ovousený bicmen drží rytmus. Nevim jestli jsem se na ně těšil, nebo čím to bylo, ale ty dva první songy to byla prostě lahůdka. Ne že bych je měl naposlouchaný. Jako koupím si jednou za deset let když vydají nové album jejich CDčko, mám zimní čepici s logem Poppy Seed Grinder, ale naposlouchaný je nemám. Anebo mi přišlo, že ty písničky naživo znějí úplně jinak. Možná díky stále měnícímu se zpěvákovi. Odbíhám rychle pro další pivo, už třetí. Ale tak je to desítka. Budu chodit chcát akorát... a honem zpátky před kapelu. Přišlo mi, že nehráli nic starýho, nebo jsem to nepoznal. Takovej fanda já jsem. Ale Jardy jsem se na to po skončení neptal, protože by zjistil jaká piča to vlastně jsem. I když on to zjistí i tak až si to přečte, popřípadě už to ví dlouho... Zvuk se mi zdál celkově dobrý, jen bych dal volume maličko doprava. Na můj vkus to bylo docela potichu. Poppy Seed Grinder se mi kurevsky líbili, kecy o tom, že si sestava sedla, se potvrdily a je téměř zázrak, že bývalou zpěvačku Báru dokázal někdo na postu zpěváka nahradit, ba co víc, že ji dokázal překonat. Se vší úctou k Bářině slavíkovi v hrdle, nynější zpěvák má v hrdle koule, které Bára neměla. Dál bych to v dnešní hyperkorektní době nerozváděl.

   

Ano, a už je tady nejvyšší čas, aby Amorfis zaběhl doplatit půlhodinu parkovného. Ty vole to je fakt demence: před hudebním klubem vybírat výpalný za parkování v den konání akce, s nemožností parkovat zdarma jinde. To můžou vymyslet fakt asi jen v Pardubicích... Když si jdu pro další pivo, ptám se u vstupu na počet prodaných vstupenek a milá malá usměvavá dívka mi hlásí, že 59 lidí si našlo cestu do Ponorky. Asi nějaký magický číslo říjnový, protože 59 bylo i minulý týden v Litoměřicích... Kdo mě zná tak ví, že jsem velmi plachý a stydlivý. Za střízliva. Ovšem když mám pár piv, tak jsem přátelský a komunikativní. No a tak se dávám do řeči s kapelou NEUROTIC MACHINERY, kteří se rozcvičovali, o kapele Neron, kterou jsem kdysi měl od jednoho ze zpěváků vypálené na CDR. Naše debata vyústila v to, že by nebylo od věci hudbu Neron někdy šoupnout k poslechu na síť. Já už si nepamatuju jak to znělo, CDčko už samozřejmě nemám, tak bych byl docela zvědav. 

Pokud se mi hlasitost Poppy Seed Grinder moc nepozdávala, pak ve 21:45 hodin ponorkového času, kdy Neurotic Machinery spustili, byl zvuk asi tak o 40 procent hlasitější. Až to bylo trochu nepříjemný. Kapelu Neurotic Machinery jsem už párkrát viděl ale nikdy jsem si je nijak zvlášť nepamatoval. Však víte, já jsem spíš na ten blackmetal zaměřený východočech. Jejich hudba v sobě asi i nějaké blackové prvky má (zpěv a samply), ale kytary a celý feeling mi zněly spíš do deathcore. Hudebně se mi to samozřejmě líbilo méně než předchozí Poppy Seed Grinder, které sleduji od úplných začátků. Ale to neznamená, že to bylo špatný. Rozhodně ne. Jen to prostě nebyl úplně můj šálek, což je samozřejmě můj problém... Ještě taková malá švanda, když zpěvák přemýšlí nahlas do mikrofonu že Ani nevim, jestli jsme tu někdy hráli, a jestli jo, tak je to sakra dlouho. Načež se baskytarista ozve Hráli, támhle máme nálepky a ukazuje někam na bar nebo na sloup, kde asi byla samolepka Neurotic Machinery. A teď pozor, vyvrcholení a pointa celé této veselé historky přijde opět od zpěváka: Ty jsme tam dali dneska...

Tou dobou si uvědomuji, že moje levačka nabírá svalovou hmotou, neboť pivo se v Ponorce lemtá z krýglů, neboli ušáků, neboli z půllitrů s uchem. A ty jsou na moji chabou muskulaturu příliš těžké. Zlaté kelímky na festivalech!! Venku vyžebrám od šediváka cígo a pak chvíli kecám s Jardou, panem zakladatelem Poppy Seed Grinder a doporučuju mu, že by měli udělat krátkou, dvojminutovou písničku, která by byla šíleně rychlá a šíleně blackmetalová, neboť jednou z bývalých kapel pana zpěváka byli Immortal Tears, což byla ve své době oblíbená kapela na vzestupu, která se prezentovala vampířím romantickým blackmetalem. Takže předpoklad ke krákoravému zpěvu by tam byl. Ale shodli jsme se na tom, že by asi blackmetal nedokázal zahrát a že jsem kovaný debil.

Úplně ztrácím pojem o čase. Kdybych neměl u sosáčku pivo, tak bych se tu rozepisoval o tom, jaké je to martýrium v Ponorce, než se připraví další kapela. Ale já pivo u sosáčku měl, takže všechno tak rychle utíkalo, až to hezký nebylo. Poslední kapelou večera byli hvězdní HYPNOS. Hypnos vsadili i trochu na pódiový design, když používali osvětlené kouřotvory, které vypadají vždycky efektně, obzvlášť v malém temném klubu. Brunovy vlasy (pro neznalé, to je zpěvák a basák v jedné osobě) se vznášely ve víru ventilátoru, až mi to přišlo tak trochu gay nebo glam nebo hair. Skoro jako pavučina ve větru. Zvukově to bylo celkem vymazlené jak po technické stránce, tak po "hlasitostní" stránce. Hudebně asi tolik, že jsem je nikdy neposlouchal, ale předloni jsem k nim našel cestu a naživo se mi fakt líbí. A přitom deathmetal ty vole žejo. Pořád se musím dívat na ty Brunovy prořídlé dlouhé vlasy, které se vznáší v chomáčích ve tvaru chapadel nekontrolovatelně v prostoru, což působí dost komicky. Kam se na něj sere cthulhu. Ovšem hudba byla dobrá. Například ale Medvědovi chyběly takový ty Krabathorský sypačky, tah na bránu, jak by řekl Jaromír Bosák. Ale rozhodně Hypnos, který Medvěd nemá rád, nijak neosoudil. Amorfis pozorně sledoval Hypnosí set, a CDčko si koupil a byl maximálně spokojený, neboť na rozdíl od nás je v učivu Hypnos vzdělanější. Já byl s Hypnosem taky spokojený. Jenže byli to Poppy Seed Grinder, kteří mě namleli do tatarského bifteku. Stejně tak to cítil i Medvěd, jeden z těch, kterým se na Czech Death Festu Poppy Seed Grinder nelíbili a shodli jsme se tedy, že Poppy Seed Grinder byli pro nás ten večer jasně nejlepší. Až si tohle přečte Jarda, snad mu nestoupne pýcha za uši a zůstane nohama na zemi. Nejlíp mimo Prahu samozřejmě. Protože Praha je jen místo...

Loučíme se se všemi kdo je po ruce a mizíme v automobilu směrem k nám. Cestou se musí Medvědovi zastavovat, neboť jeho močový měchýř hrozil protrhnutím. Jak jsem psal. Prostě desítka... A kdo za to může? Fiala!!

STŘEDA...

18.10.2025 LEITMERITZER NACHTFALTER 6.

Sychravej podzim, dovolená v sobotu, cesta na sever a tři kapely v klubu se SODíkem. To se stalo 18.10.2025. Jak je zmíněno, musel jsem si  vzít den dovolené, protože z nějakého důvodu mají pořadatelé potřebu koncerty zajímavých kapel pořádat v termínech mých pracovních víkendů anebo v Praze. Obětoval jsem tedy jeden den dovolené, abych po páteční noční uštědřil tělu odpočinek v podobě tří hodin spánku a po procitnutí jsem vypálil směr severní Čechy na koncert černého trojlístku. Cestou jsem potkal řidiče jak pospíchající, tak zpomalující. Obě sorty byly na ránu mezi oči. Obzvláště pak řidič Hjůndaje stříbrné barvy a řidič černé Oktávky kombi, by zasloužili za svou demenci vykastrovat. Že jsem kousek od Ústí nad Labem, prozrazovaly čimdálvětší díry v silnici a stále inteznivnější zápach. Po zabydlení v Hotelu SOD, jsem rozhodl, že půjdu s přáteli na pivo do jedné výborné hospody v Ústí, které leží nad Labem. Dávám si dvanáctku Mazel a jsem okouzlen. Jednak výbornou chutí chmelového moku, ale mnohem víc servírkou, která mi ho přinesla. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Do jejich okatých očí a zubatých úst. Chtěl jsem si ji inkognito vyfotit, ale byl jsem tak vykolejený z jejího teen svěžího vzhledu, že jsem nedokázal vůbec telefon odemknout. Nevadí, vždycky když kolem nás prošla, pozorně jsem si ji prohlížel. Naštěstí svůj pohled na mě neopětovala, protože kdyby jo, tak bych se roztekl potem na té židli. Každopádně tuto hospodu jsem navštívil podruhé a podruhé maximální spokojenost. Takhle by měla vypadat každá putyka a na světě by bylo zase krásně. Když se nachýlil čas, můj hoteliér zavelel, že cestou na nádraží mi ukáže několik krás města. I když bylo venku světlo i tak tam byla všude tma. Měli by si to tam už konečně pořešit trochu. 

Do Litoměřic jsme se dokodrcali s Českými drahami. Následovala čerstvá procházka po městě do klubu Baronka, kde se akce konala. Po příchodu zjišťujeme, že jsme prvními platícími fanoušky blackmetalu. Snad to nebude návštěvní fiasko. Dáváme si po žejdlíku. Kvalita obsluhy, chmelomoku, jeho cena i  prostředí rapidně klesla v porovnání s hospodou, kde jsme ještě před hodinou a půl seděli.  Popíjíme Svijanskou jedenáctku, hovoříme a popíjíme až se propijeme a prohovoříme do hodiny dvacáté, kdy vstupujeme do koncertního sálu, páchnoucím vlhkostí a zatuchlinou, jako v nějakém nevětraném sklepení. První kapela, jmenovala se GOAT CULT, doladila své nástroje a ještě na chvíli seskočí z pódia, co znamená vlhko a smrad, a já sleduju krysu, která přiskákala odněkud zezadu a po hlavě to zalomila do štěrbiny mezi pódiem a reprákem. Asi to byla blackmetalová krysa.

Ve 20:10 hodin litoměřického času nastupují GOAT CULT, kteří byli na letácích označováni jako blackened thrash death. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel a jelikož nemám ve zvyku naposlouchávat neznámé kapely předem, trochu mě překvapilo co vlastně hrajou. Moc thrashe, deathu ani blacku v tom nebylo. Stejně tak mě překvapil zvuk, který byl opravdu dobrý. Byla to moje třetí zkušenost se zvukem v tomto místě, takže můžu porovnávat. Oproti dvoum předchozím mým návštěvám, kdy byl zvuk buď špatný, nebo přepálený nebo obojí, byl rozdíl, jako dívat se na gay porno mentálně postižených vs. šoustání holky od vedle. Tím jsem chtěl říct, že zvuk se opravdu povedl. Ovšem hudebně mě to moc nebavilo. Přišlo mi to jako taková Ironmaidenní bumčvacht zprzněnina všeho možnýho. Každopádně odezva u lidí byla, takže dobrý. Nakonec já hudebně nikdy nic nedokázal, takže můžu držet maximálně tak hubu a krok. Dnes budu hodnotit číslama a z mého pohledu-poslechu si GOAT CULT zaslouží 5/10. Jedna píseň mi zněla jako nějaký politický hardcore a to já nemám rád. Ale měl jem už pět piv tak Alláhví co jsem to slyšel. Ke konci kapela děkuje, že jsme přišli v tak hojném počtu. Odhaduju tak 40 lidí. Na tenhle klub je to opravdu hodně, pokud mám porovnávat s předchozíma mejma dvouma návštěvama.

 

Tou dobou si uvědomuju, že abych si mohl na malém koncertě dát pivo, musím jet 200km, vzít si den dovolené a zařídit ubytování. A ještě noční odvoz po skončení. V mém rodném kraji se mnou na koncerty nikdo jezdit nechce většinou. Všichni mají moc práce nebo potřebujou nutně odpít ten večer pár lahváčů ze sklepa. U vstupu jsem zjistil, kolik je prodaných lístků a fanfára TAMTADADÁ!! 59 platících člověků!! Tolik se přišlo podívat na druhou kapelu, TRAUTENAUER 666, kterážto není moc často vidět.

Člověk by mohl říct: "Ty píčo, vyplatilo se ti to se tam srát takovou dálku?" a já můžu s čistým svědomím odpovědět "Píčo, vyplatilo píčo." Ve 21:10 hodin začínaji zvučit páni z Trauče, na pódiu se objevují nějaké svícny, lebky lidské i zvířecí, kostěné kříže. Outfity kapelních Trautenberků doznaly oproti předchozí kapele podstatných změn o nábojové pásy, řetězy, zlověstné šminkování, zkrátka všechno bylo jak má být. Vše nasvědčovalo tomu, že je kapela připravena vrazit nám Krakonošovu blackmetalovou berli do našich páchnoucích prdelí. Začíná se středověkým intrem (jak to nazval SODík), které je zakončené vyplivnutím ohně do obecenstva a popliváním hořlavou tekutinou těch, kteří stáli poblíž. I já schytal pár kapek. Páni ministři zdravotnictví v covidových dobách nedávno minulých, by z toho měli hlavu jak pátrací balon. A pak si někdo zákeřně v tom nevětraném vlhkém prostoru usral. Bylo to nechutný, ale TRAUTENAUER 666 hráli tak skvělý rokenrol, že smrad z něčí prdele ignoruju a jako přikován vychutnávám Krakonošovu černou mši. Jednoznačně skvělý a nejlepší Trautenauer v mojí Trautenaueří kariéře. Možná to bude vypadat, že jim lezu do prdele nebo tak něco, ale nemám proč.  Jejich set byl perfektní. Nevim jestli to vůbec můžu napsat, abych se nerouhal, ale jasný: Marduk na CZDF byli Marduk na CZDF. Impaled Nazarene tamtéž, byli Impaled Nazarene tamtéž. Enthroned v Ostravě, Tsatthoggua na NTEY... mám tyhle kapely fakt rád a poslouchám je třicet let, ale TRAUTENAUER 666 si ten večer všema vytřeli svoje trutnovský prdele. Jak se mi svěřil SODík u čtvrtého songu: "Nic lepšího už nebude." I on vnímal vystoupení TRAUTENAUER 666 jako velmi povedené. Mě to chvílemi znělo jako blacková verze punkových alb od Darkthrone a například píseň "Destrukce", jako by Darkthrone z kundy vypadala. A kdo mě zná, tak ví, že Darkthrone co? Že Dakrthrone obdivuji od svých čtrnácti let. Nemám co bych dodal. TRAUTENAUER 666 hodnotím maximálním počtem 11/10 a třeba se poserte.

 

Venku vyžebrám cígo (díky kámo!) a dávám další pivo a je mi tááááák dobře. Je na piču, že u nás díky tomu v jaký prdeli žiju, nejsou noční spoje a nemůžu si tedy dát na koncertech pivo, protože musím řídit. S pivem je to vždycky tak nějak lepší no... KRAAKE zahajují svojí havraní show ve 22:40 hodin.

Zpěvák oděn v kápi s mumií nějakého klacku nebo kořene  v ruce, s pařáty pověšenými na krku, kráká do mikrofonu jak zběsilý, kytaristi drhnou struny ve stylu Sonog a Fram a vzadu v krysím doupěti jede pan bubeník škopky jak čipmánek na speedu. Hned druhá píseň "Samota severu" mě posílá do kolen a definitivně lapen havraním pařátem jsem u třetí písně, která pochází z aktuálního alba. Jsem naměkko. Ovšem musím bez přehánění sdělit pracujícímu lidu, že TRAUTENAUER 666 se pro mě ten večer stali vítězy. Sorry Kráákové... Když byl ohlášen konec show, přídavek se sice vyvolával, ale ne dostatečně silně, jak by si pan bubeník přál, tak vyběhl z krysího hnízda a do mikrofonu zvolá "Tak já se tady potim a vy nic jo?" Ozve se smích a následuje poslední song večera, píseň "Fram" z alba "Fram" a je konec. KRAAKE si u mě vykraakali 10/10.

 

Po skončení chvíli kecám s kytaristou Trautenauer 666 o kapele Trautenauer 666, ale protože na mě nedočkavě mává čarodějnice Jana a její druh, kteří se stali naším taxikem a já jim za to upřímně děkuji, opouštíme Baronku do chladného pozdního večera. Byla to kurva dobrá sejšn!! Jen ten návrat v neděli v podvečer na noční šichtu nebyl nic moc...

Pár dalších fotek pod čarou, když klikneš sem... 

STŘEDA...

TEMUSAMKEIT

Pamatujete si, jak jsem tady rozebíral to ohavné internetové tržiště TEMU, které nenávidí všichni ti zmrdi, kteří nám nabízí své zboží, kolikrát stejně pochybné kvality, jako TEMU, akorát že pětkrát dražší a s mnohem menším výběrem? No tak o tom samém strašně nebezpečném TEMU, kterému chce EU utnout tipec, bude řeč i dneska. To jsem tam totiž nedávno zase zavítal a aniž bych cokoliv hledal, na základě minulého mého vyhledávání (metalový merch), na mě vykouklo tričko. Ty vole tričko z Číny? Běž se vysrat pičo... Ne hele, jako normální tričko by mě nezaujalo, ale tohle bylo něco jinýho. Z černé látky se na mě totiž koukal nějaký pán. Strašně mě to zaujalo, tak jsem na to kliknul, A hele! to vypadá kurevsky dobře. Přesně to co potřebuješ mít ve skříni. Juknul jsem, jestli mají velikost 3XL, A hele! Mají! Né že bych potřeboval tři ixel, to vůbec ne. Ale po zkušenostech vím, že čínské 2XL je málo. Takže jukám na to tričko a strašně mě zajímá co to na něm vlastně je. 

No řekněte sami. Nezamilovali jste se okamžitě do těch motivů? Já jo. Teď ještě zjistit, jestli to není nějaká blbost. Takže jsem nelenil a postahoval si dvacet nahrávek bandy z trička, která se zove GRAUSAMKEIT. Zjistil jsem dle komentářů na síti, že se jedná docela o známý kousek ve svém hudebním oboru a jakousi legendu.  To, že jsem si postahoval těch dvacet kazet, byl výsledek potichého poslechu ve sluchátkách při prohlížení zboží na TEMU. Poslouchal jsem to z vydavatelského Bandcampu a byl jsem nadšen!! Jak je možný, že se to ke mě nikdy nedostalo? Ano, je to primitivní, ano má to příšernej, ale naprosto tragickej zvuk, ale je to boží vole. To jsem ještě nevěděl, že to co jsem si v těch sluchátkách labužil, mělo zvuk relativně dobrej a oproti jiným, je to i velmi složitá muzika. No co vám mám povídat. Tři dny jsem chodil po loukách a lesích a poslouchal ten hluk. Každej normální by to vzdal. Ne tak já. Poctivě jsem to všechno poslechl jako správný masochista a abyste neřekli že jsem zmrd, vybral jsem to, co má i pro normální smrtelníky, rozumějte vás, aspoň trochu hlavu a patu. Tedy že zvuk není uplná žumpa a hudba nezní jak retardace. Vzpomínáte si na legendární a naprosto ojedinělé a geniální album "Transilvanian Hunger" od DARKTHRONE a na jeho zvuk a primitivitu, kterou třeba deathmetalisti navyklí na precizní zvuk a krkolomá kytarová sóla nemohou přenést přes srdce? Tak tohle je trochu jinej level. V porovnání s Grausamkeit jsou Darkthrone Dimmu Borgir. Některá dema měla tak špatný zvuk, že pauzy mezi písničkami byly hlasitější než samotná hudba. Podobný jev se stával kdysi u jednohlasého rychlodabingu na VHSkách. Pro ty, kdo neví co je to VHSka a jednohlasý rychlodabing, rozhodně doporučuju film Králové Videa, kde se všechno dozvíte. Nejlepší je, že ani jedna kazeta nezní stejně. Zpěv, produkce, zvuk kytar, bicí, všechno je taková sračka, že to budete milovat do morku kostí. Z těch dvaceti kazet jsem teda vybral to, co má trochu lepší zvuk a nějaké melodie a dá se poslouchat. Bude se vám zdát, že ty krásné melodie odněkud znáte, že jste je slyšeli už dřív, ale protože to má tak dojebanej zvuk, tak si budete řikat, že to asi není to co jste už slyšeli. V diskuzích se často objevuje že THIS IS REAL BLACKMETAL. Ale piču, jak by řekl strejda z Ostravy. Takovej zvuk měly noisegrind kapely na demáčích v polovině devadesátých let. Se slzou v oku vzpomínám na mé demokazety kapel Oral Climax, Impregnate Trichomonas, Christ Snack, Cunt´n´Bananaaz, Final Exit, Anal Massaker, Excreted Alive, Fear Of God a další. Všechny tyhle bandy měli zvuk podobný Grausamkeit. Jenže Grausamkeit není noisegrind, ale blackmetal. Dovedu si představit, že s dobrým zvukem by z toho byl hit. Kdo by měl zájem, v komentářích zanechám odkaz na stažení devíti záseků Grausamkeit. Kdo zájem nemá, je to jeho boj. Některé písničky jsou fakt povedené. Ale co bych si třepil hubu. Je to na vás... 

PS: Coververze písně od Darkthrone nemá chybu!!

STŘEDA...

3.10.2025 METALOVÝ DÝCHÁNEK

Na poslední chvíli se vyměnil headliner, neboť Torharry ohlásili nemoc v kapele a místo nich se na plakátu objevili staří známí Fleshless. Pro mě osobně je to lepší varianta i když mám Torharry naživo rád. Hlavním důvodem toho, že jsem se po denní směně, vhození volebního lístku a vidinou toho, že ráno musím do práce, zúčastnil této akce, byla nová hradecká kapela LA PETITE MORT, v níž hraje jeden můj známý a dosud mi jejich živá produkce unikala. Samozřejmě INPAIN se mi posledně líbili a čtvrtými do necelé pětice byli RADIO JEREVAN, které jsem vůbec neznal. Stejně tak hradecký Pavija'n Pub  byl pro mě neznámým místem. Po práci jsem hodil koupel, pak jsem do sebe hodil smaženici z hřibů, pak jsem se hodil do gala, pak jsem hodil volební lístek do krabice k tomu určené, pak jsem hodil do navigace Paviánovu hospodu a pak jsem hodil volantem směr Hradec Králové. Ke klubu přijíždím čtvrt hodiny před avizovaným začátkem, který byl ve 20 hodin. Parkování je zajištěno spousty míst placeného parkování, avšak parking automat mě informoval, že od 18ti hodin se už neplatí. Ne jako v Pardubicích, kde město parkové vyžaduje až do 22h. Zaparkuju kousek dál od klubu, aby mi případný opilec nepoblil auto a rozhodně si to šinu po schodech do budovy. Zaplatím přijatelné vstupné 250Kč a koukám, že v hospodě to pěkně hučí. 

Rozkoukávám se v klubu, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Nejdřív ale žadoním u příjemné a hezké obsluhy lahvového Birella za 45Kč, neboť mi cestou vyschlo hrdlo. Po pravé straně se nachází dlouhý bar s nabídkou nápojů, která je  řekl bych dostatečná. Obsluha se skládala ze dvou sympatických mladých pánů a již zmíněné hezké slečny. Po stěnách visí hezké obrazy s certifikáty pravosti. Po stranách stoly, židle lavice. A přímo na lokál navazuje koncertní sál.

Teď už zbývá jen aby byl dobrý zvuk, protože dobrý zvuk je na koncertu jakéhokoliv druhu zásadní. Jak už to bývá u klubových akcí, nezačalo se přesně a nejinak tomu bylo i v Pavijánovi. To je nemilé vzhledem k tomu, že bylo v plánu končit o půlnoci. Do postele bych se dostal někdy před jednou hodinou ranní a za nějaké 4 hodiny budíček do roboty. To je tak nějak jen tak tak.  A proto jsem učinil rozhodnutí: Nejpozději v půlnoci opustím klub i kdyby hrála teprve druhá kapela... Ale nepředbíhejme. První banda dle harmonogramu jsou RADIO JEREVAN, kteří začínají zvučit ve čtvrt na devět, aby  před půlou měli hotovo. Ale ještě si v klidu odloží nástroje, slezou z pódia a jdou na cígo nebo na panáka nebo na něco, i když je půlhodinové zpoždění už před začátkem.  To bych asi i chápal ovšem moc pochopení pro to nemá řidič s Birellem v ruce (já), který ráno musí do práce (já). Naštěstí se za tři minuty cígo nebo panák nebo něco stalo minulostí a Jerevani se do nás pustili se svojí hárdkorovou vervou. Zvuk se během první písně vyladil a musím uznat, že byl fakt výbornej. Kapela předváděla umění klasického HC, kterého nejsem fanoušek, i když uznávám, některé pasáže mi přišly povedené. Přirovnal bych to k hardcore verzi alba "Roots¨ od Sepultury. A možná s trochou Korn, i když já vlastně vůbec nevim, jak Korn hrajou. Písně měly podobnou strukturu a rytmus, takže mi přišly dost podobné. Díky dunivému, fakt výbornému zvuku, to bylo docela návykové a nejednou jsem se přistihl, jak si poklepávám spokojeně nohou do rytmu. A například písnička s názvem Exodus, byla vyloženě dobrá.

 

Dávám si druhého Birella. Ten už byl za 50Kč. Nevadí. Slečna za barem byla hezká a milá. Moji pětikorunu si zasloužila. Celou akci pořádali, nebo spolupořádali, nevím přesně, kapela LA PETITE MORT, kterou jsem ještě nikdy neviděl z části proto, že jsou relativně nová banda a z části proto, že když hráli někde poblíž, byl jsem na jiném místě. Takže mé odpanění touto kapelou proběhlo v Hradci. Za bicími můj dlouholetý známý, za basou neustále vysmátý sympaťák a za kytarou a mikrofonem, když jste přivřeli oči, stál Lemmy. Zvuk byl oproti předešlé kapele chudší o jednu kytaru a jednu basu. Ano, basák tam byl a hrál na basovku, ale svůj nástroj naučil znít jako to, co zní někdy v Manowar, takový ten řezavý zvuk. Prostě nezní jako klasická basa, ale trochu jako kytara. Na rozdíl od basy předchozí kapely, která duněla až do Pardubic. A o to dunění byl právě zvuk chudší. Musím ale zdůraznit, že se mi jejich deathmetal okořeněný hardcorem líbil. A brzo na ně pojedu znova, heč! Zpěv mi někoho připomínal, ale vůbec nevim koho. Ptal jsem se kámoše a ten řekl, že takhle zněl kdysi zpěvák z Kryptor. Nevim no, spíš bych ho řadil jinam. Jdu si pro třetího Birella za pade a je jasný, že mě čeká už jen jedna kapela pokud chci o půlnoci zmizet, neboť FLESHLESS s novým bubeníkem začínaji zvučit 15 minut před koncem jejich avizovaného hracího času. Zajdu se trochu vyvětrat, protože v klubu se vydýchalo dost teplo. Na schodech a před klubem je rušno, probíhají politické debaty a hádky a já si řikám, jestli to mají ti mladí usměvaví lidé zapotřebí.

 

Pokud Radio Jerevan měli skvělou basu, La Petite Mort měli jinou basu, tak Fleshless  pro změnu neměli žádnou. Ale i kdyby měli, nic by to nezměnilo na tom, že to zvukař nehorázně dosral. První písnička byla vyloženě tragická po zvukové stránce. Během druhé byla vůle vyladit to, jak je možná slyšet v přiloženém videu. Při třetí si to už trochu sedlo, ale definitivně perfektní zvuk byl až od čtvrtého songu. A jakej byl Fleshless? No výbornej... Jezdím na něj už přes dvě desítky let. A už jsem to tu psal v jiném reportu z Pardubic. Fleshless jsou mnohem lepší v malém klubu než na festivalu. A co předváděl mlaďák za bicíma, klobouk dolů. Přesnej jak hodinový stroj značky Rolex a krutě rychlej. Fleshless hráli z aktuálního EP, staré písně, prostě  písničky. Nebudu se tu kasat za jejich fanouška. Nejsem a neposlouchám je. Jen naživo, takže vlastně nevím co všechno hráli. Set zakončili noiseovkami jako obvykle, kdy jednu odvřískl syn zpěváka, jednu odvřískl kytarista a jednu odvřískl bubeník. Syn a bubeník ale nebyly slyšet. Asi nemají zkušenosti s mikrofonem v případě syna a čas při bubnování blastbeatu v případě bubeníka. Je jasné, že INPAIN nedám ani kousek. Než se připraví, bude půl jedný, takže Inpain prominou. Nakonec nebudou to oni, kdo bude ráno před pátou vstávat  a stejně tak to nebudou oni, kdo bude 12 hodin hákovat ve fabrice. Budu to totiž já. Takže se loučím s Velkým Járou, který dělal Fleshlessům takzvaného ČUKRa (čurák k ruce) a ve třičtvrtě na půlnoc opouštím velmi příjemné překvapení v podobě paviánský hospody a asi 90ku různě opilých, usměvavých a spokojených  lidí. Inpain si dám někdy jindy a někde jinde.

STŘEDA...