Pár dnů před vypuknutím tohoto deathmetalového večírku nám bylo prostřednictvím modré sociální sítě oznámeno, že z důvodu nemoci se nemohou zúčastnit Sceletons. Náhrada hledána nebyla. Nevadí. Ale kdyby odstoupila některá z ostatních kapel, už by pro mě účast neměla smysl. Začátek akce byl posunut o hodinu, počet kapel se ustálil na čísle tři, výše vstupného zůstala nezměněna.
A jak jsem si minule stěžoval, že se mnou nikdo u nás nechce jezdit na koncerty a že musím furt jezdit sám a řídit, tak člověče, stavil se za mnou v práci Amorfis a prej: "Hele vole, já na ty Hypnos pojedu taky a klidně vemu auto." No jéééje. Takže po dlouhých dvaceti letech jsem mohl v Ponorce popít víc než jedno pivo. Naposledy jsem tam měl pivko na této krvavé akci. V domluvený čas se u mě Amorfis stavil, a společně jsme se pak ještě stavili pro Medvěda a vyrazili vstříc deathmetalovému běsnění. Po příjezdu jdu na pěstní souboj s parkovacím automatem, do kterého vhazuji 70Kč, abych po chvíli zápolení získal papírový lístek, který nás opravňoval k parkování až do půl desáté. Parkovné totiž ta pardubická hovada vyžadují až do dvaadvaceti hodin. Běžte do hoven kokotsky perníkářští radní!! Uklidňuji se až když v ruce držím pivo, konkrétně desítku od Arnošta. Za krásných 39, tedy 40Kč. Pivo bylo překvapivě pitelné. Pak se zdravíme s šedivákem a Klárkou a po chvilce dorazil i Marján, byla nás tam celá hromada prdelí. Když si jdu pro druhé pivo, oslovuje mě u baru cizí muž mým rodným příjmením. Dám se s ním do hovoru, odkud že mě zná a vylezlo z něj, že díky mě měli v devadesátkách na gymplu hromadu kazet s metalovou hudbou, kterou jim tam dodával můj kámoš, který je měl ode mě. Tak přeci jenom nejsem úplně k hovnu...
Jelikož jak jsem zmínil v úvodu, Sceletons se nekonali, jako první obsadili pódium POPPY SEED GRINDER. S půlhodinovým zpožděním. Ale to mi bylo co? To mi bylo úplně u prdele, neboť jsem měl pivo a kolem kamarády, takže čas ubíhal velmi rychle. Chvilku jsem se bavil s hlavní postavou kapely (pokud to tak můžu napsat o jediném zakládajícím členovi), Jardou, který mi sdělil, že tahle sestava, kterou teď mají je prostě boží a že si strašně sedli a že budu čumět. A víte co? Fakt jsem čuměl. Hned první píseň je vynikající. A druhá taky! Zpěvák výbornej, basovka nasamplovaná, Jarda za kytarou hobluje a ovousený bicmen drží rytmus. Nevim jestli jsem se na ně těšil, nebo čím to bylo, ale ty dva první songy to byla prostě lahůdka. Ne že bych je měl naposlouchaný. Jako koupím si jednou za deset let když vydají nové album jejich CDčko, mám zimní čepici s logem Poppy Seed Grinder, ale naposlouchaný je nemám. Anebo mi přišlo, že ty písničky naživo znějí úplně jinak. Možná díky stále měnícímu se zpěvákovi. Odbíhám rychle pro další pivo, už třetí. Ale tak je to desítka. Budu chodit chcát akorát... a honem zpátky před kapelu. Přišlo mi, že nehráli nic starýho, nebo jsem to nepoznal. Takovej fanda já jsem. Ale Jardy jsem se na to po skončení neptal, protože by zjistil jaká piča to vlastně jsem. I když on to zjistí i tak až si to přečte, popřípadě už to ví dlouho... Zvuk se mi zdál celkově dobrý, jen bych dal volume maličko doprava. Na můj vkus to bylo docela potichu. Poppy Seed Grinder se mi kurevsky líbili, kecy o tom, že si sestava sedla, se potvrdily a je téměř zázrak, že bývalou zpěvačku Báru dokázal někdo na postu zpěváka nahradit, ba co víc, že ji dokázal překonat. Se vší úctou k Bářině slavíkovi v hrdle, nynější zpěvák má v hrdle koule, které Bára neměla. Dál bych to v dnešní hyperkorektní době nerozváděl.
Ano, a už je tady nejvyšší čas, aby Amorfis zaběhl doplatit půlhodinu parkovného. Ty vole to je fakt demence: před hudebním klubem vybírat výpalný za parkování v den konání akce, s nemožností parkovat zdarma jinde. To můžou vymyslet fakt asi jen v Pardubicích... Když si jdu pro další pivo, ptám se u vstupu na počet prodaných vstupenek a milá malá usměvavá dívka mi hlásí, že 59 lidí si našlo cestu do Ponorky. Asi nějaký magický číslo říjnový, protože 59 bylo i minulý týden v Litoměřicích... Kdo mě zná tak ví, že jsem velmi plachý a stydlivý. Za střízliva. Ovšem když mám pár piv, tak jsem přátelský a komunikativní. No a tak se dávám do řeči s kapelou NEUROTIC MACHINERY, kteří se rozcvičovali, o kapele Neron, kterou jsem kdysi měl od jednoho ze zpěváků vypálené na CDR. Naše debata vyústila v to, že by nebylo od věci hudbu Neron někdy šoupnout k poslechu na síť. Já už si nepamatuju jak to znělo, CDčko už samozřejmě nemám, tak bych byl docela zvědav.
Pokud se mi hlasitost Poppy Seed Grinder moc nepozdávala, pak ve 21:45 hodin ponorkového času, kdy Neurotic Machinery spustili, byl zvuk asi tak o 40 procent hlasitější. Až to bylo trochu nepříjemný. Kapelu Neurotic Machinery jsem už párkrát viděl ale nikdy jsem si je nijak zvlášť nepamatoval. Však víte, já jsem spíš na ten blackmetal zaměřený východočech. Jejich hudba v sobě asi i nějaké blackové prvky má (zpěv a samply), ale kytary a celý feeling mi zněly spíš do deathcore. Hudebně se mi to samozřejmě líbilo méně než předchozí Poppy Seed Grinder, které sleduji od úplných začátků. Ale to neznamená, že to bylo špatný. Rozhodně ne. Jen to prostě nebyl úplně můj šálek, což je samozřejmě můj problém... Ještě taková malá švanda, když zpěvák přemýšlí nahlas do mikrofonu že Ani nevim, jestli jsme tu někdy hráli, a jestli jo, tak je to sakra dlouho. Načež se baskytarista ozve Hráli, támhle máme nálepky a ukazuje někam na bar nebo na sloup, kde asi byla samolepka Neurotic Machinery. A teď pozor, vyvrcholení a pointa celé této veselé historky přijde opět od zpěváka: Ty jsme tam dali dneska...
Tou dobou si uvědomuji, že moje levačka nabírá svalovou hmotou, neboť pivo se v Ponorce lemtá z krýglů, neboli ušáků, neboli z půllitrů s uchem. A ty jsou na moji chabou muskulaturu příliš těžké. Zlaté kelímky na festivalech!! Venku vyžebrám od šediváka cígo a pak chvíli kecám s Jardou, panem zakladatelem Poppy Seed Grinder a doporučuju mu, že by měli udělat krátkou, dvojminutovou písničku, která by byla šíleně rychlá a šíleně blackmetalová, neboť jednou z bývalých kapel pana zpěváka byli Immortal Tears, což byla ve své době oblíbená kapela na vzestupu, která se prezentovala vampířím romantickým blackmetalem. Takže předpoklad ke krákoravému zpěvu by tam byl. Ale shodli jsme se na tom, že by asi blackmetal nedokázal zahrát a že jsem kovaný debil.
Úplně ztrácím pojem o čase. Kdybych neměl u sosáčku pivo, tak bych se tu rozepisoval o tom, jaké je to martýrium v Ponorce, než se připraví další kapela. Ale já pivo u sosáčku měl, takže všechno tak rychle utíkalo, až to hezký nebylo. Poslední kapelou večera byli hvězdní HYPNOS. Hypnos vsadili i trochu na pódiový design, když používali osvětlené kouřotvory, které vypadají vždycky efektně, obzvlášť v malém temném klubu. Brunovy vlasy (pro neznalé, to je zpěvák a basák v jedné osobě) se vznášely ve víru ventilátoru, až mi to přišlo tak trochu gay nebo glam nebo hair. Skoro jako pavučina ve větru. Zvukově to bylo celkem vymazlené jak po technické stránce, tak po "hlasitostní" stránce. Hudebně asi tolik, že jsem je nikdy neposlouchal, ale předloni jsem k nim našel cestu a naživo se mi fakt líbí. A přitom deathmetal ty vole žejo. Pořád se musím dívat na ty Brunovy prořídlé dlouhé vlasy, které se vznáší v chomáčích ve tvaru chapadel nekontrolovatelně v prostoru, což působí dost komicky. Kam se na něj sere cthulhu. Ovšem hudba byla dobrá. Například ale Medvědovi chyběly takový ty Krabathorský sypačky, tah na bránu, jak by řekl Jaromír Bosák. Ale rozhodně Hypnos, který Medvěd nemá rád, nijak neosoudil. Amorfis pozorně sledoval Hypnosí set, a CDčko si koupil a byl maximálně spokojený, neboť na rozdíl od nás je v učivu Hypnos vzdělanější. Já byl s Hypnosem taky spokojený. Jenže byli to Poppy Seed Grinder, kteří mě namleli do tatarského bifteku. Stejně tak to cítil i Medvěd, jeden z těch, kterým se na Czech Death Festu Poppy Seed Grinder nelíbili a shodli jsme se tedy, že Poppy Seed Grinder byli pro nás ten večer jasně nejlepší. Až si tohle přečte Jarda, snad mu nestoupne pýcha za uši a zůstane nohama na zemi. Nejlíp mimo Prahu samozřejmě. Protože Praha je jen místo...
Loučíme se se všemi kdo je po ruce a mizíme v automobilu směrem k nám. Cestou se musí Medvědovi zastavovat, neboť jeho močový měchýř hrozil protrhnutím. Jak jsem psal. Prostě desítka... A kdo za to může? Fiala!!
Žádné komentáře:
Okomentovat