Na poslední chvíli se vyměnil headliner, neboť Torharry ohlásili nemoc v kapele a místo nich se na plakátu objevili staří známí Fleshless. Pro mě osobně je to lepší varianta i když mám Torharry naživo rád. Hlavním důvodem toho, že jsem se po denní směně, vhození volebního lístku a vidinou toho, že ráno musím do práce, zúčastnil této akce, byla nová hradecká kapela LA PETITE MORT, v níž hraje jeden můj známý a dosud mi jejich živá produkce unikala. Samozřejmě INPAIN se mi posledně líbili a čtvrtými do necelé pětice byli RADIO JEREVAN, které jsem vůbec neznal. Stejně tak hradecký Pavija´
n Pub byl pro mě neznámým místem. Po práci jsem hodil koupel, pak jsem do sebe hodil smaženici z hřibů, pak jsem se hodil do gala, pak jsem hodil volební lístek do krabice k tomu určené, pak jsem hodil do navigace Paviánovu hospodu a pak jsem hodil volantem směr Hradec Králové. Ke klubu přijíždím čtvrt hodiny před avizovaným začátkem, který byl ve 20 hodin. Parkování je zajištěno spousty míst placeného parkování, avšak parking automat mě informoval, že od 18ti hodin se už neplatí. Ne jako v Pardubicích, kde město parkové vyžaduje až do 22h. Zaparkuju kousek dál od klubu, aby mi případný opilec nepoblil auto a rozhodně si to šinu po schodech do budovy. Zaplatím přijatelné vstupné 250Kč a koukám, že v hospodě to pěkně hučí.
Rozkoukávám se v klubu, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Nejdřív ale žadoním u příjemné a hezké obsluhy lahvového Birella za 45Kč, neboť mi cestou vyschlo hrdlo. Po pravé straně se nachází dlouhý bar s nabídkou nápojů, která je řekl bych dostatečná. Obsluha se skládala ze dvou sympatických mladých pánů a již zmíněné hezké slečny. Po stěnách visí hezké obrazy s certifikáty pravosti. Po stranách stoly, židle lavice. A přímo na lokál navazuje koncertní sál.
Teď už zbývá jen aby byl dobrý zvuk, protože dobrý zvuk je na koncertu jakéhokoliv druhu zásadní. Jak už to bývá u klubových akcí, nezačalo se přesně a to nejinak tomu bylo i v Pavijánovi. To je nemilé vzhledem k tomu, že bylo v plánu končit o půlnoci. Do postele bych se dostal někdy před jednou hodinou ranní a za nějaké 4 hodiny budíček do roboty. To je tak nějak jen tak tak. A proto jsem učinil rozhodnutí: Nejpozději v půlnoci opustím klub i kdyby hrála teprve druhá kapela... Ale nepředbíhejme. První banda dle harmonogramu jsou RADIO JEREVAN, kteří začínají zvučit ve čtvrt na devět, aby před půlou měli hotovo. Ale ještě si v klidu odloží nástroje, slezou z pódia a jdou na cígo nebo na panáka nebo na něco, i když je půlhodinové zpoždění už před začátkem. To bych asi i chápal ovšem moc pochopení pro to nemá řidič s Birellem v ruce (já), který ráno musí do práce (já). Naštěstí se za tři minuty cígo nebo panák nebo něco stalo minulostí a Jerevani se do nás pustili se svojí hárdkorovou vervou. Zvuk se během první písně vyladil a musím uznat, že byl fakt výbornej. Kapela předváděla umění klasického HC, kterého nejsem fanoušek, i když uznávám, některé pasáže mi přišly povedené. Přirovnal bych to k hardcore verzi alba "Roots¨ od Sepultury. A možná s trochou Korn, i když já vlastně vůbec nevim, jak Korn hrajou. Písně měly podobnou strukturu a rytmus, takže mi přišly dost podobné. Díky dunivému, fakt výbornému zvuku, to bylo docela návykové a nejednou jsem se přistihl, jak si poklepávám spokojeně nohou do rytmu. A například písnička s názvem Exodus, byla vyloženě dobrá.
Dávám si druhého Birella. Ten už byl za 50Kč. Nevadí. Slečna za barem byla hezká a milá. Moji pětikorunu si zasloužila. Celou akci pořádali, nebo spolupořádali, nevím přesně, kapela LA PETITE MORT, kterou jsem ještě nikdy neviděl z části proto, že jsou relativně nová banda a z části proto, že když hráli někde poblíž, byl jsem na jiném místě. Takže mé odpanění touto kapelou proběhlo v Hradci. Za bicími můj dlouholetý známý, za basou neustále vysmátý sympaťák a za kytarou a mikrofonem, když jste přivřeli oči, stál Lemmy. Zvuk byl oproti předešlé kapele chudší o jednu kytaru a jednu basu. Ano, basák tam byl a hrál na basovku, ale svůj nástroj naučil znít jako to, co zní někdy v Manowar, takový ten řezavý zvuk. Prostě nezní jako klasická basa, ale trochu jako kytara. Na rozdíl od basy předchozí kapely, která duněla až do Pardubic. A o to dunění byl právě zvuk chudší. Musím ale zdůraznit, že se mi jejich deathmetal okořeněný hardcorem líbil. A brzo na ně pojedu znova, heč! Zpěv mi někoho připomínal, ale vůbec nevim koho. Ptal jsem se kámoše a ten řekl, že takhle zněl kdysi zpěvák z Kryptor. Nevim no, spíš bych ho řadil jinam. Jdu si pro třetího Birella za pade a je jasný, že mě čeká už jen jedna kapela pokud chci o půlnoci zmizet, neboť FLESHLESS s novým bubeníkem začínaji zvučit 15 minut před koncem jejich avizovaného hracího času. Zajdu se trochu vyvětrat, protože v klubu se vydýchalo dost teplo. Na schodech a před klubem je rušno, probíhají politické debaty a hádky a já si řikám, jestli to mají ti mladí usměvaví lidé zapotřebí.
Pokud Radio Jerevan měli skvělou basu, La Petite Mort měli jinou basu, tak Fleshless pro změnu neměli žádnou. Ale i kdyby měli, nic by to nezměnilo na tom, že to zvukař nehorázně dosral. První písnička byla vyloženě tragická po zvukové stránce. Během druhé byla vůle vyladit to, jak je možná slyšet v přiloženém videu. Při třetí si to už trochu sedlo, ale definitivně perfektní zvuk byl až od čtvrtého songu. A jakej byl Fleshless? No výbornej... Jezdím na něj už přes dvě desítky let. A už jsem to tu psal v jiném reportu z Pardubic. Fleshless jsou mnohem lepší v malém klubu než na festivalu. A co předváděl mlaďák za bicíma, klobouk dolů. Přesnej jak hodinový stroj značky Rolex a krutě rychlej. Fleshless hráli z aktuálního EP, staré písně, prostě písničky. Nebudu se tu kasat za jejich fanouška. Nejsem a neposlouchám je. Jen naživo, takže vlastně nevím co všechno hráli. Set zakončili noiseovkami jako obvykle, kdy jednu odvřískl syn zpěváka, jednu odvřískl kytarista a jednu odvřískl bubeník. Syn a bubeník ale nebyly slyšet. Asi nemají zkušenosti s mikrofonem v případě syna a čas při bubnování blastbeatu v případě bubeníka. Je jasné, že INPAIN nedám ani kousek. Než se připraví, bude půl jedný, takže Inpain prominou. Nakonec nebudou to oni, kdo bude ráno před pátou vstávat a stejně tak to nebudou oni, kdo bude 12 hodin hákovat ve fabrice. Budu to totiž já. Takže se loučím s Velkým Járou, který dělal Fleshlessům takzvaného ČUKRa (čurák k ruce) a ve třičtvrtě na půlnoc opouštím velmi příjemné překvapení v podobě paviánský hospody a asi 90ku různě opilých, usměvavých a spokojených lidí. Inpain si dám někdy jindy a někde jinde.
Žádné komentáře:
Okomentovat