Každý rok už po několik let máme v práci osypky z celodenního školení, které se koná ke konci roku. Vždycky se tam strašně nudíme, nesnášíme to tam a zestárneme tam o patnáct let. Naše vedení na nás náš laxní přístup k celé šaškárně patrně nevypozorovalo, a tak z jednodenního školení pro jistotu připravilo na letošek školení dvojdenní. Noční můra nás všech. První školící den začal samozřejmě jak jinak, povinným otestováním na rýmičku. Na přihlášku k prvnímu dnu testování jsem uvedl jako příznaky kovidu, že mám alergii na ministra zdravotnictví.
24.-25. 11 2021 TRAPAS, aneb PERIODICKÉ ŠKOLENÍ
30.10. 2021 DOBRÉ DUŠE PRO TONIČKU
15.10.2021 AFTER CRUELTY (Anime Torment, Gutalax, SPASM, Diligence, Hillside, Stercore)
Jestli se nepletu, tak dvakrát odložená akce konaná v Ústí, byla v plánu hned od prvního dozvědění se o ní. Aby taky ne, když v plánu byl křest EP ANIME TORMENT a křest CD STERCORE a kmotři byly více než vypečení. To všechno za stopade ty vole super! Že si na tu akcičku budeme muset počkat přes rok, věděl v době plánování jen ministr zdravotnictví a pár dalších zmrdů. Dobrá věc se ale nakonec podařila, takže jsem mohl s Magim nasednout k medvědovi do auta, a vyrazit do kraje etnického obohacení, za severským přítelem SODíkem. Cesta byla dlouhá a do Ústí jsme dorazili po šestnácté hodině, tedy zavčasu na pořádnou hostinu, připravenou z pochutin, ze kterých by somálcům praskly čuráci. Proběhl také welcome drink v podobě luxusního rumu.
Když jsme se dosyta najedli a ubytovali, zašli jsme na pivko do restaurace Pod vyhlídkou, kde jsme vycucli dva Březňáky a vyrazili na městskou hromadnou dopravu. Byl jsem kluky nabádán, abych si nasadil náhubek alespoň při nastoupení, avšak já nic nedbal jejich rad a na celou povinnost, mít v prostředku hromadné dopravy zakrytá ústa, z vysoka mrdal. Chvíli po označení jízdenek nás přišel zkontrolovat revizor. Pak jsme vystoupili a chvíli šli pěšky ke klubu. Zaplatili jsme směšných 150 kaček vstupného a šli obdivovat parádní prostory prostorného klubu. Za barem byla naštěstí pípa od pana Březňáka s dobrým pivkem za 32Kč, takže jsme pěkně nastartovali naše játra a začali plnými doušky požívat. Pivko bylo opravdu dobré. Škoda jen, že se netočilo výhradně do kelímků, protože jednak se sklem nás nepustili ven a druhak půllitr v ruce ožralého kreténa v kotli se stává nebezpečnou zbraní. Po zkonstatování, že tahle akce bude kurva dobrá, jsme chvíli čekali na první kapelu DILIGENCE, která začala hrát pěkně načas. Tak by to mělo být. A ne jako v Ponorce, kde hodina zpoždění nehraje žádnou roli. Hned od začátku se příjemně zaplnil prostor pod kapelou. Zvuk první písničky nebyl ideální, ale během druhé se to všechno dalo do pořádku a od té doby byl zvuk párekzaláns. Hudba Diligence je přesně taková, že doma bych si to nepustil, ale naživo to funguje perfektně. Navíc žena za mikrofonem kapely hrající extrémní odnož metalu vždycky budí vášně. Magi zkonstatoval, že tahle zpěvačka strčí Angelu z Arch Enemy do kapsy. A já doplnil jeho myšlenku, že zpěvačka z Poppy Seed Grinder si s oběma vytře prdel.
Pětatřicet minut hracího času uteklo jako voda a my jdem na pivko a prozkoumat ostatní zákoutí klubu. Žvaníme, popíjíme a ani jsme si nevšimli, že na pódiu už křepčili HILLSIDE. Když se totiž opustil sál, kde hrály kapely, tak v podstatě nebylo slyšet, že tam někdo hraje. A navíc můj zvyk z pardubické Ponorky, že se mezi kapelama půl hodiny až hodinu čeká, zapřičinil to, že jsem jen tak tak stihl natočit jednu písničku Hillside, což dozajista neoceníte ve videu přiloženém dole. Každopádně mě ta kapela moc neoslovila. Přišlo mi to jako takový tvrdší Linkin Park. Lidí na ně ale bylo dost a docela i pařili. Ono na této akci bylo celkově hodně lidí. Jestli to bylo výší (no spíše níži) vstupného, nebo absolutní absencí jakýchkoliv metalových koncertů v Ústí, těžko říct. Možná si prostě jen chtěli pořádně vylejt palici. My si ji taky vylejvali. Pivo bylo opravdu dobré, ale to už jsem psal. Třetí kapelou, která byla na pořadí večera, byli SPASM. Naši staří známí bardi se s tím nesrali a svým drum´n´bassem dokonce nasměrovali jednoho fanouška ke kokotí exhibici, jak je také vidět v přiloženém videu dole. Na to, že se tou dobou na podlaze už nacházely střepy z rozbitých půllitrů, si to chlápek docela dával, když poctivě odpařil jednu písničku zcela nahý. Velká škoda, že se k podobným činům neodvažují děvčata. Bylo by to krásné. Dívek bylo přítomno velké množství a všechny byly půvabné. Pastva pro metalové oči... Při natáčení písničky se ke mě zlověstně přiblížil kotel, vrazil do mě a telefon letěl na zem. Už zase. Je to též krásně zaznamenané na videu přiloženém dole.
Po Spasmech napospíchali na pódium pořádající ANIME TORMENT. Sympatičtí kluci, kteří zrajou jak víno, se zpěvákem, který byl celkem slušně opilý, že mu rozumět nebylo, jak se mu pletl jazyk. Pod pódiem začal trochu víc obtěžovat jeden blbeček, který pařil stylem cripplepitu. Nebylo to od něj hezké a vzhledem k tomu, že nehezky co chvíli vrážel do medvěda, ani bezpečné. Medvěd totiž není žádné tintítko, ale je to urostlý bard, který čurákem fošny seká na lajšpánky. S takovým zmrdem by vytřel podlahu jedna báseň.... Anime Torment pokřtili za pomoci kmotra Matyho z Gutalax a krásných slečen své ípíčko, jehož jsem vinylové verze hrdým majitelem. Jak jsem psal, kapela zraje jak víno a tak těch 40 minut hracího času je pro ně z pohledu fanouška žalostně málo.
Následní GUTALAX kterých jsem byl vloni nabažen, a například mého severského přítele SODíka nudí až do dnešních dnů, jsem letos ještě neviděl a tak mě jejich hovnocore chytnul za srdíčko. Opět to říkám, oni hrají strašná hovna, ale ta hovna jsou prostě skvělá. Při jejich setu jsem se nachomýtnul k medvědovi, který to sledoval z povzdálí, a byl jsem obeznámen se situací, že pokud do něj ten vožralej propocenej debil co v kotli rozbíjí půllitry ještě jednou strčí, tak mu zláme ruce. Nebojte, medvěd je mírumilovné zvířátko. Ale nesmíte ho nasrat. Ruce nikomu sice neláme, ale když opět do něj to hovado vrazilo, medvěd ho chytil a zahodil přes půl parketu. Propocený blbec, co v kotli rozbíjí půllitry si medvěda našel a z bezpečné vzdálenosti, to je na jednu a čtvrt délky medvědovy paže, začal vyčítavě kárat medvěda, že TOHLE NEBYLO HEZKÉ! TOHLE OPRAVDU NEBYLO HEZKÉ! TO NEBYLO HEZKÉ! Až mi ho bylo trochu líto, protože medvěd ho zahodil medvědí silou. Ale je to jeho blbost. Když se chová jak čurák, nebudeme s ním hrát piškvorky žejo...
Poslední kapelou After Cruelty večera byli slovenští STERCORE, kteří jsou prostě výborní. Přijeli jen se dvěma kytarama, ale na zvuku to nemělo sebemenší negativní vliv. Stercore měli křtít své CD, ale nějak ho nestihli nahrát, nebo vydat, teď nevím, neboť všechny poznámky, které jsem si ten večer psal, vzaly za své, když jsem si je v telefonu neuložil. Každopádně ze křtu sešlo, takže se hrálo, až se dohrálo do konce. Ano, bylo to pěkné. Skvělá akce se super zvukem a dobrým pivkem, spoustou fanoušků (200?), voňavých fanynek, v šikovném klubu. Nevím co bych vytkl.... Na cestu domů jsme si vzali taxika a doma jsme pojedli exkluzivní nakládané hermelíny a trochu popili. Mě nejvíc zajímal rum, který jsme měli i jako welcome drink. Až mě to samotného udivilo, protože já na tvrdý alkohol moc nejsem. A kdyby najednou nebyly tři hodiny ráno a Magi už nechtěl jít spát a Medvěd už nespal vsedě, tak tam sedíme a popíjíme ještě teď.
24.9.2021 ALCHYMIE - Skřivany
V rámci firemního dnu nazvaného honosně Family day, který se reinkarnoval po kovidové pauze ze skvělé akce Sportovní den, který můj chlebodárce pořádal hromadu roků, bylo i vystoupení kapely Alchymie. Můj plán byl takový, že se tam půjdu podívat a že se nejspíš odpoledne odeberu na zahrádku mé oblíbené nádražní hospody v Novém Bydžově. Dopadlo to ale trochu jinak. Dopoledne, konkrétně v 9:30h skřivanského času, jsem se se svojí krásnou slovenskou ženou odebral do zámeckého parku, kde se celá akce konala. Foukal vítr jako kráva a teplota vzduchu byla asi čtrnáct stupňů na sluníčku. Jinými slovy byla kosa. Plán family day byl takový, že dopoledne probíhal jakýsi outdoor pro zaměstnance, kterého jsem se odmítal účastnit. Ale podívat se jak tajtrlikují moji spolupracovníci z jiných směn a jiných výrobních hal, by mohlo být zajímavé. Nebylo. A nebylo to tím, že by zajímavé nebyly jednotlivé soutěže - možná že byly, nevím, neviděl jsem ani jednu - ale bylo to naprosto nezajímavým konferenciérem, který sáhodlouze vysvětloval pravidla hry, které jsem přestal chápat a vnímat při druhé jeho větě. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem zvolil taktiku "na čumendu". Navíc jak jistě všichni vědí, přemýšlení normálního člověka bolí, a ono se u toho přemýšlet muselo. Já třeba nepochopil vůbec nic. Stejně jako většina. Ale každý měl v týmu někoho, kdo to aspoň trochu chápal. A protože byla kosa a na čepu byla pouze Kofola (zatím) tak jsem šel domů. Od mého úprku mě neodradil ani plný batoh rumu mých spolupracovníků, kteří si Kofolu, přesnějiřečeno Kolikolu, ředili destilátem z brambor. Od 13 hodin pak probíhal den otevřených dveří pro rodinné příslušníky. Jako věrný, již více než dvacetiletý zaměstnanec jsem šel s dětmi a ženou na prohlídku našeho závodu. Povinné otestování dětí a prokázání se očkováním, navlíknutí do jednorázového obleku, reflexní vesty s nápisem VISITOR na zádech, síťkou na hlavě, špunty do uší a hadrem přes tlamu, jsme se za doprovodů různých vedoucích pracovníků po skupinkách procházeli tam, kde to bylo možné vzhledem k hygienickým podmínkám firmy.
Výroba pro kojeneckou výživu na dvou výrobních úsecích nám tedy nebyla umožněna navštívit. Nicméně si to moje děti užily, obdivovaly, kde jejich tatínek pracuje a všechno bylo tak nějak v klidu. Po prohlídce, to jsem měl v kapse už připravený kelímek, jsme se s dcerou odebrali do zámeckého parku, kde už probíhala volná zábava pro zaměstnance a rodinné příslušníky. Právě v tom zámeckém parku, kde jsem coby vojenskou civilní službou povinný mladík kosil hrdě trávu, staral se o dřeviny a dělal údržbáře před nějakými dvaadvaceti léty. Zábava již probíhala na plné obrátky, neboť v tu dobu už se čepovalo pivo, dle mých informací to byl Bernard 11, grilovalo se nějaký to prasátko, pekly se palačinky, vařil se guláš, pekla pizza....(A ty vole ty chleby se škvarkovou pomazánkou a cibulí, to nemělo chybu!!) Mě nejvíc zajímal Bernard, protože na něj dštím síru po mých dvouch špatných zkušenostech, které byly opravdu otřesné (La Putyka Chlumec nad Cidlinou a hospoda na Broďáku u Červéného Kostelce). Bernard na Family day byl ale kupodivu celkem v pohodě. Dcera si dala asi dvacet palačinek, pak přišla žena a chlastali jsme na dně betonového bazénu. Měli jsme tam stůl s lavičkami a vyjímali jsme se tam v tom areálu jak hovno v napoleonce. Všichni kolem nešetřili úsměvy, ať už upřímnými, nebo řiťolezeckými. Já jsem naštěstí nepřišel do kontaktu s nikým z vedení a hleděl jsem si piva a prasete. A pak se najednou objevila červená dodávka kapely ALCHYMIE, akustického uskupení z Chlumce nad Cidlinou. Všem jsem řikal, že je to hrozná sračka, protože jsem si je trochu poslechl na bendzounu. Nikdo mi nevěřil, že jejich hudba je jako když smícháte mrdku jménem Chinaski s hovnem. Ano přesně takhle to zní. Doslova jsem řikal, že tahle hudba se může líbit jen vocasům, nebo ožralům. A taky že jo. Za celé jejich vystoupení před pódiem pařili jen dva lidi. Jeden vocas a jeden namol opilý týpek. Když po třetí písničce do mikrofonu nadšeně zpěvák zahalekal, že si je můžeme najít na facebooku, instagramu a jiných sociálních sítích, rozvibroval jsem své hlasivky na plný koule a kontroval jsem A CO BYSME Z TOHO KURVA MĚLI!? Odpovědí mi byly nechápavé a vyčítavé pohledy členů kapely. Oni si opravdu mysleli, že se to tam někomu snad líbí. Nejednou je náš stůl poslal do hajzlu, na což ale už nereagovali. Odehráli si svůj set plný infantilně debilních písniček bez špetky nápadu a energie. Divím se, že za tohle někdo může vůbec zaplatit. Je zajímavé, že hlavní odborářka, která měla patrně tuhle kapelu na svědomí, je rockerka, ví, že většina lidí z fabriky poslouchá metal nebo rock a oni pozvou takovouhle sračku. Kdyby pozvali jakoukoliv zábavovou kapelu, například regionální Alžbětu, nebo Atlantis, Benefit, prostě cokoliv, všichni by to ocenili víc, než Alchymii. Naštěstí Alchymie nás nemučila zas až tak dlouho, nebo spíš nám to při chlastání tak ani nepřišlo, a najednou se začali balit. Hurá! Když pak odjížděli, klakson jejich dodávky několikrát zatroubil nějakou melodii. Stejně blbou jako bylo celé jejich vystoupení. Neopomněl jsem opět rozvibrovat své hlasivky a zahalekat na celý park, že tohle (jejich klaxon) bylo to nejlepší co dneska zahráli. No a pak se začalo, respektive pokračovalo, chlastat. Když se setmělo, kadence pivního obležení zesílila. Pak přišel i můj synátor, který se předvedl.... To si takhle halekáme na nově příchozího kámoše PETRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE! PETRRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE... A najednou můj desetiletý synátor POCEM TY PÍČO. Všichni se mohli smíchy umlátit o dřevěný stůl na dně betonového bazénu. No a když si můj synátorek roztrhl pytlík s cukrem, který se válel na stole, udělal si na displeji svého telefonu lajnu a labužnicky ji šňupnul, byli mrtví všichni. Zavelel jsem tedy k ústupu, a radši to zavčasu utnul. Přišel jsem domů a teď smažím tyhle hovna na blog. Na závěr bych ale rád poděkoval za uspořádání téhle akce v příjemném prostředí bývalého ústavu sociální péče pro mentálně a tělesně postižené dívky. Byl jsem k ní z počátku skeptický, ale nakonec se to rozjelo a většina mých spolupracovníků, z nichž jsem některé viděl poprvé, a jejich rodinných příslušníků, byli spokojení. Stejně tak já. Až teda na tu Alchymii...
17. 9. 2021 ASS HOLE FEST (Anime Torment, Ejakulující Kokos, Hystos, Aggressive Tyrants, Panychida, Inpain, Dewdrop)


MINIREPORT Z LIDLU
Jednoho neurčitého rána měsíce září, než jsem vyliefroval smrady do školy, jsem se na netu dočetl, že náš milovaný pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch prohlásil, že až bude proočkovaných 75% lidí, tak se nebudou muset nosit roušky a respirátory. V jiném článku zase bylo, že po volbách už nebude ministrem zdravotnictví. Ono se to doplňuje. Lidi se nechaji naočkovat i když nechtějí, mají něco slíbíno, v našem případě volný přísun vzduchu, a po volbách se budou zmrdi od koryt kasat, že to řekl bývalý ministr zdravotnictví a ten nový, jen tak mimochodem, odhaduji že to bude minimálně tak zvrhlý hajzl jako všichni dosavadní ministři zdravotnictví, s ničím takovým, jako je nenošení pokrývky xichtu, nepočítá. No tak jsem toho rána zajel do Lííííídlu a vyzkoušel nákup bez pokrývky xichtu. Našel jsem poslední volné místečko na parkovišti, došel pro vozík a šel nakupovat. Všichni měli na tlamách umolousané roušky nebo žmolkovité respirátory, které nosí po kapse už půl roku a je jim ho líto už vyměnit, polovička lidí je měla pod nosem, což je stejný ojeb jako mrdat ženskou mezi stehna. Nakoupil jsem skoro všechno, co mi moje milovaná žena nařídila, procházím si uličkami, lidi na mě čuměji, já je mám v prdeli, zaměstnanci Lidlu na mě čuměji, ale je na nich vidět, že mi fanději. A blondýnka u pokladny, ta snad i vytekla, když mě viděla takovýho jak mě obličejový pánbu stvořil. Nejenže mě slušně pozdravila jako je to pokaždé v Lidlu, stejně tak slušně poprosila o 523Kč ale jako bonus navíc přidala i "děkujeme za Vaši návštěvu", což jsem tam ještě nikdy neslyšel. Bylo to od ní velmi milé. Stejně jako od ostatních, že na mě nikdo nezavolal policii, která jak z anekdot známo, je nejenže rozumu mdlého, avšak i povahy debilní, což samozřejmě pramení z jejich slepého plnění nesmyslných rozkazů. Nikdo mě tedy nezaklekl jako ty nebohé afroamerické ozbrojené kriminálníky (uznávám, tam to ten fízl přehnal - měl mu jednu švihnout, nasadit klepeta a odvézt na Alcatraz), nebo jako Teplické zfetované agresivní kulturní obohacení, nikdo mě nemlátil před zraky dětí, nikdo mi nenasadil policejní pouta, nestříkl mi nic do obličeje. Zkrátka nic se nedělo. A za to patří Lidlu, respektive směně která právě byla v práci, velký dík.