Ano, a opět našlapaná sobota. O sobotní burze v Přepychách a sobotním turnaji šipek v Novém Bydžově se zmiňovat nebudu a přesunu se rovnou na sympatický koncert do Bajkazylu. Tam jsem se dostavil s mírným zpožděním několik minut po zaparkování na nábřeží, které je pojmenováné po jakési Elišce. Jelikož jsem v Bajkazylu byl už podruhé, obešlo se to bez bloudění, používání aplikací k hledání míst a ptaní se na cestu osob cizích, ale jako velký kluk jsem už šel na jistotu. Někdo by možná mohl prskat po své první návštěvě Bajkazylu, že toto není zrovna místo, kam by chtěl jezdit na koncerty. Jasně, před lety zrušené El-diablo (později La Putika a ještě později Striga Bar) by k tomuto účelu sloužil jistě mnohem lépe, ale doba je taková jaká je. Všichni chtějí prachy a je jasné, že takové malé koncerty, dovolím si napsat a snad tím nikoho neurazím, malých kapel, nebudou se konati v prostorách typu pražského Žofína. Vlastně vůbec nevim na co si tu stěžuju. Hradec králové mám čtvrt sta kilometrů a spalovacím přibližovadlem jsem na místě za půl hodinky. Když jsem dorazil do Bajkazylu, který jak jste si mohli poslechnout tady, je v podstatě obchod s koly z druhý strany, švitořilo to tam mladými lidmi.
Naproti přes silnici probíhá jakási pivní slavnost. A já, jakožto řidič volantem povinný, musím chlastat Birella. Lahvového, polotmavého, za třicet pět Ká Čé. Když si poprvé loknu a dobrovolně přispívám dvě stovky na vstup, první vystupující kapela, pořádající pardubičtí ABSENT GOD ladí své nástroje. V davu několika zevlujících desítek lidí před klubem poznávám Maaniu z Infernal Cult. Moje hlavní hvězda večera, nemyslím přímo ji (no i když všichni vědí jak jsem na tom se zrzkama 😍), ale kapelu Infernal Cult, dorazila, takže dobrý. Kolem každou chvíli projížději benga. Opilci na pivních slavnostech asi potřebujou trochu usměrňovat. Ze slavností zlatavého moku je slyšet, jak to tam rozbalila nějaká kapela. Zní krutě moderně, rozuměj fakt špatně, a když dohrajou, není slyšet žádná odezva od pivařů. Vracím se zpět do klubu, protože se začíná něco dít. Mrknu za bar na extrémně sympatickou hezkou barmanku a řikám si že Jo, dneska se zadaří. Končí zvukovka a kapela zkouší hrát chvíli pohromadě a několik mladíků už hází hlavama jak smysluzbavení. Kult Absent God zcela evientně jede na plný koule. Přistihl jsem se, že i já jsem jako na trní. Zlí jazykové tvrdí, že Absent God hrají píčoviny. No mě ten jejich maglajz baví jak cyp. Oni matlají dohromady thrash, HC, sludge, Black... způsobem nevídaným. A i oldschool death jsem v jedné písni zaslechl. Od začátku mají parádní zvuk a obrovskou chuť hrát. Strašně se kluci zlepšili o doby kdy jsem viděl jejich první koncert, který odehráli v Ponorce. Někde za půlkou setu byla oznámena blackmetalová píseň a ta v sobě měla ústřední motiv geniální písničky "Transilvanian Hunger" od geniálních Darkthrone. Absent God ten motiv ale rozvedli vlastním směrem a vznikla z toho úplně jiná písnička. Pokud tam nebyla inspirace touhle klasikou, tak už ničemu nerozumím. Groupies v přední linii paří v agonii jak pominutí. Chvílemi v kleče vzdávají hold svým pardubickým hrdinům, chvíli jedou circle pit, pak zase hrozí a skáčou a vřískaji a po nohách mi furt šlapou. Ale asi to maličko přepískli, protože se po skončení válí v trávě venku a komentují, jak je bolí hlava, jak jsou rozmrdaní a úplně v prdeli. Kapela zakončila svůj set prazvláštní písní, sklízí aplaus a já jdu ven.
Přes silnici burácí nějaká rocková mrdka neposlouchatelná. Venku se připravují Infernal Cult, aby vypadali zlověstně. Čeká se na Wietrator. Sedím venku na lavičce a poslouchám, jak přes silnici na pivním rozjímání hraje pokus o parodii (všimněte si, že neee parodie, ale pouze pokus o ni, tak to bylo strašný) na píseň od AC/DC, jestli jsem to dobře identifikoval, v hammondkovém psyche stylu 70. let s uplně příšerným zpěvákem) a ti ožralci tam tomu ještě tleskají. Po nějaké době, a netrvalo to ani moc dlouho, se ozývá hutná kytrara druhé kapely, hořických WIETRATOR, tak se přesouvám do klubu a vyčkávám s druhým Birellem na tradiční hořické trubičky... ééé, tedy tradiční hořický deathmetal. Zpěvák kapelu představil tak, že My jsme kokoti z Hořic a přijeli jsme vám zahrát několik krásných písniček. Wietrator hrají svůj deathmetal maličko jinak, než třeba jejich slavnější kolegové z Cannibal Corpse. Boužel jedna kytara měla za následek to, že zvukově to šlo celkem dolů. Dvě kytary v sestavě jsou prostě znát a když ti jedna chybí, většinou to není ono. Hudba Wietrator, potažmo celkově deathmetal, mě nijak zvlášť nerajcuje. Wietrator do toho míchaji ještě navíc i thrashmetalové prvky takže nic moc pro mě. Hlavně pak zpěv, který mi přišel dost jednotvárný, zapřičinil to, že mi všechny jejich písničky zněly stejně. Je zvláštní, že mi zněly stejně jak rychlý, tak pomalý. A když už po mně nešlapal v zápalu paření potěr uctívající Absent God, rozhohdl se unavený statný jinoch vedle mě o podlahu rozbít půllitr s pivem, takže noha není pošlapána, ale jest polita.
Přemýšlím, co se mi asi stane u poslední kapely, kterou potkávám u vstupu jak si nesou svoje hudební nástroje, když Wietrator skončil. Jsou nalíčení a obzvláště Maania (již zmíněná zrkaristka (doporučuju její boční projekt)), vypadá se svým odesignovaným xichtem a bílými čočkami v očích, naprosto skvostně. Venku přes silnici už nikdo nehaleká. Asi noční klid. Je totiž za chvíli dvacetdva hodin českých. Jelikož chci být na INFERNAL CULT conejblíže, jdu čekat dovnitř i když probíhá zvukovka. Možná až zbytečně dlouho se snaží pověsit vlajku s logem. Podloubní strop prodejny kol, alias klubu Bajkazyl, s tím ovšem nepočítal a není k tomu uzpůsoben. Když se jim to povede pověsit, neděje se nic. Maania se šla ještě pochcákat krví a dohnala tak svoji blackmetalovou zombie vizáž k dokonalosti. Aniž bych slyšel, že by zvučili své nástroje, rovnou začali hrát a ty vole... to bylo dělo!! Oni mají úplně geniální zahajovací píseň. Kdyby po prvním songu pak hráli už jen samou mrdku, což nehrajou, tak by jim to člověk odpustil. Ta písnička je perfektní po všech stránkách. A do toho zpěvákovy trhavé pohyby, hořící svícen, který během setu málem zapálil kudrnatého klučinu, naprosto syrový zvuk, skvělá image a zahazovaný mikrofon na zem když si zpěvák zrovna usmyslil, udělalo společně s výbornou hudbou z Bajkazylu kůlničku na galusky. Šlapalo jim to náramně. A ty vole pak se to stalo. Shrnutí: První kapela - jsem pošlapanej. Druhá kapela - jsem politej. Třetí kapela - někdo si za mnou usral takovým způsobem, že i já, který je odpaněn (naštěstí jen) smradem ze zkvašených sleďů, Surstromming, nasadil jsem si na nos tričko. Tohle byl takovej kekel že já nevim, snad někdo vysral střeva. A napiču, že vedle mě stály dvě půvabné slečny, které si určitě myslely, že jsem se usral já. Ne!! Nebyl jsem to já, ani Debustrol, ale nějaký vagabund, který si za mnou objednával pivo. Strašnej puch. Musel jsem si z toho dát třetího Birella. A nejlepší, ve špatným slova smyslu bylo, že když odezněl smrad z jeho prdele, tak si usral někdo jinej a zase ty vole kousek ode mě a zase si určitě holky myslely, že to seru já. Napadlo mě, že jestli ještě někdo z prdele vypustí byť jen atom prdu, tak díky těm hořícím svíčkám na svícnu, vyletí kus Hradce Králové do vzduchu. Infernal Cult drtěji vynikající blackmetal a svůj set zakončují česky zpívanou písní, která mezi ostatními řežbami vyzněla tak nějak jakoby romanticky melancholicky. Nemám nastudovaný text, ale přišlo mi to, že člověk, který tu písničku skládal, musel bejt dost psychicky v prdeli. Ale třeba se pletu.
Členové kapely seskakují z pódia a prodíraji se objímáníchtivým davem ven. Zůstává jen kytarista, který dobrnká konec...a je konec. Šiknul by se ještě přídavek, nějaký parádní cover, ale srát na přídavky. Bylo to vynikající a velký dík klukům z Absent God, že dělaji takovýhle akce, že se trefili do mého volného víkendu, že na tom nechtěji nic trnout. Jestli se nepletu, vyhrožovali tam, že jim brzy něco vyjde. Do léta. Tak snad neposerou produkci. Byla by škoda, kdyby jejich muzika nevyzněla z hudebního nosiče tak jak by měla. Jdu k autu na Eliščino nábřeží. Cestou potkávám na křižovatce driftujícího sporťáka barvy zelené metalízy, na mostě pak bílé auto, které si spletlo most ve městě se závodní drahou. Jsou to raubíři tihle motoristé. Stejně jako já - pochcal jsem tam javor na nábřeží. Pak jsem nasedl do auta a spokojeně jel domů.
Pár špatných fotek tady.
