Na úvod stačí napsat jen jednoho citoslovce, doplnit ho JéPéGéčkem a hned je jasné, jaká obava byla z letošního ročníku CZDF. Teď přijde jako ten citoslovec a to JPG. "Ajaj..."
Kurva chcípli jsme tam.... I letos jsem složil hlavu v apartmánu tety Ludmily se stejnými hlavami jako v předešlých letech. Tedy s ovousenou hlavou Amorfisem, se severskou hlavou SODíkem a s medvědí hlavou Medvědem. Avšak nepřijel jsem se ubytovat s nimi, neboť jsem měl nějaké rodinné povinnosti a dorazil jsem dýl. Což mi ale vůbec nevadilo, neboť za celé tři dny festival nabízel pouze jednu a půl blackmetalových kapel z nichž jedna byla v programu jako úplně poslední a půlka zahajovala páteční bjesnění. No a čtvrtek v mých uších nenabízel až do 18:05 hodin nic, co bych nutně potřeboval vidět.
Když přijedu na hotel a zabydlím se, nečekám na autobus ale vyrážím pěšky něco přes dva kilometry směr festival. Kurva v tom vedru to nebude žádná prdel. Na vrátnici autokempu Brodský se nechám opáskovat. Poprvé po dlouhé době na levou ruku, neboť jsem se rozhodl přestat nosit hodinky stran toho problému, že je v nich často vybitá baterka a paní v klenotnictví/hodinářství, kde jsem si nechával baterku měnit, se vždycky vymlouvá, že značku Casio musí posílat do posraný Prahy a že to pak musí na tlakovou zkoušku a jiný zkoušky a výměna baterky vyjde pomalu na pětikilo. Takže jsem je nechal dojít a už na ně kašlu. Jaký to byl osvobozující pocit, mít festivalovou pásku s čipem na levý ruce. Ten pocit, že až si budu vytírat prdel pravačkou, nebude mi přebývající páska překážet a nebudu se muset strachovat, že třeba kousek hovna ulpí na ní. Napiču, že ze zvyku dost často jsem zvedl ruku, že se podívám, kolik je hodin a hodinky nikde. Čumím na čip a než mi dojde že jsem retard, co přestal nosit hodinky, několik vteřin to trvá. Snad si definitivně zvyknu na Obscene Extreme Festivalu. Hned honem musím vyhledat malýho Járu, kterému jsem přivezl dar hodnoty nevalné, a sice krabičku žvýkaček. Všichni víme proč. Kdo neví, může se o tom dočíst tady. Ministerstvo zdravotnictví doporučuje kyblík na blití a korýtko na sraní při čtení zmíněné story... Malej Jára mi připomíná, že jsem před dvěma rokama říkal, že to nebudu do budoucna vytahovat, ale víte jak, opakování jest matkou moudrosti. A honem na pivko. Musím dohnat kluky. Přeci jenom mají pět kapel náskok. Loni jsem pil APU od Primátora a chutnala mi. Tak jsem se rozhodl pít ji i letos. No hele, za 55Kč jsem první pivo dostal ne v tom vedru zrovna dvakrát vychlazený. Ale překousal jsem to a další už pak bylo většinou dobrý. První kapela, kterou jsem letos viděl, byli DARKFALL. A nebylo to vůbec špatné. Sice to nebyl můj šálek hnisu, ale vůbec mi to nevadilo. Ovšem následní Maďaři OMEGA DIATRIBE, kteří si prohodili svůj set právě s Darkfall, byla v mých uších dost velká píčovina. V areálu se pohybovaly jak staré, tak nové xichty a také holky s panákama. Asi nabízely Jägermaister, nebo možná nějakou jinou medicínu. Když za námi přišly, učinil jsem prohlášení: "Holky, jste krásný, ale nechceme." Přeci jenom jsem nasadil docela vražedné tempo. Když jsem se díval na historii mých nákupů piv, bylo to jedno pivo na půl hodiny, což je na můj vkus tempo vražedné. A taky že mě to později pěkně semlelo. Následují ale HYPNOTIC SCENERY. Absolutně nic jsem od nich neočekával a upřímně, původně jsem se šel jenom podívat na dívku, která obsluhovala klávesy. Nakonec mě velmi mile překvapili. Hráli totiž staré písničky. Znělo mi to jako starý Paradise Lost. A bylo to mocinky moc pšíjemňý. Tou dobou mám 8 pivo a furt jsem nebyl chcát. Ale na velkýho bobra si netroufám. Pro neznalé, malý bobr je šest piv bez vychcání, velký bobr je dvanáct piv bez vychcání. Ale to je už kurva jiná ledvinová liga. No a pak hráli ROTPIT a ty se stali nejlepší kapelou, kterou jsem ve čtvrtek viděl. Naprosto perfektní zvukově, skvělý valivý tempo. Jak říkal Marján: "Bylo to dobrý, ale měli by zrychlit." Já byl nadmíru spokojený. Hele a pak byl asi Disbelief, který si ale vůbec nevybavuju. Ale POSSESSED si pamatuju zcela jasně. Největší problém s Possessed jsem měl ten, abych neztratil rovnováhu a nespadl držkou na vyprahlou brodskou trávu. Jak jsem naznačil, pivo každou půlhodinu v kombinaci s třicetistupňovým dusnem, je prostě peklo. Vím že mě Possessed celkem nudili. Nikdy jsem je neposlouchal a to je možná celej problém. Pro mě to je prostě jenom rychlej bordel s nudnejma kytarovejma sólama. Po skončení se dáváme nějak dohromady a následuje cesta na hotel ozdobená mými pády a různými klopýtáními a kelímek jsem ztratil a a a a gravitace byla rezolutně proti mé vzpřímené chůzi a tak mě kluci, moji andělé strážní, několikrát sbírali nemohoucího ze země. No prostě jsem byl sťatej. Ale ne tak jak to dokáže Amorfis a Medvěd. Ti v tomhle jedou první ligu. Já jsem ten, co chlastá okresní přebor. Napiču, že Amorfis se v pátek ráno v šest, tedy tři hodiny po tom, co jsme zalehli, rozhodl, že když nespí on, nebude spát nikdo a začal tu svou. Hulákal jak Pepin z Postřižin na celej hotel už od božího rána. A samozřejmě chopil se piva. Přicucnul se lačně k plechovce a požíval chmelový výdobytek moderní společnosti plnými doušky. Trestal jednu plechovku za druhou. Aby taky ne, když se ve čtvrtek držel v pozadí. Že prý chtěl poznat také festival z té druhé strany. Každopádně jsme se všichni pěkně nasnídali, prolítli sprchou a šli na autobus, protože hned první kapela pátečního programu byla ta, co jsem potřeboval vidět. Kolínští BJES nemají chybu. Od geniálního loga, přes krásné melodie a skvělou muziku, přes sympatie muzikantů a jednoduchou image, prostě všechno vynikající. Velkým překvapením pro mě byla poslední písnička se zpívající dívčinou v bílých šatech, která byla excelentní. Dívka pěla tklivě a krásně, aby v půlce písně hystericky řvala a svůj řev posunula do zoufalého pláče. Velmi působivé. Jen obrovská škoda, že hráli za denního světla. Bejt tohle představení v noci, oblíbilo by si tuhle kapelu mnohem víc lidí. Bjes se pro mě stali kapelou součástí mého TOP 5 festivalu a ať si o tom moji ortodoxně deathmetalově smýšlející druzi myslí, co jen chtějí.
Jsem člověk, který nedokáže pít dva dny po sobě, tak je celkem jasné, že pátek se ponese ve znamení osvěžujících nápojů, povětšinou nealkoholického typu. Takže za celý den, v tom zkurveným vedru, které navíc na rozdíl od čtvrtka podpořil ještě silný svit slunce, debužíroval jsem různé limonády, vinný střik, perlivé vody, cidery. Piva jen dvě. Ovšem Amorfis lemtal finále ligy mistrů. Každou chvíli byl nezvěstný, zase se motal, no prostě náš ovousený kamarád. Důležité je, že jsme se nějakým způsobem dokázali zase sejít v naši partu a že se to tentokrát obešlo bez krvavých šrámů. Osobně mě v pátek ráno Amorfis obdivoval, že jsem po všech těch mých pádech vyvázl bez jediného škrábnutí, boule, modřiny. On si sice narazil v pátek koleno, ale oproti rozbitýmu obočí, domlácenejm nohám, a všemožným podlitinám z minulých festivalů, to bylo jako plivnutí do jímky plné prezidentů Petrů Pavlů. Druhá banda v pátek se jmenovala FATALITY a jako hele, zase to nebyl můj šálek, ale musím uznat, že to asi nebylo uplně špantý, ne? Pak jsme zašli na oběd. Já si teda dal jen česnečku a ta byla poctivá. Byla poctivě slaná a poctivě česneková. S rozteklým sýrem, šunkou a opečenými kreténkami. Mňam. Nic, jedem dál. Další kapela, kterou jsem zahlídnul, byli THY LEGION a opět docela dobrý. Pak ale naběhli COLOSALIST a opět jsem tam šel především podívat se na dívku s houslemi, která navíc měla do oranžova zbarvené vlasy. Kapelu samotnou jsem nikdy předtím neslyšel a ono to bylo uplně výborný! Krásný doom se vším všudy. Pak jsme zašli na tlačenku s cibulí a octem do nedaleké hospody a ta tlačenka byla fakt dobrá. Další kapelu, kterou si vybavuju byli až SARCÓFAGO, kteří když byli před časem ohlášeni, naskočila mi husí kůže. Moje nadšení a nadšení mně podobných, později trošku zchladil fakt, že ze Sarcófago tam vlastně skoro nikdo nebyl, ale to vůbec nevadilo. Hráli písničky Sarcófago a bylo to úplně skvělý. Teda ale až od doby, než zvukaři dali do kupy zvuk, což bylo asi po čtvrté písničce. Třetí a čtvrtou písničku přišel za velkých ovací vyzpívat nějaký jiný zpěvák, jmenující se Sebastian. Bohužel zrovna na ty dvě jeho písničky měl mikrofon poruchu, takže se Sebastian nasraně poroučel z pódia. Pak tam chvíli zmateně pobíhali technici a pak se zvuk vyladil a byla to řežba a skvělý koncert. Dokonce i tyranosaurus rex přišel zapařit do kotle, což členům kapely vykouzlilo úsměv na jejich brazilských tvářích. Mě jen napadlo, že Kdybys viděl co se děje na Obscene Extreme Festivalu, tak se smíchy pochčiješ. Nakonec, pořadatel obscénně extrémního festivalu se nechal slyšet, že se mu Sarcófago líbili mnoho a nepochybuju o tom, že si je v následujících letech na svůj festival pozve taky. Kluci mi říkali, že Possessed byli lepší, ale já to viděl a slyšel úplně jinak. Jednak jsem na Possessed byl indisponován a druhak Sarcófago byli prostě lepčejší. Pak přicupitalil BLOODBATH a čéče mě se to taky líbilo. Mělo to parádní hutnej zvuk, ale vůbec mě to nenudilo a to je u deathmetalu co říct. Opak jsem ale slyšel při AVULSED, který jednak dosrali zvukaři (zdálo se mi to, nebo si letos zvukaři nějak nevěděli u několika kapel poradit se svými problémy?), jednak kytarista se svojí dvojkrkou buzerantskou kytarou vypadal jako buzík, tak trochu jako Michal David. A když spustil na vrchní krk krkolomné sólo, které znělo jako sračka co hroch rozmetává ocasem od svý prdele, zkazilo to celý dojem z jinak dobré písně. Velkou pochvalu zaslouží zpěvák. Takovej zombie ryk, jaký on dokáže ze svého španělského chřtánu vyloudit, se jen tak neslyší. Dle mých bratrů do nepohody, byli Avulsed lepší než Bloodbath. Ovšem já jdu proti proudu a říkám, že Bloodbath byli mnohem lepší než Avulsed. A to jsem předtím nikdy ani jednu kapelu neposlouchal, prosím pěkně. Po Avulsed se odebíráme za vzdáleného blýskání na noční procházku. Když přijdem na hotel, spadne nám hovno ze srdce, Amorfis nataženej na posteli, nyná do polštáře jako Jezulátko.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, proč je zde druhé video také Bjes, tak je to proto, že jsem měl v telefonu ještě video Rotpit, které ale chrchlá, protože měli velmi hutný zvuk, a v plánu byl zbytek karty dojebat na Redzeda a Tsjuder, o kterých bude ještě řeč. Jinými slovy, víc toho prostě nemám...
Poslední den festivalu je takové vedro, že se škvaříme ve vlastních chcankách. Já se spáleným xichtem a obrysy tílka z předešlého dne. Nejsem si jistej, jestli jsem někdy zažil na festivalu takovouhle výheň. Každá kapela oceňovala neskutečnou výdrž fanoušků, kteří i v tom dusnu, vedru, slunci, vydrželi na jejich sety. Já takovej nadšenec nejsem (vlastně jsem na slunci stál jen při Bjes) a první kapelu, kterou vidím v sobotu, jsou NAHUM a jen díky tomu, že se skrýváme na několika centimetrech stínu, který vrhá zvukařský stan. Nahum neposlouchám, protože mě ničím nedokážou překvapit ve svojí hudbě, ale předposlední písničku, která zněla dost blackmetalově, jsem si užil. Ta se fakt povedla. Melancholy Pessimism trávíme vyvalení v trávě ve stínu a nevěnujeme jim pozornost. Na FRACTURED INSANITY, deathmetal jak cyp z Belgie, se ale zajdem podívat. Opět stojíme ve stínu, který se stále prodlužuje, a užívám si velmi pěkný deathmetal. A to kluci deathmetaloví sedí pod pivním stanem a chlemstaji furt to pivo a na kapelu nezašli. Ovšem spalující vedro se chýlí ke konci. Dávají nám to najevo mračna kumulující se kolem dokola. Na řadě je ale INSANIA a ta se kurva povedla. Jako já vim, že tahle kapela by asi na tomhle fesťáku hrát neměla, protože ortodoxním metalheads praská čurák jen při vyslovení názvu kapely. Jenže já si nemůžu pomoct, Insania byla skvostná. Asi nejlepší zvuk letos ze všech kapel, zpěvák oproti minulému vystoupení nebyl hlasově indisponován a dával svoji brutální dávku textů s lehkostí. V černé košili na tom zkurveném slunci, které se drželo už jen nad naším festivalem. Insania zahrála písně, z nichž jsem většinu znal a všechno to byly hity. Přišel se na ni podívat dav lidí, kteří si zpívali texty, pařili v kotli, nebo si prostě jen za mírného pokyvování užívali hudbu. Tohle ale deathmetalisti, kteří potřebují mít v muzice brutalitu, rychlost, blití a nesrozumitelné texty, nikdy nemůžou pochopit. Já bych třeba nemohl poslouchat celý tři dny blackmetal, natož pak deathmetal, nebo nedej bože thrashmetal. Po Insanii na molu obdivujeme mušličku jedné dívky, která se tam převlékala do plavek a jdem se podívat na FLESHLESS, který zahrál standardně kvalitně. Hned jak Fleshless dohráli svoje poslední tři noise písničky, začaly nás skrápět tolik vytoužené kapky deště. A pak to mělo už rychlej průběh. Během minuty se přihnala taková bouřka, jakou našinec často nevidí. Takovej hukot, jakej se přehnal přes festival, kde se stromy lámaly a ničily zaparkovaná auta, kde stany odšplouchla náhlá vlna vody a cesty se změnily v rozvodněné potoky, ploty se poroučely k zemi, elektrické vybavení festivalu vyhořelo, kroupy některým opozdilcům z hlavy udělaly boulovou a nechci ani domyslet, jak své zboží uchránili prodejci LP, CD a merche... Asi po půlhodině se dozvídáme mezi prvními, že zbytek festivalu se ruší. V první chvíli jsem si řekl že "Tak kurva na festivalu je jedna blackmetalová kapela a ona nebude hrát." Pak jsem si řekl, že "No do piči, stejně bych tu asi mokrej nevydržel až na poslední kapelu." Zaslechl jsem také názor, že za všechno může nenáviděný Redzed, že byl pozván na tento festival. Nevím. Každopádně byl konec. Šlus. Spláchnuto. Lidi sčítají škody na svých autech, hledají své stany, pořadatelé své ploty a plachty, hysteričtí fanoušci křičí na pořadatele, že kde kurva budou spát, když jim voda odnesla stan, jako kdyby za to pořadatelé mohli. A všechno to z povzdálí sledujou kačeny klidně si plující v Broďáku a myslící si: "Tak vy kreténi. Matka příroda ukázala celýmu deathmetalu kde má kozel píču."
Můj festivalový TOP 5 bez pořadí: ROTPIT, BJES, INSANIA, COLOSALIST, SARCÓFAGO
Nějaké nechutné fotky nechutných xichtů tady.
