Tajemné intro jak z osumdesátkového erotického hororu dává zvukově tušit, že se bude jednat o chlív. Jakési rezonování tónů nás připravuje na underground v té nejryzejší možné podobě. A po prvních tónech druhé stopy budete doma. Nekřesťansky nihilistický blackmetalový hnus s ukázkovým hysterickým řevem, skřekem, jekotem, jednotvárné bicí, které ani vlastně nejsou moc slyšet přes zboostrovaně jako hovno znějící kytary. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale řekl bych že snad i rychlost kolísá. A nejlepší je, že je to všechno takhle schválně. Na co udělat album plné krásných melodií a křišťálového zvuku a dokonalých čistých zpěvů, když můžu jít do bazaru, koupit tu nejhorší možnou bicí soupravu, porouchanou kytaru, kterou proženu nějakým efektem co ze zvuku kytary udělá zvuk fekálního vozu, vožeru se abych měl hlas jak rezavou žiletku a všechno to naflákám doma na diktafon. Vyjde to levněji a bude to kurva TRVE!! Nicméně třetí stopa, tedy po intru druhá "normální" píseň se nese v duchu mainstreamu v tom smyslu, že se nejedná o výplach, ale o ploužák, za který by se nestyděla nejedna popová vykopávka. Jen ten zvuk a zpěv, které dohromady z písničky dělají depresivní sebevražedný návod na vyrvání jater nosní dírkou, může za to, že tuto píseň dnes a denně neslyšíme na radiu Kiss. Překrásných šest a půl minuty v kolísavé rychlosti desky (jestli tohle nebyl záměr, tak už ničemu nerozumím), v rytmu ploužících se zombies za svojí dávkou syrového mozku, utne minuta padesát dlouhý song hodný opovržení vším, co jste doposud ve svých životech slyšeli. Na primitivní bicí sólo se nabalí primitivní štěkání zpěváka připomínající rozzuřeného útočícího psa i jeho skučící oběť. Absence kytar písničce dodává punc škaredosti, kterou už nikdy nechcete slyšet, ale zároveň si přejete, aby ještě nekončila. Následná píseň se nese na vlně Armanenschaftího přednesu blackmetalu. Opět prasácký zpěv, jednoduchá kytarová linka a bicí, které jednodušší už být ani nemůžou. Normální člověk by si patrně řekl, že What the fuck? My, co rozumíme muzice jdeme a koupíme si tuhle sračku na vinylu za mrzký peníz. Finále strany A obstarává punkově znějící píseň s trochu jiným zvukem, takovým jakoby čistším, avšak co se hudební produkce týká, pranic si nezadá s těmi předchozími. Dalo by se ale říct, že se jedná o hitovku, pokud budeme brát v potaz nějakou melodii. Pořád vám to nestačí? Jak je libo! Stačí otočit desku na stranu B a vnořit se do prvních zvuků, které by mohly v klidu být součástí nějaké noisecorové kapely. Po chvíli se přidá skřípavý přednes zpěváka podpořený brnkáním na struny kytary elektrického typu. Čtyři a půl minuty týrání "nepísní" které vám z nervové soustavy udělá hromádku neštěstí, utne kratičká písnička, která zní, jako by ji někdo pustil pozpátku, jak trefně kdysi zmínil SODík, když jsem ho na tuto nahrávku upozornil. Následná píseň "Funeral Fungy" je to "hlavoapatovější" (to jako že to má hlavu a patu) a společně s ploužákem ze strany A, co na nahrávce s příhodným názvem "Psychedelic Winter", můžeme slyšet. Opět se z běsnícího tempa posouváme do klidnějších vod. Zvuk je řekl bych trochu čitelnější než u předchozích písní. Ale pozor! Žádní Dimmu Borgir se nekonají!! V další písni můžeme opět obdivovat zběsilost toho nejšpinavějšího blackmetalu doprovázené naprosto krutopýrským vokálem. Takhle nějak musí znít levičáci smažící se v pekelném kotli. Agónie střídá histerii. Krásná písnička. Melodii nehledat prosím pěkně. Žádná tam není. A pokud se vám dvě a třičtvrtě minuty monotónních netónů zdálo málo, přídavek v další skladbě, který zní úplně stejně blbě jako předešlá, trvá nějakou minutku a třičtvrtě. Pokud někdo zvládnul všechno tohle až sem, bude odměněn nádhernou skladbou "Eight Bottles Of Wine" ve které se dočká i krásné melodické linky, čistého zpěvu a až ta písnička ukončí pětatřicetiminutové trápení vaší hudební morálky, garantuju, že to budete chtít slyšet znovu. Né hned. Hned to dám jen já a mě podobní dementi. Ale někdy v budoucnu určitě. Ne nadarmo má momentálně tahle deska jediné hodnocení 100% na metalových archivech. Za mě rozhodně palec nahoru. Stejně tak za minimalismus použitý na provedení LP a snad nějakým dítětem namalovaný obal. Mistrovské dílo!!
K hnusu a podřezání poslechněte Armanenschaft na přiloženém videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat