PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
VYPITÁ HOVNA
Nedávno jsme na noční směně nevěděli co už, tak jsme dali řeč o kávě. Káva je věc skvělá, ať už někde na chodbě z automatu za dvanáct korun, nebo klasickej šrot Standard. Každej ať si pije co chce a co mu chutná. Já si například s kámošem nechávám posílat stoprocentní Arabicu a doma si ji sami meleme. Pro někoho je to možná hipsterský a vystačí si s namletou Jihlavankou. A je to v pořádku. Abych to ale nezakecal... najednou jsme se bavili o cibetkové kávě. Kdo neví o co jde, tak trochu nastíním. Cibetka je hnusný chlupatý zvíře s protáhlým xichtem. A ta cibetka sežere kávová zrna a ty pak nestrávená vysere. Pak přijde nějaký domorodec a z těch hoven ty zrnka vysbírá, nahází je do pytle a prodá takovejm debilům jako jsem já, co nevědí co s prachama. Asi jste už pochopili, že jsme si objednali, namleli a zalili vroucí vodou cibetkovou kávu. Vlastně jsme ochutnali cibetčí hovna. A ještě jsme za to slušně zaplatili. Ten náš druh cibetkové kávy, kterou jsme si objednali, stojí jedno kilo dvanáct tisíc korun českých prosím pěkně. Dozajista se nyní ptáte, kde na to ten debil vzal. Pokud ano, získáváte bludišťáka, neboť jsme si samozřejmě neobjednali celý jeden kilogram za dvanáct tisíc, ale eshop právě pro takový nuly jako jsme my, nabízí balení i s pouze pár zrníčky za dvěstěpáďo. Množství těch zrníček vystačilo na dvě poctivé kávy a ještě trochu zbylo. Dnes jsme tedy v práci, když byl ten svátek, popili naši nejdražší kávu v našich dělnických vidláckých životech. Její aroma bylo velmi kávově voňavé, trochu ostřejší, než když otevřete pytlík pražených zrnek a přivoníte do něj. Naše cibetková káva v namletém stavu měla světlejší barvu, než třeba ta Arabica co popíjím běžně. Po zalití vroucí vodou se utvořila hezká pěna. Nápoj byl velmi aromatický, voňavý po kávě, ale tak nějak jinak. Bylo to silné ale jemné. A to samé se dá říct o chuti. Pokud se přenesete přes to, že vlastně pijete nápoj z něčeho, co vysralo zvíře někde támhle z africký prdele, nebo kde vlastně ty potvory žijou, tak si na kávě pochutná každý milovník tohoto pitíčka. Když nad tím tak přemejšlím, kdybych z nějakého hovna vybral nestrávenou kukuřici, propláchnul ji trochu, zabalil, napsal k tomu, že je to spešl zboží, určitě by si ji nějakej retard koupil za slušný peníz. Stejně jsme to prasata lidi. Konzervu shnilých smradlavých ryb považujeme za delikatesu, žereme plesnivý sejry a chlemstáme starý víno... Ale abych neodbočil od tématu. Prostě a jednoduše z kafe nebylo žádný hovno cejtit ani nosem ani chutí. Naopak, káva byla lahodná, jemná, silná, dobrá. A to bylo keců od ostatních, že se těší, jak se po tom posereme a kdesi cosi. Jen záviděli... Kdybych byl milionář tak bych to chlastal furt. Ještě dodám, že malý pytlíček nám přišel v neúměrně velké krabici, zabalený v menší krabici ve které byla slámová podestýlka. Obsahem balíku byl i bonus v podobě malého pytlíku Arabici.
METAL HAMMER 5/1996
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
5x 7" picture EP BOX SAMAEL - Morbid Metal
Jáááááj, to je nádhera! To je TAKOVÁ nádhera tenhleten box, až oči přechází. Co na tom, že čtyři z pěti disků mám, co se hudby týká, ve sbírce už na všeljakých originálních, bootlegových a pochybných cédéčkách a deskách. Co na tom, že je to jen pro skalní fandy. Nikdo jiný totiž tuhletu zbytečnost (ano je to zbytečnost, stejně jako všechny kompilační boxy) neocení. Já se řadím do zástupu velkých fandů SAMAELu, takže jsem samozřejmě nemohl nemít tuhletu krásnou picture první verzi. Vyjde totiž i druhá verze v černé barvě jako dolis, protože první verze byla u vydavatele během třiceti hodin vyprodaná. Pokud někdo sedl na lep a nezná pravěk skupiny, možná bude trochu rozčarován z toho, že v drážkách těchto malých disků nenajde muziku, která je třeba na posledním albu. Kdepak. V tomhle případě se jedná o opravdu staré nahrávky vytvořené ještě před vydáním debutového alba. Takže třeba hned první demo "Into The Infernal Storm Of Evil" vůbec nekoresponduje ani s pozdější rannou tvorbou a už vůbec ne z pozdější novější tvorbou. Na demu najdeme intro a tři kompozice, které zvukově připomínají plechovou garáž a hudebně ekvivalent plechové garáže. Tajemné klavírní intro nás příjemně naladí na syrovou nálož v houpavém tempu se skřípavým zpěvem, po které následuje další nerychlá pecka. Všechno zabalené do demozvuku té nejobyčejnější kvality. Obě písně se objevily později na debutním albu "Worship Him" s pozměněnými aranžemi a samozřejmě se skvělým zvukem, jakým debut oplývá. Posledním zářezem tohoto dema je instrumenální píseň. I ta se objeví na debutu a uzavírá celé první album. Druhý disk obsahuje demo "Macabre Operetta" a zvukově se oproti předchůdci posunulo kousek dopředu. Už nezní tak plechově jako plechová garáž. Trochu se přidalo na rychlosti, zpěv bych možná označil až za zběsilý a celé mi to připomíná ranné Bathory. A třeba ta vyzvracená část ke konci titulní písně "Macabre Operetta" je skvostná, co se týká zpěvu. Daly by se tím strašit malé děti. Tohle demo mě baví víc než první. Třetím kotoučkem je legendární EP "Medieval Prophecy", které vyšlo už tolikrát předtím, ale opakování je matka moudrosti, takže proč ne. Zvukově to není úplně ideální, i když restaurátoři zvuku si s tím docela pohráli. Zdá se mi první polovička písně "Into The Pentagram", což je hit, který si kapela později dopřála ještě několikrát a pokaždé v jiné verzi, je o dost potišeji, než za noiseovou vsuvkou někde za prostředkem písničky. Možná jde ale jen o můj pocit, kterým trpím od let střední školy, kdy jsem sehnal tuhle nahrávku v šílené kvalitě na kazetě, kde právě kolísal zvuk a já to tam teď furt slyším. Jinak ale je tohle skladba, která patrně definovala později debut, protože jak na předdebutových nahrávkách, tak i na debutu, jasně dominuje ostatním písním. EP pokračuje nezajímavou instrumentálkou a abychom si ujasnili odkud vítr vane, závěr EP obstarává coververze "Third Of The Storms" od HELLHAMMER. Mám tohle EP fakt rád. Čtvrtým kouskem do pětidiskové mozaiky budiž demo "From the Dark to Black". A tady je už jasně nalajnováno, jakým směrem se kapela bude ubírat na svém prvním albu. A to jak zvukově, tak kompozičně. Obě písně se v podstatě ve shodné verzi s podobným zvukem objevily na debutním albu. Jakoby kapela dospěla. Jak všichni víme, debutové album "Worship Him" vydala veleznámá firma Osmose Production a z alba se stal hit v roce 1991, na který dodnes přísahá spousta černokněžníků. Závěrečná malá deska má v sobě ukryté drážky se záznamem koncertu z Holandska z roku 1992, tedy z doby kdy vyšlo druhé album "Blood Ritual". Kdyby místo všeljakejch píčovin a singlů a nových verzí písní, vydali tenhle živák z Rotterdamu, udělali by líp. Zvlášť když to má ucházející zvuk a z hlediska historie kapely se jedná o exkluzivní materiál. V boxíku, který je vyveden kompletně v černobílé barvě, jsem našel ještě malou kvalitní nášivku, certifikátek s číslem mojí kopie a krásnou knížku, sice v angličtině kterou nevládnu, ale je v ní plno obrázků, takže super. Když si vezmu, kolik stojí dneska taková knížka, připočítám k tomu tu nášivku, pět malých picture desek a pevnou krabici, přijde mi těch 118 Eur včetně poštovného z rakouské pobočky Napalm Records jako adekvátní cena. Pro sběratele. Pro ty, jež neholdují starým zaprášeným nahrávkám svých oblíbených kapel doporučuji obloukem se tomuhle produktu vyhnout.
(Nevím proč, ale horní text nejde na pravé straně zarovnat, takže to vypadá ošklivě.)
Zde ve videu pár chvil ukázek hudební produkce, dole pod videem po kliknutí na DALŠÍ INFORMACE fotky boxu. Pokud vám někdo poslal odkaz na tuhle recenzi, nikam klikat nemusíte a fotky vidíte hned pod videem.
СДЕЛАНО В ТЕМУ
Každou chvíli soudruzi z EU kvičí, jak to pěkně šlape internetovému tržišti TEMU a strašně je sere, že tam lidi nakupují. Pokud se na to podíváme z hlediska republiky České, není se co divit. Však málokterý eshop dnes nabízí dopravu zdarma. Naopak mají cenu za dopravení zakoupeného zboží napálenou, a pokud mají na výběr jen zkurvenou Českou poštu, člověk aby se modlil, aby mu to vůbec doručili v lepším případě, nebo aby si pro to alespoň dotyčný mohl dojít na pobočku, v horším případě. Znáte ten blbej vtip, ne?
"Co děláš zejtra?"
"No, prej mi má pošta doručit balík, tak budu od devíti do čtyř doma."
"A pak?"
"Pak si půjdu na poštu pro ten balík."
Eurohujeři samozřejmě taky kvičí, že výrobky z TEMU jsou nekvalitní a vyrábějí je děti za nelidských podmínek. S tím můžu žít. Kdysi jsem si koupil nabíječku na telefon za nějaký tři stovky v obchodě s elektronikou. Do čtrnácti dnů bylo po ní. Zkusil jsem od Vietnamců koupit nabíječku za devatenáct korun. Používám ji do dneška. A to je už možná nějakých pět let. Takže kecy v kleci o nekvalitě čínských produktů. Jak napovídá název tohoto nekoncertního blábolu, budu dneska hodnotit TEMU. Objednal jsem si tam za dva litry samý nepotřebný píčoviny, bez kterých bych asi umřel.
Jak je zmíněno výše, doprava byla zdarma. A ne kvůli výši ceny za objednané zboží, což nabízí některé české e-shopy, například když si objednáte zboží za 2999Kč. Dopravu zdarma mi to nabízelo okamžitě po dosažení minimální částky pro nákup, což bylo tuším 220Kč. Takže tady rozhodně body pro TEMU. Téměř okamžitě po dokončení objednávky se dávají věci do pohybu a TEMU posílá mejly, v jakém stavu moje objednávka je a také upozornění, že pokud nebude dodána včas, tak mi do dvou dnů připíšou kredit 100Kč. V mém případě bude objednávka rozdělena do dvou balíků, a první by měl dorazit nejpozději 28. března, tedy do necelých čtrnácti dnů (objednávka byla zadána 15.3.). Dále jsem informován, že můj první balík byl zabalen a další informace se týká toho, že mi první balíček byl odeslán. V emailu se píše jaké zboží balíček obsahuje, kdy přijde, sledovací číslo na zásilkovnu a samozřejmě připomenutí, že za zpožděné dodání mi připíšou jedno kilo korun českých. To mi psali 17.3., tedy dva dny po uzavření objednávky. O dva dny později, tedy 19.3. což je čtyři dny po uzavření objednávky přišel e-mail, informující mě o tom, že mi byl odeslaný druhý balíček. A opět ujištění o připsání kreditu 100Kč pokud balíček nedorazí včas, tedy do 28.3. Oba balíčky samozřejmě můžu sledovat pomocí sledovacího čísla, které je součásti e-mailu. TEMU není jen o tom, že vám chodí e-maily, které jsou tak nějak očekávány. Mnohem, ale opravdu mnohem více chodí nevyžádané e-maily s různými nabídkami, reklamami a slevovými akcemi. Doporučuju tedy pokud se někdo z vás na základě tohoto povídání rozhodne něco objednat, použít k tomu e-mail, který běžně nepoužíváte, abyste si nezasrali ten běžně používaný. Ještě zmíním platbu, ta je vyžadována striktně kartou, nebo aspoň mě žádná jiná možnost platby nabídnuta nebyla. No a cože jsem si to vlastně objednal za píčoviny? Samý nepotřebný blbosti jak jsem psal výše. Ale všecky jsou praktické a vlastně je všecky využiju, pokud budou do budoucna použitelné. Takže to vlastně zas až takový nepotřebný píčoviny nejsou. První balíček přišel 27.3. a druhý o den později.
Klikni na DALŠÍ INFORMACE a uvidíš co a jak. Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na toto Temování, nikam klikat nemusíš a všechno vidíš.
METAL HAMMER 5/1994
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
29.3.2025 Cutterred Bowels Night ( SQUASH BOWELS / CUTTERRED FLESH / F.A.M. / INVEINS )
Když se objevil leták na tuhle akci a zveřejnili jsme si ho na našem kámoším chatu, bylo nás pět, kdo uvažoval o tom, že se zajedou podívat na legendu polského grindcore Squash Bowels. Jak už to tak bývá poslední léta, nakonec jsem na tuhle, a už teď prozradím, že velmi parádní akcičku, vyrazil sám. Nejdřív jsem si ale odskočil na turnaj v šipkách, kde jsem získal krásné šesté místo. Turnaj začínal v 16 hodin a já z něj vypadl v 18 hodin, tedy půlhodinku předtím, než jsem měl v plánu vyrazit do Pardubic. Krásně mi to teda vyšlo, že jsem dopil své nealkoholické pivo a vyrazil. Jen co jsem protnul startovní pásku města Pardubice, potkal jsem policejní hlídku v akci. A po chvíli další. A pak ještě jednu. A pak další. Kůůrva, asi nějaký erupce na slunci nebo co. Od kámoše jsem se o pár minut později dozvěděl, že ten den byl v Pardubicích někdo zamordován a že se hledá pachatel. Je hezké vědět, že člověk nefiguruje na seznamu podezřelých a mohl jsem klidně projet kolem blikajících policejních vozů. Po příjezdu na místo konání jsem se okamžitě vydal na WC, neboť se ve mě vařily chcanky po dvou nealkoholických pivech co jsem popil na šipkách. Po vychcání si kupuju plechovku citronového COOLa za 40Kč a kecám s kámošem. Lidí kolem poskrovnu, takže se není co divit že se čekalo jestli někdo ještě nepřijde. Začátek se tím posunul jak je v Ponorce zvykem. V době, kdy se má už hrát, se teprve začíná zkoušet. Přítomno je asi třicet lidí? To věru není mnoho...
Na pódium se vyšvihli INVEINS. Při zkoušce zaujme hlavně basák se svojí šestistrunkou a bubeník s dunivým hnědým tónem, který rády používají deathcoreové kapely. Půl hodiny po oficiálním začátku pouští INVEINS uřvané intro, šlápnou do deathcorových pedálů a akce začíná. Zvuk je na excelentní úrovni, pěkně nahlas. Hudba brutální deathcore s hardcore vsuvkami. Jelikož jsem deathcore naposledy slyšel minulý rok v srpnu, tak mi tohle bodlo. Zpěvák stále láká "Poďte blíž přátele!" ale nikomu se nechtělo točit palicí a hýbat těly. Co jsem tak zaslechl z davu, většině lidí bylo blbě a éterem se nesla včerejší akce v pražské Modré Vopici. Nevim. Vopici nesleduju a nechystám se do ní v dohledné době. Pan zpěvák popsal celou situaci jako "Krev, chcanky a chlast." Pak se ohlásilo pálení kostelů a kapela spustila parádní blackmetalovou smršť s perfektním blackmetalovým vokálem. Hůůstýýýý!! Vůbec mi nevadilo, že se skladba posunula do harcore a deathcore, aby se zase vrátila do blackmetalových vod. Parádní píseň!! A hned další písnička taky silně ovlivněná blackmetalem. Fakt mě to bavilo, aniž bych to čekal. Na akci jsem přijel hlavně kvůli Squash Bowels. Všechno dobré ostatní pro mě byl bonus. INVEINS po půlhodince končí. Škoda. Byli skvělí. Když si jdu pro dalšího citronového COOLa za dalších čtyřicet korun, koukám, že lidí trochu přibylo, ale pořád je to bída. Upřímě jsem čekal, že bude plný dům. Stavuju se v distru INVEINS, jestli nemá kapela CD nebo LP. Nemají. Ale je mi přislíbeno, že v létě CD a LP bude. Koupím!! K dispozici jsou zatím jen nějaké hadry. Kupuju si teda aspoň CD zpěvákovy bývalé kapely. Prý je to také takový mix black/death/core. Ty vole za pade. I kdybych to měl mrsknout pak někde do auta a už si to nikdy nepustit... Pomyslné sázky na délku prodlevy mezi první a druhou kapelou byly uzavřeny a nyní přišlo rozuzlení. Kdo si vsadil, že to bude trvat dlouho, tak vyhrál.
Kapel F.A.M. je už dávno připravena na pódiu, ale pan zvukař někam zmizel. Začíná se zvučit až po čtyřiceti minutách (!!!) od konce předešlé kapely. Peklo... Po dalších patnácti minutách se začáná grindit po Polski. Je nám puštěno intro, které obstarává známá taneční píseň, kterou všichni znají z rádií. Bubeník měl u sebe takovou mašinku, do které když plácnul paličkou, ozvalo se "O kurwa!" Po intru na nás kapela spustila poctivý hutný grindcore s perfektním zvukem. Co víc k tomu napsat? Prostě bordel. Ale kurevsky dobrej. Mám Grindcore rád, no... Chvílemi mi to připomínalo legendární demo "Vaginal Putrefaction", chvíli to znělo jako klasický "tupa tupa trrrrr gore", chvíli jako klasický grindcore, jako Dead Infection, Impetigo. Zkrátka parádní grindcore. Zpočátku byli přijati vlažně, ale když lidi zjistili o jaký masakr se jedná, vysloužili si Pšonkové slušný aplaus po každém tracku. Jeden by nevěřil, jaký potrat se dá vyloudit hlasivkami. Po půlhodince běsnění Poláci končí a já objevuji Ameriku vážení: mandarinkozázvorový COOL. Ten v hospodě neměli, ale za barem na sále na mě z chlaďáku volal "Debile, dej si mě. Budu ti chutnat. Je mi tu zima, kup si mě." No co jsem měl dělat žejo. Podávám sympatické usměvavé paní za barem pade a ona mi nic nevrací. Možná jsou na sále jiné ceny než v přilehlé hospodě. Nevadí mi to. Chuťově je ale tenhle COOL, o kterém jsem neměl tušení že exituje, tak trochu mdlý. Vůbec není cítit zázvorem a mandarinky je v tom taky asi jako masa v sojovým řízku. Myslím že COOL lemon natrhává všem ostatním příchutím prdel.
Následuje zvuková zkouška kapely CUTTERRED FLESH. Ti zvučí podstatně kratší dobu než Poláci. Možná je to tím, že hráli bez odposlechů, nevím. Těmto technickým věcem neholduji. Každopičopádně to byla další banda, která měla naprosto perfektní zvuk. Oni byli prosím pěkně tou kapelou, na kterou jsem se vůbec netěšil, poněvadž jsem je měl zaškatulkované do obyčejného deathmetalu, kterému stejně jako technickým věcem, neholduji. Jenže jejich muzika měla v sobě trochu víc než jen deathmetal. Trošku to prznili deathcorem a nebylo to vůbec na škodu. A mám takové tušení, že jejich tvorba bude do budoucna tíhnout k tomuto druhu muziky, o čemž nás přesvědčila i druhá premiéra nové písně z připravovaného alba, která ač deathmetalová, žádní Cannibal Corpse se nekonají. Je to prostě jiné. Takové okořeněné. Někdy u čtvrté písně začaly problémy s vazbujícím pískáním. Dost to rušilo, tak jsem se šel vychcat a když jsem se vrátil, vazby už slyšet nebyly. Takže za to vlastně mohl můj plný močák. Když tak poslouchám a spokojeně pohupuju mým obézním tělem, musím se sám sebe ptát: "Ty vole proč sem vlastně kluci nepřijeli? Však tohle by se jim líbilo!" Poslední píseň od CUTTERRED FLESH byla vyloženě skvělá. Kapela se loučí a mě přišlo, že to byla zase jen nějaká půlhodinka. Škoda... Poprvé v životě mi v klubu není vedro a neroztéká se mi make-up na žaludu. Naopak jen v tričku bylo za střízliva docela chladno. Jdu si do auta pro mikinu a uložit CD kapely VICTIMS od zpěváka první vystoupivší bandy, které jsem pořídil za padesát korun českých a které mi tu teď hraje, když píšu tyhle bludy a musím spokojeně zavrnět. Moje první (blackened) deathcoreové CD. Líbí se mi to. Možná přehodnotím můj postoj k srpnovému litoměřickému festivalu Death Coffee Party, který nemám letos v plánu a když mi vydrží deathcoreová nálada, tak ho do svých plánů zahrnu.
Pln očekávání mířím zpět do klubu na headlinery SQUASH BOWELS, které sleduji od roku 1997, kdy jsem si hrdě koupil split kazetu s českými, tenkrát grindery, MALIGNANT TUMOUR. Mé očekávání se neslo v měřítku přísnějším než by bylo třeba. Nic než parádní koncert jsem si nepřipouštěl. A víte co? Bylo to parádní!! Už při zkoušce bylo jasně znát, odkud vítr vane (z grindového kanálu) s příměsí humoru, to když zpěváci zkouší své zvukové efekty na vokálech se slovním spojením "Do píči." Vypadá to, že ty nejzásadnější slova, tedy -kurva- a -píča- se polsky řeknou stejně jako v česky. Jenže pak se ozvalo to, co nikdo nechtěl: "Bas jest poruchany." Naštěstí to netrvalo dlouho, no i když sekera byla už víc než hodinu, doodzkoušelo se to a řežba mohla započata býti. A jaké to tedy bylo? Ty pičo boožžíííí. Tak brutálnímu vystoupení na dva hovadské vokály jsem už dlouho nebyl přítomen. Zvuk neskutečně hutný, že když jsem se postavil do první lajny, připadal jsem si jak mobilní telefon, na který zrovna někdo volá. Skrz mě procházely vibrace z basů a kopáků. Nicméně tím vepředu trpěl zbytek zvuku. Když člověk poodešel kousek dál, bylo vše v naprostém pořádku. SQUASH BOWELS zahráli průřez tvorbou a své vystoupení zakončili písní "Maradona" z připravovaného nového alba. Co na to říct? SQUASH BOWELS v životní formě. Pecka největší. Moje nadšení nezná konce a je jen škoda, že všechny kapely hráli jen půlhodinu. Nebo mě to aspoň přišlo, že hráli jen tak krátce. Když je jasné, že už nic dál nebude, jdu pomalu k autu a vychutnávám si čerstvý vzduch prostý od elektronických cigaret s přívůní (to jako příchuť ale vůně) jahod a dalších chemických sraček, které elektrokuřáci užívali v klubu v množství hojném. U protějšího auta dáví fanoušek žaludeční šťávy. Ne každý tento večer zvládl podle svých představ. Pokud ovšem představy onoho chlapíka nebyly o tom, že bude blít na chodníku vedle auta. To by pak bylo vše v naprostém pořádku... Z nenápadné akce se nakonec vyklubalo velké překvapení a všechno bylo opravdu skvělé. Aby ne, když na nás dohlížel náš Pán, který se na koncert přijel podívat svým nebeským korábem...
MOTOREST MILOVICE, aneb sežer co můžeš za dvě kilča
Nedávno jsem tu psal o tom, jak budu s rodinou jezdit po východočeských restauracích a budu si nacpávat nácka. A taky to nevypadalo, že by k tomu nemělo dojít. Byl jsem s dětmi v mexické restauraci Jičín, pak jsem je vzal do EB Dinners na pravýho émeryckýho burgra a v plánu byla indicko-nepálská restaurace v Hradci Králové. Jenže děti i manželka nějak začaly zlobit, tak jsem celou akci stopnul na neurčito. I tu Indii a Nepál v Hradci. Včera ale přišla moje žena, že v Milovicích po roce otevřeli znovu motorest a že teď to funguje ve stylu SEŽER CO MŮŽEŠ ZA DVĚ KILA. To se musí vyzkoušet!! Takže jsem se po sladkých dvou a půl hodinách spánku po noční probudil a zavelel jsem ženě: "Ženo, jedem!!" Vyjeli jsme tedy do restaurace, která byla v dobách dávno minulých, tedy nějak kolem zvonění klíčema na Václaváku, vyhlášena svým katovým šlehem, což byla dříve šleha. Měli ho tam pěkně ostrej a s hranolkama jsem ho tam nejednou pojídal. Naposled jsem byl v motorestu před dvouma rokama na svatýho Martina. Dával jsem si tam kaldoun, což je husí polévka. Nikdy předtím jsem to neměl, chutnalo mi to, ale už to mít nemusím. No a dnes, třetí den nově znovuotevřené restaurace byl nejvyšší čas navštívit onu špeluňku, než se to rozkřikne a budou se tvořit fronty až do Hradce Králové. Když člověk vleze dovnitř, tak zjistí, že na interiéru se příliš nepracovalo, pokud vůbec. Pokud se nepletu, žádná změna oproti minule nenastala. A pokud ano, tak ne tak rapidní. Lokál zel prázdnotou. Jen usměvavá příjemná paní nám vysvětlila, jak to tam funguje. Já zaplatil za dvě osoby čtyři stovky českých korun a mohli jsme jít tloustnout. V nabídce toho mnoho nebylo, ale tak na zaplnění dvou nácků to bohatě stačilo. Na menu byly k dispozici tyto pokrmy: Rajská omáčka, čevapkundadopíčičiči, uzená krkovička, špenátek, kuřecí medajlonky a kuřecí čínská směs, tedy katův šleh. Samosebou že to nebudou lidi žrát samotné, takže přílohy v podobě houskového knedle, bramborových špalíčků, brambor a rýže se také přiohřívaly ve varnách do podoby teplé. Byly tam také dvě polévky, gulášová a kuřecí vývar. No a samozřejmě něco zdravého, zelný salátek, cibule, a také kyselý okurek a chléb. Několik džbánků s různými druhy nealkoholických žbrďol a sladká tečka na závěr, jakási jablečná buchta. Vše bylo možné dochutit hořčicí, kečupem a tatarkou. Na stolech pak byla k dispozici slánka a pepřenka. Chtěl jsem ochutnat všechno, ale zas takovej nácek nejsem. Takže jsem zvládl toto v chronologickém pořadí.
Gulášová polévka: Byla vynikající!! Poctivá, hustá, výborně dochucená. Dokonce i moje drahá polovička, která na takovýhle věci moc není, tak si nandala a chutnala jí. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.
Kuřecí vývar: Na můj vkus, jelikož nesolím, byla trochu slanější, ale nic co by mi vadilo. Polévka byla velmi hustá, ale protože nejsem nenažranej levičák, nabral jsem si jen trochu a bez hustého. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.
Uzená krkovice se špenátkem, bramborové špalíčky, houskový knedlík: Uzené maso se rozpadalo jen se na něj člověk podíval. Bramborové špalíčky byly měkké, chutné, nelepily se na patro ani na zuby. Šťáva byla vychucená. Špenát by snesl trochu více soli. Houskový knedlík byl nadýchaný, jemný a měkoučký. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady jsem trochu posypal špenát, který paradoxně potřeboval dosolit, ale jak už víte, já nesolím.
Čevabčici s bramborem, zelným salátkem, cibulí a okurkem: Šiška z mletého masa byla křehká, dobře vychucená, brambor osolený, fialové zelí excelentní, zelný salátek chutný, kysaný okurek kysaný a cibule šťavnatá. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.
Čínská kuřecí směs: Maso se pod tíhou mého pohledu samo rozložilo na atomy, jak bylo perfektně měkoučké, zbytek směsi byl jemňoulince pikantní. Jako přílohu jsem zvolil chléb. Ten byl nakrájený na půlkrajíčky a lehce oschlý, i když byl přikrytý látkovou utěrkou. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, tady nebylo třeba.
Nácek je zaplněný, ale sladkou píčovinku na konec si prostě odepřít nemůžu.
Jablečná buchta: Super bylo, že nebyla téměř vůbec sladká, což je vlastnost, kterou mám na sladkostech nejradši. Byla jemná a rozplývala se na jazyčisku. Jsem zvyklý na všechno sypat pepř, ale protože nejsem kokot, na jablečnou buchtu bych ho nenasypal ani já.
Džbánky se žbrďolama: Ochutnal jsem dvě příchutě. Tipoval bych to na mango a na pomeranč. Obě příchutě byly neperlivé. Moje drahá polovička měla jinou, perlivou. Chutnalo to jako obyčejný sirup s vodou. Bylo to studené a osvěžujicí. Když půjdete do nějaké hogofogo restaurace, bude tento džbánek s obyčejnou šťávou v nápojovém lístku uvedený jako domácí limonáda, s cenou 89Kč/0,5l. Tady kdybych vypil všech šest džbánků, nikdo by patrně neřekl půl slova.
Tak moji milí. Tohle byl MOTOREST MILOVICE, aneb sežer co můžeš za dvě kilča. Jako největší nevýhodu považuju to, že se nejspíš v okolí kolem velmi rušné silnice, která je hlavním tahem z Hradce Králové na Hořice, Jičín, Liberec, nenachází žádná reklama, která by právě styl stravování Sežer co můžeš za dvě kila, dávala řidičům vědět. Paní v lokále nám povídala, že otevřeno mají od středy, tedy třetí den, a že první den měli 40 lidí, druhý den to bylo o několik víc. Nevím jestli kecala, když říkala, že chodili na jedenáctou, každopádně chvíli před půl jedenáctou jsme tam byli sami. Také nám řekla, že ještě není vše doladěné, že například zatím není k dispozici točené pivko a limo, ale pracuje se na tom. Zajímala se odkud jsme se dozvěděli o tom, že mají otevřeno (z modré sociální sítě). Myslím, že pan provozovatel nemusí mít strach o návštěvnost. Ve velmi blízkém okolí (2-4km) totiž probíhá monstr stavba dálnice a různých sjezdů a nadjezů a podjezdů a kruhových objezdů, takže nějaký čas nějaký ten znavený dělník na dobrý oběd určitě rád zajde. Jen by to chtělo do budoucna někde směrem k Hradci Králové nějakou tu ceduli, že to existuje. Provoz na té silnici je opravdu šílený. Ve videu pod textem se náhodný návštěvník může podívat na oficiální promo restaurace a pak na moje video, ano opět velmi nekvalitního charakteru, a pár fotografií, jak to tam ve skutečnosti vypadá.
METAL HAMMER 9/1994
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
METAL HAMMER 6/1994
I s rasově nekorektní stranou 17
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
METAL HAMMER 11/1996
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
MEXIKO JIČÍN
(fotka ukradena z recenze google)
Jednoho večera jsem se v práci na noční nudil a napadlo mě, že bych mohl někam vyvézt rodinu a udělat z toho do budoucna tradici. Takže se rozhodně nemohlo jednat o nic náročného a něco extra drahého. Co si budem povídat, já jsem dosáhl svým věkem tzv. předkmetství a dělat třeba nějaké rychlé pohyby nebo náročný výšlap někde do piče, to není nic pro mě. Na druhou stranu mezi mé koníčky patří jídlo a proto jsem učinil rozhodnutí: Každý měsíc vyvezu rodinu někam na oběd/večeři. A to bych nebyl já, aby to moje rodina neměla tak jednoduchý. Když bych jim dal na výběr, že pojedem do středověké restaurace, nebo do KFC, děti by mě ukamenovaly, kdybychom nejeli do KFC. Takže výběr restauračního zařízení probíhal následovně. V práci jsem na jednu stranu víček od konzerv, které vyrábíme, napsal možnosti kam bychom mohli zajet. Potom jsem na druhou stranu víček napsal čísla, zamíchal a vybraný člen rodiny vylosoval kam se pojede, aniž by věděl kam se pojede. A protože dcera ten den přinesla z účetnictví kouli a syn si neslušně nahlas odříhl na ulici, pozbyli tak práva losu. Toho se tedy ujala moje ctěná choť, láska mého života a vynikající kuchařka, manželka Tatiana, jak je vidět ve videu dole, kde je i pár nepovedených fotek z Mexika. V restauraci CASA DE PIEDRA jsme se snažili telefonicky zarezervovat stůl na jediný den, kdy jsme měli volno, ale bylo nám řečeno, že mají už plno. To se jednalo o pátek. Obsluha na druhé straně telefonního aparátu nám řekla, ať přijedem v neděli na oběd, že to rezervaci nepotřebujeme. No tak jsme tedy vyjeli v neděli. Bohužel bez té mojí můry, která si v sobotu odjela do Špindlu na welness. Restaurace otevírala v 11 hodin a když jsem tam s dětmi přišel ve čtvrt na dvanáct, byla plně obsazena. Všude byly rezervačky a slečna servírka nám řekla, že u nich to bez rezervé prostě nejde. Ale usadila nás ke stolu, kde byla rezervace až od 13. hodiny. Když jsme si posedali, vzali jsme do rukou jídelní lístky, které byly zalaminované položené na stole. Já si po kratším výběru objednal Grepomelo Birella, česnekovou polévku a fazolovou směs s vepřovou panenkou. Syn si objednal domácí limonádu příchuť Mango/Maracuja a burger s trhaným masem. Dcera svoje Mexiko odbyla kokakolou a tortilou. Nejprve slečna servírka přinesla nápoje. Na moji poznámku: "Tohle je Pomelo??" se začala omlouvat a že to hned napraví. Popletla to a přinesla nápoj v barvě piva, takže asi obyčejného birella. Já bych s tím problém neměl. Mě šlo spíš o to, aby v tom bylo opravdu nealkoholické pivo, neboť mě čekal volant. A alkohol za volant co? Alkohol za volant nepatří. Kdyby mi řekla, že je v tom obyčejný Birell, tak bych ho vycucnul, ale ona hned odplula a za chvíli přinesla krásně vychlazené Pomelo. Pak předemnou přistála česnečka. A tak kurva ale byla!! Strašně dlouho jsem neměl česnekovou polévku a po těch devití dvanáctkách co jsem včera vdechnul, mi bodla. Polévka byla skvělá, plná chlebových kreténků, se spoustou sýra a na dně byla na malinkaté kostičky nakrájena šunka. Byla příjemně osolená a česneku v ní nebylo ani hodně ani málo. Prostě výtečná, poctivá polévka. Jen ty lžíce by měli mít větší. Mnohem větší. To co tam mají, je tak pro děti předškolního věku. Ke konci, když už jsem měl vyžrané všechny kreténky a sýr, jsem na prasáka polévku pil přímo s krásné keramické misky. Kdybych to měl jíst tou lžící, jednak bych byl pobrindanej až na vejcích a jednak bych to tam lovil ještě teď. A to nebylo na pořadu dne, zvlášť když od třinácté hodiny na náš stůl měl nezpochybnitelné právo někdo jiný. Zatímco já se brindal s polévkou, krev mojí krve, moje krásné děti, nespustily rohovky ze svých našlapaných ajfounů a jiných zařízení. Strašná tahleta generace přiopožděná. Pak jsme nějaký čas čekali na naše hlavní pokrmy. Všechny tři vypadaly načančaně, ten můj vypadal nejvíc autenticky a nejhezčejc. Nejprve bych zhodnotil dceřinu tortilu s kuřecím masem. Na talíři u toho dostala tři mističky s nějakými omáčkami. Ona takové věci nejí. Já si na špičku lžíce namočil první, zelenou. Byla lehce pálivá a hnusná. Pak jsem si namočil do tmavší červené. Byla lehce pálivá, sladká a hnusná. Pak jsem si namočil do světlejší červené a ta byla hnusná. Hádám, že si je tam nedělají sami, ale že to kupujou, protože se něco podobného nacházelo i v lahvičkách na stole. A tím veškeré Mexiko na talíři mojí dcery skončilo. Sorry, ale obyčejná tortila naplněná kuřecím masem a salátem, politá zakysankou, mi vůbec nepřišlo mexicky. Ve výsledku toho polovičku ani nedojedla a nechala na talíři bordel, kterej stačila trochu shrnout než jsem to stačil vyfotit.
Nyní se vrhneme na burgera s trhaným masem a hranolkami, které si objednal můj velectěný syn. Vypadal pěkně, avšak mexika měl na talíři ještě méně než dcera, která tam měla aspoň tortilu. Proč by vlasntě měla mexická restaurace nabízet burgra? Co je to za blbost? Ještě jsem nikdy neviděl Mexikánce s burgrem u rypáku. Na druhou stranu jsem ještě nikdy neviděl Mexikánce. No, hodnoceno slovy mého syna: "Ty hranolky jsou ty nejlepší hranolky co jsem kdy jedl. Ale to trhaný maso mě sere. Blbě se to jí." Tolik k jeho hodnocení. Objednal si to bez rajčete a tatarky. Okurku z toho vyházel. Všechno to nakonec vyžral, takže to asi nebylo špatný. Ale taky ne mexický. Ovšem burger se mi ve skusu zdál poctivý.
Ale nyní pozor!! Dostáváme se k mému pokrmu, kterým byla směs bílých a černých fazolí, zamíchaná s kápií a vepřovou panenkou. Jako přílohu jsem zvolil pečivo, chléb. Ten byl vynikající. Ovšem samotné jídlo mě trochu zklamalo. Jako jo, bylo to dobrý a byla toho hromada, že jsem měl co dělat, abych to dojedl, protože já vždycky dojídám. Jenže já v tom necítil absolutně žádnou neznámou chuť. Co si budem, mexikánskou kuchyni nastudovanou nemám, takže jakákoliv neznámá chuť by v tu chvíli byla považována za mexickou. Ale kdenic, tunic. Měl jsem nutkání si to opepřit, ale jen z úcty ke kuchařovi, který měl na náš stůl z kuchyně výhled, jsem se tvářil, že mi to náramně chutná i bez pepře. Ano chutnalo. Ale bylo to bez přidané hodnoty. Žádný gastronomický zážitek se nekonal. A o kuchařském umění ani u jednoho pokrmu nemůže být řeč. Trochu mě zklamalo, že jsem v kuchyni nezaslechl žádnou mexikánštinu, nezahlédl žádného upoceného kníratého opáleného větrem ošlehaného kuchaře v sombréru a ponču. Místo toho se v kuchyni pohybovali samí bílí lidé (pokud je ten výraz v rozporu s košér vyjádřeními ohledně rasismu, tak se omlouvám všem bílým). Jediná cizokrajná řeč z kuchyně co jsem slyšel, byla ukrajinština, nebo ruština. Člověk nikdy u nich neví jak vlastně mluvěji. Například u nás ve fabrice jich 95% mluví rusky. Ještě bych se zmínil k servírování. Nemastné neslané fazole mi na stole přistály na jakémsi prkénku s vydlabaným korýtkem, do kterého zapadly nohy litinového podstavce nesmyslně ošklivé pánve s nesmyslně dlouhým držadlem, které překáželo a při manipulaci s celým tím ansámblem hrozilo vylitím nápojů na stole. Když už chtějí být kurva IN, tak mi to na stole mělo přistát ve staré, omlácené, od ohně ošlehané, zkřivené pánvičce. Nehledě na to, že jak to bylo na tom podstavci, tak to bylo docela vysoké a kdybych neměřil nějakých 183cm, tak bych si připadal už blbě a celý schovaný za tímto druhem servírování. Méně je někdy holt více. Pečivo bylo přikryté bílým látkovým ubrouskem v proutěném košíku a jak jsem zmínil, chléb byl excelentní. Ještě tam byly rohlíky, ale já jsem chlebový.
Nechutný tohleto... Myslím tím mě.
No a blíží se to, na co vždycky s očekáváním vyhlížím. Placení. Chtěl jsem platit u slečny servírky, která se o nás starala a byla hrozně milá (ta druhá, kudrnatá v černých legínách, měla zase luxusní prdelku). Bohužel přišel servír, který se o nás nestaral, takže dýško putovalo jemu. Servírce se omlouvám. Příště půjde moje dýško jí. I když, bude nějaké příště? Jak to jen napsat, aby to nevyznělo, že mexická restaurace v Jičíně stojí za hovno. To určitě ne. Jen moje očekávání bylo asi na jiné úrovni. Chtěl jsem ochutnat něco nového, jiného, potěšit svoji nenažranou tlamu mexickou chutí. Kurva však ani kukuřice v těch fazolích nebyla! A přitom zrovna ta bych řekl, že by jídlu dodala skvělou nasládlou chuť. Prostředí je tam krásné, opravdu mexické. Kaktusy, tkané koberce, všude samé dřevo, stísněný prostor, těžké lavice, mohutné stoly, na stěnách visí různé cetky mexického charakteru... Trochu jsem nepochopil veliké akvárium s krásnými cizokrajnými rybami uprostřed. Myslím že taková věc tam nepatří z mexického hlediska. Ale vypadalo to dobře, to jo. Pokud bych měl hodnotit na nějaké číselné stupnici, tak bych tomu nedal víc než 6/10 za celkový dojem. Jídlo bych hodnotil ještě slaběji, protože opravdu tohle mělo s mexickou kuchyní společné asi jako IRON MAIDEN s HELLOWEENem.
METAL HAMMER 4/1995
METAL HAMMER 4/1995 STAHUJTE ZDE!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
METAL HAMMER 12/1995
METAL HAMMER 12/1995 STAHOVAT TADY!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Malé zamyšlení nad hovnem...
Jen takové malé zamyšlení nad hovnem... Dole je výčet kapel, na které bych mohl jet v příštích dnech po východočeských klubech v Hradci Králové, Pardubicích a Jaroměři, ale nepojedu. Proč? Protože ani na jedné akci (výčet kapel je z jedenácti nadcházejících akcí) není ani jedna blackmetalová kapela. Ano, dejme tomu Purnama by se mohla mezi blackmetal zařadit, ale stejně není to ta zběsilá černá sračka, na kterou bych rád zajel. Takže do píči pojedu moji milí. Sjedu se podívat na koncert do Pardubic, kde sice taky nebude blackmetal, ale bude tam Squash Bowels. A prdel je, že na jaře ta bída pokračuje. Co tím chtěl básník říct? Že jsou pořadatelé už trapní s tím, jak blackmetal ignorujou. Ale asi to tak má být. Aspoň ušetřím za benzin a vstupné.
ARCHEONIC, DAY BEFORE, TARTARO:S, ZODIAC, HORNDAL, DROM, THE CORONA LANTERN, INNERSPHERE, PURNAMA, SLOOW, ABUSED & NEGLECTED, CRITICAL ACCLAIM, KRVEŽEKSON, ČAD, STELLVRIS, V.A.R., SHATTER, MORTIFY, IN VEINS, EPHIALTES, CUTTERED FLESH, SQUASH BOWELS, ANGELCRYPT, VELKHANOS, DYSANGELIUM, SADISTIC HANNIBAL, SCELETONS, RAVENS AGONY, SCORCHED ÆARTH, SPITE INC., ABSENT GOD, IN THE NAME OF GOD.
METAL HAMMER 6/1997
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
31.1.2025 NORNÍR / HALPHAS / BJES
Do poslední chvíle nebylo jasné, s kým se vlastně objevím na této akci, protože jak Medvěd tak i SODík bojovali s rýmičkou, což jak všichni víme, je nejzákeřnější chlapská nemoc na světě. Nakonec se oba dva dali tak nějak dohromady a mohli jsme vyrazit na blekmentál. Kdyby se nedali dohromady, vyrazil bych sám. Medvěd se pro mě stavil jeho letitou oktávkou a chvíli před oficiálním začátkem akce jsme hledali parkování u kulturáku. Čáru přes rozpočet nám udělalo plné parkoviště a plné přilehlé uličky. Ve velkém sále kulturního domu se patrně konal nějaký ples, soudě dle načančaných děvčat a naškrobených chlapců pohybujících se kolem objektu. Nakonec jsme zaparkovali před nějakým nehtovým studiem nebo co to bylo. A měli jsme z prdele kliku, protože zrovna odtamtud vyjíždělo auto. No i když z prdele kliku... o tom se dočte náruživý čtenář tohoto blogu na konci dnešního slintu. Po zaparkování se vítáme se SODíkem, který přijel do boleslavské metropole ze Sudet a honem do vyhřátého kulturáku, protože venku byla vlezlá kosa. Jdeme najisto, neboť z minule jsme již poučení, že pan Farář své akce pořádá ve skromných prostorech divadelní scény z druhé strany. Po zaplacení vstupného, které pro tento večer činilo 450Kč, si honem běžím koupit LP Nornír od ošklivého vousatého plešatého bubeníka kapely a tričko Bjes od krásné sympatické havraní slečny bjesky. Jen škoda, že už nebylo k mání tričko se starým logem, které jsem trestuhodně v minulosti prosral. To logo je totiž genální... Rázem jsem o 1350Kč lehčí. Bylo to ale v plánu, takže spokojený si odnáším desku a tričko do auta a honem zpátky na pivko. Minule byla na čepu Plzeň za 55Kč, tentokrát to byl Krakonoš za 45Kč. No i když těch 45 bych bral s rezervou, jak se dočte průměrný čtenář tohoto blogu na konci reportu před příhodou dobrého místa k zaparkování. Na pivo se opět čeká dost dlouho. Možná je to záměr, aby se lidi neztřískali a neponičili zařízení kulturáku, možná to záměr není. Každopádně by to mohlo odsejpat rychleji, kdyby si pan výčepní hleděl pouze a jen točení piv a nerozléval ještě i panáky.
Při zkoušce první kapely, zmíněných BJES, si všímám, že malý sál je opět velmi pěkně zaplněn. Na můj pozdější dotaz kolik se prodalo vstupenek, jsem se stejně jako posledně nedozvěděl nic. Prej "No, sešlo se nás tu takovej nějakej počet". Lidé postávají a posedávají v očekávání věcí budoucích. My zaplujem do první řady sedaček a sledujeme zkoušku, kterou neomylně řídí pan Farář Neomylný. Jednou se za mnou přišel poradit, jestli je třeba trochu stáhnout zpěv, což bylo, takže ho stáhl a bylo to dobré. Pak si kapela pustila z telefonu intro, ale hned jak skončilo, vyskytl se nějaký problém, který se po chvíli vyřešil a intro se pustilo znovu. Také se řešila tma, která by byla k bjesnícímu přednesu tou nejlepší volbou. Jenže nikdo neví, kde se zhasínají světla, takže dva slabé kužely světla osvětlují kraj pódia. Dle mého to atmosféře koncertu nijak neuškodilo. Sálem smrdí vonné tyčinky, hnus z kadidla. Kapela celá v černém s kapucami na lebkách, kouřovod chrlí modře podsvícenou mlhu, následuje úvodní řev, prásknutí do bicích, přidá se basa a kytara a už se bjesní! Zvukově to, musím přiznat, nebylo ideální, ale nejsem si jistý, jestli to byla chyba zvukaře, nebo jestli kapela takovýhle zvuk bere jako svoje poznávací znamení. Druhá věc, co mě trochu vadila, byla intra mezi jednotlivými skladbami. Nemějte mi to za zlé, všeobecně mi intra nevadí, pokud jsou použita tak, aby hudbu doplňovala a ne aby hudbě podstrkovala hluchá místa. Díky nim mezi skladbami vznikaly dlouhé pauzy. Písně plynule nenavazovaly na končící intra a to byl možná celý kámen úrazu. V této rovině by to chtělo dopilovat. Jinak jsem byl ale s hudbou Bjes naprosto spokojený. Jejich písničky nesoucí se na vlnách post blacku (závěrečná skladba byla regulerní post rock), jsou chytlavé, mají hlavu a patu a a a a... prostě se mi líbí. Kluci mé nadšení z Bjesu (kurva to je tak dokonalej název pro černou kapelu!!) neopětovali. Myslím, že kdyby se vylepšil zvuk, i oni by občas hýkli nadšením.
Během bjesího bjesnění dovalil ještě i Pavouk a Čeněk z naší party. Opět čekáme na pivo a SODík se mi svěřil, že už se těší na kapelu Mojimír. Koukám na něj jak Pražák na křižovatku bez semaforu a až po chvíli mi dojde, že má na mysli druhou vystupující kapelu, NORNÍR. Při zkoušce se pan pořadatel ptá kapely, jestli by nemohl nechat rozsvíceno za účelem vyfotografování během vystoupení, ale maličkatá zpěvačka, kterou byste doma mít nechtěli, společně s kytaristou rezolutně odmítají jakékoliv jiné osvětlení než pódiové.
Když začli Nornír hrát, všem nám spadla čelist. Hele, mám Bjes fakt rád, ale tohle byla uplně jiná třída (taky ale uplně jiná muzika s uplně jiným zvukem). Nornír svým vystoupením odsunul Bjes do druhé ligy. Sorry Bjesové, snad mi nerozbijete hubu až se zase někdy někde potkáme... Zpěvačka Nornír se s tím nesrala a do jejich blackmetalu s heavymetalovými kudrlinkami vřískala, krákala, zpívala a ještě do toho řezala na kytaru. Vypadala pořád nasraně, pokud to nebyl jen dojem z jejího namalovaného xichtu blackmetalovými barvami. Ale byla fakt výborná. Obzvláště v rychlých a epických pasážích zněli Nornír prostě dokonale! Ani po zvukové stránce nebylo nic moc co vytknout. Nornír předčili mé očekávání ale i trochu nasrali, neboť nezahráli píseň "Helvegen", toho času cover od Wardruny. Tam by se teprve projevily kvality zpěvaččiny.
Po Nornír čekáme na další pivko za dalších 45Kč a honem mrkat na zkoušku poslední kapely toho večera, HALPHAS. Stejně jako Bjes a Nornír, tak i Halphas zapálili vonné tyčinky. Smrdělo to tam jako v nějakém orientálním obchodě se strakatými ponči. Fuj kurva co je tohle za módu? Blackmetalová kapela by měla mít na pódiu uříznuté kozlí hlavy a ne vonné tyčinky. V případě veganské blackmetalové kapely by na podlaze mělo být rozházené zapáchající nechutné fermentované tofu a ne vonné tyčinky. A v případě politicky zaměřené blackmetalové kapely by se v kaluži krve měla na podlaze s uříznutou hlavou válet madam fon der lejnová a ne vonné tyčinky!! Nebo byl snad pátek mezinárodním dnem vonných tyčinek? No nic...
Halphas bylo čiré blackmetalové zlo. A díky nepovedenému zvuku to bylo hlavně o zpěvu. A bicích. Atmosféra nechutná, hnusná, brutální, černá, funerální. Prostě kvalitní raw blackmetal. Ty vole s vonnejma tyčinkama mě jebne snad. Je mi jasné, že taková muzika není pro každého, a to dokonce ani pro některé fanoušky z branže. Například Pavouk znechuceně odešel v průběhu setu. Čeňkovi se to také nelíbilo. Já s tím neměl nejmenší problém. Jenže já nejsem normální. Kdo jinej na světě si v jeden den pustí Helloween, Final Exit a Ulver? Takových dementů jako jsem já opravdu mnoho není. Poslední píseň Halphas byla vyloženě skvělá! Byla pomalá, valivého charakteru a řekl bych, že i zvukově si to sedlo. Trochu pozdě no.
Během jejich hraní mě někdo zatahal za rukáv. Byl to Čeněk a jestli prý nechci pivo. Chci Čeňku! Samozřejmě fronta zase až do prdele, takže jsem se ke svému pivu dostal až po skončení koncertu. A nyní slibovaný výser ohledně čtyřicetipěti korun za pivo, o kterém se zmiňuji v úvodu. Když upíjím z upatlaného kelímku nechutné pivo (ten večer bylo hnusné poprvé), svěřil se nám Čeněk, že tohle pivo nestálo 45Kč ale 60Kč. Kůůůrva, to je inflace! Petr Fiala hadr s jeho inflací!! Aby během hodiny podražilo pivo o 15Kč, na to nemá ani ten fialovej blb. Kdyby to pivo bylo aspoň dobrý, ale byl to ekl, takže jsem asi čtvrtku vylil. Loučíme se a odcházíme k autům, když najednou medvěd zabručí: "No podivej se na ty debily." Řikám mu: "Co, máš tam botičku od fízlů?" Ano, bystřejší jistě pochopili, že následuje v úvodu slíbené vysvětlení toho, že jsme měli z prdele kliku s parkováním. Takže obejdu auto ke zničenému medvědovi a ten jen smutně lomeno nasraně hlesne: "Nějaká svině mi ukopla zrcátko." A opravdu. Zrcátko u řidiče viselo za dráty, které ho držely pohromadě s autem. Jinak bylo úplně ukopnuté. Kurva kterýmu zamindrákovanýmu voliči Víta Rakušana vadilo zrcátko na starý oktávce? Nebo vadila hradecká SPZka? To bych čekal spíš v Pardubicích tohleto. BĚŽTE DO PRDELE VY KUNDY ZASRANÝ ZKURVENÝ ZRCÁTKA NA AUTECH NIČÍCÍ!! No takže tak. Nebýt třicetiprocentní inflace na pivu a zdemolovaného zrcátka, mohl to být skvělý večer. Takhle to byl skvělý večer (díky kapelám), s třicetiprocentní inflací na pivu a dojebaným zrcátkem.
Několik dalších fotek najdete níže. Stačí kliknout na "Další informace". Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tenhle report, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
METAL HAMMER 8/1996
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
18.1.2025 Winter Violence 13 ( Melancholy Pessimism / Kraake / Klan / Svinibrod )
Zanedlouho se bude na drsném Severu konat narozeninová akce Bálisových aktivních kapel (Wyrm, Kraake, Unclean) a já tam jaksi nebudu moct být, takže taková malá záplata v podobě jedné jeho kapely (Kraake) na pardubické zastávce v Ponorce mi byla malým zadostiučiněním. Dva detmentály, jeden trešdet a jeden blek vystřídal moji rutinu sobotních šipkových turnajů. Naložil jsem Medvěda a vyrazili jsme vstříc městu, ve kterém mají jednak perník se soplovou polevou a jednak hokejový tým, který neumí hrát hokej. Cesta byla prosta debilů a tak jsme se s medvědem po několika desítkách minut vykulili z automobilu pár minut před oficiálním začátkem akce. Zdravím se s Kubajem Kénigracem, zdravíme Kocoury a zjišťuju, že stav návštěvníků je uspokojivý. Pospíchám na Birella, neboť mi vyschlo v hrdle a ještěže jsem měl ten večer v popisu práce ovládat volant, neboť kdybych neměl a chlemstal pivo, asi by mě odnášeli nohama napřed jakou jsem chytl slinu. První Birell zasyčel během pár minut. Když začíná zkoušet Svinibrod, jdu si pro druhého a ten se ve mě ztratí ještě dřív, než zmínění začnou hrát.
SVINIBROD začali s dvacetiminutovým zpožděním a zahráli nám muziku, které vůbec nerozumím. Jednalo se o jakýsi hybrid thrashe a deathu s různými vokály od stylu Anthrax až po deathmetalový murmur. Medvěd například o nich řekl, že to není nejhorší. Já bych klidně šel i dál a řekl bych že byli dobří. Dokonce i několik hlav jsem zahlédl třepat se.
Hned jak ukončili své pidlikání bylo v plánu zakoupit si tričko Kraake, ale žádná s sebou kapela nepřivezla, takže mám smůlu. Mířím na dalšího Birella a pak žvaníme s Marjánem, který se objevil v průběhu svinibrodího vystoupení. Při družném hovoru nám aspoň rychleji uteče příprava mých osobních headlinerů KRAAKE. Ti začali s půlhodinovou sekerou, ale čekání se vyplatilo. Kapela má na kontě stále aktuální album "Sonog" v krásně vyvedeném dvojvinylu (na CD jim to vyšlo taky) a právě první dvě písně byly z tohoto opusu a byla to pastva pro uši. Blackmetal severského střihu, chvíli pomalý a hravý, chvíli rychlý a dravý. Ježek své hlasivky modeluje v zaběhlých konvencích tohoto hudebního žánru, Bális vzadu může bicí rozmlátit a kytaristi hladí své miláčky pověšené na ramenech.
Všechno dohromady s jakous takous image, kterou představoval nějaký klacek v Ježkových (zpěvákových) pazourech, zdánlivě smrdutá kápě na těle páně Ježkova, nechutný náhrdelník ze slepičích, nebo možná havraních, pařátů, ... nebylo toho mnoho ale to vůbec nevadí. Osobně by mi stačil u blackové kapely jen corpsepaint. Myslím, že se to libilo všem, protože dokonce vznikl i takový jakoby kotel v předních řadách. Beru to tak, že blackmetal není hudba, u které by musel nutně probíhat circlepit. To by bylo dost gay. Muzika se otírala o obě vydaná alba a znělo to všechno opravdu skvěle. Jen mě trochu zamrzelo, že pokud se nemýlím nezahráli majstrštyk "Sonog" ze stejnojmenného alba. Tahle písnička zaslouží minimálně šesté až desáté místo v hitparádě rádia Kiss!!
A poněvadž mám z toho pojebanýho Birella naplněný močový měchýř, jdu ven z klubu trochu nadýchat se čerstvého vzduchu a pochcat nedaleký strom. A pak hned pro dalšího Birella, neboť jsem naprosto nepoučitelná Růžová Veverka. Následuje kapela KLAN, která celý večírek pořádala. Třicet šest minut po dvaadvacáté hodině při zkoušce zazněla z nástorje pana kytaristy Metallica a chvíli na to Klan začali svým hutným deathmetalem ničit posádku Ponorky.
Trochu mi vadila předimenzovaná basa a jednotvárný zpěv. A taky fakt, že měli dvě kytary ale slyšet moc nebyly. A taky plný močový měchýř. Ne, dalšího Birella si už nedám. Bych se nemohl dochcat po tom. Klan rozpohyboval osazenstvo tak, že ti co měli nejvíc vypito circlepitovali, ti ostatní si od nich drželi odstup. Klan zakončili svoje klanování sodomáckým coverem "Agent Orange", který utvořil kotel přes půl klubu. A to i přes to, že díky zvuku, který byl převážně o kopácích a base, v tom "Pomerančového Agenta" poznali jen fanoušci kapely strýčka Toma Angelrippera.
Jak je vidět na přiložených fotografiích, moc jsem se s tím nesral. Můj telefonní aparát v klubových podmínkách prostě není sto vymyslet kvalitnější fotku. Berte nebo nechte bejt... Kocouři s Medvědem šli na cígo, zatímco se připravuje MELANCHOLY PESSIMISM, kteří jsou z Uherského Hradiště a hrají zkurvený deathmetal, jak poznamenal pan zpěvák. A hráli ho kurva dobře!!
Dle mého o třídu lépe než Klan. Také měli o třídu lepší zvuk s o třídu řezavějšíma kytarama. Sice se musel po dvou písničkách opravovat mikrofon, ale když se problém vyřešil, zvuk u sloupu byl jako víno. Bohužel jsem své sloupové místo musel opustit, neboť díky velmi slušnému kotli tam začalo být nepohodlno. Přímo před zvukařem ten zvuk už nebyl takový. Každopádně muziku hráli fakt super a potěšil mě třicettři roků starý flák "Melancholy Pessimism" ze stejnojmenného dema, které jsem jako puberťák střední školou povinný sjížděl velmi často. Pan zpěvák, velmi sympatický bard, nás mezi písněmi obšťastňoval zábavnými hláškami a celé to bylo prostě super. Dal bych jim po Kraake druhé místo. Třetí u mě skončili Svinibrod a nejméně se mi líbili Klan. Chlapi sorry. Ale viděl to tak i Medvěd a Medvědům není radno co? No? Medvědům není radno odporovat vole.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)