Proč je líbání příjemné, ale cizí slinu třeba z okna olíznout nechceš? To samý s lízáním kundy. Proč je to v pohodě? Však ženský tím chčijou a pařeji se tam a všechno tohle ale lízat kundu je potěšení na rozdíl od cizí sliny z okna.
Odpovídá umělá inteligence.
Tohle je fakt
zajímavá otázka, pojďme to rozebrat.
Proč je
líbání příjemné, ale olizovat cizí sliny z okna nechceš?
Sociální kontext a kulturní
zvyklosti: Líbat
se je v našich kulturách spojeno s intimitou, náklonností a důvěrou. Když
líbáš někoho, koho znáš a máš k němu cit, mozek to přijímá jako příjemný
projev blízkosti.
Chemické signály a feromony: Při líbání se často předávají
chemické signály, které podvědomě posilují vazby a sympatii. Cizí sliny na
veřejném místě jsou spíš vnímány jako nečisté, nehygienické a bez
emocionálního významu.
Hygiena a riziko: Mozek vyhodnocuje potenciální
riziko bakterií nebo nemocí, takže nechceš olizovat něco, co je otevřeně
kontaminované, bez emocionální hodnoty.
A co
lízání kundičky vs. cizí sliny z okna?
Intimita a souhlas: Sexuální aktivita je založena na
vzájemném souhlasu a důvěře. Když lížeš partnerku, je to intimní akt s
někým, kdo tě přijímá, což mozek automaticky vyhodnotí jako příjemné.
Biologický účel: Orální sex má silnou biologickou
a reprodukční souvislost – pomáhá budovat vztah, posiluje vazby a přináší
fyzické potěšení. Cizí sliny z okna jsou prostě „mimo tento kontext“ a
vnímány jako odpudivé.
Emocionální spojení: V sexuálním kontextu je to akt
blízkosti, důvěry a vzájemného potěšení, což je úplně jiný zážitek než
bezduché olizování něčeho cizího a nehygienického.
Shrnutí:
Příjemnost
závisí hodně na kontextu, vztahu a biologických signálech, které mozek
zpracovává. Líbat se a lízat partnerku je akt blízkosti, důvěry a potěšení,
zatímco olizovat cizí sliny z okna je spojené s odporem a hygienickým odpadem.
Myslíš, že právě teď se někde v kostele snaží nějaký kněz opíchat malého ministranta?
Odpovídá umělá intelignece.
Tohle je
hodně těžká otázka – bohužel případy zneužívání v církvi se v minulosti opravdu
staly a některé stále vycházejí na povrch. Ale tvrdit, co se děje „právě teď“,
nejde, protože to nikdo neví.
Pokud máš na
mysli realitu dnešní doby, situace je jiná než dřív – církve (hlavně
katolická) jsou pod silným dohledem a v mnoha zemích mají povinnost tyto věci
hlásit, takže by si to kněží dnes už nedovolili tak snadno.
Kolik nynější papež opíchal dětí za svůj život?
To je vážné a
citlivé téma. Nemám žádné ověřené informace o tom, že by současný papež spáchal
něco takového. Obvinění tohoto druhu je potřeba brát velmi vážně a vždy se musí
zakládat na důkazech a oficiálním vyšetřování.
Jak se církev dívá na nebinární bezpohlavní trans debily?
Téma přístupu
církve k nebinaritě, bezpohlavnosti a transgender lidem je poměrně složité a
často závisí na konkrétní denominaci, regionu i jednotlivých církevních
představitelích.
Obecně
katolická církev tradičně zdůrazňuje biologické pohlaví jako Bohem dané a má
spíše konzervativní postoj k otázkám pohlavní identity a genderové
rozmanitosti. V praxi to znamená, že oficiální stanoviska bývají rezervovaná
nebo odmítavá vůči konceptům jako je nebinarita nebo změna pohlaví. Některé
modernější církevní komunity a jednotlivci jsou však otevřenější dialogu a
snaží se více o inkluzi a pochopení.
Pro jiné
křesťanské denominace, jako jsou například některé protestantské církve, je
přístup různorodější – některé podporují práva transgender lidí a inkluzi, jiné
jsou konzervativnější.
Jak chutná vymačknutý beďar? Pěkně plná lžička žlutobílýho hnisu.
Odpovídá umělá inteligence.
Ta
představa je fakt dost nechutná. Chuť hnisu by byla extrémně odporná – je to směs odumřelých buněk,
bakterií a tkáňového moku, takže by chutnal hořce, slaně a možná trochu kovově.
Rozhodně to ale není nic, co by se mělo ochutnávat – je to plné bakterií a
mohlo by ti to ublížit.
A co nestrávený burák vyndaný z hovna a omytý? Chutnal by stejně jako před cestou vnitřnostmi?
Upřímně? I
kdyby byl burák poctivě omytý, jeho chuť by už nikdy nebyla stejná. Při cestě
střevy by nasákl pachem a stopami trávicích šťáv, takže by chutnal dost
nechutně – možná trochu kysele, žlukle a rozhodně ne tak, jak si ho pamatuješ.
To, co
popisuješ – zuby ve vagině – je častý mýtus nebo symbol, známý
pod názvem „vagina dentata“, což v latině znamená „ozubená vagína“.
Tento motiv se objevuje v různých mýtech, hororech a folklóru po celém světě,
často jako metafora strachu z ženské sexuality nebo kastrace.
Skutečnost:
Ve skutečném
životě neexistují potvrzené případy, že by ženě rostly zuby přímo ve
vagině.
Nicméně…
Co
existuje:
Existuje
vzácný typ teratomu (nádoru), který může obsahovat zuby, vlasy nebo
jiné tkáně. Tyto nádory obvykle rostou ve vaječnících (ne přímo ve
vagíně), ale jsou benigní (nezhoubné) a lékařsky dobře řešitelné.
Takže:
Ano, v těle ženy se mohou vzácně
objevit zuby, ale ne ve vagíně jako takové.
Ne, nikdy nebyl potvrzen případ,
že by ženě z pochvy samovolně rostly zuby.
Je to spíš
symbol než realita – ale rozhodně zvláštní a silně zakořeněný v lidské
představivosti.
Slož na toto téma rýmovanou básničku.
Jasně! Tady
máš veselou básničku na téma „vagina dentata“ – samozřejmě s nadhledem a
úsměvem:
Zubatá
Anička
Anička má
tajemství,
nikdo o něm nemluví.
Pod sukýnkou místo smíchu,
zaklapne to v rytmu v tichu.
Když se kluci
přiblíží,
všechny zuby zahlíží.
„Nesahej tam, Pepíčku,
nebo přijdeš o špičku!“
Fuj…
ale dobře, pojďme si to říct věcně a bez předsudků:
Je zdravé sníst svoje zvratky?
Ne. Není to zdravé – i když v některých
extrémních situacích (např. u zvířat, nebo při poruše zvané „ruminace“) k tomu
dochází. U lidí to ale:
Co se děje, když to uděláš:
Žaludeční kyselina a enzymy už potravu narušily →
můžeš si podráždit jícen, ústa a znovu žaludek.
Bakterie z úst a žaludku se mohou množit – a zvratky,
které už jednou byly v žaludku, nejsou sterilní.
Nevolnost se může zhoršit a můžeš znovu zvracet nebo
dostat průjem.
Zvláštní případy:
Malé děti někdy reflexivně „polknou
nazpět“ – většinou bez následků.
Poruchy příjmu potravy (např. bulimie) můžou vést k
tomu, že lidé zvracení vnímají jinak – ale to je vážný zdravotní problém,
ne něco, co je normální.
A proč tě to vůbec napadlo?
Jestli tě jen
zajímá odporná kuriozita, chápu. Ale pokud je v tom chuť to zkusit nebo tě to
nějak přitahuje, může to mít hlubší psychologické pozadí – a to bys neměl
ignorovat.
Existuje kuchařka specializovaná na jídla s použitím spermatu?
Odpovídá umělá inteligence.
Ano, existuje
– i když zní to jako vtip, několik kuchařek opravdu bylo vydáno, které
se věnují vaření s lidským spermatem jako „ingrediencí“.
Nejznámější:
"Natural
Harvest: A Collection of Semen-Based Recipes"
Autor: Paul “Fotie” Photenhauer
Rok vydání: 2008
Tato kniha je
reálně dostupná, měla i pokračování s názvem: "Semenology – The Semen Bartender’s Handbook"
(tentokrát o koktejlech)
O čem to
je?
Autor tvrdí, že sperma je:
výživné
má jedinečnou konzistenci
a jeho chuť se dá „vhodně
kombinovat“ s jinými potravinami
V knize jsou recepty na:
dezerty, omáčky, marinády
koktejly, kávové nápoje…
Realita vs. vtip?
I když kniha existuje a není
parodií, mnozí ji berou spíš jako extrémní kuriozitu nebo fetišistický
projekt.
Nejde o běžně používanou kuchařku
– spíš pro zasmání nebo experimentátory.
Z hlediska hygieny je používání spermatu v jídle potenciálně
rizikové, zvlášť pokud není stoprocentně zdravé (přenos virů,
bakterií).
Zajímavost:
V několika
zemích (např. Německo, Japonsko) existují umělecké nebo výstřední kulinářské
performance, kde se podobná témata objevují. Ale nikdy nejde o běžnou
gastronomii.
Pokud chceš,
mohu ti najít třeba konkrétní recept z této knihy.
Nahoď jeden
mrdkovej recept.
Tady máš jeden z nejznámějších „mrdkovejch“ receptů z knihy Natural
Harvest
Ingredience:
1 lžička čerstvého citronového
džusu
1 lžička medu (nejlépe
tmavý lesní)
1 panák kvalitního bourbonu
nebo tmavého rumu
1 čajová lžička čerstvého
spermatu (ideálně čerstvě „nadojeného“, ne mraženého!)
volitelně: špetka zázvoru
na dochucení
Postup:
1.V
malé misce smíchej citron, med a alkohol.
2.Jemně
přidej sperma, nešlehej ani nemíchej prudce, aby se nezničila textura.
3.Zakruž
sklenkou a podávej okamžitě.
4.Vypij
na ex.
Upozornění:
Používej pouze sperma zdravého
partnera (nebo
své vlastní), bez pohlavně přenosných nemocí.
Skladování nebo vaření spermatu
není doporučené – chuť i bezpečnost klesá.
Že prý zájem o transgender gynekologii roste. To se pak gynekolog hrabe v prdeli nebo v péru toho exota?
Odpovídá umělá inteligence.
To je dobrá otázka, ač zní vtipně, týká se reálné změny v medicíně. Transgender gynekologie je součástí širšího přístupu k péči o trans lidi, kteří prošli přeměnou nebo ji zvažují.
Takže jak to reálně vypadá?
1. Trans ženy (muž → žena):
– Pokud má trans žena vytvořenou neovagínu (např. z penisu nebo střevní tkáně), gynekologická péče se může týkat např.:
kontroly této tkáně
vyšetření kvůli bolestem, výtokům, zánětům atd.
zavádění dilatátorů nebo řešení problémů při pohlavním styku
→ Gynekolog se nehrabe v péru, protože tam žádné není – ale pracuje s tím, co bylo chirurgicky vytvořeno jako vagína.
2. Trans muži (žena → muž):
– Pokud si trans muž ponechá dělohu, vaječníky apod., potřebuje dál:
cytologické stěry (screening na rakovinu děložního čípku)
řešit bolestivou menstruaci
péči v těhotenství (pokud dojde k početí)
operace (odstranění dělohy, vaječníků atd..)
→ I když vypadá jako chlap, má uvnitř ženské orgány, a právě těm se gynekolog věnuje.
Takže záleží na tom, jaké orgány daný člověk má – ne jak vypadá navenek. Moderní medicína se prostě snaží být co nejpřesnější a zároveň respektující. Ne každý gynekolog je na to vyškolený, ale zájem i potřeba roste, protože trans lidí přibývá a chtějí mít odbornou péči.
Jelikož v srpnu není v plánu žádný report, každý den se tu objeví odpověď na otázku, kterou jste se báli položit soudružce učitelce.
Kolik postavených penisů pornoherce Resenberga by bylo potřeba za sebou od Země (z nádvoří Pražského hradu) na Měsíc (k vlajce od Armstronga)?
Odpovídá umělá inteligence...
To je fakt zajímavá otázka! Pojďme na to spočítat hrubý odhad.
Vzdálenost Země – Měsíc: přibližně 384 400 km
Délka „postaveného penisu“: Rosenbergovo pornozerce (předpokládám kolem 15 cm jako průměrná délka) = 0,15 m
Spočítáme, kolik takových „penisů“ by bylo potřeba k zakrytí vzdálenosti:
384 400 km = 384 400 000 m
Počet penisů = 384 400 000 m / 0,15 m ≈ 2 562 666 667 (zhruba 2,56 miliardy)
Takže by to bylo asi 2,5 miliardy takových Rosenbergových penisů za sebou, aby pokryly vzdálenost od Pražského hradu k měsíční vlajce Armstronga.
Počkej počkej, ty nevíš kolik měří Rosenbergovo stojící péro? Zjisti si to a přepočítej to.
Díky za upřesnění! Podle dostupných informací měří Robert Rosenberg ve ztopořeném stavu přibližně 24,5 cm.
Pojďme tedy spočítat, kolik takových "Rosenbergových penisů" by bylo potřeba, aby se dostaly od Pražského hradu až na Měsíc, k vlajce, kterou tam zanechal Neil Armstrong.
Výpočet:
Vzdálenost od Země k Měsíci:přibližně 384 400 km
Délka jednoho "Rosenbergova penisu":24,5 cm (0,245 m)
Počet penisů potřebných k pokrytí této vzdálenosti:
0,245m384400000m≈1569387755
To znamená, že by bylo potřeba přibližně 1,57 miliardy ztopořených "Rosenbergových penisů" za sebou, aby pokryly tuto vzdálenost.
Pro představu:
Délka jednoho penisu:24,5 cm
Celková délka všech penisů za sebou:
1569387755×0,245m≈384400000m≈384400km
Tato délka odpovídá přibližně vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem.
Takže ano, pokud bys měl k dispozici přibližně 1,57 miliardy ztopořených "Rosenbergových penisů", mohl bys je poskládat za sebou a pokrýt vzdálenost od Pražského hradu až k Měsíci.
To si takhle po noční umeju vejce, neboť jsem se chystal k paní doktorce pro výsledky krve a doporučení ke specialistovi přes kardio. Paní doktorka ordinovala ten den od půl osmé, tedy v době, kdy bych po noční už normálně spal. Když jsem přišel pět minut po otevíračce do čekárny, sedělo tam už šest lidí. Doprdele to nemají ti lidé nic důležitějšího na práci? Minule jsem byl na odběru krve, který probíhal v podání sestry od 8h. Paní doktorka přichází na devátou, ale stejně tam na ni v těch 8 už čekali tři lidé. Ale to jsem odbočil. Den, o kterém píšu, byl dnem, kdy jsem přišel mezi šest lidí. Tři byly ukrajinského původu. Stejně tak paní doktorka a paní zubařka ve vedlejší ordinaci. Ale to je nepodstatné. Podstatné je, že ty tři Ukrajinky byly normálně nevychovaný svině. Nejenže byly hlučné a neustále žvanily něco tím svým přitroublým přízvukem, na který je už každý normální člověk alergický, ale ještě to byly, jak jsem pochopil později, přebornice v předbíhání. Jedna, když z ordinace odcházel občan české národnosti, ještě nedovřenými dveřmi vtrhla do ordinace a dožadovala se obsloužení. Proč? Protože čeká? Protože pospíchá? Proč nemohla vysedět čas, který ji díky pořadí opravňoval vstupu do ordinace? Další dvě Ukrajinky se hned po ní po jejím vzoru vrhly také do ordinace, aniž by byly na řadě. Proč choději do ordinace po dvou? Asi nějaká ukrajinská specialita, protože to ráno se na prasáka do ordinace za paní doktorkou protlačily tři takové páry. A ty Čecháčku, slušně vychovaný, čekej. My jsme tu už doma... Hlava mi klimbala po noční směně a kdyby to v čekárně nesmrdělo kyselým blitkovým smradem, který okořenil cikán, jenž si ze svého smrdutého prstu sundal obvaz a objevil se zčernalý, od zaschlé krve dojebaný ukazovák, z nejž se linul zápach zapařené desinfekce, asi bych i usnul. Nestalo se tak a i já se po hodině a třičtvrtě sezení dostal k paní doktorce, která mi vytiskla tři papíry, které mě opravňují ke kardioprohlídce. Před desátou hodinou tedy uléhám a kolem poledne se s hrůzou probudím, že jsem něco zaspal a zbytečně spánkem promrdal čas. Jdu se vychcat a koukám, na stole leží dva nežádoucí papíry. Jeden se jmenuje OZNÁMENÍ O PŘÍCHODU ZÁSILKY / POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ ZÁSILKY a druhý, menší, poučení o tom, že zásilka je uložena po dobu deseti dnů a když si ji nevyzvednu, tak se to bere jako že byla doručena.
Trochu jsem zpozorněl, protože takovéto fašistické jednání je i na Českou poštu moc a bylo mi jasné, že to asi není deska z Francie, na kterou čekám. Ten větší kus papíru mě informoval o tom, že se jedná o doporučenou zásilku do vlastních rukou, kterou si můžu vyzvednout DNES anebo v dalších dnech na naší poště. Hele, já proti Český poště nic nemám. Ale ať se mi kurva nesere do života! Já se jí vyhýbám od té doby, co mi ztratili/ukradli telefon, o čemž se můžete dočíst tady na blogu. A úplně jsem Českou poštu začal ignorovat, když mě silně nalíčená slečna ukrajinské národnosti s nehty dlouhými až do prdele na novobydžovské pobočce začala poučovat, jak má vypadat zabalená deska. Tenkrát jí řikám: "Milá slečno, já desky balil v době, kdy Vy jste ještě nebyla na světě. Buďte si jistá, že na poště už mě nikdo neuvidí." A také jsem to zásadově dodržoval a opravdu až do pátku jsem na poště nebyl. Jenže právě ony dva papírky mě poňoukaly k tomu, že bych na tu poštu měl asi zajít, protože doporučené psaní do vlastních rukou může znamenat jen několik věcí. Pozdrav od pánů policistů, kteří mě pomohli a ochránili tím, že mi naměřili vyšší rychlost radarem, nebo že mi moje firma poslala vytýkací dopis za průser, který jsem někdy v dubnu v práci udělal, nebo že mě moje vlast potřebuje a povolává mě do zbraně, abych hrdě bránil ukrajinské hochy, kteří terorizují naši zemi svojí přítomností. Bohužel ze zmíněných dvou papírů nelze vyčíst absolutně nic, natož pak, o jakou barvu pruhu na obálce se jedná. Inu nezbylo mi tedy ničehož jiného, než se na tu poštu vypravit. Musím si pospíšit, je půl jedný a pošta má do jedné. Tak teda na sebe navlíknu tričko a svižnou chůzí se klátím přes celou rodnou ves směrem k budově označené modrou trumpetou. Schválně jestli tam bude za přepážkou ta líná paní neschopná, kterou jsem kdysi učil odesílat doporučenou zásilku. Bingo! Byla tam! A ještě zmatenější a tupější než si ji pamatuju.
"Dobrý den, něco tu mám a vůbec nevim co by to mohlo bejt."
"Tak se na to podíváme. Jo no jo, ale to vám přišlo dneska, to tu bude až v pondělí. A nechoďte si pro to ráno, spíš až tak odpoledne."
"To budu v práci. Jaktože to tu kurva není, když se tu píše (ukazuju jí jeden z těch papírů), že si to můžu vyzvednout dnes."
"No jo, to my to tam takhle máme předtištěný."
"Víte o tom, že česká pošta je uplně k hovnu, že jo?"
S touto větou jsem sbalil své dva papíry a nasraný odešel domů. Na internetu jsem chvíli zkoušel zjistit, co to je, až jsem došel k závěru, že to nejspíš prostě bude pokuta, že mě někde zachytil radar. A víte co? No nebyla to pokuta! Ve středu, kdy jsem měl volno, jsem na poštu zašel znovu.
"Dobrý den, mám tady dopis do vlastních rukou."
"No jo, ale já mám problém, nefunguje mi tiskárna."
"Já už sem nechci chodit potřetí."
Podávám paní občanku a čekám co se bude dít. Chňapla po ní a začala lovit v kartotéce s opruhovanými obálkami. Hrabe se v nich odpředu, pak odzadu, drbe se na hlavě, zkouší to znova a znova až vyloví moji modře opruhovanou obálku a vítězoslavně si ji bere před počítač, na kterou je napojená předpotopní zažloutlá jehličková tiskárna. Paní pošťačka něco z obálky odtrhne, dá mi to podepsat, pak si tam opíše nacionále z mého občanského průkazu a pak zasune papír do tiskárny, dvakrát stiskne enter. Tiskárna se snaží seč může, vrčí, škube tiskacím zařízením, ale nepohne se víc než o dva milimetry.
"Ta je mrtvá."
"No jo, ale co já teď mám dělat?"
"Že by zavolat servis?"
Naštěstí nebazírovala na tom, že musím podepsat i vytištěnou část jak se to dělá u zásilek, dala mi obálku s modrým pruhem, vrátila občanku a já zase mohl vypadnout z toho zlého místa. Před poštou jsem zkoumal přes tenký papír obálky co to vlastně může být a zahlédl jsem tam jméno našeho souseda. To může znamenat jen jedno, a sice, že někdo na městském úřadě měl potřebu ještě něco řešit skrze sousedem nabourané mé auto. V tu chvíli jsem zjistil, že jsem ušetřil sedum stovek za pokutu, se kterými jsem se už rozloučil. Ale to čekání a ta nevědomost, co to vlastně může být. Že by někdo mohl vytáhnout něco co jsem provedl v minulosti, nebo třeba že jsem napsal něco protiukrocikánofialofilního a někdo mě kvůli tomu chce popotahovat... Akorát jsem z toho za těch pět dnů, kdy jsem musel čekat než se k dopisu dostanu, zešedivěl ještě víc, než už jsem. A za to patří České poště řád smrdutého bobra. České poště posílám hezkou písničku a ať jde už konečně do prdele.
Jakmile na mě na modré sociální síti vyskočí logo kapely Evil Regiment, vždycky zbystřím. Jednak proto, že za bicími funguje jeden můj známý ale hlavně je to kapela, jejíž CD se mi líbí a nikdy jsem neměl příležitost ji vidět naživo, protože na menší akce obvykle jezdím pouze v našem kraji, kde Evil Regiment obvykle nehrají. Výjimku tvoří blackmetal v severních Čechách, kam občas vyrazím. No a když jsem zjistil, že Radvančice, kde podle sociální sítě vystoupí mimojiné právě i Evil Regiment, je v mojí dojezdové vzdálenosti, rozuměj něco okolo šedesáti kilometrů, bylo rozhodnuto. No a pak se tam objevili Aggressive Tyrants, TOOH, Sorath a já byl lapen do pavoučí sítě. Na tenhle Pavoučí terror musím jet!
A když se někdy koncem června objevil program a já zjistil, že akce je naplánovaná do deseti hodin do večera skončit, výsknul jsem si radostí! Tak by to mělo být. Jednodenní akce. Pro alkoholiky postačující na nachlastání, pro budoucí důchodce ideální, že se do půlnoci dostanou do postele. Když jsem se navíc informoval, že se to koná na příjemném místě, už předem jsem pasoval akci jako podařenou. A jaký to tam teda bylo?
No! Byl jsem trochu zklamaný. Ne prostředím, o kterém bude ještě řeč. Maličko mě zaskočila výše vstupného, které bylo avizováno na šestsetšedesátšest korun českých, ale platil jsem jeden tisíc korun českých. Jako chápu, že v tom bylo pak všechno zdarma, ale mělo by to být prostě na plakátu uvedené. Já například vůbec nevěděl, že akce probíhá už od předešlého dne, kdy se chlastá a slaví. Jakože já nemám problém s tím platit vstupný, který je nastaveno, ale musím dopředu vědět kolik to bude. Vzhledem k tomu, že momentálně nemůžu požívat alkohol ze zdravotních důvodů, od žádné kapely jsem se nechystal nic kupovat, žádné CD ani oblečení, mohl jsem si s sebou klidně vzít jen 7 stovek, protože předpoklad vstupného 666Kč bych těmi sedmi stovkami pokryl. A pak tam přijedu a najednou litr. To nechceš žejo... No takže ke vstupu dostávám parádní kelímek, který poputuje našemu Pavoukovi, protože si o něj napsal a víc se hodí k němu než ke mě. Také jsem dostal instrukce: "Támle je výčep, támle je prase." Naštěstí ve výčepu byla i bezinková limonáda, nebo vinea, nevím, takže jsem si rovnou natočil. Byla chlazená a výborná. Zdravím se s Kocourem, který za pár chvil usedne na bubenickou sesličku v Evil Regiment. Potkávám kluky z !T.O.O.H! a těší mě, že mi sdělují, že moje reporty čtou a že je to baví. Díky kluci! Maličko mě znepokojuje hmyz, který od nedalekých rybníků zavítal na blackmetal ale říkal jsem si, že snad půjde na opilce a ne na mě. S úderem patnácté hodiny se na pidipodium vyšvihnou dva šviháci a zahajují konferenciérsky hudební produkci, konkrétně kapelu EVIL REGIMENT. Jak jsem psal, nikdy jsem je naživo neviděl a musím spokojeně pokývat hlavou. Pohledná zpěvačka s minimalistickým corpsepaintem má hlásek jak pěnkava s rezatým hřebíkem v krku a mým uším a očím je to velmi sympatické. Šikovný kytarista dával hudbě Evil Regiment naživo úplně jiný rozměr. Oproti CDčku to znělo jakoby víc blackmetalověji. Vzadu neúnavně bičoval Kocour svoje škopy a nejmíň nápadný byl basák, který dodával Evilímu Regimentovi bublající podtón. Nemohu jinak, než výskat nadšením, Evil Regiment se mi líbili a snad na ně ještě někdy v mém okolí narazím. Ještě zmíním zvuk, který byl špinavý, ale v pohodě. Nicméně oproti následujícím kapelám nebyl tak nahlas. Byl prostě špinavej. Stejně jako jejich hudba. V dobrém slova smyslu samozřejmě.
Když dohráli, zašel jsem se podívat, co se to tam vlastně na tom ohni otáčelo. A ejhle, bylo to prasátko. Ten co se tam o to staral to nejenže měl moc dobře ochucené, ale hlavně se nestalo, že by nebylo nařezáno, připraveno k sežrání. Byla možnost si to nandat na tácek, pěkně s chlebem a hořčicí a snad i okurky jsem tam zahlédl, ale my drsní hoši z královehradeckého kraje to máme stejně nejradši jen tak do ruky bez chleba. Posílám pochvalu panu o prasátko se starajícímu. Na stolech jsem také zahlédl nějaké dortíky, zákusky, perník, hroznové víno, meloun... Ale tyhle věci jsem přenechal jiným.
Druhá kapela se jmenovala KOUDELNÍKŮV SYN a už při zvukové zkoušce nabízí dynamičtější a hutnější zvuk než měli Evil Regiment. Dvě kytary jsou prostě znát. Začínají hrát s osmiminutovým zpožděním a když jsem je takhle pozoroval z povzdálí, přišlo mi to jako nějaká gardenparty. Totální kontakt fanoušků s kapelou v prostředí několika rybníků, travnatá plocha, stromy, opilí fanoušci se věčně cpou za mikrofony, což pan zpěvák trpělivě snášel. Koudelníkův Syn do nás hustil blackmetal s občasným skluzem k deathmetalu. Maličko bych ubral zpěv, protože přehlušil vše ostatní. Opilci se motají kolem, jeden s velkým mokrým flekem v rozkroku riflí. Někteří neustále padali na záda, protože už nezvládali držení rovnováhy, jeden pořád verboval ostatní a tahal je do kotle před kapelu, což bylo už celekm nepříjemný, zvlášť když se sotva držel na nohách. I přes nepohodlí kapela hraje jak o život, střídá sypačky se střednětempými skladbami, growling s blackmetalovým skřehotem, texty na protikřesťanské téma. "Víte co je nej průser na salaši? Když vám vlk vomrdá všechny ovce." O tom byla poslední píseň, která uzavřela příjemný blackdeath. Atmosféra panuje uvoněná, lidé posedávají po trávě, děti pobíhají, dospělí popíjejí...
Je třeba zmínit hezky vyzdobené pódium. Když se akce jmenuje Pavoučí Terror, nesmí samozřejmě chybět pavučiny a pavouci, dále pak velká plachta s obrácenými kříži a baphometem, pentagramy, otočený dřevěný kříž a baphometská světla, která se po setmění rozsvítila a společně s velkými obrácenými kříži červeně zářily do tmy. Velmi pěkné. Z davu zaslechnu To se ti na Obscenu nestane aby byl nalitej hlavní pořadatel... To jen potvrzuje moje slova o lásce k alkoholu, která tam čišela z každého, kdo ho požíval.
Třetí kapelou byli NOT!, kteří narozdíl od pořádajícího Pavouka mě osobně nijak zvlášť neoslovili. Jejich hudbu bych popsal jako hardcore na tři zpěvy s přesahem do jakéhosi grindu nebo powerviolence co jávim. Not! tedy nebyl můj šálek bezinkové limči. Jenže na mém názoru pranic nezáleží, ostatním se líbili a vyškemrali si přídavek, který byl věnovaný Markovi z Třebíče a pro všechny, kdo zaplatili. Takže i pro mě, neboť já platitl, i když bych se tam asi lehce namíchal i bez placení. Ale takový já nejsu.
Pokud jsem se zmínil, že Not! nebyli můj šálek čehokoliv, tak další kapela na mě působila jako zjevení troufalosti. AFTER 12TH, tak se jmenovali, byli vopruz už při zkoušce, kdy dělají zvuk na text "Tohle je jenom zkouška a japonská diskotéka." Ty vole která kapela z našeho ranku takhle zkouší? Když spustili první písničku, zježily se mi chlupy na zádech. Špatně zazpívaný, špatně zahraný bumčvacht punkrock. Kapela si je vědoma svojí exotickou situací protože prej Nevíme co tady děláme mezi tak tvrdejma kapelama. Děkujem za pozvání. Dávám tomu šanci a zjišťuju, že mi to něco připomíná. Trochu mainstream, trochu punk. Tak trochu jako punkoví Chinaski. Ježíííš 😵💫!! Některé písně byly tak špatně faleště zazpívané, že to rvalo uši i s kusem xichtu. Sorráč, ale tohle se mi nelíbilo vůbec. Ani kdybych měl tři promile pod čepicí bych to neocenil. Jenže jak už to bývá, můj názor je zcela bezpředmětný, neboť lidem se to líbilo hodně. Jeden fanoušek v rámci paření na pódiu málem zahučel do škopků, aby pak povalil jiného opilého fanouška a vyváleli se v trávě. A za chvíli se objevila strkanice s tvrdými řečmi. Už se perou!? Né, jen se kočkovali, ale ke rvačce nebylo daleko. Vím přesně jak by to skončilo vzhledem k podroušení střízlivosti jednoho z aktérů. Ostatně že se něco semele mi bylo jasný od prvního okamžiku, kdy jsem viděl skvadru lidí která se tam nacházela. Bylo to jen otázkou času. Naštěstí se to nějak vyřešilo a jestli se nepletu, později jsem ony dva aktéry, zcela evidentně kamarády, zahlédl v obětí. A tak by to mělo být!! Nad hlavama nám přistávají letadla na letiště co je za rybníkem, děvčata na koních projela od nedalekého lesa kolem rybníku, děcka se tu prohánějí, lidi vedou opilecké rozhovory... Pohodová atmoška.
Poté se pavoučího pódia s grácií sobě vlastní ujmou AGGRESSIVE TYRANTS a hned v první písni je basák vyrušen flaškou rumu, ze které si přihnul, ale musel přestat hrát a zpívat, což jeho kolega od druhého mikrofonu s kytarou ocenil slovy Di do prdele. Překvapil mě nebývalý zájem o Aggressive Tyrants. Ten den to byla nejtvrdší kapela, ale téměř všichni zvedli svou prdel a zašli se podívat na trojici drtící grind/HC. Spousta rukou s telefony pořizují záznam této grupy. Píseň "Ty stará píčo" byla věnována oslavencovi pořadatelovi, neboť Pavoučí Terror je oslava narozenin. "A zatímco v New Yorku mají jako bodyguardy černoši, tak my máme dvě malý holčičky. Vyhoďte pavouka" a šup holky ho nemilosrdně vypoplonkovali z pódia. Do konce setu flaška rumu zela prázdnotou, o což se postarala čtveřice mladíků pařících v první lajně. Za pomoci basáka. Tohle byl jednoznačně nejveselejší Aggressive Tyrants co jem kdy viděl.
Je třeba ocenit pány pořadatele, jak to mají zmáknutý. Pěkné kelímky, pro VIP vyvedené v černé barvě, zahlédl jsem tam i jeden svítivě žlutý, látkové pásky na ruku, pro VIP klíčenky s programem... Kdo to má v ramci tak malé akce? Další kapelou byli !T.O.O.H!. Dvojce bráchů, která to hudebně spolu táhne již pěknou řádku let. Jsem rád, že zase koncertují, zatímco jsem je v minulosti neviděl dvacet let, za necelý poslední rok a půl jsem měl možnost shlednout jejich vystoupení třikrát. A tentokrát to mělo punc vyjímečnosti, protože se hrálo bez nasamplované basy a kláves, neboť při zapojování něco vyhořelo. Tím pádem se upustilo i od zaběhnutého setlistu, takže vznikl speciální set složený ze skladeb, které se domlouvali přímo na pódiu, protože s elektronickou mašinkou měli nacvičené jiné písně. Hrálo se tedy pouze bicí + zpěv a kytara + zpěv což znělo krutopřísně syrově. A to samozřejmě nahrávalo k tomu, že výběr písní bude staršího data. A to samozřejmě nahrávalo mojí spokojenosti, protože nejvíc, pokud jsem postřehl, se hrálo z prvního dema "Vy kusy mrdacího masa", jež jsem jako středoškolák střední školou povinný sjížděl celkem často. Naprosto unikátní vysotupení! Ber nebo nech bejt!!
Moje obavy ohledně hmyzu byly liché a pokud nějaký štípavý sráči lítali, mě ušetřili. Tou dobou si uvědomuju, že jsem vychlemstal asi čtyři limonády a byl jsem si třikrát pro prasátko do ruky, a že těch 1000Kč za vstupné je adekvátní. Jak nacenit akci, kde žrádlo bylo formou švédských stolů a chlast formou švédských píp? Mohl jsem vychlastat a sežrat kolik jsem chtěl a nikdo by s tím neměl problém. Je třeba taky potřeba připočítat šikovnýho zvukaře, kapely taky asi nepřijeli uplně zadarmo žejo, možná i pronájem oné hájovny nebo co to bylo, u které se to konalo. Těžko říct, jestli bude pan pořadatel v mínusu...
Na řadě je poslední kapela a tou byli SORATH. Nedávno jsem je shlédl v Mladé Boleslavi a mile mě tam překvapili. A nejinak tomu bylo i mezi rybníky v Radvančicích. Bubeník reagoval na prostředí "Ty pičo to je punk" a hned na to zpěvák hupsne mezi lidi a jeho místo postupně zaujmou hlasivkami tři fanoušci z první řady se svým pojetím vokálních linek. Někteří se serou muzikantům i do jejich hudebních nástrojů a kazí to jak kapele tak nám všem. Prostě punk. Sorath byli peklo! Jeli jednu sypačku za druhou, zvuk měli výborný (ze strany ale nebyl slyšet zpěv, což je zaznamenané ve videu níže), a hráli poctivých padesát minut. Všichni museli být spokojení. Já byl. Když bylo jasné, že už žádná píseň nezazní, hledám Kocoura abych se rozloučil, ale nikde ho nevidím, stejně tak kytaristu Evil Regiment, kluci z !T.O.O.H! už odjeli, takže se s nikým neloučím, sedám do auta a jedu směr rodná hrouda. Z příkopů mě kontroluje hektar srnek v podstatě po celou dobu cesty. Naštěstí žádná neměla potřebu pást se na silnici a já dorazil domů někdy po půl dvanáctý, což ale není vůbec důležitý. Důležitý je, že Pavoučí Terror byla párty, která se rozhodně povedla. A že se mi nelíbila nějaká kapela? Copak na tom záleží? Já si užil ty svoje, zmíněné v úvodu...
Festivalové běsnění je už několik hodin passé a já jako každý rok když mi to zdraví, finance a volno dovolí, musel být na afterparty. Jedním z důvodů je zjistit přímo na místě, co je takzvané "surprise". Loni jsem spekuloval, že by to mohli být Macabre, nakonec se oním překvapením stali Groinchurn a bylo to skvělý. Letos nám páni pořadatelé slíbili "sérprajzy" hned dva a mě šrotovala už při festivalu hlavou dvě jména. Blood Duster a Rot. Proč zrovna tyhle? Protože by to bylo opravdu překvapení s velkým P. A možná taky proto, že v mojí hlavě jsem si tyhle dvě kapely vysnil jako vrchol celé akce. A jak to dopadlo? Jaký teda byly závěrečný dortíky? Dočteš se níže.
Jak jste si nemohli přečíst v obsáhlém reportu z festivalu samotného, odjel jsem z něj po naprosto strhujícím výkonu kapely Inhumate, která se loučila se svojí kariérou. Byla to nejlepší kapela celého festivalu a nic potom už prostě nemohlo být lepší. Takže někdy ve čtvrt na devět večer v sobotu jsem jel domů, omýt vejce a kakaové očko. A druhý den zpět na afterparty. Na Bojiště jsem dorazil pět minut po začátku akce, když už hrála první kapela. A když fronta u vstupu do pivního stanu čítala asi dvacet lidí. Fronta byla odbavována jedním člověkem, který nasazoval papírové pásky, ale i tak to netrvalo dlouho a i já se mohl dostat do mírně zasmrádlého pivního stanu a sledovat výkon řecké kapely VILE SPECIES.
Tahle kapela mě v rámci festivalu na hlavním pódiu moc nebavila ale ve stanu, kde se konala afterparty, to znělo jaksi živěji, dravěji a osobněji. Nasraný grind je stejně lepší na klubové scéně než na velkém pódiu. Zvuk na malé stejdži pro menší publikum byl brutálně hutný, čistý a precizní. Nebojím se proto hodnotit sedmi body z deseti, protože ten jejich grind byl prostě dobrej. Kapela končí dvacet pět minut po sedumnácté hodině a dokonce i malého poga na závěr se dočkali. Po skončení se jdu projít už téměř vyklizeným areálem a řikám si: "Bejt tohle v mým bydlišti, je z toho feťáků a cikánů ráj." Že tady probíhal o víkendu nejzuřivější festival světa dokazují jen stylové samolepeky, pár banerů a sem tam nějaký odpadek. Stejně jako na festivalu, ani na afterparty se nečeká dlouho než se nazvučí, takže to sotva stihnu obejít a už hraje druhá kapela, TOOLS OF THE TRADE z Malajsie. Hráli bez basy a řekl bych, že to znělo ještě syrověji než předchozí banda. Žádný uhlazený rokenrol, ale podsvinčí grindpalba. Žádný kecy mezi songama, jedna prasečina navazuje na další. Ani nedali prostor pro aplaus. Mě se to líbilo a hodnotím stejně jako první kapelu, tedy 7/10. Zmínil jsem, že se afterparty konala v pivním stanu. Dříve tomu tak už bylo, ale poslední roky se závěrečný večírek odehrával v takzvaném skleníku, který se odebral do skleníkového nebe a místo něj vyrůstá nová restaurace.
Já bych třeba tu afterparty osobně mít nemusel, ale když už to je a mít odvoz, tak proč ne žejo. A taky bylo potřeba dopít pivo, kterého si, myslím, se letos nevypilo moc, protože jak jste se mohli dočíst v obsáhlém reportu, nebylo nejlevnější a jak jste se nemohli dočíst v tom samém obsáhlém reportu, počasí nebylo moc shovívavé k nasávání. Festivalové ceny se ovšem maličko snížily...
Znáte tu říkanku z dětství? "Černoušek Bubu, má černou hubu. Nožičky skládací, prdelku foukací." Nevim co to znamená, ale na pódiu se rozcvičují čtyři foukací prdelky, které po krátké chvíli drtí těžkopádně těžkotonážní deathmetal total kanal. Ekvivalentem jejich hudby je parní válec. Botswaňani OVERTHRUST se mi s jejich valivým deathem líbili už na velkém pódiu a nejinak to bylo i na afterparty. Dávám deset z deseti. Už jen kvůli těm xichtům bicmena, jehož styl hry na bicí je k popukání. A zpěvákovy humpolácké kreace s basou jak od pralesního satana neměly chybu. Parádní! Afričani si užívají svoje dny slávy, přeci jenom jsou to pro nás exoti, myslím tím, že jsou exotičtí tím, z jaké oblasti pocházejí a hrají deathmetal. Nikdy předtím jsem podobnou kapelu, složenou ze samých černochů neviděl. Každopádně tleskám jim.
Po "nožičkách skládacích a prdelkách foukacích" nastoupily divoženky z USA, samá noha samý prso, plná prdel kund na pódiu. Kapelu EMASCULATOR jsem měl letos už možnost vidět na festivalu Nice To Eat You a stala se tam jednou z nejlepších kapel celého festu. Na hlavní scéně na Bojišti se mi také libily a teď na afterparty byly opět krásné, sexy, usměvavé, šťastné a hrály skvělý deathmetal. Bez debat hodnotím deseti body z deseti možných. A když k tomu připočtu pohled pod kratičkou minisukýnku slečny zpěvačky pokaždé, když opřela nohu o odposlech a poodhalila nám své spodní prádlo, byl ten deathmetal ještě lepší! Doufám tedy že to bylo spodní prádlo a ne bobr... V první řadě to muselo vonět kundí šťávou. Na světě je přeci jen krásně. Chce to víc takových čistě ženských bandů! Pavouk, který to kontroloval z první lajny, mi potvrdil, že nedívat se jí mezi nohy, bylo těžší, než sehnat setlist Metallicy. Já osobně po první písni dal přednost sledování skvělého deathmetalu pěkně zezadu nerozptylován zpěvaččinou odkrytou vulvou.
A teď přichází na řadu překvapení číslo jedna. A světe div se, jak jsem v úvodu zmiňoval, že v mojí hlavě kolovala dvě jména, tak hned jak se na pódiu začaly pohybovat známé brazilské xichty, bylo jasné, že minimálně jednu bandu jsem uhodl. Ano, veleznámí a velevýborní ROT zahráli na letošní afterparty. A byla to jízda. Z fleku hodnotím jedenácti body z možných deseti. Takovou drtičku na dva zpěvy těžko pohledat. Nikoho jejich hudba nenechala chladným, hlavně pak ne kotlaře, kteří točili circlepity jak o život. A Pavouka taky nenechali chladným. Přeci jenom tak pěknej setlist jaký oni měli, hned tak není k mání. Žhavým zbožím se stal tenhle setlist, protože to byl speciální set pro afterparty. Jejich písně zněly jako mlejnek ma maso meloucí stehenní kosti. Jeden z fanoušků se z toho dokonce poblil!! Přilítnul celý udýchaný z kotle a asi dva metry ode mě hodil 3 šavle. Okamžitě stanem zavanula opojná kyselá vůně čerstvě nablitých zvratků. Škoda, že to nevyblil v kotli, nejlíp ve chvíli, když by zrovna plul nad hlavami fanoušků. To by teprve bylo obscene extreme!! Pavouk svůj setlist ulovil, ale trpěl u toho. Vedle něj prej stál nějaký smradlavý polsky hovořící občan, lepil se na něj, pivem ho polil... Na druhé straně pódia o setlist zase bojoval pavoukův úhlavní nepřítel, takzvaný nášivkář. Tentokrát byl lítý boj zakončený remízou. Oba mají své vysněné listy papíru. Podepsané od členů ROT. Parádní trofej kluci!!
No a dostáváme se k mojí genialitě. Opět zase. Jak jinak žejo. Druhým překvapením totiž byly BLOOD DUSTER, tedy kapela, kterou jsem také předpovídal. Jenže teď pozor! Sice měli lepší zvuk než v hlavní části festivalu, ale dost horší, než předchozí kapely. Byl jsem z toho dost rozčarován. Od pátého songu se to naštěstí zvukově vyrovnalo, jenže hraj si po ROT žejo. Úloha nelehká. Australani navíc afterparty pojali jako opravdovou taneční párty, takže se nekonaly téměř žádné sypačky a těch nějakých 35 minut odbyly australským rockem. Před poslední písní haleká pan zpěvák "This is last song, everybody come on stage..." Nemusel pobízet dvakrát a většina těch špinavých zasmrádlých upocených ožralů se přes hliníkové zátarasy škrábe ke kapele na malé pódium a netrvalo to ani deset vteřin a něco tam rozšlapaly a zbytek posledního songu dohrál jen z odposlechů. Stylové zakončení festivalu... Je mi to líto, ale moji oblíbenci to podle mě nezvládli (v rámci jejich kvalit), a dávám jim za jejich výkon 8/10. Na celé čáře tedy zvítězili ROT a získávají bludišťáka! Vyzvednout si ho můžou dnes v restauraci u Stolinů v Novém Bydžově mezi šestnáctou a sedumnáctou hodinou. Na závěr odpověď na medvědovu otázku, ohledně toho, kolik tam bylo lidí. Je to docela dobře patrné ze závěru videa, které je točené ze zadní části stanu. Někteří lidé seděli ještě i ve vedlejším stanu a zpěvák Blood Duster uprostřed setu jejich směrem halekal, jestli se jim tam sedí dobře, což mě pobavilo. A samozřejmě ti, co nemusí Blood Duster se motali venku.
