VÁNOČNÍ SEN

To si takhle v práci na kontrolní místnosti sedíme a přes skleněnou výplň pozorujeme Ukrajinky, který se producírujou po hale a jak tak pozorujeme ty kurvy modrožluté, napadl mě námět na romantickou povídku. A když už jsou ty vánoce,  nazval jsem to VÁNOČNÍ SEN... Jelikož je to v pořadí třetí moje povídka na tomhle blogu a je ze všech nejtrapnější, tak nikomu nedoporučuju ji číst.

*

Za oknem jednoho z mála domů, který v Kyjevě ještě stojí, smutně sedí Kolja a kouká skrz prasklé sklo ven, jak sníh zasypává ohořelý vrak luxusního mercedesu. Trochu šibalsky se pousměje nad tím, že auto patřilo sousedovi, který si ho koupil z peněz EU určené na vojenské vybavení. "Так тебе и надо, ублюдок. Не надо было воровать." řekne si a sjede pohledem kousek dál. Ve světle pouliční lampy sleduje poletující sníh a vzpomíná na dobu, kdy si venku hrál s Voloďou odvedle, stavěli spolu sněhuláky a koulovali se. S Voloďou už nikdy stavět sněhuláky ani koulovat se nebude. Voloďovi totiž nášlapná mina utrhla obě nohy. Bohužel ho výbuch odhodil tak nešťastně, že dopadl rukou na další minu, která mu ji také utrhla. Kolja se opět musí pousmát nad myšlenkou, že měl Voloďa vlastně štěstí v neštěstí. Na honění péra mu jedna ruka zůstala. V dálce jsou vidět záblesky výbuchů. Po chodníku se někdo blíží. Kolja zaostří a v klátivé chůzi poznává svého otce Ivana, jehož otec, Koljův dědeček jak se dozvěděl, v šedesátém osmém v tanku jako okupant brázdil pražskými ulicemi. Teď se tatínek vrací z fronty, kde brání svou vlast před okupujícími Rusy, na dva dny domů. Kulhá. Ale i kdyby nekulhal, jeho chůze by stejně byla klátivá. Má totiž jednu nohu od narození delší. Když babička Ivana rodila, jako první se jí ve vagině místo hlavičky objevila jeho noha. Sestra v nemocnici v dobré víře aby ho vytáhla co nejrychleji, ho tahala za jednu nohu a tu má teď o 7 centimetrů delší. V bílé tmě, která venku teď panuje, vypadá Ivanova chůze docela strašidelně. Kolja ale ví, že Ivan je velmi hodný a vlídný člověk. Rusovi by neublížil. On sám mluví rusky a narodil se v Sovětském svazu. Ale teď je hrdý Ukrajinec. Tak hrdý, že neutekl ze země a bojuje za soudruha Zelenského a jeho zkorumpované noshledy. Kolja se na tátu Ivana těší. Jestlipak mu něco přinesl pod stromeček, když jsou ty vánoce? Smutně otočí hlavou dozadu a pohledem změří lipovou větev ozdobenou odpadky, ze kterých vyrobil ozdoby. Maminka Táňa říkala, že takhle ozdobené to v této nelehké době stačí. Za dveřmi se ozývá cinkání klíčů. Pak zámek klapne jednou, klapne podruhé a do chodby vchází Ivan. Kolja mu nadšeně běží naproti, ale jeho nadšení rychle opadne, když vidí, že kromě zakrvácené uniformy v rozkroku a na rukávech nemá Ivan nic. Vůbec nic Koljovi nedonesl. Z kuchyně, kde to vonělo polévkou ze zkažených jablek, vyšla maminka a plačíc pevně objala tátu. "Добро пожаловать, Иван. Ты воняешь, иди прими душ". Ivan s bolestivou grimasou ucukne a instinktivně si rukou zakryje zakrvácený rozkrok. Jemně maminku odstrčí a jde ke smutnému Koljovi. Pohladí ho po jeho mastných vlasech, prosmýkne se kolem něj do koupelny a zavře za sebou dveře.

 

Ivan se došourá před zažloutlé umyvadlo a podívá se v zrcadle na svůj strhaný obličej, který se změní v škleb a skrz špinavé zuby procedí "Ёб твою мать, как же это больно!" a pěstí bouchne vedle zrcadla do zdi. Nebylo to poprvé, co to udělal. Ve zdi je tam už od jeho pěsti za ty roky vybouchaný pěkný dolík. Ale dnes poprvé do zdi bouchl bolestí a beznadějí. Ne beznadějí z předem prohrané války, ale bolestí z jeho rozkroku. Na frontě vlezl na nějakou zavšivenou ruskou kurvu a něco od ní chytil. Zběžně rukou zkontroluje přes maskáče stav jeho nádobíčka, ale při sebemenším dotyku ucukne bolestí. Když se trochu zmátoří, pomalu sundá kalhoty. Trenky má celé černé od zaschlé krve a hnědé od hnisu. Bojí se vůbec podívat co se mu to na péru vlastně udělalo. Ještě ráno tam nebylo nic. A teď? Odtáhne gumu s trenkami od těla a zděšeně kouká na hnisající vředy s popraskaným povrchem, ze kterých vytéká žlutohnědý hnis, který silně zapáchá. Do očí mu vhrknou slzy. A nejsou to slzy štěstí. Pokud Rusko vyhraje válku, nebude to díky jejich velkému množství zbraní a rozsáhlé armádě, ale díky pár nakaženejm kurvám, protože nebylo jediného kluka z ukrajinské jednotky, kterej by si na frontě nezašukal s ruskou štětkou. Ivan opatrně sundá trenky. Koupelnou se začne linout neuvěřitelný žluklý mrtvolný zápach hnisu. Strčí péro pod tekoucí ledovou vodu. Jaká slast mu projela tělem, když se z vředů vyplavil všechen hnis, který odtekl někam do kanalizace. Jako kdyby všechny jeho problémy s hnisem odtekly neznámo kam. Pak si napustil vanu a naložil se do ní. Omyl své vypracované tělo mýdlem z hovězího loje a vlastně mu bylo dobře. Možná to nakonec nic nebylo a jeho žena Táňa nic nepozná. Když vylezl z vany a osušil se, až na fleky s jiným odstínem než zbytek péra, nebylo poznat, že ještě před půl hodinou měl péro zralý na amputaci. Oholil se, napatlal se dezinfekcí, která jim zbyla z dob Covidu a pomalu šel do bytu. Kolja mezitím usnul ve svém pokoji. Musel být hodně zklamaný, že mu nic nepřinesl k vánocům. Táňa na Ivana mlčky kouká a je jí do pláče. Kdy naposledy spolu mohli takhle posedět? Jsou to už dva roky? Ani sama neví. Zamáčkne slzu a naběračkou nandá Ivanovi polévku ze shnilých jablek, do které mu nadrolí starý černý chléb. Je jí líto, že nemůže Ivanovi nabídnout něco víc. Ivan to mlčky chápe a s chutí se pustí do polévky. Než dojedl, Táňa se stačila osprchovat. Přísnou hygienu dodržuje i v těchto nelehkých časech. Sešli se oba v ložnici. Chvíli beze slov leží. Pak se k němu Táňa přitulí, pokrčí nohu a položí ji na jeho stehna. Ivan cítí ze strany na své noze mokré lepkavé chloupky Tániny kundy. Má rád když není ženská vyholená. Pěkně to šimrá. Tánina kunda je absolutně vlhká. Chudák, určitě mu byla věrná a dva roky si nevrzla. Celá blaženě vrní a otírá si rozkrok o jeho stehno. Rukou mu hladí péro. Snad nepozná, že tam ještě před pár hodinami byly bolestivé vředy. Táňa to už nemůže vydržet a vrhne se na Ivana. Nasedne mu na čůráka, až jí z kundy vystříklo. Jezdí po něm jak šílená. Ivan vykulenej, ale drží. A proč taky ne žejo. Táňa se za chvíli udělá. Je to pod ní celý mokrý, tak se přesunou na její polovinu. Ivan je teď aktivní a šoustá ji chvíli zezadu. Pak z ničeho nic přestane. Táňa se klepe nedočkavostí. Moc dobře ví co teď přijde. Ivan jí flusne na prdel a pomalu zasouvá svůj tvrdej klacek do jejího zadního otvoru. Když je uvnitř, povytáhne ho ven a ještě jednou flusne směrem ke spojení. Následuje rodeo, na které Táňa čekala celé dva roky. Ivan ji mrdá brutálně do prdele přesně tak jak to má Táňa ráda. Miluje když cítí jeho čuráka až ve střevech. A stejně tak miluje to co má následovat. Ivan vytáhne péro na kterém jsou kousky hoven, kundího šlemu a trochu krve, asi ji někde uvnitř trochu natrhl, a rychle jí strčí péro do huby podle vzoru KPH, tedy Kunda-Prdel-Huba. Táňa musí poznat, co z ní leze za sračky. Neprotestuje. Má to takhle ráda a v tom nadrženém opojení by vychlemstala snad i misku toho hnisu, co Ivanovi před chvílí vytékal z čuráčích vředů. Ivan cítí šimrající napětí v koulích. Půjde se do finále. Vytáhne péro Táně z úst a znovu jí ho zastrčí do zadku, aby mohutně ejakuloval gejzír nakažené mrdky. Až půjde Táňa srát, nejdřív jí z prdele vyteče mrdka a až pak z ní polezou hovna.

   

Ivan ani Táňa ještě neví, že mrdka, kterou má Táňa nastříkanou v prdeli, je nakažená od ruské kurvy. Ivan leží na zádech, oddychuje, Táňa opět nohu položenou na Ivanovi. Zase ho lechtá chlupama z kundy. Oba jsou tak utahaní, že vyčerpáním usnou. V noci se Táňa probudí. Cítí, že se jí u zadku udělala bublinka od sperma, které chce ven. Rozespalá s očima napůl zavřenýma odejde na záchod. Cestou na toaletu se zastaví před zrcadlem na chodbě, aby se podívala, jestli jí to sluší. Je zvláštní, že mají ženy potřebu koukat neustále do zrcadla. Chvíli tam stojí a z prdele ji pomalu odkapává zkvašená nakažená mrdka. Několik kapek káplo i do připravené krabičky s autíčkem na dálkové ovládání, které Táňa připravila, ale už nestihla večer zabalit Koljovi pod stromeček. "Мне придётся сделать это утром" pomyslí si. Ještě chvíli se prohlíží v zrcadle aniž by si všimla, že i z kundy několik kapek výtoku dopadlo na Koljovo autíčko. Když se na sebe vynadívala, zamířila na záchod. Sedla si a vysrala mrdku a pak hovna. Pak se utřela, umyla a šup zpátky k Ivanovi. Ten chrápe jak zabitej. Lehne si vedle něj a po chvíli usíná.

 

Ráno bytem voní káva. Táňa rychle zabalí Koljovi dárek a položí ho pod odpadky ozdobenou lipovou větev. Bude mít radost? Přeci jen už mu je dvanáct a to je doba kdy by ho měla zajímat děvčata a ne auto na dálkový ovládání. Táňa se přes noční košili podrbe na píče a pomyslí si. "Может, мне всё-таки стоит её побрить. Точно бы так не чесалось." Vůbec netuší, že je její kunda nakažená a že ji nesvědí díky bobrovi, ale protože se jí na ní začínají tvořit hnisavé vředy. Po nějaké chvíli do místnosti vpluje Kolja a nadšeně letí k dárku pod lipovou větví. Vezme opatrně zabalenou krabičku do ruky a obtěžkává ji. Hádá co by tam mohlo tak být? Ale je mu to jedno. Není to měkkejš, takže žádný ponožky ani rukavice. Urááá!! Krabička je tvrdá a tak jakoby napumpovaná. Opatrně ji položí na zem, sedne si nad ní do tureckého sedu a začne rozbalovat. Jakmile rozváže mašli, krabička mu vybouchne do xichtu a vytryskne z ní na něj nějaký plyn s tekutinou. Pro vysvětlení, bylo to takhle: Když se Táňa prohlížela v noci v zrcadle, z prdele jí do krabičky nakapala nakažená mrdka a z kundy nakažený výtok, ze kterého se uvolňoval plyn, který se po zabalení nemohl rozptýlit do prostoru, ale tlakoval dárek zevnitř. Proto byla krabička tak napumpovaná. Kolja se chytne za obličej a křičí: "Мама, папа, это ужасно жжёт". Ivan leknutím na sebe vylil horké kafe, Táňu zase Koljův výkřik přiměl, aby si nedrásala svědivou píču. Chytnou Kolju za ruce a vedou ho k umyvadlu, kde mu omyjí obličej studenou vodou. Jaká úleva. Kolja už jen fňuká, bolest je pryč. Ovšem jeho obličej už není ten nevinný dětský xichtík. Po tvářích Koljovi vyrašily nechutné vředy, které se jeden po druhém mění v praskající bubliny, ze kterých co chvíli vyprskne směrem k zrcadlu žlutohnědý smrdutý žluk. Boláky po prasknutí zůstávají otevřené a neustále z nich vytéká hnis. Jako kdyby byl Kolja naplněný celý pouze hnisem. Nekonečná zásoba žlutohnědého hustého smradlavého hnisavého výtoku. Kde se to v tom drobném chlapci vzalo? Všichni tři jako omámení koukají na zrcadlo po kterém stéká v potůčcích smradlavá hmota, která ještě před chvílí byla Koljovým obličejem. Kolja jako tělo bez duše konečkem ukazováčku nabere hnis a strčí prst do pusy. Se psíma očima se podívá nahoru doleva na maminku a pak nahoru doprava na tatínka a konstatuje: "Это горько-кислое".

 

Ivan s Táňou uložili Kolju do postele a dali mu paralen. Jako kdyby na krabičce od paralenu bylo napsaný: "Jedna až dvě tablety po třech hodinách odstraní hnisavé vředy ve tváři dvanáctiletého dítěte." Ne. Není to tam napsané. Jediné, co paralen způsobil je, že se Kolja začal potit. A kdo se potí, nezaslouží slitování. Když se Kolja za pár hodin vypotí a je mu trochu lépe, postaví se mu jeho mládím svěží čůrák. "Ну опять…", vzechl Kolja a začal náruživě masturbovat. Tahle činnost se poslední dobou stala jeho oblíbenou. Co taky jinýho dělat v týhle zkurvený době v týhle zkurvený zemi, než si honit péro žejo... Chvíli cvičí s pérem a po několika minutách mu z něj na břicho vystříkne mrdka. Jenže pozor! Tady něco nehraje! Něco je špatně! Proč proboha dneska ta mrdka tak strašně pálí do břicha! Jako kdyby na sebe vystříkal žhavé uhlíky. Je to taková bolest, že erekce okamžitě povadla a bolestí se Kolja pochcal. Doslova. Nachcal si na břicho. A jak se říká, že všechno špatné je k něčemu dobré, i v tento okamžik Kolja ve svízelné situaci objevil něco užitečného. Tam, kam dopadly na jeho břicho jeho chcanky, tam palčivost okamžitě ustala. Jako kdyby byla moč zázračná léčivá tekutina. Když mu to došlo, vychcal se na sebe pořádně. Nachcal si do pupíku ve kterém vzniklo malé jezírko moči, na břicho a pro jistotu i trochu na obličej a do pusy. Co kdyby se pálení rozšířilo dál po těle. Hned jak se vzpamatoval z tohohle objevu, celý odhodlaný vstal z mokré postele a běžel za rodiči, kde jim všechno vyprávěl. Maminka Táňa se v tu ránu přestala drbat na chlupech v rozkroku, tatínek Ivan pomalu přestal mnout svědící péro v ruce a jako jeden člověk najednou vstanou a běží do koupelny. Maminka Táňa vystrčí kundu, tatínek Ivan vyndá péro a začnou po sobě chcát. Ooo, jaká úleva jim přinesla jejich moč. Maminka klekne na kolena a pohledem vyzve tatínka. Ten se nenechá dvakrát pobízet a pochčije mamince celou hlavu, ze které jí chcanky stékají po celém těle a i do huby jí nachcal a maminka polykala tatínkovu moč a pak si na zem lehl tatínek a maminka se v podřepu čupla nad tatínka a z její kundy vypustila gejzír chcanek. Zechcala tatínka celého od paty po hlavu a od hlavy k patě. Kolja na to kouká škvírou mezi dveřmi a futry a po chvilce pozorování vejde do koupelny a začne chcát mamince na záda a pak tatínkovi do pusy. No co vám mám povídat, byla to jedna velká urinoorgie. Byly to hotové močové bakchanálie!! Ale víte co? Všichni tři se vyléčili!! Jejich moč naprosto odrovnala všechnu infekci, baktérie a svinstvo, které Ivan přitáhnul od ruské kurvy. A jaké je poselství této šílené, podle skutečné události napsané povídky? Když máš ňákej problém, vyhoň si ho. V našem případě nebýt Koljovy ejakulace a následného pochcání z bolesti, nikdy by se Ivan s Táňou nedozvěděli, jak se zbavit nakažlivých problémů. Jak by řekla Halina Pawlowská:  Nechceš-li žádné bolesti míti, zkus mistrem v honění býti.